65 A 59/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobkyně: K. Ž. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Kijasem sídlem Jiráskovo náměstí 121/8, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Státní pozemkový úřad sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2025 č. j. SPU 089599/2025 ve věci jednoduché pozemkové úpravy, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

A. Vymezení věci a obsahu podání 1. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítnul odvolání žalobkyně a JUDr. M. V., LL.M. a potvrdil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Zlínský kraj, pobočky Vsetín (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 29. 5. 2024, č. j. SPU 155497/2024/Mi, jímž byl podle § 11 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v příslušném znění (dále jen „ZoPÚ“) schválen návrh jednoduchých pozemkových úprav (dále jen „JPÚ“) v katastrálním území Horní Bečva v lokalitě N. P. Žalobkyně se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí toliko v rozsahu výroku o zamítnutí jejího odvolání a potvrzení rozhodnutí I. stupně.

2. Žalobkyně namítá, že správní orgán postupoval nestandardně, jelikož dvakrát v rámci řízení změnil obvod JPÚ v reakci na nesouhlas vlastníků. Byl vyloučen vlastník zapsaný na LV X a dále vlastníci zapsaní na LV XA, XB, XC, XD a XE. Tento postup vyvolává důvodné podezření, že správní orgán neměl zájem na nalezení konsenzuálního řešení, ale snažil se administrativně eliminovat nesouhlasící vlastníky pro dosažení potřebné 60 % většiny.

3. Podklady rozhodnutí byly pro laika nesrozumitelné a nečitelné. Zejm. ze soupisu nových pozemků a jeho grafické přílohy nešlo bez vynaložení nepřiměřeného úsilí a bez specializovaných znalostí určit, jakým způsobem dojde k dělení pozemků, kde budou hranice nových pozemků, jaká budou finální parcelní čísla a jaký vliv na vlastnické právo budou úpravy mít. Dokumenty obsahovaly zkratky DC7 a VC4, jejichž význam nebyl laikovi zřejmý a nebyl vysvětlen v rozhodnutí, což žalobkyni a jejími právnímu předchůdci ztížilo možnost efektivní obrany práv. Žalovaný se s touto námitkou vypořádal nedostatečně a způsobem založeným na vadné logické úvaze. Na str. 14 napadeného rozhodnutí nesprávně dovodil, že se pan Ž. vyznal v soupise nových pozemků, ze skutečnosti, že v rámci nesouhlasu specifikoval nesouhlas s vytvořením parcely č. XF. Schopnost identifikovat nejzjevnější zásah do jeho vlastnictví nedokazuje porozumění celému návrhu, přitom argumentace žalovaného je postavena na mylném předpokladu, že identifikace jednoho problému implikuje porozumění celku. Žalovaný se námitkou zabýval formálně, s podstatou odvolací námitky se nevypořádal, neřešil, zda podklady skutečně byly pro průměrného vlastníka srozumitelné změnách. Rozhodnutí žalovaného je proto v této části nepřezkoumatelné, přičemž žalobkyně odkázala na judikaturu týkající se nepřezkoumatelnosti z důvodu opomenutí odvolací námitky [rozsudky Nejvyššího správní soudu (dále jen „NSS“) ze dne 11. 8. 2004, č. j. 5 A 48/2001-472 a ze dne 16. 5. 2024 č. j. 8 Afs 92/2023-406-9].

4. Žalobkyně namítá, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo nepřezkoumatelné, protože neobsahovalo úvahu týkající se pozemků žalobkyně, která by odůvodnila přiměřenost a nezbytnost zásahu, nutnost z pěti pozemků žalobkyně vytvořit osm nových, vedení nové komunikace přes pozemky žalobkyně a proč nebylo možné zvolit jiné, pro žalobkyni méně invazivní řešení. Tuto vadu se žalovaný pokusil v napadeném rozhodnutí zhojit tím, že do odůvodnění nepřípustně doplnil novou argumentaci. Překročil tak meze přípustného vzájemného argumentačního doplňování. Nepřezkoumatelné rozhodnutí měl žalovaný zrušit a věc vrátit. Snahou vadu zhojit vlastními úvahami, či nově zakomponovanými skutečnostmi [žalovaný argumentoval vyjádřením obce Horní Bečva a stanoviskem Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK)], ke kterým žalobkyně neměla možnost se v průběhu řízení vyjádřit, sám zatížil své rozhodnutí nezákonností.

5. Žalobkyně dále namítala absenci řádně odůvodněného a prokázaného veřejného zájmu. Zásah do vlastnického práva žalobkyně není opřen o řádně prokázaný a vymezený převažující veřejný zájem. Správní orgán je povinen v každém jednotlivém případě existenci veřejného zájmu prokázat a v odůvodnění rozhodnutí popsat, proč v daném případě převažuje nad právem jednotlivce na nerušené vlastnictví. To v posuzované věci správní orgány nesplnily. Žalovaný na str. 15 napadeného rozhodnutí pouze obecně odkazuje na § 2 ZoPÚ a na cíle JPÚ, což je zcela obecná argumentace bez konkrétní vazby na pozemky žalobkyně. Došlo ke zneužití institutu veřejného zájmu k řešení soukromoprávního problému. Správní orgány neuvedly, jaký konkrétní veřejný zájem má být naplněn fragmentací pozemků žalobkyně a k vytvoření nové cesty (parcela č. XF, označená jako DC7). Žalovaný se spokojil s obecným tvrzením, že cílem JPÚ bylo zpřístupnění pozemků a že navržená cesta reflektuje skutečný stav v terénu, což je nedostatečné. Žalobkyně namítala již v odvolání, že navrhovaná komunikace je slepou cestou, končící na soukromých pozemcích a nesloužící k obecnému průjezdu. Řeší jen soukromoprávní potřebu přístupu k několika málo sousedním nemovitostem. To je však primárně věc soukromoprávní, řešitelná např. zřízením věcného břemene. Judikatura správních soudů opakovaně zdůraznila, že zřízení slepé cesty ve veřejném zájmu je vysoce sporné a vyžaduje zvlášť pečlivé odůvodnění, které prokáže její nezbytnost pro širší okruh uživatelů. Takové odůvodnění v napadeném rozhodnutí chybí. Správní orgány neprokázaly, kterým konkrétním pozemkům má cesta sloužit, zda nemají zajištěn přístup jiným způsobem a proč nelze situaci řešit soukromoprávní cestou.

6. Žalobkyně má za to, že veřejný zájem, o který se správní orgány opírají ve vztahu k pozemkům žalobkyně, v době rozhodování vůbec neexistoval. To vyplývá přímo z vyjádření obce Horní Bečva k odvolání žalobkyně. Veřejný zájem, kterým žalovaný argumentuje, je zde pouze hypotetický, budoucí a podmíněný ochotou a schopností obce v blíže neurčené budoucnosti pozemek vykoupit. Pokud správní orgán nejprve zřídí cestu na soukromém pozemku a následně spoléhá na to, že ji obec v budoucnu převede do veřejného vlastnictví, jde o nepřípustné přenášením rizika na soukromého vlastníka a obcházení zákona. Správní orgány tak zneužily pozemkové úpravy k řešení soukromoprávní otázky – přístupu k soukromým pozemkům, čímž se dopustily zneužití pravomoci. Tento postup je v rozporu s ustálenou judikaturou správních soudů. Žalobkyně již v odvolání odkázala na rozsudek zdejšího soudu ze dne 24. 3. 2021, č. j. 65 A 26/2019-91, v němž konstatoval, že pokud správní orgán v řízení o pozemkových úpravách řádně neodůvodní veřejný zájem na zřízení slepé cesty sloužící úzké skupině vlastníků, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné.

7. Žalobkyně dále namítala, že zásah do jejího vlastnického práva je zjevně nepřiměřený a porušuje čl. 11 LZPS. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí opírá o formální splnění kritérií přiměřenosti dle § 10 ZoPÚ. Bylo však třeba zkoumat reálný dopad navrhovaných změn na funkčnost, využitelnost a celkovou hodnotu majetku. Žalobkyně již v odvolání namítala, že nuceným rozdělením jejích funkčních pozemků vzniká tzv. holé vlastnictví. Před provedením JPÚ tvořily pozemky funkční a hospodářsky využitelný celek, z něhož se stal soubor obtížně či zcela nevyužitelných zbytkových pozemků, jejichž reálná hodnota a praktická použitelnost je podstatně nižší než hodnota původního celku. Judikatura NSS opakovaně potvrdila, že výčet kritérií v § 10 ZoPÚ není vyčerpávající a při posuzování přiměřenosti je třeba zohlednit i další faktory, např. tvar pozemku, jeho scelenost nebo celková využitelnost. Správní orgány zcela pominuly posouzení materiálního dopadu a porušily princip proporcionality. Neodůvodnily, jak budou zbývající části pozemků žalobkyně po oddělení cesty využitelné, jak bude zajištěn přístup k nim a zda nedojde k jejich faktickému znehodnocení. Zásah, který vede k vytvoření prakticky bezcenného majetku, nelze považovat za přiměřený, pokud je odůvodněn pouze pochybným veřejným zájmem na zřízení slepé cesty pro několik sousedů. Tento postup je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu (dále jen „ÚS“), zejm. s nálezem sp. zn. Pl. ÚS 34/97 ze dne 27. 5. 1998.

8. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout a odkázal na napadené rozhodnutí. Tvrzení žalobkyně ohledně komunikace VC4 se nezakládá na pravdě. Parcela č. XG vznikla z původní parcely č. XH, která byla vedena jako druh pozemku ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace a byla ve vlastnictví žalobkyně. Nejedná se o nově vytvořený pozemek ostatní plochy – ostatní komunikace, který by vznikl dělením parcel č. XI a XJ. K nově navržené parcele č. XK cesty DC7 uvedl, že z leteckých měřičských snímků z roku 1973, dostupných na https://geoportal.cuzk.cz, je zřejmé, že na území dnešní parcely č. XK se již tehdy nacházela cesta. Ohledně zneužití pozemkových úprav k řešení soukromoprávního problému žalovaný odkázal na § 2 ZoPÚ a souhlasil s tím, že zajištění přístupu k pozemkům je v souladu se soukromými zájmy ostatních dotčených vlastníků. To, že budou vlastníci z JPÚ profitovat, není v rozporu s veřejným zájmem, ve kterém jsou úpravy prováděny a který v sobě zahrnuje dílčí zájmy jednotlivých osob a proto je možné jej upřednostnit před zájmem jedné osoby (zde žalobkyně). B. Posouzení věci krajským soudem 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl bez jednání. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

10. Podle § 10 odst. 1 ZoPÚ platí, že vlastníkům pozemků navrhne pozemkový úřad nové pozemky tak, aby odpovídaly jejich původním pozemkům přiměřeně cenou, výměrou, vzdáleností a podle možností i druhem pozemku. Porovnání ceny, výměry a vzdálenosti navrhovaných pozemků s původními pozemky se provádí za všechny pozemky vlastníka řešené v pozemkových úpravách (§ 2) vždy samostatně po jednotlivých listech vlastnictví.

11. Podle odst. 2 věty první téhož ustanovení platí, že cena je přiměřená, pokud není ve srovnání s původní cenou vyšší nebo nižší o více než 4 %. Odst. 3 téhož ustanovení stanovuje, že nově navrhované pozemky jsou v přiměřené výměře, pokud rozdíl výměry původních a navrhovaných pozemků nepřesahuje 10 % výměry původních pozemků. Konečně odst. 4 daného ustanovení uvádí, že nově navrhované pozemky jsou v přiměřené vzdálenosti, pokud rozdíl ve vzdálenosti původních a navrhovaných pozemků není vyšší nebo nižší než 20 %. Vzdálenost se měří od bodu dohodnutého na úvodním jednání.

12. Podle § 11 odst. 4 ZoPÚ pozemkový úřad rozhodne o schválení návrhu pozemkových úprav tehdy, pokud s ním souhlasí vlastníci alespoň 60 % výměry pozemků, které jsou řešeny ve smyslu ustanovení § 2 v pozemkových úpravách. Váha hlasu podílového spoluvlastníka odpovídá jeho podílu na celkové výměře řešených pozemků.

13. Krajský soud považuje za vhodné nejprve poukázat na specifickou povahu řízení o pozemkových úpravách, k níž se v minulosti opakovaně vyjadřoval i ÚS. V nálezu ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 34/97 konstatoval, že pozemkové úpravy nelze ztotožnit s pojmem vyvlastnění; ve své podstatě se jedná o hromadnou dobrovolnou směnu vlastnických práv dotčených pozemků. Jde však o natolik intenzivní zásah do stávajících vlastnických vztahů k nemovitostem, že při jeho realizaci je nutno uplatňovat ústavní kautely vyplývající z čl. 11 odst. 4 LZPS, které připouštějí vyvlastnění či nucené omezení vlastnického práva jen ve veřejném zájmu, na základě explicitního zákonného zmocnění a za odpovídající náhradu. Byť se tyto závěry vztahují k předcházející úpravě (zákon České národní rady č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech), jsou použitelné i za účinnosti úpravy současné, jejíž principy zůstávají stejné. Závěry jsou použitelné též bez ohledu na to, že odkazovaná judikatura se týká komplexních pozemkových úprav a nyní projednávaná věc jednoduchých pozemkových úprav.

14. Východiska pro soudní přezkum zákonnosti rozhodnutí o KPÚ pak vyplývají z konstantní judikatury NSS. V rozsudku ze dne 27. 5. 2009, č. j. 4 As 72/2006-93 NSS uvedl, že: [o]bdobně i z vlastního procesu schvalování návrhu pozemkových úprav plyne, že podle § 11 odst. 4 je rozhodující souhlas s navrženými pozemkovými úpravami vlastníky, kteří představují tři čtvrtiny výměry půdy řešené pozemkovými úpravami. V tomto případě však nezbývá vlastníkům v menšině než provedení pozemkových úprav respektovat. To jednak proto, že souhlas dali vlastníci představující požadovanou většinu výměry zahrnutých pozemků, ale jednak také s ohledem na veřejný zájem na provedení pozemkových úprav. Především však také proto, že by podle požadavků přiměřenosti, vyjádřených v § 10 zákona o pozemkových úpravách neměli být zasaženi na svých právech podstatným způsobem, neboť i k jejich prospěchu byly pozemkové úpravy plánovány a provedeny. I těmto vlastníkům má realizace pozemkových úprav přinést užitek, byť se sami mohou cítit poškozeni a znevýhodněni. Podmínky k racionálnímu hospodaření je třeba též posuzovat nejen z hlediska jednotlivých vlastníků, ale též vzhledem k celku a ke všem vlastníkům. Nelze je posuzovat zcela jednotlivě a individuálně; celková možnost racionálnějšího hospodaření, i s ohledem na zmíněný veřejný zájem, musí být zlepšena ve srovnání s předchozím stavem (pozn. soudu – příslušné znění § 11 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách stanovuje nutnost souhlasu vlastníků 60 % výměry pozemků).

15. Zákonodárce předpokládal, že je v případě pozemkových úprav téměř nemožné docílit souhlasu všech vlastníků úpravou dotčených pozemků. Vlastníkům v menšině pak nezbývá než většinově odsouhlasený návrh KPÚ akceptovat, pokud ho bylo dosaženo správným procesním postupem a současně byly dodrženy zákonem stanovené podmínky (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 6. 2024, č. j. 10 As 84/2023, odst. 33). Pro vlastníky nemovitostí, kteří s návrhem nesouhlasí, představuje záruku ochrany jejich vlastnického práva právě již zmíněná existence nároku na náhradu v podobě přiměřených nových pozemků dle § 10 ZoPÚ, jehož smyslem je zaručit, že dotčené osobě nebude pozemkovými úpravami způsobena zásadní újma.

16. Role správního soudu je proto při přezkumu JPÚ nutně omezená. Nepřísluší mu posuzovat, jaké řešení je v daném případě optimální či racionální ve vztahu k cílům pozemkových úprav vyjádřených v § 2 ZoPÚ, nemůže též přezkoumávat, zda by bylo jedno řešení vhodnější či ekonomicky výhodnější než druhé. Takové faktory totiž nejsou zákonnými kritérii, jejichž splnění by bylo určující pro zákonnost výsledku JPÚ. Předmětem přezkumu rozhodnutí o JPÚ správním soudem tak může být toliko posouzení, zda byl výsledek uspořádání pozemků dosažen postupem souladným se zákonem a zda byla v konkrétních případech dodržena zákonná kritéria přiměřenosti podle § 10 ZoPÚ. Nesouhlas některých vlastníků dotčených pozemků, který se však neopírá o tvrzení o porušení zákonných požadavků, nemůže vést k závěru o nezákonnosti napadeného rozhodnutí (např. rozsudek NSS ze dne 6. 12. 2011, č. j. 1 As 96/2011-156, odst. 67, č. 2578/2012 Sb. NSS). Výše uvedená východiska judikatury je třeba aplikovat i v nyní řešené věci. Účelové změny obvodu JPÚ 17. Žalobkyně namítá, že v průběhu řízení byl dvakrát změněn obvod JPÚ, byl vyloučen vlastník zapsaný na LV X a skupina vlastníků zapsaných na LV XA, XB, XC, XD a XE. Správní orgán se tak snažil eliminovat nesouhlasící vlastníky pro dosažení potřebné 60% většiny.

18. Z napadeného rozhodnutí (str. 3) se podává, že z důvodu nesouhlasu vlastníků s řešením pozemků dle § 3 odst. 3 ZoPÚ u LV X byla provedena změna obvodu a k další změně pak došlo při projednávání návrhu, když se zjistilo, že skutečná výměra pozemků na LV XA, LV XB, LV XC, LV XD a LV XE neodpovídá stavu v katastru nemovitostí. Z důvodu jejich nesouhlasu s novým návrhem uspořádání pozemků bylo přistoupeno ke změně obvodu JPÚ.

19. Ohledně pozemků zapsaných na LV X, XA, XB, XC, XD a Xe krajský soud ze správního spisu zjistil následující. Podle sdělení H. V. ze dne 6. 4. 2021 jmenovaná sdělila podle § 3 odst. 3 ZoPÚ správnímu orgánu I. stupně svůj nesouhlas s řešením a zařazením pozemků parc. č. XL a XM, zapsaných na LV č. X, do pozemkových úprav. Uvedla, že na pozemek parc. č. XL bylo vydáno pravomocné stavební povolení na stavbu rodinného domu a vedlejších staveb. Z protokolu o ústním jednání ze dne 1. 6. 2021 je zřejmé, že vlastnice zapsaná na LV X na nesouhlasu trvala. Dále ze zápisu z kontrolního dne 8. 8. 2022 (kterého se žalobkyně ani její právní předchůdce neúčastnili) zjistil, že zpracovatel na kontrolním dni seznámil přítomné mj. s tím, že proběhlo jednání s vlastníky LV XA, LV XB, LV XC, LV XD a LV XE, kteří mimo kritéria § 10 ZoPÚ neodsouhlasili návrh a v návaznosti na zplatnění nového územního plánu v průběhu pozemkové úpravy a změny ploch na zastavitelné území budou dáni mimo obvod.

20. Krajský soud uvádí, že § 3 odst. 3 ZPÚ vymezuje kategorie pozemků, které lze řešit v rámci pozemkových úprav jen se souhlasem jejich vlastníka (např. pozemky zastavěné stavbou, která není ve vlastnictví státu, pozemky v zastavěném území, pozemky v zastavitelných plochách), resp. též se souhlasem příslušných správních úřadů (např. pozemky určené pro obranu státu).

21. Namítaná změna obvodu týkající se žalobkyní uváděných listů vlastnictví se tak dle obsahu správního spisu týkala pozemků, které nelze řešit bez souhlasu jejich vlastníka. Krajský soud proto nemá za to, že by správní orgán jednal v rozporu se smyslem a účelem pozemkových úprav a jen účelově zmenšoval obvod pozemkových úprav pro snadnější dosažení potřebné většiny souhlasů, jak tvrdí žalobkyně. Žalobkyně proti konkrétním důvodům změny obvodu JPÚ nebrojí, krajský soud je proto dále nepřezkoumával. Námitka není důvodná. Nesrozumitelnost podkladů 22. Žalobkyně namítala nesrozumitelnost a nečitelnost podkladů rozhodnutí, zejm. soupisu nových pozemků a jeho grafické přílohy (mapa), a uvedení nevysvětlených zkratek DC7 a VC4.

23. Krajský soud podotýká, že proces pozemkových úprav je komplexní a složitý postup a je zřejmé, že pro samotné vlastníky může být komplikované porozumět navrhovaným změnám v území. Žalobkyně namítá nesrozumitelnost podkladů, konkrétně však uvádí jen soupis nových pozemků a jeho grafickou přílohu. Krajský soud však poukazuje na to, že v rámci řízení byla do spisu založena řada dalších podkladů, z nichž bylo možné seznat, k jakým změnám v důsledku pozemkových úprav dojde. Odkazuje zejm. na mapu návrhu nového uspořádání pozemků ze dne 20. 11. 2023, srovnávací sestavení pracovních a přidělených parcelních čísel katastrálním úřadem s uvedením příslušného čísla listu vlastnictví (dokument č. 8.8. v návrhu nového uspořádání pozemků), které uvádí konkrétní pozemky zapsané na LV XN (vlastník právní předchůdce žalobkyně K. Ž.) a následně nově přidělená čísla pozemků a jejich výměru.

24. Žalobkyně i její právní předchůdce měli též možnost se detailněji podklady shromážděnými v řízení seznámit. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že právnímu předchůdci žalobkyně bylo sděleno dopisem ze dne 15. 6. 2022 (doručený dne 24. 6. 2022), že je účastníkem řízení o JPÚ a byl informován, že pokud bude mít k novému uspořádání námitky, dotazy nebo připomínky, může se obrátit na zpracovatele návrhu J. V. s uvedeném telefonického a e-mailového kontaktu, případně přímo na pobočku pozemkového úřadu. Žalobkyni byl doručen z důvodu změny vlastnictví aktualizovaný soupis nových pozemků ze dne 1. 2. 2024 a byla stejně jako její právní předchůdce informována o možnosti kontaktovat s dotazy či připomínkami zpracovatele či pobočku pozemkového úřadu.

25. Žalobkyně a její právní předchůdce tak měli možnost z podkladů založených ve spise zjistit, jaký vliv budou pozemkové úpravy mít na pozemky v jejich vlastnictví. Pro případ dotazů byli též informováni o možnosti obrátit se na zpracovatele. Ze spisu není zřejmé, že by se na něj s dotazy obrátili či že by uplatnili konkrétní připomínky k návrhu. Totéž vyplývá z argumentace žalovaného a žalobkyně sama netvrdí, že by neměla možnost se se shromážděnými podklady seznámit. Je přitom zřejmé, že správní orgán I. stupně v průběhu řízení na námitky řady účastníků reagoval a v procesu zpracování JPÚ je vypořádal (např. námitky P. P., E. B., JUDr. V., LL.M.).

26. Ohledně namítaných nesrozumitelných zkratek krajský soud ze správního spisu zjistil, že zkratky VC4 a DC7 jsou zavedeny pro cesty navržené v rámci JPÚ. Označené cesty jsou prvkem v území a jsou zahrnuty v plánu společných zařízení. Podle § 9 odst. 8 ZoPÚ zpracování plánu společných zařízení předchází návrhu nového uspořádání pozemků vlastníků. Tento plán podle § 9 odst. 10 ZoPÚ předkládá pozemkový úřad k uplatnění stanovisek dotčeným orgánům státní správy a podle odst. 11 je povinen s ním před předložením zastupitelstvu obce seznámit sbor zástupců nebo vlastníky, není-li sbor zvolen. Následně je plán společných zařízení podle odst. 11 téhož ustanovení schvalován zastupitelstvem obce. Je-li plán schválen, je pro další průběh pozemkových úprav závazný a musí být respektován (např. rozsudek NSS ze dne ze dne 14. 3. 2019, č. j. 1 As 339/2018-25). To se odráží i ve znění § 17 odst. 1 vyhlášky č. 13/2014 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav, podle něhož při zpracování návrhu nového uspořádání pozemků se nepřihlíží k takovým požadavkům, které jsou v rozporu s projednaným plánem společných zařízení a stanoveným způsobem využití území. Nutno zdůraznit, že žalobkyně netvrdila, že by uvedený postup stanovený zákonem nebyl dodržen.

27. Krajský soud z plánu společných zařízení zjistil, že jsou v něm specifikovány opatření ke zpřístupnění pozemků - mj. právě cesty DC7 a VC4, přičemž VC4 je specifikována jako vedlejší polní cesta a DC7 jako doplňková polní cesta. Je zřejmé, že je u nich též vymezeno, na kterém parcelním čísle se nachází, jaká je jejich délka, jaký je druh pozemku a jeho využití. V části popisující základní parametry prostorového uspořádání cest pak jsou k oběma navrženým cestám uvedeny další podrobnosti, mj. popis a trasa cest, jejich připojení na komunikace atd.

28. Pro přehlednost se na tomto místě krajský soud vyjadřuje též k vypořádání námitky nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, která se týkala neporozumění návrhu. Z napadeného rozhodnutí k námitce nepřezkoumatelnosti vyplývá, že žalovaný poukazoval na to, že ze strany právních předchůdců žalobkyně nebyly vzneseny námitky či připomínky ke srozumitelnosti. Poukázal též na komunikaci s právním předchůdcem žalobkyně ze strany zpracovatele. Dále pak zdůraznil, že pozemky zůstávají se stejným umístěním jako pozemky původní, pouze došlo k souladu skutečného stavu se stavem v KN, návrh byl zpracován v souladu se zaměřením skutečného stavu. Pokud se tedy z vyjádření právního předchůdce žalobkyně podává, že nesouhlasil mj. s dílčí částí návrhu týkající se jednoho pozemku a jinak připomínky či námitky neuplatnil, jak tvrdí žalovaný (a sama žalobkyně to nevyvrací), krajský soud má za to, že se nejedná o logický nedostatek a nelze vyčítat žalovanému, že se nezabýval tím, zda žalobkyně mohla návrhu jako celku porozumět. Je zřejmé, že žalovaný na námitku žalobkyně reagoval právě s odkazem na pasivitu právního předchůdce žalobkyně v průběhu řízení, v rámci kterého byli p. Ž. i žalobkyně poučeni o možnosti uplatnit proti návrhu připomínky a námitky, případně se obrátit s dotazy na zpracovatele či pozemkový úřad, jak již soud popsal shora. Žalobkyně v této souvislosti též opomíjí tvrzení žalovaného, že pozemky jsou na stejných místech, ve stejné výměře a jen došlo k řešení nesouladu skutečného stavu a stavu v KN. Námitky nejsou důvodné. Doplnění argumentace ze strany žalovaného a nových podkladů 29. Žalobkyně namítá, že rozhodnutí I. stupně bylo nepřezkoumatelné, neboť vůbec neodůvodnilo nezbytnost a přiměřenost zásahu do jejích pozemků ani volbu konkrétního řešení, přičemž žalovaný tuto vadu nezákonně napravil až v napadeném rozhodnutí novou argumentací a podklady, k nimž se žalobkyně nemohla vyjádřit.

30. Krajský soud poukazuje na zásadu jednotnosti řízení, na kterou odkazoval též žalovaný na str. 15 napadeného rozhodnutí. Ve vztahu k rozhodnutím správních orgánů vydaných v prvním a dalším stupni v téže věci platí, že tato tvoří jeden celek, mohou se tedy navzájem argumentačně doplňovat (např. rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013-25, ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/2012-47, nebo ze dne 26. 3. 2008, č. j. 9 As 64/2007-98).

31. Ve stanovisku k podanému odvolání správní orgán I. stupně na str. 3 uvádí, že vzhledem k tomu, že se jedná o Chráněnou krajinou oblast Beskydy, stanovila AOPK, regionální pracoviště Rožnov p. R. ve svém vyjádření vedeném pod č. j. SPU 177142/2018 podmínky k ochraně zájmů, a to konkrétně, při navrhovaných opatřeních a technických úpravách je třeba vycházet ze základních ochranných podmínek CHKO ve smyslu § 26 odst. 3 (zakázané činnosti na území CHKO), v tomto ohledu je třeba obzvláště upozornit na zákaz měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami chráněné krajinné oblasti ve smyslu výnosu o CHKO, především respektovat rozvržení a skladbu zemědělského a lesního půdního a schválenou zonaci (v řešeném území jsou plochy ve 3 a 2 stupni zonace). Na území 2. zóny platí především zákaz provádění terénních úprav značného rozsahu např. budování komunikací spojených s rozsáhlejšími terénními úpravami) a zákaz měnit vodní režim (např. úpravy vodních toků poškozujících jejich přirozený režim). Hospodářské využívání a činnosti s ním související se provádí podle zón odstupňované ochrany – návrhem a realizací KPÚ nesmí dojít ke zhoršení přírodního stavu. Uvedl, že vybudování tedy do dané lokality nové objízdné přístupové polní cesty pro zpřístupnění obecního majetku a LV 584 s ohledem na morfologický charakter území by bylo značně obtížné a bylo by plně v rozporu se stanoviskem AOPK, protože by byly prováděny terénní úpravy značného rozsahu, při odvodnění cesty by došlo ke změně vodních poměrů a došlo by k narušení krajinného rázu.

32. Krajský soud uvádí, že citované vyjádření stanovující podmínky, které následně převzal též žalovaný v napadeném rozhodnutí, neobsahuje nové informace, které by již nevyplývaly ze správního spisu. Souhlasné stanovisko AOPK ČR ze dne 25. 4. 2018, č. j. 01448BE18 obsahuje v bodu 3 text téhož znění. Tentýž text je uveden ve Vyhodnocení podkladů a analýzy současného stavu z února roku 2020, kapitole 4. 5.

2. Vyhodnocení podmínek správních úřadů a dotčených podniků a právnických a fyzických osob a stanoviska organizací fyzických a právnických osob (str. 50). Nejedná se tak o podklad, ke kterému by se žalobkyně nemohla vyjádřit. Ohledně označení vyjádření číslem jednacím SPU 177142/2018 krajský soud uvádí, že takové vyjádření ve spise nenalezl a jedná se z jeho pohledu nejspíš o záměnu s č. j. dopisu, jímž správní orgán I. stupně o stanoviska dotčených orgánů žádal, jak uvádí na str. 2 rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

33. Krajský soud k vyjádření obce ze správního spisu zjistil, že pozemkový úřad vydal dne 23. 7. 2024 oznámení o podaném odvolání, v němž vyzval účastníky řízení k vyjádření k podaným odvoláním. Postupoval tak v souladu s § 11 odst. 6 ZoPÚ. Obec Horní Bečva reagovala vyjádřením ze dne 9. 8. 2024. Sdělila svůj zájem na dokončení úprav a zpřístupnění všech pozemků. Dlouhodobě se na ni obracejí vlastníci s požadavkem o zpřístupnění zemědělských pozemků, v této lokalitě je dlouhodobý a zásadní problém ohledně přístupu, a to i k pozemkům v majetku obce. V rámci řešení obce i sboru a projektantů byla lokalita opakovaně a intenzivně řešena, návrh pouze reflektuje skutečný stav v terénu. Obec je po dokončení JPÚ připravena vykoupit cestu v celé délce, aby i žalobkyně měla přístup přes obecní pozemky, které musí obec udržovat.

34. Z žádosti obce Horní Bečva o provedení pozemkových úprav ze dne 24. 11. 2015 se též podává, že obec žádala o jejich provedení právě kvůli zpřístupnění pozemků jejich vlastníkům a přesné zmapování, tj. upřesnění vlastnictví pozemků co do výměry i plochy, aj. Dle připojené mapy obec navrhovala provedení pozemkové úpravy v lokalitách, kde se též nachází pozemky žalobkyně. Obec opět poukazovala na zajištění veřejnosti a dopravní obslužnosti všech lokalit ve vyjádření ze dne 14. 2. 2019, na jejímž účelem dlouhodobě vykupuje a narovnává stavy pozemků a že požaduje, aby v rámci JPÚ došlo k narovnání stavu komunikací s přihlédnutím k jejich skutečnému průběhu. Požadavek obce na zpřístupnění (pozemků) všech vlastníků zahrnutých do pozemkové úpravy vyplývá též ze zápisu z kontrolního dne 12. 5. 2021, dle kterého bylo dohodnuto, že se vypořádají cesty hlavní a vedlejší jak stávající tak navržené k rekonstrukci. Ze zápisu z jednání sboru zástupců ze dne 12. 5. 2021 vyplývá, že byl řešen postup dle § 9 odst. 17 ZoPÚ s tím, že se v území vyskytuje nedostatek státní a obecní půdy. Dále pak ze zápisu z kontrolního dne 6. 10. 2021 vyplývá, že obec se zavazuje po dokončení pozemkových úprav vykoupit tyto parcely pod prvky PSZ tak, aby mohla být zařízení realizována a mohl být naplněn cíl JPÚ. Tvrzení o složitosti území (morfologie terénu) uvádí zápis z kontrolního dne 14. 3. 2022.

35. Je zřejmé, že žalovaný až na základě argumentace žalobkyně doplnil odůvodnění týkající se zásahu do jejích pozemků. Z napadeného rozhodnutí se podává, že žalobkyně ani její právní předchůdci předtím proti návrhu neuplatnili konkrétní námitky či připomínky, což žalobkyně nezpochybňuje. Nelze tak vyčítat správním orgánům, že konkrétní argumentace ke změnám na jejích pozemcích byla obsažena až v napadeném rozhodnutí, pokud se žalobkyně ani její právní předchůdci k navrhovaným řešením nijak konkrétně nevyjadřovali. Stejně tak nelze žalovanému vyčítat, že v rozhodnutí též zohlednil vyjádření obce, která jej učinila na základě uplatněných odvolacích námitek. Toto vyjádření však dle krajského soudu neobsahuje nové skutečnosti, které by následně žalovaný vzal v potaz, ale v podstatě opakuje tvrzení, která již obec uplatňovala v průběhu řízení. Neprokázání, neodůvodnění a neexistence veřejného zájmu na zásahu do vlastnického práva žalobkyně 36. Dle žalobkyně se žalovaný omezil pouze na obecný odkaz na § 2 ZoPÚ a cíle pozemkových úprav, aniž by vysvětlil, v čem se veřejný zájem konkrétně vztahuje k jejím pozemkům. Již v odvolání odkázala na rozsudek zdejšího soudu č. j. 65 A 26/2019-91, který pro neodůvodnění veřejného zájmu měl rozhodnutí o pozemkových úpravách za nepřezkoumatelné. Veřejný zájem musí být náležitě odůvodněn a musí existovat v okamžiku rozhodování. Správní orgány zneužily institut veřejného zájmu k řešení soukromoprávního problému, když na pozemcích žalobkyně zřídily slepou komunikaci sloužící jen omezenému okruhu vlastníků.

37. Krajský soud z odvolání žalobkyně zjistil, že v něm namítala, že ve vztahu k jejím pozemkům zcela absentuje veřejný zájem na takovém řešení. Z rozhodnutí ani předchozí komunikace správních orgánů nevyplývá informace o tom, proč by změna pozemků žalobkyně měla být v její prospěch a ve veřejném zájmu. Namítala, že jí není známo a nebyla seznámena s tím, proč má dojít k dělení jejích pozemků na několik menších a proč je veřejný zájem na tom, aby na jeho části vedla cesta. Byť by na jejím pozemku aktuálně vedla cesta, nelze dělit pozemky a rozhodovat svévolně o jejich způsobu využití bez prokázání veřejného zájmu. Existující cesta by neopravňovala vynětí tohoto pozemku, vytvoření nového a jeho využívání jako veřejné komunikace, navíc evidentně slepé. Odkázala na rozsudek zdejšího soudu č. j. 65 A 26/2019-91. Nelze uvažovat o veřejném zájmu, komunikace by nevedla pouze na pozemek parc. č. XO či XP nebo XQ, nesloužila by k obecnému průjezdu. Poukázala na možnost soukromoprávního řešení nezbytné cesty.

38. Ohledně podmínky veřejného zájmu krajský soud odkazuje na shora uvedený nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 34/97, na který odkazovala též žalobkyně (obdobně tak lze též odkázat např. na rozsudky NSS ze dne 14. 3. 2019, č. j. 1 As 339/2018-25, ze dne 26. 7. 2017, č. j. 3 As 90/2017- 61 nebo ze dne 6. 12. 2011, č. j. 1 As 96/2011-143). Z uvedené judikatury je zřejmé, že existence veřejného zájmu (a jeho řádné odůvodnění ve správním rozhodnutí) je stěžejní podmínkou, bez které nelze pozemkové úpravy provést, resp. o nich rozhodnout.

39. V žalobkyní zmíněném rozsudku č. j. 65 A 26/2019-91 (proti kterému nebyla podána kasační stížnost, pozn. soudu) shledal zdejší soud nepřezkoumatelnost rozhodnutí, jímž byl schválen návrh komplexních pozemkových úprav v k. ú. B. n. M. a v částech k. ú. Ch. a K., a to na základě námitek žalobce, že se žalovaný nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, které se týkaly existence veřejného zájmu na změně tvaru pozemků žalobce a zřízení navrhované cesty. V posuzovaném případě žalovaný konstatoval, že správní orgán I. stupně s ohledem na množství účastníků v prvostupňovém rozhodnutí nemohl zabývat každou uplatněnou námitkou v řízení, ale musel se omezit na ty nejzásadnější námitky účastníků. Žalobce v odvolání argumentoval tím, že na zřízení navržené cesty není dán veřejný zájem, neboť je slepá a nemůže sloužit široké veřejnosti, nýbrž jen úzké skupině vlastníků pozemků, přičemž jeden z těchto vlastníků má zajištěn přístup přes jiné své pozemky a žádný z vlastníků okolních pozemků nikdy neprojevil nespokojenost s tím, že by své pozemky nemohl užívat pro nedostatek spojení s veřejnou cestou. Krajský soud shledal, že žalovaný na námitku žalobce nijak věcně nereagoval. Uzavřel pak, že s ohledem na zásadní význam existence veřejného zájmu na provádění pozemkových úprav a také s ohledem na skutečnost, že žalobce v podané žalobě namítal nezákonnost zřízení navržené cesty právě kvůli nedostatku veřejného zájmu, měla popsaná vada za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného.

40. Ohledně vymezení veřejného zájmu krajský soud dále odkazuje na rozhodnutí NSS ze dne 23. 1. 2020, č. j. 2 As 203/2018-37, dle kterého je obecně veřejný zájem dán kvalitativní rovinou vymezenou účelem pozemkových úprav v § 2 zákona a je zájmem takto kvantitativně vyjádřené skupiny vlastníků na kvalitativně novém prostorovém a funkčním uspořádání vlastnických vztahů k pozemkům, a to metodou zakotvenou zákonem. Veřejný zájem v případě pozemkových úprav je třeba spatřovat v celkovém návrhu komplexních pozemkových úprav, které v sobě zahrnují i návrh plánu společných zařízení, tj. např. polních cest. Dosažení podmínek k racionálnímu hospodaření tedy v rámci pozemkových úprav je třeba posuzovat nejen z hlediska jednotlivých vlastníků, ale též ve vztahu k celku a ke všem vlastníkům. Nelze je tak posuzovat zcela jednotlivě a individuálně. Platí, že vytvoření podmínek pro racionálnější hospodaření (tj. zpřístupnění pozemků), i s ohledem na zmíněný veřejný zájem, musí být většinové.

41. Krajský soud v první řadě opět zdůrazňuje, že žalobkyně nezpochybňuje, že její právní předchůdci neuplatnili námitky či připomínky. Pokud nikdo v rámci řízení ohledně pozemků žalobkyně nezpochybňoval veřejný zájem, nelze správním orgánům vyčítat, že jej v předcházejícím řízení podrobně neodůvodňovaly.

42. Žalobkyně zcela zřetelně vztahovala naplnění veřejného zájmu v odvolání zejm. ke své osobě a svým pozemkům. To, že je ovšem potřeba veřejný zájem v případě pozemkových úprav chápat v širším měřítku pro celé JPÚ zdůrazňoval i žalovaný v napadeném rozhodnutí. Správní orgán I. stupně v závěru svého rozhodnutí konstatoval, že prováděné pozemkové úpravy splnily hlavní účel vyřešit zpřístupnění pozemků navrženou sítí polních cest a vyřešit jejich nové funkční a prostorové uspořádání. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí popsal opatření sloužící ke zpřístupnění pozemků (5 hlavních polních cest, 10 vedlejších polních cest, 6 doplňkových cest a jedna lesní cesta) a odkázal na další přijatá opatření (protierozní atd.). Akcentoval, že veřejný zájem se posuzuje ve vztahu k celku a nelze jej vymezovat pro každý jednotlivý prvek. Nelze však mít za to, že se nezabýval i veřejným zájmem konkrétně ve vztahu k pozemkům žalobkyně. Krajský soud shledal, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí lze nalézt úvahu žalovaného, která reaguje na žalobkyninu námitku ohledně veřejného zájmu na zřízení cesty, byť žalovaný nereaguje konkrétně na tvrzení žalobkyně ohledně slepé cesty.

43. Žalovaný k námitce žalobkyně na str. 12 mj. citoval vyjádření správního orgánu I. stupně, že jedním z důvodů zahájení pozemkové úpravy, o které obec žádala, bylo upřesnění vlastnictví pozemků a jejich zpřístupnění, úprava tvaru pozemku a obnova polních cest. Citoval vyjádření obce Horní Bečva, dle které je v lokalitě dlouhodobý a zásadní problém ohledně přístupu, a to i k pozemkům v majetku obce, a lokalita byla opakovaně a intenzivně řešena, přičemž návrh nového uspořádání pouze reflektuje skutečný stav v terénu. Citované vyjádření dále poukazuje na nedostatek státní a obecní půdy a komplikovanosti až nemožnosti použití § 9 odst. 17 zákona s ohledem na složitý charakter území, vegetativní pokryv území, stav KN mapy a uživatelské vazby, pročež se zavázala k následnému vykoupení pozemků pod prvky PSZ tak, aby se následně realizovaly. Deklarovala též připravenost vykoupit danou cestu v celé délce, tak aby i žalobkyně měla přístup přes obecní, a ne soukromé pozemky, které musí obec udržovat. Skutečný stav v terénu a v mapě byl JPÚ pouze uveden do souladu. Žalovaný dále odkazoval na ochranné podmínky CHKO Beskydy vyplývající z vyjádření AOPK, které soud citoval výše.

44. Je tedy zřejmé, že žalovaný proti námitce žalobkyně postavil argumentaci ohledně nemožnosti nové objízdné přístupové polní cesty pro mj. zpřístupnění obecního majetku a LV 584. Krajský soud má za to, že žalovaný takto implicitně reagoval na námitku žalobkyně právě argumentací odkazující zejm. na zájem obce Horní Bečva na zpřístupnění pozemků. Odkazoval na zásadní problémy tvrzené obcí ohledně přístupu k pozemkům, a to jak soukromým, tak těm ve vlastnictví obce. Stejně tak lze citaci vyjádření AOPK vztáhnout k odůvodnění nemožnosti jiného řešení, jelikož je z něj zřejmé, že vybudování nové objízdné přístupové polní cesty pro zpřístupnění mj. obecního majetku by bylo s ohledem na morfologický charakter území značně obtížné. Byť mohl žalovaný své úvahy více rozvést, jeho úvaha je v rozhodnutí vyjádřena a je přezkoumatelná. Je též evidentní, že veřejný zájem na zpřístupnění pozemků existoval již v době zahájení řízení o JPÚ, jak vyplývá mj. i ze shora popsaných vyjádření obce Horní Bečva, učiněných v průběhu řízení.

45. Žalobkyně ve vztahu k navržené cestě nijak relevantně nezpochybňuje dosažení podmínek pro racionálnější hospodaření (tj. zpřístupnění pozemků) a nezohledňuje nutnost posuzovat vytvoření takových podmínek ve vztahu k celkovému přijatému řešení. Ohledně navržené cesty pouze odkazuje na možnost řešení přístupu soukromoprávní cestou. K tvrzení, že komunikace by nevedla jinam než na pozemek parc. č. XO, XP nebo XQSF, krajský soud uvádí, že dosažení zpřístupnění pozemků v rámci pozemkových úprav se může týkat i užšího okruhu vlastníků, jak je tomu v posuzovaném případě. Z tvrzení žalobkyně se nepodává, že by naopak cesta navržená v rámci plánu společných zařízení po provedení pozemkových úprav nevedla ke zpřístupnění pozemků s ohledem na to, že je navržena jako slepá (srov. např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 7. 3. 2023, čj. 60 A 63/2021-72 a na něj navazující rozsudek NSS ze dne 14. 6. 2024, č. j. 10 As 84/2023-78, kdy oba rozsudku navazují na věc řešenou pod sp. zn. 65 A 26/2019, na kterou poukázala žalobkyně).

46. Pro úplnost je také vhodné doplnit, že z posledně zmíněných rozhodnutí vyplývá, že zákonodárce si byl vědom složitosti řízení o pozemkových úpravách, a proto deklaroval veřejný zájem v § 2 ZoPÚ. Jinak řečeno zpřístupňování pozemků za účelem vytvoření podmínek pro racionální hospodaření na nich dle § 2 ZoPÚ, je činěno ve veřejném zájmu.

47. Ohledně namítaného rozdělení pozemků na více menších krajský soud uvádí, že sama žalobkyně nezpochybňuje tvrzení žalovaného, že pozemky zůstaly na stejných místech a ve stejné výměře. Byť by se žalovaný konkrétně nevyjádřil k veřejnému zájmu na rozdělení pozemků, krajský soud má za to, že na namítané reagoval implicitně právě tvrzením, že pozemky žalobkyně se v podstatě nemění. Není pak ani zřejmé, jak by uvedené žalobkyni zkracovalo na právech, když jsou pozemky fakticky na stejných místech a zůstala též stejná výměra, jak vyplývá z posouzení kritérií přiměřenosti (viz níže).

48. Je zřejmé, že se v posuzovaném případě nejedná o obdobnou situaci jako v žalobkyní odkazovaném rozsudku zdejšího soudu, jelikož v tehdy řešené věci se žalovaný k veřejnému zájmu na zřízení slepé cesty věcně nevyjádřil, což v nyní řešené věci neplatí.

49. Krajský soud pro úplnost opakuje, že dle shora citované judikatury není oprávněn přezkoumávat přijaté řešení, resp. jiné možnosti řešení situace v území. Ani tato námitka není důvodná. Nepřiměřený zásah do vlastnického práva žalobkyně 50. Žalobkyně má zásah do jejího vlastnického práva za nepřiměřený a porušující čl. 11 LZPS, neboť správní orgány posoudily přiměřenost pouze formálně podle § 10 ZoPÚ, aniž by zohlednily skutečný materiální dopad na využitelnost a hodnotu jejího majetku. Nuceným rozdělením původně funkčního celku vznikly fragmentované a prakticky nevyužitelné pozemky.

51. Naplněním zákonných kritérií přiměřenosti podle § 10 ZoPÚ u pozemků žalobkyně se zabýval žalovaný na str. 14 napadeného rozhodnutí. Uvedl, že rozdíl mezi původním a navrhovaným stavem nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně na LV č. 2205 činil 0 % ve výměře (původní i nová výměra 2,806 ha), v ceně +3,3 % (původní cena 29 910 Kč, nová cena 30 910 Kč), a +0,1 % ve vzdálenosti (původní vzdálenost 694 m, nová vzdálenost 695 m). Předložený návrh odsouhlasili vlastníci 86,6 % (tj. 56,4881 ha) výměry řešených pozemků ve smyslu § 2 ZoPÚ, která činí 65,2239 ha.

52. Pozemky žalobkyně se dle napadeného rozhodnutí nacházejí na stejných místech a v rámci JPÚ jen došlo k uvedení do souladu skutečného stavu s údaji v KN, návrh nového uspořádání byl zpracován v souladu se zaměřením skutečného stavu. Krajskému soudu za takové situace není z tvrzení žalobkyně zřejmé, v čem spatřuje nepřiměřenost zásahu do jejího vlastnického práva. Jak krajský soud uvedl výše i s odkazem na relevantní judikaturu, předmětem přezkumu správního soudu v posuzované věci může být toliko posouzení, zda byl výsledek uspořádání pozemků dosažen postupem souladným se zákonem a zda byla dodržena zákonná kritéria přiměřenosti. Správní soud se naopak nemůže zabývat tím, zda bylo racionální navrhnout pozemky žalobkyně ve schválené podobě (např. rozsudek NSS ze dne 6. 12. 2011, č. j. 1 As 96/2011-143, bod 65). Žalobkyně sama nijak konkrétněji nezpochybňuje vypočtené hodnoty kritérií přiměřenosti, neodůvodnila ani, z čeho dovozuje, že jsou její pozemky prakticky nevyužitelné, byť nově navržené pozemky jsou na stejných místech a v celkové stejné výměře jako byly za předchozího stavu, přičemž pouze dochází k uvedení do souladu stavu skutečného a evidovaného v KN. Žalobkyně též nijak neodůvodňuje tvrzení o ekonomické devalvaci jejího vlastnictví.

53. Ústavně zaručená pravidla pro omezení vlastnického práva jsou promítnuta zejména v § 2, § 10 odst. 1 a § 11 odst. 4 ZoPÚ, přičemž tato ustanovení byla v posuzovaném případě při omezení vlastnických práv žalobkyně dodržena, jak soud popsal výše. Ochrana práv žalobkyně byla zajištěna tím, že jí byly navrženy do vlastnictví nové pozemky, které z pohledu zákonem vymezených kritérií odpovídají původním pozemkům (rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2024, č. j. 3 As 150/2023-55). Přitom lze opět poukázat na § 2 ZoPÚ, jehož východiskem je předpoklad, že zájem na uspořádání pozemků je vyšší hodnotou než dílčí a limitovaná možná újma některého z dotčených vlastníků (např. rozsudek NSS ze dne 8. 12. 2011, č. j. 2 As 80/2011-151). V posuzovaném případě však z tvrzení žalobkyně není ani taková dílčí újma zřejmá. Námitka není důvodná. C. Závěr a náhrada nákladů řízení 54. Jelikož soud neshledal žalobní body důvodnými, žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

55. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně v řízení úspěšná nebyla a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Olomouc 21. července 2026 JUDr. Michal Jantoš v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V.