65 A 103/2020

Rubrum

č. j. 65 A 103/2020-79 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., a Mgr. Barbory Berkové ve věci žalobce: L. Č. r., s. p. bytem X zastoupeného advokátem JUDr. Janem Nemanským sídlem Těšnov 1059/1, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Státní pozemkový úřad sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 za účasti osoby zúčastněné na řízení: A. o. sídlem W. 562/9, X O. zastoupené advokátem JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D. sídlem Na Podkovce 281/10, 147 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2020, č. j. SPU 199079/2020, ve věci výměny nebo přechodu vlastnických práv po schválení návrhu komplexních pozemkových úprav v k. ú. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá. Shodu s prvopisem potvrzuje M. N. 2 65 A 103/2020

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

A.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného (Krajského pozemkového úřadu Olomouc, pobočky Jeseník) ze dne 24. 8. 2020 č. j. SPU 199079/2020, kterým bylo rozhodnuto: * o výměně nebo přechodu vlastnických práv tak, jak je uvedeno v příl. 1 rozhodnutí a přechodu věcných břemen nebo jiných věcných práv nebo omezení, jak je uvedeno v příl. 2a rozhodnutí, * o zrušení a řízení věcných břemen, jak je uvedeno v příl. 2b 2c rozhodnutí, kdy podle příl. 1 rozhodnutí osoba zúčastněná na řízení pozbývá vlastnického práva k dosavadním pozemkům parc. č. X, X, X, X, X, X, X, X a X v k. ú. X a nabývá vlastnické právo k pozemkům podle schváleného návrhu pozemkových úprav nových parc. č. X, X, X, X, X, X, X, X, X a X v témže katastrálním území s tím, že podle příl. 2a napadeného rozhodnutí namísto pozemků pův. parc. č. X, X, X, X a X bude v katastru nemovitostí poznámka o podané žalobě zapsána u pozemků nových parc. č. X, X, X, X, X, X a X.

2. Podstata žalobcovy argumentace tkví v obavě, že napadeným rozhodnutím dojde ve smyslu § 2 zák. č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“), k originárnímu nabytí pozemků nových parc. č. X, X, X, X, X, X a X osobou zúčastněnou na řízení. Tyto pozemky mají nahrazovat původní pozemky parc. č. X, X, X, X, X, X, X, X a X, které sice byly rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 10. 2016, č. j. SPU 41195/2016/121/Ge vydány osobě zúčastněné na řízení, žalobce však podal ke Krajskému soudu v Ostravě žalobu směřující proti uvedenému rozhodnutí, které je vedeno pod sp. zn. 23 C 89/2016 a nebylo dosud skončeno. Vzhledem k originárnosti nabytí vlastnického práva podle§ 2 zákona o pozemkových úpravách žalobce napadeným rozhodnutím ztrácí aktivní věcnou legitimaci k vedení uvedeného civilního sporu. Žalovaný tedy měl podle žalobce vyčkat výsledků řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 23 C 89/2016, jinak porušil čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který garantuje ochranu vlastnického práva, porušil přitom i základní zásady činnosti správních orgánů ve smyslu § 2 - § 8 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Nebýt napadeného rozhodnutí, žalobce by se mohl v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 23 C 89/2016 domoci nápravy pochybení žalovaného spočívajícího ve vydání předmětných pozemků osobě zúčastněné na řízení. Jsou to právě občanskoprávní soudy, které měly primárně rozhodnout o sporném nároku ke sporným pozemkům s definitivní platností. Pokud § 3 odst. 4 věta třetí zákona o pozemkových úpravách výslovně chrání církve i přes provedené pozemkové změny, žalobci se takové ochrany nedostává, pročež žalobce považuje úpravu obsaženou v zákoně o pozemkových úpravách za protiústavní (rozpornou s čl. 11 Listiny základních práv a svobod). Všemi Shodu s prvopisem potvrzuje M. N. 3 65 A 103/2020 těmito otázkami se žalovaný v napadeném rozhodnutí nezabýval, pročež je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné.

3. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. V relativně stručném vyjádření k žalobě zdůrazňuje, že stav evidovaný katastrem nemovitostí, týkající se sporných pozemků původních parcelních čísel včetně poznámky o podané žalobě přešel na pozemky nových parc. č. X, X, X, X, X, X a X.

4. Osoba zúčastněná na řízení se k žalobě nevyjádřila. B.

5. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

6. Skutkový stav je mezi účastníky nesporný. Žalovaný rozhodl, aniž vyčkal výsledku řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 23 C 89/2016, jak popisuje žalobce v žalobě.

7. Odůvodnění napadeného rozhodnutí se sice výslovně situaci žalobce nevěnuje, je z něj však patrné, že žalovaný pokládá žalobcův problém za vyřešený tím, že v příl. 2a specifikoval pozemky nových parc. č. X, X, X, X, X, X a X, jimiž jsou nahrazeny pozemky pův. parc. č. X, X, X, X,442, X, X, X a X, pročež u pozemků nových parc. č. přikázal v katastru nemovitostí ponechat poznámku o probíhajícím soudním řízení. To žalobce považuje za protizákonné a problém neřešící. C.

8. Podle § 2 zákona o pozemkových úpravách „(...) V těchto souvislostech původní pozemky zanikají a zároveň se vytvářejí pozemky nové, k nimž se uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena (…).

9. Podle § 3 odst. 4 věty třetí zákona o pozemkových úpravách „Na nově vzniklé pozemky podle schváleného návrhu se nahlíží jako na původní majetek podle zvláštního předpisu8)“, kdy poznámka 8) odkazuje na § 2 písm. a) zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi). D.

10. Jakkoli krajský soud přisvědčuje žalobci, že principiálně je podle § 2 zákona o pozemkových úpravách originární nabytí vlastnického práva, přesto ust. § 3 odst. 4 věty třetí téhož zákona modifikuje toto pravidlo, pokud stanoví, že na nově vytvořené pozemky se při církevních restitucích pohlíží jako na původní majetek.

11. Krajský soud přitom nesouhlasí s žalobcem, že by ust. § 3 odst. 4 věty třetí zákona o pozemkových úpravách chránilo v občanskoprávním řízení navazujícím na restituční rozhodnutí žalovaného toliko církev (náboženskou společnost), nikoli žalobce, který by pak nyní napadeným rozhodnutím měl ztratit aktivní věcnou legitimaci v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 23 C 89/2016.

12. Žalobce zřejmě opomíjí ust. § 244 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle tohoto ustanovení „Rozhodl-li orgán Shodu s prvopisem potvrzuje M. N. 4 65 A 103/2020 moci výkonné (…) o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (…), může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení“.

13. Předmětem řízení před občanskoprávním soudem, které žalobce vyvolal, tedy stále zůstává žádost církve o restituci tzv. historického církevního majetku, kde může občanskoprávní soud rozhodnutí správního orgánu zcela nahradit (§ 250j o. s. ř.). Krajský soud nevidí důvodu, proč by měl kdo (tzn. i žalobce) ztratit v takovém řízení věcnou legitimaci, pokud platí již citované ust. § 3 odst. 4 věty třetí zákona o pozemkových úpravách.

14. Tvrdí-li žalobce, že nastíněné řešení je v rozporu s dosavadní praxí civilních soudů, je podepsanému soudu z jeho činnosti (nejméně z řízení vedeného pod sp. zn. 23 C 19/2016) známo, že občanskoprávní soudy při řešení vzájemného vztahu zachování předmětu církevní restituce a provedených pozemkových úprav dříve tápaly. Žalobcem namítaná praxe občanskoprávních soudů byla ovšem překonána nejpozději rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2021 č. j. 28 Cdo 3868/2020-112, který právě ve vztahu k církevním restitucím akcentoval, že „»pozemek (definovaný jako část zemského povrchu oddělená od sousedních částí ( …) hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků (…), nemusí být vždy totožný s parcelou, nýbrž může zahrnovat více parcel, popřípadě části různých parcel, nebo naopak být částí parcely jediné. Je proto nesprávný názor, že věcí v právním slova smyslu je pozemek pouze tehdy, je-li označen parcelním číslem a odpovídá-li mu mapové zobrazení s uvedením druhu a výměry v operátech katastru nemovitostí« (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2271/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2028/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3123/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2540/2017, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1577/2018).“¨ 15. Nejvyššímu soudu je tedy lhostejno, jakým parcelním číslem je konkrétní část zemského povrchu označována, rozhodné je, že se jedná stále o tutéž část zemského povrchu (bez ohledu na parcelní číslování).

16. Proti závěru žalovaného, že nově vytvořené parcely č. X, X, X, X, X, X a X plně a adekvátně nahrazují původní parcely č. X, X, X, X, X, X, X, X a X (vše v k. ú. X) žádná nyní uplatněná žalobní argumentace nesměřuje, pročež se krajský soud touto dílčí otázkou dále nezabýval.

17. Z právě uvedeného vyplývá závěr, že pakliže je předmětem řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 23 C 89/2016 tatáž věc, která byla předmětem restitučního řízení o historickém církevním majetku vedeného dříve před správními orgány, nemůže žalobce ztratit v navazujícím občanském soudním řízení svou aktivní věcnou legitimaci jen proto, že sporné pozemky byly v důsledku komplexní pozemkové úpravy přečíslovány. Plně originárnímu nabytí vlastnického práva církví totiž brání ust. § 3 odst. 4 věty třetí zákona o pozemkových úpravách, které působí obousměrně, tzn. v probíhajícím občanskoprávním řízení nejen k ochraně církve, ale i k ochraně žalobce tak, že žalobce je i nadále aktivně věcně legitimován k řízení vedenému zdejším soudem pod sp. zn. 23 C 89/2016 (byť v něm v důsledku nyní napadeného rozhodnutí bude muset označit sporné pozemky novými parcelními čísly).

18. Krajský soud proto uzavírá, že žalobcovy námitky o ztrátě aktivní věcné legitimace v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 23 C 89/2016 jsou liché. Současně soud z důvodů uvedených v odst. 7. tohoto odůvodnění neshledal napadené rozhodnutí Shodu s prvopisem potvrzuje M. N. 5 65 A 103/2020 nepřezkoumatelným, jakkoli je jeho odůvodnění k předmětné otázce vskutku stručné až kusé (základ řešení nastíněného problému v něm však nalézt lze).

19. Z právě uvedených důvodů neshledal právní úpravu obsaženou v zákoně o pozemkových úpravách protiústavní, neboť se mu zdařilo nalézt ústavně konformní výklad. Krajský soud přitom argumentací obsaženou v odst. 14. tohoto odůvodnění vyvrátil názory žalobce o závěrech dosavadní právní praxe.

20. Žalobní argumentace tedy byla vesměs shledána nedůvodnou, a proto krajský soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. E.

21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalovaný byl v řízení procesně úspěšný, avšak podle obsahu spisu mu v řízení nevznikly žádné náklady přesahující jeho běžnou úřední činnost.

22. O náhradě nákladů osoby zúčastněné na řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 5 s. ř. s., když soud neuložil této osobě žádnou povinnost ani neshledal žádné výjimečné okolnosti, které by přiznání náhrady nákladů řízení osobě zúčastněné na řízení odůvodňovaly.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Olomouc 18. května 2021 Mgr. Jiří Gottwald v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. N. 6 65 A 103/2020 Shodu s prvopisem potvrzuje M. N.