64 Az 55/2009

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježoviczovou v právní věci žalobce: nezl. N. J., zastoupeného zákonným zástupcem N. K., oba státní příslušnost Kazachstán, právně zastoupeného Mgr. Filipem Jakovidisem, advokátem se sídlem Rychvald, Bohumínská 1553, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.11.2009 č.j. OAM-469/VL-01-HA08-2009, ve věci udělení mezinárodní ochrany, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19.11.2009 č.j. OAM-469/VL-01-HA08-2009 s e pro vady řízení z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. České republice se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

IV. Odměna právnímu zástupci žalobce Mgr. Filipu Jakovidisovi se p ř i z n á v á v částce 2.400,- Kč, která bude proplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

Žalobou ze dne 4.12.2009 se nezletilý J. N., dále jen „nezletilý žalobce“, prostřednictvím svého otce K. N. domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19.11.2009 č.j. OAM-469/VL-01-HA08-2009. Tímto rozhodnutím mu nebyla udělena mezinárodní ochrana dle § 12, 13, 14, 14a, 14b zák.č. 325/99 Sb. o azylu. V podané žalobě zejména namítal, že žalovaný porušil § 2, 3, § 50 odst. 2, 3, § 68 odst. 3 správního řádu. Dále poukazoval na to, že splnil všechny zákonné podmínky pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 a minimálně pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu ust. § 14a zákona o azylu. Žalobce se nemohl ztotožnit s názory a zjištěním správního orgánu, že mu v zemi původu nehrozí žádné nebezpečí. Narodil se sice v České republice, v Kazachstánu by byl jistě pronásledován ze strany kazašských státních orgánů, jelikož matriční úřady v ČR údajně neplní svou povinnost mlčenlivosti a informují zastupitelský úřad v Kazachstánu o narození dítěte na území ČR, a tak to mu dozajista bylo i v případě nezletilého žalobce. Poukazoval na Příručku k postupům pro určování právního postavení uprchlíků z r. 2006 a vybraná doporučení UNHCR, Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky. Dále upozornil na povinnost orgánů veřejné moci zohlednit v řízení stanovisko UNHCR vyplývající z dobrovolně přijatého závazku Úmluvy o postavení uprchlíků publikované pod č. 208/93 Sb. a na článek 10 Ústavy České republiky. Považuje za splněnou podmínku existence odůvodněného strachu z pronásledování stanovenou v § 12 písm. b/ zákona o azylu. Poukazoval též na diskriminační registrační princip, kterému jsou věřící v Islám v Kazachstánu vystaveni. Navrhoval proto zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení s tím, že přinejmenším splňuje podmínky pro udělení doplňkové mezinárodní ochrany ve smyslu ust. § 14 zákona o azylu. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 4.1.2010 popíral oprávněnost námitek uvedených žalobcem a současně s nimi nesouhlasí, neboť neprokazují, že by žalovaný porušil některé citované ustanovení správního řádu a zákona o azylu. Žalovaný odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost o udělení azylu, použité informace o zemi původu, výpovědi zákonného zástupce žalobce, na kopie rozhodnutí a evidenční karty ve věci řízení o udělení mezinárodní ochrany zákonného zástupce nezletilého žalobce, tedy otce nezletilého a jeho matky, které jsou součástí spisového materiálu nezletilého a na vydané rozhodnutí ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky. Žalovaný uvádí, že se řádně případem nezletilého žalobce zabýval, posoudil jeho případ individuálně a jeho výpovědi porovnal s dostatečným množstvím aktuálních informací o zemi původu, které popisují jak obecnou situaci v zemi původu, tak konkrétní situaci v návaznosti na případ nezletilého. Kromě jiného zákonný zástupce žalobce měl možnost se před vydáním rozhodnutí s obsahem těchto zpráv seznámit, vyjádřit se k nim a navrhnout doplnění. Žalovaný však nedospěl k závěru, že by bylo možné nezletilému žalobci udělit mezinárodní ochranu ve smyslu ustanovení § 12, § 13, § 14 zákona o azylu. Žalovaný se rovněž domnívá, že se řádně vypořádal se skutečnostmi tvrzenými žalobcem v odůvodnění doplňkové ochrany ve smyslu ust. § 14a a § 14b zákona o azylu a neshledal, že by v jeho případě byly dány důvody pro její udělení. Navrhoval proto zamítnutí žaloby. Rozhodnutím ze dne 19.11.2009 č.j. OAM-469/VL-01-HA08-2009 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen ČR) rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán za objasněno, že důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla v případě žalobce snaha žít v ČR v klidu, kde by zákonný zástupce žalobce mohl vyznávat svoji víru. Správní orgán konstatoval, že zákonný zástupce žalobce ani jeho nezletilé dítě – žalobce sám nebyli pronásledováni za uplatňování politických práv a svobod dle § 12 písm. a) zákona o azylu, v platném znění. Také nebyli ohroženi pro svou rasu, pohlaví, národnost, náboženství, příslušnost k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Dále žalovaný uvedl, že žalobce nesplňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 zákona o azylu, a že nezjistil zvláštního zřetele hodný důvod pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu. Žalovaný také shledal, že nezletilý nesplňuje zákonné podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, a že nesplňuje důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14b zákona o azylu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.7.2011 byl k žádosti žalobce ustanoven zástupce z řad advokátů Mgr. Filip Jakovidis. Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 19.11.2009 č.j. OAM-469/VL-01-HA08-2009, jakož i připojeným správním spisem, zejména žádostí o poskytnutí mezinárodní ochrany ze dne 24.7.2009, písemným odůvodněním žádosti a protokolem o pohovoru k žádosti se zákonným zástupcem žalobce o udělení mezinárodní ochrany z téhož dne, jakož i rozhodnutím žalovaného č.j. OAM-203/ZA-06-HA03-2010, které není označeno dnem vydání. Rovněž provedl důkaz spisem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 63Az 72/2008 a sp. zn. 64Az 68/2008. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Při řízení o žalobě vycházel přitom krajský soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.), tedy ke dni 19.11.2009. Přezkoumávaným rozhodnutím ze dne 19.11.2009 žalovaný neudělil mezinárodní ochranu dle § 12, 13, 14, 14a, 14b zák.č. 325/99 Sb. s odůvodněním, že výčet důvodů pro udělení mezinárodní ochrany je taxativně stanoven, z jiných důvodů tedy mezinárodní ochranu udělit nelze. Podrobně rozebral všechny důvody, proč nezletilému žalobci mezinárodní ochranu neudělil, přičemž pokud jde o neudělení doplňkové ochrany ve smyslu ust. § 14b odst. 1 zákona o azylu, uvedl, že nejde o případ hodný zvláštního zřetele. Z rozhodnutí č.j. OAM-203/ZA-06-HA03-2010, které není označeno dnem vydání, krajský soud zjistil, že tímto žalovaný rozhodl o žádosti nezletilých M. N.,nar. X a A. N., nar. X, že se azyl podle § 12, § 13, § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, neuděluje. Doplňková ochrana podle § 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, uděluje, a to na dobu 36 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Paní K. S., nar. X a jejímu nezletilému dítěti K. S., nar. X se azyl podle § 12, § 13, § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Polici ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, neuděluje. Doplňková ochrana podle § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, uděluje, a to na dobu 36 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě č.j. 64Az 68/2008, zejména z rozsudku ze dne 30.6.2011 č.j. 64Az 68/2008-217 bylo zjištěno, že tímto zrušil soud rozhodnutí žalovaného ze dne 27.8.2008 č.j. OAM-683/LE-05-ZA07-2006 pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, přičemž šlo o řízení žalobce K. N. (otec nezletilého žalobce) a dále nezletilého A. S. N. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 63Az 72/2008, zejména z rozsudku ze dne 7.4.2009 bylo zjištěno, že tímto byla zamítnuta žaloba matky žalobce a) a jeho sourozenců, přičemž kasační stížnost byla odmítnuta pro nepřijatelnost usnesením Nejvyššího správního soudu č.j. 2Azs 53/2009-98. Krajský soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 19.11.2009 musí být zrušeno. V případě nezl. žalobce je nutno přihlédnout k tomu, že jak jeho matce S. K., tak i jeho sourozencům nezlet. M. N., A. K. N. a S. K. byla udělena doplňková ochrana. Dle ust. § 14b/ zákona o azylu se v případě hodného zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Dle § 14b/ odst. 2 téhož zákona se rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny dle § 14b odst. 1 téhož zákona rozumí manžel nebo partner osoby požívající doplňkové ochrany, svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18-ti let, rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18-ti let, zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu nebo svobodný sourozenec osoby požívající doplňkové ochrany, který je mladší 18-ti let. V případě matky žalobce S. K. došlo tedy k udělení doplňkové ochrany, a proto byly splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny také nezletilému žalobci J. N. Jde tedy o případ zvláštního zřetele hodný. Ze shora uvedených důvodů zrušil soud ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. rozhodnutí žalovaného pro vady řízení. Žalobcem namítané vady řízení v citovaném rozhodnutí žalovaného proto soud shledal důvodnými. Současně soud vyslovil, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému dle ust. § 78 odst. 4 s. ř. s. Žalovaný znovu o nároku rozhodne, bude se znovu zabývat možností udělení doplňkové ochrany žalobci, přičemž při novém projednání věci je žalovaný vázán právním názorem soudu (ve smyslu ust. § 78 odst. 5 s. ř. s.). V souladu s ust. § 51 odst. 1 soudního řádu správního rozhodl soud o věci bez jednání, když byly splněny podmínky pro tento postup. Nezletilý žalobce byl ve věci úspěšný, avšak žádné náklady mu nevznikly a bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odměna zástupci žalobce byla stanovena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby 2.100,-Kč /příprava a převzetí/, 1x náhrada hotových výdajů 300,- Kč, celkem tedy 2.400,- Kč, která mu bude proplacena ve lhůtě do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. V Ostravě dne 30.11.2012 JUDr. Miroslava Ježoviczová samosoudkyně