65 A 61/2024

Rubrum

č. j. 65 A 61/2024-61 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobce: MUDr. Mgr. Bc. O. N. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Stanislavem Bodlákem sídlem Sobotín 270, 788 16 Petrov nad Desnou proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 1191/40a, 779 00 Olomouc-Hodolany o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2024, č. j. KUOK 51440/2024, ve věci společného povolení stavby, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 6. 5. 2024, č. j. KUOK 51440/2024 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Závazné stanovisko Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 21. 3. 2024, č. j. KUOK 38562/2024, se zrušuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před krajským soudem částku 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Stanislava Bodláka, sídlem Sobotín 270, 788 16 Petrov nad Desnou. Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 2 65 A 61/2024

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 9 114 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Stanislava Bodláka, sídlem Sobotín 270, 788 16 Petrov nad Desnou.

Odůvodnění

1. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí Obecního úřadu L. (dále jen „stavební úřad“) ze dne 6. 11. 2023, č. j. OUL/3226/23, kterým stavební úřad zamítl žádost žalobce o vydání společného povolení na stavbu zahradní domek s garáží, na pozemku parc. č. X (zahrada) v k. ú. X.

2. Stavební úřad rozhodl na základě podkladu – závazného stanoviska Magistrátu města Olomouce, odboru památkové péče ze dne 17. 7. 2023, č. j. SMOL/203224/2023/OPP/Ne [jež vycházelo z odborného vyjádření Národního památkového ústavu (NPÚ) ze dne 16. 6. 2023, č. j. NPÚ-391/48008/2023], které dotčený záměr vyhodnotilo jako přípustný s podmínkou 1. Na střechu navrhovaného objektu nebude použita střešní krytina z keramické tašky Tondach stodo 12 – černá glazura. Jelikož žalobce neupravil projektovou dokumentaci tak, aby byla v souladu s tímto závazným stanoviskem, stavební úřad žádost zamítl.

3. Žalovaný si v odvolacím řízení vyžádal posouzení závazného stanoviska dotčeného orgánu od nadřízeného orgánu, Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru sportu, kultury a památkové péče, jež stanoviskem ze dne 21. 3. 2024, č. j. KUOK 38562/2024 prvostupňové závazné stanovisko potvrdil. Jeho závěry následně žalovaný převzal do napadeného rozhodnutí.

4. Žalobce se domáhal zrušení jak napadeného rozhodnutí, rozhodnutí stavebního úřadu, tak obou závazných stanovisek orgánů památkové péče, neboť nesouhlasil s jejich závěry. Namítal, že k zamítnutí žádosti nebyl dán důvod, pakliže závazné stanovisko magistrátu vyhodnotilo záměr jako přípustný. Dle žalobce barva, resp. typ střešní krytiny je takovou podrobností stavby, která nemusí být v takovém detailu popsána v projektové dokumentaci. Stavební úřad byl povinen respektovat závěr závazného stanoviska a jeho podmínku stanovit jako podmínku společného povolení.

5. Žalobce pak především namítal, že závěry obou závazných stanovisek orgánů památkové péče jsou mylná, věcně nepodložená a nesprávná. Žalobce je přesvědčen, že jeho záměr není v rozporu s principy ochrany území památkové zóny R., jak v podrobnostech předestřel v odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu. Tuto odvolací argumentaci, jejíž podstatou je žalobcův požadavek na použití střešní krytiny identické se střešní krytinou použitou na střeše jeho rodinného domu a dále poukaz na polohu dotčeného záměru na samém severozápadním okraji památkové zóny, jakož i existenci obdobných materiálů a odstínů střešních krytin na všech novostavbách vybudovaných v pozdější době na západním okraji obce R., učinil rovněž žalobní argumentací.

6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Žalovaný poukázal na skutečnost, že v případě odborných závěrů vyjádřených v závazném stanovisku nemůže správní soud přezkoumávat jejich věcnou správnost. Žalobce se v průběhu řízení vyjádřil tak, že trvá na jím zvoleném typu střešní krytiny, rovněž v odvolání zopakoval, že nesouhlasí se změnou její barvy. Je tedy zřejmé, že kdyby stavební úřad vydal společné povolení se stanovením podmínky v souladu se závazným stanoviskem orgánu památkové péče, ze strany žalobce by tato podmínka nebyla respektována a došlo by tak k poškození a porušení chráněného Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 3 65 A 61/2024 veřejného zájmu. Ve vyhlášce č. 499/2006 Sb. je v příloze č. 8 stanoveno, že souhrnná technická zpráva má obsahovat informace o tom, zda a v jakých částech dokumentace jsou zohledněny podmínky závazných stanovisek dotčených orgánů. Není tedy pravdou, jak žalobce tvrdí, že podrobnosti jako je barva střešní krytiny nemusí být obsaženy v projektové dokumentaci. K námitkám napadajícím závazné stanovisko dále žalovaný uvedl, že orgán památkové péče I. stupně neomezil vlastnické právo žalobce tím, že by navrhovanou stavbu z hlediska zájmů státní památkové péče nepřipustil, pouze nesouhlasil s navrženou střešní krytinou. To bylo dle přezkoumávajícího orgánu přiměřené omezení, s nímž musí žalobce na území vesnické památkové zóny počítat. Na závěr žalovaný poukázal na obecnost žalobních námitek, které nereagovaly na argumentaci obsaženou v napadeném rozhodnutí.

7. Magistrát města Olomouce, odbor památkové péče ve svém vyjádření ze dne 2. 4. 2026 zrekapituloval celý dosavadní průběh řízení s tím, že po vydání napadeného rozhodnutí žalobce následně požádal opětovně o rozhodnutí stavebního úřadu s tím, že změnil v projektové dokumentaci variantu střešní krytiny. Ve věci bylo vydáno nové odborné vyjádření NPÚ, v němž je mj. uvedeno, že při místním šetření bylo zjištěno, že při dálkových pohledech na vesnickou památkovou zónu od západu dominuje v prostoru jádra vesnice (návsi), ale i na budovách umístěných západně od ní, šedá až šedočerná střešní krytina. Současný rodinný dům žalobce s krytinou v barvě černé pak při pohledu od hlavní silnice i z přilehlých polí splývá s okolní krajinou. Z toho důvodu se ústavu jevil jako důležitější než aspekt autenticity vzhledu a materiálu důraz na uchování co možná maximální vizuální celistvosti střešní krajiny. Na základě uvedeného bylo ve věci vydáno kladné závazné stanovisko a následně rozhodnutí stavebního úřadu povolující záměr se střešní krytinou Tondach Stodo – břidlicově černá.

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. rozhodl soud ve věci bez jednání.

9. Podstatou podané žaloby je nesouhlas žalobce se závěrem správních orgánů památkové péče, dle kterého bylo použití jím zvolené konkrétní střešní krytiny z důvodu její barvy a lesklé úpravy nepřípustné z důvodu rozporu se zájmem na památkové ochraně vesnické památkové zóny. Mezi stranami je nesporné, že dotčený pozemek parc. č. X v k. ú. X se nachází na území vesnické památkové zóny prohlášené vyhláškou Ministerstva kultury České republiky č. 249/1995 Sb. V takovém případě podléhalo povolení záměru v souladu s § 14 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči posouzení prostřednictvím závazného stanoviska dotčeného orgánu (orgánu státní památkové péče).

10. Judikatura správních soudů se problematikou rozhodování správních orgánů na úseku památkové ochrany již opakovaně zabývala. Jedná se o prostor, v němž proti sobě stojí ústavně chráněné hodnoty (vlastnické právo dle čl. 11 Listiny a ochrana kulturního bohatství ve smyslu ochrany veřejného statku dle čl. 34 odst. 2 Listiny). Základní východiska shrnuje rozsudek NSS ze dne 13. 8. 2009, č. j. 7 As 43/2009-52. V něm NSS konstatoval: Správní orgán musí při rozhodování na úseku památkové ochrany pečlivě vážit, zda omezení vlastnického práva, kterým je i závazné stanovení, jakým způsobem vlastník nemovitosti nacházející se na území památkové rezervace smí (či naopak nesmí) tuto nemovitost opravit, upravit či přebudovat, je proporcionální veřejnému zájmu na zachování památkové hodnoty dané lokality. (…) Památková ochrana tedy nesmí volit extrémní řešení, nezohledňující v potřebné míře i jiné konkurující legitimní zájmy, práva či hodnoty a musí usilovat o co nejmenší omezení Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 4 65 A 61/2024 vlastnických práv dotčených vlastníků nemovitostí, která ještě vedou k dosažení cíle této ochrany. Navazuje tak na závěry Ústavního soudu, který dospěl k závěru, podle něhož posouzení kolize mezi vlastnickým právem a ochranou kulturního dědictví na úseku památkové péče musí být výsledkem aplikace zásady proporcionality, jejímž nutným komponentem je i maxima plynoucí z čl. 4 odst. 4 Listiny, dle níž i v případě omezení základních práv a svobod plynoucího z priority s nimi v kolizi se ocitajícího veřejného statku musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu (např. nález ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/04, publikovaný pod č. 240/2005 Sb.).

11. V konkrétní rovině z uvedené judikatury vyplývá, že správní orgány rozhodující na úseku památkové péče o žádostech vlastníků o vydání závazného stanoviska dle § 14 odst. 2 zákona o státní památkové péči jsou povinny ve vzájemné kolizi stojící zájmy a práva poměřovat. Toto poměření má nutně podobu testu proporcionality a jeho provedení a výsledek musí být v odůvodnění rozhodnutí přezkoumatelně zachyceno (§ 68 odst. 3 správního řádu). Podstatou provedeného testu proporcionality pak má být (ve shodě se se závěrem Krajského soudu v Brně v jeho rozsudku ze dne 28. 3. 2023, č. j. 55 A 23/2022-103) alespoň zachycení základních úvahových kroků, které jednak zajistí, aby správní orgán vůbec takový test proporcionality provedl (a tedy skutečně zvážil v kolizi stojící práva a zájmy), jednak jeho úvahu učiní přezkoumatelnou pro nadřízený správní orgán a případně pro soud. Zvážením v kolizi stojících práv a zájmů je přitom třeba rozumět fakt, že oběma bude v dané úvaze přidělena hodnota, tj. správní orgán bude reflektovat i zájmy a práva vlastníků nemovitostí. Správní orgán je povinen k testu proporcionality přistupovat s čistou myslí, tedy akceptovat, že řádně provedený test proporcionality může v konkrétním případě znamenat, že zájem na zachování kulturního dědictví bude muset ustoupit jiným zájmům (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 3. 2013, č. j. 7 As 188/2012-25, č. 2878/2013 Sb. NSS). Správní orgán tedy nesmí průběh tohoto testu úmyslně modulovat tak, aby vyústil ve výsledek, který bude za každých okolností favorizovat zájmy památkové péče.

12. Za téměř nadbytečné pak soud považuje konstatování, že provedení testu proporcionality musí vycházet z řádně zjištěného skutkového stavu, tj. takového, který má oporu ve správním spisu, protože jinak by bylo výsledné rozhodnutí nepřezkoumatelné [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].

13. Na tomto místě pak musí krajský soud konstatovat, že v nyní projednávané věci v první řadě shledal nedostatek náležitého zjištění skutkového stavu.

14. V této souvislosti musí krajský soud nejprve konstatovat chybějící podklady ve správním spisu, na jejichž podkladě bylo ve věci rozhodováno, a sice odborné vyjádření NPÚ ze dne 16. 6. 2023, č. j. NPÚ-391/48008/2023 a závazné stanovisko dotčeného orgánu I. stupně ze dne 17. 7. 2023, č. j. SMOL/203224/2023/OPP/Ne. Z obsahu správního spisu, zejm. z potvrzujícího závazného stanoviska nadřízeného orgánu ze dne 21. 3. 2024, č. j. KUOK 38562/2024 soud zjistil, že ve věci bylo vydáno specifikované vyjádření NPÚ, dle kterého zamýšlené práce budou v souladu se zájmem ochrany ve vyjádření uvedených kulturně historických hodnot za podmínky, že jako střešní krytina bude použita drážková pálená taška režná, možná je i varianta engoba červená. Dotčený orgán I. stupně pak vydal závazné stanovisko s výše uvedenou podmínkou č.

1. Ani jeden z těchto podkladů se však ve správním spise nenachází, soud proto při hodnocení věci mohl vycházet toliko z potvrzujícího závazného stanoviska nadřízeného orgánu. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k nutnosti zrušení napadeného rozhodnutí z důvodů, jež budou vymezeny dále, je na místě, aby v dalším řízení byly tyto podklady do spisu doplněny. Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 5 65 A 61/2024 15. Podstatný nedostatek náležitého zjištění skutkového stavu pak krajský soud spatřuje v následujícím. V potvrzujícím závazném stanovisku, jež žalovaný následně přebral do napadeného rozhodnutí, se na několika místech hovoří o nevhodnosti osazování atypických novodobých výrobků na stavbách uplatňujících se při dálkových pohledech (str. 4, 5, 7). Konkrétně je uvedeno: podstatným pro posouzení věci je to, zda navržená střešní krytina může reálně s ohledem na skutečné místní podmínky vést ke znehodnocení či poškození památkové zóny či nikoliv.; Jednotlivé úpravy staveb musí proto být posuzovány nejen s ohledem na danou stavbu, ale i jak bude jejich zamýšlená úprava působit na celé okolí.; Veškeré zásahy do střech nemovitostí, a to i objektů novodobých na území památkové zóny musí být vždy posouzeny tak, aby nenarušily střešní krajinu.; V současné době ve vesnické památkové zóně X výrazně převažuje vláknocementová maloformátová šablona šedé barvy a pálená drážková taška režná, případně červené barvy. Pálená taška v černém provedení by však v prostředí památkové zóny působila nevěrohodně a rušivě.; Lesklá povrchová úprava tašek je výsledkem soudobé produkce, která narušuje dálkové pohledy na sídlo.; vzhledem k umístění objektu a jeho uplatnění při dálkových pohledech není tvar a profilace tašky zásadním problémem (…) Zcela zásadní je však lesklý povrch, který nejen, že je nevěrohodný, ale navíc viditelný i v dálkových pohledech.

16. Z teoretického hlediska bylo nanejvýš logické, aby posuzující správní orgán učinil jednak závěr o panujících místních poměrech a následně závěr o tom, jakým způsobem navrhovaný záměr do těchto poměrů zasáhne. Žalovaný tedy učinil závěr o tom, že v dotčené vesnické památkové zóně v současnosti převažuje střešní krytina barvy šedé, režné, případně červené, a že žalobcem žádaná střešní krytina nemůže být na dotčený záměr umístěna, neboť by při dálkových pohledech působila rušivě. K těmto závěrům se však ve spise nenachází jediný podklad. Krajskému soudu není jasné, z čeho žalovaný uvedené zjistil. Žalovaný žádné podklady, z nichž uvedené závěry učinil, ani neoznačil. Ve spise tak chybí nejen podklad k závěru o aktuální podobě střešní krajiny obce, nýbrž i podklad k rozhodujícímu závěru o tom, že by dotčený záměr byl viditelný z dálkových pohledů a že by tak působil rušivě vzhledem ke zbytku střešní krajiny obce. Není proto ani zřejmé, z jakých konkrétních míst měl být záměr viditelný. Ve spise se nachází jediné fotografie, které ke svému odvolání doložil žalobce a jež mají naopak prokazovat existenci tmavě šedých či černých střešních krytin umístěných zejména na četných novostavbách rodinných domů v obci. Závěr o dominanci šedé, režné a červené barvy střešních krytin v rámci střešní krajiny obce tedy jednak není nijak podložen, jednak neodpovídá důkazu předloženému žalobcem, ale především ani následně vydanému novému vyjádření NPÚ, na které ve svém vyjádření poukázal dotčený orgán I. stupně, a dle kterého při místním šetření bylo zjištěno, že při dálkových pohledech na vesnickou památkovou zónu od západu dominuje v prostoru jádra vesnice (návsi), ale i na budovách umístěných západně od ní, šedá až šedočerná střešní krytina. Současný rodinný dům žalobce s krytinou v barvě černé pak při pohledu od hlavní silnice i z přilehlých polí splývá s okolní krajinou. Poslední věta uvedeného vyjádření pak rovněž vzbuzuje značné pochybnosti o závěru o viditelnosti záměru žalobce z dálkových pohledů. Jakkoliv v pořadí druhé odborné vyjádření NPÚ představuje podklad vydaný až po vydání napadeného rozhodnutí a žalovaný tedy k němu v nyní přezkoumávaném řízení nemohl přihlížet, jeho citované závěry pouze potvrzují, že skutkový stav ke dni vydání napadeného rozhodnutí rozhodně nebyl řádně zjištěn.

17. Absence podkladů k nosným věcným závěrům napadeného rozhodnutí je pak závažnou procesní vadou odůvodňující zrušení napadeného rozhodnutí bez dalšího [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 6 65 A 61/2024 18. Nedostatečně zjištěný skutkový stav vede nevyhnutelně k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Ta se v nyní projednávaném případě projevuje i v dalších částech potvrzujícího závazného stanoviska a jeho prostřednictvím i napadeného rozhodnutí. Na str. 5 potvrzujícího závazného stanoviska nadřízený orgán uvedl, že: Podstatným pro posouzení věci je to, zda navržená střešní krytina může reálně s ohledem na skutečné místní podmínky vést ke znehodnocení či poškození památkové zóny či nikoli. Ve stanovisku se však již dále nenachází závěr o tom, zda použití žalobcem zamýšlené krytiny tedy povede k uvedenému následku, tj. ke znehodnocení či poškození památkové zóny. Jediný uvedený závěr vedoucí k odmítnutí navrhované krytiny stojí na její nevěrohodnosti a rušivosti a na tom, že zásadní je lesklý povrch, který je nevěrohodný, ale navíc i viditelný v dálkových pohledech. Odhlédne-li nyní soud od toho, že uvedené závěry nejsou podloženy žádným podkladem, není soudu z uvedených obecných proklamací jasné, zda pouhá něvěrohodnost a viditelnost jedné střechy z dálkového pohledu nutně vede rovnou ke znehodnocení či poškození celé střešní krajiny památkové zóny. Nepřezkoumatelnost tohoto závěru vyvstává do popředí o to více, pakliže žalobce ve svém odvolání mj. namítal, že se jeho dům nachází v nejvzdálenější severovýchodní části X a při dálkovém pohledu ze silnice č. 448 nelze z takové vzdálenosti určit typ střešní krytiny, kdy je vnímaná maximálně její tmavě šedočerná barva, která je však současně použita na všech novostavbách vybudovaných v pozdější době na západním okraji X. K tomu žalobce doložil několik fotografií novostaveb rodinných domů v X s tmavě šedou/černou střechou. V této souvislosti soud dále nerozumí ani závěru na str. 6 potvrzujícího závazného stanoviska, dle kterého provedení navržené střešní krytiny by narušilo vnitřní obraz sídla a není v souladu s kulturněhistorickými hodnotami památkové zóny. Nachází-li se skutečně rodinný dům žalobce na samém okraji obce, který je značně vzdálený od jejího jádra/centra, není jasné, jak by záměr nacházející se na samém okraji sídla mohl narušit jeho vnitřní obraz.

19. Uvedenou odvolací námitku navíc nadřízený orgán vypořádal toliko tím, že i kdyby tuto střešní krytinu (myšleno střešní tašky v šedočerném provedení) správní orgán připustil, pak nelze v minulosti uplatňovaný benevolentní přístup považovat za precedentní. Benevolence v jiných případech nemůže odůvodňovat pokračování v dalších případech. Střešní krajina by byla dalším připouštěním nevěrohodných střech postupně změněna a znehodnocena a ztratila by tak svou historickou hodnotu. Za situace, kdy dle samotného nadřízeného správního orgánu bylo pro posouzení věci podstatným to, zda navržená střešní krytina může reálně s ohledem na skutečné místní podmínky vést ke znehodnocení památkové zóny, považuje krajský soud rovněž vypořádání této námitky za nepřezkoumatelné pro vzájemný rozpor. Byly-li pro posouzení věci rozhodující panující místní poměry (již existující skladba střešních krytin), nedává smysl odmítnutí poukazu na existující místní poměry s tím, že předchozí benevolentní přístup nemůže odůvodňovat jeho pokračování. Správní orgán zde poměrně urputně trvá na nezměnitelnosti střešní krajiny v dané obci, aniž by řádným zohledněním skutečných místních poměrů připustil, že ke změně původní střešní krajiny již došlo, třebas i jen v některých částech obce.

20. Konečně ani provedený test proporcionality s ohledem na nedostatečně zjištěný skutkový stav nemohl být proveden řádně. Nadřízený správní orgán obsáhl test proporcionality na str. 8 až 9 potvrzujícího závazného stanoviska, tento však v převažujícím rozsahu obsahuje pouze zcela obecné formulace se závěrem, že: Správní orgán I. stupně neomezil vlastnické právo odvolatele k předmětnému pozemku tím, že by navrhovanou stavbu z hlediska zájmů státní památkové péče nepřipustil, pouze nesouhlasil s navrženou střešní krytinou. To je však dle přezkoumávajícího orgánu přiměřené omezení, s nímž musí vlastníci nemovitostí na území Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 7 65 A 61/2024 vesnické památkové zóny počítat. Opět, odhlédne-li soud od nedostatečně zjištěného skutkového stavu, jež sám o sobě zatěžuje provedený test proporcionality vadou, považuje takový test rovněž za nepřezkoumatelný. Test proporcionality byl dle krajského soudu proveden v rozporu s výše vymezenými judikaturními požadavky, neboť byla bez dalšího konstatována přiměřenost zvoleného řešení, aniž by posuzující správní orgán připustil a zvážil možné alternativy stanoveného omezení žalobce, např. právě v požadavku na upuštění od lesklé varianty zvolené střešní tašky, když právě matná úprava zvolené krytiny byla nakonec v dalším kole rozhodování připuštěna jako přípustná, a tedy souladná s chráněným zájmem na památkové ochraně dotčené střešní krajiny.

21. Nedostatečně zjištěný skutkový stav, který nemá oporu ve spise, a současně nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí představují jeho závažné vady, pro které soud napadené rozhodnutí v souladu s § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. bez dalšího zrušil. Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

22. Jelikož se důvody zrušení týkají také závazného stanoviska krajského úřadu, zrušil soud podle § 75 odst. 2 poslední věty s. ř. s. také toto stanovisko.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že v řízení procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náklady žalobce tvoří: 1) zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a 2) náklady za zastupování žalobce advokátem, stanovené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“). Tyto tvoří odměna za zastupování ve výši celkem 6 200 Kč za 2 provedené úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT, tj. převzetí zastoupení a sepis návrhu, přičemž odměna za 1 úkon právní služby ve výši 3 100 Kč byla stanovena dle § 9 odst. 4 a § 7 bod 5 AT. Dále mu náleží náhrada hotových výdajů za provedené úkony ve výši 600 Kč, tj. 2 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Jelikož je zástupce žalobce plátcem DPH, přiznal soud též její náhradu ve výši 21 % z odměny a náhrad, tj. 1 428 Kč. Celkové náklady žalobce tak činí 11 228 Kč.

24. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 105 odst.1 téhož zákona tak, že v řízení procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení před NSS. Náklady tvoří: 1) zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a 2) náklady za zastupování žalobce advokátem, stanovené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“). Tyto tvoří odměna za zastupování ve výši 3 100 Kč za 1 provedený úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, tj. sepis kasační stížnosti, přičemž odměna za 1 úkon právní služby ve výši 3 100 Kč byla stanovena dle § 9 odst. 4 a § 7 bod 5 AT. Dále mu náleží náhrada hotových výdajů za provedený úkon ve výši 300 Kč, dle § 13 odst. 4 AT. Jelikož je zástupce žalobce plátcem DPH, přiznal soud též její náhradu ve výši 21 % z odměny a náhrady, tj. 714 Kč. Celkové náklady žalobce tak činí 9 114 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu, který o ní rozhodne. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu výroky III. a IV. tohoto rozsudku, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci. Olomouc 17. června 2026 Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 8 65 A 61/2024 JUDr. Michal Jantoš v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch.