65 A 42/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudců Mgr. Barbory Berkové a Mgr. Jiřího Gottwalda ve věci žalobce obec H. n. M., se sídlem nám. O. 16/46, H. n. M., zastoupeného JUDr. Michalem Filoušem, advokátem se sídlem Olomouc, Koželužská 5, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2014, č. j. KUOK 75944/2014, ve věci odepření práva nahlížet do spisu, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Magistrát města Olomouce (dále jen „stavební úřad“) vydal dne 21. 2. 2014 pod č. j. SMOl/OPS/42/3223/2013/Kol stavební povolení na stavbu „Rozšíření technologie DS LPG Horka nad Moravou“ v areálu společnosti DELTA ARMY s. r. o., na pozemku parc. č. 1575/1 v k. ú. Horka nad Moravou, pro stavebníka KRALUPOL a. s. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 3. 2014. Dne 28. 3. 2014 byla stavebnímu úřadu doručena žádost žalobce o poskytnutí spisové dokumentace ve věci předmětného stavebního povolení (s výjimkou projektové dokumentace), odůvodněná tvrzením, že žalobce byl opomenut jakožto účastník stavebního řízení, tudíž žádá, aby s ním jako s účastníkem bylo nadále jednáno, byly mu doručovány písemnosti a bezplatně poskytnuta kopie spisu. Usnesením ze dne 18. 7. 2014, č. j. SMOl/OPS/42/1167/2014/Kol stavební úřad rozhodl podle § 38 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“) ve spojení s § 168 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), že žalobci poskytnutí kopie předmětného správního spisu odpírá, a to s odůvodněním, že žalobce nebyl účastníkem předmětného řízení, a netvrdil a ani neprokázal právní zájem nebo jiný vážný důvod pro poskytnutí kopie spisu. Dále stavební úřad odkázal na rozhodnutí nadřízeného správního úřadu, tj. žalovaného, ze dne 6. 6. 2014, č. j. KUOK 54142/2014, kterým bylo v mezidobí zamítnuto odvolání žalobce proti stavebnímu povolení předmětné stavby jako nepřípustné, neboť žalovaný zaujal názor, že žalobce nemohl být účastníkem řízení o povolení předmětné stavby, neboť nemohl být prováděním stavby přímo dotčen na svém vlastnickém právu. Žalobou napadenými rozhodnutími žalovaný odvolání žalobce proti usnesení stavebního úřadu zamítl. Žalobce se domáhal zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. V žalobě namítal, že byl opomenut jako účastník stavebního řízení, přičemž jeho účastenství je založeno v souladu s § 109 písm. e) stavebního zákona. Dále obsáhle citoval skutkové a právní závěry z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2009, č. j. 5 As 67/2008-111, z nichž zdůraznil závěr, že mohou-li být práva určitého subjektu přímo dotčena umístěním stavby, tím spíš mohou být dotčena jejím provozem. Uvedl, že jeho nejbližší pozemek je od pozemku, na němž má být stavba prováděna, vzdálen 8 m, další pak 23 a 141 m, tudíž měl být účastníkem předmětného stavebního řízení, když v uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud dovodil účastenství i u vlastníka sousedního pozemku vzdáleného o stavby 700 m. Dále žalobce poukázal na § 28 odst. 1 s. ř., který ukládá správnímu orgánu o sporném účastenství vydat usnesení. Dále uvedl, že stavebnímu úřadu musí být z předcházejícího územního řízení zřejmé, že se samotným provozem stavby je spojeno vysoké bezpečnostní riziko pro všechny obyvatele obce, tím spíš lze toto riziko shledat i v rámci samotného provádění stavby, neboť je-li stavba nebezpečná okolí svým provozem, bude nebezpečná i samotným prováděním. S prováděním stavby bude dále spojena hlučnost, zvýšená prašnost a mnoho dalších faktorů, přičemž z důvodu odepření přístupu do spisu není žalobce seznámen s dalšími neblahými důsledky provádění stavby, tudíž z důvodu neznalosti způsobu provádění stavby je mu zabráněno vznášet další relevantní námitky. Navazující odůvodnění žalovaného o tom, jak bude stavba prováděna, je pouhým tvrzením, které žalobce není s to přezkoumat, neboť mu nebylo umožněno se se spisem seznámit. Rovněž namítl, že žalovaný argumentoval v rozhodnutí ze dne 6. 6. 2014 také tím, že plánovanou stavbou nedojde k namítanému nárůstu přepravy vzhledem k jejímu účelu, a tím ke zhoršení stávajících silnic, což je však nepřezkoumatelný závěr, jak ostatně konstatoval Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne 12. 6. 2014, č. j. 22 A 57/2013-65 při přezkoumávání rozhodnutí o umístění předmětné stavby. Žalovaný dle názoru žalobce neposuzoval zásah do ústavně zaručených práv občanů obce, zejména práva vlastnického a práva pokojného bydlení, a rovněž do práva obce jako takové na územní rozvoj, který bude rozhodnutím o stavebním povolení předmětné stavby vyvolán, nýbrž přistoupil k věci stroze formalisticky. Tímto přístupem správní orgány zavdaly příčinu k mnoha budoucím soukromoprávním sporům. Možným řešením by přitom bylo vytvoření ochranného valu a zpracování bezpečnostní studie zohledňující možné dopady případné havárie. Dále žalobce podrobně popsal možná bezpečnostní rizika spojená s provozem předmětné stavby, vysokou pravděpodobnost nárůstu dopravního zatížení obce, nesprávný postup při neprovedení zjišťovacího řízení dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Závěrem uvedl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné rovněž z důvodu, že jiný odbor žalovaného (odbor životního prostředí a zemědělství) se v rámci pořizování nového územního plánu obce Horka nad Moravou vyjádřil tak, že v důsledku existence zóny havarijního plánování kolem předmětné stavby dojde k zamezení realizace jakéhokoli územního rozvoje obce, což je v rozporu s tvrzením žalovaného, který dotčení vlastnického práva žalobce i jiných vlastníků popírá. Žalovaný požadoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Žalobcem namítaný rozsudek Nejvyššího správního soudu na uvedený případ dle žalovaného nedopadá, neboť byl vydán ve věci se zcela odlišným skutkovým závěrem (umístění větrné elektrárny, nikoli podzemních zásobníků) a za platnosti odlišné právní úpravy účastenství ve stavebním řízení, tj. před účinností zákona č. 350/2012 Sb., kterým bylo novelizováno ustanovení § 109 stavebního zákona. Předmětné stavební řízení však bylo zahájeno již za účinnosti uvedené novely, tudíž k účastenství žalobce ve stavebním řízení bylo nezbytné splnění podmínky, že jeho vlastnické právo k nemovitosti by mohlo být přímo dotčeno prováděním stavby. Pozemek žalobce nehraničí s pozemkem, na němž má být stavba realizována. Nejbližší místo, jímž pozemek žalobce sousedí s objektem stavby, je vzdáleno 8 m (od stavebního objektu železobetonová ochranná zeď), od objektu samotných zásobníků je to 23 m. Pozemky žalobce parc. č. 626/2 a 1576/104 v k. ú. Horka nad Moravou jsou přitom dle územního plánu obce umístěny v ploše Vp – plochy výroby s hlavním využitím jako výrobní, skladové, popř. opravárenské provozy. Dále žalovaný uvedl, že z projektové dokumentace stavby vyplývá, že stavba bude probíhat ve stávajícím prostoru daňového skladu v prostoru navazujícím severovýchodním směrem od stávajících dvou podzemních skladových zásobníků, východně je prostor staveniště ohraničen stávajícím stáčecím místem železniční cisterny s železobetonovou požární zdí, severozápadně stávajícím objektem vodárny a severně stávajícím oplocením areálu. Jako mezideponie pro ukládání zeminy bude použito ploch v rámci areálu, příjezdy a přístupy na staveniště budou po stávajících komunikacích ze silnice III. třídy č. 4465 na východní straně areálu. Z uvedeného je dle žalovaného zřejmé, že vlastnické právo žalobce nemůže být dotčeno. Účastenství žalobce, jakožto obce, na jejímž území má být stavba umístěna, bylo v územním řízení dáno § 85 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, ve stavebním řízení však již obec automaticky účastníkem není, nýbrž musí splnit podmínky § 109 písm. e) stavebního zákona, což v posuzované věci splněno nebylo. Usnesení dle § 28 s. ř. o účastenství žalobce nemohlo být dle žalovaného vydáno, neboť stavební řízení již neprobíhalo. Otázku účastenství tudíž žalovaný správně posoudil až v rámci posouzení odvolání žalobce proti stavebnímu povolení, tj. v rozhodnutí ze dne 6. 6. 2014. K námitce bezpečnostních rizik stavby žalovaný zdůraznil, že výstavba předmětných zásobníků nebude mít vliv na změnu zařazení objektu daňového skladu podle zákona č. 59/2006 Sb., stejně jako nezměněná zůstane zóna havarijního plánování, přičemž byla schválena příslušná bezpečnostní zpráva. Dále uvedl, že se jedná o provoz skladu, kde dochází k navážení a skladování a dalšímu distribuování zkapalněného LPG, přičemž tímto provozem nedochází k zákonitému ohrožování okolí. Závěry Krajského soudu v Ostravě týkající se přezkumu rozhodnutí o umístění stavby jsou dle žalovaného irelevantní, neboť se jedná o jiné řízení s jiným okruhem účastníků. Stejně tak odmítl jako irelevantní další hmotněprávní námitky žalobce vůči předmětné stavbě, neboť tyto jsou mimo předmět řízení o odepření práva nahlížet do spisu ve stavebním řízení, neboť se jedná o námitky proti umístění stavby, které byly v územním řízení uplatněny a řešeny. Stejně tak nebyla žalovaným shledána souvislost mezi procesem pořizování územního plánu a otázkou nahlížení do spisu žalobcem v předmětné věci. Závěrem žalovaný shrnul svou argumentaci tak, že žalobce nebyl a nemohl být účastníkem stavebního řízení, neboť jeho věcné právo k pozemkům parc. č. 626/2 a 1576/104 v k. ú. Horka nad Moravou s hlediska jejich využití dle územního plánu obce nemůže být prováděním stavby vzhledem k velikosti stavebního pozemku a umístění stavby na něm, odstupovým vzdálenostem, rozměrům stavby a účelu jejího užívání přímo dotčeno. Právo nahlížet do spisu dle § 38 odst. 1 s. ř. mu tudíž z titulu účastenství nesvědčilo. S ohledem na skutečnost, že žalobce ani přes výzvu stavebního úřadu netvrdil a neprokázal právní zájem či jiný vážný důvod pro nahlédnutí do spisu, nesvědčilo mu ani právo nahlížet do spisu dle § 38 odst. 2 s. ř. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. Krajský soud předně uvádí, že žalobce použil v žalobě totožnou argumentaci, jakou již dříve použil v žalobě projednávané Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 22 A 57/2013, ve věci přezkumu územního rozhodnutí, a jakou dále použil v žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2014, č. j. KUOK 54142/2014, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti stavebnímu povolení na předmětnou stavbu. Byť se jedná o řízení, která se týkají totožného stavebního záměru, není možné odhlížet od skutečnosti, že se jedná o různá rozhodnutí vydaná v odlišných fázích stavebního řízení (v širším smyslu), tudíž stavební úřad a posléze také žalovaný v těchto rozhodnutích posuzovali různé právní otázky a interpretovali různá zákonná ustanovení. Posuzovaným rozhodnutím je pak toliko usnesení o odepření práva žalobce nahlédnout do spisu a pořizovat si z něj kopie. Podle § 38 odst. 1 s. ř. účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci (§ 73). Není-li účastník zastoupen, může spolu s účastníkem nahlížet do spisu i jeho podpůrce. Podle odst. 2 téhož ustanovení jiným osobám správní orgán umožní nahlédnout do spisu, prokáží-li právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem. Podle odst. 5 téhož ustanovení odepřel-li správní orgán osobě nahlížet do spisu nebo jeho části, vydá o tom usnesení, které se oznamuje pouze této osobě. Lze souhlasit se správními orgány obou stupňů, že obsahově žalobce ve své žádosti doručené stavebnímu úřadu dne 28. 3. 2014 požadoval kopii správního spisu z důvodu svého tvrzeného (a opomenutého) účastenství ve stavebním řízení, o jehož spis se jednalo, tj. ve smyslu § 38 odst. 1 s. ř. S ohledem na skutečnost, že stavební úřad dospěl k předběžnému závěru o tom, že účastenství žalobce v předmětném stavebním řízení nebylo dáno, nevyhověl žádosti a žalobce a zahájil řízní o odepření práva nahlížet do spisu. Stavební úřad přitom nepochybil, pokud nerozhodl o účastenství usnesením dle § 28 s. ř., jak namítá žalobce, neboť vydání usnesení o účastenství dle uvedeného usnesení má místo toliko v průběhu, nikoli již po skončení předmětného správního řízení, kdy je již jeho vydání nepřípustné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 222/2014-147, publ. pod č. 3288/2015 Sb. NSS). Z obsahu spisu dále vyplývá, že k bezprostřednímu vydání usnesení dle § 38 odst. 5 s. ř. nedošlo, neboť žalobce podal odvolání proti procesnímu usnesení o zahájení předmětného řízení, které žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 6. 2014, č. j. KUOK 55566/2014 zamítl. Teprve po vrácení spisu (19. 6. 2014) mohl stavební úřad ve věci nahlížení do spisu rozhodnout, což usnesením ze dne 18. 7. 2014 učinil. V mezidobí však již žalovaný vydal rozhodnutí ze dne 6. 6. 2014, č. j. KUOK 54142/2014, o odvolání žalobce proti samotnému stavebnímu povolení, v němž jakožto předběžnou zásadní otázku řešil právě žalobcem uplatňované účastenství v předmětném stavebním řízení. Z výše uvedeným důvodů dospěl žalovaný k závěru, že žalobce opomenutým účastníkem předmětného stavebního řízení není, neboť jeho věcné právo k pozemku nemůže být prováděním stavby přímo dotčeno. Stavební úřad proto zcela v souladu s § 57 odst. 2 s. ř. vycházel ze závěrů žalovaného, jakožto nadřízeného správního orgánu, o předběžné otázce účastenství žalobce v předmětném stavebním řízení, které žalovaný vyslovil v rozhodnutí ze dne 6. 6. 2014, č. j. KUOK 54142/2014. Lze proto uzavřít, že stavební úřad rozhodl o odepření práva žalobce nahlížet do spisu vedeného ve věci předmětné stavby v souladu s § 38 odst. 1 s. ř., když v době jeho rozhodování již bylo žalovaným věcně posouzeno, že žalobce nebyl účastníkem daného stavebního řízení. Jiný právní zájem či důležitý důvod ve smyslu § 38 odst. 2 s. ř. žalobce vskutku netvrdil. Na základě výše uvedeného krajský soud v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu jako nedůvodnou zamítl. S námitkami žalobce směřujícím vůči rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2014, č. j. KUOK 54142/2014, se krajský soud vypořádal v rozsudku ze dne 6. 10. 2016, č. j. 65 A 20/2014-95. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když plně procesně úspěšnému žalovanému nevznikly podle obsahu spisu v tomto soudním řízení žádné náklady přesahující obvyklou úřední činnost. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Olomouci dne 6. října 2016 JUDr. Zuzana Šnejdrlová, Ph.D. předsedkyně senátu Pro nepřítomnost předsedkyně senátu písemné vyhotovení podepsala podle § 158 odst. 1 o. s. ř. užitého dle § 64 s. ř. s. Mgr. Barbora Berková členka senátu