61 Az 16/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně: K. K., státní příslušnost Ukrajina, naposledy bytem O., S. 738/95, zastoupené Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.5.2016 č. j. OAM-397/ZA-ZA11- ZA16-2016, ve věci udělení mezinárodní ochrany, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 9.5.2016 č. j. OAM-397/ZA-ZA11-ZA16-2016 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen ČR) zamítlo žádost žalobkyně o mezinárodní ochranu podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán za objasněno, že žalobkyně uváděla jako důvod své žádosti o udělení mezinárodní ochrany legalizaci pobytu na území České republiky, strach o svůj život v důsledku ohrožení probíhajícím konfliktem na východním území Ukrajiny a obavu z nezaměstnanosti v městě Kramatorsk, ze kterého žalobkyně pochází. Tyto důvody žalovaný neuznal jako relevantní pro udělení mezinárodní ochrany ani doplňkové mezinárodní ochrany, a proto rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany ani doplňkové ochrany žalobkyně podle shora citovaných zákonných ustanovení. Žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí podala včasnou žalobu, ve které namítala, že pochází z města Kramatorsk, které se nachází v Doněcké oblasti, blízko města Doněck. V této oblasti probíhají i navzdory příměří ozbrojené konflikty. Žalobkyně má za to, že v případě návratu do země původu může být ohrožen její život nebo lidská důstojnost z důvodu těchto probíhajících konfliktů. Žalovaný v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13.3.2009 sp. zn. 5Azs 28/2008 neprovedl třístupňový test definující pojem vnitřního ozbrojeného konfliktu, v němž se země původu žalobkyně nachází. Z dostupných zpráv na internetu vyplývá, že v oblastech konfliktu probíhá a hrozí svévolné násilí a tím i ohrožení života či tělesné integrity. Žalobkyně dále poukázala na to, že Ministerstvo zahraničních věcí rozšířilo oblasti na Ukrajině, kam nedoporučují cesty českým občanům z důvodu bezpečnostní situace. Mezi tyto oblasti patří i Doněcká oblast, kam se má žalobkyně vrátit. Žalobkyně proto považuje odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro jeho obecnost a zároveň jako rozporné se současnou judikaturou. Jestliže žalovaný nevycházel z jakýchkoliv relevantních informací o zemi původu, nemohlo dojít k objektivnímu posouzení hrozby vážné újmy podle ust. § 14a zákona o azylu. Navrhovala, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 27.6.2016 popíral oprávněnost námitek uváděných žalobkyní a odkázal přitom na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, použité informace o zemi původu, výpovědi žalobkyně a na samotné vydané rozhodnutí. Žalovaný postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem. Žalovaný odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, a to že nedospěl k závěru, že žalobkyni je možno udělit některou z forem mezinárodní ochrany. Dodal, že nezpochybňuje judikaturu, na kterou odkázal v žalobě právní zástupce žalobkyně. Žalovaný vycházel z podkladových informací, ve kterých nepominul výskyt porušování lidských práv v rámci ozbrojeného konfliktu na Ukrajině, nicméně tvrzení žalobkyně nezakládají důvodnost předpokladu, že právě ona bude v případě návratu nucena čelit těmto konkrétním problémům. Město Kramatorsk, kde má žalobkyně registrován pobyt, se nachází nedaleko konfliktní linie, je však plně pod kontrolou a správou ukrajinské proevropsky orientované vlády. Žalovaný dále poukázal na to, že žalobkyně má možnost se přestěhovat do jiné části Ukrajiny, např. za svou babičkou do Zakarpatské oblasti. Závěrem svého vyjádření žalovaný poukázal na to, že ukrajinský konflikt je izolován na východní část a jeho intenzita v dotčených oblastech výrazně kolísá. Navrhoval proto zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 9.5.2016 č. j. OAM-397/ZA-ZA11-ZA16-2016, připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobkyně postupoval přitom krajský soud podle ust. § 65 a násl. s.ř.s., tj. ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.). Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobkyně v rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu uvedla, že její poslední místo bydliště ve vlasti bylo město Kramatorsk, Doněcká oblast. V České republice od roku 2013 byla na návštěvách u matky asi pětkrát. Její zdravotní stav je dobrý. O mezinárodní ochranu žádá proto, že chce bydlet s maminkou. Před rokem žádala o vízum na základě sloučení rodiny, žádost jí zamítli. Žádost o azyl je jediný způsob, jak může v ČR zůstat. V jejím městě, kde bydlela, je velmi nestabilní situace, bojí se tam vrátit a myslí, že by tam zemřela. Z obsahu správního spisu žalovaného dále vyplývá, že dne 27.4.2016 byl s žalobkyní proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. V rámci tohoto pohovoru žalobkyně v podstatě opakovala stejné důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Kromě toho uvedla, že město Kramatorsk, ve kterém žije, je již sice pod správou Ukrajiny, avšak je pravidelně ostřelováno. V rámci pohovoru popsala, jak koncem května 2014 se vracela s kamarádkou z běhání a před jejich domem u stromu ležel člověk, o kterém si myslela, že je mrtvý. Onen muž byl pouze opilý, pomohly mu na nohy a poslali ho na náměstí, kde ostatní příslušníci jednotek DNR (Doněcké republiky) se scházejí a opíjejí. Popsaný incident si natočila na video a dala ho na internet. Zhruba za měsíc DNR z města ustoupilo a žalobkyně odjela na návštěvu k matce do ČR a její babička do Zakarpatské oblasti na západě Ukrajiny. Na otázku, zda se může přestěhovat k babičce na západní Ukrajinu, odpověděla, že asi ne, protože chce bydlet se svou maminkou, o což se snaží již mnoho let. V rámci pohovoru žalobkyně popsala svou snahu o legalizaci pobytu v České republice. Žádost o sloučení rodiny jí byla zamítnuta proto, že již je plnoletá. Poté chtěla získat studentské vízum, které nezískala, protože nestihla podat přihlášku na univerzitu v termínu. Na otázku, proč nežádala o pobyt za účelem sloučení rodiny již v roce 2013, odpověděla, že se chtěla vrátit na Ukrajinu a dodělat si na střední škole maturitu. Bezprostředně po návratu by jí hrozila smrt, protože v jakýkoliv okamžik může přiletět bomba a zabít ji. Zmínila se také o ohrožení nezaměstnaností. Na Ukrajině žádné potíže se státními orgány neměla. Součástí správního spisu jsou informace shromážděné žalovaným v průběhu správního řízení, a to informace Human Rights Watch ze dne 27.1.2016 – výroční zpráva, zpráva Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 9.12.2015 o stavu lidských práv na Ukrajině za období od 16.8. do 15.11.2015, informace Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) ze září 2015 – posouzení mezinárodní ochrany v souvislosti s vývojem na Ukrajině, informace MZV ČR č.j. 98848/2015-LPTP ze dne 21.5.2015 o situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti a o návratu do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí a informace MZV č.j. 110105/2014-LPTP ze dne 1.8.2014 o politické situaci na Ukrajině po nástupu prezidenta Porošenka, o postavení osob sympatizujících s bývalou premiérkou Tymošenkovou a bývalým prezidentem Janukovyčem, o možnosti přestěhování se v rámci Ukrajiny, o možnosti vyhledání pomoci v případě poškození způsobeného trestnou činností či porušováním práv a svobod a možností podání stížnosti proti postupu příslušníků policejních orgánů či jiných orgánů státní moci. Podle ust. § 12 zák. o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Podle ust. § 13 odst. 1 téhož zákona rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Podle odst. 2 téhož ustanovení se rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel azylanta, b) svobodné dítě azylanta mladší 18 let, c) rodič azylanta mladšího 18 let, nebo d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst.

10. Podle ustanovení § 14 citovaného zákona, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu. Podle § 14a zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Podle odstavce 2 se za vážnou újmu považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního zbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Podle § 14b citovaného zákona rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Podle odst. 2 rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel osoby požívající doplňkové ochrany, b) svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, c) rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let, nebo d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst.

10. Krajský soud především připomíná, že přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí toliko v mezích žalobních bodů, tak jak mu to ukládá ust. § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Zásadní a jediný žalobní bod, který byl touto žalobou uplatněn, bylo neudělení doplňkové mezinárodní ochrany žalobkyní ve smyslu shora citovaného ust. § 14a zákona o azylu. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na probíhající válečný konflikt na Ukrajině, na to, že se žalovaný nezabýval v jejím případě ohrožením lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí či ohrožení života v případě jejího návratu do země původu. V tomto smyslu také považovala odůvodnění rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné a rozporné s platnou judikaturou. Žalovaný neprovedl třístupňový test týkající se vnitřního ozbrojeného konfliktu tak, jak je rozveden v poukazovaném rozsudku NSS ze dne 13.3.2009 sp. zn. 5Azs 28/2008. Žalobkyně svou žalobou tedy nenapadala neudělení mezinárodní ochrany podle ust. § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu, namítala však neudělení doplňkové mezinárodní ochrany podle ust. § 14a tohoto zákona. Toto ustanovení umožňuje udělit cizinci doplňkovou ochranu v případě, že nesplňuje důvody pro udělení azylu a měl by být navrácen do země původu, kde mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy. Pojem vážné újmy pak definuje odst. 2 citovaného ustanovení, jak je ostatně shora uvedeno. Tuto vážnou újmu žalobkyně spatřovala v obavách, že město Kramatorsk se nachází v Doněcké oblasti, kde i navzdory příměří probíhají ozbrojené konflikty, v důsledku čehož v případě jejího návratu do země původu může být ohrožen její život nebo lidská důstojnost v důsledku tohoto ozbrojeného konfliktu. Žalobkyně dále připojila k žalobě internetové zprávy svědčící o tom, že v oblastech tohoto konfliktu probíhá a hrozí svévolné násilí a tím i ohrožení života či tělesné integrity. S těmito žalobními námitkami krajský soud nesouhlasí. Dle názoru soudu si žalovaný opatřil dostatek aktuálních informací o zemi původu žalobkyně tak, jak jsou shora uvedeny. Tyto informace potvrzují, že na území Ukrajiny neprobíhá ozbrojený konflikt, z něhož by bylo možno dovodit vážnou újmu ve vztahu k osobě žalobkyně. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že pochází z města Kramatorsk, kde má registrován pobyt. Toto město se nachází nedaleko místa konfliktů, avšak je pod kontrolou a správou proevropské orientované ukrajinské vlády. Navíc ozbrojený konflikt na Ukrajině nelze považovat za konflikt postihující celé její území; jedná se o konflikt probíhající pouze ve východní části Ukrajiny. Jestliže žalobkyně argumentovala právě obava z tohoto konfliktu, nelze pominout její výpověď, že od roku 2013 byla v České republice na návštěvě u své matky asi pětkrát, že se na Ukrajinu opakovaně vracela. Podle vyjádření žalovaného v předchozích řízeních požádala žalobkyně o trvalý pobyt na území ČR, přičemž první její žádost byla zamítnuta 29.9.2014, kdy žalobkyně měla zájem žít společně s matkou a do ČR přitom chtěla jezdit jen na prázdniny, protože studovala na Ukrajině a chtěla tam dokončit školu. Řízení o její další žádosti o udělení trvalého pobytu bylo žalovaným 29.9.2015 zastaveno, neboť dle sdělení její matky odcestovala žalobkyně zpět na Ukrajinu, kde studuje obor kadeřník – designér, přičemž v prosinci 2015 měla ukončit studium maturitou. Tyto informace jsou tedy v příkrém rozporu s tvrzeními žalobkyně ohledně jejího ohrožení v důsledku bezpečnostní situace v místě pobytu na Ukrajině. Ani krajský soud tímto nechce zlehčovat informace ohledně porušování lidských práv v rámci ozbrojeného konfliktu na Ukrajině (dokládaných i k žalobě internetovými články), nicméně důsledky tohoto konfliktu nelze bezprostředně vztahovat a pokládat za vážnou újmu hrozící žalobkyni ve smyslu ust. § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. V neposlední řadě není zanedbatelný argument žalovaného, že v případě problémů má žalobkyně možnost se přestěhovat do Zakarpatské části Ukrajiny, kde žije její babička. Závěrem krajský soud uvádí, že nesouhlasí rovněž s žalobní námitkou ohledně tvrzené nepřezkoumatelnosti odůvodnění rozhodnutí žalovaného. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí může totiž spočívat jednak v nedostatku důvodů, jednak v jeho nesrozumitelnosti. V projednávané věci krajský soud neshledal ani jeden z těchto důvodů zakládajících nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, naopak dospěl k závěru, že žalovaný vycházel z potřebných zjištění získaných jednak výpovědí žalobkyně a informací o zemi jejího původu a z těchto zjištění učinil přiléhavé právní závěry. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu žalobkyně jako nedůvodnou zamítl, přičemž rozhodl v souladu s ust. § 51 s.ř.s. bez nařízení jednání. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., jelikož procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení neuplatňoval. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. Ostrava dne 5. prosince 2016 JUDr. Petr Indráček samosoudce