59 A 11/2022

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Spratkem, Ph.D. ve věci žalobce: P. S. zastoupený JUDr. Emilem Flegelem, advokátem sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10 proti žalovanému Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MSK 48348/2022 ze dne 6. 5. 2022 ve věci dopravních přestupků, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou doručenou soudu dne 1. 6. 2022 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. MSK 48348/2022 ze dne 6. 5. 2022, jímž bylo odvolání žalobce zamítnuto a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Odry č. j. MěÚO/04355/2022 ze dne 22. 2. 2022.

2. Žalobce byl uznán vinným tím, že dne 22. 7. 2021 ve 14:34 hod. jako řidič motorového vozidla Mercedes-Benz r. z. X na 319. km dálnice D1 v katastru obce Vražné ve směru jízdy k Brnu 1. při jízdě držel v pravé ruce mobilní telefon, čímž porušil § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a spáchal tak úmyslně přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu; 2. užil vozidlo, které mělo poškozené vnější krycí sklo zadní levé směrové svítilny, a tak nesplňovalo technické podmínky k provozu na pozemních komunikacích, čímž porušil § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu v návaznosti na vyhlášku č. 211/2018 Sb., a spáchal tak z nedbalosti přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Za uvedené přestupky byla žalobci uložena pokuta ve výši 2 500 Kč. Dále byla žalobci uložena povinnost k paušální náhradě nákladů řízení spojených s projednáváním přestupku ve výši 1 000 Kč.

3. Žalobce v žalobě namítal, že mu nebyl prokázán skutek spočívající v držení telefonu za jízdy. Tento skutek mají správní orgány za prokázaný na základě výpovědi policistů, které jsou však vágní (uvádějí toliko, že držel telefon v pravé ruce), a to v rozporu s požadavky na určitost takovéto výpovědi, jak byly formulovány zejména v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 239/2014-39 ze dne 6. 5. 2015 či v rozsudku č. j. 6 As 22/2013-27 ze dne 22. 5. 2013 či v rozsudku č. j. 7 As 102/2010-86 ze dne 22. 6. 2011. Žalobce dále namítal, že s ohledem na pozici (zadní sedadlo policejního auta) svědka K., tento ani nemohl do vozidla žalobce vidět. Je vůbec pochybné, nakolik mohli policisté rozpoznat držený předmět, jestliže pozorovali ze vzdálenosti 9-10 m automobil pohybující se na dálnici poměrně velkou rychlostí. Nebyla tedy vyloučena verze žalobce, že držel v ruce panel autorádia.

4. Dále žalobce namítal, že ve vztahu k prasklému krycímu sklu zadní svítilny absentuje materiální znak přestupku a zavinění. Uvedl, že absence části skla na zadní svítilně nikoho neomezuje ani neohrožuje. Dále namítl, že závěr o tom, že si řidič před započetím jízdy řádně nezkontroloval technický stav vozidla, není podložen žádnými důkazy. Přitom závada mohla vzniknout až během jízdy, např. odlétnutím kamínku od protijedoucího vozidla; žalovaný bez důkazu pouze uvedl, že toto není technicky možné. Možnost vniknutí vlhkosti do svítilny, požáru či vytváření „pavučin“ na krycím světle je pouhou spekulací správního orgánu. Žalovaný si dle žalobce protiřečí, když na jednu stranu uvádí, že nebylo prokázáno, zda si žalobce technicky stav vozidla zkontroloval, ačkoli je dále uvedeno, že přestupek byl spáchán minimálně z nevědomé nedbalosti, neboť žalobce měl vědět, že si technicky stav vozidla zkontrolovat má – tím je dle žalobce implicitně tvrzeno, že si stav vozidla nezkontroloval.

5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 15. 7. 2022 navrhl zamítnutí žaloby. Předně odkázal na obsah napadeného rozhodnutí s ohledem na korelaci žalobních a odvolacích námitek. Dále s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 26/2012-29 ze dne 28. 2. 2013 uvedl, že čím později obviněný z přestupku dotváří svou verzi obhajoby, tím je tato obhajoba méně věrohodná. V projednávané věci by bylo logické, kdyby žalobce hned na místě ukázal policistům panel autorádia, kdyby ho skutečně držel v ruce namísto telefonního přístroje; žalobce však tuto skutečnost uvedl až v odvolání, přestože se dříve konala dvě ústní jednání, k nimž se nedostavil. Tím se také zbavil možnosti klást svědkům otázky. K závadě na vozidle žalovaný poukázal na to, že charakter závady je zjevný z fotografií, kde akcentoval velikost chybějící části svítilny a poškození zasahující zjevně i karoserii vozidla, kde je vidět promáčknutí a překrytí odlišnou barvou odlišného odstínu. Otázku zavinění žalobce dezinterpretuje, neboť žalovaný vyhodnotil zavinění jako nedbalost nevědomou, tedy že žalobce o závadě na vozidle nevěděl, ačkoli o ní vědět měl a mohl, neboť opak nebyl žalobci prokázán. Materiální znak spočívá v možnosti ohrožení účastníků dopravního provozu včetně žalobce, která není hypotetická, ale reálná. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 104/2008-45 ze dne 14. 12. 2009 uvedl, že u přestupku je materiální znak naplněn vždy, ledaže jsou dány zvláštní okolnosti, které ho vylučují, což v projednávané věci nevyšlo najevo.

6. Žalovaný v replice z 27. 7. 2022 uvedl, že žalobce tvrdil, že o panelu v ruce řekl policistům již na místě. Odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 41 A 15/2020-27 ze dne 19. 1. 2022, dle něhož nelze klást obviněnému k tíži, kdy uplatní svou procesní obhajobu. Pokud se týče odlišného odstínu laku karoserie, tato je způsobena otěrem při poškození, nikoli novým nátěrem.

7. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil následující: Policie ČR oznámila podáním ze dne 28. 7. 2021 Městskému úřadu Odry podezření ze spáchání shora popsaných přestupků žalobcem. Řidič se písemně na místě k věci nevyjádřil. Ústní jednání bylo nařízeno na 30. 11. 2021. Žalobce se z něj omluvil pro pracovní vytíženost a souhlasil s jednáním ve své nepřítomnosti. U jednání dne 30. 11. 2021 byl vyslechnut policista S. K., který uvedl, že ač seděl na zadním sedadle policejního vozidla, měl ničím neztížený výhled na těleso dálnice, kde viděl žalobce držet v pravé ruce chytrý mobilní telefon. Další ústní jednání se konalo 15. 2. 2022. Žalobce se z něj opět pro pracovní vytíženost omluvil. U jednání byl vyslechnut policista J. H., který se nacházel v policejním vozidle na místě spolujezdce; viděl žalobce držet v pravé ruce chytrý mobilní telefon. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 22. 2. 2022 byl žalobce uznán vinným z přestupků, jak jsou popsány výše. Proti němu podal žalobce blanketní odvolání ze dne 7. 3. 2022, které doplnil podáním došlým správnímu orgánu dne 4. 4. 2022. V něm uvedl, že nedržel telefon, ale panel autorádia, což měl na místě sdělit policistům; poukázal na obecnost a vágnost výpovědí policistů. Namítal rovněž nenaplnění materiální stránky a neprokázání zavinění ve vztahu k přestupku pod bodem 2. Napadeným rozhodnutím žalovaného bylo odvolání zamítnuto.

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž dle § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného.

9. Podle § 65 s. ř. s. se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti.

10. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podle § 65 s. ř. s. podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Krajský soud konstatuje, že žaloba byla podána řádně a včas a splňuje všechny zákonem předepsané náležitosti.

11. Prvního přestupku se žalobce dopustil porušením ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, dle něhož řidič nesmí při jízdě vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení. Žalobce byl v řízení usvědčen výpovědí policistů. Žalobce namítá, že tyto výpovědi nezacházejí do detailů. Nicméně k dané námitce soud podotýká, že správní orgán má povinnost zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V celém prvostupňovém řízení žalobce neuvedl žádnou odlišnou skutkovou verzi a výslechu obou svědků se z vlastního rozhodnutí nezúčastnil. Za dané situace nebyl důvod pochybovat o shodných výpovědích svědků, které obsahovaly vše, co bylo potřebné pro zjištění skutkových okolností tak, aby byly subsumovatelné pod příslušné ustanovení zákona. Žádné skutečnosti, které by policisty znevěrohodňovaly, zjištěny nebyly. Žalobce zpochybňoval možnost svědka K. vidět do jeho vozu ze zadního sedadla, nicméně toto technicky možné je. Ostatně policisté dle výpovědi stáli u komunikace právě za účelem kontroly mj. držení telefonních přístrojů; svou pozici tedy museli uzpůsobit účelu, pro nějž u komunikace stáli. Soud se ztotožňuje se žalovaným v hodnocení věrohodnosti žalobcovy obrany. Je sice pravdou, že obviněný v přestupkovém řízení může učinit skutková tvrzení kdykoli (jak je akcentováno v rozhodnutí Krajského soudu v Brně, na nějž se žalobce odvolává), to ale neznamená, že okolnost, kdy je obrana uplatněna, nemůže být vzata v potaz při hodnocení její věrohodnosti (jak vyslovil Nejvyšší správní soud v judikátu citovaném žalovanou). Tvrzení žalobce, že o panelu autorádia hovořil s policisty již při zásahu, nemá oporu ve spise. Možnosti písemně se vyjádřit žalobce na místě nevyužil, a nevyužil jí ani v průběhu celého prvostupňového řízení. Se svou skutkovou verzí přišel až více než 8 měsíců po spáchání přestupku v doplnění odvolání.

12. Pokud se týče námitky nenaplnění materiální stránky přestupku, soud ve shodě se žalovaným odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 104/2008-45 ze dne 14. 12. 2009, podle něhož je materiální stránka dána u přestupku pravidelně při naplnění formálních znaků, ledaže nastanou jiné mimořádné okolnosti, které ji vyloučí. Žádné takové okolnosti v projednávané věci zjištěny nejsou. Soud zcela přisvědčuje žalovanému, který uvedl možná ohrožení účastníků silničního provozu, které z poškození krytu vyplývají, přičemž se nejedná o nějaké nepravděpodobné spekulace, ale o popis následků, které nastávají běžně („pavučina“ na poškozeném krytu), nebo prakticky vždy (zatékání vody). Pokud se týče obrany žalobce, že poškození mohlo vzniknout za jízdy, pak tato obrana nemůže obstát už při její konfrontaci s fotodokumentací – ze snímků je i laikovi naprosto zjevné, že kamínek odlétnuvší od protijedoucího vozidla nemohl způsobit rozsáhlé poškození krytu světla i přilehlé karoserie. Na fotografii je zřejmá rýha ústící do poškozeného plechu. Navíc sám žalobce v replice popírá svou hypotetickou skutkovou verzi, když hovoří o otěru laku na přilehlé ploše karoserie.

13. Pokud se týče formy zavinění, zde soud neshledává v úvahách žalovaného žádný rozpor. Protože nebylo prokázáno, zda žalobce provedl kontrolu vozidla, postupoval žalovaný zcela správně dle zásady in dubio pro reo a vycházel z toho, že žalobce kontrolu neprovedl, a dovodil nejmírnější formu zavinění přicházející v úvahu – a to nedbalost nevědomou.

14. Na základě shora uvedeného krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly. Soud tedy žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu. Ostrava 20. 12. 2023 JUDr. Daniel Spratek, Ph.D. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje