61 Az 19/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce: B. A., státní příslušnost Irásnká islámská republika, t.č. ZZC Vyšní Lhoty 224, Vyšní Lhoty, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Procházkou, LL.M. eur., advokátem se sídlem Nile House, Karolínská 654/2, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě proti usnesení žalovaného ze dne 20.7.2016 č. j. MV-101058-2/OAMP-2016, ve věci udělení mezinárodní ochrany, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

: Usnesením ze dne 20.7.2016 č.j. MV-101058-2/OAMP-2016 žalované Ministerstvo vnitra rozhodlo o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že se správní řízení dle ust. § 11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) zastavuje. V odůvodnění svého usnesení žalovaný uvedl, že žalobce podal dne 18.7.2016 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice, ve které jako důvod uvedl, že jeho život je v Iránu ohrožen a nemůže se tam vrátit. Musel utéci, aby si zachránil život, neboť byl svědkem toho, že byli zabiti lidé se stejným problémem, jako má on. Má dokumenty, které dokazují, že v případě návratu je jeho život v nebezpečí. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí dále uvedl, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je již třetí v pořadí a jedná se o opakovanou žádost ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Protože žalobce neuvedl ve své další opakované žádosti žádné nové skutečnosti a žalovaný takové skutečnosti ani neshledal, řízení ve věci nynější žádosti žalobce řízení zastavil podle § 11a odst. 3 zákona o azylu. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí žalovaného podal včasnou žalobu, ve které žalovanému vytýkal porušení ust. § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu, jakož i porušení § 11a odst. 3 zákona o azylu, které nemělo být aplikováno, neboť žalobce uváděl v řízení nové skutečnosti. Žalovaný pochybil v tom, že žalobce neměl během pohovoru účinnou možnost uvést nové skutečnosti. Žalovaný dopředu předjímal, jaký bude jeho výsledek a položenými otázkami se nesnažil zjistit skutkový stav. Dále žalobce namítal, že během pohovoru ve věci opakované žádosti o mezinárodní ochranu uvedl nové skutečnosti, především upozorňoval na své aktivity v době pobytu v Iránu, kdy byl členem domobrany a stal se nepohodlným pro úřady a že jeho rodina byla předvolána k výslechu na policii a v jeho nepřítomnosti byl také vyslýchán a vězněn jeho bratr. Těmito skutečnostmi se žalovaný nezabýval, v důsledku čehož nezjistil skutkový stav a žádost žalobce shledal nepřípustnou. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Krajský soud vycházel z napadeného usnesení žalovaného ze dne 20.7.2016 č.j. MV-101058-2/OAMP-2016, jakož i z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 odst. 1 s.ř.s.). Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal soud za prokázáno, že žalobce v žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 18.7.2016, kterou vlastnoručně sepsal, uvedl, že jeho život v Iránu je v nebezpečí a nemůže se do své země vrátit. Musel utéct, aby si zachránil svůj život a žádá o pomoc. Byl svědkem toho, že byli zabiti lidé se stejným problémem, jako má on. Má originální dokumenty, které ukazují, že v případě návratu je jeho život v nebezpečí. O této žádosti rozhodl žalovaný žalobou napadeným usnesením ze dne 20.7.2016. Součástí správního spisu je rozhodnutí žalovaného ze dne 11.12.2013 č.j. OAM-336/LE-PA03-K03-2011, kterým žalovaný rozhodl o žádosti žalobce ze dne 21.11.2011 tak, že mezinárodní ochranu žalobci podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu neudělil. V tomto řízení uvedl žalobce jako důvod své žádosti, že byl členem organizace Basidž, která spolupracuje se současným režimem. Pomáhá jednomu ze svých příbuzných, který měl problém s režimem a tím porušil zásady a hrozí mu obvinění ze spolupráce s odpůrcem režimu. V průběhu tohoto správního řízení vzal žalovaný za objasněno, že důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce je obava ze zadržení a potrestání iránskými milicemi Basidž, jelikož varoval svého příbuzného, že dojde k jeho zatčení za obchodování a pašování drog. Žalovaný v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že žalobcova výpověď o jeho zapojení do organizace Basidž je nevěrohodná a že jeho obava ze zadržení a potrestání je nepodložená. Proti tomuto rozhodnutí (jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí žalovaného ze dne 27.1.2016) podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který ji zamítl a následná kasační stížnost žalobce byla Nejvyšším správním soudem zamítnuta pro nesplnění podmínek. Druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany podal žalobce dne 10.7.2015 a toto řízení bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 27.1.2016 zastaveno podle ust. § 25i zákona o azylu pro nepřípustnost žádosti podle § 10a písm. e) téhož zákona. Z tohoto rozhodnutí žalovaného krajský soud zjistil, že jako důvod své žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce uvedl, že jeho život byl v ohrožení, když prozradil blízké osobě, že se chystá její zatčení a ta utekla. Za takové jednání by měl být potrestán a jediným trestem, podle vyjádření žalobce v organizace Basidž v případě vyzrazení informací, je smrt. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný uzavřel, že žalobce uváděl naprosto stejné motivy odchodu z vlasti jako v řízení o žádosti první, tedy obavu ze zadržení a potrestání milicí Basidž za vyzrazení informace o připravovaném zadržení jeho příbuzného. Jako údajnou novou skutečnost uváděl žalobce vztah s občankou České republiky, ovšem tento vztah podle žalobce měl existovat a tedy byl objektivně znám již v průběhu prvního správního řízení. Je tedy pouze jeho vlastním zaviněním, že tato údajná nová skutečnost nebyla předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím řízení. Taktéž doložené písemné materiály hodnotil žalovaný jako naprosto totožné s těmi, které žalobce předložil v předchozím správním řízení a pokud žalobce předložil písemný doklad – poděkování milicí Basidž za jeho práci, pak i tento materiál byl žalobci objektivně znám již v průběhu správního řízení o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Totéž se týká i dalšího předloženého dokladu – blahopřání jeho nadřízených k udělení hodnosti vedoucího oddílu jednotky Basidž, který byl rovněž objektivně znám již v průběhu prvního správního řízení. Podle ust. § 11a odst. 3 věty první zákona o azylu, podal-li cizinec další opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany a nelze se s ohledem na předchozí řízení nebo podstatnou změnu okolností vztahujících se k možnému pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo k hrozbě vážné újmy podle § 14a důvodně domnívat, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování nebo že mu hrozí vážná újma, ministerstvo řízení usnesením zastaví. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 20.7.2016 z hlediska vytýkaných žalobních bodů tak, jak byly uvedeny v žalobě podané prostřednictvím právního zástupce žalobce ze dne 5.8.2016. V této žalobě je žalovanému vytýkáno, že porušil ust. § 3 správního řádu, protože nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu. Žalobce neměl během pohovoru možnost uvést nové skutečnosti a navíc během tohoto pohovoru uvedl skutečnosti, které lze považovat za „nové“. K uvedenému žalobnímu bodu je krajský soud nucen konstatovat, že v rámci řízení o nynější – již třetí žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, jak vyplynulo ze správního spisu, s žalobcem, žádný pohovor prováděn nebyl. Při vydání žalobou napadeného usnesení žalovaný vycházel pouze z obsahu žádosti žalobce ze dne 18.7.2016, ve které uvedl shora uvedené důvody. Tyto důvody žalovaný se zřetelem k předchozím dvěma řízením ve věci žádostí žalobce o udělení mezinárodní ochrany vyhodnotil zcela správně, když je považoval za skutečnosti, které neshledal novými ani za okolnosti, v jejichž důsledku by žalobce mohl být vystaven pronásledování či hrozbě vážné újmy. K uvedenému krajský soud dodává, že v rámci řízení o první žádosti žalobce (jak vyplývá z rozhodnutí žalovaného ze dne 11.12.2013) byl proveden obsáhlý pohovor s žalobcem k důvodům jeho žádosti a tři doplňující pohovory. Žalobce v souladu s ust. § 36 odst. 3 správního řádu využil možnosti seznámit se s informacemi o mezi svého původu a všemi podklady pro rozhodnutí, přičemž proti nim neměl žádných námitek. Obdobně tak i z dalšího rozhodnutí žalovaného ze dne 27.1.2016, kterým bylo ukončeno řízení ve věci druhé žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany vyplývá, že s žalobcem byl uskutečněn podrobný pohovor k této žádosti. Není proto možno přisvědčit shora uvedené námitce, že žalovaný nezjistil stav věci v souladu s ust. § 3 správního řádu. Není důvodná ani žalobní námitka, že žalovaný porušil ust. § 68 odst. 3, tedy že řádně neodůvodnil výrok svého usnesení. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je stručné, avšak jednoznačné a srozumitelné. Spočívá v tom, že žalovaný posoudil další opakovanou žádost žalobce v porovnání s tvrzeními, která učinil v předchozích správních řízeních ve věci mezinárodní ochrany a že tak dospěl k závěru, že žalobce v nynější opakované žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti a nepoukázal na žádnou podstatnou změnu okolností svého případu. Ze shora uvedeného nelze proto učinit jiný závěr než ten, že žalovaný nepochybil, když správní řízení ve věci žádosti žalobce ze dne 18.7.2016 o udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 11a odst. 3 zákona o azylu zastavil. Krajský soud žalobu žalobce jako nedůvodnou v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, přičemž v této věci rozhodl rozsudkem bez jednání podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalovanému žádné prokazatelné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly (ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. Ostrava dne 15. listopadu 2016 JUDr. Petr Indráček samosoudce