62 Az 22/2026

Rubrum

č. j. 62Az 22/2026 – 16 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D. ve věci žalobce: Y.H. státní příslušnost Běloruská republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2026, č. j. OAM-121/VL-VL17- VL15-PZ-ZZC-2026, ve věci zajištění v zařízení pro zajištění cizinců, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne č. j. 18. 5. 2026, č. j. OAM-121/VL-VL17- VL15-PZ-ZZC-2026, se zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá přezkumu výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým rozhodl o prodloužení zajištění žalobce dle § 46a odst. 1 písm. e), odst. 5 zákona č. 325/1999 Sb., Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P. 2 62 Az 22/2026 o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) s dobou trvání zajištění do 30. 7. 2026.

2. Žalobce předně namítl, že nebyly splněny podmínky jeho zajištění, když není naplněna podmínka účelovosti žádosti o mezinárodní ochranu žalobce.

3. Žalobce dále namítá, že žalovaný nesprávně a nedostatečně posoudil možnost uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu, když zejména nepřihlédl k individuální situaci žalobce. Zdůraznil dále, že v současné době bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného o opakované žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, přičemž rozsudek ještě nebyl doručen. Není proto rozumný zákonný důvod pro prodloužení zajištění žalobce.

4. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout a odkázal na napadené rozhodnutí. Zjištění vyplývající z obsahu správního spisu 5. Žalobce požádal dne 1. 2. 2026 o mezinárodní ochranu. Dne 3. 2. 2026 rozhodl žalovaný o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců, a to do 21. 5. 2026. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce žalobou, která byla rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 10. 3. 2026 zamítnuta. Žalobce dále požádal dne 13. 4. 2026 o propuštění ze zajištění, které žalovaný nevyhověl rozhodnutím ze dne 15. 4. 2026, přičemž žaloba podaná proti tomuto rozhodnutí byla rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 6. 5. 2026 zamítnuta.

6. Soudu je z úřední činnosti známo, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, vyhlášeného dne 13. 5. 2026 (ke dni vydání tohoto rozsudku není vyhotoven písemně), bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2026, č. j. OAM-121/VL-VL17- ZA06-2026 ve věci mezinárodní ochrany žalobce.

7. Napadeným rozhodnutím ze dne 18. 5. 2026 žalovaný prodloužil dobu zajištění do 30. 7. 2026; toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 20. 5. 2026. Posouzení věci krajským soudem 8. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě rozhodl krajský soud bez nařízení jednání, a to v souladu s § 46a odst. 8 zákona o azylu.

9. Co se týká rozsahu přezkumu napadeného rozhodnutí, postupoval soud v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora EU ze dne 8. 11. 2022 o předběžné otázce ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid. Z něho je nutno dovozovat, že správní soud je povinen při přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem. V řízení o přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince se proto s ohledem na specifika institutu zajištění neuplatní pravidlo soudního přezkumu v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2022, č. j. 34 Az 36/2022-32, č. 4439/2022 Sb. NSS). Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P. 3 62 Az 22/2026 10. Soud se předně zabýval otázkou nutnosti prodloužení doby trvání zajištění, jak ji žalovaný stanovil v napadeném rozhodnutí.

11. Dle § 46a odst. 5 zákona o azylu (ve znění účinném od 1. 7. 2023) platí, že žalovaný v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění, kterou lze prodloužit, a to i opakovaně, nejdéle na 180 dnů.

12. Žalovaný napadeným rozhodnutím prodloužil dobu trvání zajištění žalobce do 30. 7. 2026. Rozhodnutí v této části odůvodnil tím, že se dle jeho názoru na důvodech zajištění uvedených v prvním rozhodnutí o zajištění nic nezměnilo a z postupu žalobce je zřejmé, že by jeho propuštěním ze zajištění byla ohrožena realizace rozhodnutí správního orgánu o žádosti žalobce ve věci mezinárodní ochrany, a to zejména následné vycestování žalobce. Následně vyjmenoval skutečnosti, které v případě žalobci i nadále platí, z nichž učinil následně závěr, že podání žádosti žalobce o mezinárodní ochranu bylo učiněno jednoznačně za účelem oddálit, zmařit či znemožnit realizaci jeho vyhoštění.

13. Žalovaný, (na rozdíl od žalobce, který byl osobně přítomen dne 13. 5. 2026 vyhlášení rozsudku, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2026, č. j. OAM-121/VL- VL17-ZA06-2026 ve věci mezinárodní ochrany) si zřejmě nebyl ke dni svého rozhodnutí vědom, že rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany žalobce bylo odklizeno. Je tomu tak přesto, že účastnil ústního jednání ve věci sp. zn. 78 Az 10/2026 dne 6. 5. 2026, u kterého bylo sděleno, že rozsudek bude ve věci vyhlášen dne 13. 5. 2026.

14. Nemůže být přičítáno k tíži žalobce, že se žalovaný zřejmě aktivně nezajímal o výsledek řízení o mezinárodní ochraně, přičemž nevědomost žalovaného se odrazila i v napadeném rozhodnutí, když v rámci předposledního odstavce odůvodňoval stanovení doby trvání zajištění právě skutečností, že ve věci mezinárodní ochrany žalobce doposud nebylo soudem rozhodnuto, a proto žalovanému nezbylo než stanovit maximální lhůtu zajištění žalobce. Takové stanovení doby zajištění však za uvedené situace nemůže obstát, když maximální délka zajištění žalobce neodráží stav řízení o žalobě o mezinárodní ochraně žalobce.

15. Krajský soud s ohledem na to, že došlo ke zrušení rozhodnutí o mezinárodní ochraně žalobce musí konstatovat, že již netrvají důvody, pro které byl žalobce zajištěn, neboť minimálně odpadla hrozba, že by žalobce propuštěním ze zajištění mohl mařit realizaci jeho vycestování. Tato povinnost totiž žalobce stíhá ve smyslu § 54 odst. 2 zákona o azylu uplynutím 30 dnů od pravomocného ukončení řízení o mezinárodní ochraně. Je zjevné, že v případě žalobce k pravomocnému ukončení jeho řízení nedojde do konce 180denní lhůty trvání zajištění.

16. Za uvedené situace další trvání zajištění žalobce nemá zákonný podklad.

17. Krajský soud proto napadené rozhodnutí pro nezákonnost zrušil.

18. Krajský soud pro úplnost dodává, že ve výroku tohoto rozsudku současně nevyslovil, že se žalovanému věc vrací k dalšímu řízení. Vychází z právního názoru vysloveného v rozsudku NSS ze dne 1. 11. 2012, č. j. 9 As 111/2012-34, č. 2757/2013 Sb. NSS, dle něhož „po zrušení rozhodnutí žalovaného o zajištění stěžovatele je nutno na toto rozhodnutí nahlížet, jako kdyby vůbec nebylo vydáno. Neexistuje tak řízení, v němž by mělo být pokračováno (…). Je-li tedy tento úkon ve formě rozhodnutí zrušen, neznamená to současně, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, jak je ve správním soudnictví obvyklé (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Naopak to z povahy věci, která Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P. 4 62 Az 22/2026 je značně specifická a vyžaduje urychlené vyřízení, znamená ukončení řízení před správním orgánem, aniž by se tím, jakkoliv zasahovalo do jeho pravomoci, která byla vyčerpána vydáním původního rozhodnutí.“ Citovaný právní názor je použitelný i na právě řešenou věci, a krajský soud nemá důvod postupovat v souzené věci jinak.

19. Konečně krajský soud uvádí, že s ohledem na výše předestřený právní názor pro nadbytečnost již nevypořádával další žalobní námitky. Závěr a náklady řízení 20. Krajský soud shledal žalobu důvodnou, a proto napadené rozhodnutí dle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil.

21. Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. krajský soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť byť byl žalobce ve věci úspěšný, z obsahu spisu vyplývá, že mu s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Ostrava 3. června 2026 JUDr. Petr Hluštík, Ph. D. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P.