59 Ad 9/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šnejdrlovou, Ph.D., ve věci žalobkyně D. J., bytem Z. 4, 779 00 O., zastoupené obecným zmocněncem JUDr. P. J., bytem Z. 4, O., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 11. 5. 2015, č. j. 48000/004266/15/010/VV, a ze dne 11. 5. 2015, č. j. 48000/004719/15/010/VV, ve věci doby a rozsahu péče o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou ze dne 23. 7. 2015 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 5. 2015, č. j. 48000/004266/15/010/VV, a ze dne 11. 5. 2015, č. j. 48000/004719/15/010/VV, kterými byla zamítnuta její odvolání a potvrzena usnesení Okresní správy sociálního zabezpečení Olomouc (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 10. 12. 2014, č. j. 48006/79476/14/120/AX, a ze dne 17. 12. 2014, č. j. 48006/79472/14/120/AX, jimiž byla řízení o době a rozsahu péče o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči zastavena. Žalobkyně s rozhodnutími nesouhlasí, a namítá, že: 1) žalovaná nesprávně interpretovala a následně aplikovala právní předpisy upravující důchodové pojištění, zejména vyhlášku č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění platném do 31. 12. 2006 (dále jen „vyhláška“), a hrubým způsobem porušila princip práva na spravedlivý proces dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť porušila ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a při řešení předběžné otázky nesprávně interpretovala a následně nesprávně aplikovala § 1 odst. 1, 2 a položku 13 přílohu vyhlášky vymezující pojmy „dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě“ a „mimořádná péče“. Žalobkyně má za to, že u obou dětí se jedná o zdravotní postižení uvedené v položce 13 přílohy vyhlášky, tedy „vrozené rozštěpy obličeje a dutiny ústní; rozštěpy čelisti a patra, a to dosažení dobrého stavu orofaciální soustavy“; 2) žalovaná náležitě nezjistila stav věci, když při zpracování posudků o zdravotním stavu obou dětí nebylo žalobkyni umožněno seznámit se s obsahem posudku lékaře posudkové služby OSSZ Olomouc, ani s obsahem revizního posudku Posudkové komise MPSV v Ostravě (dále jen „PK MPSV“), a PK MPSV nepřihlédla k návrhům žalobkyně na doplnění dokazování. Při vypracování obou posudků o zdravotním stavu dětí tyto děti nebyly přítomny. Dále žalobkyně poukázala na neveřejnost správního řízení, což je dle jejího názoru v rozporu s ústavním pořádkem a zásadou spravedlivého procesu (čl. 38 odst. 2 Listiny). Navíc při zpracování obou posudků a při rozhodování věci samé nebyly zohledněny důvody zvláštního zřetele, a sice, že se jedná o souběh péče o dvě stejně zdravotně postižené děti v jedné rodině, jakož ani skutečnost, že ke dni 31. 12. 1996 OSSZ obě děti posuzovala jako osoby dlouhodobě zdravotně postižené, tzn., že ačkoli tyto osoby nebyly klasifikovány jako dlouhodobě těžce zdravotně postižené, péče o dvě takto postižené děti se vyrovnala péči o jedno dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené. V případě mladšího syna M. se navíc jednalo o tzv. kombinovanou vadu, kdy docházelo k souběhu s dalšími zdravotními komplikacemi (logopedické, ORL, alergologické, ortodontické), vyžadující opakované zákroky ve Fakultní nemocnici Olomouc a následnou další péči, přičemž na základě rozhodnutí OSSZ Olomouc ze dne 10. 1. 2001 byla tato osoba s platností do 31. 8. 2006 posouzena jako občan se změněnou pracovní schopností; 3) lékař posudkové komise striktně aplikoval konkrétní právní předpis, kdy v případě jeho rozporu mezi doslovným a teleologickým výkladem je třeba vycházet nikoli pouze z výkladu jazykového, ale i ze smyslu a účelu právní normy, dle kterého soud není vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, že to ze závažných důvodů vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z ústavních principů, přičemž rozhodnutí se musí zakládat na racionální argumentaci, nikoli libovůli, je interpretačním pravidlem všeobecným závazným nejen v řízení před soudy, ale i před ostatními orgány veřejné správy. Žalobkyně dále navrhla, nechť je řízení přerušeno a nechť soud podá u Ústavního soudu návrh na zrušení § 85a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, dle kterého se v řízení ve věcech důchodového pojištění nepoužije ustanovení správního řádu o vyjádření účastníků k podkladům rozhodnutí, když vyloučením ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu není vůči účastníkům ze strany správních orgánů zajištěno naplnění základních zásad správního řádu vymezených v ustanovení § 2 a násl. tohoto zákona. Žalobkyně má za to, že neveřejnost řízení je v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny, tedy se zásadou spravedlivého procesu. Při ústním jednání soudu dne 9. 8. 2016 žalobkyně doplnila, že žalovaná nepostupovala tak, jak jí přikázal ministr práce a sociálních věcí, a to aby ve své působnosti kladně rozhodla o žádostech o odstranění tvrdosti, jestliže půjde o hodnocení doby péče o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené, pokud započtení této doby brání pouze nedodržení lhůty k podání přihlášky účasti na důchodovém pojištění. Žalovaná k žalobě uvedla, že s ohledem na absenci hmotněprávní podmínky nebylo možné naložit s odvoláním žalobkyně v obou případech jinak, než je zamítnout a potvrdit usnesení OSSZ, neboť za daných okolností je podání návrhu na zahájení řízení o době a rozsahu péče právně nepřípustné. Důvodem je absence zákonné povinnosti, a to podání přihlášky k účasti na důchodovém pojištění nejpozději do dvou let od skončení péče, nikoli z důvodu posouzení zdravotního stavu dětí – neuznání za děti dlouhodobě zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči. Žalovaná stejně jako prvoinstanční orgán provedla z důvodu procesní opatrnosti přešetření zdravotního stavu obou dětí žalobkyně se závěrem, že u žádného z dětí se nejedná o dítě dlouhodobě zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči. Blíže žalovaná odkázala na odůvodnění svých rozhodnutí a navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ze správních spisů soud zjistil, že žalobkyně podala dne 20. 10. 2014 návrh na zahájení řízení o vydání rozhodnutí OSSZ o době a rozsahu péče o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči podle ustanovení § 85 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, o její syny P. a M. na dobu od 1. 7. 1996 do 1. 5. 2000. Dne 3. 11. 2014 byl MUDr. J. K., lékařem OSSZ Olomouc, zpracován lékařský posudek k posouzení zdravotního stavu P. J. v rozhodné době se závěrem, že se nejednalo o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči. Dne 10. 11. 2014 byl MUDr. J. K., lékařem OSSZ Olomouc, zpracován lékařský posudek k posouzení zdravotního stavu M. J. v rozhodné době se závěrem, že se nejednalo o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči. Dne 10. 12. 2014 vydal správní orgán I. stupně usnesení, kterým zastavil řízení ve věci P. J.. Dne 17. 12. 2014 vydal správní orgán I. stupně usnesení, kterým zastavil řízení ve věci M. J. Důvodem zastavení řízení byla skutečnost, že žalobkyně nepodala včas přihlášku k důchodovému pojištění, neboť péče o děti jí dle jejího tvrzení skončila 1. 5. 2000, přihlášku tedy bylo nezbytné podat nejpozději do 1. 5. 2002, žalobkyně ji však podala až 20. 10. 2014, a proto správnímu orgánu I. stupně nezbylo než řízení podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastavit. Dne 22. 12. 2014 podala žalobkyně proti oběma usnesením odvolání. Dne 9. 4. 2015 byl zpracován posudek posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě o zdravotním stavu P. J., zmocněnec žalobkyně byl dopisem ze dne 24. 3. 2015 uvědomen o tom, že PK MPSV bude moci zdravotní stav posuzovaného objektivně posoudit a přijmout závěr i bez osobní účasti. Dne 16. 4. 2015 byl zpracován posudek posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě o zdravotním stavu M. J., zmocněnec žalobkyně byl dopisem ze dne 1. 4. 2015 uvědomen o tom, že PK MPSV bude moci zdravotní stav posuzovaného objektivně posoudit a přijmout závěr i bez osobní účasti. K těmto dopisům žalobkyně sdělila, že zaslala dne 22. 4. 2015 posudkové komisi dopis, v němž označila rozsah posudků, uvedla konkrétní poskytovatele zdravotní péče, kteří mají zdravotní dokumentaci, která je relevantní v posuzované věci, a navrhla, aby byly děti osobně posouzeny a aby se vypracování posudků účastnili oba rodiče, kteří péči dětem poskytovali, když rozsah péče je zákonnou podmínkou v dané věci. Závěry posudkových komisí MPSV jsou shodné se závěry lékaře OSSZ, tedy že ani u jednoho ze synů žalobkyně se nejednalo o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči. Dne 11. 5. 2015 vydala žalovaná rozhodnutí ve věci P. J. a téhož dne ve věci M. J., kterými zamítla odvolání žalobkyně a usnesení správního orgánu I. stupně potvrdila. Žalobkyně podala rovněž podnět k přezkumnému řízení ve věci vydaných rozhodnutí, avšak přezkumné řízení nebylo Ministerstvem práce a sociálních věcí zahájeno, když bylo shledáno, že správní orgán I. stupně i žalovaná postupovaly v souladu s právní úpravou, což bylo žalobkyni sděleno přípisem ze dne 31. 8. 2015. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle ustanovení § 102a odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), účast osoby pečující o dítě ve věku do 18 let, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči, a osoby pečující osobně o převážně nebo úplně bezmocnou osobu nebo částečně bezmocnou osobu starší 80 let, pokud spolu žijí v domácnosti, na důchodovém pojištění před 1. lednem 2007 se posuzuje podle právních předpisů platných před tímto dnem. Podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. r) zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2006, pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastni osoby pečující o dítě ve věku do čtyř let nebo o dítě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči. Podle ustanovení § 5 odst. 3 věty druhé a třetí zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2006, muž se považuje za osobu uvedenou v odstavci 1 písm. r), jen pokud podal přihlášku k účasti na pojištění nejpozději do dvou let od skončení péče o dítě; nepodal-li v této lhůtě tuto přihlášku, nelze ho považovat za osobu uvedenou v odstavci 1 písm. r). Ustanovení věty druhé platí obdobně též pro osobu, která pečuje o dítě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči. Podle přechodných ustanovení čl. III bodu 2 zákona č. 152/2007 Sb., jestliže péče muže o dítě ve věku do 4 let nebo péče osoby o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči ve věku do 18 let nebo o převážně nebo úplně bezmocnou osobu nebo částečně bezmocnou osobu starší 80 let anebo o osobu, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo ve stupni III (těžká závislost) anebo ve stupni IV (úplná závislost), skončila před 1. červencem 2007, avšak ke dni 30. června 2007 ještě neuplynula lhůta k podání přihlášky k účasti na důchodovém pojištění podle právních předpisů účinných ke dni 30. června 2007 nebo lhůta k podání návrhu na zahájení řízení o době a rozsahu péče o tyto děti nebo o tyto osoby podle právních předpisů účinných ke dni 30. června 2007, může oprávněná osoba podat návrh na zahájení řízení o době a rozsahu péče podle dosavadních právních předpisů do 30. června 2009. Podmínka podání přihlášky k účasti na důchodovém pojištění osob uvedených ve větě první se po 30. červnu 2007 nevyžaduje. Je skutečností, že předpisy účinné do 31. 12. 2006 stanovily jako podmínku vydání rozhodnutí o účasti na pojištění podání přihlášky k účasti na důchodovém pojištění nejpozději do dvou let od skončení péče (viz ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2006). Krajský soud konstatuje, že péče žalobkyně o její dvě děti skončila dle jejích tvrzení dne 1. 5. 2000. Přihlášku k účasti na důchodovém pojištění žalobkyně do dvou let (tj. do dne 1. 5. 2002), od ukončení péče o děti nepodala, neboť ji podala dne 20. 10. 2014. Z tohoto důvodu nelze započíst dobu péče o děti jako o děti dlouhodobě těžce postižené vyžadující mimořádnou péči od 1. 7. 1996 do 1. 5. 2000, neboť zákonem stanovená lhůta pro podání přihlášky k účasti na důchodovém pojištění žalobkyně uplynula přede dnem 1. 7. 2007, a nelze tak v případě žalobkyně aplikovat přechodné ustanovení čl. III. bod 2. zákona č. 152/2007 Sb. (obdobně srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2009, č. j. 43 Cad 223-2008-23). Tato otázka je jedinou otázkou, kterou se soud v tomto řízení mohl zabývat a která byla rozhodná pro posouzení věci. Pokud byly žalobkyní namítány nedostatky znaleckých posudků a postupů při jejich pořizování (žalobní bod 1 až 3), musí soud shodně s názorem žalované uzavřít, že znalecké posudky ohledně zdravotního stavu dětí žalobkyně byly činěny toliko z důvodu procesní opatrnosti a závěry znaleckých posudků by závěr soudu o zákonnosti rozhodnutí žalované nemohly změnit. Je zřejmé, že úmyslem správního orgánu, který zadal zpracování znaleckých posudků o zdravotním stavu dětí žalobkyně, bylo v nejvyšší možné míře šetřit práva žalobkyně, aby tato nebyla dřívější, nyní již neplatnou, právní úpravou poškozena. Lze se domnívat, že pokud by žalobkyně splňovala podmínku, že by byla v posuzované době osobou pečující o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči, postupovala by žalovaná následně v souladu s pověřením ministra práce a sociálních věcí, na než poukazovala i žalobkyně; tj., pokud by žalobkyně v souladu s ustanovením § 106 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, požádala o odstranění tvrdosti, bylo by o její žádosti žalovanou rozhodnuto kladně, neboť by započtení doby péče o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči bránilo pouze nedodržení lhůty k podání přihlášky k účasti na důchodovém pojištění. K takovému rozhodnutí však vůbec nedošlo. Soudu není dána zákonem pravomoc odstraňovat tvrdost zákona, tuto má jen ministr práce a sociálních věcí (viz níže), a proto se soud namítanými skutečnostmi ohledně zdravotního stavu dětí žalobkyně vůbec nezabýval, neboť tyto námitky (bod 1 až 3 žaloby) nebyly pro posouzení zákonnosti rozhodnutí žalované, při nesplnění zákonné podmínky dodržení lhůty pro podání přihlášky, relevantní. Krajský soud pro úplnost doplňuje, že tvrdost zákona při provádění sociálního zabezpečení může odstraňovat podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ministr práce a sociálních věcí, případně tento může pověřit správy sociálního zabezpečení, aby odstraňovaly tvrdosti v jednotlivých případech. Na tento postup však není ze zákona právní nárok a v konkrétním případě rozhoduje ministr či jím pověřené správy sociálního zabezpečení dle své úvahy (k tomu blíže viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2010, č. j. 3 Ads 34/2010-80, dostupné na www.nssoud.cz). Tato rozhodnutí Ministra práce a sociálních věcí (příp. žalované či okresních správ sociálního zabezpečení, je-li na ně taková kompetence delegována) nejsou přezkoumatelná ve správním soudnictví (§ 106 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Z výše uvedených důvodů soud rovněž zamítl důkazní návrh žalobkyně na výslech účastníků k péči o děti a listiny, kterými měl být prokázán zdravotní stav dětí, neboť těmito důkazy chtěla žalobkyně prokazovat naplnění podmínky mimořádné péče o dlouhodobě těžce zdravotně postižené děti. Soud neshledal důvodným návrh žalobkyně na předložení věci Ústavnímu soudu ČR spolu s návrhem na zrušení § 85a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, o němž žalobkyně tvrdila, že je v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod z důvodu neveřejnosti řízení. Krajský soud tento názor žalobkyně nesdílí. Otázkou souladu zásady neveřejnosti správního řízení s ústavním pořádkem se již Ústavní soud zabýval, a to ve svém nálezu ze dne 11. 7. 2007, sp. zn. II ÚS 192/05, v němž uvedl, že „… správní řízení, na rozdíl od řízení soudního, vykazuje jisté rozdíly, které se týkají práv účastníků řízení. Rozdíly plynou jak z odlišné povahy a začlenění správního orgánu (orgán moci výkonné) a soudu (orgán moci soudní), tak i ze základních zásad řízení. Zatímco soudní řízení ovládá zásada bezprostřednosti, ústnosti a veřejnosti, správní řízení je ovládáno zásadou neveřejnosti a písemnosti. U obou těchto typů řízení se přitom jedná o zásady ústavně souladné…“ Projevem zásady neveřejnosti je úprava nahlížení do spisu obsažená v ustanovení § 38 správního řádu. Předmětné ustanovení je základem ochrany osobních údajů účastníků správního řízení a dalších osob, které ve správním řízení vystupují a jsou povinny předat některé své osobní údaje správnímu orgánu. Právo nahlížet do spisu je základním procesním právem především účastníka řízení a projevem ústavního práva obsaženého v Listině základních práv a svobod v čl. 38 odst. 2, zaručujícím možnost vyjádřit se ke všem podkladům rozhodnutí. Žalobkyní namítané vyloučení povinnosti správního orgánu dle § 36 odst. 3 správního řádu ustanovením § 85a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, tak nezpůsobuje nemožnost žalobkyně seznámit se s obsahem spisu a vyjádřit se k němu, neboť tímto ustanovením je toliko vyloučena povinnost správního orgánu před vydáním rozhodnutí výslovně umožnit účastníkům právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Důvodem vyloučení této povinnosti dle důvodové zprávy k čl. XII bodu 15 zákona č. 501/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím správního řádu, je vyloučení takových ustanovení správního řádu, kdy by aplikace těchto ustanovení značně prodloužila dobu řízení o žádostech o dávky důchodového pojištění. Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozsudku ze dne 30. 6. 2014, č. j. 42 Ad 18/2012-54, k ustanovení § 85a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, uvedl, že tato právní úprava souvisí se skutečností, že na rozdíl od běžných správních řízení, kdy jednou rozhodnutá věc je vždy rozhodnuta s konečnou platností, je ve věci důchodových řízení v případě zjištění nových skutečností možno podat novou žádost o zahájení řízení a věc bude znovu projednána, a to případně i se zpětnými účinky nového rozhodnutí ve věci. Krajský soud konstatuje, že ustanovením § 85a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, není právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům garantované čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod dotčeno. Soud tedy uzavírá, že žalovaná postupovala v souladu se zákonem a žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná a žalovaná nemá právo na náhradu nákladů ze zákona (ustanovení § 60 odst. 1, 2 s. ř. s. a § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. v platném znění).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označeni rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Olomouci dne 9. srpna 2016 Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Šnejdrlová, Ph.D., v. r. Markéta Chrudinová samosoudkyně