65 A 68/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Radkové, Ph.D. a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a Mgr. Barbory Berkové v právní věci žalobce P. S., bytem v L., K S. 204, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2015, č. j. KUOK 79909/2015, ve věci zápisu bodů v registru řidičů, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

III. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I.

1. Žalobce podal v zákonné lhůtě ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci žalobu proti rozhodnutí žalovaného č. j. KUOK 79909/2015 ze dne 2. 9. 2015, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Olomouce, odboru agendy řidičů a motorových vozidel, oddělení evidence řidičů (dále jen „správní orgán I. stupně“), č. j. SMOL/128251/2015/OARMV/ER/Bat ze dne 10. 6. 2015. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byly zamítnuty jako neodůvodněné žalobcovy námitky proti záznamu 5 bodů v jeho evidenční kartě řidiče ke dni 12. 2. 2015 za přestupek dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bodu 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“) a taktéž proti záznamu 2 bodů v jeho evidenční kartě řidiče ke dni 8. 10. 2014 za přestupek dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu. Oba tyto záznamy byly správním orgánem I. stupně potvrzeny. II.

2. Žalobce namítal v podané žalobě vady řízení před správním orgánem, když podle něj skutkový stav, který vzal žalovaný za základ svého rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění. Žalovaný podle něj přijal nesprávné právní závěry a tak zkrátil žalobce na jeho právech.

3. Žalobce jednak brojil proti záznamu 5 bodů ke dni 12. 2. 2015, jednak proti záznamu 2 bodů ke dni 8. 10. 2014. Pokud jde o první záznam, žalobce přiznává, že porušil § 70 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu, tedy povinnost řidiče motorového vozidla zastavit vozidlo na signál s červeným světlem "Stůj!" před dopravní značkou "Příčná čára souvislá", ale popírá, že by to bylo proto, že nerespektoval světelné signály. Na světelný signál žluté a posléze červené barvy reagoval a zastavil, jen to nestihl před příčnou čárou souvislou označující konec křižovatky, ale až několik desítek centimetrů za tímto vodorovným dopravním značením. Správní orgán I. stupně konstatoval, že pokutový blok plně koresponduje s vypsaným oznámením o uložení pokuty v blokovém řízení a je způsobilý pro záznam, ale podle žalobce se vůbec nevyjádřil k podstatě jeho námitek, žalovaný pak toto rozhodnutí plně potvrdil. Žalobce dále zpochybňuje závěr žalovaného, že znění skutkové podstaty přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 5 zákona o silničním provozu („Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích (…) při řízení vozidla (…) v rozporu s § 4 písm. b) a c) nezastaví vozidlo na signál, který jí přikazuje zastavit vozidlo nebo na pokyn "Stůj" daný při řízení nebo usměrňování provozu na pozemních komunikacích osobou k tomu oprávněnou, (…).“) a znění závadového jednání obsaženého v příloze k zákonu o silničním provozu sankcionovaného 5 body („nezastavení vozidla na signál, který přikazuje řidiči zastavit vozidlo, nebo nezastavení vozidla na pokyn "Stůj" daný při řízení provozu na pozemních komunikacích osobou oprávněnou k řízení tohoto provozu“) jsou prakticky shodná a zdůrazňuje, že je nutné posuzovat výhradně jednání přestupce bez ohledu na právní kvalifikaci přestupku. Na základě takového posouzení potom správní orgán rozhodne, zda jednání žalobce je zařazeno do systému bodového hodnocení a přiřadí k němu příslušný počet bodů. Podle žalobce to musel žalovaný zohlednit. Žalovaný nemohl přistoupit k přiřazení 5 bodů, když žalobce motorové vozidlo zastavil, byť až za příčnou čárou souvislou. K přiřazení bodů může dojít dle žalobce, jen když řidič vozidlo vůbec nezastaví.

4. Pokud jde o druhý záznam týkající se překročení maximální povolené rychlosti, argumentuje žalobce v žalobě, že ji porušil pouze o 1 km/h (svoji rychlost tak snížil oproti odvolání, kde uváděl, že překročil maximální dovolenou rychlost o 3 km/h) a policisty předložený pokutový blok je neurčitý a nejasný, protože z něj nelze jednoznačně dovodit, jaká rychlost jízdy byla v daném místě (obec Polkovice u hřiště) skutečně povolena. Žalobce zpochybňuje výklad žalovaného ohledně údaje „R 50/66/63“ uvedeného v pokutovém bloku série FC/2013 č. C 0318957, kde podle žalovaného písmeno „R“ označuje rychlost, údaj „50“ označuje nejvyšší povolenou rychlost vozidla v daném místě (tj. 50 km/h), údaj „66“ rychlost naměřenou vozidlu (tj. 66 km/h) a údaj „63“ rychlost naměřenou vozidlu při zohlednění odchylky měřicího zařízení (± 3 km/h, tj. ve prospěch řidiče minus 3 km/h, tedy 63 km/h). Podle žalobce jsou číslice uvedené v pokutovém bloku nečitelné a nejednoznačné a žalovaným použitý výklad je účelový. Žalobce opět poukazuje na svoji odvolací námitku, že v místě byla maximální povolená rychlost 60 km/h a poukazuje na to, že žalovaný měl tuto skutečnost prověřit, což neudělal, přitom právě rozdíl povolené a naměřené rychlosti je pro záznam bodů stěžejní. O skutkovém stavu tedy v tomto případě přetrvávají podle žalobce důvodné pochybnosti. III.

5. Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě nesouhlasí s námitkami žalobce. Námitku žalobce k přestupku ze dne 12. 2. 2015 odmítl jako nedůvodnou. Z pokutového bloku série FC/2013 č. C 1682956 podle něj vyplývají všechny relevantní skutečnosti pro záznam bodů do registru řidičů – jednoznačná specifikace přestupku, osoby přestupce a porušené povinnosti, stejně jako popis, místo a čas spáchání přestupku. Žalovaný poukazuje na to, že pro řízení o námitkách jsou podstatné pouze údaje obsažené na předmětném pokutovém bloku, nikoli již tvrzení žalobce, která je vyvracejí (zastavení vozidla několik desítek centimetrů za příčnou čárou souvislou v důsledku špatného odhadu), protože blok je pravomocným rozhodnutím o přestupku vydaným ve zkráceném řízení, jeho vydáním se blokové řízení končí a do doby svého pravomocného zrušení příslušným orgánem je pro všechny právně závazný. Tvrzení žalobce tak již není možné zohlednit, poněvadž v řízení o námitkách nelze dodatečně prokazovat či vyvracet skutkové okolnosti řidičem spáchaného přestupku. K tomuto účelu slouží namísto toho řízení o přestupku, tj. před uložením pokuty v blokovém řízení. Dále žalovaný ve svém vyjádření zdůrazňuje, že podrobením se blokovému řízení se žalobce dobrovolně vzdal podstatné části práv obviněného z přestupku (právo navrhovat důkazy, odvolat se atd.). Žalovaný vyjadřuje souhlas s postupem správního orgánu I. stupně, kdy se nevyjádřil v odůvodnění rozhodnutí k podstatě námitek žalobce, protože k tomu nebyl věcně příslušný. Namísto toho správně postoupil usnesením č. j. SMOL/094025/2015/OARMV/ER/Bat ze dne 28. 4. 2015 část námitky, která byla součástí řízení o přestupku, Policii ČR jako orgánu příslušnému k jejímu vyřízení coby podnětu k přezkumnému řízení.

6. Stejně tak žalovaný ve svém vyjádření odmítl námitku žalobce ohledně přestupku ze dne 8. 10. 2014 a poukázal na to, že text „R 50/66/63“ uvedený na pokutovém bloku série FC/2013 č. C 0318957 je čitelný a jednoznačný. Tomuto textu čtenému zleva nelze přisoudit jiný význam než ten, který mu přisoudil žalovaný ve svém rozhodnutí. Žalovaný zde poukazuje na body 22 – 25 rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 127/2014-39 ze dne 28. 8. 2014, podle kterého po obsahové stránce nelze posuzovat pokutový blok s rigidní přísností. Nejvyšší správní soud zde připouští, že při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje § 84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“). Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním, což je podle žalovaného v tomto případě splněno. Žalovaný dále uvádí, že podle § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu v obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km/h a k prověřování nejvyšší povolené rychlosti konkrétně v místě spáchání přestupku není správní orgán vedoucí řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů příslušný. Žalovaný uzavřel, že jsou opět rozhodné údaje obsažené v pokutovém bloku a žalobce s nimi podpisem bloku vyjádřil souhlas. Pokud s nimi žalobce nesouhlasil, měl odmítnout vyřízení věci v blokovém řízení. Po pravomocném uložení pokuty v blokovém řízení již nemohou být žalobcovy námitky ohledně nejvyšší povolené rychlosti důvodné. IV.

7. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. Zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 2. 9. 2015.

8. Z obsahu spisového materiálu byly zjištěny některé pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti. Dne 2. 3. 2015 bylo žalobci doručeno oznámení správního orgánu I. stupně o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění ve smyslu § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu (č. j. SMOL/034826/2015/OARMV/ER/Hav), žalobci byl zaslán k jeho žádosti i výpis z bodového hodnocení řidiče. Proti provedení záznamu se žalobce bránil dne 5. 3. 2015 blanketní námitkou, kterou k výzvě správního orgánu I. stupně doplnil dne 18. 3. 2015 tak, že směřovala proti záznamu 5 bodů ke dni 12. 2. 2015. Uvedené jednání spočívalo v tom, že žalobce jako řidič nákladního vozidla MAN TGL 8.180 4x2 BL TGL registrační značky X ve Zlíně v ulici Štefánikově dne 12. 2. 2015 v 12.20 hod. přijížděl ke křižovatce s ulicí Osvoboditelů na zelený světelný signál, ale náhle se rozsvítil žlutý, resp. červený světelný signál a on nezastavil před vodorovnou čárou souvislou, nýbrž až několik desítek centimetrů za ní těsně před přechodem pro chodce, protože podle svých slov pozdě dupl na brzdy, když špatně odhadl brzdnou dráhu naloženého nákladního vozu. Na místě se objevili policisté a sepsali se žalobcem pokutový blok na pokutu na místě nezaplacenou ve výši 2 000 Kč. I když žalobce uvádí, že se s policisty chvíli přel a tvrdil, že v žádném případě nejel do křižovatky na červenou a že zastavil, ve svém doplnění námitky nakonec výslovně uzavírá, že „[s] tím [zaplacením pokuty] jsem nakonec souhlasil a věc tak vyřešil v blokovém řízení“. Podle oznámení Policie ČR o uložení pokuty v blokovém řízení žalobce „na křižovatce nezastavil na signál s červeným světlem „Stůj!“, nezastavil na signál, který přikazuje zastavit“ a tím porušil § 70 odst. 2 písm. a) a § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a dopustil se tak přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 5 zákona o silničním provozu. Z důvodu podání námitky si správní orgán I. stupně vyžádal od Policie ČR kopii pokutového bloku série FC/2013 č. C 1682956 a zažádal o provedení kontroly údajů v něm uvedených. Ze zaslané kopie vyplývá, že je v ní přestupkové jednání jednoznačně specifikováno formulací „12. 2. 2015 v 12.20, Zlín, Štefánikova křiž. Osvoboditelů, § 4 písm. c, § 70/2a z. č. 361/2000 Sb., jízda na červený signál „Stůj“, 2M6 1331, MAN“. Z bodu 6 jasně vyplývá, že pokuta byla uložena za přestupek dle § „125c/1f5“ zákona č. 361/2000 Sb. Bod 7 obsahuje výslovnou formulaci, že proti uložení této pokuty se nelze odvolat a v bodě 10 žalobce stvrdil svým podpisem, že souhlasí s projednáním přestupku v blokovém řízení a potvrzuje, že údaje uvedené na všech částech bloku souhlasí. Blok obsahoval všechny formální náležitosti (dle § 85 odst. 4 zákona o přestupcích pověřené osoby musí na bloku vyznačit, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena). Správní orgán I. stupně proto zahájil řízení o námitkách proti záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče, když námitku žalobce neshledal oprávněnou a vyzval žalobce k uplatnění práv podle § 36 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“).

9. Žalobce se po nahlédnutí do spisu dne 20. 4. 2015 k podkladům pro vydání zamítavého rozhodnutí vyjádřil znovu dne 27. 4. 2015, kdy poukazuje na to, že zatímco povinnosti řidiče v zákoně o silničním provozu jsou vymezeny pozitivně (je povinen), podmínky pro záznam bodů v registru řidičů jsou vymezeny negativně (nezastavení). Jeho jednání je potom v pokutovém bloku vymezeno pozitivně jako „jízda“, na světelný signál zastavil, jen přejel příčnou čáru souvislou. Jde evidentně o argumentaci směřující k tomu, že nelze uvažovat o záznamu bodů, protože došlo k faktickému zastavení – a příloha k zákonu o silničním provozu vyžaduje nezastavení. Současně rozšířil svoje námitky o záznam 2 bodů ke dni 8. 10. 2014. Uvedené jednání spočívalo v tom, že žalobce jako řidič nákladního vozidla MAN TGL 8.180 4x2 BL TGL registrační značky X v obci Polkovice u hřiště dne 8. 10. 2014 v 10.32 hod. překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci stanovenou zákonem o silničním provozu. Podle žalobce činil rozdíl mezi dovolenou a naměřenou rychlostí 3 km/h, ačkoli si již nepamatuje, který ze dvou uvedených údajů je správný a který nesprávný. Podle oznámení Policie ČR o uložení pokuty v blokovém řízení žalobce „překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem v obci o více než 5 km/h a méně než 20 km/h“ a tím porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a dopustil se tak přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu („Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích (…) při řízení vozidla (…) překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km.h-1 nebo mimo obec o méně než 30 km.h-1 (…).“). Dle tohoto oznámení činila dovolená rychlost v místě 50 km/h, naměřená rychlost 66 km/h a rychlost po odečtu 63 km/h. Policisté sepsali se žalobcem pokutový blok na pokutu na místě nezaplacenou ve výši 500 Kč. Z důvodu podání námitky si správní orgán I. stupně vyžádal od Policie ČR kopii pokutového bloku série FC/2013 č. C 0318957 a zažádal o provedení kontroly údajů v něm uvedených. Ze zaslané kopie vyplývá, že je v ní přestupkové jednání jednoznačně specifikováno formulací „8. 10. 2014 10.32 h, Polkovice u hřiště, § 18/4 zák. č. 361/2000 Sb., překročena rychlost v obci R 50/66/63, r. z. X“. Z bodu 6 jasně vyplývá, že pokuta byla uložena za přestupek dle § „125c/1f4“ zákona č. 361/2000 Sb. Bod 7 obsahuje výslovnou formulaci, že proti uložení této pokuty se nelze odvolat a v bodě 10 žalobce stvrdil svým podpisem, že souhlasí s projednáním přestupku v blokovém řízení a potvrzuje, že údaje uvedené na všech částech bloku souhlasí. Blok obsahoval všechny formální náležitosti (dle § 85 odst. 4 zákona o přestupcích pověřené osoby musí na bloku vyznačit, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena).

10. Správní orgán I. stupně usnesením č. j. SMOL/094025/2015/OARMV/ER/Bat ze dne 28. 4. 2015 postoupil podle § 12 s. ř. Policii ČR jako orgánu příslušnému k jejímu vyřízení tu část námitky k přestupku ze dne 12. 2. 2015, která měla být projednána v řízení o přestupku, protože k jejímu projednání sám nebyl věcně příslušný. Správní orgán I. stupně opět vyzval žalobce k uplatnění práv podle § 36 s. ř., čehož žalobce nevyužil.

11. Rozhodnutím ze dne 10. 6. 2015 správní orgán I. stupně námitky žalobce proti záznamu 5 bodů v jeho evidenční kartě řidiče ke dni 12. 2. 2015 za přestupek dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bodu 5 zákona o silničním provozu a taktéž proti záznamu 2 bodů v jeho evidenční kartě řidiče ke dni 8. 10. 2014 za přestupek dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu jako neodůvodněné zamítl a oba tyto záznamy potvrdil.

12. Správní orgán I. stupně postupoval v souladu se zákonem o silničním provozu, když provedl kontrolu správnosti zaznamenaného počtu bodů v historii bodového hodnocení v návaznosti na spáchaný skutek pro oba případy a porovnal je jak s příslušnými oznámeními Policie ČR o uložení pokuty v blokovém řízení (sama o sobě obsahovala veškeré rozhodné údaje pro záznam bodů), tak přímo s kopiemi příslušných pokutových bloků. Pokud zde neshledal žádný rozpor, byl na základě pravomocně uložené sankce za přestupek (pokuty uložené v blokovém řízení) správní orgán I. stupně bez možnosti diskrece povinen zaznamenat příslušný počet bodů do registru řidičů [srov. imperativní dikci ustanovení § 123b zákona o silničním provozu: „(1) Řidiči motorového vozidla, kterému byla příslušným orgánem uložena sankce za přestupek (…) a přestupek (…) spáchal jednáním zařazeným do bodového hodnocení, se zaznamená v registru řidičů stanovený počet bodů. (2) Záznam v registru řidičů provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení (…).“]. V případě záznamu bodů do registru řidičů se jedná o administrativní úkon a správní orgán I. stupně v řízení o námitkách proti záznamu bodů může zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam, zda záznam byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá příloze k zákonu o silničním provozu. Zde neměl důvod k pochybnostem – pokutové bloky i obě oznámení byly plně v souladu, totožnost žalobce byla ověřena dle občanského průkazu a blok žalobce podepsal, na bloku je skutek jednoznačně identifikován popisem (a to nikoli jen odkazem na příslušná ustanovení zákona o silničním provozu, ale také slovně), dále uvedením místa a času. Správní orgán zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný správní orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je, jde o zásadu presumpce správnosti aktu orgánu veřejné moci (shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 96/2008-44 ze dne 6. 8. 2009).

13. Dne 16. 6. 2015 zaslalo Krajské ředitelství Policie Zlínského kraje žalobci své vyjádření k té části námitky k přestupku ze dne 12. 2. 2015, která měla být projednána v řízení o přestupku (postoupena správním orgánem I. stupně). Ani ono po předběžném posouzení věci neshledalo žádná pochybení policistů a neseznalo důvody k zahájení přezkumného řízení (§ 94 a násl. s. ř.).

14. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně o námitkách se žalobce bránil dne 7. 7. 2015 blanketním odvoláním, které na výzvu tohoto orgánu doplnil přípisem ze dne 27. 7. 2015. V něm uvádí, že napadá výrok prvostupňového rozhodnutí v celém rozsahu. Pokud jde o argumentaci žalobce, je v zásadě totožná s tou, kterou uvádí v žalobě (viz část II. odůvodnění). V závěru svého vyjádření žalobce poukazuje na to, že objektivní stránka přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu je naplněna již při překročení maximální povolené rychlosti o 1 km/h, což je bezesporu pravda, ale na posouzení věci to nic nemění.

15. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Žalovaný se ztotožnil s postupem správního orgánu I. stupně, který podle něj postupoval plně v souladu s ustanovením § 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu, když na základě oznámení o uložení pokut za přestupky v blokovém řízení provedl oba napadené záznamy do registru řidičů. Tyto záznamy korespondují s počty bodů uvedenými za příslušná přestupková jednání v příloze k zákonu o silničním provozu. Z obou pokutových bloků, jejich kopie jsou součástí správního spisu, vyplývá, že bloková řízení byla pravomocně ukončena. Žalovaný se ztotožnil se správním orgánem I. stupně v tom, že jak policejní oznámení, tak samotné pokutové bloky obsahují veškeré nezbytné údaje o spáchaných přestupcích, osobní údaje o přestupci, údaje o motorovém vozidlu i o výši uložených pokut. Veškeré tyto podklady podle žalovaného dostatečně prokazují, že se žalobce přestupků dopustil. Správní orgán I. stupně podle žalovaného splnil všechny povinnosti, které mu ukládá zákon o silničním provozu, zajistil si všechny potřebné podklady, zjistil stav věci bez důvodných pochybností a svoje rozhodnutí dostatečně a přezkoumatelně odůvodnil, tedy dostál i zákonným požadavkům podle s. ř. Žalovaný kladně hodnotil i částečné postoupení námitky k záznamu ze dne 12. 2. 2015 Policii ČR a zdůraznil, že v řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů podle § 123f zákona o silničním provozu nelze přezkoumávat skutkový stav a právní kvalifikaci přestupku vyplývající z pokutových bloků. K tomu je určeno řízení o přestupku, které musí být od řízení o námitkách proti záznamu bodů do evidence řidičů důsledně odlišováno. Námitky v řízení podle § 123f zákona o silničním provozu se mohou týkat toliko shody záznamu s příslušným právním předpisem, tedy toho, zda bylo podkladem pro záznam pravomocné rozhodnutí či toho, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku. Žalobce se mýlí, pokud tvrdí, že správní orgán I. stupně se opomněl vypořádat s jeho námitkami, poněvadž se jednalo o námitky, k jejich vypořádání správní orgán I. stupně nebyl věcně příslušný. Pokud jde o vyjádření konkrétně k záznamu bodů ke dni 12. 2. 2015, žalovaný uvádí, že neshledal žádný podstatný nesoulad mezi právní kvalifikací přestupku v § 125c odst. 1 písm. f) bodu 5 zákona o silničním provozu a mezi popisem jednání podle přílohy zákona o silničním provozu, za které se zaznamená 5 bodů. Pokud jde o vyjádření konkrétně k záznamu bodů ke dni 8. 10. 2014, žalovaný nad rámec výše uvedeného uvádí, že považuje za účelovou argumentaci žalobce, podle které byla v daném místě nejvyšší povolená rychlost 60 km/h. Odlišná úprava nejvyšší povolené rychlosti v obci Polkovice u hřiště nevyplývá z žádného podkladu ze spisu a toto tvrzení není podloženo žádným novým podkladem předloženým žalobcem. Drobná nepřesnost v citaci právní kvalifikace správním orgánem I. stupně (uvedení spodní hranice překročení rychlosti 5 km/h v souvislosti s § 125c odst. 1 písm. f) bodem 4 zákona o silničním provozu) nemá na zákonnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně žádný vliv. V.

16. Soud neshledal žalobu jako důvodnou.

17. Podle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, „[n]esouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu“.

18. Podle § 123f odst. 2 zákona o silničním provozu „[s]hledá-li obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky oprávněné, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne, kdy mu byly námitky doručeny, provede opravu záznamu o dosaženém počtu stanovených bodů v registru řidičů a neprodleně písemně vyrozumí o provedené opravě záznamu řidiče“.

19. Podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu „[s]hledá-li příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí“.

20. Námitky proti záznamu bodů v registru řidičů představují mechanismus obrany proti chybnému záznamu či odečtu bodů. Takový mechanismus existuje proto, aby nedošlo k nezákonnému následku v podobě pozbytí řidičského oprávnění a následnému odevzdání řidičského průkazu. Je potřeba důsledně odlišovat řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů od řízení o vlastním přestupku. Jestliže řidič nesouhlasí se skutkovými závěry a právním posouzením přestupku v pokutovém bloku, nemůže se domáhat ochrany proti nim v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů podle § 123f zákona o silničním provozu, ale je na místě proti nim brojit v řízení o přestupcích. Řízení o námitkách proti záznamu bodového hodnocení v registru řidičů nepředstavuje opravný prostředek proti rozhodnutí o přestupku, ani takový opravný prostředek nenahrazuje. Přestupky mohou být projednávány ve standardním řízení či ve zkráceném, tzv. blokovém řízení. V řízení o námitkách je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností oprávněn zkoumat pouze tři otázky: a) zda existuje způsobilý podklad pro záznam bodů. Tímto záznamem je pravomocné rozhodnutí správního orgánu, které obsahuje veškeré zákonem požadované náležitosti. Buď se může jednat o „klasické“ rozhodnutí o přestupku obecního úřadu obce s rozšířenou působností, jenž projednává přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích v nezkráceném správním řízení podle s. ř. a zákona o přestupcích [na základě § 124 odst. 5 písm. j) zákona o silničním provozu], proti kterému jsou přípustné opravné prostředky i žaloba proti rozhodnutí ve správním soudnictví, nebo se může jednat o pokutový blok Policie ČR. Policie ČR vykonává dohled na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích mj. tím, že projednává v blokovém řízení přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle s. ř. a zákona o přestupcích (na základě § 124 odst. 9 písm. d) zákona o silničním provozu). Přitom proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat (§ 84 odst. 2 zákona o přestupcích) a stejně tak se proti němu nelze zásadně bránit žalobou proti rozhodnutí ve správním soudnictví; b) zda záznam bodů byl proveden v souladu s tímto podkladem. Správní orgán zde zkoumá, zda body zaznamenané do registru řidičů opravdu odpovídají skutku, který je popsán v rozhodnutí; c) zda počet připsaných bodů odpovídá příloze k zákonu o silničním provozu. Zde správní orgán ověřuje, že počet bodů zaznamenaných do registru řidičů se neodchyluje od počtu bodů, kterým je skutek popsaný v pravomocném rozhodnutí (a v návaznosti na něj i jednání v příloze k zákonu o silničním provozu) ohodnocen.

21. Správnímu orgánu v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů nepřísluší zkoumat nic jiného, protože jinak by se jeho postup ocitl v rozporu s právními předpisy. Jak zdůrazňuje § 10 s. ř., správní orgány jsou věcně příslušné jednat a rozhodovat jen ve věcech, které jim byly svěřeny zákonem nebo na základě zákona. Obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebyla v řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů dle § 123f zákona o silničním provozu dána zákonem o silničním provozu věcná příslušnost přezkoumávat skutkový stav a právní kvalifikaci přestupku vyplývající z pokutového bloku. K tomu by byl tento správní orgán oprávněn jedině v nezkráceném správním řízení o přestupcích, které v této věci ale vůbec nebylo zahájeno. K obdobným závěrům dospěl v minulosti již několikrát i Nejvyšší správní soud (jako příklad lze uvést rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 67/2013-16 ze dne 4. 12. 2013 a č. j. 7 As 207/2014-24 ze dne 5. 3. 2015, všechny citované rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na webové adrese www.nssoud.cz).

22. Předmětem řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů nemůže být správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden (pokutové bloky Policie ČR). Na tyto podkladové akty je třeba nahlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným způsobem prohlásí za nezákonné a zruší je (k zásadě presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 96/2008-44 ze dne 6. 8. 2009).

23. Pokud účastník řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů zpochybňuje skutečnosti obsažené v oznámení policie o uložení pokuty za přestupek, je třeba, aby si správní úřad vyžádal další důkazy, v dané věci zejména předmětné pokutové bloky. Tak správní úřad ověří, že existuje právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů, a že přestupek byl s obviněným projednán (srov. také rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 39/2010-76 ze dne 24. 8. 2010).

24. V souzené věci všem pravidlům stanoveným ustálenou judikaturou správní orgán I. stupně i žalovaný dostály. Správní orgány postupovaly v souladu se zákonem o silničním provozu, když provedly kontrolu správnosti zaznamenaného počtu bodů v historii bodového hodnocení v návaznosti na spáchaný skutek pro oba případy a porovnaly je jak s příslušnými oznámeními Policie ČR o uložení pokuty v blokovém řízení (která sama o sobě obsahovala veškeré rozhodné údaje pro záznam bodů), tak přímo s kopiemi příslušných pokutových bloků. Pokud zde neshledaly žádný rozpor, byly na základě pravomocně uložené sankce za přestupek (pokuty uložené v blokovém řízení) bez možnosti jakékoli diskrece povinny zaznamenat příslušný počet bodů do registru řidičů. K tomu srov. i imperativní dikci ustanovení § 123b zákona o silničním provozu: „(1) Řidiči motorového vozidla, kterému byla příslušným orgánem uložena sankce za přestupek (…) a přestupek (…) spáchal jednáním zařazeným do bodového hodnocení, se zaznamená v registru řidičů stanovený počet bodů. (2) Záznam v registru řidičů provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení (…).“. Zde neměly správní orgány důvod k pochybnostem – pokutové bloky i obě oznámení byly plně v souladu, totožnost žalobce byla ověřena dle občanského průkazu a oba bloky žalobce podepsal, na blocích jsou skutky jednoznačně identifikovány popisem (a to nikoli jen odkazem na příslušná ustanovení zákona o silničním provozu, ale také slovně), dále uvedením místa a času.

25. Blokové řízení představuje zvláštní formu řízení v oblasti správního trestání, která umožňuje rychlé vyřizování přestupků ve zkráceném řízení méně formálním způsobem. Aby mohlo být přistoupeno k tomuto druhu řízení, musejí být vždy současně splněny tři podmínky, které vyplývají z ustanovení § 84 odst. 1 zákona o přestupcích. Přestupek lze projednat uložením pokuty v blokovém řízení jen tehdy, jestliže je spolehlivě zjištěn. Přitom platí, že pokud je správní orgán přesvědčen o spolehlivém zjištění přestupku, což policisté v případě žalobce nepochybně byli (ze správního spisu nic jiného nevyplývá a ani žalobce to nerozporuje), je fakticky na žalobci (pachateli přestupku), aby tento závěr právně relevantním způsobem rozporoval a domáhal se projednání věci v nezkráceném správním řízení před příslušným správním orgánem. Tváří v tvář policejní hlídce má pachatel přestupku jedinou možnost docílit standardního správního řízení před obecním úřadem obce s rozšířenou působností, spojeného zejména s možností realizace dokazování, a to tehdy, pokud úplně odmítne uloženou blokovou pokutu zaplatit (tedy i dodatečně) a bude trvat na projednání přestupku v řádném správním řízení, přičemž tuto svoji vůli musí zřetelně a jednoznačně projevit navenek (k obdobnému závěru dospívá i doktrína – srov. SLÁDEČEK, V. Obecné správní právo. 3. aktualizované a upravené vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, s. 215). Pouhý vnitřní nesouhlas s postupem policistů, jakkoli silný a možná i opodstatněný, je irelevantní.

26. Dalšími podmínkami jsou, že nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit. Ochotu žalobce zaplatit obě pokuty je možné dovodit z toho, že oba pokutové bloky podepsal, přitom v nich bylo jasně uvedeno, že svým podpisem souhlasí s projednáním přestupku v blokovém řízení a potvrzuje, že údaje uvedené na všech částech bloku souhlasí (tedy potvrzuje i popis přestupkového jednání a jeho právní kvalifikaci). Žalobce blok podepsal a v průběhu řízení o záznamu bodů v registru řidičů ani v soudním řízení správním nezpochybňoval pravost svého podpisu ani to, že by se na místě spáchání přestupku on vůbec nenacházel a přestupek neprojednával. Naopak žalobce v doplnění své námitky k záznamu bodů ke dni 12. 2. 2015 výslovně v závěru uvádí, že „[s] tím [zaplacením pokuty] jsem nakonec souhlasil a věc tak vyřešil v blokovém řízení“. Lze uzavřít, že žalobce, bez ohledu na to, jestli se s policisty nejprve přel o skutkových či právních otázkách spáchaných přestupků, nakonec přijal závěry správního orgánu popsané v pokutových blocích a tento svůj projev vůle jednoznačným způsobem (ve formě dobrovolně učiněného vlastnoručního podpisu) dal navenek najevo v pokutových blocích.

27. Pokud žalobce potvrdil svým vlastnoručním podpisem na pokutovém bloku, že souhlasí s projednáním přestupku v blokovém řízení a s údaji v něm uvedenými (právní kvalifikace, popis, místo a čas přestupkového jednání), stává se tímto okamžikem pokutový blok pravomocným a účinným správním rozhodnutím a blokové řízení je v tuto chvíli skončeno. Nemá přitom žádný vliv, jestli obviněný z přestupku zaplatí pokutu hned na místě, nebo je mu vydán blok na pokutu na místě nezaplacenou s poučením o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty, jehož převzetí pachatel přestupku potvrdí (dle § 85 odst. 3 zákona o přestupcích). K tomu také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 68/2010-81 ze dne 29. 12. 2010, podle kterého rozhodnutí v blokovém řízení (§ 84 a násl. zákona o přestupcích) je vydáno vystavením pokutového bloku (bloku na pokutu na místě nezaplacenou) a jeho podpisem obviněným z přestupku. Rozhodnutí o přestupku v blokovém řízení zakládá překážku věci rozhodnuté (překážku rei administratae).

28. Žalobce byl v souzené věci ochoten projednat přestupky v blokovém řízení a převzít oproti podpisu část bloku na pokuty na místě nezaplacené. Jeho ochota projednat přestupky v blokovém řízení a zaplatit následně pokuty je přitom klíčovým a určujícím prvkem pro toto řízení. Zákon o přestupcích výslovně stanoví, že proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat (§ 84 odst. 2 zákona o přestupcích), tedy vylučuje použití řádného opravného prostředku. Žalobce se jasným vyjádřením vlastní vůle (v podobě dobrovolně učiněného podpisu) vzdal svého práva na projednání přestupku v nezkráceném, řádném správním řízení před příslušným správním orgánem, který by komplexně posoudil skutkové a právní otázky případu a provedl by dokazování, a tedy i práva na podání opravných prostředků. Souhlasem s projednáním přestupku v blokovém řízení se žalobce vzdal veškerých nápravných prostředků, a to včetně soudní žaloby. Již podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 49/2003-46 ze dne 29. 12. 2004, pokud s. ř. s. označuje za nepřípustnou žalobu proti správnímu rozhodnutí, vůči němuž žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky [§ 68 písm. a) s. ř. s.], tím spíše (argument a minori ad maius) musí být nepřípustná žaloba proti rozhodnutí (zde rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení podle § 84 a násl. zákona o přestupcích), které bylo vydáno v důsledku souhlasu účastníka řízení, a tedy jeho vědomého rozhodnutí, že přestupek nebude projednáván v řízení, jehož předmětem by bylo skutkové i právní posouzení jeho jednání. Pokud měl žalobce v době sepisování pokutových bloků na pokuty na místě nezaplacené jakékoli pochybnosti ohledně způsobu projednání přestupků či ohledně toho, jak by měl dále postupovat, musí soud uzavřít, že mu nic nebránilo, aby se přítomných policistů dotázal na další možný postup.

29. Souhlasem s blokovými řízeními převzal žalobce odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené v blocích odpovídají zjištěnému skutkovému stavu, že zjištěný skutkový stav (přestupková jednání) byl správně právně kvalifikován a byla tak aplikována správně ustanovení zákona o silničním provozu. V řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů neměly správní orgán I. stupně ani žalovaný sebemenší důvod pochybovat o tom, že skutkový i právní stav byl zjištěn v obou případech správně.

30. Jestliže později žalobce nesouhlasil se skutkovým a právním stavem a brojil proti němu až v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů, uplatňoval takové námitky nepřípustně, tj. v nesprávném řízení. Pozdější námitky žalobce mohl uplatňovat pouze v rámci mimořádných opravných prostředků za podmínek, jak je stanoví zákon – obnovou řízení v případě napadání zjištění skutkového stavu a podnětem k přezkumnému řízení v případě popírání vyhodnocení právních otázek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 39/2009-74 ze dne 13. 5. 2010). Podnět k přezkumnému řízení žalobce fakticky učinil v části námitky k záznamu 5 bodů ze dne 12. 2. 2015, kde zpochybňoval dodatečně právní otázku v pravomocně ukončeném blokovém řízení (nutnost odlišného posuzování jednání přestupce a právní kvalifikace přestupku). Tuto část námitky správně následně správní orgán I. stupně usnesením postoupil Policii ČR jako orgánu příslušnému k jejímu vyřízení. Ani Krajské ředitelství Policie Zlínského kraje ale po předběžném posouzení věci neshledalo žádná pochybení policistů a neseznalo důvody k zahájení přezkumného řízení (§ 94 a násl. s. ř.).

31. Nad rámec posuzované věci (obiter dictum) soud dodává, že pokud by bylo přezkumné řízení ohledně přestupku vyřízeného v blokovém řízení zahájeno a bylo by v něm vydáno rozhodnutí o zrušení pokutového bloku, bylo by takové rozhodnutí možné již napadnout správní žalobou proti rozhodnutí (jde o výjimku z obecného pravidla, srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 16/2008- 68 ze dne 15. 1. 2009).

32. Proti způsobu vyřízení svého podnětu k zahájení přezkumného řízení žalobce žalobou nebrojil. Ačkoli soudy konstantně judikují, že postup správních úřadů ve věcech přezkumu podle § 94 odst. 1 s. ř. nepřezkoumávají, zdejší soud se ztotožňuje s odlišným názorem doktríny v případech zjevné nezákonnosti. Srov. DIENSTBIER, F., HORÁKOVÁ, M. Instanční kontrola ve veřejné správě. In: Kolektiv autorů, Kontrolní mechanismy fungování veřejné správy. Olomouc: Periplum, 2009, str. 52 – 53, podle nichž „přezkumné řízení zahajuje správní orgán z moci úřední. Účastníci původního správního řízení, dotčené správní orgány a ostatně kterákoliv osoba nebo orgán veřejné moci může k zahájení takového řízení podat podnět ve smyslu § 42 s. ř. Takový podnět však není podáním – návrhem na zahájení přezkumného řízení – a podatel nemá subjektivní veřejné právo na to, aby přezkumné řízení bylo na základě jeho podnětu správním orgánem zahájeno. To na druhou stranu neznamená, že by bylo zcela věcí příslušného správního orgánu, zda přezkumné řízení zahájí nebo ne. Pokud "lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy" je správní orgán povinen je přezkoumat, nejde-li o některý z výše uvedených případů, kdy je přezkumné řízení vyloučeno. To plyne jednak z dikce § 94 odst. 1 s. ř., která neobsahuje zmocnění ke správnímu uvážení v této věci, jednak lze tuto povinnost vyvodit i z obecných zásad veřejné správy, zejména zásady zákonnosti, ochrany práv dotčených osob a ochrany veřejného zájmu. Pokud příslušný správní orgán přezkumné řízení nezahájí, ač tak s ohledem na zjištění učinit měl, lze vůči němu uplatnit opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 2 s. ř. Podatel podnětu má ovšem právo pouze na to, aby mu bylo do 30 dnů sděleno, jak se správní orgán s jeho podnětem vypořádal: účastník řízení bez dalšího (§ 94 odst. 1 s. ř.), ostatní podatelé jen, pokud o to požádali (§ 42 s. ř.).“

33. Závěrem soud shrnuje, že správní orgány zjistily správně skutkový stav, vybraly správně právní předpisy, pod které jej subsumovaly a z toho vyvodily v souladu se zákonem správné skutkové i právní závěry, se kterými se soud ztotožnil. VI.

34. Na základě výše uvedeného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tím žalobce i žalovaný výslovně souhlasili.

35. Úspěšný žalovaný žádné náklady řízení nepožadoval a soud ze spisu žádné nezjistil, proto mu je nepřiznal, a žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože v něm nebyl úspěšný, to vše podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. V Olomouci dne 13. 12. 2016 Za správnost vyhotovení: JUDr. Martina Radkova, Ph.D., v. r. Markéta Chrudinová předsedkyně senátu