61 Az 24/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce: T.V. C., státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, posledně bytem O., J. 322/16B, zastoupeného Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem Olomouc, Ostružnická 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.9.2016 č. j. OAM-151/ZA-ZA11-HA11-2016, ve věci udělení mezinárodní ochrany, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

: Rozhodnutím ze dne 19.9.2016 č. j. OAM-151/ZA-ZA11-HA11-2016 žalované Ministerstvo vnitra rozhodlo o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že tato žádost je nepřípustná podle § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Zároveň žalovaný řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvedl, že vycházel především z výpovědi žalobce, ze spisového materiálu a jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Poprvé žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany v ČR dne 23.9.2014 a v řízení žalovaný mezinárodní ochranu žalobci neudělil rozhodnutím ze dne 5.12.2014. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který jí rozsudkem ze dne 29.4.2015 č.j. 61Az 1/2015-18 zamítl. Žalobce jako důvod první žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl legalizaci svého pobytu v České republice, aby mohl začít pracovat. V tomto řízení žalobce uváděl, že vycestoval z vlasti do ciziny legálně za účelem zlepšení své finančně – ekonomické situace a získal i povolení k pobytu za účelem podnikání na území České republiky. O mezinárodní ochranu požádal až poté, kdy byl zadržen policií a byl mu udělen výjezdní příkaz k opuštění území České republiky. Jediným důvodem tehdejšího podání žádosti o mezinárodní ochranu byla legalizace jeho dalšího pobytu na území České republiky, kde chtěl zůstat z ekonomických důvodů. V nynějším řízení o udělení mezinárodní ochrany sdělil žalobce nový důvod pro podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany a to nedostatek finančních prostředků k návratu do vlasti. Tento důvod však není skutečností, pro kterou by bylo nutno vést opětovně správní řízení, a žalovaný proto dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky nepřípustnosti žádosti žalobce podle ust. § 10a písm. e) zákona o azylu a řízení podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí žalovaného podal včasnou žalobu, ve které namítal, že Vietnam je zemí s velmi špatnou hygienou, každodenní korupcí a obecně neschopností státního aparátu chránit své občany před násilnými lichvářskými skupinami. Žalobce navíc v České republice žije již téměř 20 let a přetrhal všechny rodinné a blízké vztahy s osobami žijícími ve Vietnamu. Žalobce má proto za to, že „podání opakované žádosti o mezinárodní ochranu z důvodu nově vzniklé ekonomické tísně je dostatečný k přípustnosti této žádosti a následnému udělení mezinárodní ochrany“. V případě nuceného návratu do Vietnamu by došlo k vážné újmě podle ust. § 14a zákona o azylu, kdy by žalobce musel žít v nelidských, nehygienických a ponižujících podmínkách na okraji společnosti. Podle názoru žalobce splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu podle ust. § 14 zákona o azylu, když žije v České republice od roku 1988, vede řádný život a řádně podniká, přestože podnikání nakonec zkrachovalo. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 19.9.2016 č.j. OAM-151/ZA-ZA11-HA11-2016, jakož i z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 odst. 1 s.ř.s.). Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal soud za prokázáno, že žalobce v rámci poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 19.2.2016 uvedl, že žádá o udělení mezinárodní ochrany znovu, protože nemá žádné finanční prostředky, aby se mohl vrátit do Vietnamu. Druhým důvodem je to, že jeho manželka, která je Vietnamu, nyní asi žije s nějakým jiným mužem. Jeho děti mají své vlastní rodiny a on by ve Vietnamu neměl kde bydlet a neví, kde by tam bydlel a žil v případě návratu. Proto se rozhodl znovu požádat o azyl v České republice, aby tady mohl zůstat. Součástí správního spisu jsou také informace o zemi původu žalobce, konkrétně informace MZV ČR č.j. 98851/2015 – LPTP ze dne 26.5.2015 o situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu v případě návratu do vlasti a po dlouhodobém pobytu v zahraničí, zpráva MZV USA o dodržování lidských práv ve Vietnamu za rok 2015, Výroční zpráva Human Rights Watch 2016, Výroční zpráva Amnesty International 2015/2016 ze dne 24.2.2016 a údaje o zemi – Vietnam Mezinárodní organizace o migraci (IOM) z října 2015. Ve správním spisu je založeno rozhodnutí žalovaného ze dne 5.12.2014 č.j. OAM-478/ZA-ZA04-HA08-2014, kterým žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Z obsahu tohoto rozhodnutí vyplývá, že jím bylo rozhodnuto o žádosti žalobce ze dne 23.9.2014, kterou podal z důvodu potřeby legalizace svého pobytu na území ČR, aby zde mohl začít pracovat. Tuto žádost podal až po udělení správního vyhoštění z území ČR. Součástí spisu je rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.4.2015 č.j. 61Az 1/2015-18, jímž byla zamítnuta žalobcova žaloba proti uvedenému rozhodnutí žalovaného a usnesení Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 21.7.2015 č.j. 8Azs 75/2015-32, kterým byla odmítnuta žalobcova kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Podle ust. § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst.

1. Podle ust. § 11a odst. 1 téhož zákona, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení, b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodu uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. Podle ust. § 25 písm. i) zákona o azylu řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná. V nyní projednávané věci uvedl žalobce jako zásadní žalobní body to, že Vietnam je zemí se špatnou hygienou, s každodenní korupcí a s neschopností státního aparátu chránit občany před násilnými lichvářskými skupinami. Poukázal na nově vzniklou ekonomickou tíseň, kterou považuje za dostatečný důvod k přípustnosti své žádosti o udělení mezinárodní ochrany. V případě nuceného návratu mu hrozí vážná újma spočívající v nelidských, nehygienických a ponižujících podmínkách na okraji společnosti. Další žalobní námitkou bylo to, že splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu podle ust. § 14 zákona o azylu, neboť zde žije od roku 1988, vede řádný život a řádně podnikal, přestože jeho podnikání nakonec zkrachovalo. Jak vyplynulo ze správního spisu v průběhu správního řízení o první žádosti, žalobce uváděl, že nikdy neměl potíže se státními orgány v zemi původu a že důvodem podání této žádosti byla nutnost legalizace jeho dalšího pobytu v České republice. Uvedl také, že ve Vietnamu by neměl, kde žít a že je bez finančních prostředků, jeho děti jsou už dospělé a mají své rodiny. S manželkou nemá již 7 let žádné spojení, možná už má vlastní život a žije s někým jiným. Žalobce tehdy neuváděl žádné problémy v souvislosti s komunistickým režimem ani to, že má v České republice ekonomické problémy, respektive to, že má strach z návratu do vlasti z důvodu dluhu velkého množství peněz věřitelům. Naopak v rámci řízení o druhé žádosti opakoval stejné důvody spočívající v nedostatku finančních prostředků, aby se mohl vrátit do Vietnamu, to že jeho manželka ve Vietnamu asi žije s jiným mužem, že jeho děti mají své vlastní rodiny a že by neměl s kým a kde bydlet. Uvedl tedy naprosto stejné důvody jako v žádosti první a pokud navíc uváděl nedostatek finančních prostředků, pak tento důvod rozhodně nemůže být důvodem podřaditelným pod ust. § 12 zákona o azylu, tedy jedním z důvodů pronásledování uvedených taxativně v tomto zákonném ustanovení. Nemůže taktéž jít o důvod hrozby vážné újmy ve smyslu ust. § 14a zákona o azylu Ze shora uvedených důvodů krajský soud učinil závěr, že žalovaný nepochybil, když nynější druhou žádost žalobce o mezinárodní ochranu hodnotil jako nepřípustnou podle ust. § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení podle ust. § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. Krajský soud proto žalobu žalobce jako nedůvodnou v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, rozhodl přitom se souhlasem účastníků řízení bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalovaný se tohoto práva výslovně vzdal (ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. Ostrava dne 20. prosince 2016 JUDr. Petr Indráček samosoudce