59 Ad 5/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šnejdrlovou, Ph.D., ve věci žalobkyně nezl. D. K., bytem S. 52, O., zastoupené Mgr. M. K., otcem, bytem J. 531/6, O., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2016, č. j. MPSV-2016/42405- 922, ve věci příspěvku na péči, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

A. Vymezení věci Žalobkyně, zastoupená zákonnou zástupkyní – matkou, se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhala přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci (dále jen „ÚP“) ze dne 16. 7. 2015, č. j. 103961/2015/OLO, jímž byl zamítnut návrh žalobkyně na změnu výše přiznaného příspěvku na péči a i nadále jí je poskytován příspěvek na péči v původní výši 3.000 Kč při I. stupni závislosti. B. Žalobní body Žalobkyně požadovala zrušení napadeného rozhodnutí s odůvodněním, že: 1) hodnocení Posudkové komise MPSV ČR v Ostravě (dále jen „PK MPSV ČR“) v posudku ze dne 12. 2. 2016 je v rozporu s lékařskými nálezy odborných lékařů a psychologů uvedených v lékařských a dalších odborných zprávách, čímž dle názoru žalobkyně došlo k porušení zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), a vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“). Jedná se o zprávy a nálezy radiologické kliniky FN Olomouc, MUDr. F., dětské neuroložky, zprávy z psychologického vyš. odd. klinické psychologie FN Olomouc, pediatričky MUDr. K., dětské kliniky FN Olomouc – ambulance, Pediatrické kliniky FN Brno, Pedagogicko-psychologické poradny a speciálně pedagogického centra Olomouckého kraje, klinického psychologa PhDr. J. S.. Žalobkyně namítala, že při posuzování zdravotního stavu žalobkyně nebylo přihlédnuto k ustanovením § 1 odst. 4, § 2a ani § 2b vyhlášky č. 505/2006 Sb., a to v bodech b) orientace, e) oblečení a obouvání a f) tělesná hygiena. Jak vyplývá z lékařských a dalších odborných zpráv, vlivem fenylketonurie a stavů epilepsie má žalobkyně značně opožděný vývoj, kdy ve školském zařízení je schopna pracovat jen s pomocí individuálního plánu, všestrannou dopomocí učitelů, reedukačního pracovníka a psychologa, má výrazné poruchy chování. Není schopna bezpečné orientace do vzdálenosti 50 m od bydliště a není schopna pohybovat se v různém prostředí a přiměřeně reagovat. Není naprosto schopná samostatného oblékání, ani výběru oblečení podle počasí, není schopna obout si boty, při tělesné hygieně není schopna se osprchovat, umýt či vyčistit zuby, není schopna rozlišovat špinavé a čisté oblečení, není schopna používat hygienické potřeby. K tomu má žalobkyně velmi časté EPI stavy zahledění a občasné záchvatovité stavy, toto se projevuje ve všech oblastech činnosti, potřebuje neustálý dohled a pomoc druhé osoby. Pokud by bylo hodnocení provedeno správně podle platných právních předpisů a v souladu se zdravotní a další odbornou dokumentací, pak by zdravotní stav byl hodnocen jako závislost také v bodech b) orientace, e) oblékání a obouvání a f) tělesná hygiena, což odpovídá závislosti v šesti bodech, což odpovídá závislosti III. stupně. Z uvedeného dle žalobkyně vyplývá, že byl nedostatečně zjištěn skutkový stav bez přihlédnutí k ustanovením § 2a a § 2b vyhlášky č. 505/2006 Sb., tím byla porušena ustanovení § 2 odst. 1, 3, 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), i odpovídající ustanovení vyhlášky č. 505/2006 Sb. včetně přílohy 1; 2) posudkový lékař učinil závěr o její závislosti ve stupni I, aniž by podrobněji zkoumal zdravotní stav žalobkyně dle předložené zdravotní a psychologické dokumentace, žalobkyni nepřizval na jednání, takže si nemohl učinit odpovídající představu o jejím zdravotním postižení a naprosto nevzal v úvahu skutečnou závislost žalobkyně podle odborné dokumentace. Podle žalobkyně by se mělo zhodnotit celé spektrum postižení u daného jedince, tedy jednak zdravotní problematika a také psychická problematika. Při posuzování zdravotního stavu se ale žalobkyně setkala s paušálním přístupem dle zjednodušeného posuzování „chodí, slyší, vidí a je teď momentálně hodná“. PK MPSV ČR po pěti minutách, aniž by opět podrobněji zkoumala zdravotní stav žalobkyně podle předložené odborné dokumentace, jen potvrdila původní stanovisko z Olomouce. Při ústním jednání konaném dne 5. 9. 2016 udělila zákonná zástupkyně žalobkyně plnou moc k zastupování otci nezletilé Mgr. M. K. a ten nadále zastupoval nezletilou jako její zákonný zástupce. Zástupce žalobkyně vznesl návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem. Uvedl, že žalobkyně měla do roku 2011 III. stupeň závislosti, od 1. 1. 2012 jí byl změněn pouze administrativně na I. stupeň, ačkoli její zdravotní stav je horší a všechna následná posouzení se drží této změny. Při ústním jednání konaném dne 3. 10. 2016 zástupce žalobkyně uvedl, že osoby, které posuzovaly zdravotní stav žalobkyně, jsou osobami zainteresovanými na výši přiznávaných dávek, kdy vyšší dávka je proti zájmu organizace, kterou zastupují, a proto žádá soud o ustanovení nezávislého znalce. Dále uvedl, že veškeré zdravotní zprávy poukazují minimálně na druhý či třetí stupeň závislosti a to nebylo v posudcích naplněno. C. Vyjádření žalovaného Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. V písemném vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně v žalobě uvedla řadu odborných nálezů, s nimiž má být hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby v rozporu, aniž by blíže tyto rozpory specifikovala. V žalobě navrhované důkazy - lékařské a jiné odborné zprávy - měla posudková komise při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby žalobkyní k dispozici. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl podklady a lékařské nálezy, ze kterých posudková komise vycházela a z nichž dospěla ke svému závěru (str. 2-3, 6 rozhodnutí) včetně toho, že zákonní zástupci byli účastni jednání na Okresní správě sociálního zabezpečení a žalobkyně byla vyšetřena lékaři posudkové komise a v rámci odvolacího správního řízení dokládala další lékařské nálezy. Získané podklady považuje žalovaný za aktuální, provedené v roce 2015, resp. 2016. Žalobkyni byla dána možnost dle § 36 správního řádu, v rámci řízení však nenavrhla provedení dalších důkazů, aniž by namítala neprovedení některého z důkazů. O všech těchto skutečnostech, zejména o výsledku posouzení zdravotního stavu, žalovaný uvedl své úvahy, které ho vedly k rozhodnutí. Žalovaný v kontextu žalobkyní citovaných zákonných ustanovení dále poukázal na zákonná ustanovení týkající se hodnocení zvládání základních životních potřeb u osob do 18 let o ustanovení § 10 zákona o sociálních službách týkající se hodnocení zvládání základních životních potřeb u osob mladších 18 let. Žalovaný je názoru, že se dostatečně vypořádal s důvody, pro které nebyly některé základní životní potřeby uznány za nezvládané, na str. 3 – 4 žalobou napadeného rozhodnutí, včetně úvahy, že žalobkyně tu kterou základní životní potřebu zvládá přiměřeně své věkové kategorii, jinými slovy, že dopomoc či dohled při zvládání těchto základních životních potřeb je přípustný s ohledem na biopsychosociální vývoj konkrétního jedince. Zároveň žalovaný ve svém rozhodnutí na str. 5 upozornil, že určitá zjištěná diagnóza neznamená automaticky nezvládání základní životní potřeby, a doplnil na str. 6 rozhodnutí, že se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat jednotlivé základní životní potřeby. Zabýval se tedy zvládáním základních životních potřeb v celém rozsahu zjištěného zdravotního stavu, jeho funkčních dopadů na zvládání základních životních potřeb i mimořádností vyžadované péče potřebné pro daného konkrétního jedince. Žalovaný je názoru, že se podrobně vypořádal se všemi základními životními potřebami, které nebyly uznány jako nezvládané, včetně základních životních potřeb uváděných v žalobě, a to s ohledem na kompetence potřebné pro jejich zvládání i na funkční dopad zjištěných zdravotních postižení. D. Replika žalobkyně V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že posudková komise měla lékařské a jiné odborné zprávy k dispozici, ale přistoupila k hodnocení velmi laxně až arogantně a nezhodnotila skutečný stav závislosti odpovídajícím způsobem. Při posuzování závislosti nebyly naprosto brány v úvahu závěry odborníků nebo jejich zhodnocení probíhalo jen nedostatečně, letmo, bez nezbytného důrazu na zhodnocení nutnosti šíře a komplexnosti poskytované péče, ačkoli v odborných nálezech je obsaženo vše nezbytné pro náležité posouzení trvalé, celodenní a hlavně potřebné péče. Není pravda, že by posudková komise brala na zřetel porovnání rozsahu, intenzity a náročnosti péče, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku a hodnocení potřeby mimořádné péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě. Není totiž pravda, že žalobkyně tu kterou základní životní potřebu zvládá přiměřeně své věkové kategorii, či že dopomoc při zvládání těchto základních životních potřeb je přípustná s ohledem na biopsychosociální vývoj konkrétního jedince. V období od 17. 2. 2006 do 31. 12. 2006 byla žalobkyně klasifikována jako dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči, od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2011 byla klasifikována jako osoba závislá na péči jiné osoby ve stupni III., od 1. 1. 2012 jí byla klasifikace změněna na stupeň I., a s věkem se její stav jenom zhoršuje a jsou diagnostikována další závažná onemocnění či psychické poruchy, tak podle členů posudkové komise se její stav papírově naopak lepší nebo dokonce je podle žalovaného naprosto v pořádku a veškerá mimořádná péče je odpovídající jejímu věku. K námitce, že nebyly specifikovány rozpory mezi hodnocením schopností zvládat základní životní potřeby a mezi závěry odborných nálezů uvedla, že diagnóza fenylketonurie znamená závislost v bodě stravování, péče o zdraví a osobní aktivity. Záchvaty, nesoustředěnost, křečové projevy, záchvatovité bolesti končetin vedou k tomu, že samostatnou činnost nezvládne, potřebuje pomoc dospělého a neustálý dohled a dopomoc při činnostech, hůře se orientuje, má poruchy soustředění a dlouhodobé poruchy chování a pozornosti, nároky jejího věku zvládá nedostatečně, to vše vede k závislosti v bodech orientace, oblékání a obouvání a tělesná hygiena. E. Obsah správního spisu Z obsahu správního spisu soud zjistil, že dne 14. 1. 2015 podala zákonná zástupkyně žalobkyně návrh na změnu výše přiznaného příspěvku na péči z důvodu zhoršení zdravotního stavu, kdy vzhledem ke skutečnosti, že je žalobkyně naprosto neschopna bez druhé osoby provádět činnosti i v oblastech, které nebyly uznány v I. stupni, což se potvrdilo diagnózou EPI stavů s konkrétními výpadky ve všech činnostech, požádala o přeposouzení na II. stupeň závislosti na péči jiné osoby. Rozhodnutím ÚP ze dne 16. 7. 2015, č.j. 103961/2015/OLO bylo podle ustanovení § 4 odst. 1, 8, 9, 11, 13 a 14 zákona o sociálních službách rozhodnuto o zamítnutí žádosti žalobkyně s tím, že žalobkyni nadále náleží příspěvek na péči pro I. stupeň závislosti na pomoci jiné osoby, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Olomouc (dále jen „OSSZ“) MUDr. J. Z. ze dne 31. 3. 2015 je žalobkyně osobou, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc při 3 základních životních potřebách: d) stravování, h) péče o zdraví a i) osobní aktivity, což odpovídá I. stupni závislosti. Podle tohoto posudku se jedná u žalobkyně o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je klasická fenylketonurie, záchvatové nem., oslabené jsou percepční schopnosti a koncentrace pozornosti. Dle posudku posudkový lékař zhodnotil všechny diagnózy, které jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jejich dopad na sledované úkony při zohlednění výsledku sociálního šetření. Nově uvedené záchvatové onemocnění bylo zohledněno v úkonech péče o zdraví a osobní aktivity, medicínsky není odůvodněno nezvládání úkonů tělesné hygieny a oblékání a obouvání. Při seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí byly vzneseny námitky proti posudku, zákonný zástupce požádal o prodloužení lhůty pro doložení podkladů. OSSZ byla požádána o přeposouzení zdravotního stavu vzhledem k uplatněným námitkám a doloženým lékařským zprávám, současně byla přiložena žádost zákonných zástupců o osobní účast při posuzování zdravotního stavu. Ve vyjádření ze dne 16. 6. 2015 posudkový lékař uvedl, že s ohledem na uplatněné námitky i předložené podklady neshledal důvody ke změně posudkového závěru, zákonní zástupci byli účastni projednávání posouzení zdravotního stavu posudkovým lékařem, který zároveň poukázal na to, že se subjektivní zhodnocení rodičů odlišuje od zpráv odborných lékařů. Proti rozhodnutí ÚP podala žalobkyně odvolání, ve kterém namítala nesprávné posouzení zdravotního stavu posudkovým lékařem, když nevzal v úvahu novou diagnózu epileptických stavů a patřičně nezhodnotil její záchvatovité stavy a poruchy chování, dále napadala, že nezvládá ani základní životní potřeby v bodech b) orientace, f) tělesná hygiena a e) oblékání a obouvání. Namítala také přístup posudkového lékaře, který odmítal zohlednit uváděné skutečnosti ve svém posouzení a uvedl, že pro relevantní posouzení by potřeboval alespoň tříměsíční umístění žalobkyně v záchytném zařízení pro sledování, místo aby zohlednil veškerá zdravotní a psychologická posouzení spolu s popisem stavu od rodičů. K odvolání žalobkyně přiložila záznamy o neurologickém vyšetření ze dne 27. 8. 2015 a o probíhajícím vyšetření na opoždění PMV na psychologicko-psychiatrickém vyšetření. Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku PK MPSV ČR ze dne 12. 2. 2016, v němž PK MPSV ČR dospěla k závěru, že u žalobkyně nejde o osobu do 18 let věku, která se podle § 8 odst. 1 písm. d), c) nebo b) zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV, III nebo II, jde o osobu do 18 let věku, která se podle § 8 odst. 1 písm. a) téhož zákona považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby a není neschopna zvládat osm nebo devět, ani šest nebo sedm ani čtyři nebo pět základních životních potřeb, není však schopna zvládat tři základní životní potřeby. Tento stav byl i k datu 14. 1. 2015 i k datu vydání napadeného rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Dle tohoto posudku jde o posuzované dítě, které je sledováno dlouhodobě na pediatrické klinice FN Brno pro fenylketonurii, při pravidelných kontrolách je sledována dynamika laboratorních nálezů a dle toho stanovován dietní režim, s přesnou specifikací vhodných a nevhodných potravin. Dle psychologických vyšetření má potíže s výslovností, má logopedickou péči, nemá doporučení na asistenta ve škole. Dle explorace z 26. 5. 2015 je málo samostatná, ale motoricky šikovná, největší potíže má v matematice. Verbální schopnosti má v širším pásmu průměru, názorově v horním pásmu podprůměru, index slovního porozumění je v pásmu průměru, percepce koncentrace je na hranici podprůměru. Dle neurologických vyšetření je v péči neurologa od 12/2014, kdy byl zjištěn abnormní EEG, MR mozku je v normě. Dle lékařského nálezu PL z 11. 3. 2015 má zvýšené nároky na speciální dietní režim, PL uvádí poruchy chování, je však plně orientovaná osobou, místem, časem, komunikace a paměť přiměřené, zrak a sluch v normě, pohybový aparát je také v normě. Dle soc. šetření z 30. 1. 2015 je plně mobilní, ve škole se učila na samé jedničky, má kamarády ve škole i mimo školu, rodiče uvedli, že je hyperaktivní. S dohledem zvládá hygienu, i WC s očistou. Od posouzení PK MPSV ČR dne 23. 8. 2013 nedošlo objektivně ke zhoršení zdravotního stavu, které je uvedeno v odvolání. Dle opakovaných neurologických kontrolních vyšetření neměla typické epi paroxysmy, dle vyšetření 22. 9. 2015 bylo zachyceno zahledění. Pro zdravotní omezení nezvládá v rámci věkové normy v plném rozsahu životní potřeby d), h), i). Z lékařského nálezu PL i z odborných nálezů nevyplývá objektivně omezení pro nezvládnutí životní potřeby b) – je plně orientovaná ve všech kvalitách, dobře se orientuje i v přirozeném prostředí, nemá porušenou percepci sluchovou i zrakovou. Z lékařského nálezu PL i z odborných nálezů nevyplývá objektivně omezení pro nezvládnutí životní potřeby b), e), f), které je schopna provádět v rámci věkové normy. Žalobkyně byla jednání PK MPSV osobně přítomna, odpovídala srozumitelně, po celou dobu jednání klidně seděla a průběh jednání sledovala s dobrou koncentrací. Byla orientovaná místem. Dne 18. 3. 2016 podala žalobkyně žádost o přezkum rozhodnutí žalovaného. Přezkumné řízení však nebylo zahájeno z důvodu neshledání důvodnosti podané žádosti. Z posudkového spisu PK MPSV ČR bylo zjištěno, že PK MPSV ČR měla při svém posuzování k dispozici posudkový spis OSSZ, zdravotnickou dokumentaci MUDr. Pavly Kolkové, praktické lékařky pro děti a dorost, individuální vzdělávací plán ze dne 24. 9. 2015, zprávu z psychologického vyšetření ze dne 12. 1. 2016 PhDr. Jiřího Smékala, závěrečnou zprávu ze speciálně pedagogického vyšetření ze dne 14. 5. 2015 spolu s doporučením ke vzdělávání dítěte se zdravotním postižením z Pedagogicko-psychologické poradny a speciálně pedagogické centrum Olomouckého kraje. Dále je obsahem posudkového spisu celkem 10 lékařských zpráv a zdravotních záznamů z dětské neurologie, MUDr. J. F. z období od prosince 2014 do prosince 2015, celkem tři ambulantní nálezy z Dětské kliniky Fakultní nemocnice Olomouc z vyšetření z listopadu a prosince roku 2015, dvě zprávy z Pediatrické kliniky Fakultní nemocnice Brno z března a prosince roku 2015 a zprávu z psychologického vyšetření z Fakultní nemocnice Olomouc, Oddělení klinické psychologie z ledna roku 2015. F. Právní úprava Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách platí, že příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci, a to podle zjištěného stupně závislosti, jak tyto stupně vymezuje § 8 téhož zákona. Podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách se osoba do 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby v a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby. V ustanovení § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách je pak uveden výčet hodnocených základních životních potřeb: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost ( která se dle odst. 3 téhož ustanovení nehodnotí u osob do 18 let věku). Podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona o sociálních službách se při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odst. 5 téhož ustanovení musí pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Podle ustanovení § 10 zákona o sociálních službách u osoby do 18 let věku se při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby podle § 9 odst. 1 a při hodnocení potřeby mimořádné péče porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením, s péčí, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku. Při stanovení stupně závislosti u osoby do 18 let věku se nepřihlíží k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje. Mimořádnou péčí se rozumí péče, která svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby pak stanoví příloha č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., kde je zvládání jednotlivých životních potřeb popsáno pomocí dílčích aktivit. V písm. f) citované přílohy je tak např. potřeba „tělesná hygiena“ definována tak, že „za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se.“ Dle ustanovení § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb. za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Dle ustanovení § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb. pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Dle ustanovení § 2b vyhlášky č. 505/2006 Sb. pokud osoba do 18 let věku nemá z důvodu nízkého věku a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje ještě vyvinutou schopnost zvládat některou ze základních životních potřeb nebo některou aktivitu, které jsou vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce, není pro účely posuzování stupně závislosti považována za osobu, která je neschopna základní životní potřebu zvládat. To neplatí, pokud osoba z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu při zvládání základní životní potřeby nebo některé aktivity, které jsou vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce, vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby. G. Posouzení věci krajským soudem Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “s. ř. s.”)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného, tj. ke dni 4. 3. 2016 (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci soud nezjistil. K žalobnímu bodu 1), v němž žalobkyně namítala, že hodnocení PK MPSV ČR v posudku je v rozporu s lékařskými nálezy odborných lékařů a psychologů, její námitka tedy směřovala do závěrů posudku PK MPSV ČR ze dne 12. 2. 2016, krajský soud uvádí, že posouzení závislosti na pomoci jiné fyzické osoby je otázkou odbornou, medicínskou, o níž si soud nemůže učinit úsudek sám. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí, což vyplývá i z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 – 20), dle které, nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud ověřuje pouze to, zda je posudek příslušné posudkové komise úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku), případně, namítal-li to žalobce, zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena. V nyní posuzovaném případě žalobkyně nezpochybňovala, že by příslušná PK MPSV ČR byla obsazena nesprávně, ostatně ani ze spisu nic takového nevyplývá, soud se proto zabýval toliko otázkou, zda posudek PK MPSV ČR obstojí v testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. Krajský soud z posudkového spisu PK MPSV ČR zjistil, že byla PK MPSV ČR vyžádána úplná zdravotní dokumentace od praktické lékařky žalobkyně a obsahem posudkového spisu jsou výše uvedené (bod E odůvodnění rozsudku) lékařské zprávy a ostatní dokumenty. Ostatně žalobkyně netvrdila, že by PK MPSV ČR vycházela z neúplné zdravotní dokumentace, namítala nesoulad hodnocení komise s odbornými lékařskými zprávami. Této její námitce soud však s ohledem na výše uvedené nemůže přisvědčit, neboť dospěl k závěru, že posudek PK MPSV ČR ze dne 12. 2. 2016 v testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti obstál, neboť splňuje všechny formální a obsahové náležitosti. Oba posudkové orgány (tj. posuzující lékař OSSZ i PK MPSV ČR) dospěly ke shodnému závěru, že žalobkyně je osobou, která v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby a není schopna zvládat tři základní životní potřeby, a to d) stravování, h) péče o zdraví a i) osobní aktivity, v důsledku čehož se považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I a PK MPSV ČR řádně a přesvědčivě vypořádala námitky žalobkyně uvedené v odvolání proti rozhodnutí ÚP. Žalobkyně v něm namítala nesprávné posouzení zdravotního stavu posudkovým lékařem, který nevzal v úvahu novou diagnózu epileptických stavů a patřičně nezhodnotil její záchvatovité stavy a poruchy chování. Takové tvrzení žalobkyně je v rozporu s posudkem posudkového lékaře i PK MSV ČR, kteří se k této diagnóze vyjádřili. Posudkový lékař uvedl, že neshledal důvody pro změnu závěrů jeho posudku. PK MPSV ČR uvedla, že při svém posuzování vycházela z výše uvedených podkladů a na jejich základě dospěla k hodnocení, že žalobkyně měla poruchy chování, abnormní EEG, MR mozku v normě, dle opakovaných neurologických kontrolních vyšetření neměla žalobkyně typické epi paroxysmy, objektivně tak nedošlo ke zhoršení zdravotního stavu, které je uvedeno v odvolání. Z posudku nadto vyplývá, že zákonní zástupci žalobkyně byli při jednání komise v průběhu asi 45 minutové debaty podrobně seznámeni se zdravotním stavem žalobkyně, byly probrány jednotlivé životní potřeby a byl vysvětlen způsob jejich hodnocení, byla probrána i omezení vyplývající z neurologického nálezu, byli seznámeni s přesným popisem EEG a s omezeními, která z těchto postižení vyplývají. Žalobkyně navíc dle posudku po celou dobu jednání klidně seděla, nijak patologicky se nechovala, nepobíhala po místnosti, nedotýkala se cizích předmětů na stole. Tato námitka žalobkyně je tak nedůvodná. Žalobkyně v odvolání napadala, že nezvládá ani základní životní potřeby v bodech orientace, tělesná hygiena a oblékání a obouvání. Dle posudku PK MPSV ČR byla rovněž tato námitka se zákonnými zástupci podrobně rozebrána, když jim byly přečteny všechny podpoložky, které se v rámci životní potřeby orientace hodnotí, komise zhodnotila, že na základě odborných vyšetření je orientována osobou, místem i časem, je schopna se orientovat zrakem, sluchem a plně se orientuje v přirozeném prostředí. I u jednání byla žalobkyně orientovaná, věděla, že je v Ostravě, v areálu nemocnice. Dle hodnocení PK MPSV ČR z lékařského nálezu praktické lékařky i z odborných nálezů nevyplývá objektivně omezení pro nezvládnutí životních potřeb b) orientace, e) oblékání a obouvání a f) tělesná hygiena. Pokud jde o odvolací námitku žalobkyně ohledně přístupu posudkového lékaře, který nevzal v úvahu celkový zdravotní stav žalobkyně, zde soud podotýká, že se jedná o obecnou námitku, kterou žalobkyně nijak nekonkretizovala. Z posudku posudkového lékaře OSSZ plyne, že vycházel z aktuální zdravotnické dokumentace i z vyjádření rodičů a sociálního šetření, výslovně uvedl, že nově uvedené záchvatové onemocnění je zohledněno v úkonech péče o zdraví a osobní aktivity. Krajský soud tedy uzavírá, že PK MPSV ČR při svém hodnocení vycházela ze všech odborných lékařských a jiných nálezů citovaných žalobkyní v žalobě. PK MPSV ČR ve svém posudku cituje z těchto odborných nálezů a o tyto opírá své závěry. I s ohledem na výše provedený test přesvědčivosti a správnosti posudku PK MPSV ČR soud nemá pochybnosti o tom, že jí provedené hodnocení zdravotního stavu není v rozporu s žalobkyní citovanými nálezy, ale naopak z těchto nálezů vychází, soud tudíž nesouhlasí s porušením uvedené právní úpravy. Pokud žalobkyně tvrdila, že nálezy odborných lékařů odůvodňují přeřazení žalobkyně do vyššího stupně závislosti, soud je názoru opačného. Soud neshledal, že by v některé z lékařských zpráv či zdravotních záznamů byl takový závěr výslovně uveden. I v případě, že by tomu tak bylo, či pokud snad některý z lékařů zástupcům žalobkyně podobný závěr naznačil, je nutné zdůraznit, že odborní lékaři, na jejichž zprávy žalobkyně odkazuje, mají vždy odbornou specializaci pouze pro svůj medicínský obor, a jsou tudíž oprávněni činit odborné závěry pouze v jeho rámci. Posudkové lékařství je samostatným odborným medicínským odvětvím, a proto učinit závěr o zařazení žalobkyně do stupně závislosti odpovídajícímu jejímu zdravotnímu stavu mohli v nyní posuzovaném případě pouze posudkový lékař OSSZ a PK MPSV ČR, jakožto odborné posudkové orgány. Tuto námitku tudíž soud nepovažuje za důvodnou. Vzhledem k závěru soudu o přesvědčivosti a úplnosti posudku PK MPSV ČR neshledal soud potřebu, aby byl tento posudek doplňován, popř. aby bylo jakkoli jinak dokazování doplňováno, přestože zástupce žalobkyně požadoval ustanovení nezávislého znalce a provedení znaleckého posudku z důvodu podjatosti PK MPSV ČR. K tomuto důkaznímu návrhu soud odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu. V rozsudku ze dne 21. dubna 2010, č. j. 3 Ads 8/2010 - 69 Nejvyšší správní soud uvedl, že námitka zpochybňující nezávislost posudkových komisí MPSV ČR z důvodu, že jsou orgánem Ministerstva práce a sociálních věcí není důvodná, neboť objektivita závěrů posudkové komise je garantována jejím složením stanoveným právními předpisy. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku nepřisvědčil námitce stěžovatele, že jedině znalec mohl nezávisle a objektivně posoudit jeho zdravotní stav. Dále v něm uvedl, že i po vyžádání posudku od PK MPSV ČR je možné, aby byl proveden důkaz znaleckým posudkem. Tento postup je však dle Nejvyššího správního soudu důvodný jedině v případě, kdy posudek PK MPSV ČR nesplňuje kritéria přesvědčivosti, úplnosti a objektivity, a nelze z něj tudíž při zjišťování skutkového stavu vycházet. To se však, jak uvedeno výše, v nyní posuzovaném případě nestalo, soud proto tento důkazní návrh zamítl. Pokud žalobkyně v žalobě namítala, že nezvládá ani životní potřeby pod body b) orientace, e) oblékání a obouvání a f) tělesná hygiena, tato svá tvrzení neprokázala a jsou v rozporu se závěry posudku PK MPSV ČR, a žalovaný se ve svém rozhodnutí k těmto tvrzeními žalobkyně podrobně vypořádal. Dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb. se za schopnost zvládat základní životní potřebu orientace považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. K této životní potřebě žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobkyně netrpí těžkou duševní poruchou ani vážnou poruchou orientace, rovněž je schopna vnímat zrakem a sluchem a na základě veškeré podkladové dokumentace považuje za prokázané, že je schopna zvládat tuto životní potřebu přiměřeně své věkové kategorii. Žalobkyně neprokázala svá tvrzení, že není schopna bezpečné orientace do vzdálenosti 50 m od bydliště, že není schopna pohybovat se v různém prostředí atd. Naopak, soud souhlasí s žalovaným, že z podkladové dokumentace nevyplývá žádný objektivní medicínský důvod pro nezvládání této základní životní potřeby. Z lékařských zpráv nevyplývá vážná duševní porucha, porucha orientace ani porucha zraku či sluchu. Při jednání u PK MPSV ČR byla žalobkyně orientovaná, věděla, že je v Ostravě, v areálu nemocnice. Za schopnost zvládat základní životní potřebu oblékání a obouvání se dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb. považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. Žalobkyně tvrdila, že není naprosto schopna samostatného oblékání, výběru oblečení, není schopna si obout boty, tato svá tvrzení však neprokázala. V replice žalobkyně uvedla, že z nálezů odborných lékařů vyplývá, že nezvládne samostatnou činnost, potřebuje neustálý dohled dospělého člověka. Tyto závěry však samy o sobě neodůvodňují nezvládání této základní životní potřeby. Jak uvedl žalovaný ve svém rozhodnutí, u žalobkyně není prokázáno těžké narušení mentálních schopností ani těžké poškození funkce zraku a sluchu, dostatečně jsou pro výkon jednotlivých činností v rámci oblékání a obouvání zachovány i fyzické schopnosti (horní končetiny plní svou funkci). Jak vyplývá z obsahu posudkového spisu (zpráva z psychologického vyšetření ze dne 5. 1. 2015 a zpráva ze speciálně pedagogického vyšetření ze dne 14. 5. 2015), je žalobkyně motoricky šikovná a manuálně zručná. S tvrzeními o naprostém nezvládání samostatné činnosti a potřebě neustálého dohledu dospělého člověka dle soudu nekoresponduje skutečnost, že žalobkyně navštěvuje základní školu, nejsou u ní splněny zákonné podmínky pro vzdělávání na jiném typu školy, není u ní potřeba asistenta pedagoga (viz Doporučení ke vzdělávání dítěte se zdravotním postižením Pedagogicko-psychologické poradny ze dne 25. 5. 2015 a zpráva klinického psychologa PhDr. J. S. ze dne 12. 1. 2016). Ve shodě s názorem žalovaného, je soud přesvědčen, že pro nezvládání této základní životní potřeby není u žalobkyně objektivní medicínský důvod. Za schopnost zvládat základní životní potřebu tělesněná hygiena se dle přílohy č. 1 citované vyhlášky považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. Ani nezvládání této základní životní potřeby žalobkyně neprokázala. V souladu se zjištěním žalovaného soud na základě vlastního hodnocení neshledal, že by u žalobkyně bylo diagnostikováno dlouhodobé či trvalé pohybové postižení, ani těžké poruchy duševních či smyslových schopností, které by bránily zvládání aktivit spojených s tělesnou hygienou. Jak je uvedeno v předchozím odstavci, žalobkyně byla shledána motoricky šikovnou a manuálně zručnou. Ani zde neexistuje z objektivního medicínského hlediska příčina nezvládání této základní životní potřeby. Soud tak uzavírá, že na základě výše uvedeného soud nemá pochybnosti o tom, že byl dostatečně zjištěn skutkový stav o zdravotním stavu žalobkyně. PK MPSV ČR jednoznačně uzavřela, že na základě odborných lékařských zpráv není odůvodněn závěr a z medicínského hlediska objektivně nijak nevyplývá, že by žalobkyně neměla být schopna zvládat životní potřeby orientace, oblékání a obouvání a tělesná hygiena. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí zmiňuje každou ze zvládaných životních potřeb a u každé podrobně zdůvodňuje, proč je žalobkyně tuto životní potřebu objektivně schopna zvládat. Dále žalobkyně namítala nedostatečný přístup posudkového lékaře i PK MPSV ČR (žalobní bod 2). K tomuto se již soud vyjadřoval výše, nicméně pro úplnost opakuje, že, jak vyplývá z předloženého posudku posudkového lékaře, tento při svém hodnocení vycházel z aktuální zdravotnické dokumentace i z vyjádření rodičů a sociálního šetření. Zákonní zástupci žalobkyně se osobně účastnili jednání u posudkového lékaře v rámci jednání o přeposouzení posudku pro uplatnění námitek, kdy vznesli žádost o osobní účast při posuzování stavu žalobkyně, účast žalobkyně nepožadovali,takový požadavek nevznesli ani při jednání. Nicméně, žalobkyně byla osobně přítomna jednání PK MPSV ČR, členové komise s žalobkyní komunikovali, pokládali jí otázky, zhodnocení stavu žalobkyně na základě tohoto osobního kontaktu uvedli v odůvodnění svého posudku. Není tedy pochyb, že si učinili obraz o zdravotním stavu žalobkyně nejen z psaných zpráv, ale i z osobního kontaktu s žalobkyní. Námitka žalobkyně ohledně paušálního posuzování zdravotního stavu stylem „vidí, slyší, chodí, tak co byste chtěli“ bez konkrétního přihlédnutí k jejímu zdravotnímu stavu nebyla žalobkyní nijak prokázána a odporuje zjištěním soudu, ke kterým dospěl při hodnocení posudku PK MPSV ČR uvedenému výše. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že se PK MPSV ČR zabývala zdravotním stavem žalobkyně pouhých pět minut, uvedené nijak neprokázala. Soud proto nemá důvod pochybovat o tom, že členové komise se zákonnými zástupci žalobkyně detailně rozebírali její zdravotní stav v rámci 45 minutové debaty, tak jak vyplývá z posudku. Na základě uvedeného soud nesouhlasí s žalobkyní, že by PK MPSV ČR nezkoumala podrobně zdravotní stav žalobkyně a pouze zopakovala závěr posudkového lékaře. Tato žalobní námitka je taktéž nedůvodná. H. Závěr Vzhledem k tomu, že k uznání závislosti osoby na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II, resp. III je potřeba prokázat nezvládání čtyř nebo pěti, resp. šesti nebo sedmi základních životních potřeb, a toto prokázáno nebylo, nelze žalobkyni k datu napadeného rozhodnutí považovat za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II ani III. Soud nezpochybňuje, že zdravotní stav žalobkyně je nepříznivý a tato potřebuje pomoc druhé osoby, ovšem na základě výše uvedených posudků a lékařských zpráv nikoli v rozsahu, který je nezbytný pro závěr o závislosti ve stupni II, III či IV. Z uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. I. Náklady řízení O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně byla procesně neúspěšná a procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Olomouci dne 3. října 2016 Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Šnejdrlová, Ph.D., v. r. Markéta Chrudinová samosoudkyně