62 Az 18/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobce: A. A., státní příslušnost Kamerunská republika, t.č. bytem PoS Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá, zastoupen Mgr. Beatou Kaczynskou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně, Nádražní 38/8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Praha 7, Nad Štolou 3, k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.6.2016 č.j. OAM-75/LE-P20-K07-2013, ve věci mezinárodní ochrany, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

III. Odměna advokátky Mgr. Beaty Kaczynské se určuje částkou 8.228,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím žalovaného nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

2. Žalobce podal v zákonné lhůtě u Krajského soudu v Ostravě žalobu proti v záhlaví označeném rozhodnutí, ve které uvedl, že správní orgán porušil ust. § 3 správního řádu, podle něhož nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Dále namítl porušení § 12 a § 14a zákona o azylu se zdůrazněním, že v r. 2013 podal v ČR žádost o mezinárodní ochranu, neboť je přesvědčen, že v případě jeho návratu by byl ohrožen na životě a nesouhlasí se závěry správního orgánu, který neshledal důvod pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu ani neshledal důvody pro udělení doplňkové ochrany. Žalobce současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, kdy se domáhal ustanovení advokátky Mgr. Beaty Kaczynské, ke které má důvěru.

3. K žádosti žalobce bylo rozhodnuto o ustanovení požadované advokátky usnesením ze dne 29.7.2016 č.j. 62Az 18/2016-25. Tato k žádosti soudu doplnila žalobu tak, že žalobce byl v Kamerunu pronásledován z důvodu politické angažovanosti otce, neboť v Kamerunu se necítil bezpečně, čelil útokům a výhrůžkám z důvodu aktivit otce. Uvedl i podezřelou okolnost smrti svého otce, což u něj vyvolává oprávněnou obavu o jeho život. Poukázal na politickou korupci v zemi a slabé naplňování právního státu a násilí. Tyto důvody nebyly správním orgánem řádně zhodnoceny. Pokud se týká rozdílu ve výpovědích z 2.5.2013 a z 23.3.2016, na které se žalovaný zaměřil, tyto jsou nepodstatné a jsou ovlivněny časovým odstupem mezi jednotlivými pohovory. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24.2.2004 č.j. 6 Azs 50/2003-89 a ze dne 14.11.2013 č.j. 5 Azs 12/2012-44, v kontextu kterých měl žalovaný hodnotit jeho žádost a jeho výpověď. Nesouhlasí se způsobem, jakým žalovaný aplikoval ust. § 2 zákona o azylu k otázce původců pronásledování a v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.10.2008 č.j. 5 Azs 50/2008-62. Nesouhlasí ani s posouzením žalovaného ohledně důsledků nečinnosti policie. Nesouhlasí s posouzením otázky § 14a zákona o azylu, se způsobem, jakým správní orgán posoudil naplnění důvodů pro udělení doplňkové ochrany a nesouhlasí se závěry o nevěrohodnosti výpovědí žalobce. Navrhl zrušit napadené rozhodnutí a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.

4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě dne 12.9.2016 popřel oprávněnost žaloby, odkázal na obsah správního spisu a odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že shromáždil adekvátní a aktuální informace o situaci v zemi původu a poukázal na odlišné odpovědi při pohovorech. Dále zdůraznil, že důvody, pro které žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, jsou zcela jiného charakteru, než které tvrdil, neboť je to především ta skutečnost, že žalobce o mezinárodní ochranu požádal za situace, kdy si vlastním zaviněním neprodloužil své povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR a bylo s ním zahájeno řízení o správním vyhoštění. Z jeho strany je to snaha o legalizaci dalšího pobytu. Navrhl žalobu zamítnout.

5. Napadeným rozhodnutím žalovaný neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu s odůvodněním, že v průběhu správního řízení nedospěl správní orgán k závěru, že by výše jmenovaný mohl ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu, tj. z důvodu jeho rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů, či že by mu takové pronásledování hrozilo v případě návratu do vlasti. Správní orgán konstatuje, že žadatel neuvedl, že by měl ve své vlasti jakékoliv potíže z důvodů své rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů, tím méně pak ze strany kamerunských státních orgánů. Žadatel za důvod podání jím žádosti o mezinárodní ochranu označil skutečnost, že ve vlasti se obával o svůj život, jelikož mu tam bylo vyhrožováno ze strany jemu neznámých osob. Za příčinu těchto svých potíží jmenovaný považuje politickou činnost svého otce a skutečnost, že jeho otec, čelní představitel Fakulty přírodních věd Univerzity Yaoundé, začal budovat soukromou školu. Jmenovaný výslovně popřel jakékoliv potíže se státními orgány své vlasti a neuvedl rovněž, že by mu kamerunská policie, na kterou se se svými potížemi obrátil, odmítla v jeho situaci pomoci. Jak sám žadatel podotknul, situace policie byla ztížena skutečností, že se v případě útočníků jednalo o blíže neurčené a žadateli neznámé osoby. V této souvislosti správní orgán konstatuje, že řízení o udělení azylu není řízením o tom, zda stát, ze kterého žadatel o azyl pochází, je schopen plnohodnotně a zcela bezezbytku zajistit ochranu jednotlivců proti jednání odporujícím znění úmluvy, což v daném případě nebylo prokázáno, ale o tom, zda žadatel splňuje předpoklady pro udělení azylu podle § 12 až 14 zákona o azylu. S ohledem na výpovědi žadatele dospěl správní orgán k závěru, že žadatel se snažil o účelové vypravování svého azylového příběhu, a to s cílem získání některé z forem mezinárodní ochrany. K možnosti udělení doplňkové ochrany žadatel neuvedl a ani správní orgán nenalezl žádné skutečnosti, na základě kterých by mohla žadateli hrozit v případě návratu do vlasti vážná újma uložením nebo vykonáním trestu smrti. Správní orgán konstatuje, že výše jmenovaný rozhodně neprokázal, že by neudělením doplňkové ochrany, případně mezinárodní ochrany jako takové, porušila Česká republika své mezinárodní závazky z oblasti ochrany rodiny a práva na rodinný život. Jmenovaný sice uvedl, že má na území České republiky přítelkyni, občanku ČR, správní orgán však upozorňuje, že samotná existence rodinných vazeb nemůže být důvodem k udělení mezinárodní ochrany v žádné její podobě.

6. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce do ČR přijel 31.12.2006 z důvodu studia v ČR na cestovní doklad s platností do 3.11.2015 a v roce 2013 bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění. Sám žalobce uvedl, že nebyl členem žádné politické strany, politicky byl organizován jeho otec, když nejdříve uvedl, že neví, které politické strany byl členem a při druhém pohovoru uvedl, že byl členem politické strany RDPC, která je nyní u moci. Dále uvedl, že otec vyučoval na univerzitě botaniku a také byl v čele fakulty přírodních věd. Jeho otec zemřel asi začátkem roku 2013, měl nehodu a dle jeho názoru byl zavražděn, ale blíže o tom nic neví. Přičemž v prvém pohovoru uvedl, že zemřel na krvácení do mozku. Svou vlast opustil na začátku roku 2003 z různých důvodů, otec se angažoval v politice a on kvůli tomu měl omezení, nemohl studovat, avšak při dalším pohovoru uvedl, že byl student a studium dokončil. Také byl fyzicky napaden a asi dvakrát se obrátil na policii, ale k ničemu to nebylo. Nechce se vrátit, protože prostředí v Kamerunu je nebezpečné. Ke svému odchodu z vlasti uvedl, že v r. 2003 odletěl do Ruské federace za účelem studia, odtamtud v r. 2006 do České republiky a od té doby zde pobývá. Ačkoliv mu otec zanechal majetek, dostalo se mu výhrůžky, že jestli se vrátí, tak dopadne jako otec. Dále uvedl, že je nemocný a trpí depresemi, to byl také důvod, proč si zavčas neprodloužil pobyt. Ještě před odchodem do Ruska došlo k destabilizaci společenských vztahů, někteří lidé byli zavražděni a byli to lidé, které on znal. V Rusku studoval asi 2 nebo 3 roky, současně však musel pracovat, aby se uživil a v polovině roku se dostal do České republiky. Nejdříve pracoval v Praze a pak v Brně, kdy onemocněl nervovou depresí. Asi před 4 měsíci byl zadržen policií a byl ukončen jeho pobyt v ČR. Už jen to, že je synem svého otce, je pro něj v Kamerunu nebezpečné. Vyhrožováno mu bylo telefonicky. Má za to, že v Kamerunu je stále stejná situace, politická situace se určitě nezměnila. Součástí správního spisu jsou informace o zemi původu, a to Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2014 v Kamerunu, vydaná Ministerstvem zahraničních věcí USA z 25.6.2015, dále Výroční zpráva Amnesty International 2014/2015 z 25.2.2015 a Informace MZV ČR ze dne 9.7.2015 k otázce situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti a návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí a zpráva Freedom House z ledna 2014 na téma Svoboda ve světě 2014- Kamerun. Z obsahu uvedených zpráv vyplývá, že neúspěšní žadatelé o azyl se běžně zařadí do života ve společnosti a nejsou nijak postihováni. Předchozí pobyt žadatele v zahraničí, kamerunské státní orgány nezajímá. V Kamerunu je vysoká nezaměstnanost, naprostá většina migrantů míří do Evropy za vidinou snadného života a zbohatnutí, pobyt v zahraničí v kamerunské společnosti je vnímán jako vysoce prestižní záležitost. Kamerunský občan, který se vrátil z dlouhodobého pobytu v zahraničí, je obecně považován za velmi úspěšného občana. Kamerun je republika, v níž má dominantní postavení silný prezidentský úřad. Vláda zvýšila bezpečnostní opatření v reakci na opakované útoky spáchané skupinou Boko Haram, což vedlo k porušování lidských práv. Civilní orgány měly určitou kontrolu nad policií a četnictvem a vláda má do určité míry účinné mechanismy pro vyšetřování a trestání porušení lidských práv a korupce. V zemi existovalo 296 zaregistrovaných politických stran. Členství ve vládnoucí politické straně bylo spojeno s významnými výhodami včetně přidělování klíčových postů ve státních podnicích a ve státní správě. Součástí správního spisu je i stejnopis protokolu sepsaný Policií ČR dne 1.2.2013, ve kterém žalobce uvedl, že má nebo měl v ČR českou přítelkyni, se kterou udržuje vztah, ta ho asi dvakrát za týden navštěvuje. Jeho oprávněný pobyt na území ČR trval do 9.11.2012 a nepodal si žádost o jeho prodloužení, neboť v té době byl nemocen, trpěl depresemi. Předložil kopii pracovní neschopnosti, dle které pracovní neschopnost skončila dne 4.6.2010 a pak přestal docházet k lékaři.

7. Soud projednal žalobu v mezích žalobních bodů v souladu s ust. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sv., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a o žalobě rozhodl bez ústního jednání za splnění podmínek ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

8. Žalobce v žalobě tvrdil, že splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť má obavy z pronásledování. V ust. § 12 písm. a) a b) zákona o azylu jsou stanoveny důvody pro udělení azylu. Podle tohoto ustanovení se azyl udělí, bude-li zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatnění politických práv a svobod, nebo má-li odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Soud nepřisvědčil důvodnosti tohoto tvrzení. Žalobce svou obavu z ohrožení spojil z postavení jeho otce, který se politicky angažoval, přičemž měl být členem strany, která je t. č. u moci, a který zastával i významnou funkci ve státní správě, na univerzitě. Jeho otec, dle žalobce, v roce 2013 zemřel. Žalobce jen obecně tvrdil, že mu bylo vyhrožováno telefonicky a také měl být fyzicky napaden. Žalobce netvrdil, že byl pronásledován ze strany státních orgánů, veškeré jeho tvrzení je namířeno na obavu z neznámých lidí. Soud se zcela v této otázce ztotožnil s žalovaným, který se hodnocením podmínek daného ustanovení velmi podrobně v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval, a to i v kontextu s ust. § 2 odst. 9 zákona o azylu. Soud se zcela ztotožnil se správním orgánem, že žalobce své obavy opřel o značné množství neurčitých informací a v jeho výpovědích jsou zásadní rozdíly, které se nemohou zdát jako banální, například okolnosti úmrtí otce, či jeho studiu. Žalobce ze své vlasti vycestoval ve svých 27 letech v r. 2003 za účelem studia do Ruské federace, po třech letech přesídlil do České republiky, kde pobýval na základě povolení k pobytu a pracoval např. ve společnosti IBM. O mezinárodní ochranu požádal až poté, co skončilo povolení k pobytu a žalobce si nepožádal o jeho prodloužení. Soud se přiklonil k názoru žalovaného, že podání žádosti o mezinárodní ochranu je zcela účelové s cílem zajistit si další pobyt na území České republiky. Soud odkazuje na podrobné odůvodnění žalovaným co do rozporů ve výpovědích žalobce a na závěr, že i s ohledem na problematickou situaci v Kamerunské republice nelze vyvozovat, že existence autoritářského režimu naplňuje samo o sobě aplikaci ust. § 12 písm. b) zákona o azylu (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.7.2005 č.j. 3 Azs 303/2004). Soud zdůrazňuje, že skutečnosti, které byly ve správním řízení zjištěny, resp., jež byly žalobcem vypovězeny, nedávají dostatečný podklad pro závěr o důvodnosti obavy žalobce z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu.

9. Soud nepřisvědčil ani žalobní námitce ohledně udělení doplňkové ochrany.

10. Podle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

11. Podle ust. § 14a odst. 2 zákona o azylu za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

12. Žalovaný při hodnocení možnosti udělit tento typ ochrany především hodnotil situaci v zemi původu na základě informací, které měl k dispozici, s přihlédnutím k tvrzením žalobce, které však hodnotil jako nevěrohodné, s čímž se soud vzhledem k nepřesnosti ve svých výpovědích a přílišných obecných tvrzení ztotožnil. Soud zdůrazňuje, že žalobce neopustil svou zemi z důvodu, že by byl státními orgány pronásledován, a jak vyplynulo z informací o zemi původu, v případě návratu v žádném případě nehrozí těmto lidem ze strany státních orgánů nějaké pronásledování, zcela běžně se začlení do života v zemi původu a naopak jedinci, kteří delší dobu pobývali v zahraničí, mají ve své zemi určitou prestiž. Žalobce žil svůj život v zemi původu před odchodem v hlavním městě, a jak vyplynulo z tvrzení žalobce, jeho otec byl příslušníkem politické strany, která je nyní u moci. Ve své zemi má také majetek, který mu zanechal jeho otec. Soud se ztotožnil i s názorem žalovaného o nenaplnění podmínek dle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, neboť žalobce nemá v České republice takovou rodinnou vazbu, na kterou je aplikovatelné ust. čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalobce, jak vyplynulo z jeho výpovědí, si nebyl jist, zda jeho vztah s přítelkyní je již minulostí či stále trvá, nebydleli spolu, jen jej dvakrát týdně navštěvovala.

13. Dle krajského soudu správní řízení netrpělo vadami, neboť skutková podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, měla oporu ve spisech, resp. s nimi nebyla v rozporu. Soud rovněž shledal, že skutkový stav věci byl zjištěn dostatečným způsobem, správní orgán si zajistil přiměřené podklady pro své rozhodnutí a mezi zjištěnými podklady a rozhodnutím existuje logická souvislost. Namítané zkrácení práv ve správním řízení soud neshledal.

14. Soud na závěr zdůrazňuje, že jakkoli je smyslem práva azylu poskytnout žadateli ochranu, nejde o ochranu před jakýmkoliv negativním jevem v zemi původu; azyl jako právní institut je společně s doplňkovou ochranou jednou z forem mezinárodní ochrany, avšak není univerzálním nástrojem pro poskytování ochrany před bezprávím, postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel. Důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně úzce a nepokrývají celou škálu porušení lidských práv a svobod, která jsou jak v mezinárodním, tak ve vnitrostátním kontextu uznávána. Institut azylu je aplikovatelný v omezeném rozsahu, a to pouze pro pronásledování ze zákonem uznaných důvodů, kdy je tímto institutem chráněna toliko nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené, třebaže i další případy vážného porušování ostatních lidských práv se mohou jevit jako natolik závažné, že by na ně taktéž bylo možno nahlížet jako na pronásledování (například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.9.2005, č.j. 5 Azs 125/2005 - 46). Udělení mezinárodní ochrany pak v žádném případě nelze „využívat“ k legalizaci pobytu v České republice, neboť pro takový účel obsahuje právní řád České republiky jiné nástroje, konkrétně instituty podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“; srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18.11.2004, č.j. 7 Azs 117/2004-57). Pokud má žalobce zájem setrvat v České republice a žít zde se svou manželkou, či zatím jen družkou, je třeba, aby o to usiloval právě prostřednictvím institutů zákona o pobytu cizinců, nikoli na základě institutů zákona o azylu, který je určen pro specifické případy, o jaký se však v daném případě nejedná.

15. Soud s ohledem na shora uvedené shledal žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. s tím, že úspěšný žalobce se náhrady nákladů řízení vzdal.

17. V dané právní věci ustanovené zástupkyni žalobce náleží odměna za 2 úkony právní služby (převzetí věci včetně nahlížení do spisu dne 24.8.2016 a písemné doplnění žaloby) po 3.100,- Kč, tj. 6.200,- Kč [dle § 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. b), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], 2 režijní paušály po 300,- Kč, tj. 600,- Kč, k uvedeným úkonům právní služby dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21 % DPH ve výši 1.428,- Kč, neboť advokátka je plátkyní této daně, což je soudu známo z jeho rozhodovací činnosti. Odměna za zastoupení žalobkyně byla proto určena v celkové výši 8.228,- Kč.

18. Odměna za zastoupení žalobkyně bude advokátce vyplacena z účtu zdejšího soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení, a to v souladu s ust. § 35 odst. 8 věta první za středníkem zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 19.10.2016 JUDr. Jana Záviská samosoudkyně