61 Az 15/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce: M. A. K.A., státní příslušnost Syrská arabská republika, posledně bytem Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, Vyšní Lhoty 234, zastoupeného Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Praha 1, Dušní 907/10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.5.2016 č.j. OAM-485/DS-PR-P18-2016, ve věci udělení mezinárodní ochrany, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra ČR s e z r u š u j e a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 16 456 Kč k rukám advokáta Mgr. Jindřicha Lechovského do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 4.5.2016 č.j. OAM-485/DS-PR-P18-2016 žalované Ministerstvo vnitra ČR zastavilo řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci podle ust. § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb. zákona o azylu, ve znění pozdějších předpisů, neboť žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a písm. b) téhož zákona. Tímtéž rozhodnutím žalovaný určil, že státem příslušným k posouzení podané žádosti žalobce podle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 je Maďarsko. Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí včasnou žalobu, ve které namítal, že předání žalobce do Maďarska je nepřípustné. Maďarsko v současné době nezvládá nápor uprchlíků a v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Praze č.j. 49Az 109/2015-74 ze dne 14.1.2016, kde je vysloven tentýž názor. Podle žalobce v Maďarsku dochází k vážným nedostatkům v oblasti azylového řízení, neboť není schopno standartním a spravedlivým způsobem zpracovat stávající azylová řízení. V důsledku přetíženosti maďarského azylového systému, která se projevila zejména na podzim roku 2015, došlo k nepřípustnému snížení standartu azylových řízení. Bylo přistoupeno k celé řadě opatření, jejichž společným cílem bylo především omezení přílivu imigrantů přicházejících přes maďarské území. Kromě vybudování bariéry na srbsko-maďarské hranici došlo ke ztížení uplatnění práv žadatelů o azyl a umožnit tím vyřízení co největšího počtu žádostí o mezinárodní ochranu formálním způsobem bez věcného přezkumu. Žalobce poukázal na zpráv projektu AIDA (Asylum Information Database) z října 2015, podle které v případě žadatelů o mezinárodní ochranu přicházejících ze Srbska byly žádosti o mezinárodní ochranu odmítnuty ve zkráceném řízení jako nepřípustné a proti takovým rozhodnutím maďarská právní úprava nedisponuje účinnou ochranou u soudu. Proti rozhodnutí o nepřípustnosti žádosti se lze bránit pouze žalobou v extrémně krátké 7 denní lhůtě. Podle ustanovení § 53 maďarského zákona č. 80/2007 v řízení o žalobě proti rozhodnutí o nepřípustnosti žádosti o mezinárodní ochranu nelze uvádět žádné nové skutečnosti a soud o této žalobě musí rozhodnout do 8 dnů. Proti takovému rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky. Současně žalobce poukázal na to, že již podle zprávy UNHCR z roku 2012 není možné považovat Srbsko za bezpečnou zemi. Podobně i podle zprávy Human Rigths Watch dochází v Srbsku k porušování práv žadatelů o azyl, jež dosahuje intenzity nelidského a ponižující zacházení ve smyslu čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 4.5.2016 č.j. OAM-485/DS-PR-P18-2016 a připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Vycházel přitom z ust. § 65 a násl. soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 odst. 1 a 2 s.ř.s). Z hlediska skutkových zjištění vzal v daném případě krajský soud za prokázáno přípisem Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytových agend ze dne 7.4.2016, že dne 5.4.2016 ve 12.15 hodin provedla hlídka Oddělení pobytových agend Znojmo v obci Chvalovice-Hatě v prostoru bývalého hraničního přechodu u státní hranice s Rakouskou republikou kontrolu linkového autobusu firmy FLEXI BUS jedoucího z Vídně do Berlína přes Českou republiku. V autobuse byl mimo jiné kontrolován žalobce, který nepředložil žádný doklad totožnosti, ani po poskytnuté přiměřené součinnosti jeho totožnost nebylo možno zjistit, nemohl prokázat oprávněnost pobytu na území České republiky. Žalobce byl téhož dne zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb. Protože uvedl, že je nezletilý, byl o zajištění informován orgán sociálně-právní ochrany dětí Městského úřadu Znojmo. V uvedený den byl žalobce eskortován na oddělení Pobytových agend Břeclav, kde bylo provedeno porovnání jeho daktyloskopických otisků prstů v systému EURODAC. Následujícího dne byla nalezena shoda se záznamy ID HU1330022457185. Pro důvodné pochybnosti, že je žalobce skutečně nezletilý, bylo u něj provedeno radiodiagnostické lékařské vyšetření ke zjištění jeho skutečného věku. Výsledkem tohoto vyšetření bylo určení kostního věku, který odpovídá cca 19 letům. Z protokolu o podání vysvětlení sepsaného orgánem Cizinecké policie ve Znojmě dne 5.4.2016 krajský soud zjistil, že se žalobce narodil 1.3.2002 v Aleppo v Sýrii, kde žil do svých 5 let s rodiči. Potom se přestěhovali do Egypta, kde bydleli s otcem jeho matky. Oba jeho rodiče zemřeli přibližně před 2 roky při automobilové nehodě. Jeho otec byl Syřan a matka Egypťanka. Žalobce nemá žádné vzdělání a neumí psát ani číst. Asi před měsícem společně s dědečkem cestoval letecky z Egypta do Sýrie a tam mu jeho druhý dědeček pomohl zařídit cestovní pas a zařídil mu přes pašeráky cestu do Vídně. Z Aleppo cestoval taxíkem k hranici s Tureckem a v Turecku jej další pašerák naložil do nějakého autobusu, kde byla skupina asi 30 lidí. Vezli je asi 10 hodin a vysadili je na pobřeží, tam přestoupili do gumového člunu a odvezli je na nějaký ostrov, kde je okamžitě zadržela pobřežní stráž a umístila je do kempu. Cestovní pas odevzdal pašerákovi pod pohrůžkou, že do Řecka nepojede, pokud ho neodevzdá. Cestou přes Atény se dostal do Makedonie a dále pěšky a taxíkem do Srbska. Odtud pokračovali autem pašeráků až do Vídně. Ve Vídni se seznámil s jedním Syřanem, kterému dal 40 Euro a on mu koupil na autobusovém nádraží jízdenku do Berlína. Cílem žalobcovy cesty bylo Německo a bylo mu jedno, do kterého města se dostane a tam chtěl požádat o azyl. Žalobce dále uvedl, že neměl v úmyslu zůstat na území České republiky ani zde podat žádost o azyl. Otisky prstů dal v Řecku, ale o azyl nežádal. V Sýrii je válka a nemůže tam žít. Součástí správního spisu je vyplněný formulář žádosti určené Maďarsku o převzetí příslušnosti k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu žalobce. Z oznámení žalovaného adresovaného Policií ČR ze dne 14.4.2016 krajský soud dále zjistil, že v případě žalobce byl zahájen postup podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (tzv. Dublinské nařízení). Dne 14.4.2016 byla odeslána žádost o přijetí zpět na základě EURODAC do Maďarska. Lhůta pro odpověď byla stanovena do 28.4.2016. Součástí správního spisu je i žalobou napadené rozhodnutí ze dne 4.5.2016. Zásadní žalobní námitkou žalobce bylo poukázání na současný stav azylových řízení v Maďarsku, jakožto státu příslušného k posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států. Žalovaný odkázal v odůvodnění svého rozhodnutí na čl. 3 odst. 1, čl. 7, čl. 8, čl. 14 odst. 1 a čl. 15 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 a dospěl přitom k závěru, že v případě žalobce nebylo naplněno žádné z kritérií, které by určilo příslušnost České republiky k posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany podané v Maďarsku. Je tedy Maďarsko příslušné k posouzení žalobcovy žádosti o udělení mezinárodní ochrany, neboť je zřejmé, že v této zemi o ni jako v první zemi požádal. Postupem podle čl. 18 výše uvedeného nařízení je Maďarsko povinné žalobce přijmout zpět na své území. Se zřetelem k čl. 3 odst. 2, pododstavec druhý téhož nařízení dospěl žalovaný rovněž k závěru, že v Maďarsku neexistují závažné důvody svědčící o tom, že v této zemi dochází k systematickým nedostatkům v azylovém řízení a přijímání žadatelů, které by dosahovalo rizika nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu Listiny základních práv Evropské unie. V projednávané věci je tedy nesporné, že žalobce požádal v Maďarsku jako první zemi Evropské unie, do které vstoupil, o azyl. V souladu s čl. 3 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013, které stanoví, že pokud nemůže být na základě kritérii vyjmenovaných v tomto nařízení určen příslušný členský stát, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný první členský stát, ve kterém byla žádost podána, je tedy v daném případě Maďarsko jako země příslušná k rozhodnutí o žádosti žalobce. Vyloučení příslušnosti této země k projednání žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany upravuje druhý pododstavec téhož ustanovení, podle něhož není-li možné přemístit žadatele do členského státu, který byl primárně určen jako příslušný, protože existují závažné důvody se domnívat, že dochází k systematickým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a o podmínky přijetí žadatelů v daném členském státě, které sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie, členský stát, který vede řízení o určení příslušného členského státu, pokračuje v posuzování kritérii stanovených v kapitole III., aby zjistil, jestli nemůže být určen jako příslušný jiný členský stát. Stěžejní spornou otázkou v této právní věci je tedy to, zda v rámci maďarského azylového řízení dochází k nelidskému či ponižujícímu zacházení, jak má na mysli čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie. Krajskému soudu je z dostupných zpravodajství zveřejněných i na webových stránkách obecně známo, že Maďarsko bylo nuceno čelit vysokému náporu uprchlíků v nedávné době, což se samozřejmě muselo objektivně odrazit i v poukazovaných nedostatcích azylového řízení v této zemi. Z veřejně dostupných informací např. vyplynulo, že Komisař Rady Evropy pro lidská práva kritizoval Maďarsko za jeho azylový zákon. Podle něj existuje značné riziko, že se žadatelé o azyl v Maďarsku stanou předmětem porušování lidských práv. Uvedl, že v posledních měsících je řada uprchlíků vrácených z Rakouska zadržována v maďarských detenčních zařízeních s přísným režimem, kde byla omezena svoboda jejich pobytu. Azylanti podle něj nemají také přístup k účinným opravným prostředkům. Řízení s Maďarskem kvůli jeho azylovému zákonu zahájila Evropská unie, jíž se nelíbí mimo jiné i to, že odvolání v azylovém řízení automaticky nezastavuje platnost žádosti o azyl. Žadatelé tak jsou mnohdy nuceni opustit maďarské území již před projednáním odvolání. Dle posledních zpráv Evropská unie zahájila řízení s Maďarskem kvůli schválení uvedeného zákona, který podle Bruselu porušuje unijní předpisy. Vláda premiéra Viktora Orbána zavedla v říjnu 2015 přísná opatření, jimiž zastavila desítky tisíc migrantů proudících přes Maďarsko do západní Evropy. Součástí těchto kroků bylo postavení plotů na hranicích se Srbskem a Chorvatskem a zpřísnění zákona upravujícího azylové řízení. Uvedené zprávy svědčí o aktuálních problémech v oblasti azylového řízení v Maďarské republice, které byly vyvolány neúměrnými návaly uprchlíků v nedávném období. Tento problém se dle názoru krajského soudu jako dominantní promítá i do jednotlivých zdrojů informací o stavu azylového řízení v Maďarsku, na které poukazuje žalobce ve své žalobě. Žalobce ve své žalobě mimo jiné odkazoval na rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 49Az 109/2015-74 ze dne 14.1.2016 hodnotící azylový systém v Maďarské republice jako vykazující takové systémové nedostatky, které neumožňují předání žadatelů o mezinárodní ochranu k vyřízení jejich žádostí do této země. Nutno poznamenat, že až do současné doby byly názory jednotlivých krajských soudů na tuto otázku různé. Při nynějším rozhodování vycházel krajský soud z aktuálního rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12.9.2016 č.j. 5Azs 195/2016-22, který je znám zdejšímu soudu z jeho úřední činnosti. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud odkázal na závěry rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14.1.2016 č.j. 49Az 97/2015-82, k čemuž dodal, že uvedené závěry týkající se nedostatků azylového řízení v Maďarsku, včetně plošného uplatňování konceptu bezpečné třetí země na v podstatě všechny žadatele o mezinárodní ochranu, kteří se do Maďarska dostali ze Srbska, lze uplatnit i v případě, který byl řešen Nejvyšším správním soudem shora uvedeným rozsudkem. V odůvodnění citovaného rozsudku Nejvyšší správní soud učinil závěr, že má zato, že vzhledem k negativnímu vývoji v rámci maďarského azylového systému, jsou vážné pochybnosti o správnosti závěrů žalovaného správního orgánu. Svědčí o tom i řada cizozemských rozhodnutí, na která reagovaly soudy členských států, např. rozsudek Britského vrchního soudu ze dne 5.8.2016 (High Court of Justice, Queen’s Bench Division (Administrative Court), Ibrahimi & Abasi v SSHD, Case No. CO/5201/2015&CO/5067/2015, dostupný z http://www.refworld.org/pdfid/57a87cca4.pdf), rozsudky některých německých soudů: rozsudek Správního soudu v Oldenburgu ze dne 2.11.2015, 12A 2572/15, dostupný z http://www.asylumlawdatabase.eu/sites/www.asylumlawdatabase.eu/files/aldfiles/VG%2 0Ol denburg%20U.%20v.%2002.11.2015%20-12%20A%202572.15.doc, či Správního soudního dvora spolkové země Bádensko-Württembersko ze dne 5.7.2016, A 11 S 974/16, dostupný z http://www.asyl.net/fileadmin/user_upload/dokumente/24054.pdf, dále v rozhodnutích nizozemské Státní rady z 26.11.2015, 201507248/1/V3, https://www.raadvanstate.nl/uitspraken/ zoeken-in-uitspraken/tekst-uitspraak.html?id=85933, rakouského Správního soudního dvora ze dne 8.9.2015, Ra 2015/18/0113 bis 0120, https://www.vwgh.gv.at/ medien/ra_2015180113.pdf?5i8f4q, lucemburského Správního soudu z 17.9.2015, No. 36966, http://www.asylumlawdatabase.eu/sites/www.asylumlawdatabase.eu/files/aldfiles/Tribun al%20Administratif%20du%20GrandDuche%20de%20Luxembourg,%20No.%2036966,%20 17.09.2015.pdf, či belgické Rady pro spory plynoucí z cizineckého práva ze dne 15.12.2015, 158.631, http://www.kruispuntmi.be/sites/default/files/rvv_158631.pdf. V projednávané věci je tedy nesporné, že žadatel požádal o azyl v Maďarské republice, kde však nevyčkal na výsledek tohoto azylového řízení a jeho cílem bylo docestovat do Německa. Na základě tohoto zjištění vydal žalovaný rozhodnutí o nepřípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany ve vztahu k České republice a zároveň řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil s tím, že státem příslušným k posouzení podané žádosti žalobce je Maďarsko. S přihlédnutím k výše uváděným problémům v maďarském azylovém řízení i k závěrům rozsudku NSS ze dne 12.9.2016 č.j. 5Azs 195/2016-22 nepřisvědčuje krajský soud názoru žalovaného, že žalobci nehrozí v Maďarsku nelidské či ponižující zacházení ve smyslu čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve vztahu ke vedení řízení ve věci mezinárodní ochrany a zajištění podmínek přijetí žadatelů o mezinárodní ochranu. Tento názor je s výše uvedenými soudními rozhodnutími v rozporu a nemůže na něj mít vliv ani tvrzení žalovaného, že na úrovni Evropské unie, ať už jejich jednotlivých výkonných orgánů či Evropského soudního dvora ani ze strany Evropského soudu pro lidská práva nebylo vydáno žádné závazné rozhodnutí či doporučení pro členské státy Evropské unie nebo Rady Evropy, které by jednoznačně deklarovalo systematické nedostatky v řízení ve věci mezinárodní ochrany a přijímání žadatelů o tuto mezinárodní ochranu v Maďarsku. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud proto napadené rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost zrušil podle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. a podle odst. 4 téhož ustanovení mu věc vrátil k dalšímu řízení. V souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. zavázal soud žalovaného zaplatit žalobci náklady řízení představující náklady za zastupování žalobce advokátem v rozsahu 4 úkonů právní pomoci po 3 100 Kč a 4 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 13 600 Kč a s připočtením daně z přidané hodnoty 21%, tj. 2 856 Kč činily celkem náklady právního zastoupení žalobce 16 456 Kč (ust. § 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb). Krajský soud přitom nepovažoval za úkon právní pomoci podání právního zástupce žalobce ze dne 26.9.2016, v němž informoval o výše uvedeném rozsudku Nejvyššího správního soudu, neboť judikatura je zdejšímu soudu známa z jeho úřední činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. Ostrava dne 29. září 2016 JUDr. Petr Indráček samosoudce