60 A 42/2022

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobkyně: E. L. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Čejnou sídlem Dr. Skaláka 10, 750 02 Přerov proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Opavě Praskova 194/11, 746 01 Opava za účasti: I. V. bytem X zastoupená advokátem Ing. Mgr. Vlastimilem Calabou sídlem Havlíčkova 2788/135, 767 01 Kroměříž o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2022, č. j. ZKI OP-O-10/303/2022-8 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

A) Vymezení věci 1. Osoba zúčastněná na řízení, paní I. V. (dále jen „žadatelka“) podala dne 8. 10. 2020 ke Katastrálnímu úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště X (dále jen „katastrální úřad“) návrh na opravu chyby v katastru nemovitostí v k. ú. X podle § 36 odst. 1 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „zákon o KN“), spočívající v chybném zobrazení vlastnické hranice mezi jejími pozemky parc. č. st. X, XA a XB na straně jedné a pozemky žalobkyně parc. č. XC a XD. Katastrální úřad oznámením ze dne 16. 11. 2020 žadatelce sdělil, že jí požadovanou opravu chyby v katastru nemovitostí neprovede. Žadatelka následně v souladu s § 36 odst. 4 zákona o KN podala nesouhlas s neprovedením opravy, čímž bylo zahájeno řízení o opravě chyby v katastrálním operátu.

2. Rozhodnutím ze dne 8. 2. 2022, č. j. OR-297/2020-808-37 katastrální úřad na podkladě neměřického záznamu č. 633/2021-808 ze dne 7. 9. 2021 opravil v souboru geodetických informací katastrálního operátu v k. ú. X zobrazení průběhu hranice mezi pozemky parc. č. st. X, XA, XE a XB ve vlastnictví žalobkyně, pozemky parc. č. XD a XC ve vlastnictví žadatelky a pozemky parc. č. XF a XG ve vlastnictví obce X, a dále v souboru popisných informací katastrálního operátu v k. ú. B. opravil výměry všech opravou dotčených pozemků. K chybě podle katastrálního úřadu došlo při novém mapování v rámci tzv. agrárních operací v roce 1941 tak, že nebyl vypočten a zobrazen lomový bod vlastnické hranice mezi pozemky parc. č. XA a XH (nyní XC a XD). Odvolání žalobkyně žalovaný v záhlaví specifikovaným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí katastrálního úřadu potvrdil. B) Žaloba a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně žalobou požadovala zrušení jak žalobou napadeného rozhodnutí, tak i rozhodnutí katastrálního úřadu. Podle žalobkyně nebyly pro vydání rozhodnutí podle § 36 odst. 1 písm. a) zákona o KÚ splněny zákonné a v konstantní judikatuře specifikované podmínky, neboť mezi vlastníky sousedících pozemků existuje spor o geometrické a polohové určení hranice a nejedná se o zřejmý omyl, jelikož chyba v katastru není naprosto evidentní, omyl není zřejmý ve vztahu ke všem dotčeným účastníkům a zároveň katastrální úřad musel přistoupit k podrobnému zkoumání právní a skutkové stránky případu. Napadené rozhodnutí podle žalobkyně také zcela ignoruje záměry zákonodárce, který rekodifikací právní úpravy s účinností od 1. 1. 2014 zvláště v § 980 a násl. občanského zákoníku přiznává značný právní význam stavu zapsanému v katastru a presumpci dobré víry v pravdivost skutečností zapsaných v katastru nemovitostí, z čehož právě vyplývá, že není možné zasahovat do vlastnických práv formálním nástrojem, jakým je oprava chyby dle § 36 zákona o KN.

4. Žalobkyně zdůraznila, že ona (v roce 1990) i žadatelka (v roce 1998) nabyly předmětné pozemky ve tvaru a rozměru odpovídajícím zobrazením v katastrální mapě před provedením opravy chyby. V té době byla platná analogová mapa ZMVM v měřítku 1:2000, v níž byly tyto pozemky zobrazeny shodně jako v současně platné DKM. Žalobkyně tak žila 31 let v dobré víře v přesvědčení, že takto zapsaný stav odpovídá realitě. Změna hranic předmětných pozemků na základě chyby, ke které snad mělo dojít před 80 lety, je v příkrém rozporu s principem důvěry v katastr nemovitostí jakožto ve veřejný seznam a jako takové tudíž dle žalobkyně nemůže být v souladu s právním řádem ČR.

5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl a shodně jako v napadeném rozhodnutí podrobně vysvětlil, jak došlo ke zřejmé chybě v zobrazení hranice mezi předmětnými pozemky v roce 1941 a jak tato chyba následně přecházela do nových map, aniž byla odhalena.

6. Žadatelka označila žalobu za nedůvodnou a napadené rozhodnutí za správné a zákonné. Chyba, která je dle žadatelky snadno popsatelná tak, že pracovník katastru nepřenesl do katastrální mapy přenesen bod vyplývající z podkladů, je podle ní po nahlédnutí do podkladových listin naprosto evidentní. Tvrzení o letité dobré víře podle žadatelky vyvrací fakt, že předmětné pozemky nebyly nikdy podle stavu zapsaného v katastru nemovitostí užívány, a naopak byly užívány v souladu s hranicemi odpovídajícími zobrazení po opravě chyby. C) Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl ve věci bez jednání.

8. Podle § 36 odst. 1 písm. a) zákona o KN, na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru.

9. Podle § 44 odst. 2 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška) chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, a to geometrické a polohové určení, číslo parcely, údaj o právu, upozornění, druh pozemku, způsob ochrany nemovitosti, způsob využití nemovitosti, údaj o budově včetně údaje o její dočasnosti, údaj o jednotce, cenový údaj a údaj pro daňové účely katastrální úřad opraví na základě původního výsledku zeměměřické činnosti nebo listiny, která byla podkladem pro zápis tohoto údaje do katastru, a v případě chyby vzniklé zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu i na základě výsledků zjišťování hranic.

10. Účelem institutu opravy chyby v katastrálním operátu je „odstraňování rozporu mezi jednotlivými částmi katastrálního operátu, nikoliv rozporu evidovaných údajů se skutečným stavem. Jedná se o případy, kdy údaje zapsané v katastru neodpovídají obsahu v operátu založených podkladů, na jejichž základě se takové údaje obsahem katastru staly“ (srov. komentář k § 36 In Barešová, E., Bláhová, I., Doubek, B., Janeček, B., Nedvídek, L., Šandová, H. Katastrální zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, 472 s.).

11. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 As 90/2012-65 uvedl, že „katastrální úřad je tedy oprávněn (a povinen) opravit pouze takové údaje katastru, které jsou chybné v důsledku zřejmého omylu. To znamená, že musí existovat rozpor mezi údaji katastru a listinami založenými ve sbírce listin. Zápis v katastru je podmíněn jednak existencí listiny, jednak tím, že tato listina má určitý obsah a že z jejího obsahu vyplývá závěr o existenci či neexistenci určitých práv nebo povinností vztahujících se k nemovitosti. Katastrální úřad se sice nevyhne vedle ověření, že určitá listina existuje a splňuje předepsané formální a obsahové náležitosti, také v určité míře i její interpretaci, tedy vyvození, jaká práva nebo povinnosti z listiny vyplývají, ale při opravě chybného údaje katastru však nemůže katastrální úřad vybočit ze své evidenční role a při rozhodování o opravě chybného údaje fakticky nalézat právo, tedy i posuzovat, za jakých podmínek práva vznikají, zanikají, mění se jejich obsah, přecházejí na jiné osoby apod. To přísluší pouze soudům v občanskoprávním řízení. Proto katastrální úřad může v řízení o opravě chyby katastru činit jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky“.

12. Správní orgány v posuzované věci uvedeným judikaturním požadavkům dostály a rámec řízení o opravě chyby v katastrálním operátu nepřekročily, neboť výsledkem jejich činnosti bylo pouze uvedení evidovaných údajů do souladu se skutečným obsahem listin, které má katastrální úřad k dispozici, přičemž opraven byl takový chybný údaj v katastru nemovitostí, který vznikl zřejmým omylem při vedení a obnově katastru. Tento zřejmý omyl správní orgány obou stupňů srozumitelně popsaly a součástí svých rozhodnutí učinily pro lepší názornost též obrázek.

13. K předmětnému zřejmému omylu došlo podle správních orgánů při novém mapování v rámci tzv. agrárních operací v roce 1941, při němž bylo mapování prováděno číselnými metodami v souřadnicovém systému Svatý Štěpán tzv. ortogonální metodou a jeho výsledky zanášeny do tzv. měřičských náčrtů. Hranice mezi pozemky parc. č. st. X a XA na jedné straně a pozemku parc. č. XH (následně rozděleného na pozemky parc. č. XC a XD) na straně druhé byla zaznamenána do měřičského náčrtu č.

12. Předmětná chyba pak spočívala v tom, že pracovník katastru nezobrazil do mapy pozemkového katastru lomový bod vlastnické hranice mezi pozemky parc. č. XA a XH (nyní XC a XD), ačkoli byl tento zaměřen, v terénu trvale stabilizován a zakreslen v uvedeném měřičském náčrtu č.

12. V důsledku toho pak byla v katastrální mapě pozemkového katastru chybně zobrazena celá hranice mezi těmito pozemky, která nebyla odhalena ani při nových mapováních v letech 1967 a 1984, neboť původní mapa pozemkového katastru byla následně pouze překreslena do analogové mapy evidence nemovitostí, a poté převzata i do Základní mapy velkého měřítka, aniž však při těchto procesech docházelo k zjišťování skutečného průběhu hranic v terénu. Chybně pak bylo postupováno i v roce 2014, kdy byly při obnově operátu a přepracování katastrální mapy do počítačové podoby z měřičského náčrtu č. 12 vypočteny pouze souřadnice lomového bodu hranice na rozhraní pozemků parc. č. st. X, st. XI a XD, a nikoli lomový bod určující průběh hranice mezi pozemkem parc. č. XA na straně jedné a pozemky parc. č. XC a XD na straně druhé. Lomové body této části hranice byly určeny metodou vektorizace zpřesněného rastru mapy pozemkového katastru transformovaného do S-JTSK, a tudíž byly převzaty i s popsanou chybou z roku 1941.

14. Z uvedeného podle krajského soudu vyplývá, že se jedná zcela zjevně o typickou vadu, k níž institut opravy chyby v katastru nemovitostí slouží. Jakkoli správní orgány obou stupňů popsaly danou chybu obšírně, lze při porovnání soutisku měřičského náčrtu č. 12 z roku 1941 a mapy bývalého pozemkového katastru konstatovat, že jde o omyl evidentní a jednoduše popsatelný tak, že výsledek mapování v roce 1941 v části týkající se zobrazení vlastnické hranice mezi pozemky parc. č. st. X, XA a XE a pozemky parc. č. XC a XD (dříve XH) neodpovídá stěžejnímu podkladu, který byl pro toto mapování použit, a to měřičskému náčrtu č.

12. Chyba v zobrazení této hranice byla následně přepisována do nových map. Katastrální úřad byl tudíž při odhalení této chyby povinen postupovat podle § 36 zákona o KN a opravit ji, což učinil tak, že na podkladě výsledků zeměměřičské činnosti z roku 1941 (seznamů souřadnic a náčrtu č. 12) a geometrického plánu z r. 2021 pro rozdělení pozemku vyhotovil neměřický záznam č. 633/2021-808, podle něhož následně zobrazení hranice opravil. Pečlivost, s jakou správní orgány přistoupily k popisu vzniku uvedené vady a k seznámení účastníků s historickými souvislostmi a vývojem, není na újmu srozumitelnosti jejich rozhodnutí a nelze jim ji vyčítat.

15. S žalovaným lze též souhlasit v tom, že žalobkyně v žalobě citovala z nepřiléhavých judikaturních případů, jakož i v tom, že při zjištění nesouladu zakreslení hranic pozemků s podklady, které má katastr k dispozici, není jakkoli relevantní jejich stáří, a tudíž je argumentace nutností ochrany dobré víry lichá. Skutečnost, že by měl katastrální úřad mít ve své dispozici jiné podklady, svědčící o jiném průběhu předmětné hranice, žalobkyně netvrdila. Připomenout je třeba, že rozhodnutí podle § 36 zákona o KN nemá hmotněprávní účinky, nýbrž jen účinky evidenční. Spor případně následně vzniklý mezi vlastníky sousedních pozemků o průběhu hranic, ať již z titulu vyvlastnění nebo na základě opatření nového geometrického plánu, je třeba řešit žalobou na určení práva v občanském soudním řízení (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2017, č. j. 29 A 45/2015- 52, dostupný, stejně jako rozsudky Nejvyššího správního soudu na www.nssoud.cz). D) Závěr a náklady řízení 16. Jelikož krajský soud neshledal žalobní body důvodnými, žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

18. O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné rozhodl soud dle § 60 odst. 5 s. ř. s., podle nějž má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu nákladů jen v souvislosti s plněním povinností uložených soudem. Soud však v řízení této osobě žádné povinnosti neukládal.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Olomouc 22. listopadu 2023 Mgr. Barbora Berková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch.