63 Az 23/2026

Rubrum

č. j. 63 Az 23/2026 – 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Gavendovou ve věci žalobce: S. A. K. státní příslušnost Pákistánská islámská republika t. č. Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty zastoupen Mgr. Ing. Tomášem Tillmannem, advokátem sídlem Vrázova 1324/40, 703 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2026, č. j. OAM-283/BA-BA01-ZA21- 2026, ve věci mezinárodní ochrany, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 30. 4. 2026 brojil žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2026, č. j. OAM-283/BA-BA01-ZA21-2026 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný posoudil žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou ve smyslu § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění účinném od 1. 10. 2025 do 11. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P. 2 63 Az 23/2026 mezinárodní ochrany zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasil a žádal, aby ho krajský soud zrušil.

II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti

2. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy (dále jen „krajské ředitelství“), ze dne 6. 3. 2026, č. j. KRPA-79370-13/ČJ-2026-000022-ZSV, byl žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b), c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem správního vyhoštění na dobu 90 dnů. Ze správního spisu se podává, že rozhodnutím ze dne 4. 6. 2022, č. j. KRPA-348888-12/ČJ-2025-000022-ZSV, byl žalobce vyhoštěn na dobu tří let.

3. Žalobce podal dne 10. 7. 2024 žádost o udělení mezinárodní ochrany v Dánském království (dále jen „Dánsko“). Dne 14. 8. 2024 byla České republice doručena žádost o převzetí zodpovědnosti za posouzení žádosti na základě tzv. Dublinského nařízení1, Česká republika tuto žádost dne 12. 9. 2024 akceptovala. Rozhodnutím ze dne 24. 4. 2025, č. j. OAM- 1068/DS-D03-ZA21-2024, žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Jako důvod k podání žádosti žalobce uvedl jeho snahy o konvertování k ahmadismu v roce 1998/1999 a následnou snahu o konvertování ke křesťanství při pobytu v České republice od roku 2019/2020, jelikož nechtěl být muslimem. Žalobce uváděl, že je v Pákistánu cílem od doby, kdy se snažil konvertovat k ahmadismu a ke křesťanství, snažil se prosadit v rozličných oblastech, ale nedařilo se mu, proto má pocit, že se na něj někdo v Pákistánu zaměřuje. Úřady prý vědí, že konvertoval, ale nevědí to oficiálně, kdyby to věděly oficiálně, neměl by v pase napsáno, že je muslim.

4. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce dne 8. 3. 2026 podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Současnou žalobou tak napadá již v pořadí druhé rozhodnutí žalovaného, jímž žalobci nebyla přiznána mezinárodní ochrana dle zákona o azylu. Meritorní soudní přezkum rozhodnutí o první žádosti, byl proveden rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2025, č. j. 43 Az 3/2025-38, kterým byla žaloba žalobce zamítnuta pro nedůvodnost. Následná kasační stížnost žalobce proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2025, č. j. 22 Azs 231/2025-48, odmítnuta pro nepřijatelnost.

5. Rozhodnutím ze dne 13. 3. 2026, č. j. OAM-283/BA-BA01-BA03-Z-2026, zajistil žalovaný žalobce v zařízení pro zajištění cizinců podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, přičemž dobu trvání zajištění stanovil do 25. 6. 2025.

6. Dne 13. 3. 2026 poskytl žalovanému údaje k žádosti o mezinárodní ochranu. Uvedl, že je pákistánské státní příslušnosti, národnost pandžabská. Byl vychován jako muslim, poté v roce 1999 konvertoval k ahmadismu a v roce 2024 konvertoval v Brně ke křesťanství, je katolík. Navštěvuje i mormonský kostel. Je rozvedený, má dvě děti žijící v Pákistánu. Není a nebyl nijak politicky aktivní. Do České republiky přicestoval letecky z Islámábádu přes Istanbul do Prahy v prosinci 2023 na studentské vízum, studoval první semestr na VUT v Brně. V červenci 2024 odjel do Berlína, následně do Amsterdamu, Bruselu a poté do 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států ze dne 26. 6. 2013 Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P. 3 63 Az 23/2026 Kodaně. Tam si v srpnu 2024 požádal o azyl, avšak jeho případ byl odmítnut z důvodu, že měl nadále platné vízum v České republice, následně byl v prosinci 2024 přemístěn do ČR, kde požádal o azyl, který mu nebyl udělen. Cítí se zdráv, nemá žádná omezení ani zvláštní potřeby. O mezinárodní ochranu žádá, neboť se cítí být politickou obětí, ačkoli nemá s politikou nic společného. Snaží se jej zatáhnout do politiky již od dob jeho studií medicíny. Politik Imran Khan má jeho tvář – jeho identitu, dokonce i jeho hlas. Proto jej chtějí zabít, aby mohl využívat jeho identitu. V průběhu pohovoru bylo správním orgánem v internetovém prohlížeči zobrazena fotografie Imrana Khana – k tomu žalobce prohlásil, že se nejedná o pravou tvář Imrana Khana. Když se stane lékařem, bude milionář, ukradli mu jeho identitu, kdy ji Imran Khan používá a tím mu zničili život. Vše, co je s ním spojené jde na vrub někoho jiného. I v Praze jej Indové oslovovali Imran Khan. Uvedené skutečnosti žalobce neuváděl v předchozím řízení o žádosti o mezinárodní ochranu z důvodu, že nebyl o té identitě přesvědčen, myslel, že je to jen náhoda. Dokonce se s Imranem Khanem potkal, když hrál kriket. Ta osoba, kterou vysílají v televizi, není ta osoba, se kterou se potkal. Má jinou tvář v Indii, Anglii atd. Osoba na jeho svatební fotografii není stejná osoba, která hrála ten kriket a předseda vlády. Je teď ve vězení. Když se dá šest jeho fotografií vedle sebe, neshodují se. Na oficiální fotografii vypadá jako uměle vytvořená, má vždy různou tvář, někdy úzkou, někdy jinak. Určitě to není jeho pravá tvář. O tom, že mu Imran Khan vzal identitu, se přesvědčil v Brně asi před třemi týdny, kdy začal porovnávat fotografie. Žalobce uvedl, že si jej mohou vyfotografovat z profilu jako důkaz – následně byly správním orgánem pořízeny jeho fotografie z profilu. Následně žalobce doložil i fotografie z mobilního telefonu.

7. Krajský soud zjistil, že žalovaný v rámci správního řízení shromáždil tyto podklady: Žádost o udělení mezinárodní ochrany ze dne 8. 3. 2026, Protokol o poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 13. 3. 2026, Rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany č. j. OAM-1068/DS-D03-ZA21-2024 ze dne 24. 4. 2025, Informace OAMP: Pákistán, bezpečnostní a politická situace ze dne 8. 1. 2026 (dále jen „Informace“) a materiály doložené žalobcem (fotografie na CD nosiči a jejich písemný rozbor).

8. Do protokolu o seznámení se s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany ze dne 27. 3. 2026 žalobce uvedl, že Informaci o situaci v Pákistánu nepovažuje za správnou. Devět let pracoval pro červený kříž, od roku 2015 do července 2023 jezdil do příhraniční oblasti, kde se střílelo a byl toho součástí. Během těch 10 let zemřelo asi 10 000 pákistánských vojáků v pohraničí s Afghánistánem, takže Informace OAMP není úplná. Dále žalobce uvedl, že je lékař a vysoce vzdělaný člověk, dokončil vysokou školu v IT a všechny tyto dokumenty má komise pro vysokoškolské vzdělání, všechny tyto dokumenty byly ověřeny, aby se mohl přihlásit ke studiu Ph.D. v Brně. V roce 2013 a 2018 zfalšovala vláda volby, aby získala moc. To bylo i během covidu. To tam byl Imran Khan, který mu ukradl identitu. Pákistánská vláda lže světu, podávají falešné informace. Proto má Imran Khan najaté lidi, kteří se jej snaží zabít. Během posledních dvou let měl mnohokrát pocit, že je ohrožen na životě. V roce 2024 byl na policii v ČR a vše jim řekl. Už tehdy zmínil Imrana Khana. Předtím, než odjel do Dánska požádal o mezinárodní ochranu, jelikož se v ČR necítil bezpečně, protože si myslel, že vláda ČR je také spojená s pákistánskou vládou.

9. Dne 7. 4. 2026 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, ve kterém vyslovil, že žalobcem nově uvedená skutečnost, že je v ohrožení, neboť byla zcizena jeho identita bývalým Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P. 4 63 Az 23/2026 pákistánským premiérem Imranem Khanem, nezakládá důvod domnívat se, že došlo k jakékoli změně situace v zemi jeho původu, a rovněž nevede ani k předpokladu, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Ze sdělení žalobce není ani zřejmé, ze strany koho se pronásledování, nebo vážné újmy obává. Žalovanému je dále známo, že Imran Khan je již třetím rokem uvězněn a je dále předmětem vyšetřování a v součtu byl již odsouzen k vyšším desítkám let vězení, přičemž proti jeho stoupencům stát postupuje v míře, kterou lze v některých případech označit za pronásledování. Žalovaný dále na základě veřejně dostupných informací upozorňuje, že identita není fixována pouze na fyzické vzezření, ale na celou sadu identifikačních údajů, jako např. jméno, příjmení, datum narození a v prostředí Pákistánu rovněž osobní číslo, kdy všechny tyto údaje jsou evidovány v rámci instituce National Database & Registration Authority (zkráceně NADRA). Pákistánské státní úřady dále vydávají k identifikaci občanů rovněž národní identifikační karty (tzv. NIC), kdy jejich novější varianty (tzv. SNIC) obsahují i čip s biometrickými údaji. Od roku 2022 Pákistán svým občanům vydává rovněž biometrické pasy. V nedávné době byly tyto služby rovněž široce digitalizovány v podobě PAK Identity. Jakákoli záměna identity je tudíž v Pákistánu relativně náročná, tím spíše záměna identity za jednu z nejznámějších osob v zemi a jednoho z nejznámějších občanů Pákistánu na světě a rozhodně nespočívá pouze ve fyzické podobě. Žalobce nadto ani nezdůvodňuje, proč by se za něj či kohokoli jiného měl chtít Imran Khan vůbec vydávat a čeho by tím měl chtít dosáhnout a vzhledem k uvedenému není ani jasné, jak by měl Imran Khan přijít k dostatečným kapacitám k působení jakékoli újmy žalobci či někomu jinému. K žalobcem naznačeným náboženským důvodům se pak žalovaný v dostatečné míře věnoval v rámci posouzení předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany. K bezpečnostní situaci žalovaný uvedl, že není pravdou, že by se Informace OAMP: Pákistán, nevěnovala bezpečnostní situaci v pákistánském pohraničí. Naopak se tomuto tématu věnuje na str. 5-6 a ze zpráv vyplývá, že v zemi nedochází k svévolnému násilí v míře, které by zdůvodňovalo meritorní posouzení nároku na udělení doplňkové ochrany. Žalovaný upozorňuje, že žalobce pochází z města Abbottábád a dle svých slov žil ve městě Islámábád, tedy nikoli v příhraniční oblasti, kde může v omezené míře docházet ke vzájemnému ostřelování. Nelze tak spravedlivě předpokládat, že by na něj měly příhraniční boje mít jakýkoli přímý dopad, tím spíše když žalobce nemá žádnou spojitost se státními složkami. Žalovaný tak neshledal důvody pro opakované posuzování žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, neboť ten neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodů odchodu žalobce z vlasti a obav z návratu do vlasti. Žalovaný tak vyhodnotil opakovanou žádost žalobce jako nepřípustnou a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil.

III. Obsah žaloby

10. Proti napadenému rozhodnutí brojil žalobce včasnou žalobou, v níž navrhoval, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, neboť byla zkrácena jeho práva coby žadatele o udělení mezinárodní ochrany.

11. Žalobce nejprve shrnul skutkový stav. K tomu uvedl, že mu v Pákistánu hrozí špatné zacházení a pronásledování z důvodu změny vyznání, což je důvod, který uplatňoval již Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P. 5 63 Az 23/2026 v předchozí žádosti. Novým důvodem však je, že je žalobce velmi podobný bývalému pákistánskému premiérovi Imranovi Khanovi, kdy žalobce je přesvědčen, že došlo ke krádeži jeho identity. Lidé si jej pletou s bývalým pákistánským premiérem, což žalobce poškozuje na dobrém jméně, žalobce je tedy politickou obětí. Bojí se, že by jej v zemi původu mohli kvůli této podobě považovat za stoupence bývalého premiéra a byl by vystaven perzekuci ze strany státu.

12. Žalobce má za to, že jeho žádost měla být meritorně posouzena, neboť žalobce splňuje obě podmínky stanovené v § 11a odst. 1 písm. a) a b) zákona o azylu, tedy že se objevily nové skutečnosti, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím řízení a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. Vytkl žalovanému, že jeho námitky a nové důvody vypořádal povrchně. Jak uvedl sám žalovaný, je možné, že je žalobce bývalému pákistánskému premiérovi podobný, a ačkoliv je tento nyní ve výkonu trestu odnětí svobody, stát nadále stíhá a pronásleduje jeho stoupence. Žalovaný nevzal do úvahy, že mu žalobce může být podobný a tato podobnost může v případě jeho návratu zapříčinit, že jej stát bude perzekuovat jako dalšího ze stoupenců, ačkoli žalobce v Pákistánu nebyl politicky aktivní. Nadto by žalobce v případě svého návratu do Pákistánu potřeboval pas, do kterého se v Pákistánu vyznačuje i náboženské vyznání a jelikož žalobce konvertoval, představovalo by to pro něj další těžkosti a možnost postihu ze strany Pákistánců, kteří by jej nepřijali zpět.

13. Žalobce je dále přesvědčen, že kvůli jeho podobě s bývalým premiérem se mu zde nedařilo, když jako lékař zde plánoval uskutečnit výzkum s využitím IT, jeho projekty však byly zamítnuty. Žalobce si myslí, že do jeho projektů zasahuje Pákistánská ambasáda, což žalobce chápe jako formu pronásledování. Dokonce byl v Pákistánu zpochybněn jeho titul z medicíny.

14. Žalobce zopakoval, že žalovaný upřednostnil povrchní vyhodnocení jeho žádosti před řádným zjištěním skutkového stavu. Zabýval-li by se žalovaný jeho žádostí meritorně, pak by jistě dospěl k závěru, že žalobce splňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu.

15. Žalobce následně zaslal soudu ještě dvě doplnění své žaloby, kdy v prvním doplnil žalobu o listinné důkazy prokazující osobní poměry, totožnost (pákistánský cestovní pas a pákistánský národní průkaz totožnosti, povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR platné do 21. 8. 2024) a vysokou odbornou kvalifikaci žalobce (Diplom – Master od Public Health, University of Health Sciences, Pákistán, 2009; Diplom – Master of Business Administration, University of Cumbria, UK, 2022; Certifikát Project Management Professional (PMP). Ve druhém doplnění žaloby žalobce opětovně zdůraznil svou vysokou odbornou kvalifikaci a vzdělání v oblasti medicíny a managementu – z těchto důvodů se nepovažuje za standardního ekonomického migranta, poukázal na svou bezúhonnost a uvedl, že jeho primární snahou je legalizovat pobyt na území České republiky, k níž si vytvořil vztah a kde by rád uplatnil svou kvalifikaci ve prospěch zdejší společnosti. Návrat do země původu by pro něj znamenal absolutní existencionální vykořenění a nemožnost uplatnit svůj vysoký akademický a profesní potenciál. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P. 6 63 Az 23/2026 IV. Vyjádření žalovaného 16. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 6. 5. 2026 odkázal na obsah správního spisu a na napadené rozhodnutí. K tomu uvedl, že postupoval v souladu se zákonem a jednotlivými ustanoveními správního řádu.

17. Dále odkázal na souvztažnou judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně opakovaných žádostí a k tomu uvedl, že pro přípustnost opakovaných žádostí je třeba, aby v konkrétním případě existovaly „nové skutečnosti nebo zjištění“, které musí mít určitou přidanou hodnotu a kvalitu oproti předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

18. Žalovaný uvedl, že žalobce neprokázal posun v azylově relevantním významu jím uváděných důvodů a situace v zemi původu se nezměnila tak, aby toto vedlo k meritornímu rozhodnutí. Žalovaný uvádí, že vždy zásadní je výpověď žadatele o azyl, ze které vychází. Opakovaná žádost neslouží k doplňování předchozí žádosti ani ke zhojení nevyužití opravných prostředků proti meritornímu přezkoumání. Žalobce v průběhu správního řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany označil za důvod podání žádosti skutečnost, že v minulosti konvertoval k hnutí ahmadiya a v současnosti je v procesu konverze ke křesťanství. Žalovaný se tímto důvodem v rámci správního řízeni o první žádosti žalobce již meritorně zabýval, přičemž neshledal důvody pro udělení mezinárodní ochrany, jeho rozhodnutí bylo potvrzeno i příslušným krajským soudem a také Nejvyšším správním soudem.

19. Ohledně údajné nové skutečnosti uvedené žalobcem žalovaný zopakoval, že tato nezakládá důvod se domnívat, že došlo k jakékoli změně situace v zemi původu žalobce, ani nevede k předpokladu, že by žalobce mohl být v případě svého návratu do země původu vystaven pronásledování uvedených v § 12 zákona o azylu, nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Opětovně zdůraznil, že identita není fixovaná pouze na fyzické vzezření ale na celou sadu identifikačních údajů, jako jsou jméno, příjmení, datum narození či osobní číslo. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečných a řádným způsobem opatřených podkladů a netrpí vadou nezákonnosti či nepřezkoumatelností.

20. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl, jelikož je nedůvodná.

V. Posouzení věci krajským soudem

21. Krajský soud v Ostravě přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dál jen „s. ř. s.“), ve spojení s § 32 odst. 9 zákona o azylu. V napadeném rozhodnutí krajský soud nezjistil takové vady, k nimž by byl povinen přihlédnout i bez návrhu nebo které by způsobovaly jeho nicotnost (srovnej § 76 odst. 2 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 51 odst. 1 s. ř. s.

22. Žaloba není důvodná.

23. Žalobce v žalobě namítal, že byly dány podmínky pro meritorní posouzení jeho opakované žádosti o mezinárodní ochranu a že žalovaný postupoval nesprávně, jelikož jeho žádost posoudil jako nepřípustnou a řízení zastavil. Krajský soud se proto zabýval tím, zda žalovaný Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P. 7 63 Az 23/2026 řádně shledal žádost žalobce o mezinárodní ochranu nepřípustnou dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu.

24. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.

25. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu podá-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

26. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná. Z konstrukce právní úpravy uvedené v zákoně o azylu vyplývá, že v případě nepřípustných žádostí se řízení zastavuje [§ 25 písm. i) zákona o azylu], aniž by správní orgán musel přistoupit k meritornímu přezkoumání důvodů žádosti.

27. Podle § 10a odst. 2 zákona o azylu je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

28. Z uvedené právní úpravy vyplývá, že podává-li žadatel o mezinárodní ochranu opakovanou žádost, stanoví zákon o azylu pro věcné posouzení žádosti podmínku tvrzení nových skutečností či zjištění, které nebyly bez zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení. Je tedy povinností žadatele, aby takovéto nové skutečnosti či zjištění správnímu orgánu v nové žádosti uvedl. Tvrzené nové skutečnosti musejí pak současně splňovat i druhou podmínku obsaženou v § 11a odst. 1 písm. b), a to že tyto skutečnosti svědčí o tom, že by cizinec mohl být ve své vlasti pronásledován z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu či že mu hrozí vážná újma dle § 14a zákona o azylu.

29. K otázce opakovaných žádostí krajský soud nejprve obecně připomíná některá základní východiska. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-65, je „[h]lavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany […] postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí.“ V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud dále uvedl, že zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času a jako takové lze připomenout zejména změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P. 8 63 Az 23/2026 30. V rozsudku ze dne 8. 9. 2011, č. j. 7 Azs 28/2011-74, Nejvyšší správní soud zdůraznil, že „[b]ylo-li řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany zastaveno pro nepřípustnost podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zkoumá správní soud pouze to, zda byly dány podmínky pro zastavení řízení. Důvody uváděné žadateli se zabývá pouze z toho hlediska, zda jim mohly být známy v době první žádosti, a zda je tedy mohli uvést, či zda jim v tom nebránily objektivní důvody, zpravidla spočívající v tom, že o těchto důvodech vůbec nevěděli nebo je nemohli z objektivních či legitimních subjektivních příčin uvést.“ 31. Nejvyšší správní soud konstantně judikuje, že institut opakované žádosti neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly azylově relevantním způsobem ovlivnit postavení žadatele a které žadatel nemohl uplatnit během předchozího řízení (viz např. rozsudek ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009–6, nebo usnesení rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011–96).

32. Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany musí obsahovat odůvodnění o tom, že „1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany“ (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96, bod 19).

33. Po zohlednění konkrétních okolností případu dospěl krajský soud k závěru, že napadené rozhodnutí shora uvedené náležitosti odůvodnění obsahuje.

34. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nejprve shrnul okolnosti podání opakované žádosti o mezinárodní ochranu a popsal důvody, které v ní žalobce uvedl. Jako důvod opakované žádosti žalobce uvedl, že je politickou obětí, aniž by měl něco společného s politikou, kdy politik Imran Khan má jeho tvář a identitu, dokonce i jeho hlas. Žalovaný následně shrnul průběh správního řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu, a uvedl, že proti rozhodnutí o první žádosti brojil žalobce žalobou, avšak neúspěšně. Následně žalovaný posuzoval důvody podání opakované žádosti o mezinárodní ochranu.

35. Žalobce předně v žalobě sám připouští, že ve své druhé žádosti o mezinárodní ochranu zopakoval tentýž důvod jako ve své žádosti první, tedy hrozbu špatného zacházení a pronásledování z důvodu změny vyznání. Nově zmiňuje hrozbu pronásledování z důvodu tvrzené krádeže jeho identity bývalým pákistánským premiérem Imranem Khanem, kdy tato tvrzená skutečnost je nosným bodem celé žaloby.

36. Krajský soud konstatuje, že žalobce v opakované žádosti, nad rámec dříve udávaných důvodů žádosti o mezinárodní ochranu (pronásledování z důvodu změny vyznání), opravdu uvádí novou skutečnost. Je jí tvrzení, že došlo ke krádeži jeho identity ze strany bývalého pákistánského premiéra, který měl vzít žalobci jeho podobu i hlas. Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu dne 13. 3. 2026 žalobce uvedl, že tuto skutečnost neuvedl Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P. 9 63 Az 23/2026 dříve, neboť o tom, že mu Imran Khan vzal identitu, nebyl přesvědčen, myslel, že je to jen náhoda. Přesvědčil se o tom v Brně asi před třemi týdny, kdy začal porovnávat fotografie. K uvedenému krajský soud podotýká, že ačkoliv by se dalo polemizovat nad tím, zda žalobce uvedenou krádež identity nemohl bez své viny uplatnit již dříve vzhledem k tomu, že podoba bývalého premiéra mu je již dlouhodobě známa a sám uváděl, že jej v minulosti lidé oslovovali jeho jménem, a nikoli až po svém zajištění policejním orgánem, lze připustit, že tato skutečnost (tedy uvědomění si krádeže identity) mohla vyvstat až po prvním posouzení žádosti žalobce.

37. Druhou podmínku, tedy že nově uvedený důvod pro udělení mezinárodní ochrany svědčí o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a téhož zákona, však soud již za splněnou nemá. Tvrzení žalobce o krádeži identity – vzhledu a hlasu, nemůže dle soudu svědčit o nebezpečí vystavení žalobce pronásledování v zemi původu z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu ani hrozbě vážné újmy podle § 14a zákona o azylu. Krajský soud se plně ztotožňuje s argumentací žalovaného, tedy že identita není vázána pouze na fyzické vzezření, ale na celou řadu identifikačních údajů, jako je jméno, příjmení, datum narození a osobní číslo, kdy všechny tyto údaje jsou evidovány v rámci pákistánské národní databáze (NADRA). Zároveň vydávají pákistánské státní úřady k identifikaci občanů národní identifikační karty (NIC), jejichž novější varianty obsahují i čip s biometrickými údaji, a také jsou zde již od roku 2022 vydávány biometrické pasy. Jakoukoli záměnu identity tak v Pákistánu nelze považovat za jednoduchou. Žalobce ničeho k tomu, že by mu byl odcizen některý z jeho osobních identifikačních údajů, netvrdil. Zároveň lze přisvědčit argumentaci žalovaného i v tom ohledu, že není jasné, jakým způsobem by měl být žalobce ohrožen tím, že by si jej lidé s bývalým pákistánským premiérem pletli, když je v Pákistánu všeobecně známo, že tento je již tři roky ve výkonu trestu odnětí svobody. Samotná vizuální podoba nadto nenasvědčuje tomu, že by měl být žalobce považován za jeho stoupence – tato námitka dle krajského soudu postrádá logický smysl.

38. Soud nemohl přisvědčit ani námitce žalobce v tom smyslu, že žalovaný jeho námitky a důvody vypořádal povrchně, neboť na straně 3–4 napadeného rozhodnutí žalovaný podrobně popsal atributy osobní identity a jejich záruky v Pákistánu a uvedl, z jakých důvodů nejsou žalobcem tvrzená krádež identity a změna vyznání důvodem pro posouzení jeho opakované žádosti jako přípustné.

39. K žalobcem naznačeným náboženským důvodům žalovaný správně vyhodnotil, že tyto v dostatečné míře vypořádal již v rámci posouzení jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany, kdy uvedené rozhodnutí žalovaného bylo přezkoumáno i na základě žaloby ve správním soudnictví a nejedná se tak o novou skutečnost, která by zakládala důvod přípustnosti opakované žádosti ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu.

40. Žalovaný taktéž splnil povinnost zabývat se tím, zda nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. K hodnocení bezpečnostní situace žalovaným lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Azs 185/2017–38, v němž vymezil, že „v rozhodnutí o další opakované žádosti musí být alespoň stručně uvedeno, proč k relevantní změně nedošlo a jaké podklady o tom vypovídají.“ Požadované hodnocení žalovaný provedl s odkazem na relevantní podklady, přičemž konstatoval, že v posuzované době ke změně v bezpečnostní Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P. 10 63 Az 23/2026 situaci v zemi původu žalobce nedošlo. Krajský soud se s tímto hodnocením ztotožňuje a považuje ho za dostatečné pro rozhodnutí ve věci. Hodnocení bezpečnostní situace v Pákistánu provedené žalovaným vyhovuje požadavkům uvedeným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008–71, podle kterého „informace o zemi původu musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné.“ Žalobce měl možnost se se zprávami o poměrech náležitě seznámit, měl možnost se k nim vyjádřit, přičemž k jemu vznesené výhradě neúplnosti Informace ohledně situace v pákistánském pohraničí žalovaný uvedl, že Informace se bezpečnostní situaci v pákistánském pohraničí věnuje dostatečně na str. 5-6, a individualizovaně ve vztahu k osobě žalobce poukázal také na to, že tento v Pákistánu nežil v příhraniční oblasti – nelze tedy očekávat, že by na něj případné příhraniční boje měly jakýkoli přímý dopad.

41. Soud neshledal důvody, pro které by měl provádět další dokazování navržené žalobcem, když stran požadavků na zákonnost napadeného rozhodnutí vymezeného judikaturou by takové dokazovaní nemohlo přispět k pro žalobce příznivějšímu výsledku ve věci.

42. S ohledem na uvedené skutečnosti soud neshledal pochybení žalovaného a podmínku uvedenou v § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu má soud z uvedených důvodů za nesplněnou. V žalobou napadeném rozhodnutí tak žalovaný dle soudu správně dospěl k závěru, že s ohledem na nesplnění druhé z kumulativních podmínek zakotvených v § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu je nutno opakovanou žádost žalobce o přiznání mezinárodní ochrany považovat za nepřípustnou dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. S tímto závěrem se plně ztotožnil i soud.

43. V souvislosti se snahou legalizace pobytu žalobce v České republice považuje krajský soud za nezbytné zdůraznit, že prostřednictvím azylového řízení nelze žádat o legalizaci pobytu v České republice, neboť pro tento účel obsahuje právní řád České republiky jiné nástroje předpokládané zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2004, č. j. 7 Azs 117/2004-57). Mezinárodní ochrana je specifický institut sloužící jako ochranný štít lidem, kteří byli ve své vlasti pronásledováni či ohroženi vážnou újmou, a to bez ohledu na jejich vzdělání či kvalifikaci, nikoliv univerzálním nástrojem pro legalizaci pobytu. Dosažená vyšší úroveň vzdělání či odborná kvalifikace v tomto ohledu nehrají žádnou roli. Pokud má žalobce zájem setrvat v České republice, žít zde a pracovat, je zapotřebí, aby o to usiloval prostřednictvím institutů zákona o pobytu cizinců.

VI. Závěr a náklady řízení

44. Krajský soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

45. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P. 11 63 Az 23/2026 Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly, náhrada nákladů řízení mu tudíž přiznána nebyla (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014–47).

46. Žalobci byl ustanoven k ochraně jeho práv podle § 35 odst. 10 s. ř. s. zástupce z řad advokátů Mgr. Ing. Tomáš Tillmann, jehož odměnu a hotové výdaje hradí stát. Výše odměny za zastupování bude zástupci žalobce vyčíslena podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) v rámci samostatného usnesení.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele. Ostrava 29. června 2026 JUDr. Lucie Gavendová samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P.