62 Az 44/2021

Rubrum

č. j. 62 Az 44/2021 - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D. ve věci žalobce: T. L., státní příslušnost Vietnamská socialistická republika proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2021, č. j. OAM-109/LE-VL17- HA15-2021, ve věci mezinárodní ochrany, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se domáhal žalobou došlou soudu dne 9. 11. 2021 přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto tak, že žádost žalobce o mezinárodní ochranu se podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) zamítá jako zjevně nedůvodná.

2. Žalobce namítl, že žalovaný nedostál své povinnosti zjistit dostatečně skutkový stav. Žalovaný podle žalobce nesprávně vyhodnotil jeho žádost jako zjevně nedůvodnou, Shodu s prvopisem potvrzuje I.Ch. 2 62 Az 44/2021 neshromáždil dostatek aktuálních a relevantních podkladů pro vydání rozhodnutí; nedostatečně vyhodnotila tvrzení žalobce o obavách z odplaty věřitelů. Žalovaný pracuje s nedostatečnými informacemi o zemi původu žalobce. Žalovaným shromážděné zprávy nedokazují, že vnitrostátní orgány jsou ve smyslu čl. 7 odst. 1 kvalifikační směrnice ochotny a schopny poskytovat účinnou ochranu proti pronásledování nebo vážné újmě.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že v průběhu řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce je, že ve Vietnamu měl žalobce špatnou práci, do ČR přijel výhradně za prací, neměl žádné problémy kvůli své rase, národnosti či politickému přesvědčení a nikdy neměl ve Vietnamu ani potíže se státními orgány. Shrnul tak, že důvodem odchodu z vlasti byly u žalobce pouze a jen ekonomické důvody. Posouzení žalobcova případu je dle žalovaného v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, která poskytuje dostatečné odpovědi na všechny žalobní námitky. Žalovaný se dále odkázal na dle jeho názoru zcela dostačující zdůvodnění v napadeném rozhodnutí. Zjištění z obsahu správních spisů 4. Ze správního spisu soud zjistil, že rozhodnutím Policie ČR ze dne 5. 9. 2021 byl žalobce zajištěn za účelem správního vyhoštění podle ustanovení § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Z uvedeného rozhodnutí vyplynulo mj., že žalobce byl dne 4. 9. 2021 předán na základě mezinárodní dohody mezi SRN a ČR poté, co byl kontrolován dne 14. 8. 2021 na dálnici D8/A 17 německou policií a nepředložil žádný doklad totožnosti a prokazatelně přicestoval z ČR a doklad nepředložil ani po předání do ČR.

5. Dne 7. 9. 2021 požádal žalobce o udělení mezinárodní ochrany v Zařízení pro zajištění cizinců ve Vyšních Lhotách. Při poskytnutí údajů v souvislosti s žádostí uvedl k důvodům žádosti, že nemá kde bydlet, nemá rodiče ani sourozence a chce zde zůstat. V protokolu ke své žádosti ze dne 13. 9. 2021 dále doplnil, že v ČR byl asi jeden rok, ve vlasti neměl žádné bezpečnostní problémy. Nebyl trestně stíhán. Ve Vietnamu neměl nikoho, do 12 let žil v sirotčinci, měl tam špatnou práci, v ČR hledá lepší práci. Po návratu do Vietnamu by asi měl problém s převaděči, protože by neměl z čeho vrátit dluhy.

6. Ve správním spise jsou založeny informace o zemi původu, ohledně politické a bezpečnostní situace ve Vietnamu ze dne 22. 4. 2021 a dále přehled údajů o zemi ze dne 9. 4. 2021.

7. Dne 5. 10. 2021 byla žalobci dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či vyjádřit námitky proti zdrojům informací a způsobu jejich využití. Doplnění podkladů pro rozhodnutí žalobce nenavrhl, k podkladům se nevyjádřil.

8. Následně dne 21. 10. 2021 rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Uzavřel v něm, že v průběhu řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobce jsou ekonomické důvody. Žádost žalobce posoudil optikou § 16 odst. 1 zákona o azylu, neboť žalobce uváděl pouze ekonomické důvody a zároveň neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů podle § 12 zákona o azylu, nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Posouzení věci krajským soudem Shodu s prvopisem potvrzuje I. Ch. 3 62 Az 44/2021 9. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

10. Krajský soud především dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu a obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu soud považuje za zcela dostatečné a přiměřeně aktuální k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Z obsahu správního spisu vyplývá zcela jednoznačně, že žalobce se nikdy na státní orgány ve Vietnamu neobrátil, ačkoli nevyvstaly žádné okolnosti (nebyly ani nikým tvrzeny), že by mu v tomto cokoli bránilo. Zprávy o politické a bezpečnostní situaci ve Vietnamu považuje krajský soud za zcela dostačující a podložené. Krajský soud má za to, že žalovaný se zcela správně a podrobně vypořádal se situací v zemi původu žalobce při zohlednění žalobcem v průběhu řízení uvedených skutečností.

11. Pokud žalobce namítal nedostatečné vypořádání se s obavami žalobce o odplatu věřitelů, nelze mu přisvědčit. Sám žalobce v pohovoru ke své žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, a to pouze okrajově, že „Po návratu do Vietnamu by asi měl problém s převaděči, protože by neměl z čeho vrátit dluhy“; více se k údajným obavám ze strany věřitelů nikterak nevyjádřil.

12. I přesto si však krajský soud v této souvislosti dovoluje připomenout judikaturu Nejvyššího správního soudu v otázce pronásledování soukromými osobami. Například v rozsudku ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 – 48 dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, který formuloval v právní větě, že „Skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle ustanovení § 12 zákona č. 325/1999, o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu žalobce dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny.“ V právní větě rozsudku ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 – 54, pak Nejvyšší správní soud uzavřel, že „Obecné tvrzení stěžovatele o obavách z pronásledování či nebezpečí, které mu hrozí v zemi původu, bez prokázání existence takového nebezpečí, za situace, kdy se stěžovatel v zemi původu neobrátil se svými problémy na příslušné orgány, nelze podřadit pod zákonem vymezené důvody udělení azylu. Nebyla-li žádost o azyl podána bezprostředně po příjezdu na území České republiky, ale až poté, co stěžovateli nebyl pro pozdní podání žádosti prodloužen pobyt, na území České republiky pobýval nelegálně a hrozilo mu správní vyhoštění, svědčí to o její účelovosti.“ V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2015, č. j. 4 Azs 63/2005-55 tento uzavřel, že „Důvodem pro udělení mezinárodní ochrany formou azylu (§ 12 zákona č. 325/1999, o azylu) není, odešel-li žadatel ze země původu pro obavy ze msty soukromé osoby (věřitele, jemuž nesplatil dluh), nadto za situace, kdy vyhrožování ani neoznámil policii a o azyl požádal v České republice teprve poté, kdy mu zde bylo uděleno správní vyhoštění.“ 13. Krajský sodu se plně ztotožňuje s právním posouzením žádosti žalobce ze strany žalovaného, neboť z obsahu správního spisu skutečně nevyplývají žádné relevantní okolnosti, pro které by byl důvod domnívat se, že by žalobce alespoň teoreticky mohl být vystaven pronásledování z důvodů podle § 12 zákona o azylu, nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Zároveň žalobcem uváděné důvody, pro které požádal o udělení mezinárodní ochrany, byly ryze ekonomické. Za této situace žalovaný správně zamítl žádost Shodu s prvopisem potvrzuje I. Ch. 4 62 Az 44/2021 žalobce jako zjevně nedůvodnou ve smyslu § 16 odst. 1 zákona o azylu. Ostatně, nelze pominout, že žalobce o mezinárodní ochranu požádal až v návaznosti na zajištění za účelem správního vyhoštění. Za situace, kdy žalobce ani v řízení o udělení mezinárodní ochrany, ani v řízení soudním netvrdí žádné relevantní skutečnosti, které by mohly vést k závěru o naplnění podmínek pro poskytnutí jedné z forem mezinárodní ochrany, přičemž v průběhu správního řízení ani nenamítal nic proti podkladům rozhodnutí, nutno dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je správné a zákonné. Závěr a náklady řízení 14. Krajský soud tedy uzavírá, že žalobní námitky důvodnými neshledal, a proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly. Soud tedy výrokem II. tohoto rozsudku žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Ostrava 14. dubna 2023 JUDr. Petr Hluštík, Ph. D. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje I. Ch.