59 A 5/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šnejdrlovou, Ph.D., v právní věci žalobce P. R., bytem S. 86/2, H., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2014, č. j. KUOK 111697/2014, ve věci přestupku, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou dne 15. 4. 2015 domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Hranice, Odboru vnitřních věcí (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 17. 10. 2014, č. j. OVV/14715/14-6/Hla/101, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Tohoto přestupku se měl dopustil tím, že dne 16. 6. 2014 v 15:07 hodin v katastru obce Bělotín na silnici 1. třídy č. 48 ve směru jízdy od obce Olomouc na obec Nový Jičín, při řízení motorového vozidla tovární značky V. P., registrační značky X, překročil nejvyšší dovolenou rychlost pro jízdu mimo obec, stanovenou zvláštním právním předpisem na 90 km/h, kdy v měřeném úseku byla vozidlu silničním laserovým rychloměrem MicroDigiCam LTI naměřena rychlost 130 km/h, při zvážení možné odchylky měřícího zařízení nejméně 126 km/h, což je o 36 km/h více, než je povoleno. Za tento přestupek mu byla dle § 125c odst. 4 písm. e) zákona o silničním provozu v souladu § 12 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“), uložena pokuta ve výši 4.000 Kč, udělen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce dvou měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a dále povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Žalobce s rozhodnutím žalovaného nesouhlasil, když uvedl, že rozhodnutí považuje za nezákonné pro nesprávně zjištěný skutkový stav, jakož i pro nedostatek důvodů rozhodnutí. Žalobce namítal, že jediným důkazem prokazujícím spáchání přestupku je výstup z rychloměru, přičemž z fotografie tímto rychloměrem pořízené nelze určit registrační značku ani typ motorového vozidla (tovární značku, model, barvu apod.), ze kterého by bylo možné nepochybně usoudit, že se jednalo o vozidlo žalobce. V této souvislosti pak žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2009, č. j. 9 As 54/2008 – 62, z něhož a contrario vyvodil, že nelze-li na pořízené fotografii vozidlo identifikovat podle modelu ani tovární značky vozu či jeho nadstandardní výbavy, nelze toto vozidlo ani ztotožnit s vozidlem řízeným obviněným. Žalobce se proto domníval, že správní řízení trpí vadou, když výstup z rychloměru správní orgán považoval za privilegovaný důkaz a když neprovedl výslech zasahujících policistů, kteří by věrohodně vysvětlili, z jakého důvodu vozidlo na fotografii považovali za vozidlo žalobce a současně jednoznačně vyloučili, proč nemohlo dojít k záměně s jiným vozidlem. K nutnosti provést výslech svědků pak žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008-115. Žalobce dále tvrdil, že kvalitu pořízené fotografie nepochybně ovlivnilo nesprávné nastavení fotoaparátu, jakož i nesprávná volba vzdálenosti měření, kdy policisté měřili rychlost v rozporu s návodem k obsluze rychloměru, a to ze vzdálenosti 302,5 metrů. Na podporu svého tvrzení pak citoval z předloženého manuálu uživatele systému Micro DigiCam, verze 4.1 cz, kde v kapitole 4 označené jako Používání systému Micro DigiCam je jako optimální vzdálenost zaměření stanovena vzdálenost 80 – 140 metrů, a navrhl provedení důkazu návodem k obsluze. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné, neboť stav věci byl zjištěn řádně a v dostatečném rozsahu. Ve svém vyjádření uvedl, že jak vyplývá ze spisového materiálu, vozidlo, které bylo měřeno, bylo následně zastaveno z důvodu překročení nejvyšší dovolené rychlosti, přičemž jako řidič tohoto vozidla byl ztotožněn právě žalobce. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2011, č. j. 7 As 18/2011-54, měl žalovaný za to, že záznam z měřícího zařízení ve spojení s ověřovacím listem, oznámením přestupku a úředním záznamem Policie ČR dostatečně prokázaly překročení maximální povolené rychlosti. Žalovaný dále nesouhlasil s tvrzením žalobce, že rozostřená fotografie prokazuje nesprávné nastavení fotoaparátu a chybnou volbu vzdálenosti měření. Žalovaný uvedl, že vzdálenost 50 – 170 metrů (nikoliv 80 – 140 metrů jak tvrdí žalobce) je pro pořízení fotografie vozidla vzdáleností pouze optimální, když skutečný měřící rozsah silničního rychloměru Micro DigiCam je dle jeho manuálu 25 až 400 metrů. Jestliže tedy byla měřena rychlost vozidla na vzdálenost 302,5 metrů, bylo toto měření provedeno zcela v souladu s manuálem. Závěrem žalovaný dodal, že v případě nesprávné instalace měřícího zařízení by měření vůbec neproběhlo, když měřící přístroj by vykázal chybu. Krajský soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 3. 5. 2016, č. j. 59 A 5/2015- 25, kterým žalobu zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Označený rozsudek krajského soudu byl však ve svém zamítavém výroku zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2016, č. j. 6 As 144/2016-36, který nabyl právní moci dne 13. 9. 2016. Současně Nejvyšší správní soud vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. Důvodem zrušení rozsudku krajského soudu byl nesouhlas Nejvyššího správního soudu s názorem krajského soudu o tom, že správní orgány dostatečně zjistily skutkový stav týkající se ztotožnění vozidla na snímku z měřícího zařízení s vozidlem žalobce. Dle názoru Nejvyššího správního soudu fotografie pořízená měřícím zařízením neumožňuje ztotožnit zachycený automobil s vozem žalobce ani neumožňuje, bez provedení jiných důkazů, učinit závěr, že na fotografii je zachyceno právě vozidlo značky V.. Úřední záznam či oznámení o přestupku nelze použít jako rozhodující důkaz a v nyní projednávaném případě s ohledem na špatnou kvalitu fotografie tyto nebylo možné použít jen podpůrně. Nejvyšší správní soud krajský soud zavázal k novému posouzení, zda lze skutkový stav, konkrétně ztotožnění žalobcova vozidla s vozidlem, jehož rychlost byla změřena, prokázat jinak než pouze úředním záznamem a oznámením o přestupku, případně doplnit dokazování k otázce, automobil jaké značky a modelu je na fotografii z měřícího zařízení zachycen. V dalším řízení je krajský soud vázán závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným ve zrušujícím rozsudku. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil následující skutečnosti: - z oznámení přestupku ze dne 8. 7. 2014, že k přestupku došlo dne 16. 6. 2014 v 15:07 hodin na silnici I/48 mezi obcí Bělotín a Polom, kdy vozidlu žalobce byla policisty dopravního inspektorátu Přerov naměřena rychlost jízdy o 40 km/h vyšší než je rychlost povolená mimo obec. Vozidlo žalobce jelo rychlostí 130 km/h, přičemž rychlost byla naměřena a zadokumentována silničním laserovým rychloměrem Micro DigiCam LTI, vozidlo VW Passat bylo zastaveno hlídkou DI Přerov; - z oznámení přestupku proti bezpečnosti ze dne 16. 6. 2014, že v tento den v 15:07 hodin byla vozidlu žalobce v úseku silnice I/48 mezi obcí Bělotín a Polom radarem Micro DigiCam LTI naměřena rychlost jízdy 90/130/126, přičemž oznámení obsahuje jméno žalobce, r. z. zastaveného vozidla, a to X, neobsahuje vyjádření ani podpis žalobce, neboť ho odmítl podepsat; - ze záznamu o přestupku ze dne 16. 6. 2014, že je na něm radarový snímek vozidla nečitelné registrační značky, vozidlo je na silnici osamoceno, dále je zde uvedena naměřená rychlost 130 km/h, datum 16. 6. 2014, čas 15:07:19, vzdálenost měření 302,5 m, místo měření Polom silnice I48, typ vozidla VW; - z ověřovacího listu č. X vystaveného dne 5. 12. 2013, že byl ověřen silniční laserový rychloměr Miro DigiCam LTI výr. číslo lidaru X, výr. číslo kamery X, výr. číslo počítače X, se závěrem, že rychloměr byl ověřen a lze jej používat k měření rychlosti; - z úředního záznamu sepsaného dne 20. 6. 2014 nstržm. O. B., který byl členem hlídky, která měřila rychlost a stavěla vozidlo žalobce, že dne 16. 6. 2014 zastavil vozidlo žalobce, kdy mu byla v úseku silnice č. I/48 Bělotín – Polom s maximální povolenou rychlostí 90 km/h naměřena rychlost 130 km/h, přičemž o přestupku byla vyhotovena fotografie. Řidiči byl sdělen důvod zastavení, jakož i jakého přestupku se dopustil. Byl vyzván k předložení dokladů potřebných pro provoz a řízení motorového vozidla a o předložení občanského průkazu. Z těchto dokladů bylo zjištěno, že se jednalo o osobu žalobce, který řídil vozidlo VW P., r. z., majitel R., s. r. o. Nstržm. O. B., který radarové zařízení obsluhoval, uvedl, že vozidlo měl od naměření po jeho zastavení ve stálém vizuálním kontaktu, když po tuto dobu nikde nezastavilo ani neodbočilo, tudíž jakákoliv jeho záměna je vyloučena. Jmenovaný dále uvedl, že v době změření tohoto vozidla v měřeném úseku nejelo žádné stejné či podobné vozidlo; - z karty vozidla r. z. X bylo zjištěno, že se jedná o vozidlo tovární značky V. P. CC, tvar karoserie sedan, první zaevidování 18. 2. 2009, barva černá metalíza, vlastníkem a provozovatelem vozidla je společnost R. s. r. o. - z protokolu o projednání přestupku v nepřítomnosti obviněného ze dne 30. 9. 2014, že žalobce se k jednání nařízenému na tento den bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Dne 17. 10. 2014 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, jímž uznal žalobce vinným ze spáchání předmětného přestupku. Proti tomuto rozhodnutí si žalobce podal blanketní odvolání, které ani přes výzvu správního orgánu I. stupně nedoplnil. Dne 17. 12. 2014 vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí. Soud doplnil při jednání dokazování ve věci (ustanovení § 77 s. ř. s.) srovnáním předmětné fotografie v digitální podobě pořízené silničním laserovým rychloměrem zaslané dopravním inspektorátem Přerov v nejvyšší možné kvalitě spolu s čelními fotografiemi vozidel značky VW P. CC, sedan, rok výroby 2008 a 2009, pořízenými na internetu, dále návodem k obsluze silničního laserového rychloměru Micro DigiCam LTI a výslechy svědků, a to policistů tvořících hlídku, která změřila předmětné vozidlo. Z porovnání fotografií bylo zjištěno, že vozidlo, které bylo změřeno radarem, a jehož fotografie je součástí záznamu o přestupku, má naprosto totožnou přední masku s vozidlem značky VW P. CC, sedan, r. v. 2008 nebo 2009, kdy v provedení masky není mezi vozidly z těchto let žádný viditelný rozdíl. Z návodu k obsluze silničního laserového rychloměru Micro DigiCam LTI bylo zjištěno, že v kapitole 7 označené jako „Technické údaje“ je vymezena jednak vzdálenost, která je pro provedení měření optimální, tato činí 50 - 140 metrů, tak vzdálenost, ve které lze měření provádět, tj. měřící rozsah zařízení, ta činí 25 – 400 metrů. Z výslechu svědka policisty nstržm. O. B. bylo zjištěno, že prováděl měření rychlosti radarem v rámci své obvyklé činnosti, neboť v předmětné době byl zařazen ve skupině dohledu. Svědek změřil rychle jedoucí vozidlo, asi V., které hned zastavil. Vozidlo jelo velmi rychle, v takové rychlosti jej nemůže měřit zblízka nebo z menší vzdálenosti, protože pak by nebyl schopen jej bezpečně zastavit. Celou dobu měl vozidlo na očích, protože ho mechanicky zaměřil a hned musel reagovat a zastavit ho. Řidič vozidla zastavil, svědek jej požádal o doklady, ty mu řidič předložil. Svědek provedl lustraci řidiče a zjistil, že se u něj jedná o opakovaný přestupek za posledních 12 měsíců, proto nebylo možné jej vyřešit na místě v blokovém řízení, a proto sepsal oznámení o přestupku, které řidič nepodepsal, ani se k sepsanému nevyjádřil. Z výslechu svědka R. Š. a J. B. bylo toliko zjištěno, že tito tvořili spolu se svědkem B. hlídku Policie ČR, která prováděla měření rychlosti vozidel, tito svědci jsou rovněž ve služebním poměru Policie ČR, dopravní inspektorát, první skupina dohledu. Přestupek změřil svědek B., některý ze členů hlídky jej při úkonech jistil. Vzhledem ke skutečnosti, že zásadní žalobní námitkou byl nedostatečně zjištěný skutkový stav správními orgány, když této námitce žalobce s ohledem na špatnou kvalitu fotografie změřeného vozidla přisvědčil Nejvyšší správní soud, krajský soud po vrácení věci doplnil dokazování, jak uvedeno výše, a poté dospěl ke stejnému závěru jako v předchozím rozsudku, tedy že žaloba žalobce není důvodná. Krajský soud má po doplněném dokazování za prokázané, že vozidlo, jehož řidič se dopustil přestupku, a které bylo změřeno rychlostním radarem a je zachyceno na fotografii, jež je součástí záznamu o přestupku, je vozidlem tovární značky V. model P. CC. K tomuto závěru došel soud porovnáním fotografií tohoto typu vozidla, které obstaral, a fotografie změřeného vozidla zaslané soudu dopravním inspektorátem v digitální podobě, když při porovnání čelních pohledů na vozidla je nade vší pochybnost prokázáno, že se jedná o totožnou značku a model vozidla. Vozidla mají naprosto shodně tvarovanou čelní masku, chladící mřížku, světlomety, shodně umístěn znak vozidla, umístění registrační značky. Právě takovým typem vozidla jel žalobce, který byl zastaven svědkem nstržm. B., což vyplývá z dokladů, které svědkovi při kontrole předložil. Z výpovědi svědka nstržm. B. vyplývá, že auto, které zaměřil, nespustil z očí, protože jelo velmi rychle, mechanicky jej zaměřil rychlostním radarem a hned jej musel zastavovat, aby tak mohl učinit vzhledem k vysoké rychlosti bezpečně. V osobě řidiče vozidla byl ztotožněn žalobce. Tyto soudem zjištěné skutečnosti jsou v souladu s výše popsaným obsahem úředního záznamu, záznamu o přestupku a z oznámení přestupku, který sepsal nstržm. B. hned na místě a v němž popsal skutkový stav věci. Krajský soud tak má po provedeném dokazování za to, že byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a sice že se žalobce dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu tím, že dne 16. 6. 2014 v 15:07 hodin v katastru obce Bělotín na silnici 1. třídy č. 48 ve směru jízdy od obce Olomouc na obec Nový Jičín, při řízení motorového vozidla tovární značky V. P., registrační značky X, překročil nejvyšší dovolenou rychlost pro jízdu mimo obec, stanovenou zvláštním právním předpisem na 90 km/h, kdy v měřeném úseku byla vozidlu silničním laserovým rychloměrem MicroDigiCam LTI naměřena rychlost 130 km/h, při zvážení možné odchylky měřícího zařízení nejméně 126 km/h, což je o 36 km/h více, než je povoleno. Skutečnost, že policisté měřili jiné vozidlo než vozidlo žalobce, namítl žalobce poprvé až v řízení před soudem. Krajský soud k této skutkové novotě uvádí, že ji považuje za ryze účelovou a zcela nedůvěryhodnou, neboť je nepochybné, že tak zásadní skutečnost, jakou je změření rychlosti úplně jiného vozidla, by žalobce tvrdil již od okamžiku, kdy byl policejní hlídkou zastaven. Žalobce však odmítl oznámení přestupku sepsané na místě nstržm. B. podepsat, nikterak se k jeho obsahu nevyjádřil, ani nevznesl jakékoliv námitky vůči jeho obsahu. Žalobci přitom již tehdy nic nebránilo v tom, aby namítal, že se vytýkaného přestupku nedopustil. Krajský soud v této souvislosti poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, č. j. 4 As 105/2013 – 31, v němž je uvedeno, že … v kontextu situace, kdy policisté zastaví na dálnici vozidlo a poté o tom sepisují záznam, je nepochybné, že tento úkon činí směrem k řidiči takto zastaveného vozidla, kdy úkon činí úřední osoby, mj. postihující překročení zákona. I osoba neznalá práva se v této situaci může snadno dovtípit, že pokud ve skutečnosti nemá s řízením zastaveného vozidla nic společného, je vhodné to policistům zřetelně sdělit a trvat na zaznamenání takové skutečnosti. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce tak neučinil ani v rámci správního řízení, v němž zůstal zcela pasivní, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, a tuto skutečnost nesdělil ani v rámci podaného odvolání, které bylo formulováno pouze blanketně, a jež nebylo ani přes výzvu správního orgánu doplněno. K námitce žalobce zpochybňující správné nastavení fotoaparátu a volbu správné vzdálenosti měření, jež zpochybnil s odvoláním na manuál uživatele systému Micro DigiCam, v němž je uvedena optimální vzdálenost zaměření, soud odkazuje právě na údaje uvedené v tomto manuálu, který v kapitole 7 označené jako „Technické údaje“ vymezuje jednak vzdálenost, která je pro provedení měření optimální (50 - 140 metrů), tak vzdálenost, ve které lze měření provádět, tj. měřící rozsah zařízení (25 – 400 metrů). Byla-li tedy v projednávané věci rychlost vozidla změřena ze vzdálenosti 302,5 metrů, proběhlo měření zcela v rámci měřícího rozsahu tohoto zařízení. Jak zcela logicky vysvětlil při své výpovědi nstržm. B., auto jelo takovou rychlostí (po zohlednění odchylky rychlostí 126 km/h při povolené rychlosti 90 km/h), že jej musel změřit okamžitě, protože jinak by nebyl schopen takto rychle jedoucí vozidlo bezpečně zastavit. Tato námitka je rovněž nedůvodná. Na základě výše uvedeného krajský soud v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když plně procesně úspěšnému žalovanému nevznikly podle obsahu spisu v tomto soudním řízení žádné náklady přesahující obvyklou úřední činnost. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. V Olomouci dne 31. října 2016 Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Šnejdrlová, Ph.D., v. r. Markéta Chrudinová samosoudkyně