63 Az 31/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Gavendovou ve věci žalobce: E.H. st. přísl. Ukrajina toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty Vyšní Lhoty 234, 739 21 Vyšní Lhoty proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze 18. 6. 2026, č. j. OAM-786/VL-VL12-VL15-Z-ZZC- 2026, ve věci zajištění v zařízení pro zajištění cizinců, takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 18. 6. 2026, č. j. OAM-786/VL-VL12-VL15- Z-ZZC-2026, se zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalovaný rozhodnutím o zajištění v zařízení pro zajištění cizinců ze dne 18. 6. 2026, č. j. OAM-786/VL-VL12-VL15-Z-ZZC-2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“), rozhodl tak, že je žalobce ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, (dále jen „zákon o azylu“), zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu dobu trvání zajištění stanovil do 4. 10. 2026. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou, ve které navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil.

II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti

2. Žalobce byl dne 11. 6. 2026 kontrolován hlídkou Odboru cizinecké policie, Krajské ředitelství policie kraje Vysočina, na dálniční odpočívce dálnice D1, směr Praha, v osobním automobilu zn. Volkswagen, ve kterém cestoval jako spolujezdec, kdy ke kontrole předložil ukrajinský občanský průkaz platný do 15. 9. 2035, cestovní doklad nepředložil. Kontrolou v dostupných evidencích Policie ČR bylo zjištěno, že měl v minulosti platné vízum dočasné ochrany, které mu bylo dne 20. 2. 2025 ukončeno na základě vlastní žádosti. U žalobce totiž cizinecká policie již rozhodnutím ze dne 4. 6. 2025 rozhodla o správním vyhoštění žalobce na dobu tří let. Rozhodnutím Krajského ředitelství policie kraje Vysočina ze dne 13. 6. 2026, č. j. KRPJ-70789-25/ČJ-2026-160022-SV, bylo žalobci uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU v rozsahu 2 let, rozhodnutím Krajského ředitelství policie kraje Vysočina ze dne 13. 6. 2026, č. j. KRPJ- 70789-27/ČJ-2026-160022-SV, pak byl žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999, o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), za účelem správního vyhoštění zajištěn, a to na dobu 60 dnů.

3. Do protokolu o výslechu účastníka správního řízení ze dne 12. 6. 2026 uvedl, že se narodil na Ukrajině v obci X, kde má i trvalé bydliště a doručovací adresu. Je svobodný a bezdětný. S ničím se neléčí a léky neužívá. Na Ukrajině má staršího bratra, se kterým není v kontaktu. Matka žalobce žije v Německu, žalobce s ní je v kontaktu jen cca 1x za měsíc a neví, zda má v Německu nějakou formu pobytu či zda tam pracuje. Ukrajinu žalobce opustil 19. 9. 2024 za účelem výdělku a lepšího života, při překročení hranic Maďarské republiky sdělil, že chce žít a pracovat v České republice. Hned v září 2024 dorazil do Prahy, kde si vyřídil dočasnou ochranu. Platnost dočasné ochrany si ukončil na vlastní žádost, aby mohl jet do Německa za matkou, která ho tam pozvala. V únoru 2025 žalobce odjel do Německa, kde byl necelý rok, nejprve byl na sociálních dávkách a poté jej živila matka. Matka asi před dvěma měsíci musela z Německa odcestovat zpět na Ukrajinu, neboť zemřel její otec, žalobce se proto vrátil zpět na území České republiky. V České republice se žalobce zdržuje na adrese X, pracuje příležitostně brigádně. Žádné rodinné příslušníky v České republice nemá, nemá zde ani jiné vazby, které by mu bránily ve vycestování. Na Ukrajině od roku 2024 nebyl, v případě svého návratu zde má obavu, že bude hned po překročení hranic odveden do armády a poslán do války. Povolávací rozkaz mu přišel poštou na adresu jeho trvalého bydliště, základní vojenskou službu na Ukrajině nevykonal. Jakmile žalobci hrozilo, že by měl narukovat, raději z Ukrajiny utekl. Svého neoprávněného pobytu na území EU si je žalobce vědom. Jelikož žalobce odcestoval z Ukrajiny nelegálně, bojí se toho, že bude odveden do války, posláním do války je žalobce ohrožen na životě.

4. Dne 17. 6. 2026 žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany.

5. Ve správním spise se nachází opis z evidence rejstříku trestů žalobce bez záznamu.

6. Napadeným rozhodnutím žalovaný zajistil žalobce ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu v zařízení pro zajištění cizinců a rozhodl, že ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu je doba trvání zajištění stanovena do 4. 10. 2026.

7. Dne 18. 6. 2026 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, jímž rozhodl tak, že je žalobce ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců, kdy doba zajištění byla stanovena do 4. 10. 2026. V napadeném rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žalobce o udělení mezinárodní ochrany požádal až po svém zajištění za účelem realizace správního vyhoštění a umístění do zařízení pro zajištění cizinců. Z jeho výpovědi přitom nevyplynulo nic, co by mu v v dřívějším podání žádosti o mezinárodní ochranu bránilo, když v České republice, případně EU pobývá již od roku 2024. Z jednání žalobce je tak zřejmé, že svou žádost o mezinárodní ochranu podal toliko ve snaze oddálit, zmařit nebo znemožnit realizaci vyhoštění, neboť hrozba nuceného návratu do vlasti se po jeho zajištění stala reálnou. Žalovaný dále zkonstatoval nemožnost uložit žalobci zvláštní opatření podle § 47 zákona o azylu, když tento na území ČR nemá žádné rodinné ani jiné vazby, nemá uspokojivou finanční situaci a nemůže v České republice legálně pracovat. Žalovaný má za to, že v případě zrušení zajištění by žalobce nevyčkal výsledku řízení ve věci jeho žádosti o mezinárodní ochranu, ale naopak by navázal na svůj nelegální pobyt. S ohledem na jeho dosavadní přístup k předpisům a zákonům ČR tak nelze v jeho případě rozumně předpokládat, že by své jednání změnil a respektoval by zvláštní opatření dle zákona o azylu, která by mu žalovaný uložil.

III. Žaloba

8. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí jeho situaci paušalizuje, není dostatečně individualizované a je nepřezkoumatelné. Žalobce nemá uloženo pravomocné správní vyhoštění, na území České republiky pobýval nelegálně pouze krátkou dobu, kdy dříve zde měl udělený pobyt ve formě dočasné ochrany. Nenarušoval svým jednáním veřejný pořádek a nepáchal na území České republiky trestnou činnost.

9. Žalobce dále namítá nesplnění podmínek pro zajištění dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a to konkrétně podmínku účelovosti žádosti. Mezinárodní ochranu žádá z důvodu obav z narukování v případě, kdy by se musel vrátit na Ukrajinu. Nechce se bojů účastnit, je to proti jeho svědomí. Je přesvědčen, že by jej státní orgány zachytily už na hranicích Ukrajiny a byl by ihned poslán do války. Bojí se, že by jej příslušníci odvodových orgánů mučili nebo rovnou zabili. Žalobce nemá ani základní vojenský výcvik a je nepochybné, že by ve válce bez jakéhokoliv výcviku padl.

10. Argumentace žalovaného, že nic nezaručuje, že by žalobce poskytoval součinnost v rámci správního řízení, je pouhou spekulací o možném teoretickém vývoji a chování žalobce bez jakýchkoli důkazů. Je třeba se zaměřit na důvody odchodu žalobce ze země původu, kterým byla obava žalobce o svůj život v zemi. Jeho cílem není nikam prchnout, ale zůstat na území České republiky minimálně do skončení azylového řízení.

11. Žalovaný dostatečně neposoudil možnost uložení zvláštního opatření podle § 47 zákona o azylu, kdy mezi tato opatření patří také umístění žalobce do pobytového střediska. Žalobce si je vědom volného režimu v pobytovém zařízení, není však v jeho zájmu tohoto zneužívat. Žalobce má za to, že jsou dány důvody, aby bylo využito zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu, kdy žalovaný se nemožností uložit tato opatření nezabýval řádně, důvody byly formalisticky přepsány a úvaha žalovaného je přísně formalistická a nepřezkoumatelná.

12. Žalobce z výše uvedených důvodů navrhoval, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil.

13. Současně s podáním žaloby žalobce podal i žádost o přiznání odkladného účinku žaloby. Svou žádost odůvodnil tím, že nedošlo-li by k pozastavení účinků napadeného rozhodnutí, jeho následky by pro žalobce znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Žalobce má zároveň za to, že přiznání odkladného účinku žaloby není v rozporu s důležitým veřejným zájmem a újma, která by mohla vzniknout jiným osobám, by byla menší než újma hrozící žalobci, resp. žalobce má za to, že žádné jiné osobě v důsledku přiznání odkladného účinku žalobě újma nehrozí.

IV. Vyjádření žalovaného

14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že je z napadeného rozhodnutí jasně seznatelné, z jakých podkladů správní orgán vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Žalovaný v napadeném rozhodnutí popsal skutkový stav a zdůvodnil, z jakých konkrétních a individualizovaných důvodů shledal naplnění podmínek pro zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců. Zdůraznil, že žalobce se zcela dobrovolně vzdal dočasné ochrany na území České republiky. Následně žalovaný shrnul své úvahy a závěry obsažené v napadeném rozhodnutí a odkázal na souvztažnou judikaturu Nejvyššího správního soudu.

15. Podle názoru žalovaného nebylo žalobou zpochybněno jeho rozhodnutí ve věci, proto navrhoval, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

V. Posouzení věci soudem

16. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“) v zákonné lhůtě (§ 46a odst. 8 zákona o azylu).

17. S ohledem na skutečnost, že žádný z účastníků nepožádal o nařízení jednání a soud nepovažoval nařízení jednání za nezbytné, rozhodl o žalobě bez jednání (§ 46a odst. 8 zákona o azylu).

18. Krajský soud se nejprve zabýval rozsahem přezkumu žaloby. Postupoval v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora EU ze dne 8. 11. 2022 o předběžné otázce ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid. Z něho je nutno dovozovat, že správní soud je povinen při přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem. V řízení o přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince se proto s ohledem na specifika institutu zajištění neuplatní pravidlo soudního přezkumu v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2022, č. j. 34 Az 36/2022-32, č. 4439/2022 Sb. NSS).

19. Žaloba je důvodná.

20. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou žalobce ohledně nenaplnění podmínky účelovosti žádosti o mezinárodní ochranu, kdy žalobce akcentoval strach z narukování a násilí ze strany příslušníků odvodových orgánů v případě jeho návratu na Ukrajinu, uváděl, že nechce bojovat ve válce a je to proti jeho svědomí. Ve vztahu k vznesené námitce se proto Krajský soud zaměřil na závěr o účelovosti žádosti s ohledem na skutečnost, že zemí původu žalobce je Ukrajina, kde již více než 4 roky probíhá mezinárodní ozbrojený konflikt.

21. V nyní posuzované věci žalovaný zajistil žalobce z důvodu uvedeného v § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení zákona o azylu ministerstvo v případě nutnosti rozhodne o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu návratu, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu nebo zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.

22. Judikatura Nejvyššího správního soudu při výkladu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu předpokládá, že zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu má […] za cíl znemožnit zneužití zákona podáním účelové žádosti o mezinárodní ochranu a dosažení takových podmínek, které cizinci umožní vyhnout se již uloženému správnímu vyhoštění (typicky útěkem a přerušením kontaktu s orgány veřejné správy) (srov. rozsudek ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 349/2016 48). Případně uvádí, že účelem § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je zajištění efektivní kontroly nad průběhem správního řízení o vyhoštění v situaci, kdy cizinec během tohoto řízení uplatní své právo požádat o mezinárodní ochranu (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2017, č. j. 10 Azs 284/2016 35, ze dne 28. 2. 2017, č. j. 4 Azs 9/2017 31, usnesení ze dne 25. 4. 2024, č. j. 9 Azs 55/2024 51). Aniž by tak byl předjímán výsledek řízení o mezinárodní ochraně, jedná se o preventivní opatření, které má zabezpečit nejen účast žadatele v řízení o mezinárodní ochraně, ale také zabezpečit jeho dostupnost pro výkon rozhodnutí o vyhoštění pro případ, že by se toto rozhodnutí stalo vykonatelným v důsledku negativního výsledku řízení o mezinárodní ochraně (srov. např. rozsudek NSS č. j. 1 Azs 349/2016–48 ze dne 28. 6. 2017).

23. Žalobce během správního řízení uváděl, že se na Ukrajinu nechce vrátit kvůli válce a bojí se, že bude po svém návratu na hranicích hned odveden a povolán do války. Žalovaný se tímto tvrzením žalobce v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval.

24. Nejvyšší správní soud od počátku války Ukrajině konstantně zohledňoval bezpečnostní situaci tam panující, kdy např. judikoval, že „invaze ozbrojených sil Ruské federace na Ukrajinu, zahájená dne 24. 2. 2022, je takovou výjimečnou skutečností, k níž ve věci správního vyhoštění cizince na Ukrajinu přihlédne krajský soud, příp. Nejvyšší správní soud i přesto, že nastala po vydání žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu, případně po vydání kasační stížností napadeného rozhodnutí krajského soudu“ (rozsudek 5 Azs 89/2022-24 ze dne 14. 4. 2022), a vyjadřoval se také k rozdílu mezi možností uložit správní vyhoštění občanu Ukrajiny a vykonat jej, kdy uváděl, že bezpečnostní situace na Ukrajině sice nebrání samotnému uložení správního vyhoštění podle § 119 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, představuje však překážku vycestování státního příslušníka Ukrajiny do vlasti (rozsudek ze dne 7. 9. 2023, č. j.: 9 Azs 126/2023 – 35). Nemožnost ukrajinských občanů vycestovat do vlasti z důvodu války aproboval NSS i v dalších rozhodnutích, z těch novějších se např. jedná o rozsudek ze dne 20. 11. 2024, č. j.: 2 Azs 128/2024–21, usnesení ze dne 11. 2. 2025, č. j. 8 Azs 189/2024 – 72, či usnesení ze dne 27. 5. 2026, č.j. 1 Azs 39/2026- 23.

25. Krajský soud upozorňuje, že správní orgán je povinen se v řízení o zajištění cizince možnými překážkami vyhoštění, vydání nebo předání tohoto cizince podle mezinárodní smlouvy zabývat v případech, kdy jsou mu tyto překážky v době rozhodování o zajištění známy nebo v řízení vyšly najevo. O zajištění cizince nelze rozhodnout, pokud zákonný účel omezení osobní svobody cizince nebude pravděpodobně možné uskutečnit. „Správní orgán rozhodující o zajištění je povinen učinit určitou autonomní úvahu ohledně možné realizace vyhoštění, byť se má jednat o úvahu předběžnou“ (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2025, č.j. 4 A 41/2025-22).

26. Podmínka tzv. reálného předpokladu dosažení účelu zajištění přitom vyplývá taktéž ze zákazu svévolného zbavení či omezení svobody [viz čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 6 Listiny základních práv Evropské unie, či čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod]. Aby byl zásah do osobní svobody cizince přípustný, musí mimo jiné sledovat vymezený účel. Správní orgán je proto při rozhodování o zajištění cizince povinen předběžně posoudit, zda je správní vyhoštění alespoň potenciálně možné, jsou-li mu překážky vycestování v době rozhodování o zajištění cizince známy nebo vyšly-li najevo, a k těmto překážkám se vyjádřit (viz rozsudek NSS ze dne 15. 4. 2009, čj. 1 As 12/2009-61, č. 1850/2009 Sb. NSS, usnesení rozšířeného senátu čj. 7 As 79/2010-150, či rozsudek NSS ze dne 9. 8. 2021, čj. 10 Azs 41/2021-29, bod 7). Pokud je odpověď na shora uvedenou otázku záporná, nelze o zajištění cizince rozhodnout (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 11. 2011, č. j. 7 As 79/2010 - 150, č. 2524/2012 Sb. NSS). V řízení o zajištění cizince není nutné postavit najisto, že vyhoštění cizince bude skutečně realizováno, postačí, že správní orgán tuto otázku zahrne do svých úvah v rámci posouzení konkrétního případu zajištění. Vzhledem k výjimečné povaze institutu zajištění je povinností žalovaného věc posoudit individualizovaně, což se v napadeném rozhodnutí nestalo.

27. Přestože se v případě žalobce jedná o příslušníka země, o které je všeobecně známo, že zde panuje ozbrojený konflikt, z napadeného rozhodnutí to není nikterak seznatelné, ačkoli na to žalobce v průběhu správního řízení upozorňoval. Žalovaný se možností vycestování žalobce do vlasti v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval, nezabýval se ani samotnou intenzitou ozbrojeného konfliktu v oblasti pobytu žalobce, tedy tím, zda, v jaké míře, jakým způsobem a jak často dochází v této oblasti k bojům či útokům. Uvedené posouzení je přitom při zajištění z důvodu uvedeného v § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu stěžejní.

28. Jelikož úvahy žalovaného vztahující se k možnosti vycestování žalobce na Ukrajinu a posouzení bezpečnostní situace v konkrétní oblasti země v napadeném rozhodnutí zcela absentují, napadené rozhodnutí je v tomto ohledu nepřezkoumatelné. Pokud by snad měl žalovaný za to, že disponuje podklady, ze kterých by takové skutečnosti vyplývaly, měl je podrobně vyjevit v napadeném rozhodnutí.

29. Za uvedeného stavu je tedy nutno považovat napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné v otázce posouzení možnosti vycestování.

30. S ohledem na uvedené závěry se krajský soud z povahy věci již nezabýval žalobní námitkou vztahující se k možnostem uložení zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu.

31. Krajský soud pro úplnost dodává, že ve výroku tohoto rozsudku současně nevyslovil, že se žalovanému věc vrací k dalšímu řízení. Vychází z právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2012, č. j. 9 As 111/2012-34, dle něhož „po zrušení rozhodnutí žalovaného o zajištění stěžovatele je nutno na toto rozhodnutí nahlížet, jako kdyby vůbec nebylo vydáno. Neexistuje tak řízení, v němž by mělo být pokračováno (…). Je-li tedy tento úkon ve formě rozhodnutí zrušen, neznamená to současně, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, jak je ve správním soudnictví obvyklé (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Naopak to z povahy věci, která je značně specifická a vyžaduje urychlené vyřízení, znamená ukončení řízení před správním orgánem, aniž by se tím jakkoliv zasahovalo do jeho pravomoci, která byla vyčerpána vydáním původního rozhodnutí.“ Citovaný právní názor je použitelný i na právě řešenou věci, a krajský soud nemá důvod postupovat v souzené věci jinak.

VII. Závěr a náhrada nákladů řízení

32. Jelikož se žalovaný v napadeném rozhodnutí nezabýval konkrétními okolnostmi případu, krajský soud zrušil napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

33. O návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě soud samostatně nerozhodoval, neboť po učinění nezbytných procesních úkonů rozhodl ve věci samé.

34. Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. krajský soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť byť byl žalobce ve věci úspěšný, z obsahu spisu vyplývá, že mu s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvojím vyhotovení u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele. Ostrava 14. červenec 2026 JUDr. Lucie Gavendová samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I.Ch.