59 A 8/2024

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Spratkem, Ph.D., v právní věci žalobce: J. U. zastoupený advokátem Mgr. Lukášem Mantičem, sídlem Spojů 835/2, 708 00 Ostrava proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 2771/117, 702 00 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí č. j. MSK 91814/2024 ze dne 23. 8. 2024, o dopravním přestupku, takto I. Rozhodnutí žalovaného č. j. MSK 91814/2024 ze dne 23. 8. 2024 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 362,70 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Lukáše Mantiče, advokáta se sídlem Spojů 835/2, 708 00 Ostrava.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 3. 9. 2024 domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č. j. MSK 91814/2024 ze dne 23. 8. 2024. Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Krnov č. j. KRNOOSP-70803/2024 chud ze dne 27. 3. 2024.

2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným tím, že dne 12. 2. 2023 v 9:20 hodin v obci Město Albrechtice, na ulici Hašlerově u domu č. 32, řídil motorové vozidlo tov. zn. Seat, RZ X, přesto, že nebyl držitelem příslušného oprávnění. Tímto jednáním dle správního orgánu žalobce porušil § 3 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), a z nedbalosti se tak dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 téhož zákona. Žalobci byla uložena v souladu s ustanovením § 125c odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu pokuta ve výši 25 000 Kč a v souladu s ustanovením § 125c odst. 6 písm. a) téhož zákona mu byl uložen i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidle, na dobu 12 měsíců počínaje dnem nabytí právní moci rozhodnutí. Prvostupňový orgán dále žalobci stanovil povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč dle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů. Žaloba, vyjádření k žalobě a přednesy u jednání 3. Žalobce ve své žalobě vznesl dva žalobní body. Jednak namítl, že v projednávané věci absentuje zavinění, a to i ve formě nedbalostní, neboť žalobce nevěděl a ani nemohl vědět, že není držitelem řidičského oprávnění, jednak namítl, že v dané věci nebyla naplněna materiální stránka přestupku. Žalobce uvedl, že dne 13. 9. 2022 prodělal infarkt myokardu a lékař mu doporučil neřídit motorová vozidla po dobu jednoho měsíce, což dodržel. V prosinci 2022 bylo následně vydáno rozhodnutí, kterým bylo žalobci řidičské oprávnění odejmuto, aniž se o tom žalobce dozvěděl, neboť mu bylo doručováno na adresu trvalého pobytu, kde se fakticky nezdržoval. Ve spise se přitom nachází listina, z níž vyplývá adresa faktického pobytu žalobce. Přestože lékař doporučil, aby žalobce nejezdil po dobu jednoho měsíce, správní orgán odebral řidičské oprávnění po třech měsících, aniž si vyžádal aktualizovanou zprávu od lékaře. Pokud se týče materiální stránky přestupku, tato nebyla správními orgány vyhodnocena dostatečně a správně. Správní orgán připouští, že ke dni spáchání přestupku byl žalobce zdravotně zcela způsobilý k řízení motorových vozidel; za dané situace společenská škodlivost přestupkového jednání neexistuje. Není pravdou, že by bylo irelevantní, že se po policejní kontrole žalobce podrobil lékařskému vyšetření, neboť tím bylo prokázáno, že byl způsobilý k řízení. S odvoláním na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 104/2008-45 ze dne 14. 12. 2009 žalobce uvedl, že materiální znak není naplněn vždy současně se znakem formálním, a vždy je třeba zkoumat, zda byla ohrožena plynulost a bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. V projednávané věci tomu tak nebylo. Žalobce s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 137/2011-52 uvedl, že jsou zde dány zvláštní okolnosti případu, které vedou k nenaplnění materiální stránky přestupku. Žalobce byl ve správním řízení sankcionován stejně, jako osoby, které nikdy neabsolvovaly autoškolu nebo jim bylo řidičské oprávnění odebráno v důsledku protiprávního jednání. Žalobce závěrem podotkl, že proti němu bylo původně vedeno trestní řízení, kde mohl dostat příznivější trest, neboť v trestním řízení není automaticky zákaz činnosti.

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 7. 10. 2024 navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal plně na odůvodnění napadeného rozhodnutí, jehož argumentace se týká rovněž vznesených žalobních bodů. Akcentoval, že ve správním řízení o odnětí řidičského oprávnění bylo žalobci doručováno zcela v souladu s ustanoveními správního řádu, přičemž případné sdělení doručné adresy lékaři je pro posouzení postupu správního orgánu irelevantní. Žalobce si na adrese trvalého pobytu (ohlašovny) poštu nepřebíral a nereagoval tak ani na výzvu, aby se podrobil přezkoumání zdravotní způsobilosti. Zavinění je dáno ve formě nevědomé nedbalosti, neboť si měl uspořádat své poměry tak, aby se mohl s písemnostmi veřejné správy seznámit. Navíc na základě sdělení lékaře mohl předpokládat, že s ním bude vedeno řízení ohledně jeho zdravotní způsobilosti. Žalovaná odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 22/2012-55 ze dne 13. 3. 2012. K materiální stránce přestupku žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 76/2011-78 ze dne 26. 4. 2013 a akcentoval, že podstatou přestupku je řízení bez řidičského oprávnění, nikoli řízení ve stavu zdravotní nezpůsobilosti.

5. U jednání dne 25. 5. 2026 účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. Obsah správních spisů 6. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil následující: Dne 12. 2. 2023 v 9:20 hod. zastavila hlídka policie žalobce ve Městě Albrechtice vozidlo Seat Toledo, RZ X, řidičem byl žalobce. Lustrací zjistila, že žalobce má od 28. 12. 2022 platnou blokaci všech řidičských ze zdravotních důvodů. Žalobce uvedl, že prodělal infarkt a lékař mu zakázal řídit po dobu jednoho měsíce, což dodržel. Se žalobcem bylo následně dne 22. 3. 2023 zahájeno trestní řízení pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Během trestního řízení bylo zjištěno, že rozhodnutím Magistrátu města Ostravy č. j. SMO/834581/22/DSČ/Jeř-ZKS ze dne 14. 12. 2022 bylo žalobci odňato řidičské oprávnění v celém rozsahu z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti, neboť nereagoval na výzvu k přezkoumání zdravotního stavu, která mu byla doručena fikcí; správní řízení bylo zahájeno na základě oznámení kardiologa MUDr. M. ze dne 13. 9. 2022. Rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění bylo žalobci rovněž doručeno fikcí dne 27. 12. 2022 na adresu K. X, O.-P. V propouštěcí zprávě kardiologa MUDr. M. ze dne 15. 9. 2022 je uvedeno doporučení zákaz řízení motorových vozidel po dobu jednoho měsíce od prodělaného infarktu. Ze zprávy kardiologa MUDr. B. ze dne 27. 2. 2023 plyne, že z kardiologického hlediska nemá námitky proti řízení žalobce, a to i v pozici profesionálního řidiče. Lékařským posudkem ze dne 20. 3. 2023 byl žalobce uznán zdravotně způsobilým pro řidičská oprávnění. Rozhodnutím magistrátu města Ostravy č. j. SMO/221385/23/DSČ/Jeř-ZKS ze dne 5. 4. 2023 byla žalobci vrácena řidičská oprávnění. U hlavního líčení dne 9. 1. 2024 MUDr. M. vypověděl, že v případech takových infarktů, jako byl žalobcův, se stanovuje jednoměsíční zákaz řízení. Žalobce se v řízení bránil tím, že zdravotnickému zařízení sdělil svou doručnou adresu, a proto předpokládal, že mu případná úřední korespondence bude fakticky doručena. Usnesením Okresního soudu v Bruntále č. j. 2 T 40/2023-111 ze dne 9. 1. 2024, které nabylo právní moci 11. 1. 2024, byl žalovaný skutek postoupen komisi pro projednávání přestupků Magistrátu města Ostravy. Soud dospěl k závěru, že jednání žalobce nebylo společensky škodlivé, neboť byl již od října 2022 k řízení motorových vozidel zdravotně způsobilý. Řízení o přestupku bylo následně postoupeno místně příslušnému Městskému úřadu Krnov. Po provedených ústních jednáních byl rozhodnutím č. j. KRNOOSP-70803/2024 chud žalobce uznán vinným z přestupku, jak výše uvedeno, a jeho následné odvolání ze dne 7. 6. 2024 byla zamítnuto napadeným rozhodnutím. Postup soudu v soudním řízení správním 7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž dle § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného.

8. Podle § 65 s. ř. s. se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti.

9. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podle § 65 s. ř. s. podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Krajský soud konstatuje, že žaloba byla podána řádně a včas a splňuje všechny zákonem předepsané náležitosti. K otázce žalobcova zavinění 10. Pokud se týče posouzení žalobcova zvinění, je třeba předně uvést, že podle § 15 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky k odpovědnosti fyzické osoby za přestupek zásadně postačuje zavinění z nedbalosti, a to i z nedbalosti nevědomé, která dle § 15 odst. 3 písm. b) cit. zákona spočívá v tom, že pachatel nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

11. Pokud se týče naplnění kritéria, že pachatel o porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem vědět měl, vychází se buďto z konkrétní zákonné povinnosti, a není-li jí, vychází se z obecně uznávaných zásad rozumného člověka. V případě nepřebírání pošty na adrese trvalého pobytu Nejvyšší správní soud ve skutkově obdobném rozsudku č. j. 1 As 22/2012- 55 ze dne 13. 3. 2012 uvedl, že uznávaná míra potřebné opatrnosti nebyla dodržena u toho, kdo „si neuspořádal své osobní poměry při doručování tak, aby se mohl seznámit se všemi zásilkami jemu doručovanými a aby se vinou osob jemu blízkých či dalších okolností »neztrácely«. (…) Právě skutečnost, že se vlivem své nedostatečné opatrnosti s tímto rozhodnutím nemohl fakticky seznámit, ačkoli by při zachování obecně uznávané míry opatrnosti měl, může vést k závěru o nevědomé nedbalosti při spáchání přestupku.“ 12. V nyní projednávané věci tedy zavinění žalobce spočívá v tom, že o zákazu řízení vědět měl; věděl by o něm, pokud by si řádně uspořádal své poměry ohledně doručování, a není zde žádná subjektivní okolnost, která by mu v tom bránila.

13. Námitka nenaplnění znaku zavinění je tedy nedůvodná. K otázce naplnění materiální stránky přestupku 14. Deliktní odpovědnost je vystavěna na kumulativním naplnění materiální a formální stránky deliktu (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 18/2004-48 ze dne 17. 2. 2005). Dle výslovného znění § 5 zákona o odpovědnosti za přestupky je přestupkem společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin. Vedle naplnění zákonných znaků přestupků zákon souběžně požaduje též naplnění společenské škodlivosti činu. Společenská škodlivost je materiálním korektivem, který má zajistit uplatňování správního trestání toliko v mezích prostředku ultima ratio. Pokud v konkrétním případě není naplněna společenská škodlivost činu, samo naplnění znaků skutkové podstaty přestupku není přestupkem.

15. Jak uvedl opakovaně Nejvyšší správní soud, formální znaky přestupkového jednání jsou koncipovány tak, aby naplňovaly v běžných případech i znaky materiální. Pouze v případě, kdy existují významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek. (Srov. např. rozsudky č. j. 5 As 106/2011-77 ze dne 6. 1. 2012 nebo č. j. 2 As 332/2018-21 ze dne 20. 4. 2020.) Nejvyšší správní soud v žalobcem citovaném rozsudku č. j. 7 As 137/2011-52 ze dne 19. 4. 2012 mj. uvedl, že „okolnostmi, jež snižují nebezpečnost jednání pro chráněný zájem společnosti pod míru, která je typická pro běžně se vyskytující případy přestupků, mohou být zejména, avšak nikoliv výlučně, význam právem chráněného zájmu, který byl přestupkovým jednáním dotčen, způsob jeho provedení a jeho následky, okolnosti, za kterých byl přestupek spáchán, osoba pachatele, míra jeho zavinění a jeho pohnutka. Okolnosti, jež vylučují porušení nebo ohrožení zájmu společnosti, musí být ovšem posuzovány vždy v každém konkrétním případě.“ 16. Při posuzování společenské škodlivosti žalovaný sice správně podotknul, že předmětem sporu je řízení bez oprávnění, a nikoli řízení ve stavu zdravotní nezpůsobilosti, nicméně soud je na rozdíl od správního orgánu přesvědčen, že nelze odhlédnout od důvodu, pro které bylo řidičské oprávnění žalobci odňato. Nelze od něj odhlédnout proto, že se v žalobcově případě jedná o přestupek podle zákona o silničním provozu, jehož cílem je zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Proto není možno ulpět jen na formalistickém konstatování, že zde bylo pravomocné rozhodnutí, které bylo porušeno, aniž by bylo přihlédnuto k důvodům vydání tohoto rozhodnutí a jejich vazbě na bezpečnost a plynulost silničního provozu. V projednávané věci již trestní soud konstatoval, že z lékařských zpráv i výpovědi kardiologa MUDr. M. je nepochybné, že žalobce byl již v měsíci říjnu 2022 zdravotně způsobilý k řízení motorového vozidla. O tom, že žalobce bude s velkou pravděpodobností zdravotně způsobilý k řízení vozidla, věděl z lékařského oznámení i správní orgán, který mu řidičské oprávnění odňal, a to pouze pro jeho nekontaktnost. Jak dále přiléhavě uvedl žalobce, přestupek podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu dopadá typově na okruh případů, které jsou pro bezpečnost silničního provozu výrazně nebezpečné – např. na osoby, které vůbec neprošly výukou a výcvikem pro získání řidičského oprávnění či kterým bylo toto oprávnění odňato jako sankce za závažné přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Tomu odpovídají i relativně vysoké sankce, které jsou i v projednávaném případě zjevně nepřiměřené – jak ostatně uvedl žalovaný, v trestním řízení mohl dostat trest příznivější, než je nejnižší možný trest v řízení správním. Za situace, kdy žalobcův zdravotní stav nepředstavoval po celou dobu odnětí řidičského oprávnění žádné riziko pro bezpečnost silničního provozu, kdy žalobce nevěděl o tom, že je mu řidičské oprávnění odňato, kdy toto odnětí bylo zapříčiněno pouze žalobcovou nekontaktností na adrese jeho trvalého pobytu, nelze o hovořit o naplnění společenské škodlivosti, a to navíc ve vztahu k deliktu mířícímu ve velké většině případů na situace mnohonásobně závažnější. Závěr a náklady řízení 17. S ohledem na uvedené skutečnosti je žaloba proti napadenému rozhodnutí důvodná, a proto krajský soud napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 78 odst. 1 a odst. 4 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud vyslovil, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s).

18. Procesně úspěšnému žalobci náleží dle § 60 odst. 1 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému.

19. Uplatněné náklady žalobce tvoří zaplacené soudní poplatky ve výši 4 000 Kč, odměna zástupce za tři úkony právní služby – a to převzetí věci, sepis žaloby a účast u jednání dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., přičemž výše odměny za jeden úkony učiněné v roce 2024 činí dle Čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. ve spojení § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v rozhodném znění (dále jen „AT“) částku 3 100 Kč, a výše odměny za jeden úkon v roce 2026 činí dle § 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bod 5 AT částku 4 620 Kč a tři režijní paušály, z toho dva z roku 2024 po 300 Kč a jeden z roku 2026 za 450 Kč dle § 13 AT. To vše navýšeno o 21% DPH ve výši 2492, 70 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tedy činí 18 362,70 Kč.

20. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Ostravě dne 25. května 2025 JUDr. Daniel Spratek, Ph.D. samosoudce USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Spratkem, Ph.D., v právní věci žalobce: J. U., narozen X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Lukášem Mantičem sídlem Spojů 835/2, 708 00 Ostrava proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 00 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí č. j. MSK 91814/2024 ze dne 23. 8. 2024, o dopravním přestupku, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 59 A 8/2024-60 se opravuje tak, že datum vydání rozhodnutí se mění z „25. května 2025“ na „25. května 2026“. Odůvodnění:

1. Ve shora označené věci krajský soud rozhodl rozsudkem dne 25. 5. 2026 č. j. č. j. 59 A 8/2024- 60 tak, že rozhodnutí žalovaného č. j. MSK 91814/2024 ze dne 23. 8. 2024 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Výrokem II. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 362,70 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Lukáše Mantiče, advokáta se sídlem Spojů 835/2, 708 00 Ostrava. ¨ 2. V tomto rozsudku je nesprávně uvedeno datum vydání rozhodnutí 25. května 2025.

3. Podle ustanovení § 54 odst. 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s“) opraví předseda senátu i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Podle § 31 odst. 3 s. ř. s. má práva a povinnosti předsedy senátu i specializovaný samosoudce.

4. V souladu s citovanými ustanoveními samosoudce opravil zjevnou nesprávnost tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky. V Ostravě dne 2. července 2026 JUDr. Daniel Spratek, Ph.D., v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje T. P.