65 A 72/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Radkové, Ph.D., a soudců Mgr. Barbory Berkové a Mgr. Michala Rendy v právní věci žalobce: M. Z., se sídlem M. n. 510/6, Z., zast. JUDr. Stanislavem Mouralem, MBA, advokátem se sídlem 28. října 2663/150, Ostrava, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Opavě, se sídlem Praskova 194/11, Opava, za účasti osoby zúčastněné na řízení WANEMI CZ a. s., se sídlem Lidická 1005/23b, Brno, zast. Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 671/24, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2015, č. j. ZKI OP-O-35/585/2015-7, ve věci zastavení řízení o povolení vkladu vlastnického a předkupního práva, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

III. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Osoba zúčastněná na řízení WANEMI CZ a.s. (dále „WANEMI CZ a. s.“) podala dne 23. 12. 2013 u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj (dále „katastrální úřad“) návrh na vklad vlastnického a předkupního práva podle kupní smlouvy ze dne 9. 11. 2010.

2. Dne 9. 3. 2015 vzala WANEMI CZ a. s. tento návrh na vklad zpět poté, co byla poučena, že vklad nelze provést (pozemek p. č. 3965/33 vznikl sloučením z dílů, které měly různý právní režim). Dne 9. 3. 2015 katastrální úřad řízení zastavil. Jeho rozhodnutí dne 24. 8. 2015 potvrdil žalovaný.

3. Včas podanou žalobou se žalobce (Město Zábřeh jakožto prodávající) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. Podle žalobce nemělo být řízení zastaveno, pokud s tím žalobce nesouhlasil. Katastrální úřad měl ve věci meritorně rozhodnout a návrh na vklad zamítnout.

4. Žalobce jako vlastník převáděných nemovitostí má právo na právní jistotu, zda vlastnické právo přešlo na kupujícího či nikoliv. Napadeným rozhodnutím jsou dotčena jeho práva, omezena dispozice s nemovitostmi a může dojít ke vzniku majetkové újmy. Správní orgány jednaly v rozporu s § 2 odst. 3, § 4 odst. 4 a § 6 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, správní řád (dále „správní řád“). Řešení přijaté správním orgánem nebylo spravedlivé a bylo přepjatě formalistické.

5. Žalovaný dal zapravdu žalobci ve svých zrušujících rozhodnutích ze dne 8. 6. 2015. Dne 10. 3. 2015 žalobce sdělil katastrálnímu úřadu, že se zpětvzetím návrhu nesouhlasí, a to poté, co katastrální úřad žalobci dne 2. 3. 2015 sdělil, že po přerušení (se kterým žalobce rovněž nesouhlasil) pokračuje v řízení.

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě podtrhl, že napadeným rozhodnutím zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí katastrálního úřadu o zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu. Návrh na vklad vlastnického a předkupního práva podala WANEMI CZ a. s. dne 23. 12. 2013 jakožto navrhovatel podle tehdy platného § 4 katastrální zákona (č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem). Správní orgány aplikovaly ve věci přechodná ustanovení nového katastrálního zákona č. 256/2013 Sb., a to § 63 odst. 4, § 67. Podle § 4 písm. d) zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, nemohl žalovaný ve věci meritorně rozhodnout, akt by byl nicotný. Žalovaný byl oprávněn toliko zkoumat otázku vydání procesního usnesení o zastavení řízení a shledal, že zákonné podmínky jeho vydání byly splněny. Dispozice s návrhem je kogentně stanovena v § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu. Správní orgán neměl na výběr (jako např. u vydání usnesení o přerušení řízení), zda řízení zastavit či nikoliv. Pokud nastal zákonem předvídaný důvod, řízení zastavit musel.

7. Úvaha žalobce o nutnosti vydat meritorní rozhodnutí je mylná. Rozsah přezkumné činnosti katastrálního úřadu vymezuje § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (dnes § 17 katastrálního zákona). V řízení o vkladu vlastnického práva úřad nezkoumá platnost smlouvy, ale zkoumá listinu z hlediska v zákoně taxativně stanovených. Navíc v případě žalobce je vyloučeno, aby podal proti zamítavému rozhodnutí žalobu (§ 246 odst. 1 o. s. ř.). Pokud by katastrální úřad vydal zamítavé rozhodnutí, netvořilo by překážku věci rozhodnuté (srov. rozsudek NSS č. j. 6 As 12/2008 - 73). Proto je tvrzení žalobce, že je v právní nejistotě, právně irelevantní. Kterýkoliv z účastníků řízení může podat návrh na vklad opětovně. Pokud chce mít žalobce jistotu, zda uzavřel kupní smlouvu platně, je zapotřebí, aby o této otázce rozhodl soud v občanskoprávním řízení.

8. Osoba zúčastněná na řízení WANEMI CZ a. s. se ve svém vyjádření ztotožnila s napadenými rozhodnutími. Návrh na vklad byl podán touto společností jako jediným navrhovatelem za účinnosti starého katastrálního zákona. Otázka zpětvzetí návrhu na vklad nebyla tímto zákonem speciálně upravena, proto se na daný případ použil správní řád. Podmínka souhlasu ostatních účastníků řízení se zpětvzetím návrhu na vklad byla stanovena až novým katastrálním zákonem od 1. 1. 2014, jak uvedl žalovaný. Podle WANEMI CZ a. s. nedochází k žádnému zásahu do právní jistoty žalobce. Kupní smlouva ze dne 9. 11. 2010 je platná, což rozhodl Okresní soud v Šumperku ve věci sp. zn. 16 C 336/2010, následně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci dne 21. 2. 2013, sp. zn. 69 Co 389/2012 a Nejvyšší soud dne 8. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2306/2013.

9. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 24. 8. 2015.

10. Ze správního spisu soud zjistil z návrhu na vklad vlastnického a předkupního práva ze dne 22. 12. 2013, že je podepsán pouze u účastníka řízení WANEMI CZ a. s., a to předsedou a místopředsedou představenstva. K návrhu se žalobce vyjádřil dne 21. 1. 2014 a navrhl, aby jej katastrální úřad zamítl kvůli nemožnosti vzniku nového pozemku v jiném řízení z důvodu odlišných právních režimů a nedělitelnosti plnění ze smlouvy.

11. Přípisem ze dne 21. 1. 2014 byli účastníci řízení vyrozuměni o možnosti seznámení s podklady rozhodnutí a s tím, že návrhu na vklad nelze vyhovět pro odlišnost režimu slučovaných pozemků. K návrhu WANEMI CZ a. s. bylo řízení do 31. 12. 2014 přerušeno, odvolání žalobce proti předmětnému usnesení bylo žalovaným dne 3. 4. 2014 jako opožděné zamítnuto.

12. K další žádosti WANEMI CZ a. s. bylo řízení přerušeno do 31. 12. 2015 usnesením, které bylo žalovaným zrušeno pro nedůvodnost dalšího přerušení.

13. Po opětovném poučení vzala WANEMI CZ a. s. návrh na vklad dne 9. 3. 2015 zpět. Rozhodnutím katastrálního úřadu bylo řízení zastaveno.

14. Dne 10. 3. 2015 žalobce sdělil katastrálnímu úřadu, že nesouhlasí se zpětvzetím návrhu na vklad, jak již uvedl dne 21. 1. 2014.

15. Dne 11. 3. 2015 katastrální úřad přípisem sdělil žalobci, že jediným žadatelem v předmětném řízení byla WANEMI CZ a. s. a podle § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu v takovém případě souhlas druhého účastníka řízení se zpětvzetím není třeba a úřad řízení zastaví.

16. V odvolání žalobce žádal po žalovaném meritorní rozhodnutí, aplikaci § 16 odst. 2 nového katastrálního zákona, čl. 18 odst. 2 jednacího řádu katastrálního úřadu a odvolání odůvodnil stejně jako žalobu.

17. Rozhodnutím ze dne 8. 6. 2015 žalovaný zrušil usnesení o zastavení řízení ze dne 9. 3. 2015 z důvodu potřeby aplikace přechodných ustanovení nového katastrálního zákona a absence některých základních náležitostí (odkaz na ustanovení o věcné a místní příslušnosti).

18. Dne 16. 6. 2015 katastrální úřad řízení zastavil s tím, že u vkladů podaných za účinnosti starého katastrálního zákona se postupuje podle dosavadních předpisů.

19. V rozhodnutí napadeném žalobou argumentoval žalovaný shodně jako ve vyjádření k žalobě. WANEMI CZ a. s. legitimně očekávala, že je oprávněna sama s návrhem na vklad disponovat, což odpovídalo právní úpravě platné v době podání návrhu.

20. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

21. Nejdříve se soud zabýval otázkou, zda jde o spor náležející do pravomoci správního soudu a dospěl ke kladnému závěru. Ve věci jde o soukromoprávní nárok a konkrétně o procesní rozhodnutí vydané orgánem veřejné správy, který se odmítl věcí zabývat meritorně. Proto je třeba, aby napadené rozhodnutí přezkoumal správní soud - srov. usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 20. 9. 2007, č. j. Konf 22/2006 – 8 (všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz), podle kterého posoudit zákonnost odmítnutí správní jurisdikce přísluší vždy správnímu soudu; i v případě, kdy se správní orgán odmítl zabývat věcí vyplývající ze soukromoprávních vztahů [zde: rozhodnutí, kterým katastrální úřad zastavil řízení pro neodstranění nedostatků návrhu (§ 5 odst. 5 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem)]. Soud pro stručnost na plné znění usnesení pouze odkazuje.

22. Dále se soud zabýval otázkou, zda je žalobce ve věci aktivně legitimován a zda jde ve věci o rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. a dospěl rovněž ke kladnému závěru. Žalobce byl nepochybně účastníkem řízení o vkladu vlastnického a předkupního práva. Za jednoznačné soud rovněž považuje to, že rozhodnutím o zastavení tohoto řízení nebyla založena, změněna, zrušena nebo závazně určena práva nebo povinnosti žalobce. Na druhou stranu se soud ztotožnil s žalobcem v tom, že bylo zasaženo do jeho práv ve smyslu právního názoru podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002 – 42. Podle tohoto usnesení nelze § 65 odst. 1 s. ř. s. interpretovat doslovným výkladem, ale je nutno zohlednit jeho smysl a účel. Tak je žalobní legitimace dána pro všechny případy, kdy se úkon správního orgánu, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, dotýká právní sféry žalobce.

23. Žalobce v posuzované věci toto dotčení spatřuje jednak v procesním právu na to, aby bez jeho souhlasu nebylo zastaveno předmětné řízení a bylo o návrhu meritorně rozhodnuto a dále v souvislosti s tím žalobce tvrdí dotčení na svém vlastnickém právu a právní jistotě, zda může s předmětnými pozemky disponovat. V souladu s právním názorem vysloveným v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005 – 86, nebo rozsudku téhož soudu ze dne 21. 5. 2008, č. j. 4 Ans 9/2007 – 197, není v daném případě možné jednoznačně konstatovat s ohledem na tvrzení žalobce, že k zásahu do jeho právní sféry vůbec dojít nemohlo. Žalobní legitimace není svázána s přesně specifikovanými veřejnými právy žalobce; jde o to, zda se úkon neprojevil negativně v právní sféře žalobce. Soud v tomto případě nepominul svou povinnost poskytovat ochranu právům podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy. Nadto napadené rozhodnutí není výslovně žádným zákonem ze soudního přezkumu vyloučeno. Soud rovněž přihlédl k tomu, že z přezkumu nelze vyloučit věci, týkající se základních lidských práv a svobod. Jelikož se věc podle tvrzení žalobce dotýká jeho vlastnického práva a narušuje jeho právní jistotu v tomto směru, soud přihlédl při posuzování i k této skutečnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2013, č. j. 7 As 96/2013 - 95).

24. Hlavní spornou otázkou ve věci bylo, zdali katastrální úřad zastavil řízení v souladu se zákonem.

25. Nesporné mezi účastníky řízení bylo, že návrh na vklad vlastnického a předkupního práva podala pouze WANEMI CZ a. s. Pouze tato osoba byla na návrhu na vklad podepsána, žalobce byl na návrhu uveden jen jako účastník řízení. Pojmy žadatel a účastník řízení jsou pojmy odlišné. Žadatel podal návrh na vklad, kdežto účastník řízení je podle § 27 správního řádu v řízení o žádosti žadatel a dále jsou to další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu.

26. Podle § 63 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění účinném v roce 2015, zápisy do katastru na základě listin doručených katastrálnímu úřadu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Žalovaný a katastrální úřad postupovali proto správně podle zákona č. 265/1992 Sb., pokud souhlas druhého účastníka řízení (žalobce) se zpětvzetím nevyžadovali, neboť návrh na vklad byl podán ještě za účinnosti zákona č. 265/1992 Sb.

27. Katastrální zákon č. 265/1992 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, nestanovil, že návrh na vklad vlastnického práva jsou povinni podávat (resp. podepisovat) oba nebo všichni účastníci řízení, postačoval návrh jednoho z nich a doložená smlouva. Podle § 4 odst. 3 citovaného zákona řízení o povolení vkladu je zahájeno okamžikem doručení písemného návrhu účastníka řízení příslušnému katastrálnímu úřadu. Toto ustanovení tedy hovoří o jednom účastníku řízení a tomu odpovídala i běžná praxe katastrálních úřadů. Oproti pojmu žadatel (navrhovatel), zde stojí pojem účastník řízení a účastníky řízení o povolení vkladu jsou podle § 4 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. účastníci toho právního úkonu, na jehož podkladě má být zapsáno právo do katastru (srov. Vedral, J. Správní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: RNDr. Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2012, s. 329). V daném případě oba účastníci řízení byli účastníky smlouvy o prodeji pozemků a předkupním právu a oba byli o zahájeném řízení po podání návrhu katastrálním úřadem vyrozuměni; žalobce na vyrozumění reagoval dne 21. 1. 2014 s tím, že s návrhem nesouhlasí. Žádným úkonem se však žalobce ve správním ani soudním řízení nedožadoval postavení žadatele o zápis vkladu. Žadatelem proto nebyl, náleželo mu postavení toliko účastníka řízení.

28. Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, výslovně neupravoval zpětvzetí návrhu na vklad, proto bylo nutno na základě § 1 a § 2 správního řádu použít příslušná ustanovení správního řádu, a to § 66 odst. 1 písm. a). Podle tohoto ustanovení řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel vzal svou žádost zpět; jestliže je žadatelů více, musí se zpětvzetím souhlasit všichni žadatelé; ve sporném řízení správní orgán řízení nezastaví, pokud se zpětvzetím odpůrce z vážných důvodů nesouhlasí.

29. V posuzovaném případě nešlo o sporné řízení a jediným žadatelem byla WANEMI CZ a. s., proto nebyl povinen katastrální úřad vyzývat žalobce k vyjádření, zda se zpětvzetím souhlasí. Rovněž tak nebyl povinen vyzývat žalobce k podpisu návrhu. Bylo jen na vůli žalobce, zda bude navrhovatelem a návrh podepíše. Skutečnost, že byli žadateli oba účastníci řízení, tedy i žalobce, nevyplývá z žádného tvrzení účastníků řízení ze správního ani soudního spisu.

30. V posuzované věci šlo o řízení na žádost, nikoli z úřední povinnosti. Podle § 45 odst. 4 správního řádu žadatel může zúžit předmět své žádosti nebo vzít žádost zpět; toto právo nelze uplatnit v době od vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně do zahájení odvolacího řízení. Žadatel (WANEMI CZ a. s.) v dané věci mohl disponovat s předmětem řízení a postupovat podle § 45 odst. 4 správního řádu, nic mu v tom nebránilo, všechny zákonné podmínky zpětvzetí byly naplněny (WANEMI CZ a. s. byla žadatelem, rozhodnutí správní orgán I. stupně ještě nevydal, šlo o řízení na žádost).

31. V případě zpětvzetí žádosti jediným žadatelem byl povinen katastrální úřad řízení podle § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu zastavit a neměl prostor pro správní uvážení mezi více variantami řešení.

32. Podle § 16 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb. vezme-li navrhovatel návrh na vklad zpět, vkladové řízení se zastaví pouze v případě, že s tím souhlasí všichni účastníci vkladového řízení. Toto ustanovení však bylo účinné až od 1. 1. 2014 a s ohledem na citované přechodné ustanovení § 63 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb. jej nebylo možné na daný případ použít. Přechodné ustanovení v souladu se zásadou zákazu retroaktivity jasně vymezilo, který zákon se v daném případě aplikuje.

33. Námitka žalobce, že byl porušen § 2 odst. 3 správního řádu, není důvodná. Podle tohoto ustanovení správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká (dále jen "dotčené osoby"), a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu. Námitka se míjí s projednávanou věcí, dané ustanovení se sporu mezi účastníky řízení nedotýká, řízení se netýkalo žádných práv žalobce nabytých v dobré víře a správní orgány nezasáhly do práv žalobce nezákonným způsobem.

34. Neopodstatněná je i námitka porušení § 4 odst. 4 správního řádu, podle kterého správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. Soud neshledal porušení tohoto ustanovení správními orgány v posuzovaném případě. O návrhu na vklad byl žalobce jakožto účastník řízení vyrozuměn a vyjádřil se k němu, stejně jako ke shromážděným podkladům rozhodnutí; proti rozhodnutím o přerušení řízení se žalobce odvolával. Jak bylo výše uvedeno, k zastavení řízení nebylo v daném případě souhlasu žalobce třeba.

35. Lichá je námitka porušení § 6 odst. 2 správního řádu, podle kterého správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje. Podklady od dotčené osoby vyžaduje jen tehdy, stanoví-li tak právní předpis. Lze-li však potřebné údaje získat z úřední evidence, kterou správní orgán sám vede, a pokud o to dotčená osoba požádá, je povinen jejich obstarání zajistit. Při opatřování údajů podle tohoto ustanovení má správní orgán vůči třetím osobám, jichž se tyto údaje mohou týkat, stejné postavení jako dotčená osoba, na jejíž požádání údaje opatřuje. Ani tuto námitku žalobce blíže neupřesňuje a soud neshledal v přezkoumávaném řízení porušení citovaného ustanovení tak, aby způsobilo nezákonnost napadeného rozhodnutí. Soud doplňuje, že podle setrvalé judikatury správních soudů jsou jak správní orgány, tak soudy povinny vypořádat se s konkrétními námitkami, s námitkami konkrétního porušení právních předpisů, nesprávného výpočtu, konkrétních důvodů nesprávného zjištění skutkového stavu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2008, č. j. 8 As 13/2007 - 100, nebo ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 – 37).

36. Soud s ohledem na výše uvedenou argumentaci neshledal, že se v dané věci jednalo o přepjatý formalismus a nebyl naplněn smysl a účel zákona.

37. Sdělení žalobce ze dne 10. 3. 2015, že nesouhlasí se zpětvzetím, odeslané dne 11. 3. 2015 poté, co mu bylo doručeno usnesení o zastavení řízení, není právně významné proto, že žalobcova souhlasu se zpětvzetím nebylo třeba, jak bylo rozvedeno výše.

38. Ve vztahu k předmětu sporu není pravda, že žalovaný dal žalobci zapravdu v rozhodnutích o odvolání, jak uvádí žalobce. V rozhodnutí o odvolání ze dne 24. 8. 2015 posoudil spornou otázku potřeby souhlasu žalobce se zpětvzetím žalovaný v souladu se zákonem.

39. Závěrem soud shrnuje, že správní orgány zjistily správně skutkový stav, vybraly správně právní předpisy, pod které jej subsumovaly a z toho vyvodily v souladu se zákonem správné skutkové i právní závěry, se kterými se soud ztotožnil.

40. Úspěšný žalovaný žádné náklady řízení nepožadoval a soud ze spisu žádné nezjistil, proto mu je nepřiznal, a neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, to vše podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žádné nežádala, soud jí neuložil žádnou povinnost, žádné její náklady ze spisu nezjistil ani zde nejsou žádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 60 odst. 5 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. V Olomouci dne 31. 1. 2017 Za správnost vyhotovení: JUDr. Martina Radkova, Ph.D., v. r. Veronika Koutníková předsedkyně senátu