61 Az 13/2018

Rubrum

č. j. 61 Az 13/2018 – 41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce: Y.G. B. státní příslušnost Etiopská federativní demokratická republika t.č. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 1.3.2018, č.j. OAM-745/ZA-ZA11-ZA08-2017, o udělení mezinárodní ochrany takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 1.3.2018, č.j. OAM-745/ZA-ZA11-ZA08-2017 žalované Ministerstvo vnitra ČR rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle ust. § 12, § 13, § 14, § Shodu s prvopisem potvrzuje 2 č. j. 61 Az 13/2018 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). V průběhu řízení vzal žalovaný za objasněno, že důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce je obava z návratu do vlasti kvůli jeho aktivitě na sociálních sítích, a že zde má děti, které se narodily a žijí v České republice. Dle žalovaného tyto důvody nebylo možno podřadit pod důvody taxativně vymezené v ust. § 12 písm. a), b) zákona o azylu, a jelikož žalovaný neshledal ani důvody pro udělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu, rozhodl tak, že se mezinárodní ochrana žalobci neuděluje.

2. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, ve které vytýkal žalovanému porušení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a to v jeho ust. § 3, § 2 odst. 4, § 68 odst. 3 a § 50 odst. 3 a 4. Současně žalovanému vytýkal i porušení ust. § 12 zákona o azylu, neboť byl v zemi původu pronásledován a toto pronásledování mu nadále hrozí a porušení ust. § 14a zákona o azylu, neboť mu v případě návratu do země původu hrozí nebezpečí vážné újmy. Podle žalobce žalovaný porušil i článek 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a článek 3 Úmluvy proti mučení. Na výzvu krajského soudu žalobce podáním ze dne 7.5.2018 upřesnil svou žalobu tak, že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu uplatňování politických práv a svobod, neboť byl aktivistou za lidská práva osob, které jsou příslušníky etnické skupiny Oromo. Svůj politický názor projevoval na sociálních sítích Facebook, sdílel své názory na internetu a rozšiřoval propagační materiál. Žalobce odkázal na zprávy o zemi svého původu, kde se vyskytuje libovolné zabíjení, mizení osob, mučení a svévolné zatýkání. V současné době mu hrozí vážná újma spočívající v tom, že bude svévolně zatčen, v případě uvěznění mu může hrozit nelidské a ponižující zacházení. V zemi jeho původu není zaručeno právo na spravedlivý proces. Žalobce dále v žalobě poukázal na skutečnost, že na území České republiky pobývá již více než 30 let od roku 1988, zvykl si zde a realizuje zde svůj soukromý i rodinný život. V zamítavém rozhodnutí žalovaného spatřuje především porušení článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv, který zakotvuje právo na respekt k rodinnému a soukromému životu. V jeho případě by proto vycestování představovalo porušení mezinárodních závazků České republiky ve smyslu § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu v návaznosti na článek 8 Úmluvy. Se svými dcerami je žalobce v pravidelném kontaktu, pravidelně jim zasílá výživné stanovené rozsudkem Okresního soudu pro Prahu 10 a založil jim stavební spoření, kam pravidelně zasílá vklady. V souvislosti s respektováním rodinného a soukromého života se domnívá, že v jeho případě existují důvody hodné zvláštního zřetele, pro které mu měl žalovaný udělit humanitární azyl podle ust. § 14 zákona o azylu. Žalovaný se však s důvody pro udělení humanitárního azylu v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně nevypořádal. Tvrzení uvedené v odůvodnění tohoto rozhodnutí, že žalobci v zemi původu nehrozí uložení či vykonání trestu smrti, není opřeno o žádnou zprávu.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

4. Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 1.3.2018, č.j. OAM-745/ZA-ZA11-ZA08-2017 a připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s.ř.s.). Shodu s prvopisem potvrzuje 3 č. j. 61 Az 13/2018 5. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 8.9.2017. V rámci poskytnutí údajů k této žádosti dne 14.9.2017 uvedl, že jejich stát v diaspoře žijící občany přes jejich mediální účty sleduje, a proto tam dlouho nebyl. Je příslušníkem etnické skupiny, která se aktivně angažuje za zlepšení postavení tohoto etnika v jejich zemi. Je otcem nezletilých dětí a jejich jediným živitelem, když jejich matka není schopna kvůli obezitě a anémii si najít již 7 let práci. Je jediný práceschopný člověk, který dětem poskytuje materiální zabezpečení a duševní rozvoj např. výukou angličtiny. K České republice má hluboké pevné vazby, neboť zde vystudoval, má zde spoustu přátel a zná její kulturu a historii i jazyk více než zemi původu. Dne 14.9.2017 byl s žalobcem proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Z protokolu o tomto pohovoru krajský soud zjistil zcela stejné důvody této žádosti jako shora uvedené. Žalobce uvedl, že do České republiky přicestoval v roce 1988 se studentským vízem, které bylo platné do roku 2005. Ohledně svých dětí sdělil, že má soudem nařízené výživné a v případě potřeby je vyzvedává ze školky. Děti učí angličtinu a na starém stolním počítači abecedu. Žalobce vyloučil, že by s dětmi žil ve společné domácnosti. Děti žijí se svou matkou na ubytovně a žalobce se s nimi stýká téměř denně, když nechodí do práce a nemá co jiného dělat. Na otázku, jak zajišťuje rodinu, pokud nemá peníze ani pro sebe, odpověděl, že je zadlužený až po uši a bude rád, když ho nezavřou. Má zablokovaný účet a banka na něj podala žalobu za vedení účtu. Na dotaz, proč byl odsouzen soudem pro Prahu 10 vydáním zákazu kontaktu s matkou jeho dětí, uvedl, že „cokoliv žena uvede, tak zákon nepředpokládá ověřovat, co žena říká. Šíleně na něj žárlí a lezla mu do mobilu a skypu a mailu a rozesílala všem ženám jeho mailem urážlivé maily“. K dalšímu důvodu žádosti o udělení mezinárodní ochrany spočívajícímu v tom, že vláda jeho země původu sleduje mediální účty lidí v diaspoře odpověděl, že je to pravda, dochází tam k vypínání sociální sítě a vedení videohovoru přes skype je trestným činem až na 15 let. Žalobce je aktivní přes sociální účty facebook a skype, přičemž vláda sleduje ty, co se angažují v diaspoře a jsou potencionální ničitelé a strůjci protestu. Na sociálních sítích vystupuje anonymně pod jiným jménem. Podle něj vláda sleduje všechny etiopany žijící v zahraničí, kteří se angažují. Během každoročního setkání narazil na podezřelé krajany, kteří mu řekli, proč se neúčastní oficiálních etiopskou vládou organizovaných akcí přes ambasády a proč není vidět.

6. Součástí správního spisu žalovaného je zpráva úřadu Městské části Praha 10, odboru sociálního, ve věci péče o nezl. M. a nezl. K. B., obě nar.X, ze dne 18.1.2018. Ve zprávě se uvádí, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16.9.2013, č.j. 50 Nc 34/2012- 70 byly obě nezletilé svěřeny do výchovy matky a otci stanoveno výživné ve výši 1 500 Kč na každou z nezletilých, přičemž k odvolání žalobce jakožto otce nezletilých Městský soud v Praze tento rozsudek I. stupně změnil ve výroku o výživném tak, že na každou z nezletilých mu bylo stanoveno výživné 1 000 Kč měsíčně. Dle sdělení matky otec nezletilých, tedy žalobce, v současné době výživné na děti platí, avšak v minulosti hradil toto výživné nepravidelně a v různých částkách. S dcerami se otec stýká na základě vzájemné dohody rodičů, přičemž v předchozí době se jednalo o sporadický a nepravidelný kontakt, kdy s dětmi trávil odpoledne. Styk s dětmi se dle sdělení matky realizuje s otcem celkem pravidelně, vídají se spolu cca 2x týdně na jednu hodinu, kdy se otec s dětmi stýká v prostorách nákupního centra Eden v Praze 10 – Vršovice. Ve správním spise žalovaného jsou také založeny zprávy o zemi původu žalobce, a to Shodu s prvopisem potvrzuje 4 č. j. 61 Az 13/2018 - informace MZV ČR č.j. 118004/2016-LPTP ze dne 13.12.2016 pojednávající mj. o postavení příslušníků etnika Oromo, - informace Human Rights Watch ze dne 12.1.2017 – Etiopie, - zpráva transformační index Bertelsmannovy nadace (BTI) 2016 ze dne 29.2.2016, - zpráva o dodržování lidských práv v Etiopii v roce 2016 Ministerstva zahraničních věcí USA ze dne 3.3.2017, - zpráva Freedom House z ledna 2017 nazvaná „Svoboda ve světě 2017 – Etiopie“, informace MZV ČR č.j. 101929/2017-LPTP ze dne 1.6.2017 a - informace MZV ČR č.j. 113502/2017-LPTP ze dne 8.9.2017.

7. Podle ust. § 12 zákona o azylu, se azyl cizinců udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů se státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

8. Podle ust. § 14 zákona o azylu, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárních důvodů.

9. Podle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu, se udělí doplňková ochrana cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2, a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

10. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodů svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

11. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů tak, jak byly uvedeny v doplnění žaloby žalobce ze dne 7.5.2018. Žalobce především namítal, že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu uplatňování politických práv a svobod. Tvrdil, že byl aktivistou za lidská práva, bojoval za práva lidí, kteří jsou příslušníky etnické skupiny Oromo. Jeho boj spočíval v rozšiřování materiálu mezi lidmi a na internetu. S poukazem na současnou situaci v zemi původu Etiopii namítal v žalobě, že mu z důvodu uplatňování politických práv a svobod měl být udělen azyl podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Jak ovšem vyplynulo z jeho výpovědi, opustil zemi Shodu s prvopisem potvrzuje 5 č. j. 61 Az 13/2018 původu v roce 1988 a do doby svého odjezdu nebyl členem žádné politické strany a nezmínil se o tom, že by měl být pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. V průběhu řízení tvrdil, že prezentoval své politické názory ze zahraničí na sociální síti, nicméně činil tak anonymně pod pseudonymem a zároveň uvedl, že se neúčastnil ani neúčastní diskuzí v Evropě jak z časových, tak i finančních důvodů. Nelze se proto důvodně domnívat, že v případě návratu bude žalobce předmětem zájmu etiopských státních orgánů, které se mimochodem (jak dokládají zprávy o zemi původu shromážděné žalovaným v průběhu řízení) zaměřují pouze na omezenou skupinu politicky aktivních občanů. Žalobní námitku, že žalobci měl být udělen azyl podle ust. § 12 písm. a) či b) považuje krajský soud proto za nedůvodnou.

12. Další žalobní námitkou žalobce byla skutečnost, že na území České republiky pobývá více než 30 let od roku 1988, v České republice si zvykl a realizuje zde svůj soukromý i rodinný život. Vycestování do země původu proto považuje za porušení mezinárodních závazků České republiky ve smyslu ust. § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu v návaznosti na článek 8 Úmluvy. Poukázal na to, že omezení kontaktu s dcerami by bylo v rozporu se zájmy dítěte podle článku 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, kterou je Česká republika vázána. S dcerami je v pravidelném kontaktu a pravidelně také zasílá výživné stanovené Obvodním soudem pro Prahu 10. Pokud jde o žalobcův odkaz na článek 8 Evropské úmluvy o lidských právech, kterou je Česká republika vázána, nelze z něj vyvodit všeobecný závazek týkající se respektování volby jednotlivých osob, co do jejich společného pobytu; naopak tuto povinnost je nutno vzít v úvahu ve zcela ojedinělých, výjimečných případech. Jak vyplynulo ze shora citované zprávy Úřadu městské části Prahy 10, sociálního odboru, ze dne 22.1.2018, žalobce s rodinou nesdílí společnou domácnost od roku 2012, z místa bydliště byl dokonce několikrát vykázán i v době ukončení společného soužití s matkou nezletilých dětí. Nezletilé děti byly soudním rozhodnutím svěřeny do výchovy matky a žalobci bylo stanoveno výživné podle výše uvedené zprávy. Žalobce v minulosti toto výživné platil nepravidelně v různých částkách a s dětmi realizoval styk 2x týdně 1 hodinu v prostorách nákupního centra v blízkosti bydliště matky nezletilých dětí. Žalobce tvrdil, že je živitelem rodiny, nicméně také uvedl, že je zadlužený a že na něj banka měla podat žalobu kvůli vedení účtu. Z uvedeného krajský soud dovozuje, že tvrzení o tom, že je žalobce živitelem rodiny za situace, kdy matka nezletilých dětí je nezaměstnaná, je nepravdivé, a že naopak životní podmínky rodiny jsou závislé na systému sociálních dávek. Za této situace není možné dovodit namítané porušení článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech, neboť neudělení mezinárodní ochrany žalobci rozhodně neznamená onen intenzivní zásah do rodinného a soukromého života.

13. Žalobce namítal, že v souvislosti s respektováním soukromého a rodinného života v jeho případě existují důvody hodné zvláštního zřetele, a že mu měl žalovaný udělit humanitární azyl podle ust. § 14 zákona o azylu. Vytýkal žalovanému, že se v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal s důvody pro udělení humanitárního azylu. K této žalobní námitce je nutno především podotknout, že na 7. straně napadeného rozhodnutí žalovaný výslovně uvedl, že se zabýval rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobce a přihlédl i k jeho věku a zdravotnímu stavu. Žalobce neuváděl žádné zdravotní obtíže a není v běžném životě odkázán na žádné další osoby, je zletilou plně svéprávnou osobou, která je schopna si zajišťovat své životní potřeby vlastní prací. Není tedy oprávněnou žalobní Shodu s prvopisem potvrzuje 6 č. j. 61 Az 13/2018 námitka, že se žalovaný neudělením této formy mezinárodní ochrany v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval. Krajský soud k tomu dodává, že na udělení této formy mezinárodní ochrany nemá žadatel subjektivní právo a je věcí uvážení správního orgánu rozhodujícího o žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Soudu proto nenáleží přezkoumávat výsledek úvahy správního orgánu, ale pouze to, zda rozhodnutí logicky plyne z provedených důkazů, a zda k němu správní orgán dospěl při dodržení práv na spravedlivý proces, a zda jeho rozhodnutí nevybočilo z mezí hledisek stanovených zákonem. Důvody pro udělení humanitárního azylu jsou důvody výjimečnými; jde o takové situace, ve kterých by neudělení azylu bylo nehumánní. Takovými důvody může být velmi závažné onemocnění, důsledky živelné katastrofy, stáří žadatele apod. Z těchto skutečností a hledisek žalovaný správně dovodil, že v případě žalobce nezjistil zvláštního zřetele hodný důvod pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu.

14. Za nedůvodnou považuje krajský soud i námitku, že žalobci v současné době hrozí vážná újma, že bude svévolně zatčen, a že v případě uvěznění mu může hrozit nelidské a ponižující zacházení. Z obsahu správního spisu totiž nebylo zjištěno, že žalobci hrozilo v zemi původu zatčení a uvěznění; žalobce ostatně tyto obavy nijak blíže nezdůvodnil ani nedokládal. Konečně na zákonnost napadeného rozhodnutí nemůže mít vliv ani žalobní námitka, že žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobci v zemi původu nehrozí uložení či vykonání trestu smrti, avšak toto tvrzení neopřel o žádnou zprávu. Podstatné totiž je, že v řízení nevyšlo najevo, že by žalobce měl být důvodně trestně stíhán.

15. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl.

16. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v řízení úspěch neměl a žalovaný se tohoto práva výslovně vzdal (ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.).

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. Ostrava 12. července 2018 JUDr. Petr Indráček samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje