61 A 30/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Honusovou v právní věci žalobce: Ing. R. H. zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Zajícem sídlem Nad Porubkou 2355, 708 00 Ostrava-Poruba proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 2771/117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2025 č. j. MSK 104056/2025, ve věci dopravního přestupku takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného dne 29. 9. 2025 č. j. MSK 104056/2025, kterým bylo z části změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru dopravně správních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 7. 7. 2025 č. j. SMO/378601/25/DSČ/Dol, jímž byl žalobce uznán vinným přestupky podle § 125c odst. 1 písm. k) ve spojení s ustanoveními § 18 odst. 1, § 4 písm. c) a § 12 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), za což mu byla uložena pokuta ve výši 2 500 Kč a dále povinnost nahradit náklady řízení ve výši 6000 Kč.

2. Žalobce v žalobě vymezil tyto žalobní body: 1)Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zcela opomenula variantu střetu vozidel, kterou shodně tvrdí žalobce i řidička vozidla Volkswagen (dále jen „vozidlo VW“), když znalec ve znaleckém posudku neakceptoval shodný popis skutkového děje obou řidičů před střetem vozidel, postavení vozidel po střetu, rozmístění střepů vozidel na vozovce i závěry šetření Policie ČR. Znalec ve znaleckém posudku předložil vlastní verzi příčiny střetu vozidel, která tomu neodpovídá. 2) Žalobce v reakci na znalecký posudek i v reakci na dodatky znaleckého posudku namítal a namítá nadále, že znalec i správní orgány obou stupňů pracují jen s jednou variantou střetu vozidel, která vykazuje zásadní chyby a nedostatky, na něž žalobce v celém průběhu řízení poukazoval, a na něž znalec ani správní orgány obou stupňů nereagovaly. Těmito nedostatky jsou: a) znalec a správní orgány obou stupňů nerozlišují mezi „reakční dobou“ a „časem na brzdění“ a nesprávně a ke škodě žalobce směšují tyto dvě odlišné činnosti dohromady. Reakční doba představuje fyzikálně danou reakci z hlavy řidiče do nohou a rukou řidiče, která činí 1,3 sekundy, přičemž po tuto dobu jede vozidlo stále stejnou rychlostí (ještě nezačalo brzdění). „Čas brzdění“ představuje dobu brzdění, tj. dobu, než dojde k zastavení vozidla, přičemž se standardně jako čas na brzdění uvádí jedna sekunda. Dle žalobce je tak třeba pracovat s časovým intervalem 1,3 sekundy + 1 sekunda, tedy celkem 2,3 sekundy, přičemž znalec uvedené zcela ignoruje a pracuje s jednou celkovou hodnotou 1 sekunda. Znalec konstatuje a ničím podloženě netvrdí, že během jedné sekundy před střetem vozidel se stačilo udát, a došlo k tomu, že řidička vozidla VW začala reagovat na situaci před sebou, došlo k prodlevě brzd u vozidla VW a stále ještě řidička vozidla VW stihla zabrzdit (to vše během jedné sekundy). K tomu žalobce namítal, že takovou účinnost brzdění si lze teoreticky představit u speciálního monopostu Formule 1 a trénovaného pilota Formule 1, jedoucího na závodním okruhu, není však reálné a obhajitelné, aby takových parametrů dosahovala netrénovaná řidička sériově vyráběného vozidla VW. Přesto znalec neustále opakuje svůj nepodložený závěr o reakční době účinnosti brzdění a samotném brzdění v průběhu jediné sekundy a správní orgán i žalovaný tento závěr znalce bez výhrad přejímají. Znalec ani ve druhém dodatku znaleckého posudku tento očividný rozpor neodstranil. Správní orgán I. stupně ani neprojevil snahu tento rozpor vyjasnit a žalovaný jej neřeší vůbec. b) znalec nesprávně stanovil rychlost bočního přemístění (zpomalení) na 6 m/s a správní orgán i žalovaný tuto nesprávnost neřeší. Žalobce od počátku namítal, že znalec nepracoval se správnou hodnotou rychlosti bočního přemístění, když uváděl hodnotu 6 m/s, přičemž znalec odkázal na konkrétní odbornou literaturu, zde však tato hodnota není uvedena. Naopak odborná literatura udává jako maximální hodnotu rychlosti bočního přemístění (zpomalení) 4 m/s. V praxi se však pracuje s běžnou hodnotou rychlosti bočního přemístění (zpomalení) 3 m/s. Důsledkem tohoto rozporu v hodnotě rychlosti bočního přemístění je zcela neodůvodněný rozdíl, který je v neprospěch žalobce, když v důsledku znalcem použité hodnoty rychlosti bočního přemístění znalec takto uměle zkrátil žalobci dráhu bočního přemístění o několik metrů a současně i dobu bočního přemístění. Díky takto znalcem nesprávně stanovené rychlosti bočního přemístění, znalec vykonstruoval ve skutečnosti nenastalou situaci, v důsledku čehož správní orgány označily za viníka střetu vozidel žalobce. 3)Znalec a správní orgány obou stupňů nepracují s jinými reálnými variantami příčin střetu vozidel. Nabízejí se přitom jiné varianty, a to varianta, že žalobce se svým vozidlem Mazda již stál, když do něj řidička vozidla VW narazila, nebo varianta, kdy reakce řidičky vozidla VW byla jednoduše zpožděná a znalec by tak měl analyzovat „předstřetový děj“ alespoň po dobu tří sekund před střetem vozidel. Ačkoliv má znalec předkládat exaktní závěry, které jsou věcně podložené, namísto toho se ve znaleckém posudku opírá jen o verzi řidičky vozidla VW. Správní orgán ani žalovaný neprojevili snahu zabývat se námitkami žalobce ani přimět znalce, aby se jimi zabýval. 4)Znalec a správní orgány obou stupňů neřeší „předstřetový děj“ po dobu alespoň tří sekund na straně řidičky vozidla Volkswagen. Správní orgán prvého stupně na str. 22 rozhodnutí uvedl, že zájmem společnosti je, aby řidiči motorových vozidel dodržovali pravidla silničního provozu. Dodržování této povinnosti vyžaduje neustálou pozornost a plnou koncentraci řidiče. Současně dále dovodil, že žalobce tuto povinnost nedodržel, avšak v rozhodnutí správního orgánu I. stupně ani ve znaleckém posudku a jeho dodatcích, se správní orgán ani znalec nezabývali tím, zda tuto povinnost dodržela také řidička vozidla VW před střetem obou vozidel. Tím, že se znalec účelově a opakovaně vyhnul posuzování „předstřetového děje“ po dobu alespoň tří sekund před střetem vozidel, vyhnul se posouzení námitky žalobce, že řidička vozidla VW před střetem nevěnovala pozornost řízení, což způsobilo, že nereagovala na nastalou situaci včas a nebyla tak schopna střetu vozidel předejít. Správní orgány obou stupňů se těmito námitkami žalobce nezabývaly. 5)Žalobce byl zkrácen na svých právech v důsledku úkonů správního orgánu prvého stupně a žalovaného. Žalobce od zahájení správního řízení požadoval po správních orgánech, respektive znalci totéž, tj. aby u jimi zvolené varianty reagovali, vyjasnili a odpověděli na rozpory a námitky žalobce uvedené v žalobních bodech 1) -3), dále, aby posoudili a vyhodnotili také variantu, že žalobcem řízené vozidlo Mazda v době, kdy do něj narazilo vozidlo VW, již stálo a posoudili a vyhodnotili rovněž variantu, že řidička vozidla VW reagovala opožděně, což bylo příčinou střetu obou vozidel. Teprve poté, co znalec věcně zareaguje na tyto námitky žalobce a vezme do úvahy a posoudí i jiné varianty příčin střetu obou vozidel, by měl žalovaný, respektive správní orgán prvého stupně, věc nestranně a kriticky posoudit, aniž by setrvale opakoval pouze tvrzení znalce. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků ve správním řízení a svým významem je na zcela stejné úrovni jako ostatní důkazní prostředky. Správní orgány obou stupňů, však ostatní důkazní prostředky buď zcela ignorují nebo dostatečně nezohledňují. Podle žalobce ke skutkům tak, jak jsou popsány v rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, nedošlo. Žalobce se nedopustil žádného z přestupků, které jsou mu kladeny za vinu. Znalecký posudek ani jeho dodatky neprokazují, že se skutky staly tak, jak jsou popsány v rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, závěry znalce uvedené ve znaleckém posudku a jeho dodatcích jsou nepřesvědčivé, neprůkazné, a tedy nepřezkoumatelné a nesprávné, správní orgán procesně pochybil tím, že vyloučil řidičku vozidla VW K. S. jako možnou obviněnou a oba správní orgány neprovedly dostatečné dokazování v projednávané věci (chybějící skutečnosti o ne/sjednaném havarijním pojištění vozidla VW v době střetu vozidel, revizní znalecký posudek apod.), správní orgány obou stupňů ani za pomoci znalce zavinění žalobce na střetu obou vozidel neprokázaly bez pochybností, a proto by měl správní orgán, respektive žalovaný, postupovat podle zásady v nejistotě ve prospěch obviněného a správní řízení vůči žalobci zastavit.

3. Žalobce v doplnění žaloby doručeném krajskému soudu dne 28. 11. 2025 napadl také změnový výrok napadeného rozhodnutí a v návaznosti na již dříve vyjádřené žalobní body namítl, že správní řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí, jakož i samotné napadené rozhodnutí nerespektují základní zásady činnosti správních orgánů dle § 2-8 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu v platném znění (dále jen „správní řád“), neboť přijaté řešení neodpovídá okolnostem daného případu, resp. správní orgány nepostupovaly tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad úkonů s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu, respektive neodpovídá zásadě přiměřenosti a zásadě zákazu zneužití správního uvážení, resp. zásadě předvídatelnosti a legitimního očekávání.

4. Žalovaný ve vyjádření zcela odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že žalobce setrvale opakuje námitky, které již byly vypořádány v průběhu správního řízení. Dále žalovaný uvedl, že znalec dospěl k závěrům o průběhu nehodového děje na základě objektivních stop (poškození vozidel, jejich ponehodové postavení, střepy a úlomky na vozovce). Verze nehodového děje, jak ji popsala řidička S., se lišila od verze, kterou uváděl žalobce, přičemž znalec posoudil verzi řidičky S. jako technicky přijatelnou, zatímco verzi žalobce, nikoliv. K otázce reakční doby a rychlosti bočního přemístění odkázal žalovaný na podrobné vysvětlení na str. 12 a 13 napadeného rozhodnutí, neboť žalobní námitky se doslovně kryjí s námitkami odvolacími. Žalobce tedy nepolemizuje s odůvodněním napadeného rozhodnutí, ale znovu opakuje tytéž námitky, které uvedl již v odvolání. Žalovaný zdůraznil, že znalec vycházel především z objektivních stop, které analyzoval a poté srovnal s verzemi nehodového děje, které uvedli účastníci nehody, přičemž verzi žalobce shledal technicky nepřijatelnou. Opožděnou reakci řidičky vozidla VW znalec vyloučil. Ze znaleckého posudku vyplývá, že řidička vozidla VW nemohla dopravní nehodě zabránit, neboť neměla dostatečný čas na to, aby zastavila vozidlo před střetem s vozidlem žalobce, a to při plné koncentraci a okamžité reakci. Současně předmětem řízení je skutek žalobce, nikoliv skutek jiné osoby. I kdyby hypoteticky řidička vozidla VW byla shledána vinnou ze spáchání přestupku (např. porušení povinnosti věnovat se plně řízení vozidla), nezbavovalo by to žalobce odpovědnosti za jeho vlastní přestupky. Žalovaný zdůraznil, že znalec k uvedené variantě nehodového děje dospěl na základě analýzy objektivních stop. Verzi žalobce, že jeho vozidlo v době střetu stálo, znalec jednoznačně vyloučil. Znalecký posudek je důkazem zásadním, jeho závěry korespondují s důkazem v podobě výpovědi svědkyně S. (řidičky vozidla VW). Znalecký posudek je přezkoumatelný, je zřejmé, z jakých podkladů a metodiky znalec vycházel, jeho závěry jsou logicky odůvodněny a odpovídají zjištěným skutečnostem. Žalobce se správní žalobou nemůže oprávněně domáhat,aby ze spáchání přestupku byla obviněna třetí osoba. Napadené rozhodnutí rovněž zjevně není nicotné. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen „s. ř. s.) a byl vázán obsahem žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.).

6. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že správní orgán I. stupně vycházel z oznámení o přestupku a úředního záznamu o podání vysvětlení jednotlivých účastníků dopravní nehody. Dle protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne 30. 5. 2023, plánku místa dopravní nehody a navazující fotodokumentace došlo k dopravní nehodě dne 29. 5. 2023 v čase 6:30 hodin v Ostravě – Vítkovicích, na ulici Plzeňské, při ústí ulice U Cementárny, ve směru do centra. Po příjezdu policejní hlídky na místo dopravní nehody se obě vozidla nacházela v konečném postavení a řidiči byli na místě. Obě vozidla stála v levém jízdním pruhu a ohledáním místa dopravní nehody nebyly zjištěny stopy jízdy, brzdění nebo smyku, byly zjištěny úlomky a střepy, které se nacházely před vozidlem VW až do vzdálenosti 2,6 m od výchozího bodu měření, což byl sloup veřejného osvětlení č. 65, směrem k ulici U Koupaliště. Situace je graficky znázorněna na plánku místa dopravní nehody a na fotodokumentaci (fotografie číslo 1-30). V úředním záznamu o podání vysvětlení ze dne 30. 5. 2023 žalobce uvedl, že v rozhodnou dobu jel s vozidlem Mazda, bylo již denní světlo, viditelnost nebyla snížena, jel v pravém jízdním pruhu, před ním jelo osobní vozidlo, jehož barvu si nevybavoval. Když sjížděli k Feroně, vozidlo před ním nejprve zpomalilo na 50 km/h a pak dále zpomalovalo, kdy žalobce nevěděl proč, proto se podíval do zrcátka, dal znamení o změně směru jízdy vlevo a chtěl jej předjet zleva, přejel do levého jízdního pruhu a pomalu vozidlo předjížděl. Když se dostal na jeho úroveň, viděl na přechodu pro chodce cyklistu, resp. chodce s kolem, což byl důvod brzdění, proto také začal brzdit. Asi po 2-3 s přišel náraz zezadu, kdy do něj narazilo vozidlo, které jelo v levém jízdním pruhu za ním. Po nárazu vystoupil z vozidla, jakož i řidička vozidla VW, které do něj narazilo, žalobce umístil trojúhelník a zavolal policii. Řidička vozidla VW K. S. uvedla, že v rozhodnou dobu viděla, že v pravém jízdním pruhu před ní zastavovalo před přechodem pro chodce nějaké tmavší auto, proto začala zpomalovat, kdy předpokládala, že přes přechod půjde chodec. Již jela po červeně upravené vozovce, když jí náhle a bezprostředně do jízdní dráhy vjelo osobní vozidlo Mazda, které jelo v pravém jízdním pruhu. Řidič doslova udělal myšku a řidička VW ihned sešlápla brzdový pedál, ale střetu se již nedalo zabránit. Poté řidič vozidla vystoupil a omlouval se jí, že jí tam najel, a řekl, že si je vědom toho, že byl viníkem nehody, kdy reagoval spontánně na situaci před sebou. Doslova jí řekl, že kdyby nevybočil, tak by do vozidla před sebou narazil. Následně řešili, jak budou dále postupovat. Řízení o přestupku bylo zahájeno dne 12. 6. 2023 oznámením o zahájení řízení o přestupku – předvoláním k ústnímu jednání dne 19. 6. 2023. Žalobce nahlížel do spisové dokumentace a pořídil si fotokopii spisového materiálu, včetně CD a fotodokumentace. Ke svému zastupování zmocnil Ing. J. H. U ústního jednání dne 29. 6. 2023 se žalobce vyjádřil k věci, kdy v podstatě zopakoval své tvrzení uvedené v úředním záznamu o podání vysvětlení ze dne 30. 5. 2023. U ústního jednání byla vyslechnuta také svědkyně K. S. Také ona zopakovala své předchozí tvrzení dle podání vysvětlení ze dne 30. 5. 2023 a doplnila, že viděla na přechodu pro chodce, jak vstupuje chodec s jízdním kolem, takže přibrzďovala, přičemž před ní nejelo žádné vozidlo. Žalobce podle ní nečekaně zareagoval, aby se nestřetl s vozidlem před ním a určitě nejel rychlostí, kterou měl. Podle svědka J.H., který to celé viděl, jel nejméně 65–70 km/h, v místě, kde byla rychlost 50 km v hodině a málem naboural do auta, které pouštělo chodce v pravém pruhu. Svědkyně setrvala na tom, že žalobce bezprostředně vjel do levého pruhu, a tak došlo ke střetu. Správní orgán prvého stupně dne 18. 7. 2023 ustanovil soudního znalce z oboru silniční doprava – technické posudky o příčinách silničních nehod Ing. S. T., Ph.D., když dospěl k závěru, že rozhodnutí v této věci závisí na odborném posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. Dne 23. 10. 2023 byl správnímu orgánu prvého stupně doručen znalecký posudek č. 56–17/2023, včetně přílohy, jenž je součástí správního spisu a jehož obsah byl správním orgánem I. stupněm shrnut na str. 6-7 prvostupňového rozhodnutí. Jedno vyhotovení znaleckého posudku bylo předáno žalobci, který následně zaslal správnímu orgánu I. stupně vyjádření k protokolu o ústním jednání, v němž žádal, aby byl znalecký posudek doplněn o odpovědi znalce na dotazy číslo 1-8, které žalobce uvedl v protokolu a ústním jednání ze dne 7. 11. 2023. Další ústní jednání proběhlo dne 16. 1. 2024 za účasti žalobce a nově zvoleného zástupce advokáta JUDr. P. Z. Předvolaný znalec zodpověděl všechny otázky žalobce, jakož i všechny doplňující otázky. Následně bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí ze dne 26. 2. 2024, jímž byl žalobce uznán vinným z uvedených přestupků, přičemž na základě jím podaného odvolání bylo toto rozhodnutí zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 4. 2024 a věc vrácena správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení, v němž mělo dojít k objasnění rozporů ve znaleckém posudku. Dne 9. 10. 2024 obdržel správní orgán I. stupně dodatek č. 1 ke znaleckému posudku, jehož obsah je vyjádřen na straně 8-9 prvostupňového rozhodnutí. Dne 30. 10. 2024 proběhlo další ústní jednání s možností vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. K jednání se dostavil žalobce, jeho zmocněnec a soudní znalec, jenž byl vyslechnut jako svědek. Průběh jednání byl podrobně rekapitulován na straně 10-11 prvostupňového rozhodnutí. Dne 20. 11. 2024 vydal správní orgán I. stupně meritorní rozhodnutí o vině žalobce, proti kterému se žalobce odvolal a žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 3. 2025 toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání s tím, že nebyly odstraněny rozpory a pochybnosti konstatované již v předešlém rozhodnutí žalovaného. V dalším řízení byl vypracován dodatek č. 2 znaleckého posudku ze dne 11. 5. 2025, jehož obsah je vyjádřen na str. 11-13 prvostupňového rozhodnutí, a nímž byl zmocněnec žalobce seznámen u ústního jednání dne 11. 6. 2025. Dne 11. 7. 2025 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným tím, že z nedbalosti spáchal přestupek v provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 125c odst.1 písm. k) zákona o silničním provozu, když porušil ustanovení § 18 odst. 1 téhož zákona, neboť rychlost jízdy nepřizpůsobil hustotě provozu a okolnostem, které lze předvídat, přičemž nestačil s vozidlem bezpečně zastavit za před ním zastavujícím vozidlem, proto strhl řízení vozidla vlevo. Dále byl žalobce uznán vinným, že z nedbalosti spáchal přestupek v provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 125c, odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu porušením ust. § 4 písm. c) téhož zákona, když strhnul řízení vozidla vlevo, kde při předjíždění z pravého jízdního pruhu do levého jízdního pruhu přejel přes vodorovnou dopravní značku V1a „podélná čára, souvislá“, i když je její přejíždění zakázáno. Dále byl žalobce uznán vinným z toho, že z nedbalosti spáchal přestupek v provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 125c) odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu porušením ust. § 12 odst. 5 téhož zákona, když, aby zabránil střetu s vozidlem jedoucím před ním, které zastavilo před přechodem pro chodce, strhnul řízení vozidla vlevo a tím při přejíždění z pravého jízdního pruhu do levého jízdního pruhu ohrozil a omezil v levém jízdním pruhu jedoucí osobní vozidlo tovární značky Volkswagen Touran, RZ X, které řídila řidička K. S., čímž došlo ke střetu a poškození obou vozidel. Za spáchání těchto přestupků byla žalobci uložena pokuta ve výši 2 500 Kč a náhrada nákladů řízení spojených s projednáváním přestupku ve výši 6 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného.

7. U ústního jednání před krajským soudem dne 26. 5. 2026 účastníci řízení setrvali na dosavadní argumentaci. Žalobce zdůraznil, že ve správním řízení nebylo žalobci prokázáno zavinění dopravní nehody, a proto by mělo být rozhodnuto podle zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“.

8. Podle ust. § 125c) odst.1 písm. k) zákona o silničním provozu, fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) – j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v Hlavě II tohoto zákona.

9. Podle ust. § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu, rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat ; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.

10. Podle ust. § 4 písm. c) zákona o pozemních komunikacích, při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace.

11. Podle ust. § 12 odst. 5 věty prvé zákona o silničním provozu, přejíždět z jednoho jízdního pruhu do druhého smí řidič jen tehdy, neohrozí-li a neomezí-li řidiče jedoucího v jízdním pruhu, do kterého přejíždí; přitom musí dávat znamení o změně směru jízdy.

12. Žalobce byl uznán vinným ze spáchání tří přestupků, jichž se měl dopustit v jednočinném souběhu, když jedním jednáním porušil více chráněných zájmů. Toto jeho jednání bylo příčinou, která vyvolala následek, jímž byla dopravní nehoda.

13. Pokud jde o první dva přestupky, jež jsou žalobci kladeny za vinu, tj. nepřizpůsobení rychlosti jízdy hustotě provozu a okolnostem, které lze předvídat a porušení zákazu přejíždění dopravní značky V1A „podélná čára souvislá“, žalobce v žalobě sice formálně zpochybnil, že by se těchto skutků dopustil, nijak konkrétně však proti závěrům správních orgánů o jeho vině nebrojil. Žalobce nenabídl žádnou vlastní uvěřitelnou verzi ani žádnou úvahu, kterou by rozporoval učiněné závěry. Takové žalobní tvrzení bez dalšího nemůže obstát, neboť samo o sobě nevede ke zpochybnění závěrů správních orgánů, jež jsou přezkoumatelné, racionální a vystavěné na náležitě zjištěném skutkovém stavu, což má krajský soud za prokázané obsahem správního spisu, jakož i obou správních rozhodnutí.

14. Obsah žaloby je vázán výhradně ke třetímu přestupku, resp. konkrétně ke způsobu spáchání dopravní nehody. Žalobce v žalobě vznesl pochybnost o svém zavinění na střetu obou vozidel.

15. Obsahem správního spisu má krajský soud za prokázané, že správní orgány obou stupňů se průběhem dopravní nehody zabývaly velmi detailně, byl vypracován znalecký posudek a jeho dva dodatky. Žalobce se v žalobě vymezuje také proti závěrům znalce a absenci vyhodnocení dalších v úvahu přicházejících verzí střetu vozidel, přičemž v žalobě opakuje námitky, které vznesl již v průběhu správního řízení a s nimiž se žalovaný v napadeném rozhodnutí velmi podrobně vypořádal (str. 12-13). Žalobce v žalobě proti argumentaci žalovaného, kterou shodné odvolací námitky vypořádal, nijak konkrétně nebrojí, byť jejím prostřednictvím byly detailně zodpovězeny totožné námitky žalobce vznesené již ve správním řízení. Krajský soud proto nemá, co by k věci více uvedl, když argumentaci žalovaného v napadeném rozhodnutí plně aproboval.

16. Krajský soud dále považuje za nutné zdůraznit, že správní orgány v přestupkovém řízení nerozhodují o dopravních nehodách jako takových a neurčují podíly účastníků na zavinění nehody. To je v pravomoci dopravní policie. Předmětem přestupkového řízení je rozhodování o přestupcích, tedy o tom, zda obviněný z přestupku naplnil skutkovou podstatu konkrétního přestupku, která je vymezena zákonem o silničním provozu. V daném případě to je naplnění skutkové podstaty ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kdy se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písm. a) - j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona.

17. V případě žalobce se jednalo o naplnění skutkové podstaty porušení povinnosti stanovené § 12 odst. 5 věty prvé zákona o silničním provozu, tj. povinnosti přejíždět z jednoho jízdního pruhu do druhého jen tehdy, neohrozí-li a neomezí-li řidiče jedoucího v jízdním pruhu, do kterého přejíždí. Žalobce tuto povinnost porušil a řidičku vozidla VW ohrozil už tím, že přejížděl z pruhu do pruhu v místě, kde to bylo dopravní značkou zakázáno.

18. Žalobce, jak již bylo výše uvedeno, prokazatelně spáchal v jednočinném souběhu přestupky 1 a 2 a následně v návaznosti na skutkový děj druhého přestupku, tj. přejetí do levého pruhu v místě, kde je to zakázáno, spáchal přestupek třetí, když ohrozil a omezil řidičku vozidla VW, která důvodně předpokládala, že taková situace v daném okamžiku nemůže nastat, neboť ji zapovídá předmětná dopravní značka.

19. Je přitom nepodstatné, zda následkem takového zakázaného jednání žalobce byla dopravní nehoda či nikoliv. Dopravní nehoda zde byla toliko následkem přestupkového jednání žalobce, který může, ale nemusí nastat. Dopravní nehoda není součástí zákonem vymezené skutkové podstaty daného přestupku. Obdobně např. přejede-li řidič křižovatku na červenou a nezaviní přitom žádnou dopravní nehodu, dopouští se přesto přestupku, který mu může být prokázán kamerovým záznamem, neboť jedná v rozporu s dopravním značením.

20. Skutková podstata přestupku vymezuje podstatu veřejně chráněného zájmu, na nějž je zákonná úprava zaměřená. V daném případě bylo nad jakoukoliv pochybnost prokázáno, že žalobce svým jednáním naplnil také skutkovou podstatu třetího přestupku, tj. ohrozil a omezil řidičku jedoucí v jízdním pruhu, do kterého přejížděl v místě, kde je to dopravní značkou zakázáno.

21. S ohledem na shora uvedené krajský soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji v souladu s ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly v tomto soudním řízení žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.

Poučení

Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Ostrava 26. května 2026 JUDr. Miroslava Honusová samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje P.S.