61 Az 8/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce: J. P., státní příslušnost Ukrajina, t.č. bytem O., C. X, zastoupeného Mgr. Vladimírem Soukupem, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Stodolní 835/17, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2.3.2016 č. j. OAM-667/ZA-ZA14-K01-2015, o udělení mezinárodní ochrany, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému advokátu žalobce Mgr. Vladimíru Soukupovi se odměna za zastupování žalobce nepřiznává.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 2.3.2016 č.j. OAM-667/ZA-ZA14-K01-2015 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen ČR) neudělilo žalobci mezinárodní ochranu podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán za objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je obava z návratu na Ukrajinu, kde nikdy nežil, a to s ohledem na jeho zdravotní potíže, dřívější potíže jeho rodičů ve vlasti, náboženská příslušnost a bezpečnostní situace v zemi, tedy tamní válečný stav a v této souvislosti výkon základní vojenské služby. Tyto důvody žalovaný neuznal jako relevantní pro udělení mezinárodní ochrany ani doplňkové mezinárodní ochrany a proto rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany ani doplňkové ochrany žalobci podle shora citovaných zákonných ustanovení. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu. Rozhodnutí napadl v celém jeho rozsahu s tím, že je považuje za nezákonné, vadné a nepřezkoumatelné. Poukázal na to, že před správním orgánem specifikoval své důvody z obav před návratem do vlasti spočívající v opakovaném vyhrožování blíže neztotožněných soukromých osob jeho rodičům, na to, že je osobou baptistického vyznání a podle ukrajinského práva bez platných dokladů totožnosti, resp. cestovních dokladů a ve světle panujícího ozbrojeného konfliktu a eroze státní moci je proto tyto důvody nutno podřadit minimálně pod pronásledování dle § 12 zákona o azylu. K námitce absence cestovních dokladů blíže uvedl, že se narodil v roce 1996 v České republice rodičům ukrajinského původu, kteří svou zemi původu opustili v roce 1995. Od té doby je v postavení žadatele o mezinárodní ochranu a nějaký čas byl bez státní příslušnosti. K Ukrajině nemá žádný vztah, tuto zemi nikdy nenavštívil, vyrůstal a studoval v České republice. Je osobou bez platných cestovních dokladů a tyto pravděpodobně neobdrží, neboť neprokáže svůj ukrajinský původ. On sám a jeho rodiče v minulosti opakovaně žádali zastupitelské orgány své země na území České republiky o vystavení platného cestovního dokladu nezbytného pro žádost ve smyslu zákona č. 326/1999 Sb., avšak tyto žádosti byly buď zamítnuty, resp. jim bylo po urgencích sděleno, že nejsou evidovány. Je známo, že při návratu do země původu osoby bez platného dokladu totožnosti či jen s náhradním cestovním dokladem bývají systematicky umísťovány do vazby či jiných zařízení omezujících osobní svobodu za účelem zjištění jejich totožnosti. Podle poznatků žalobce v důsledku ozbrojeného konfliktu na Ukrajině došlo k výraznému zhoršení v postavení věřících v této zemi, přičemž on a jeho rodina jsou členy baptistické církve. V této souvislosti poukázal na dostupné informace, podle nichž na východní Ukrajině bylo v důsledku konfliktů připraveno o domov asi 5500 baptistů. Žalobce má za to, že tyto důvody jsou podřaditelné pod ust. § 12 zákona o azylu. Pokud žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí použil zprávy o zemi původu, pak je jen citoval a nijak neaplikoval na konkrétní situaci žalobce, nijak nevyhodnotil konkrétní informace z těchto zpráv a jejich dopad na azylový příběh žalobce. S poukazem na ust. § 13 zákona o azylu odkázal žalobce na probíhající řízení o kasační stížnosti svého otce I. J., nar. X. Stran ust. § 14 zákona o azylu pak žalobce poukázal na to, že v řízení byly doloženy aktuální lékařské zprávy, z nichž vyplývá, že trpí vážným onemocněním a to tzv. Crohnovou chorobou. Žalobce není schopen samostatného života v důsledku tohoto onemocnění. Má za to, že v zemi původu by mu nebyla poskytnuta adekvátní zdravotní péče, neboť naopak na Ukrajinu putuje neustále humanitární pomoc. K neudělení doplňkové ochrany podle ust. § 14a zákona o azylu žalobce namítal, že splňuje přísná kritéria pro udělení této formy mezinárodní ochrany s ohledem na ozbrojený konflikt na Ukrajině. Navrhoval, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 2.4.2016 popíral oprávněnost námitek uváděných žalobcem a odkázal přitom na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, použité informace o zemi původu, výpovědi žalobce a na samotné vydané rozhodnutí. Žalovaný postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem. Žalovaný odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a to, že nedospěl k závěru, že žalobci je možno udělit některou z forem mezinárodní ochrany. Poukázal především na to, že tvrzeným důvodem žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je probíhající válečný konflikt na Ukrajině v důsledku, kterého by byl vystaven v případě návratu vážnému ohrožení života či lidské důstojnosti. Na Ukrajině nikdy nežil a odkázal na své zdravotní potíže, jakož i dřívější potíže svých rodičů ve vlasti, náboženskou příslušnost rovněž s ohledem na bezpečnostní situaci v zemi. Současná žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je již čtvrtou v pořadí. K poukázání žalobce na probíhající řízení o kasační stížnosti jeho otce ve vztahu k ust. § 13 zákona o azylu žalovaný uvedl, že I.J. podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 5.10.2009, azyl mu udělen nebyl dne 15.10.2013, poté podal žalobu u Krajského soudu v Ostravě, který ji dne 17.12.2014 zamítl. Dne 12.1.2015 podal jmenovaný kasační stížnost a dne 12.3.2015 bylo rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zrušeno a věc vrácena k novému projednání. Dne 6.11.2015 Krajský soud v Ostravě opětovně žalobu I. J. zamítl. Podanou kasační stížnost Nejvyšší správní soud dne 18.2.2016 odmítl pro nepřijatelnost. Jako nedůvodnou označil žalovaný námitku žalobce, že je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť informační zdroje o zemi původu žalobce v odůvodnění rozhodnutí nejen citoval, ale také ve svých závěrech odůvodnil jejich použití ve vztahu k žalobci. Podle žalovaného žalobce svou žádostí opětovně a výhradně usiluje o legalizaci zdejšího pobytu. Námitkami týkajícími se příslušnosti k baptistické církvi a to, že by byl žalobce uvězněn v případě vycestování na Ukrajinu z důvodu absence dokladů, se žalovaný zabýval v rámci řízení o třetí žádosti žalobce, která byla rovněž zamítnuta. Žalovaný odkázal na informace Ministerstva zahraničních věcí, dle kterých na Ukrajině není v současnosti nikdo pronásledován kvůli svému náboženskému přesvědčení a pokud jde o ozbrojený konflikt na Ukrajině, poukázal žalovaný na skutečnost, že žalobce, resp. jeho rodiče pocházejí z Ukrajiny západní, kde problémy plynoucí z tohoto konfliktu zaznamenávány nejsou. Navrhoval proto zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 2.3.2016 č.j. OAM-667/ZA-ZA14-K01-2015, připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce postupoval přitom krajský soud podle ust. § 65 a násl. s.ř.s., tj. ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.). Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce v žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 6.8.2015 odpověděl na otázku, z jakých důvodů žádá o mezinárodní ochranu to, že se zde narodil, umí jazyk a chodil zde do školy. Neví, kam jinam by měl jít, cítí se jako Čech. Po návratu z Norska mu zjistili Crohnovu chorobu někdy v roce 2011. Každého půl roku musí docházet pravidelně na kontrolu. Třikrát denně užívá Nutridrinky a dvakrát denně speciální jogurt. Léčbu mu hradí jeho rodiče, nyní musí dodržovat přísnou dietu. Všechny příbuzné má tady a jeho sourozenci už mají doklady k pobytu. Pro případ odjezdu na Ukrajinu namítal, že neumí jazyk a že tam nyní berou všechny do armády. Určitě by jej chtěli odvést taky. Nemá žádné ukrajinské doklady, nikde by se nedomluvil a neví, co by tam dělal. Kromě výše uvedeného onemocnění má nějakou zvláštní alergii. Do formuláře ohledně důvodů podaní žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce uvedl odkaz na předložené listinné materiály. Z obsahu správního spisu žalovaného krajský soud dále zjistil, že je v něm založena fotokopie přípisu IOM – Mezinárodní organizace pro migraci vyhotovený dne 6.8.2007 adresovaný oddělení Cizinecké policie v Ostravě, přípis Amnesty International vyhotovený Mgr. D. P. a přípis Organizace pro pomoc uprchlíkům podepsaný G. K. dne 23.9.2209. Dne 6.8.2015 byl s žalobcem proveden pohovor k jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Z protokolu o tomto pohovoru krajský soud zjistil, že žalobce uváděl shodné důvody své žádosti jako výše uvedené a dodal, že kvůli absenci dokladů nemůže ani pracovat ani danit příjem. Podle jeho mínění by nemohl na Ukrajině nijak řešit svůj zdravotní stav. To, že je nemocný, by navíc nikoho nezajímalo a byl by odveden do armády, protože je mladý. Netuší, jaká je situace ve Lvovské oblasti, odkud pocházejí jeho rodiče, nikdy tam nebyl a nikoho tam nezná. Ve správním spise je také založena lékařská zpráva Vítkovické nemocnice, a.s. Ostrava ze dne 9.7.2015 potvrzující žalobcovu diagnózu Crohn s postižením ilea, potíže a průjmy nejsou, stolice formována bez krve a je mu doporučena nutná nutriční podpora, klidový režim a minimální stresová zátěž. Součástí správního spisu jsou i materiály shromážděné žalovaným v průběhu správního řízení a to Výroční zpráva Amnesty International ze dne 25.2.2015, zpráva Freedom House ze dne 28.1.2015 nazvaná Svoboda ve světě 2015 – Ukrajina, informace Human Rights Watch ze dne 29.1.2015, informace MZV č.j. 110105/2014- LPTP ze dne 1.8.2014 o politické situaci na Ukrajině po nástupu prezidenta Porošenka o postavení osob sympatizujících s bývalou premiérkou Tymošenkovou a bývalým prezidentem Janukovyčem, o možnosti přestěhování se v rámci Ukrajiny, o možnosti vyhledání pomoci v případě poškození způsobeného trestnou činností či porušováním práv a svobod a možností podání stížnosti proti postupu příslušníků policejních orgánů či jiných orgánů státní moci, informace MZV ČR ze dne 21.5.2015 č.j. 98848/2015-LPTP o situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti a o návratu do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí, informace MZV ČR č.j. 114527-LPTP ze dne 15.9.2015 o postavení ukrajinské pravověrné řecko-katolické církve, informace MZV ČR č.j. 101712/2015-LPTP ze dne 9.7.2015 – číselné kódy v ukrajinských cestovních pasech, místo vydání cestovního pasu, informace MZV ČR č.j. 115045-LPTP ze dne 9.10.2015 týkající se výkonu základní vojenské služby, informace Sítě místních lékařů, č.j. BMA7350 ze dne 15.10.2015 ohledně dostupnosti léčby Crohnovy nemoci na Ukrajině, informace Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) ze září 2015 nazvaná Posouzení mezinárodní ochrany v souvislosti s vývojem na Ukrajině, zpráva Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva o stavu lidských práv na Ukrajině za dobu 16.5. až 20.8.2015, zpráva Světové zdravotnické organizace (WHO), Evropské středisko pro sledování zdravotních systémů a politik 2015 nazvaná: Ukrajina – průzkum zdravotního systému 2015. Podle ust. § 12 zák. o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Podle ust. § 13 odst. 1 téhož zákona rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Podle odst. 2 téhož ustanovení se rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel azylanta, b) svobodné dítě azylanta mladší 18 let, c) rodič azylanta mladšího 18 let, nebo d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst.

10. Podle ustanovení § 14 citovaného zákona, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu. Podle § 14a zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Podle odstavce 2 se za vážnou újmu považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního zbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Podle § 14b citovaného zákona rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Podle odst. 2 rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel osoby požívající doplňkové ochrany, b) svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, c) rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let, nebo d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst.

10. Krajský soud především připomíná, že přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí toliko v mezích žalobních bodů, tak jak mu to ukládá ust. § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. K jednotlivým žalobním bodům, tak jak byly žalobou uplatněny, uvádí krajský soud následující: - žalobce především namítal opakované vyhrožování blíže neztotožněných osob jeho rodičům, když navíc v jeho případě se jedná o příslušníka baptistické církve, je osobou bez platných dokladů totožnosti podle ukrajinského práva, resp. bez cestovních dokladů; s přihlédnutím k panujícímu ozbrojenému konfliktu na Ukrajině a erozi státní moci jsou dle žalobce uvedené důvody podřaditelné pod ust. § 12 zákona o azylu. Jak shora uvedeno podle ust. § 12 zák. o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Nutno zdůraznit, že důvody pro udělení mezinárodní ochrany jsou v tomto ustanovení uvedeny taxativním způsobem. Krajskému soudu je známo z předchozího řízení ve věci žádosti tehdy nezletilého žalobce zastoupeného matkou L. J. o udělení mezinárodní ochrany, která byla zamítnuta rozhodnutím žalovaného ze dne 14.10.2013 č.j. OAM-574/VL-18-K01-2009, že matka žalobce již tehdy žádala o mezinárodní ochranu z důvodu, že její manžel měl firmu a posléze vynálezy a že ho začali vydírat. Následně bylo vyhrožováno i jí a dětem. V témže řízení matka žalobce opakovala další stejné důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany a tím byla obava z místění do vazby z důvodu absence potřebných dokladů k prokázání občanství (včetně obav z pronásledování ze strany mafie a potíží souvisejících se zdravotním stavem syna). K podané žalobě Krajský soud v Ostravě její žalobu rozsudkem ze dne 17.12.2014 č.j. 61Az 15/2013-36 zamítl jako nedůvodnou a k podané kasační stížnosti Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 24.7.2015 tuto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost. Stejně tak jako v předcházejícím řízení, jsou uváděné důvody spočívající ve vyhrožování ze strany soukromých osob a v absenci osobních či cestovních dokladů nedůvodné a krajský soud v této souvislosti odkazuje na podrobné odůvodnění uvedené v rozsudku ze dne 17.12.2014. Stran příslušnosti žalobce k baptistické církvi nutno dodat, že podle informací Ministerstva zahraničních věcí ze dne 15.9.2015 není nikdo v současné době pronásledován za své náboženské přesvědčení či příslušnost k určité církvi. Poukazované postižení baptistů ozbrojeným konfliktem má všeobecný charakter, tzn. že stejným způsobem se dotýká ostatního civilního obyvatelstva. Nutno však dodat, že nikoliv v západní části Ukrajiny, odkud ostatně rodiče žalobce pocházejí. Není tedy oprávněna námitka, že takto uváděné důvody žádosti o mezinárodní ochranu jsou podřaditelné pod ust. § 12 zákona o azylu. Důvodem pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu není ani obava z výkonu vojenské služby, příp. z jejího nenastoupení. Zásadní otázkou v této souvislosti je posouzení zdravotního stavu žalobce a toho, zda by mohl být k výkonu vojenské služby povolán. Podle shora citované informace MZV ČR ze dne 9.10.2015 byl v minulém roce na Ukrajině znovu zaveden institut alternativní služby. Podmínkou povinnosti nastoupení k vojenské službě je obdržení povolávacího rozkazu, jehož předání občanům Ukrajiny s trvalým nebo dlouhodobým pobytem v zahraničí není možné; - v souvislosti s absencí potřebných dokladů totožnosti a cestovních dokladů vyslovil žalobce obavu z toho, že by byl umístěn v případě návratu na Ukrajinu do vazby nebo jiného zařízení omezujícího osobní svobodu a je tak přesvědčen, že by došlo k porušení jeho práva na osobní svobodu. K uvedenému krajský soud podotýká, že po té, kdy se seznámil se shora citovanými informacemi, zjistil, že žádná z těchto informací nepotvrzuje, že by občané Ukrajiny, kteří se vracejí do vlasti bez dokladů, byli v důsledku toho omezování na svobodě. Podle informace MZV ČR č.j. 101712/2015-LPTP ze dne 9.7.2015, která je součástí správního spisu, mohou občané Ukrajině od října 2012 žádat o cestovní doklad na kterémkoliv oddělení Státní migrační služby bez ohledu na místo trvalého bydliště. Není možno tento důvod proto uznat za směrodatný pro udělení azylu podle ust. § 12 zákona o azylu ani pro udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 14a téhož zákona; - žalobce žalovanému vytýká, že zprávy o Ukrajině v odůvodnění svého rozhodnutí citoval, avšak nijak nevyhodnotil konkrétní informace, z nich vyplývající ve vztahu k jeho azylovému příběhu. K použitým informacím krajský soud především uvádí, že je považuje za aktuální se zřetelem k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí a že ani tuto námitku nemůže uznat za důvodnou. Informace o aktuální bezpečnostní situaci na Ukrajině žalovaný ve vztahu k žádosti žalobce interpretoval tak, že není důvodu se domnívat, že stav zhoršené bezpečnostní situace panující ve 2 z celkového počtu 24 oblastí, na které je Ukrajina rozdělena, se rozšíří i do dalších částí země. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se výslovně uvádí, že rodiče žalobce pocházejí ze Lvovské oblasti na západní Ukrajině (obec Boryslav), kde k ozbrojeným střetům nedochází a která se nachází pod kontrolou současné proevropsky orientované vlády premiéra Jaseňuka. Se zřetelem k výše uvedeným informacím o Ukrajině je nutno souhlasit se závěrem žalovaného, že na území Ukrajiny neprobíhá ozbrojený konflikt, který by pro žalobce znamenal nebezpečí; - s odkazem na ust. § 13 zákona o azylu poukazoval žalobce na probíhající řízení o kasační stížnosti svého otce I. J., nar. X. K uvedené žalobní námitce krajský soud ve stručnosti uvádí, že kasační stížnost jmenovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.11.2015 č.j. 61Az 13/2013-53 byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 18.2.2016 č.j. 7Azs 294/2015-31 odmítnuta pro nepřijatelnost. Z uvedeného plyne, že ani otci žalobce nebyla mezinárodní ochrana, resp. doplňková mezinárodní ochrana udělena a poukazované ust. § 13 zákona o azylu proto nepřichází v úvahu; - žalobce měl za to, že se zřetelem ke svému zdravotnímu stavu, zejména s ohledem na onemocnění Crohnovou chorobou namítal, že není schopen samostatného života a že by mu v zemi původu nebyla poskytnuta adekvátní zdravotní péče. Poukázal v této souvislosti na poskytování neustálé humanitární pomoci Ukrajině. Pro tyto důvody měl být udělen humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu. Z uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že ho může být použito jen ve zvlášť zřetele hodných případech, což ovšem není případ, pokud jde o žalobce samotného. Z úřední činnosti je krajskému soudu známo, že uvedená choroba byla matkou žalobce uváděna i v rámci předchozích správních řízení ve věci žádosti o mezinárodní ochranu a ani tehdy žalovaný nedospěl k závěru, že tato skutečnost je důvodem pro udělení tzv. humanitárního azylu. Z lékařské zprávy, která je součástí správního spisu žalovaného nebylo možno dovodit, že by byl žalobcův život v případě návratu na Ukrajinu ohrožen v důsledku neposkytnutí adekvátní lékařské péče. Krajský soud ve stručnosti v tomto směru odkazuje na výše citované informace o zemi původu, tj. zprávu Světové zdravotnické organizace ohledně průzkumu zdravotního systému na Ukrajině z roku 2015 a zprávu Sítě místních lékařů č.j. BMA7350 ze dne 15.10.2015, dle které je léčba Crohnovy nemoci na Ukrajině možná; - se zřetelem k ust. § 14a zákona o azylu žalobce poukázal na vnitřní ozbrojený konflikt na Ukrajině a to, že „podklady žalovaného v této věci nejsou aplikovány na konkrétní situaci žalobce“. To, že existuje na Ukrajině ozbrojený konflikt je podle žalobce objektivizováno, je civilistou, což jsou faktory dostačující pro udělení doplňkové mezinárodní ochrany. Ustanovení § 14a citovaného zákona umožňuje udělit cizinci doplňkovou ochranu v případě, že nesplňuje důvody pro udělení azylu a měl by být navrácen do země původu, kde by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy. Pojem vážné újmy pak definuje odst. 2 citovaného ustanovení, jak je ostatně shora uvedeno. Ohledně bezpečnostní situace krajský soud již výše uvedl, že je odlišná v západní části Ukrajiny, ve které žalobci a jeho rodičům nehrozí vážné a individuální ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného násilí. Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě mimo jiné přiléhavě uvedl rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7zas 265/2014-17 ze dne 15.1.2015, podle něhož nelze situaci na Ukrajině ani dříve ani v současné době klasifikovat jako „totální konflikt, neboť probíhající ozbrojený konflikt nedosahuje takové intenzity, že by každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny byl vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. Nutno upozornit, že se jedná o konflikt izolovaný pouze na východní část Ukrajiny, přičemž jeho intenzita i v dotčených oblastech výrazně klesá“. Krajský soud tedy uzavírá, že ani žalobní námitka ohledně neudělení doplňkové mezinárodní ochrany žalobci podle § 14a zákona o azylu není důvodná. Na tomto závěru nemohou nic změnit ani v žalobě poukazované výňatky z denního tisku; - krajský soud uvádí, že nesouhlasí rovněž s žalobní námitkou ohledně tvrzené nepřezkoumatelnosti odůvodnění rozhodnutí žalovaného. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí může totiž spočívat jednak v nedostatku důvodů, jednak v jeho nesrozumitelnosti. V projednávané věci krajský soud neshledal ani jeden z těchto důvodů zakládajících nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, naopak dospěl k závěru, že žalovaný vycházel z potřebných zjištění získaných jednak výpovědí žalobce a informací o Ukrajině a z těchto zjištění učinil přiléhavé právní závěry. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl, přičemž rozhodl v souladu s ust. § 51 s.ř.s. bez nařízení jednání. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., jelikož procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení neuplatňoval. Na žádost žalobce mu byl ustanoven zástupcem z řad advokátů pro toto řízení Mgr. Vladimír Soukup, který však v průběhu tohoto řízení žádný úkon právní služby neprovedl, proto krajský soud rozhodl, že se mu odměna za zastupování žalobce nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. Ostrava dne 6. prosince 2016 JUDr. Petr Indráček samosoudce