61 Az 9/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně: J. L., státní příslušnost Ukrajina, t.č. bytem O., C. 1627/10, zastoupené Mgr. Vladimírem Soukupem, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Stodolní 835/17, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2.3.2016 č. j. OAM-665/ZA-ZA14-K01-2015, o udělení mezinárodní ochrany, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému advokátu žalobkyně Mgr. Vladimíru Soukupovi se odměna za zastupování žalobkyně nepřiznává.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 2.3.2016 č.j. OAM-665/ZA-ZA14-K01-2015 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen ČR) neudělilo žalobkyni mezinárodní ochranu podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán za objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany je skutečnost, že se na Ukrajinu nemá kam vrátit, nemá žádné doklady a je baptistického vyznání. Dalším důvodem byla její obava z pokračujících potíží se soukromými osobami z ozbrojeného konfliktu na Ukrajině a z dopadu tohoto konfliktu na situaci v zemi, včetně přístupu ke zdravotní péči pro jejího nemocného syna P. Tyto důvody žalovaný neuznal jako relevantní pro udělení mezinárodní ochrany ani doplňkové mezinárodní ochrany a proto rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany ani doplňkové ochrany žalobkyně podle shora citovaných zákonných ustanovení. Žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí podala včasnou žalobu. Rozhodnutí napadla v celém jeho rozsahu s tím, že je považuje za nezákonné, vadné a nepřezkoumatelné. Poukázala na to, že před správním orgánem specifikovala své důvody z obav před návratem do vlasti spočívající v opakovaném vyhrožování blíže neztotožněných soukromých osob, na to, že je osobou baptistického vyznání a podle ukrajinského práva bez platných dokladů totožnosti, resp. cestovních dokladů a ve světle panujícího ozbrojeného konfliktu a eroze státní moci je proto tyto důvody nutno podřadit minimálně pod pronásledování dle § 12 zákona o azylu. K námitce absence cestovních dokladů blíže uvedla, že je osobou bez platného dokladu totožnosti z pohledu ukrajinského práva a že jí ukrajinské zastupitelské orgány nevydají nové ukrajinské pasy z důvodu absence dokladů totožnosti. Tyto orgány vydávají toliko náhradní cestovní doklady s omezenou, většinou měsíční dobou platnosti. Je známo, že při návratu do země původu osoby bez platného dokladu totožnosti či jen s náhradním cestovním dokladem bývají systematicky umísťovány do vazby či jiných zařízení omezujících osobní svobodu za účelem zjištění jejich totožnosti. Podle poznatků žalobkyně v důsledku ozbrojeného konfliktu na Ukrajině došlo k výraznému zhoršení v postavení věřících v této zemi, přičemž ona a její rodina jsou členy baptistické církve. V této souvislosti poukázala na dostupné informace, podle nichž na východní Ukrajině bylo v důsledku konfliktů připraveno o domov asi 5500 baptistů. Žalobkyně má za to, že tyto důvody jsou podřaditelné pod ust. § 12 zákona o azylu. Pokud žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí použil zprávy o zemi původu, pak je jen citoval a nijak neaplikoval na konkrétní situaci žalobkyně, nijak nevyhodnotil konkrétní informace z těchto zpráv a jejich dopad na azylový příběh žalobkyně. S poukazem na ust. § 13 zákona o azylu odkázala žalobkyně na probíhající řízení o kasační stížnosti svého manžela I.J., nar. X. Stran ust. § 14 zákona o azylu pak žalobkyně poukázala na to, že v řízení byly doloženy aktuální lékařské zprávy, z nichž vyplývá, že syn P. J., nar. X trpí vážným onemocněním a to tzv. Crohnovou chorobou. Jejich syn není schopen samostatného života v důsledku tohoto onemocnění. Žalobkyně má za to, že v zemi původu by mu nebyla poskytnuta adekvátní zdravotní péče, neboť naopak na Ukrajinu putuje neustále humanitární pomoc. K neudělení doplňkové ochrany podle ust. § 14a zákona o azylu žalobkyně namítala, že splňuje přísná kritéria pro udělení této formy mezinárodní ochrany s ohledem na ozbrojený konflikt na Ukrajině. Navrhovala, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 2.4.2016 popíral oprávněnost námitek uváděných žalobkyní a odkázal přitom na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, použité informace o zemi původu, výpovědi žalobkyně a na samotné vydané rozhodnutí. Žalovaný postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem. Žalovaný odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a to, že nedospěl k závěru, že žalobkyni je možno udělit některou z forem mezinárodní ochrany. Poukázal především na to, že tvrzeným důvodem žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany je skutečnost, že se na Ukrajinu nemá kam vrátit, že nemá žádné doklady je baptistického vyznání a dále její obava z pokračujících potíží se soukromými osobami, z ozbrojeného konfliktu na Ukrajině a z dopadu tohoto konfliktu na situaci v zemi, včetně přístupu ke zdravotní péči pro jejího nemocného syna P. Současná žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany je již v pořadí čtvrtou. K poukázání žalobkyně na probíhající řízení o kasační stížnosti jejího manžela ve vztahu k ust. § 13 zákona o azylu žalovaný uvedl, že manžel žalobkyně I. J. podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 5.10.2009, azyl mu udělen nebyl dne 15.10.2013, poté podal žalobu u Krajského soudu v Ostravě, který ji dne 17.12.2014 zamítl. Dne 12.1.2015 podal jmenovaný kasační stížnost a dne 12.3.2015 bylo rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zrušeno a věc vrácena k novému projednání. Dne 6.11.2015 Krajský soud v Ostravě opětovně žalobu I. J. zamítl. Podanou kasační stížnost Nejvyšší správní soud dne 18.2.2016 odmítl pro nepřijatelnost. Jako nedůvodnou označil žalovaný námitku žalobkyně, že je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť informační zdroje o zemi původu žalobkyně v odůvodnění rozhodnutí nejen citoval, ale také ve svých závěrech odůvodnil jejich použití ve vztahu k žalobkyni. Podle žalovaného žalobkyně svou žádostí opětovně a výhradně usiluje o legalizaci zdejšího pobytu. Námitkami týkajícími se příslušnosti k baptistické církvi a to, že by byla žalobkyně uvězněna v případě návratu do vlasti z důvodu absence dokladů, se žalovaný zabýval v rámci řízení o třetí žádosti žalobkyně, která byla rovněž zamítnuta. Žalovaný odkázal na informace Ministerstva zahraničních věcí, dle kterých na Ukrajině není v současnosti nikdo pronásledován kvůli svému náboženskému přesvědčení a pokud jde o ozbrojený konflikt na Ukrajině, poukázal žalovaný na skutečnost, že žalobkyně pochází z Ukrajiny západní, kde problémy plynoucí z tohoto konfliktu zaznamenávány nejsou. Navrhoval proto zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 2.3.2016 č.j. OAM-665/ZA-ZA14-K01-2015, připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobkyně postupoval přitom krajský soud podle ust. § 65 a násl. s.ř.s., tj. ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.). Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobkyně v rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 6.8.2015 uvedla, že je ukrajinské národnosti a státní příslušnosti, je baptistického náboženského vyznání. Žalobkyně je vdaná a má pět dětí, její manžel a syn žádají rovněž o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Do roku 1995 žila v obci Boryslav ve Lvovské oblasti, poté pobývala v ČR, Polsku a Norku a od roku 2009 žije v České republice. Ve svých předešlých žádostech uváděla, že její manžel podniká a měl potíže s mafií. Na otázku, z jakých důvodů žádá o udělení mezinárodní ochrany, odpověděla, že na Ukrajině již nebyla 20 let, nic tam nemá a její děti ani nemluví ukrajinsky. Nemá důvod se tam vracet, je tam válka, která se nevyhýbá ani západu země. S Ukrajinou ji nic nespojuje, její sestra je stará a starají se o ni její děti. Není pravda, že jsou ekonomickými uprchlíky, uměli se o sebe a o děti postarat. Od roku 2010 zde bydlí sami, pokud mohou, tak pracují a všechno si sami platí. Jejich syn je nemocný a něco jim na něj doplácejí, jinak si vše hradí sami. V případě návratu na Ukrajinu se obává toho, že by jí vzali do vazby, protože by museli ověřovat, kdo je, jelikož nemá žádné doklady. Ke svému zdravotnímu stavu žalobkyně uvedla, že je zdravá, toliko má nějakou alergii. Do vlastnoručně psaného prohlášení uvedla toliko to, že odkazuje na materiál, který doložila. Z obsahu správního spisu žalovaného je dále patrné, že v průběhu řízení žalobkyně předložila k důkazu přípis IOM – Mezinárodní organizace pro migraci vyhotovený dne 6.8.2007 adresovaný oddělení Cizinecké policie v Ostravě, přípis Amnesty International vyhotovený Mgr. D. P. a přípis Organizace pro pomoc uprchlíkům podepsaný G. K. dne 23.9.2209. Dne 6.8.2015 byl s žalobkyní proveden pohovor k její žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Z protokolu o tomto pohovoru krajský soud zjistil, že žalobkyně uváděla shodné důvody své žádosti jako výše uvedené a dodala, že již od roku 1995 uvádí shodné důvody a to obavu z vydírání a pronásledování svého a dalších členů své rodiny ze strany nevládních struktur ve vlasti, přičemž má za to, že opakované vyhrožování navíc u osoby, která je příslušníkem baptistické církve a která je bez platných dokladů podle ukrajinského práva a ve světle panujícího ozbrojeného konfliktu, včetně eroze státní moci, je nutno jí uváděné důvody podřadit minimálně pod § 12 zákona o azylu. Součástí správního spisu jsou i materiály shromážděné žalovaným v průběhu správního řízení a to Výroční zpráva Amnesty International ze dne 25.2.2015, zpráva Freedom House ze dne 28.1.2015 nazvaná Svoboda ve světě 2015 – Ukrajina, informace Human Rights Watch ze dne 29.1.2015, informace MZV č.j. 110105/2014-LPTP ze dne 1.8.2014 o politické situaci na Ukrajině po nástupu prezidenta Porošenka o postavení osob sympatizujících s bývalou premiérkou Tymošenkovou a bývalým prezidentem Janukovyčem, o možnosti přestěhování se v rámci Ukrajiny, o možnosti vyhledání pomoci v případě poškození způsobeného trestnou činností či porušováním práv a svobod a možností podání stížnosti proti postupu příslušníků policejních orgánů či jiných orgánů státní moci, informace MZV ČR ze dne 21.5.2015 č.j. 98848/2015- LPTP o situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti a o návratu do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí, informace MZV ČR č.j. 114527- LPTP ze dne 15.9.2015 o postavení ukrajinské pravověrné řecko-katolické církve, informace Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) ze září 2015 nazvaná Posouzení mezinárodní ochrany v souvislosti s vývojem na Ukrajině, zpráva Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva o stavu lidských práv na Ukrajině za dobu 16.5. až 20.8.2015, zpráva Světové zdravotnické organizace (WHO), Evropské středisko pro sledování zdravotních systémů a politik 2015 nazvaná: Ukrajina – průzkum zdravotního systému 2015. Podle ust. § 12 zák. o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Podle ust. § 13 odst. 1 téhož zákona rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Podle odst. 2 téhož ustanovení se rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel azylanta, b) svobodné dítě azylanta mladší 18 let, c) rodič azylanta mladšího 18 let, nebo d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst.

10. Podle ustanovení § 14 citovaného zákona, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu. Podle § 14a zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Podle odstavce 2 se za vážnou újmu považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního zbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Podle § 14b citovaného zákona rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Podle odst. 2 rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel osoby požívající doplňkové ochrany, b) svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, c) rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let, nebo d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst.

10. Krajský soud především připomíná, že přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí toliko v mezích žalobních bodů, tak jak mu to ukládá ust. § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. K jednotlivým žalobním bodům, tak jak byly žalobou uplatněny, uvádí krajský soud následující: - žalobkyně především namítala opakované vyhrožování blíže neztotožněných osob, když navíc v jejím případě se jedná o příslušníka baptistické církve, je osobou bez platných dokladů totožnosti podle ukrajinského práva, resp. bez cestovních dokladů; s přihlédnutím k panujícímu ozbrojenému konfliktu na Ukrajině a erozi státní moci jsou dle žalobkyně uvedené důvody podřaditelné pod ust. § 12 zákona o azylu. Jak shora uvedeno, podle ust. § 12 zák. o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Nutno zdůraznit, že důvody pro udělení mezinárodní ochrany jsou v tomto ustanovení uvedeny taxativním způsobem. Krajskému soudu je známo z předchozího řízení ve věci žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, která byla zamítnuta rozhodnutím žalovaného ze dne 14.10.2013 č.j. OAM-574/VL-18-K01-2009, že žalobkyně již tehdy žádala o mezinárodní ochranu z důvodu, že její manžel měl firmu a posléze vynálezy a že ho začali vydírat. Následně bylo vyhrožováno i jí a dětem. V témže řízení žalobkyně opakovala další stejné důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany a tím byla obava z místění do vazby z důvodu absence potřebných dokladů k prokázání občanství (včetně obav z pronásledování ze strany mafie a potíží souvisejících se zdravotním stavem syna). K podané žalobě žalobkyně Krajský soud v Ostravě její žalobu rozsudkem ze dne 17.12.2014 č.j. 61Az 15/2013- 36 zamítl jako nedůvodnou a k podané kasační stížnosti žalobkyně Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 24.7.2015 tuto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost. Stejně tak jako v předcházejícím řízení, jsou uváděné důvody spočívající ve vyhrožování ze strany soukromých osob a v absenci osobních či cestovních dokladů nedůvodné a krajský soud v této souvislosti odkazuje na podrobné odůvodnění uvedené v rozsudku ze dne 17.12.2014. Stran příslušnosti žalobkyně k baptistické církvi nutno dodat, že podle informací Ministerstva zahraničních věcí ze dne 15.9.2015 není nikdo v současné době pronásledován za své náboženské přesvědčení či příslušnost k určité církvi. Poukazované postižení baptistů ozbrojeným konfliktem má všeobecný charakter, tzn. že stejným způsobem se dotýká ostatního civilního obyvatelstva. Nutno však dodat, že nikoliv v západní části Ukrajiny, odkud ostatně žalobkyně pochází. Není tedy oprávněna námitka, že takto uváděné důvody žádosti o mezinárodní ochranu jsou podřaditelné pod ust. § 12 zákona o azylu; - v souvislosti s absencí potřebných dokladů totožnosti a cestovních dokladů vyslovila žalobkyně obavu z toho, že by byla umístěna v případě návratu na Ukrajinu do vazby nebo jiného zařízení omezujícího osobní svobodu a je tak přesvědčena, že by došlo k porušení jejího práva na osobní svobodu. K uvedenému krajský soud podotýká, že po té, kdy se seznámil se shora citovanými informacemi o zemi původu žalobkyně, zjistil, že žádná z těchto informací nepotvrzuje, že by občané Ukrajiny, kteří se vracejí do vlasti bez dokladů, byli v důsledku toho omezování na svobodě. Není možno tento důvod proto uznat za směrodatný pro udělení azylu podle ust. § 12 zákona o azylu ani pro udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 14a téhož zákona; - žalobkyně žalovanému vytýká, že zprávy o zemi jejího původu v odůvodnění svého rozhodnutí citoval, avšak nijak nevyhodnotil konkrétní informace z nich vyplývající ve vztahu k jejímu azylovému příběhu. K použitým informacím krajský soud především uvádí, že je považuje za aktuální se zřetelem k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí a že ani tuto námitku nemůže uznat za důvodnou. Informace o aktuální bezpečnostní situaci na Ukrajině žalovaný ve vztahu k žádosti žalobkyně interpretoval tak, že není důvodu se domnívat, že stav zhoršené bezpečnostní situace panující ve 2 z celkového počtu 24 oblastí, na které je Ukrajina rozdělena, se rozšíří i do dalších částí země. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se výslovně uvádí, že žalobkyně pochází ze Lvovské oblasti na západní Ukrajině (obec Boryslav), kde k ozbrojeným střetům nedochází a která se nachází pod kontrolou současné proevropsky orientované vlády premiéra Jaseňuka, stejně tak jako město Kirovograd v Kirovogradské oblasti ve středu země, kde žije sestra žalobkyně a kam by se žalobkyně v případě svého návratu do vlasti s vysokou mírou pravděpodobnosti vracela. Se zřetelem k výše uvedeným informacím o Ukrajině je nutno souhlasit se závěrem žalovaného, že na území Ukrajiny neprobíhá ozbrojený konflikt, který by pro žalobkyni znamenal nebezpečí; - s odkazem na ust. § 13 zákona o azylu poukazovala žalobkyně na probíhající řízení o kasační stížnosti svého manžela I. J., nar. X. K uvedené žalobní námitce krajský soud ve stručnosti uvádí, že kasační stížnost jmenovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.11.2015 č.j. 61Az 13/2013-53 byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 18.2.2016 č.j. 7Azs 294/2015-31 odmítnuta pro nepřijatelnost. Z uvedeného plyne, že ani manželovi žalobkyně nebyla mezinárodní ochrana, resp. doplňková mezinárodní ochrana udělena a poukazované ust. § 13 zákona o azylu proto nepřichází v úvahu; - žalobkyně měla za to, že se zřetelem k aktuálním zprávám o zdravotním stavu syna P.J., nar. X, svědčícím o onemocnění Crohnovou chorobou, pro kterou není schopen samostatného života, by mu v zemi původu nebyla poskytnuta adekvátní zdravotní péče. Poukázala v této souvislosti na poskytování neustálé humanitární pomoci Ukrajině. Pro tyto důvody měl být udělen humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu. Z uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že ho může být použito jen ve zvlášť zřetele hodných případech, což ovšem není případ, pokud jde o žalobkyni samotnou. Ta v průběhu správního řízení (i v řízeních předcházejících) uváděla, že je její zdravotní stav dobrý, jde o dospělou a právně způsobilou osobu schopnou se v případě návratu o sebe postarat. Ve věci jejího syna P.J., který je již zletilý, probíhalo jiné správní řízení ohledně jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, přičemž žalovaný rozhodnutím ze dne 2.3.2016 č.j. OAM-667/ZA-ZA14-K01-2015 P. J. mezinárodní ochranu ani doplňkovou mezinárodní ochranu neudělil; - se zřetelem k ust. § 14a zákona o azylu žalobkyně poukázala na vnitřní ozbrojený konflikt na Ukrajině a to, že „podklady žalovaného v této věci nejsou aplikovány na konkrétní situaci žalobkyně“. To, že existuje na Ukrajině ozbrojený konflikt je podle žalobkyně objektivizováno, je civilistkou, což jsou faktory dostačující pro udělení doplňkové mezinárodní ochrany. Ustanovení § 14a citovaného zákona umožňuje udělit cizinci doplňkovou ochranu v případě, že nesplňuje důvody pro udělení azylu a měl by být navrácen do země původu, kde by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy. Pojem vážné újmy pak definuje odst. 2 citovaného ustanovení, jak je ostatně shora uvedeno. Se zřetelem k těmto důvodům je nutno konstatovat, že žalobkyně sama v průběhu správního řízení uvedla, že se státními orgány své země žádné potíže neměla a nebylo proti ní nikdy vedeno žádné trestní stíhání. Ohledně bezpečnostní situace krajský soud již výše uvedl, že je odlišná v západní části Ukrajiny, ve které žalobkyni nehrozí vážné a individuální ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného násilí. Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě mimo jiné přiléhavě uvedl rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7zas 265/2014- 17 ze dne 15.1.2015, podle něhož nelze situaci na Ukrajině ani dříve ani v současné době klasifikovat jako „totální konflikt, neboť probíhající ozbrojený konflikt nedosahuje takové intenzity, že by každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny byl vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. Nutno upozornit, že se jedná o konflikt izolovaný pouze na východní část Ukrajiny, přičemž jeho intenzita i v dotčených oblastech výrazně klesá“. Krajský soud tedy uzavírá, že ani žalobní námitka ohledně neudělení doplňkové mezinárodní ochrany žalobkyni podle § 14a zákona o azylu není důvodná. Na tomto závěru nemohou nic změnit ani v žalobě poukazované výňatky z denního tisku; - krajský soud uvádí, že nesouhlasí rovněž s žalobní námitkou ohledně tvrzené nepřezkoumatelnosti odůvodnění rozhodnutí žalovaného. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí může totiž spočívat jednak v nedostatku důvodů, jednak v jeho nesrozumitelnosti. V projednávané věci krajský soud neshledal ani jeden z těchto důvodů zakládajících nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, naopak dospěl k závěru, že žalovaný vycházel z potřebných zjištění získaných jednak výpovědí žalobkyně a informací o zemi jejího původu a z těchto zjištění učinil přiléhavé právní závěry. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu žalobkyně jako nedůvodnou zamítl, přičemž rozhodl v souladu s ust. § 51 s.ř.s. bez nařízení jednání. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., jelikož procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení neuplatňoval. Na žádost žalobkyně jí byl ustanoven zástupcem z řad advokátů pro toto řízení Mgr. Vladimír Soukup, který však v průběhu tohoto řízení žádný úkon právní služby neprovedl, proto krajský soud rozhodl, že se mu odměna za zastupování žalobkyně nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. Ostrava dne 6. prosince 2016 JUDr. Petr Indráček samosoudce