62 Az 20/2016

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobce: A. T . , státní příslušnost Arménská republika, t.č. bytem Pobytové středisko Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá, zastoupeného Mgr. Beatou Kaczynskou, advokátkou se sídlem Nádražní 38/8, Český Těšín, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č.j. OAM-1018/ZA-ZA14-ZA05-2015 ze dne 16.8.2016, o udělení mezinárodní ochrany, takto:

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Odměna advokátky Mgr. Beaty Kaczynské se určuje částkou 18.762,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

1. Žalobce se včasnou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra č.j. OAM-1018/ZA-ZA14-ZA05-2015 ze dne 16.8.2016 (dále jen napadené rozhodnutí), kterým žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu).

2. Žalobce namítá, že vydáním napadeného rozhodnutí žalovaný porušil ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), podle něhož postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu se zásadou zákonnosti, zákazu zneužití, dobré víry a materiální rovnosti. Dále namítá porušení § 12, § 14 a § 14a zákona o azylu.

3. Žalobce je přesvědčen, že v jeho případě byl naplněn azylový důvod uvedený v ust. § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu z důvodu, že mu v Arménii hrozilo nebezpečí v důsledku jeho činnosti při volbách. Nechtěl, aby v nich zvítězila Republikánská strana a v rámci svých předvolebních aktivit vysvětloval voličům, že nemusí tuto stranu volit. Žalobce se následně cítil ohrožen, když po něm byla vyžadována úhrada částky 50 000 USD. Ze shromážděných zpráv žalovaný dovodil, že fungování státní správy v zemi původu nedosahuje západních standardů a nalézt přiměřenou obranu může být v individuálních případech obtížné, avšak na žadateli lze požadovat, aby se alespoň o takovýto krok pokusil. V této souvislosti žalobce poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31.10.2008, sp. zn. 5 Azs 50/2008, v němž soud konstatoval, že pokud je zjevné, že orgány v zemi původu nejsou schopny či ochotny poskytnout účinnou ochranu před vážnou újmou (pronásledováním) způsobenou nestátními subjekty, nelze po žadateli požadovat, aby se na tyto orgány či jiné subjekty obracel.

4. Žalobce dále nesouhlasí se způsobem, jakým se žalovaný vypořádal s možností udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Přestože možnost přezkumu správního rozhodnutí o neudělení humanitárního azylu je ze strany soudu značně omezená, není podle žalobce vyloučena. Žalobce ve správním řízení doložil, jak závažným zdravotním obtížím musí čelit, přičemž nesouhlasí se způsobem, jakým žalovaný tyto jeho zdravotní obtíže posoudil a k jakým závěrům dospěl v otázce dostupnosti zdravotní péče v zemi původu žalobce.

5. Žalovaný k žalobním bodům uvádí, že v průběhu správního řízení shromáždil adekvátní a aktuální informace o zemi původu žalobce a při hodnocení skutkového děje se řídil zásadou materiální pravdy. Finanční požadavek konkrétní osoby vznesený vůči žalobci nemá žádnou souvislost s některým z azylově relevantních důvodů. Žalobce mohl využít institutů právního řádu svého státu na ochranu svých práv nebo institutu vnitřního přesídlení v rámci země původu. Žalovaný se dovolává závěrů vyslovených v rozhodnutích Nejvyššího správního soudu, že tvrzené obavy z vyhrožování ze strany soukromých osob a případně i z jejich násilného jednání, i třeba odůvodněné, by se mohly stát důvodem pro udělení azylu pouze tehdy, pokud by státní orgány země původu takové ohrožení podporovaly, tolerovaly, organizovaly, záměrně trpěly, nezajistily účinnou ochranu apod. Případná nižší efektivita takové ochrany v konkrétních podmínkách té které země však ještě nečiní z takového ohrožení pronásledování, a tedy ani azylový důvod. Břemeno tvrzení ohledně nedostupnosti ochrany v zemi původu leží na straně žadatele, který se musí alespoň pokusit své problémy řešit využitím reálně dostupných prostředků k dosažení ochrany svých práv u státních orgánů země původu.

6. K námitce neudělení humanitárního azylu žalovaný uvádí, že o humanitární azyl nelze žádat; na jeho udělení není právní nárok ani subjektivní právo. Žalovaný provedl správní uvážení, avšak po zhodnocení všech okolností neshledal pro udělení humanitárního azylu důvod. Po návratu do vlasti bude žalobce schopen pokračovat v dosavadní léčbě svých zdravotních problémů.

7. Žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je uvedeno v odst. [1] tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že po provedeném dokazování nebylo prokázáno, že by žadatel ve své vlasti byl pronásledován ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, když žalobce neuvedl ani žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že vyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod. Žalovaný neshledal u žalobce ani odůvodněný strach z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť žalobce svou vlast opustil z důvodu obav z muže, který po něm vyžaduje vrácení peněz rozdaných v předvolební kampani. Žalovaný uvedl, že žalobce má možnost obrátit se na policii v případě poškození způsobeného trestnou činností. Tato možnost existuje tím spíše, že ve své výpovědi žalobce ani neuvedl, že by měl v minulosti s policií či jinými státními orgány jakékoliv problémy. V případě žadatele nebyl shledán důvod pro udělení humanitárního azylu, neboť žalovaný nezjistil u žalobce žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro udělení tohoto druhu azylu. Pokud se týká doplňkové ochrany, nebyl shledán ani důvod pro její udělení.

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v intencích § 75 odst. 1, odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), vycházeje ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

9. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 27.11.2015 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ve které uvedl, že je státním příslušníkem Arménské republiky a vyznáním se hlásí k apoštolské církvi. On sám ani nikdo z rodiny není členem žádné politické strany. Je svobodný, bezdětný, matka žije v Arménii, otec v Gruzii a jeho dvě sestry žijí v Rusku. Nikdy proti němu nebylo vedeno trestní stíhání. Svou vlast opustil v září 2013, v Nizozemí požádal o mezinárodní ochranu, ale poslali ho do České republiky, protože měl české vízum. V České republice požádal o mezinárodní ochranu a následně odcestoval do Německa, odkud ho převezli zpět do České republiky. V zemi původu má problém s určitou osobou, která po něm vyžaduje vrátit peníze, které žalobce rozdal voličům při volební kampani v rámci kupování hlasů pro Republikánskou stranu. Tato osoba po něm požaduje vrácení 50 000 USD, neboť v daném volebním obvodu tato strana nevyhrála volby. Žalobce voličům při předávání peněz sděloval, že si mohou vybrat, koho budou volit. Dalším důvodem, proč v České republice žádá o mezinárodní ochranu, je jeho špatný zdravotní stav. Žalobce má operované srdce, ledviny, žaludek a páteř, trpí žloutenkou. Po psychické stránce je na tom velmi špatně.

10. Dne 27.11.2015 byl s žalobcem proveden pohovor za přítomnosti tlumočníka arménského jazyka, při němž potvrdil, že důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je obava z muže, který po něm chce v zemi původu vrátit peníze rozdané v předvolební kampani a jeho zdravotní potíže, konkrétně psychické problémy a chronická hepatitida typu C.

11. Současná žádost o udělení mezinárodní ochrany je již druhou v pořadí. Poprvé žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky dne 20.3.2014. Rozhodnutím žalovaného ze dne 20.5.2015, č.j. OAM-49/LE-LE21- ZA14-2014, které nabylo právní moci dne 3.6.2015, bylo řízení o žádosti žalobce podle § 25 písm. d) zákona o azylu zastaveno, neboť se žalobce nedostavil k doplňujícímu pohovoru za účelem objasnění důvodů své žádosti o udělení mezinárodní ochrany. V žádosti ze dne 20. 3. 2014 však žalobce nastínil zcela jiný azylový příběh oproti žádosti ze dne 27. 11. 2015, kdy tvrdil, že byl svědkem vraždy v srpnu 1988, kdy se dva muži napadli nožem a jeden zemřel. Při pohovoru dne 20. 3. 2014 doplnil, že nakonec bratr zavražděného jej obvinil z vraždy, ale u soudu se mělo prokázat, že on to nebyl. V r. 2003 byl napaden v Rusku, v metru, kdy dva muži jej bodli nožem a řekli, že to má za to, co bylo v r. 1988. Když se vrátil do Arménie, byl znovu vyšetřován. Kvůli těmto problémům chtěl odjet do Holandska.

12. Z informace MZV ČR č.j. 125583/2015-LPTP ze dne 17.12.2015 soud zjistil, že v Arménii existuje možnost obrátit se na policii v případě poškození způsobeného trestnou činností. Taktéž je možné podat stížnost na policii v případě její nečinnosti. Právní úprava Arménie na straně jedné vykazuje prvky demokratického státu, ale v individuálních případech se může lišit, kdy záleží na „platební schopnosti hráčů“, vazbách „přátel na správných místech“ a členství ve vládnoucí straně.

13. Z lékařských zpráv žalobce soud zjistil, že mu byla diagnostikována hepatitida typu C, emočně nestabilní porucha osobnosti a bolesti žaludku. Z informace sítě místních lékařů č.j. BMA 7707 ze dne 25.1.2016 soud zjistil, že lékařská péče pro léčbu hepatitidy typu C je v Arménii dostupná. Do určité míry je problematická dostupnost některých antivirových přípravků pro hepatitidu typu C, avšak Arméni řeší tuto situaci obstaráním léků v zahraničí. Na léčbu nestabilní poruchy osobnosti žalobce užívá lék Rivotril, který je podle informace místních lékařů č.j. BMA 7935 ze dne 27.3.2016 dostupný pod názvem Clonazepam. Ze zprávy Světové zdravotnické organizace z roku 2013 soud zjistil, že současný systém péče o duševní zdraví se v Arménii zaměřuje na lůžkovou léčbu. Psychiatrická péče je poskytována výhradně ve specializovaných institucích duševního zdraví včetně nemocnic a sociálních psychoneurotických center.

14. U jednání soudu se žalobce snažil potvrdit výpověď ohledně volebních úplatků za hlasy, když kladl důraz na své účelové konání, v důsledku kterého v jejich obvodě nezvítězila jinak vítězná politická strana. Chtěl do Holandska, kde má příbuzné, avšak nevěděl, že má české vízum. Když jej z Holandska vrátili do České republiky, nevěděl kde je, nikoho v České republice nezná a obával se, že jej tu převezli proto, aby byl blíže Ruska a svého státu, a proto lhal v prvním řízení. Poukázal na svůj nepříznivý zdravotní stav a na skutečnost, že v Arménii je těžko přístupná zdravotní péče a obavu, že z důvodu neléčení může dojít ke zhoršení zdravotního stavu.

15. V ust. § 12 písm. a), b) zákona o azylu jsou stanoveny důvody pro udělení azylu. Podle tohoto ustanovení se azyl udělí, bude-li zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatnění politických práv a svobod, nebo má-li odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

16. Soud nepřisvědčil žalobnímu bodu, že v případě žalobce byl naplněn azylový důvod uvedený v § 12 písm. b) zákona o azylu, který žalobce odůvodňuje tím, že mu v Arménii hrozí nebezpečí v důsledku jeho činnosti při volbách. K žádosti o udělení mezinárodní ochrany i při pohovoru však žalobce uvedl, že obdržel peníze, za něž měl nakupovat hlasy pro Republikánskou stranu před zdejšími volbami. Tuto činnost měl sabotovat tím, že lidem peníze rozdal, ale sdělil jim, že mohou volit tu stranu, kterou si vyberou. Kvůli tomu, že v jejich obvodu uvedená strana volby nevyhrála, muž, který žalobci peníze pro nákup hlasů voličů předal, je požaduje vrátit. Soud především zdůrazňuje, že žalobce sám svými předestřenými zcela odlišnými azylovými příběhy, zpochybňuje přesvědčivost svých tvrzení. Nicméně při úvaze, že se obává lidí z důvodu své činnosti při volbách, tak jak uvedl v azylovém příběhu č. 2, je zřejmé, že se žalobce v zemi původu měl podílet na manipulaci voleb prostřednictvím nakupování hlasů; dle soudu je nerozhodné, že žalobce měl potenciálním voličům deklarovat, že mohou volit, koho chtějí. Žalobce sám připustil, že voliči se cítí být vůči straně zavázáni již pouhým přijetím finančních prostředků, proto jim taky vysvětloval, že mohou volit, koho chtějí, neboť nikdo nezjistí, jakou stranu opravdu volili. V každém případě skutečnost, že po žalobci někdo požadoval finanční náhradu za „neúspěšný“ nákup hlasů, nelze podřadit pod pojem pronásledování za uplatňování politických práv a svobod nebo pro zastávání určitých politických názorů ve smyslu § 12 zákona o azylu.

17. Jelikož popsaný finanční požadavek konkrétní osoby nemá žádnou souvislost s některým z azylově relevantních důvodů, není již pro danou věc rozhodná následující námitka, v níž žalobce projevil nesouhlas se zhodnocením skutečností uvedených ve zprávě MZV ČR č.j. 125583/2015-LPTP ze dne 17.12.2015. Pro úplnost soud uvádí, že za pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu se považuje takové jednání, jehož se dopouštějí orgány státní moci nebo osoby, které tuto moc ztělesňují. Tvrzené obavy z vyhrožování a násilného jednání ze strany soukromých osob by se mohly stát důvodem pro udělení azylu pouze tehdy, pokud by státní orgány země původu takové ohrožení podporovaly, organizovaly, záměrně trpěly apod. Případná nižší efektivita ochrany poskytované daným státem před těmito osobami však ještě nečiní z takového ohrožení „pronásledování“ (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.4.2007, sp. zn. 7 Azs 14/2007).

18. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádal se všemi relevantními informacemi obsaženými v uvedené zprávě MZV. I když fungování státní správy v zemi původu žalobce nedosahuje standardů, na které jsme v západní a střední Evropě zvyklí, v důsledku čehož může být v zemi původu v individuálních případech obtížné nalézt přiměřenou ochranu, žalobce pomoc zdejších orgánů vůbec nevyhledal a bezprostředně po vznesení finančního požadavku osoby zemi původu opustil. Do země původu se sice žalobce po krátké době vrátil, avšak účelem tohoto pobytu bylo zařízení cesty do některé ze zemí Evropské unie. Žalobce v zemi původu nebyl pronásledován státními orgány, se státními orgány ani neměl žádné problémy. I když právní úprava země původu žalobce vykazuje prvky demokratického státu, může se tato ochrana v individuálních případech lišit, nicméně tato skutečnost ještě sama o sobě nezakládá, že by se žalobce v případě svého ohrožení nedomohl pomoci u státního orgánu. Břemeno tvrzení ohledně nedostupnosti resp. nedostatečnosti ochrany v zemi původu leží na žalobci, který by se měl alespoň pokusit své problémy řešit využitím všech reálně dostupných prostředků k dosažení ochrany svých práv u státních orgánů země původu. Soud souhlasí s žalovaným, že pouhá nedůvěra občana ve státní instituce zdůvodňovaná tvrzením, že nejsou schopny jej ochránit proti kriminálním živlům, nelze podřadit důvodům pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.3.2004, sp. zn. 5 Azs 7/2004).

19. Důvody udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu jsou velmi individuální, např. se jedná o závažnou nemoc, stáří apod. Takové důvody u žalobce nebyly shledány. Udělení humanitárního azylu je vázáno na důvody zvláštního zřetele hodné pro případ, že nejsou splněny podmínky pro udělení azylu ve smyslu § 12 zákona o azylu. Je věcí správního uvážení, zda jsou uvedené důvody u žadatele shledány. Na udělení této formy mezinárodní ochrany nemá žalobce subjektivní právo. Soud při přezkoumávání takového rozhodnutí nehodnotí výsledek úvahy správního orgánu, nýbrž pouze to, zda rozhodnutí logicky plyne z provedených důkazů a zda k němu správní orgán dospěl řádným procesním postupem, tedy z hlediska dodržení práv na spravedlivý proces. Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Při splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné prostředky.

20. V žalobním bodu vztahujícím se k nesouhlasu s neudělením humanitárního azylu žalobce opětovně poukázal na své zdravotní problémy týkající se poruchy osobnosti a hepatitidy typu C. V případě těchto nemocí se však nejedná o takové zdravotní obtíže, které by byly léčitelné pouze v České republice. Soud v postupu žalovaného neshledal žádné pochybení ani v otázce posouzení udělení mezinárodní ochrany podle § 14 zákona o azylu. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně zabýval možnostmi léčby nemocí žalobce v zemi původu, přičemž na základě informací místních lékařů dospěl k závěru, že po návratu do vlasti bude žalobce schopen pokračovat v dosavadní léčbě svých zdravotních problémů do té míry, že udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu není nutné. Pokud jde o nedostupnost některých antivirových přípravků pro hepatitidu typu C, které nejsou v zemi původu žalobce registrovány, dospěl žalovaný k závěru, že žalobce bude schopen si tyto léky zajistit, neboť Arméni si tyto léky běžně obstarávají v zahraničí. Žalobce byl v minulosti obchodně aktivní, hodně cestoval především do Ruské federace, kde žijí i jeho sestry, otec žije v Gruzii. Žalovaný dále poukázal na to, že ačkoliv má žalobce užívat hepatoprotektiva Essentiale forte N, tak z finančních důvodů tento lék neužívá, a proto se jeho situace v zemi původu nezmění, pokud by se mu nepodařilo některá léčiva obstarat. Uvedené informace místních lékařů jsou podle názoru soudu dostatečným podkladem pro závěr, který v tomto směru žalovaný učinil. V této souvislosti soud odkazuje na opakovaný názor Nejvyššího správního soudu vyslovený např. v rozhodnutí ze dne 18. 10. 2005, č. j. 3 Azs 226/2005 – 68, nebo ze dne 26. 7. 2007, č. j. 2 Azs 30/2007 - 69 (dostupné na www.nssoud.cz), že nižší úroveň zdravotnictví v zemi původu bez přistoupení dalších okolností nemůže založit důvod pro udělení azylu.

21. Pokud žalobce namítal porušení § 14a zákona o azylu s tím, že žalovaný pochybil, když u něj neshledal důvody pro udělení doplňkové ochrany, na výzvu soudu již uvedený žalobní bod neodůvodnil. V rámci žalobních bodů ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. je žalobce povinen zcela konkrétně vylíčit, jakých nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným a rovněž je povinen odůvodnit svůj právní závěr o domnělé nezákonnosti jednání správního orgánu. Rozsah soudního přezkumu napadeného rozhodnutí je vždy závislý na žalobci a odehrává se v mezích určitě a přesně stanovených žalobních bodů. Žalobním bodem proto nemůže být pouhá citace údajně porušených ustanovení zákona o azylu nebo jejich parafráze bez jakékoli specifikace. V rámci tohoto žalobního bodu žalobce neuvedl, v čem by měly spočívat důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, v důsledku čehož je tento žalobní bod natolik obecný, že brání soudu v konkrétním přezkumu napadeného rozhodnutí. Proto jen v obecné rovině soud zkoumal, zda žalovaný se dostatečně touto otázkou zabýval a zda srozumitelně své úvahy do odůvodnění rozhodnutí uvedl. Soud neshledal pochybení u žalovaného ani v otázce vyhodnocení doplňkové ochrany a zcela se ztotožnil se stanoviskem správního orgánu k této otázce a soud odkazuje proto na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

22. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný provedl v dostatečné míře dokazování, za účelem zjištění skutkového stavu si opatřil zprávy svědčící o situaci v Arménii, lékařské zprávy žalobce a informace o dostupnosti zdravotní péče. Obsah správního spisu je podle názoru soudu dostatečným podkladem pro napadené rozhodnutí. Rozhodnutí žalovaného je dostatečně, logicky a přesvědčivě odůvodněno.

23. Soud na závěr zdůrazňuje, že jakkoliv je smyslem práva azylu poskytnout žadateli ochranu, nejde o ochranu před jakýmkoliv negativním jevem v zemi původu; azyl jako právní institut je společně s doplňkovou ochranou jednou z forem mezinárodní ochrany, avšak není univerzálním nástrojem pro poskytování ochrany před bezprávím, postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel. Důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně úzce a nepokrývají celou škálu porušení lidských práv a svobod, která jsou jak v mezinárodním, tak ve vnitrostátním kontextu uznávána. Institut azylu je aplikovatelný v omezeném rozsahu, a to pouze pro pronásledování ze zákonem uznávaných důvodů, kdy tímto institutem je chráněna toliko nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené, třebaže i další případy vážného porušování ostatních lidských práv se mohou jevit jako natolik závažné, že by na ně taktéž bylo možno nahlížet jako na pronásledování (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.9.2005, č.j. 5 Azs 125/2005).

24. Ze shora uvedených důvodů krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť procesně úspěšnému žalovanému nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

26. Právní zástupkyni Mgr. Beatě Kaczynské, ustanovené žalobci usnesením zdejšího soudu ze dne 12. 9. 2016 čj. 62 Az 20/2016-16 byla přiznána odměna za 4 úkony právní služby ve výši 12.400,- Kč (4 x 3.100,-) dle § 11 odst. 1 písm. b/ d/ a g/ vyhl. č. 177/1996Sb., v platném znění (převzetí včetně nahlížení do spisu dne 5. 1. 2017, nebyla přiznána porada s klientem, když advokátka soudu nepředložila žádný důkaz o uskutečnění této porady, dále sepsání žaloby a repliky a účast u jednání soudu) dle § 11 odst. 1 písm. b/ d/ a g/ vyhl. č. 177/1996Sb., v platném znění a čtyř režijních paušálů ve výši 1.200,- Kč (4x300,-Kč) dle 13 odst. 3 cit. vyhl. č. 177/1996 Sb. k uvedeným úkonům právní služby, celkem 13.600,- Kč.

27. Dále byly přiznány náklady jízdného v celkové výši 1.106,- Kč ze sídla advokátky z Českého Těšína do Ostravy k procesnímu soudu a zpět , vykonány byly celkem 2 cesty, a to dne 5. 1. 2017 k nahlédnutí do spisu a dne 25. 1. 2017 k jednání soudu (ujeto bylo celkem tedy 192 km, jízdy byly vykonány osobním automobilem Mercedes-Benz, C 200 CDI, rz X, s kombinovanou spotřebou dle velkého technického průkazu vozidla 6,5 l/km, při vzdálenosti 192 km, ceně nafty 28,60 Kč dle vyhl. č. 440/2016 Sb. a sazby základní náhrady za 1 km jízdy dle vyhl. č. 440/2016 Sb. 3,90 Kč, představuje náhrada jízdného částku 1.106,-Kč).

28. Zástupkyni žalobce byla dále přiznána náhrada za ztrátu času v rozsahu 8 půlhodin po 100,-Kč, tj. 800,-Kč dle § 14 odst. 1,3 citované vyhlášky v souvislosti s cestou advokátky z jeho sídla k soudu zpět dne 5. 1. a 25. 1. 2017.

29. Částka 15.506,- Kč byla navýšena o 21% DPH, tj. o 3.256,- Kč na celkovou částku 18.762,- Kč.

30. České republice vznikly náklady spojené se zastoupením advokáta, které soud žalobci ustanovil. Dle ust. § 35 odst. 8 tyto náklady platí stát. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 25. ledna 2017 JUDr. Jana Záviská samosoudkyně