60 Af 29/2022

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobkyně: Z-F., a. s., IČO X sídlem P. 727/14, X P. 1 zastoupena advokátem JUDr. Jakubem Dohnalem, Ph.D., LL.M. sídlem U Trezorky 921/2, 158 00 Praha 5 proti žalovanému: Ministerstvo financí sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2022, č. j. MF-341/2019/1203-5, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 9. 8. 2022, č. j. MF-341/2019/1203-7, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

A) Vymezení věci 1. Regionální rada regionu soudržnosti Střední Morava se Smlouvou o poskytnutí dotace na individuální projekt ze dne 11. 9. 2013 (dále „Smlouva“) zavázala poskytnout žalobkyni finanční podporu na úhradu maximálně 60 % způsobilých výdajů projektu „AREÁL RZ – Rusava výstavba krytého bazénu včetně návazné infrastruktury“, maximálně částku 9 mil. Kč.

2. Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava (dále „správce daně“) po provedené veřejnosprávní kontrole vyměřil žalobkyni platebním výměrem ze dne 12. 9. 2018 odvod za porušení rozpočtové kázně podle § 22 odst. 11 písm. b) a násl. zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (dále „malá rozpočtová pravidla“). Správce daně vytknul žalobkyni celkem osm pochybení, z čehož čtyři (správcem označená jako č. 3, 6, 7 a 8) vedla k uložení odvodu. Tato pochybení se týkala zadávacího řízení na podlimitní veřejnou zakázku na stavební práce s názvem „Areál rekreačního zařízení Rusava II“ a stručně je lze popsat tak, že (i) žalobkyně stanovila v oznámení o zahájení zadávacího řízení minimální úroveň technického kvalifikačního předpokladu v rozporu s § 56 odst. 5 písm. c) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále „ZVZ“), (ii) žalobkyně ustanovila v rozporu s § 74 odst. 3 ZVZ nedostatečně kvalifikovanou hodnotící komisi, (iii) hodnotící komise se v rozporu s § 76 odst. 1 ZVZ nezabývala neoceněním několika položek v nabídce vítězného uchazeče a (iv) hodnotící komise v rozporu s § 76 odst. 1 ZVZ nevyřadila nabídku vítězného uchazeče jako nepřijatelnou ve smyslu § 22 odst. 1 písm. d) ZVZ, ačkoli tento předložil nesprávnou nabídkovou cenu a manipuloval s početními vzorci ve slepém rozpočtu nabídky.

3. Poslední pochybení označil správce daně za nejzávažnější, a tudíž podle § 22 odst. 2 písm. b) malých rozpočtových pravidel uložil celkový odvod v jemu odpovídající výši, a to jako 25 % z hodnoty předmětné veřejné zakázky, konkrétně ve výši 2 126 771 Kč.

4. Proti platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a platební výměr potvrdil. Žalovaný sice odmítl závěr správce daně o tom, že žalobkyně ustanovila nedostatečně kvalifikovanou hodnotící komisi, tj. porušení (ii), avšak tento závěr se nijak nedotkl výroku platebního výměru o porušení rozpočtové kázně ani o výši odvodu, který byl uložen podle závažnosti porušení (iv).

5. Následně dne 9. 8. 2022 vydal žalovaný opravné rozhodnutí, kterým doplnil výrok napadeného rozhodnutí o povinnost žalobkyně zaplatit vyměřený odvod na v rozhodnutí specifikovaný bankovní účet Finančního úřadu pro hlavní město Prahu.

6. Krajský soud rozsudkem ze dne 24. 4. 2024, č. j. 60 Af 29/2022-105 zrušil žalobou napadené rozhodnutí žalovaného i platební výměr správce daně, neboť dospěl k závěru, že bylo rozhodnutí žalovaného vydáno až po uplynutí osmileté prekluzivní lhůty k vydání rozhodnutí ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95. S tímto závěrem se ale neztotožnil Nejvyšší správní soud (dále „NSS“), který rozsudkem ze dne 15. 4. 2026, č. j. 9 Afs 146/2024-51, rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil mu věc k novému projednání. B) Shrnutí stanovisek účastníků Žaloba 7. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. V žalobě uplatněné žalobní body soud shrnuje takto: a) Právní závěr o porušení (i) nastavením minimální úrovně technického kvalifikačního předpokladu odporuje gramatickému výkladu § 56 odst. 5 písm. c) ZVZ. Veřejná zakázka byla zadávána jako jeden celek, nebyla rozdělena na samostatné části, její předpokládaná hodnota činila 15 mil. Kč bez DPH, přičemž žalobkyně stanovila minimální úroveň technického kvalifikačního předpokladu na 7 mil. Kč bez DPH, tj. méně než 50 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Navíc z textu požadovaného kvalifikačního předpokladu neplyne, že by musel finanční objem referenční stavby v sobě zahrnovat jen stavební objekt spočívající ve výstavbě bazénu, dodavatelé mohli prokázat splnění minimální úrovně tohoto předpokladu jakoukoli stavbou, jejíž součástí byl bazén s vodní plochou v úhrnu nejméně 65 m², aniž byli omezeni v možnosti zahrnout do finančního objemu stavby i doprovodnou infrastrukturu v podobě parkoviště, přilehlého rekreačního areálu apod. Postrádá tak logiku, aby se 50procentní limit minimální úrovně předmětného technického kvalifikačního předpokladu vypočítával jen z části předpokládané hodnoty zakázky, nadto určené svévolnou správní úvahou žalovaného. Výklad správce daně a žalovaného týkajícího se způsobu výpočtu 50procentního limitu podle § 56 odst. 5 písm. c) ZVZ odporuje principu právní jistoty a předvídatelnosti právní regulace, z nichž plyne zákaz analogie v neprospěch daňového subjektu a nutnost použít při existenci vícero rovnocenně přesvědčivých výkladů ten, který je vůči daňovému subjektu mírnější. b) Právní závěr o porušení (iv) nevyřazením nepřijatelné nabídky vítězného uchazeče hodnotící komisí je nesprávný, neboť žalobkyně vybrala dodavatele s nejnižší nabídkovou cenou. Nabídkovou cenou byla v posuzované věci v souladu s čl. 13. 2 Zadávací dokumentace cena uvedená v návrhu smlouvy, přičemž tato se shodovala s cenou uvedenou v krycím listu i v položkovém rozpočtu. Argument, že se jedná o cenu, která neodpovídá matematickému součtu, je nutno odmítnout, neboť nabídková cena byla skutečně tvořena součtem všech položek. Sjednanou cenu pak žalobkyně vítěznému uchazeči také zaplatila. Uvedením mínusové hodnoty DPH na krycím listu rozpočtu SO 101.7 Zařízení vzduchotechniky tedy nedošlo k žádnému navýšení ceny. c) Stanovený odvod neodpovídá zásadě přiměřenosti. Odůvodnění výše odvodu 25 % z hodnoty veřejné zakázky je nepřezkoumatelné, neboť žalovaný neuvedl, proč nebylo možné odvod snížit na 10 %, 5 % nebo ještě níže, jak připouští bod 16 dokumentu „Provádění finančních oprav“ (dále „Sazebník“), podle něhož byl odvod stanoven, pouze obecně konstatoval, že nebyly shledány žádné okolnosti, které by opodstatňovaly uložení snížené sazby. Porušení (iv), podle něhož byl odvod ve výši 25 % uložen, přitom nemělo vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Odvod ve výši 25 % nezohledňuje závažnost a důsledky konkrétního tvrzeného porušení právního předpisu. Pro posuzovaný případ neplatí, že by samotná výše finanční opravy stanovená v Sazebníku korespondovala s typovou závažností pochybení a byla tak sama o sobě projevem zásady proporcionality, neboť bod 16 Sazebníku není dostatečně kazuistický a nezaručuje přiměřenou individualizaci sazby výše opravy vzhledem ke konkrétnímu jednání příjemce dotace. Žalovaný byl tedy povinen přiměřenost sazby odvodu odůvodnit a posoudit individuální okolnosti případu odůvodňující další snížení odvodu, zejména vzhledem k malé závažnosti porušení povinnosti, nenarušení účelu dotace atp., což neučinil. Odvod musí odpovídat závažnosti a významu porušení konkrétní povinnosti, nikoli rozsahu procentních sazeb uvedených v Sazebníku. Neobstojí ani případný argument stanovení odvodu v souladu s Pokyny Evropské komise ke stanovení finančních oprav, které jsou přílohou rozhodnutí Evropské komise C (2013) 9527, neboť tyto se týkají výhradně postupu Evropské komise vůči členským státům, jejichž nastavený řídící a kontrolní systém nedostatečně předchází nesrovnalostem představujícím porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K prvnímu žalobnímu bodu uvedl, že znění § 56 odst. 5 písm. c) ZVZ nepřipouští alternativní interpretaci a jednoznačně z něj vyplývá, že se požadovaný rozsah stavebních prací musí týkat každé jedné položky samostatně, a dále, že pokud by byl předmětný kvalifikační předpoklad (požadavek na referenční stavby) vymezen žalobkyní tak široce, jak tvrdí, tj. pokud by finanční objem referenční stavby mohl zahrnovat i doprovodnou infrastrukturu typu parkoviště, přilehlý rekreační areál apod., pak by rozmanitost referenčních zakázek ve vztahu k poptávanému plnění bránila možnosti je vzájemně porovnat. K druhému žalobnímu bodu zdůraznil, že absence pochybností žalobkyně o výši nabídkové ceny, ani skutečnost, že vítězný uchazeč nakonec realizoval veřejnou zakázku za cenu, kterou uvedl v nabídce, nemá vliv na posouzení protiprávnosti jednání, jehož podstatou byla vědomá manipulace vítězného uchazeče s výkazem výměr, čímž tento uměle snížil výslednou cenu své nabídky. Pokud by k manipulaci nedošlo, nabídková cena vítězného uchazeče by byla naopak nejvyšší, a proto mělo dojít k jejímu vyřazení. Porušení zákona představuje samotné nevyřazení vítězného uchazeče. K třetímu žalobnímu bodu pak uvedl, že podle judikatury NSS lze v případě, kdy je pro určitý typ pochybení stanovena konkrétní sazba finanční opravy, lze již zvolení této výše sazby považovat za projev zásady přiměřenosti, a dále, že neshledal žádné konkrétní okolnosti opodstatňující uložení sazby finanční opravy pod její hodnotu stanovenou v Sazebníku. Bod 16 Sazebníku označil žalovaný za dostatečně kazuistický, zejména samotnou žalobkyní citovaný dovětek, že lze tento bod Sazebníku použít i v případě, kdy „dodavatel uvedl v nabídce informace nebo doklady, které neodpovídají skutečnosti a měly vliv na výsledek zadávacího řízení“. Jelikož žalobkyně zadala veřejnou zakázku jinému uchazeči, než kterému měla být zadána (zadala ji uchazeči, jehož nabídka měla být vyřazena jako nejhorší), je sazba finanční opravy 25 % správná a přiměřená, neboť se jednalo o závažnou nesrovnalost (viz také část 1 Pokynů Evropské komise stanovující kritéria při rozhodování o sazbě opravy). Pro stanovení výše sazby finanční opravy byl užit způsob stanovený v čl. 15 bodu 3 Smlouvy. Povaha a důsledky Pokynů Evropské komise a Sazebníku sice nejsou totožné, ale provádění finančních oprav z Pokynů Evropské komise rámcově a ideově vychází. Vyjádření žalobkyně po rozsudku NSS 9. Ve vyjádření ze dne 12. 5. 2026 žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s hodnocením vytýkaných porušení rozpočtové kázně jako pokračujících nesrovnalostí, jež dovedlo NSS v kasačním rozsudku k závěru, že v posuzovaném případě nedošlo k prekluzi práva stanovit odvod. Jednorázové, nikoli pokračující, je podle žalobkyně jak pochybení podle § 56 odst. 5 písm. c) ZVZ (jde okamžik oznámení při zahájení zadávacího řízení), tak pochybení podle § 76 odst. 1 ZVZ (jde o okamžik, kdy hodnotící komise nabídku posoudila, resp. nevyřadila), takže následné plnění smlouvy, fakturace či úhrady nejsou prováděním téhož zadávacího pochybení, nýbrž pouze následky dříve uzavřeného smluvního vztahu. Jednání soudu 10. Při jednání soudu setrvali účastníci na svých stanoviscích. Žalobkyně doplnila, že žalovaný svou úvahu o nutnosti štěpit zakázku při určení 50procentního limitu z předpokládané hodnoty na jednotlivé objekty opřel výlučně o rozhodnutí ÚOHS z 15. 8. 2013, potvrzené rozsudkem Městského soudu v Praze z 29. 4. 2022, avšak žalobkyně zahájila zadávací řízení již 22. 7. 2013, takže žalovaný po žalobkyni retroaktivně požaduje, aby reflektovala při tvorbě zadávací dokumentace rozhodovací praxi, která vznikla až (v případě rozhodnutí soudu 9 let) po zahájení zadávacího řízení. Dále žalobkyně k vytýkanému porušení (ii) doplnila, že podle § 76 odst. 1 ZVZ platilo, že ke zjevným početním chybám v nabídce, které nemají vliv na nabídkovou cenu, komise nepřihlíží. Mínusová položka zadaná do řádku pro DPH byla pak podle žalobkyně zmatečným pokusem dodavatele poskytnout slevu. Tato chyba však neměla žádný vliv na celkovou nabídkovou cenu v návrhu smlouvy a žalobkyně k ní proto oprávněně nepřihlížela. Hypotéza žalovaného, že by bez předmětné početní manipulace stála zakázka o 457 tis. Kč více, podle žalobkyně ignoruje závazkové právo, neboť v čl. 3.12 uzavřené smlouvy o dílo vítězný uchazeč výslovně garantoval, že do ceny zahrnul veškeré práce a dodávky a že jakákoli pozdější změna z důvodu opomenutí nebo chyby není přípustná. Nikdy tak nehrozilo, že by musela žalobkyně platit cokoli navíc.

11. Následně ještě žalobkyně uvedla, že výše uloženého odvodu vysoce přesahuje hodnotu dílčího rozpočtu na vzduchotechniku, jehož se týká porušení (ii). Pokud by byl tento rozpočet ve výši 1 215 386 Kč celý vyřazen z uznatelných nákladů, pak by měl činit odvod cca 729 232 Kč a nikoli 2 126 771 Kč. C) Posouzení věci krajským soudem 12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

13. Předně soud uvádí, že právním názorem vysloveným NSS v kasačním rozsudku ze dne 15. 4. 2026, č. j. 9 Afs 146/2024-51, že napadené rozhodnutí bylo vydáno před zánikem práva stanovit odvod, je krajský soud podle § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán, a tudíž se nezbýval námitkami žalobkyně, jimiž chtěla závěr NSS o prekluzi zpochybnit, směřujícími proti závěru NSS, že jí vytýkaná porušení rozpočtové kázně, jež vedla k uložení odvodu, mají charakter pokračujících nesrovnalostí ve smyslu výkladu SDEU k čl. 1 odst. 2 a čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95. Nesprávné posouzení stanovení kvalifikačního předpokladu 14. Mezi stranami je sporný výklad § 56 odst. 5 písm. c) ZVZ, konkrétně to, zda se tímto ustanovením stanovený limit 50 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky vztahuje na veřejnou zakázku jako celek (tvrdí žalobkyně), nebo na jednotlivé stavby (stavební objekty) tvořící veřejnou zakázku (tvrdí žalovaný).

15. Podle § 56 odst. 3 písm. a) ZVZ k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů dodavatele pro plnění veřejné zakázky na stavební práce může veřejný zadavatel požadovat seznam stavebních prací provedených dodavatelem za posledních 5 let a osvědčení objednatelů o řádném plnění nejvýznamnějších z těchto stavebních prací; tato osvědčení musí zahrnovat cenu, dobu a místo provádění stavebních prací a musí obsahovat údaj o tom, zda byly tyto stavební práce provedeny řádně a odborně.

16. Podle § 56 odst. 5 písm. c) ZVZ ve vztahu k technickým kvalifikačním předpokladům je veřejný zadavatel povinen v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení vymezit minimální úroveň těchto kvalifikačních předpokladů, odpovídající druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky. U kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 3 písm. a) nesmí požadovaný rozsah stavebních prací u jednotlivé položky v seznamu stavebních prací provedených dodavatelem překračovat 50 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky.

17. Z citovaného § 56 odst. 3 písm. a) ZVZ vyplývá, že jedním z kvalifikačních předpokladů účasti dodavatelů v soutěži o veřejnou zakázku může být povinnost doložit seznam stavebních prací provedených dodavatelem v rozhodném období. Při vymezování technického kvalifikačního předpokladu v podobě doložení seznamu referenčních zakázek je však podle § 56 odst. 5 písm. c) ZVZ zadavatel omezen tak, že minimální úroveň tohoto kvalifikačního předpokladu musí odpovídat druhu, rozsahu a složitosti předmětu veřejné zakázky, konkrétně pak nesmí u požadovaných referenčních zakázek překračovat rozsah stavebních prací u jednotlivé položky v seznamu stavebních prací provedených dodavatelem limit 50 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky.

18. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobkyně v zadávací dokumentaci uvedla, že účelem veřejné zakázky je uzavření smlouvy o dílo na zhotovitele stavby, přičemž v příloze č. 3 Popis investičního záměru k projektové žádosti žalobkyně uvedla, že stavba je členěna do 3 objektů, jež vymezila jako SO1 Přístavba hotelu Rusava, obsahující samostatné provozní části – dětský bazén (48 m²), plavecký bazén (12 x 5, tj 60 m²) a fitness v ceně 13 100 000,00 Kč bez DPH, SO2 Parkoviště v ceně 300 000,00 Kč bez DPH a SO3 Multifunkční hřiště v ceně 1 600 000,00 Kč bez DPH. Celkovou předpokládanou hodnotu zakázky stanovila žalobkyně v oznámení zakázky na 15 mil. Kč, což odpovídá součtu cen jednotlivých stavebních objektů, tj. 13,1 mil. Kč + 300 tis. Kč + 1,6 mil. Kč. V části VII., bodě 7.5 zadávací dokumentace vymezila žalobkyně technické kvalifikační předpoklady tak, že uchazeč o zakázku musí předložit mj. seznam jím provedených stavebních prací za posledních 5 let, z něhož musí být zřejmé „provedení nejméně 3 dokončených staveb obdobného charakteru předmětu zakázky, přičemž:  alespoň 2 z těchto staveb (stavebních prací) byly charakteru výstavby či rekonstrukce stavby s plaveckým bazénem, kde vodní plocha bazénů u jedné stavby dosáhla v úhrnu nejméně 65 m², a jedna stavba dosáhla finančního objemu ve výši minimálně 7.000.000 Kč bez DPH;  alespoň 1 z těchto staveb (stavebních prací) byla charakteru výstavby či rekonstrukce víceúčelového hřiště s umělým trávníkem a dosáhla finančního objemu ve výši minimálně 750.000 Kč bez DPH“.

19. Správce daně (viz str. 9 ž 11 platebního výměru) i žalovaný (viz str. 15 napadeného rozhodnutí) dospěli k závěru, že je-li předmětný investiční záměr rozdělen do 3 samostatných objektů (SO1 Přístavba hotelu, SO2 Parkoviště a SO3 Multifunkční hřiště), které mohou být realizovány samostatně, je třeba na tyto pohlížet jako na jednotlivé položky, a tudíž by se 50procentní omezení ve smyslu § 56 odst. 5 písm. c) ZVZ u kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 3 písm. a) ZVZ mělo vztahovat na každý stavební objekt samostatně. Tomuto požadavku pak podle správce daně, resp. žalovaného nevyhověla žalobkyně tím, že v případě stavebního objektu SO1 Přístavba hotelu v předpokládané hodnotě zakázky 13,1 mil. Kč požadovala po uchazečích referenční zakázky ve výši 7 mil. Kč, což je ale hodnota překračující 50procentní limit minimální úrovně kvalifikačního předpokladu ve smyslu § 56 odst. 5 písm. c) ZVZ, jež činí z částky 13,1 mil. Kč maximálně 6 550 000 Kč. Svůj závěr podpořily správní orgány odkazem na právní názor ÚOHS, vyjádřený v rozhodnutí ze dne 15. 8. 2013, č. j. ÚOHS-S660/2012/VZ- 15424/2013/521/SWa1.

20. K žalobní argumentaci žalobkyně je třeba předně uvést, že žalobkyně sice v žalobě namítá nesprávnost gramatického výkladu § 56 odst. 5 písm. c) ZVZ, resp. rozpor závěru správních orgánů s gramatickým výkladem tohoto ustanovení, avšak sama žádný gramatický výklad § 56 odst. 5 písm. c) ZVZ v žalobě neprovedla. Naopak správní orgány právě gramatickým výkladem dospěly k závěru, že poslední větu § 56 odst. 5 písm. c) ZVZ je třeba interpretovat tak, že 50procentní omezení pro požadavek na referenční zakázky je vzhledem k rozdělení zakázky do 3 samostatných a samostatně realizovatelných stavebních objektů (tj. jednotlivých položek) třeba uplatnit ke každé této části zakázky [samostatné stavbě, resp. jednotlivé položce ve smyslu § 56 odst. 5 písm. c) ZVZ] zvlášť. Krajský soud se pak s tímto výkladem ztotožňuje.

21. Jelikož byly předmětem veřejné zakázky 3 stavební objekty odlišné z hlediska účelu i procesu a technologie výstavby a mohly být logicky realizovány odděleně, měly být žalobkyní pro realizaci každého z těchto objektů stanoveny technické kvalifikační předpoklady zvlášť, takže žalobkyní vyžadované referenční zakázky musely splňovat limit 50procentního omezení u každého stavebního objektu zvlášť. Skutečnost, že si byla žalobkyně vědoma povinnosti stanovit kvalifikační předpoklady pro jednotlivé stavební objekty (položky) odděleně, je ostatně zřejmá z toho, že u položky SO3 Multifunkční hřiště stanovila žalobkyně povinnost uchazeče doložit dříve realizovanou zakázku téhož charakteru, tj. charakteru výstavby či rekonstrukce víceúčelového hřiště s umělým trávníkem ve výši 750 tis. Kč, tj. méně než 50 % z předpokládané hodnoty zakázky na tento objekt, jež činila 1,6 mil. Kč. V případě objektu SO1 Přístavba hotelu s bazény a fitness tak ale žalobkyně neučinila, neboť předpokládanou hodnotu zakázky vztahující se k tomuto stavebnímu objektu stanovila na 13,1 mil. Kč, avšak vyžadovala po uchazečích doložení referenční zakázky za 7 mil. Kč, tj., více než 50 % z částky 13,1 mil. Kč. Odmítnout je pak podle krajského soudu třeba tvrzení žalobkyně, že uchazeči nebyli omezeni v možnosti zahnout do finančního objemu stavby i doprovodnou infrastrukturu, např. v podobě parkoviště, neboť parkoviště bylo samostatným stavebním objektem SO2. Vyžadovaná hodnota realizovaných referenčních zakázek 7 mil. Kč přitom převyšovala i 50 % součtu předpokládaných hodnot stavebních objektů SO1 a SO2, tj. 13,1 mil. Kč a 300 tis. Kč, což činí 13,4 mil. Kč, z čehož 50 % činí 6,7 mil. Kč.

22. Krajský soud tudíž uzavírá, že závěr žalovaného tvrzeným rozporem s gramatickým výkladem § 56 odst. 5 písm. c) ZVZ netrpí a nedůvodnou shledal i námitku, že by bylo možné uvedené ustanovení vyložit jiným, rovnocenným způsobem, a že by tudíž žalovaný přijal výklad odporující zásadě in dubio mitius. Analogie v daném případě užito nebylo.

23. Námitku retroaktivního užití rozhodovací praxe ÚOHS, resp. judikatury uplatnila žalobkyně teprve při jednání soudu, tudíž tuto námitku hodnotí soud jako nepřípustnou pro opožděnost ve smyslu § 71 odst. 2 poslední věta s. ř. s., podle níž lze rozšířit žalobu o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby, jež uplynula v roce 2022, zatímco tento žalobní bod byl uplatněn žalobkyní až v roce 2026. Nad rámec nutného odůvodnění nicméně krajský soud uvádí, že podstatou rozhodovací činnosti je nalézání práva ve vztahu k jednání, k němuž došlo v minulosti. Soudy tedy provádí výklad zákona, který platí „od počátku“ a své uplatnění (coby právo v materiálním smyslu) zpravidla nalezne i u dalších případů, jejichž skutkový základ leží rovněž v minulosti. Z podstaty věci tedy judikatura působí zpětně (retrospektivně), a tudíž se ni nevztahuje obecný zákaz retroaktivity (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 12. 2024, č. j. 6 As 32/2024-70, bod 36).

24. Pro úplnost pak krajský soud dodává, že předmětné porušení rozpočtové kázně, tj. porušení (i) nakonec nevedlo k uložení odvodu, neboť ten byl podle § 22 odst. 5 malých rozpočtových pravidel ukládán za porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek ve výši nejzávažnějšího porušení těchto pravidel u stejné zakázky, což bylo porušení (iv), tj. nevyřazení nabídky vítězného uchazeče (srov. str. 35 platebního výměru). Nevyřazení nabídky vítězného uchazeče 25. Podstatou porušení (iv) bylo zjištění, že hodnotící komise nevyřadila nabídku vítězného uchazeče, ačkoli byla tato nepřijatelná ve smyslu § 22 odst. 1 písm. d) ZVZ.

26. Podle § 76 odst. 1 ZVZ hodnotící komise posoudí nabídky uchazečů z hlediska splnění zákonných požadavků a požadavků zadavatele uvedených v zadávacích podmínkách a z hlediska toho, zda uchazeč nepodal nepřijatelnou nabídku podle § 22 odst. 1 písm. d). Nabídky, které tyto požadavky nesplňují, musí být vyřazeny. Jestliže nedošlo k vyřazení všech variant nabídky, nepovažuje se nabídka za vyřazenou. Ke zjevným početním chybám v nabídce, zjištěným při posouzení nabídek, které nemají vliv na nabídkovou cenu, hodnotící komise nepřihlíží. V případě veřejné zakázky na stavební práce, jejíž zadávací dokumentace obsahuje příslušnou dokumentaci podle § 44 odst. 4 písm. a), posoudí hodnotící komise nabídky v podrobnostech soupisu stavebních prací, dodávek a služeb a výkazu výměr.

27. Podle § 22 odst. 1 písm. d) ZVZ nepřijatelnými nabídkami jsou nabídky, které jsou v rozporu s platnými právními předpisy.

28. Správce daně k nabídce (nakonec vítězného uchazeče) zjistil, že nabídková cena nebyla v této nabídce stanovena kompletním oceněním příslušného výkazu výměr a že došlo ke změnám ve výkazu výměr, přičemž se nejednalo o zjevné početní chyby v nabídce, které nemají vliv na nabídkovou cenu. Zjednodušeně lze obsah zjištění, velmi podrobně popsaného na str. 26 až 33 platebního výměru (na nějž krajský soud v podrobnostech odkazuje), shrnout tak, že hodnotící komise nevyřadila nabídku uchazeče, ačkoli tento zasáhl do výkazu výměr, což podle bodu 12.4 části XII. zadávací dokumentace nesměl, a dále snížil nabídkovou cenu o 457 978,10 Kč oproti ceně, jež měla být kompletním oceněním daného výkazu výměr správně deklarována, přičemž pokud by nabídková cena vycházela skutečně z daného výkazu výměr, byla by z nabídek všech zúčastněných uchazečů nejvyšší.

29. Podle bodu 12. 4. zadávací dokumentace platí, že nabídková cena bude stanovena jako cena „nejvýše přípustná“ a musí v ní být zahrnuty veškeré náklady spojené s kompletní realizací předmětu zakázky. Nabídková cena bude stanovena kompletním oceněním příslušného výkazu výměr, který je součástí této zadávací dokumentace (příslušné přílohy). Jakákoli změna ve výkazu výměr – v jednotkách či obsahu jednotlivých položek – je způsobilá vyřazení a následného vyloučení nabídky ze zadávacího řízení (…). Pro stanovení nabídkové ceny je rozhodný výkaz výměr. Z uvedeného vyplývá, že právě prostřednictvím přezkumu výkazu výměr měla hodnotící komise ověřit, zda tento poskytuje věrohodný obraz o výsledné nabídkové ceně. Požadavky na obsah výkazu výměr pak stanovila sama žalobkyně v Zadávací dokumentaci.

30. Žalobkyně v odvolání proti platebnímu výměru toto zjištění správce daně nerozporovala, naopak jej výslovně připustila – srov. bod 20 odvolání žalobkyně: „Zjištění č. 8 – vítězný uchazeč na Krycím listu rozpočtu SO 101.7 Zařízení vzduchotechniky v části „Daň z přidané hodnoty“ uvedl minusovou položku -457 978,10 Kč, o kterou v konečném důsledku ponížil nabídkovou cenu. Účastník řízení připouští, že uvedené zjištění mělo být učiněno již při posuzování nabídky, a nikoliv při realizaci předmětu veřejné zakázky (…)“.

31. V žalobě pak také nenamítala, že by ze strany hodnotící komise nebyl porušen § 76 odst. 1 ZVZ a že by nabídka vítězného uchazeče nebyla ve smyslu § 22 odst. 1 písm. d) ZVZ nepřijatelná. Teprve při jednání soudu žalobkyně namítala, že mínusová položka zadaná do řádku pro DPH byla jen zmatečným pokusem dodavatele poskytnout slevu a šlo tak o zjevnou početní chybu ve smyslu § 76 odst. 1 ZVZ, k níž neměla hodnotící komise přihlížet. Tuto námitku ale krajský soud hodnotí jednak jako opožděnou ve smyslu § 71 odst. 2 poslední věta s. ř. s. (viz odst. 23 výše), a tudíž nepřípustnou, a současně jako vnitřně rozpornou, neboť žalobkyně současně tvrdí, že vítězný uchazeč se ve své nabídce dopustil početních chyb, avšak současně tvrdí, že tento uchazeč zamýšlel poskytnutí slevy. V odvolání proti platebnímu výměru přitom sama žalobkyně tvrdila, že není zřejmé, zda se jednalo o chybu dodavatele nebo jen nestandardně projevený jiný úmysl, nicméně že záporná hodnota DPH uvedená tímto dodavatelem v Krycím listu rozpočtu SO 101.7 Zařízení vzduchotechniky byla ex post kalkulovaná jako sleva.

32. Podstatou včasné žalobní argumentace je tak pouze tvrzení žalobkyně, že vítězný uchazeč realizoval předmětnou zakázku za dohodnutou cenu a že tato cena byla z nabídek nejnižší. Tato argumentace však nijak nevyvrací pečlivě odůvodněný závěr správce daně, že pro vady předmětné nabídky měl být tento uchazeč vyřazen. Žalobní argumentace se tak s podstatou napadeného rozhodnutí v této části míjí. Skutečnost, jež nastala až po výběru daného dodavatele při realizaci předmětné zakázky, nemohla logicky nijak zhojit pochybení spočívající v tom, že měl být daný dodavatel z výběrového řízení vyřazen, neboť u své nabídky nesprávně snížil cenu bez DPH, a dále v ní upravoval výpočetní vzorce ve slepém rozpočtu a rovněž manipuloval s dílčími cenami prostřednictvím množství měrných jednotek. Stejně tak nevyvrací závěr o existenci porušení (iv) žalobkyní akcentovaná skutečnost, že nabídková cena, tj. částka 14 492 850 Kč bez DPH, byla vítězným uchazečem uvedena shodně na Krycím listu nabídky ze dne 23. 8. 2013, v Souhrnném rozpočtu i ve Smlouvě o dílo. Irelevantní je pak také námitka ignorování závazkového práva žalovaným, neboť žalovaný neposuzoval, zda vítězný uchazeč splnil smlouvu o dílo, nýbrž hodnotil, zda se žalobkyně dopustila jí vytýkaného porušení rozpočtové kázně spočívajícího v nevyřazení nabídky tohoto uchazeče. Výše odvodu za porušení rozpočtové kázně 33. Odvod ve výši 25 % ze způsobilých výdajů vztahujících se k veřejné zakázce označila žalobkyně za nepřiměřený a současně vytkla chybějící zdůvodnění nevyužití možnosti tento odvod snížit.

34. Krajský soud zjistil, že správce daně na str. 35 platebního výměru uvedl, že odvod uložil podle § 22 odst. 5 malých rozpočtových pravidel za porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek ve výši nejzávažnějšího porušení těchto pravidel u stejné zakázky, což bylo porušení (iv), tj. nevyřazení nabídky vítězného uchazeče. Tomuto porušení podle správce daně (viz str. 33 platebního výměru) odpovídá bod 16 Sazebníku, nazvaný „Nedostatečná transparentnost a/nebo nedostatečné rovné zacházení při hodnocení nabídek“, podle něhož sazba opravy činí 25 %, přičemž může být snížena na 10 % nebo 5 % v závislosti na závažnost nesrovnalosti. Dále správce daně uvedl, že posoudil závažnost pochybení žalobkyně, avšak žádné důvody pro snížení finanční opravy (odvodu) neshledal.

35. V odvolání podle zjištění soudu žalobkyně namítala pouze to, že považuje odvod ve výši 25 % za nepřiměřeně přísný a dožadovala s toho, aby bylo předmětné pochybení (iv) vyňato, protože nemělo vliv na výběr nejvhodnější nabídky, popř. aby byl stanoven přiměřený odvod ve výši 5 % při zohlednění jejího doloženého finančního zdraví.

36. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí této námitce nevyhověl. Přisvědčil závěru správce daně, že hodnotící komise byla povinna s ohledem na prokázané úpravy výpočetních vzorců ve slepém rozpočtu a manipulace s dílčími cenami prostřednictvím množství měrných jednotek nabídku vítězného uchazeče vyřadit ze zadávacího řízení již ve fázi hodnocení nabídek. Dále žalovaný uvedl, že pokud by byla nabídka vítězného uchazeče zpracována dle zadávacích podmínek, umístil by se vítězný uchazeč na posledním místě, načež uzavřel, že uvedeným postupem byl porušen § 6 ZVZ ukládající zadavatelům dodržovat zásady zákazu diskriminace, transparentnosti a rovného zacházení. Přisvědčil pak i závěru správce daně o neexistenci okolností, jež by opodstatňovaly uložení snížené sazby.

37. Uvedené zdůvodnění výše stanoveného odvodu hodnotí soud jako dostatečné. Z obsahu rozhodnutí správce daně i žalovaného vyplývá, že předmětné pochybení hodnotili jako pochybení s vlivem na výběr nejvhodnější nabídky a současně kvalifikovali nevyřazení takto vadné nabídky jako porušení nejzákladnějších zásad ZVZ, upravených v § 6 ZVZ, tj. jako pochybení závažné.

38. Popis nesrovnalosti v bodu 16 Sazebníku (jehož přiléhavost na posuzovaný případ žalobkyně nezpochybnila) je vymezen tak, že jej lze mj. užít i při „pochybení zadavatele ve fázi otevírání obálek nebo posouzení nabídek“ a/nebo „v případě, že dodavatel uvedl v nabídce informace nebo doklady, které neodpovídají skutečnosti a měly vliv na výsledek zadávacího řízení“. Jak již soud výše popsal, tak vybraný vítězný dodavatel se dopustil přesně jednání, popsaného jako nesrovnalost v uvedeném bodě Sazebníku, tj. uvedl v nabídce informace neodpovídající skutečnosti, neboť při tvorbě nabídkové ceny doložil výkaz výměr, v němž kalkulace u jednotlivých položek neodpovídaly skutečnosti, neboť zásahem do výpočetních vzorců vyčísloval v tomto výkazu cenu jen za dodávku a montáž jedné měrné jednotky tam, kde jich mělo být dodáváno více. Současně pak platí i podmínka, že toto jednání dodavatele mělo zásadní vliv na výsledek zadávacího řízení, neboť při správném nacenění byl reálná nabídková cena tohoto uchazeče vyšší a zároveň nejvyšší ze všech podaných nabídek, takže by vybrán nebyl a zadávací řízení by dopadlo jinak. Žalobkyně pak pochybila ve smyslu vymezení nesrovnalosti v bodě 16 Sazebníku tím, že při posouzení nabídek tohoto uchazeče nevyřadila, ačkoli tento zpracoval nabídkovou cenu v rozporu s požadavky zadavatele. Popis nesrovnalosti v bodě 16 Sazebníku tak považuje krajský soud za dostatečně konkrétní (kazuistický), a tudíž i pevnou sazbu 25 %, jež byla této nesrovnalosti Sazebníkem přiřazena, za naplňující požadavek nezbytné přiměřenosti mezi předmětným pochybením a za ním následující finanční opravou. Na posuzovaný případ tak dopadají závěry žalovaným odkazovaného rozsudku NSS ze dne 10. 7. 2019, č. j. 2 Afs 192/2018-74.

39. Ke snížení odvodu soud z bodu 16 Sazebníku současně zjistil, že tato možnost (obecně přípustná pro všechny typy nesrovnalostí uvedené v tomto bodě na 10 % nebo 5 %) byla dovětkem „Snížení se nepoužije v případech, kdy dodavatel uvedl v nabídce informace nebo doklady, které neodpovídají skutečnosti“ vyloučena právě pro případ odpovídající zjištěnému pochybení (iv).

40. V žalobě pak žalobkyně pouze obecně konstatovala, že nebyly zohledněny okolnosti souzené věci, charakter a závažnost pochybení, avšak veškerá tvrzení, o něž opřela svůj závěr, že bylo pochybení hodnotící komise méně závažné, než je závažnost standardně odpovídající sazbě 25 % podle Sazebníku (naplnění smlouvy o dílo a reálnost nejnižší ceny), byla soudem vyhodnocena jako irelevantní. Krajský soud tedy shodně s žalovaným neshledal žádnou okolnost, jež by mohla vést k závěru, že pochybení žalobkyně bylo méně závažné.

41. Vymezení s žalobkyně vůči Pokynu Evropské komise C (2013) 9527 hodnotí krajský soud jako námitku zcela lichou, neboť v platebním výměru ani v napadeném rozhodnutí soud argumentaci tímto pokynem nenalezl. D) Závěr a náklady řízení 42. Jelikož krajský soud neshledal žalobní body důvodnými, žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozsudku nelze podat kasační stížnost. To neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu či je-li namítáno nesprávné řešení otázky, která dosud nebyla Nejvyšším správním soudem řešena – v tom případě je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu. Olomouc 30. června 2026 JUDr. Michal Jantoš v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch.