62 Az 30/2019

Rubrum

č. j. 62 Az 30/2019 – 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D. ve věci žalobce: H. M. státní příslušnost Bělorusko toho času Pobytové středisko Havířov sídlem Na Kopci 269/5, 735 64 Havířov – Dolní Suchá zastoupeného advokátem Mgr. Ladislavem Bártou sídlem Purkyňova 6, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2019, č. j. OAM-588/ZA-ZA11- ZA08-2018, ve věci mezinárodní ochrany Shodu s prvopisem potvrzuje 2 62 Az 30/2019 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 30. 7. 2019 domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2019, č. j. OAM-588/ZA-ZA11-ZA08-2018, kterým bylo rozhodnuto tak, že se žalobci mezinárodní ochrana dle § 12, § 13, § 14, § 14 a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje.

2. Žalobce má za to, že žalovaný nesprávně vyhodnotil otázku udělení humanitárního azylu vzhledem k opomenutí vyhodnocení kritéria věku žalobce na území ČR. Žalovaný se v odůvodnění rozhodnutí zabýval otázkou, zda jsou v případě žalobce dány důvody udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, avšak podle žalobce nedostatečně. Poukázal na závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2014, č. j. 5 Azs 23/2013-18. Zdůraznil, že ačkoliv rozhodnutí o udělení či neudělení humanitárního azylu podléhá pouze velmi omezenému soudnímu přezkumu, nemůže napadené rozhodnutí z hlediska citované judikatury obstát. Žalobce je bezesporu osobou vyššího věku, když ve svých 64 letech dosahuje takřka kategorie zranitelné osoby podle § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu. Žalovaný se však nevěnoval dostatečně vyhodnocení otázky věku žalobce při úvahách o udělení humanitárního azylu. Naprosté opomenutí jakékoliv úvahy zahrnující právě uvedené kritérium představuje zřetelné zneužití správního uvážení.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout; uvedl, že nesouhlasí s obsahem žalobních námitek, neboť nedokládají namítaná porušení zákonných ustanovení. Má za to, že úvahy týkající se neudělení humanitárního azylu dostatečně rozvedl, zhodnotil všechny skutečnosti, přičemž jeho úvahy nejeví známky libovůle a ze správního spisu neplyne ani porušení procesních předpisů. O humanitární azyl nelze žádat, není na něj právní nárok. Zdůraznil, že neopomněl při svých úvahách věk žadatele. Správní uvážení žalovaného odpovídá ustálené judikatuře. Zjištění z obsahu správních spisů 4. Ze správních spisů soud zjistil, že žalobce podal již dne 19. 4. 2013 žádost o udělení mezinárodní ochrany, přičemž rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 10. 2013 mu byla udělena doplňková ochrana na dobu 12 měsíců. Dne 4. 11. 2014 došlo k jejímu zániku uplynutím doby, na kterou byla udělena. Dále dne 22. 12. 2014 požádal žalobce opětovně o udělení mezinárodní ochrany, přičemž mu byla žalovaným dne 28. 5. 2015 opětovně udělena doplňková ochrana na dobu 12 měsíců, která byla rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 5. 2016 prodloužena o dalších 24 měsíců. Tato zanikla dne 8. 6. 2018 uplynutím doby, na kterou byla udělena. Dne 4. 7. 2018 podal žalobce opětovně žádost o udělení mezinárodní ochrany. K této žádosti poskytl žalobce informace o své osobě a o důvodech žádosti, a to také v protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, že je běloruské národnosti i státní příslušnosti, od roku 2016 je vdovcem, má syna V. M., který dlouhodobě žije v Bělorusku. Jako důvod žádosti uvedl strach z návratu do vlasti, protože Shodu s prvopisem potvrzuje 3 62 Az 30/2019 jejich prezident je u moci již 20 let. V Bělorusku se účastnil demonstrací proti prezidentovi a tyto rozháněla policie. Má strach, že bude poslán do vězení.

5. Ve správním spise jsou založeny informace o zemi původu, ohledně politické a bezpečnostní situace v Bělorusku z června 2018, zpráva o dodržování lidských práv v Bělorusku z března 2019 a Informace MZV ČR z června 2019 o pobytu občanů Běloruska v zahraničí a situace občanů Běloruska po návratu do vlasti. a hodnocení Kosova jako bezpečné země původu z října 2018. Dne 3. 7. 2019 byla žalobci dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či vyjádřit námitky proti zdrojům informací a způsobu jejich využití. Žalobce doplnění podkladů pro rozhodnutí žalobce nenavrhl, uvedl pouze to, že syn bydlí v Bělorusku, nyní už za ním nikdo nechodí, ale dřív tam chodila policie a ptala se po žalobci.

6. Následně dne 9. 7. 2019 rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Žalovaný neshledal naplnění zákonných důvodů pro udělení azylu, ani důvod k udělení doplňkové ochrany. Žalovaný dále posuzoval také otázku udělení humanitárního azylu. Uvedl, že se zabýval žalobcovou rodinnou, sociální a ekonomickou situací a přihlédl také k jeho věku i zdravotnímu stavu a dospěl k závěru, že z průběhu správního řízení nevyplynul žádný důvod hodný zvláštního zřetele pro jeho udělení. Uzavřel, že žalobce je dospělou a zdravou osobou schopnou zajistit si obživu prací, když žalobce trpí posledních pět let lupenkou. Pokud jde o rodinnou situaci, je vdovec a zletilý syn žije v Bělorusku. Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

8. Krajský soud především dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu a obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace ohledně politické, bezpečnostní situaci a stavu dodržování lidských práv v Bělorusku soud považuje za zcela dostatečné a přiměřeně aktuální k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí.

9. Žalobce uplatnil v žalobě v zásadě pouze jediný žalobní bod, a to že žalovaný se nevěnoval vyhodnocení otázky věku žalobce při úvahách o udělení humanitárního azylu. Tato námitka však podle krajského soudu není důvodná. Předně je třeba vycházet z toho, že, jak vyplývá z dlouhodobé, bohaté a konstantní judikatury správních soudů, udělení azylu z humanitárních důvodů je vázáno na správní uvážení a žadatel na ně nemá nárok. Soud při přezkoumávání takového rozhodnutí posuzuje pouze to, zda uvážení nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem a zda k němu správní orgán dospěl řádným procesním postupem; nemůže však - jsou-li tyto předpoklady splněny - vytýkat správnímu orgánu, že svého práva udělit humanitární azyl neužil (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2005, č. j. 6 Azs 304/2004-43, č. j. 5 Azs 196/2005-48 ze dne 7. 12. 2005, č. j. 8 Asz 195/2005-66 ze dne 17. 2. 2006 a další)

10. V rozsudku ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003-48 Nejvyšší správní soud uzavřel, že „Azyl z humanitárních důvodů lze udělit pouze v případě hodném zvláštního zřetele. Není na něj právní nárok a posouzení důvodů žadatele je otázkou správního uvážení správního orgánu. Shodu s prvopisem potvrzuje 4 62 Az 30/2019 V otázkách přezkumu správního rozhodnutí, které je ovládáno zásadami správního uvážení, zákon vytváří kriteria, podle nichž a v jejichž rámci se může uskutečnit volba, včetně výběru a zjišťování těch skutečností konkrétního případu, které nejsou správní normou předpokládány, ale uvážením správního orgánu jsou uznány za potřebné pro volbu jeho rozhodnutí. Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry (prejud. III. ÚS 101/95).“.

11. Z napadeného rozhodnutí přitom jednoznačně vyplývá, jaké skutečnosti považoval žalovaný za podstatné při úvahách o (ne)udělení humanitárního azylu ve smyslu § 14 zákona o azylu – posuzoval zejména rodinnou, sociální a ekonomickou situaci žalobce a přihlédl také k jeho věku i zdravotnímu stavu. Je zcela zřejmý výběr podstatných posuzovaných skutečností zvolených žalovaným pro potřeby správního uvážení ve smyslu § 14 zákona o azylu. Nelze vytýkat žalovanému, pokud se blíže nevyjádřil k tomu, jak vyhodnotil otázku věku žalobce, když je zřejmé, že věk žalobce žalovaný nevyhodnotil jako okolnost zvláštního zřetele hodnou. Samotný žalobce se nedomáhal ochrany z humanitárních důvodů, a ani ve své výpovědi stran svého věku či jeho životní situace s ním související neuvedl žádné podstatné okolnosti, které by měly žalovaného vést k tomu, že věk může být u žalobce právě tou zcela specifickou významnou okolností, která by mohla vést k závěru o naplnění podmínek pro udělení azylu dle § 14 zákona o azylu.

12. Krajský soud má za to, že žalovaný se zcela správně a podrobně vypořádal se všemi podstatnými skutečnostmi a z hlediska žalobní námitky se všemi skutečnostmi, které mohly mít vliv na rozhodnutí o udělení azylu z humanitárních důvodů, přičemž podle přesvědčení krajského soudu jsou úvahy žalovaného v tomto směru zcela logické, přezkoumatelné a nevybočující ze zákonných mezí. Závěr a náklady řízení 13. Krajský soud tedy uzavírá, že žalobní námitky důvodnými neshledal, a proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně v řízení úspěšná nebyla a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly. Soud tedy výrokem II. tohoto rozsudku žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Ostrava 28. dubna 2020 JUDr. Petr Hluštík, Ph. D. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje