63 Ad 3/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Gavendovou ve věci žalobce: D. H. zastoupen Mgr. Ondřejem Trávníčkem, advokátem, sídlem Krapkova 280/7, 779 00 Olomouc proti žalovaná: Ministerstvo vnitra, orgán sociálního zabezpečení sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 10. 2025, č. j. OSZ-S155254-13/MV-2025, o invalidním důchodu, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 31. 10. 2025, č. j. OSZ-S155254-13/MV-2025, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci k rukám Mgr. Ondřeje Trávníčka, advokáta, náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím ze dne 22. 5. 2025, č. j. OSZ-S155254-6/MV-2025 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalovaná ve výroku I. rozhodnula tak, že podle § 41 odst. 3 ve spojení s § 39 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) náleží žalobci ode dne 30. 1. 2025 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 9 893 Kč měsíčně. Ve výroku II. bylo rozhodnuto tak, že podle § 56 odst. 1 písm. c), e) zákona o důchodovém pojištění se zastavuje ode dne 1. 6. 2025 výplata invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně ve výši 12 509 Kč měsíčně. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojil žalobce námitkami, které žalovaná rozhodnutím ze dne 31. 10. 2025, č. j. OSZ-S155254-13/MV-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

2. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

II. Žaloba

3. Žalobce uvedl, že jeho zdravotní stav neměl být posouzen dle kapitoly XV, oddílu B, položky 13b (středně těžké postižení funkce končetiny, značná deformita bérce nebo stehna, svalové atrofie, značné omezení funkce končetiny, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi) přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., vyhláška o posuzování invalidity, ale přinejmenším podle kapitoly XV, oddílu B, položky 13c (těžké postižení, těžké deformity, podstatné omezení funkce končetiny a celkové pohyblivosti, některé denní aktivity omezeny), popř. podle kapitoly XV, oddílu B, položky 14a (závažné omezení funkce končetiny, podle stupně omezení statické zátěže končetiny a dominance horní končetiny, vitální pakloub), pro kterou se stanovuje rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti ve výši 35-50 %, nebo podle kapitoly XV, oddílu B, položky 14b (težké postižení, podstatně omezená schopnost až neschopnost chůze a stání nebo neschopnost přenášení a manipulace s předměty, avitální pakloub, podle lokalizace a neschopnosti statické a mechanické zátěže). Žalobce zdůrazňuje, že dle citované položky 14a byl jeho zdravotní stav již dříve posuzován, a to na horní hranici daného rozmezí, a žalovaná v původním rozhodnutí ani v napadeném rozhodnutí odpovídajícím způsobem nepopsala, v čem konkrétně se jeho zdravotní stav měl zlepšit, což činí napadené rozhodnutí rovněž nepřezkoumatelným.

4. Žalobce je přesvědčen, že nebyly dostatečně vyhodnoceny funkční důsledky jeho onemocnění, které podstatně narušují jeho schopnost vykonávat denní aktivity, a to zejména schopnost pracovat a získávat si tak prostředky pro své životní potřeby prací, neboť je ze zdravotních důvodů omezen prakticky ve všech denních aktivitách. Žalovaná v původním rozhodnutí ani v napadeném rozhodnutí žádným způsobem neuvádí, z jakých konkrétních skutečností vycházela, pokud uvádí, že již žalobce není invalidní pro invaliditu druhého stupně, a především v čem se jeho zdravotní stav oproti minulosti a stavu, ve kterém byl žalobci přiznán invalidní důchod druhého stupně, měl zlepšit.

III. Vyjádření žalované

5. Žalovaná uvedla, že nemá žádné pochybnosti o výsledku posouzení zdravotního stavu žalobce. Oba posudky o invaliditě vypracované IPZS v prvním stupni řízení pod č. j. LPS/2024/8910-KI_CSSZ ze dne 30. ledna 2025 a napadený posudek splňují všechny formální náležitosti vyžadované vyhláškou. Lékařské závěry a skutková zjištění, k nimž posudkoví lékaři dospěli při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobce, jsou dostatečně, jednoznačně a logicky odůvodněny.

6. Dále žalovaná uvedla, že lékařka IPZS pro vypracování napadeného posudku shromáždila zdravotnickou dokumentaci žalobce v úplnosti a jeho zdravotní stav posoudila komplexně. Nebyl tak dán důvod pochybovat o správnosti stanovených diagnóz ani o určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce se stanovenou celkovou mírou poklesu pracovní schopnosti 45 %.

IV. Obsah správních spisů a řízení před krajským soudem

7. V průběhu řízení si krajský soud vyžádal správní (posudkový) spis a také správní (dávkový) spis žalované, z nichž vyplývají následující skutečnosti.

8. Lékařka Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) posoudila při kontrolní lékařské prohlídce zdravotní stav žalobce a dne 30. 1. 2025 vydala posudek se závěrem, že žalobce je invalidní v prvním stupni. Pokles pracovní schopnosti hodnotila dle kapitoly XV., oddílu B, položky 13b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, ve výši 35 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu žalobce zvýšila podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., tuto hodnotu o 10 % na celkových 45 %.

9. Žalovaná na základě závěrů shora uvedeného lékařského posudku IPZS prvostupňovým rozhodnutím žalobci přiznala invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně od 30. 1. 2025 a ode dne 1. 6. 2025 zastavila výplatu invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně. Žalobce proti tomuto rozhodnutí brojil 25. 6. 2025 námitkami. Namítal, že jeho zdravotní stav se nezlepšil.

10. Pro účely námitkového řízení nechala žalovaná vypracovat posudek o invaliditě ze dne 17. 10. 2025 se závěrem, že žalobce je invalidní v prvním stupni. Lékařka shledala, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XV., oddílu B, položky 13b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Dospěla k závěru, že pracovní schopnost žalobce poklesla celkově o 45 %.

11. Na základě posudku o invaliditě ze dne 17. 10. 2025 vydala žalovaná dne 31. 10. 2025 žalobou napadené rozhodnutí, proti kterému žalobce brojí žalobou.

12. Krajský soud nechal vypracovat posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Ostravě (dále jen „PK MPSV“). Posudková komise zasedala dne 9. 4. 2026 ve složení předsedy komise, dalšího lékaře s odborností v oblasti ortopedie a tajemnice. Žalobce byl na jednání přítomen.

13. PK MPSV měla k dispozici dosavadní správní spisovou dokumentaci IPZS a krajského soudu, zdravotní dokumentaci a další lékařské zprávy a nálezy. V posudku komise shrnula průběh předchozího řízení, závěry prvostupňového rozhodnutí a napadeného rozhodnutí. Popsala žalobní námitky žalobce, shrnula doloženou zdravotní dokumentaci. PK MPSV do posudku uvedla diagnostický souhrn žalobce. Na straně 4-6 posudku následně zpracovala posudkové hodnocení.

14. PK MPSV uvedla, že hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je stav po polytraumatu ze dne 18. 1. 2019 s vícečetnými poúrazovými následky dominantně na dolních končetinách, která má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti.

15. PK MPSV dospěla k názoru, že zdravotní stav žalobce odpovídá kapitole XV., oddílu B, položce 13c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tj. 50 % pro provedené klinické vyšetření, která dokládá postavení TC kloubu na pravé noze s chronickým přetrvávajícím otokem, nevýhodné postavení S 20-0-0, nulový pohyb je i v subtalo a kloubech přednoží, statická vada ve smyslu příčného plochonozí, vlevo paréza nervus fibularis.

16. PK MPSV uzavřela, že zdravotní stav žalobce odpovídá druhému stupni invalidity, u žalobce trvá invalidita druhého stupně bez přerušení.

17. Přípisem ze dne 5. 5. 2026 zástupce žalobce sdělil, že je nutné vycházet ze závěrů posudkové komise.

V. Posouzení věci krajským soudem

18. Krajský soud v Ostravě přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 51 odst. 1 s. ř. s.

19. Žaloba je důvodná.

20. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

21. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Při přezkumu rozhodnutí žalované vydaného na podkladě posudku IPZS v řízení o námitkách (dle § 88 zákona č. 582/1991 Sb.), resp. posudku taktéž IPZS vydaného pro účely prvoinstančního řízení, neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, že se komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a že své posudkové závěry náležitě odůvodní.

22. Při rozhodování o nároku na invalidní důchod je tedy stěžejní naplnění požadavku na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění správního rozhodnutí, resp. posudkového hodnocení, na němž je rozhodnutí založeno (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003-61, č. 800/2006 Sb. NSS, ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011-43, ze dne 11. 10. 2013, č.j. 4 Ads 42/2013-43, či ze dne 8. 7. 2015, č. j. 10 Ads 116/2014-46). Úkolem krajského soudu je vyhodnotit, zda je z lékařských posudků a zejména z posudku PK MPSV zřejmé, že byl stav žalobce komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace a že bylo přihlédnuto ke všem tvrzeným obtížím – tedy zda je posudkový závěr náležitě, přesvědčivě a srozumitelně zdůvodněn (srov. např. rozsudek NSS ze dne 23. 3. 2017, č. j. 2 Ads 17/2017-15, bod 19).

23. Náležitosti posudku jsou upraveny v § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012- 18).

24. S ohledem na povahu sporu (spornou otázku) byl pro účely rozhodnutí ve věci v soudním řízení vypracován posudek PK MPSV ze dne 9. 4. 2026. Krajský soud vyhodnotil posudek ze shora uvedených hledisek, zabýval se jeho úplností a přesvědčivostí, a to jak vzhledem ke skutkovému stavu zjištěnému ze správních spisů, tak i vzhledem k žalobním námitkám, přičemž dospěl k následujícím závěrům.

25. Posudek PK MPSV byl vypracován posudkovou komisí zasedající v řádném složení (členem byl lékař se specializací ortopedie). Posudek byl založen na všech dostupných podkladech (spisová dokumentace správních spisů včetně lékařské dokumentace) a obsahoval požadované náležitosti. Posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnila, přičemž posudek nevzbuzuje žádné pochybnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že posudek PK MPSV dospěl na rozdíl od posudku zpracovaného v prvostupňovém a námitkovém řízení k odlišnému závěru, zabýval se soud pro účely posouzení požadavku na přesvědčivost důvody pro tuto odlišnost.

26. Pokles pracovní schopnosti u žalobce činil ke dni vydání napadeného rozhodnutí 50 %. Tento závěr jednoznačně vyplývá z citovaného posudku PK MPSV, o jehož úplnosti, správnosti a přesvědčivosti nemá krajský soud důvodu pochybovat. Posudková komise přitom posuzovala zdravotní stav žalobce ve složení z posudkového lékaře a dalšího lékaře z oboru ortopedie.

27. Již výše bylo nastíněno, že krajský soud si nemůže učinit úsudek o otázce posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity sám, stejně tak si tento úsudek nemůže učinit sám žalobce. Je třeba též zdůraznit, že posouzení podřaditelnosti zdravotního stavu žalobce pod korespondující ustanovení vyhlášky, tzn. zhodnocení zdravotního stavu, určení rozhodujícího zdravotního postižení a přepočet procentní míry poklesu pracovní schopnosti, soud neprovádí, neboť se jedná právě o ten typ odborné úvahy, již soud, který nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi z oboru posudkového lékařství, nemůže činit sám, nýbrž vychází z důkazu posudkem příslušné posudkové komise. Při objektivním hodnocení zdravotního stavu žalobce posudkovou komisí pro účely přiznání invalidního důchodu nelze brát v potaz, zda žalobce svá zdravotní postižení subjektivně vnímá jako těžší či zda by je zařadil do jiné kapitoly přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., než jak je vyhodnotili posudkoví lékaři (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Ads 23/2018-37).

28. Krajský soud hodnotil úplnost a přesvědčivost posudku PK MPSV i ve vztahu k dalším podkladům, z nichž žalovaná vycházela. Všechny tři posudky vypracované v rámci nároku žalobce na invalidní důchod došly ke stejnému závěru v tom, že dominantní postižení žalobce zařadily do kapitoly XV., oddílu B přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Ovšem posudková komise dospěla k odlišnému závěru oproti lékařce IPZS ze dne 30. 1. 2025 a oproti posudku námitkového řízení ze dne 17. 10. 2025 v tom, že posudková komise hodnotila dle položky 13c, a nikoliv dle položky 13b, a to ve výši 50 %. Posudková komise uvedla, že žalobce byl při jednání posudkové komise přešetřen. PK MPSV žalobce shlédla, vycházela ze všech předložených podkladů, závěry jejího posudku tak považuje krajský soud za přesvědčivé.

29. Po zvážení všech posudků zpracovaných ve věci posouzení pracovního potenciálu žalobce tak krajský soud dospěl k závěru, že jako stěžejní lze hodnotit právě posudek posudkové komise ze dne 9. 4. 2026. Dle krajského soudu posudková komise MPSV náležitě zjistila skutkový stav rozhodný pro posouzení věci. Soud považuje posudek PK MPSV ze dne 9. 4. 2026 za stěžejní důkaz o tom, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve druhém stupni invalidity.

30. Napadené rozhodnutí proto nemůže obstát, neboť se ukázalo, že žalovaná vycházela z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Soud vyšel ze závěrů posudkové komise MPSV a v návaznosti na ně uzavřel, že napadené rozhodnutí je nezákonné.

VI. Závěr a náhrada nákladů řízení

31. Žalovaná ve správním řízení přiznala žalobci invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Z provedeného dokazování v řízení před krajským soudem však vyplynulo, že napadené rozhodnutí spočívalo na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Krajský soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení [§ 76 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 78 odst. 1 a 3, 4 s. ř. s.]. V dalším řízení je žalovaná povinna vycházet z následujícího právního názoru soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Především bude vázána závěrem krajského soudu opírajícím se o posudek PK MPSV ze dne 9. 4. 2026, podle něhož je žalobce nadále invalidní ve druhém stupni invalidity.

32. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měl plný úspěch žalobce, proto má právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud shledal, že náklady představují v projednávané věci odměnu právního zastoupení žalobce, spočívající v odměně za dva úkony právní služby dle § 7 a § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), v částce 4 620 Kč za jeden úkon právní služby, tj. 9 240 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby), dále paušální náhradu hotových výdajů v částce 450 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem 900 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Zástupce žalobce není dle dostupných informací plátcem DPH. Celková výše odměny za zastupování žalobce advokátem tak činí 10 140 Kč.

33. Žalovaná je tedy povinna žalobci na nákladech řízení nahradit částku 10 140 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí (§ 54 odst. 7 s. ř. s.) k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, užitý na základě § 64 s. ř. s.). Lhůtu k zaplacení soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť tato lhůta je přiměřená možnostem žalované.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 21. července 2026 JUDr. Lucie Gavendová samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M. P.