63 Ad 23/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Gavendovou ve věci žalobce: R.L. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 1. 2026, o invalidním důchodu, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 9. 1. 2026, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím ze dne 13. 10. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalovaná odňala žalobci od 8. 11. 2025 invalidní důchod. Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 22. 9. 2025 totiž míra poklesu žalobcovy pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 30 %.

2. Žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí podal námitky, které žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 9. 1. 2026, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

3. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

II. Žaloba

4. Žalobce uvedl, že stanovení míry poklesu pracovní schopnsoti považuje za nedůvodné, nepřesvědčivé a v rozporu se skutečným zdravotním stavem. Jeho zdravotní stav se objekivně zhoršil a přibyly další závěžné diagnózy. Trpí kombinací onemocnění pohybového a nervového aparátu, která zásadním způsobem omezuje schopnost chůze, mobility, stability a dlouhodobé fyzické zátěže. Dlouhodobé bolesti, poruchy spánku a fyzické omezení mají rovněž negativní dopad na jeho psychický stav. Významné sluchové postižení podstatně ztěžuje komunikaci a orientaci.

III. Vyjádření žalované

5. Žalovaná se ve vyjádření k žalobě ze dne 3. 3. 2026 nejprve zaměřila na právní rámec, ustanovení zákona o důchodovém pojištění a na posudky lékařů k posouzení zdravotního stavu žalobce. Uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 10. 12. 2025. Následně vysvětlila, proč považuje vypracovaný posudek za objektivní. Ve věci navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení („zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“). V závěru navrhla zamítnutí žaloby.

IV. Obsah správních spisů a řízení před krajským soudem

6. V průběhu řízení si krajský soud vyžádal správní (posudkový) spis a také správní (dávkový) spis žalované, z nichž vyplývají následující skutečnosti.

7. Z předložených spisů krajský soud zjistil, že žalobci byl přiznán od 16. 2. 2024 invalidní důchod prvního stupně.

8. Lékařka IPZS posoudila při kontrolní lékařské prohlídce zdravotní stav žalobce a dne 29. 9. 2025 vydala posudek se závěrem, že žalobce již není invalidní. Pokles pracovní schopnosti hodnotila dle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, ve výši 30 %. Datum zániku invalidity stanovila na 22. 9. 2025.

9. Žalovaná na základě závěrů shora uvedeného lékařského posudku IPZS prvostupňovým rozhodnutím žalobci odňala invalidního důchodu od 8. 11. 2025. Žalobce proti tomuto rozhodnutí brojil 3. 11. 2025 námitkami. Nesouhlasil s hodnocením jeho zdravotního stavu, neboť tento se určitě nezlepšil.

10. Pro účely námitkového řízení nechala žalovaná vypracovat posudek o invaliditě ze dne 10. 12. 2025 se závěrem, že žalobce není invalidní. Lékař shledal, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddílu E, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Konkrétně je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce chronická bolestivá dysfunkce bederní páteře při degenerativních změnách s radikulární symptomatologií S1 vpravo, bez neurologického deficitu. Dospěl k závěru, že pracovní schopnost žalobce poklesla o 20 %, pro komorbidity a profesi navýšil o 10 % na celkových 30 %.

11. Na základě posudku o invaliditě ze dne 10. 12. 2025 vydala žalovaná dne 9. 1. 2026 žalobou napadené rozhodnutí, proti kterému žalobce brojí žalobou.

12. Krajský soud nechal vypracovat posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Ostravě (dále jen „PK MPSV“). Posudková komise zasedala dne 17. 4. 2026 ve složení předsedy komise, dalšího lékaře s odborností v oblasti neurologie a tajemnice. Žalobce byl na jednání přítomen.

13. PK MPSV měla k dispozici dosavadní správní spisovou dokumentaci IPZS a krajského soudu, zdravotní dokumentaci a další lékařské zprávy a nálezy. V posudku komise shrnula průběh předchozího řízení, závěry prvostupňového rozhodnutí a napadeného rozhodnutí. Popsala žalobní námitky žalobce, pracovní anamnézu žalobce. PK MPSV do posudku uvedla diagnostický souhrn žalobce. Na straně 4-5 posudku následně zpracovala posudkové hodnocení.

14. PK MPSV uvedla, že hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je neuropatie dolních končetin, kde EMG naposledy provedeno v květnu 2025 s nálezem axonální polyneuropatie s převahou reinervační aktivity a při klinickém vyšetření u posudkové komise lze prokázat z pohledu neurologie na základě polyneuropatie lehké postižení funkce obou končetin s omezením některých denních aktivit, dále pak algický vertebrogenní syndrom v rozsahu bederní páteře s poruchou dynamiky bez kořenové symptomatologie při degenerativních změnách páteře a těžké obezitě.

15. PK MPSV dospěla k názoru, že i s přihlédnutím k ostatním zdravotním postižením, jeho komplikacím a charakteru životního povolání, zdravotní stav žalobce odpovídá kapitole VI., položce 9b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, s rozmezím 20-40 %, jakožto středně těžké funkční postižení posudková komise zvolila horní polovinu procentuálního rozpětí, tj. 35 %.

16. Posudková komise konstatovala, že nejde hodnotit dle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, neboť dle vyšetření u jednání posudkové komise nebyla prokázána kořenová symptomatologie. Za závažnější postižení považuje PK MPSV postižení funkce dolních končetin na podkladě prokázané polyneuropatie.

17. PK MPSV uzavřela, že zdravotní stav žalobce odpovídá prvnímu stupni invalidity, u žalobce trvá invalidita prvního stupně bez přerušení.

V. Posouzení věci krajským soudem

18. Krajský soud v Ostravě přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 51 odst. 1 s. ř. s.

19. Žaloba je důvodná.

20. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

21. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Při přezkumu rozhodnutí žalované vydaného na podkladě posudku IPZS v řízení o námitkách (dle § 88 zákona č. 582/1991 Sb.), resp. posudku taktéž IPZS vydaného pro účely prvoinstančního řízení, neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, že se komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a že své posudkové závěry náležitě odůvodní.

22. Při rozhodování o nároku na invalidní důchod je tedy stěžejní naplnění požadavku na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění správního rozhodnutí, resp. posudkového hodnocení, na němž je rozhodnutí založeno (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003-61, č. 800/2006 Sb. NSS, ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011-43, ze dne 11. 10. 2013, č.j. 4 Ads 42/2013-43, či ze dne 8. 7. 2015, č. j. 10 Ads 116/2014-46). Úkolem krajského soudu je vyhodnotit, zda je z lékařských posudků a zejména z posudku PK MPSV zřejmé, že byl stav žalobce komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace a že bylo přihlédnuto ke všem tvrzeným obtížím – tedy zda je posudkový závěr náležitě, přesvědčivě a srozumitelně zdůvodněn (srov. např. rozsudek NSS ze dne 23. 3. 2017, č. j. 2 Ads 17/2017-15, bod 19).

23. Náležitosti posudku jsou upraveny v § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012- 18).

24. S ohledem na povahu sporu (spornou otázku) byl pro účely rozhodnutí ve věci v soudním řízení vypracován posudek PK MPSV ze 17. 4. 2026. Krajský soud vyhodnotil posudek ze shora uvedených hledisek, zabýval se jeho úplností a přesvědčivostí, a to jak vzhledem ke skutkovému stavu zjištěnému ze správních spisů, tak i vzhledem k žalobním námitkám, přičemž dospěl k následujícím závěrům.

25. Posudek PK MPSV byl vypracován posudkovou komisí zasedající v řádném složení (členem byl lékař se specializací neurologie). Posudek byl založen na všech dostupných podkladech (spisová dokumentace správních spisů včetně lékařské dokumentace) a obsahoval požadované náležitosti. Posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnila, přičemž posudek nevzbuzuje žádné pochybnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že posudek PK MPSV dospěl na rozdíl od posudku zpracovaného v prvostupňovém a námitkovém řízení k odlišnému závěru, zabýval se soud pro účely posouzení požadavku na přesvědčivost důvody pro tuto odlišnost.

26. Pokles pracovní schopnosti u žalobce činil ke dni vydání napadeného rozhodnutí 35 %. Tento závěr jednoznačně vyplývá z citovaného posudku PK MPSV, o jehož úplnosti, správnosti a přesvědčivosti nemá krajský soud důvodu pochybovat. Posudková komise přitom posuzovala zdravotní stav žalobce ve složení z posudkového lékaře a dalšího lékaře z oboru neurologie, který žalobce při jednání komise vyšetřil.

27. Již výše bylo nastíněno, že krajský soud si nemůže učinit úsudek o otázce posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity sám, stejně tak si tento úsudek nemůže učinit sám žalobce. Je třeba též zdůraznit, že posouzení podřaditelnosti zdravotního stavu žalobce pod korespondující ustanovení vyhlášky, tzn. zhodnocení zdravotního stavu, určení rozhodujícího zdravotního postižení a přepočet procentní míry poklesu pracovní schopnosti, soud neprovádí, neboť se jedná právě o ten typ odborné úvahy, již soud, který nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi z oboru posudkového lékařství, nemůže činit sám, nýbrž vychází z důkazu posudkem příslušné posudkové komise. Při objektivním hodnocení zdravotního stavu žalobce posudkovou komisí pro účely přiznání invalidního důchodu nelze brát v potaz, zda žalobce svá zdravotní postižení subjektivně vnímá jako těžší či zda by je zařadil do jiné kapitoly přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., než jak je vyhodnotili posudkoví lékaři (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Ads 23/2018-37).

28. Soud hodnotil úplnost a přesvědčivost posudku posudkové komise MPSV i ve vztahu k dalším podkladům, z nichž žalovaná vycházela. Po zvážení všech posudků zpracovaných ve věci posouzení pracovního potenciálu žalobce soud dospěl k závěru, že jako nejpřesvědčivější lze hodnotit právě posudek posudkové komise ze dne 17. 4. 2026. Dle krajského soudu posudková komise MPSV náležitě zjistila skutkový stav rozhodný pro posouzení věci. Soud považuje posudek PK MPSV ze dne 17. 4. 2026 za stěžejní důkaz o tom, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v prvním stupni invalidity.

29. Napadené rozhodnutí proto nemůže obstát, neboť se ukázalo, že žalovaná vycházela z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Soud vyšel ze závěrů posudkové komise MPSV a v návaznosti na ně uzavřel, že napadené rozhodnutí je nezákonné.

VI. Závěr a náhrada nákladů řízení

30. Žalovaná ve správním řízení odňala žalobci invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Z provedeného dokazování v řízení před krajským soudem však vyplynulo, že napadené rozhodnutí spočívalo na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Krajský soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení [§ 76 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 78 odst. 1 a 3, 4 s. ř. s.]. V dalším řízení je žalovaná povinna vycházet z následujícího právního názoru soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Především bude vázána závěrem krajského soudu opírajícím se o posudek PK MPSV ze dne 17. 4. 2026, podle něhož je žalobce invalidní v prvním stupni bez přerušení.

31. O nákladech řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měl plný úspěch žalobce, proto má právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce však úhradu nákladů vůči ve věci neúspěšné žalované nepožadoval. Ani ze spisu není zřejmé, že by žalobce nějaké náklady v soudním řízení vynaložil (věc je osvobozena od soudního poplatku a žalobce nebyl zastoupen). Soud tedy ve vztahu k žalobci rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II.). Neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení nenáleží (výrok III.). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 21. července 2026 JUDr. Lucie Gavendová samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M. P.