65 A 96/2024

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobců: a) Ing. P. K. b) G. K. oba bytem X oba zastoupeni advokátkou Mgr. Barborou Klouda Jestřábovou sídlem Hlinky 57/142a, 603 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2024, č. j. KUOK 111364/2024, takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 30. 9. 2024, č. j. KUOK 111364/2024 a rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 28. 6. 2024, č. j. SMOL/272515/2024/OS/OP/Mra, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 15 227,05 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Barbory Klouda Jestřábové, sídlem Hlinky 57/142a, 603 00 Brno.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení částku 14 109,01 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Barbory Klouda Jestřábové, sídlem Hlinky 57/142a, 603 00 Brno. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Věc se týká přestupků vlastníků staveb nacházejících se na pozemku parc. č. X v k. ú. X.

2. Magistrát města Olomouce (dále „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 28. 6. 2024, č. j. SMOL/272515/2024/OS/OP/Mra uznal žalobce vinnými spácháním přestupků podle § 179 odst. 1 písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v posledním účinném znění (tj. ke dni 31. 12. 2023), jichž se měli dopustit tím, že jako fyzické osoby v postavení vlastníků v rozporu s § 134 odst. 2 nebo 3 stavebního zákona nezjednali nápravu ve lhůtě stanovené stavebním úřadem v rozhodnutí.

3. Žalobce a) podle stavebního úřadu naplnil skutkovou podstatu uvedeného přestupku tím, že nerespektoval rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 12. 1. 2024, č. j. SMOL/013174/2024/OS/PS/Mie (ve znění rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2024, č. j. KUOK 40865/2024), jež mu uložilo bezodkladně, nejpozději do jednoho dne od oznámení rozhodnutí stavebního úřadu, tj. do 17. 1. 2024, ukončit nepovolené užívání stavby „box pro koně“ (dále též „skutek 1“)

4. Oba žalobci pak dále podle stavebního úřadu naplnili skutkovou podstatu uvedeného přestupku tím, že nerespektovali rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 26. 2. 2024, č. j. SMOL/060740/2024/OS/PS/Mie (ve znění rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2024, č. j. KUOK 59103/2024), jež jim ukládalo bezodkladně, nejpozději do jednoho dne od oznámení rozhodnutí stavebního úřadu, tj. do 2. 3. 2024, ukončit nepovolené užívání stavby „přístřešek-sklad slámy, sklad nářadí a přístřešek pro traktor“ (dále též „skutek 2“).

5. Za uvedené přestupky uložil stavební úřad žalobci pokutu ve výši 50 tis. Kč a žalobkyni pokutu ve výši 30 tis. Kč.

6. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím změnil rozhodnutí stavebního úřadu tak, že do výrokové části doplnil, že předmětný box pro koně užíval žalobce ve dnech 15. 2., 5. 4. a 11. 4. 2024 a předmětný přístřešek užívali oba žalobci ve dnech 5. 4., 9. 4. a 11. 4. 2024. Ve zbylé části pak žalovaný rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. B) Shrnutí argumentace účastníků Žaloba 7. Žalobci žalobou požadovali zrušení rozhodnutí žalovaného i stavebního úřadu. Pro případ, že by soud shledal žalobní body nedůvodnými, navrhli, aby soud upustil od uložených pokut z důvodu, že se jedná o první přestupek žalobců, a to bez zásahu do veřejného zájmu. Podstatu žalobních bodů soud shrnuje takto: a) Napadené rozhodnutí porušuje zásadu nullum crimen sine lege praevia. Nezbytnou podmínkou naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 179 odst. 1 písm. e) stavebního zákona je existence výzvy podle § 134 odst. 2 nebo rozhodnutí podle § 134 odst. 3 stavebního zákona. Chronologie případu ale vyučuje, že by mohli žalobci předmětné přestupky spáchat, neboť obě rozhodnutí stavebního úřadu, jimiž jim byla uložena povinnost bezodkladně ukončit nepovolené užívání předmětných staveb (tj. rozhodnutí ze dne 12. 1. 2024 týkající se boxů pro koně a rozhodnutí ze dne 26. 2. 2024 týkající se přístřešku), a taktéž jim předcházející výzvy ze dne 24. 11. 2023 a 15. 1. 2024, byly vydány podle § 134 odst. 5 stavebního zákona, jehož nerespektování ale není ustanovením § 179 odst. 1 písm. e) stavebního zákona sankcionováno jako přestupek. Teprve žalovaný v odvolacích řízeních obě rozhodnutí ukládající povinnost bezodkladného ukončení užívání staveb nesprávně a v neprospěch žalobců změnil tak, že ustanovení stavebního zákona, podle něhož byla rozhodnutí stavebního úřadu vydána, změnil z „§ 134 odst. 5“ na „§ 134 odst. 3“. Protiprávnost spočívající v jednání v rozporu s § 134 odst. 2 nebo 3 stavebního úřadu tak mohla vzniknout až po právní moci rozhodnutí žalovaného, neboť do té doby žádná výzva podle § 134 odst. 2 stavebního zákona ani rozhodnutí podle § 134 odst. 3 stavebního zákona neexistovaly. Ve vztahu k boxům pro koně nabylo rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2024 právní moci až dne 4. 4. 2024, a ve vztahu k přístřešku nabylo rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 5. 2024 právní moci dne 17. 5. 2024. Do té doby se žalobci ani teoreticky nemohli přestupku podle § 179 odst. 1 písm. e) stavebního zákona dopustit. Lichá je tudíž argumentace žalovaného v napadeném rozhodnutí, že žalobci nekonkretizovali, jak by se jejich chování nebo situace změnilo, pokud by rozhodnutí podle § 134 odst. 3 stavebního zákona vydal přímo stavební úřad, neboť žalobcům je kladeno za vinu, že se měli dopustit přestupku ještě před tím, než se mohli dozvědět, že bylo vydáno rozhodnutí podle § 134 odst. 3 stavebního zákona. b) Stavba „box pro koně“, které se týká napadené rozhodnutí, patří do SJM obou žalobců, nikoli do výlučného vlastnictví žalobce a), což vyplývá z tvrzení žalobců uvedeného v podání ze dne 14. 8. 2023 a notářského zápisu o manželském majetkovém režimu (ze dne 8. 8. 2023), které ale stavební úřad nesprávně pochopil. Vůle žalobců byla od počátku stejná, a to vyloučit ze SJM dva prostřední boxy pro koně, aby je správní orgány nemohly považovat za jediný „dvojbox“. Od západu k východu tedy boxy pro koně patří do 1. SJM, 2. výlučného vlastnictví žalobkyně b), 3. výučného vlastnictví žalobce a) a 4. SJM. Jen kvůli nepochopení notářského zápisu správním orgánem pak nechali žalobci provést opravu (nikoli však změnu projevené vůle) tohoto zápisu (doložka ze dne 7. 8. 2024). Ukončení bezodkladného užívání stavby „box pro koně“ (boxu č. 4 patřícího do SJM) bylo ale rozhodnutím z 12. 1. 2024 uloženo pouze žalobci a), který však po datu zákazu tento box neužíval, ostatně ve spise chybí důkazy o tom, že by tomu tak bylo, takže se přestupku nedopustil. Žalobce a) by také nemohl ovlivnit, pokud by kůň ze zvyklosti do boxu přišel, ani to, že by box užívala, či koni umožnila užívat tento box žalobkyně b), jíž zákaz uložen nebyl. c) Správní orgány nesprávně dovodily, že skutky byly spáchány úmyslně a nebyly shledány žádné polehčující okolnosti, ačkoli šlo o první přestupky obviněných, přičemž bezúhonnost je podstatnou polehčující okolností. d) Chybí materiální stránka přestupku (společenská škodlivost), neboť k přestupkům mohlo dojít maximálně ve dvou dnech bezprostředně následujících po vykonatelnosti rozhodnutí. e) Ve stavbě „přístřešek-sklad slámy, sklad nářadí a přístřešek pro traktor“ bylo před změnou rozhodnutí na § 134 odst. 3 stavebního zákona seno pouze v tom, který se nachází ve vzdálenosti více než 2 m od hranice pozemku a je stavbou legální, nevyžadující povolení, neboť je do 25 m² a je doplňkovou stavbou pro stavbu pro rodinnou rekreaci (soukromou krytou jízdárnu na pozemku parc. č. st. XA) ve smyslu § 79 odst. 2 písm. o) stavebního zákona, což jsou ostatně všechny stavby, jejichž užívání bylo zakázáno. f) Uložené sankce jsou zcela nepřiměřené vzhledem ke všem okolnostem (bezúhonnost, legálnost staveb, nenarušování jakéhokoli veřejného zájmu). g) Celé řízení je šikanou pramenící z podnětu souseda Ing. arch. Z., který proti žalobcům vede sousedskou válku a podjatý stavební úřad toto zjevné zneužití práva nesprávně aprobuje. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Uvedl, že žalobci podali žalobu obsahově stejnou s podaným odvoláním, aniž by reagovali na vypořádání odvolacích námitek v odůvodnění napadaného rozhodnutí. Zdůraznil, že předmětem rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 12. 1. 2024 a 26. 2. 2024 byl zákaz užívání staveb, jenž zůstal stejný i poté, co došlo ke změně těchto rozhodnutí žalovaným. Pokud stavební úřad zjistil při kontrolní prohlídce užívání stavby bez povolení, je oprávněn vyzvat stavebníka, aby ve stanovené lhůtě zjednal nápravu (srov. rozsudky NSS ze dne 18. 7. 2019, č. j. 7 As 381/2018-33 a ze dne 25. 3. 2015, č. j. 8 As 126/2014-36). Dále žalovaný uvedl, že ani Ministerstvo pro místní rozvoj neshledalo důvod k zahájení přezkumného řízení, konstatovalo, že změnou rozhodnutí o nařízení ukončení užívání stavby nedošlo ke vzniku překvapivé ani nové povinnosti, nýbrž jen ke zpřesnění výroků rozhodnutí stavebního úřadu, a nezákonnost neshledalo ani ve výzvách podle § 134 odst. 5 stavebního zákona. Skutečnost, že jde o nepovolené stavby, byla pode žalovaného vyřešena v rámci řízení o odstranění stavby, přičemž proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2024 podali žalobci žalobu, která byla usnesením krajského soudu ze dne 13. 11. 2024, č. j. 65 A 68/2024-70 odmítnuta. Podání žalobců ze dne 21. 5. 2025 9. Dne 21. 5. 2025 zaslali žalobci soudu podání označené „Doplnění důkazů“, v němž uvedli, že doplňují jako nový důkaz podjatosti a nezákonné delegace řízení žalovaným na stavební úřad písemnost stavebního úřadu ze dne 3. 4. 2025, adresovanou žalovanému, v níž stavební úřad konstatuje svou podjatost (kvůli jednání Ing. arch. Z.) a žádá žalovaného o vrácení věci zákonnému, místně příslušnému Magistrátu města Prostějova, a dále svědecké výpovědi dvou úředních osob stavebního úřadu, které dne 15. 4. 2025 (Ing. M. žalobci) a 21. 5. 2025 (Mgr. H. žalobkyni) sdělily, že je stavební úřad podjatý. Žalobci uvedli, že stavební úřad sice dříve svou podjatost odmítal, avšak jeho písemnost z 3. 4. 2025 potvrzuje, že je jeho podjatost systematická a dlouhodobá, takže musela být dána již v době prvostupňového řízení. C) Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

11. Z obsahu správního spisu zjistil, že na pozemku žalobců parc. č. 13/4 se nachází řada drobných staveb, mezi ně patří mj. 4 boxy pro koně a přístřešek. Boxy pro koně jsou montované stavby, tvořené kovovou konstrukcí s dřevěnou výplní. Všechny čtyři boxy stojí vedle sebe na hranici pozemku parc. č. X s pozemkem parc. č. XB. Nejzápadněji, v těsné blízkosti stavby na pozemku parc. č. st. XC, stojí box o půdorysných rozměrech 3 x 3,5 m, vedle něj směrem na východ pokračují další dva boxy spojené společným zastřešením o celkových půdorysných rozměrech 7,22 x 3,5 m, přičemž do všech těchto tří boxů je vstup ze severní strany a na jižní straně, tj. směrem k pozemku parc. č. XB, mají tyto tři boxy okno, a nakonec nejvýchodněji stojí poslední box o půdorysných rozměrech 3,5 x 3,5 m, do nějž je sice vstup také ze severní strany, ale okno se nachází na východní straně. Přístřešek, jehož se projednávaná věc týká, stojí na hranicích pozemku parc. č. X s pozemky parc. č. XB a XD, je půdorysného tvaru „L“, má plochu cca 68 m2, je tvořený lehkou ocelovou konstrukcí s dřevěnou výplní některých stran a plechovou střechou a skládá se ze tří vzájemně propojených částí – skladu slámy, skladu nářadí a přístřešku pro traktor.

12. Stavební úřad dospěl k závěru, že všechny čtyři boxy pro koně i předmětný přístřešek jsou černými stavbami, a proto od roku 2021 (kdy byl žalovaným pověřen vedením řízení namísto vyloučeného Magistrátu města Prostějova) vedl řízení o odstranění těchto staveb podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona pod sp. zn. S-SMOL/229400/2021/OS, z nějž následně v listopadu 2022 řízení týkající se (mj.) boxů pro koně vyčlenil do samostatného řízení vedeného pod sp. zn. S-SMOL/292957/2022/OS. Odstranění přístřešku nařídil stavební úřad žalobcům, jakožto vlastníkům stavby, rozhodnutím ze dne 15. 11. 2023, č. j. SMOL/329258/2023/OS/PS/Mie 1. Odstranění boxů pro koně nařídil stavební úřad rozhodnutím ze dne 8. 12. 2023, č. j. SMOL/329236/2023/OS/PS/Mie, a to oběma žalobcům, jakožto vlastníkům, nařídil odstranění tří boxů a pouze žalobci, jakožto vlastníku, nařídil odstranění čtvrtého boxu. Odvolání žalobců zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 6. 2024, č. j. KUOK 64273/2024.2 13. Současně s neoprávněnou existencí předmětných staveb řešil stavební úřad i jejich neoprávněné užívání. V průběhu let 2021 až 2024 prováděl opakované kontrolní prohlídky (často jen z veřejně přístupných míst, neboť nebyl žalobci vpuštěn na jejich pozemky), a dále obdržel řadu fotografií pořízených sousedem žalobců, Ing. arch. Z., a Městskou policií Prostějov, přičemž z těchto fotografií a kontrolních prohlídek zjistil, že jsou užívány boxy pro koně (nacházeli se v nich koně) i přístřešek (nacházela se v něm sláma).

14. Vzhledem k tomu, že žalobou napadené rozhodnutí o přestupku se týká jen jednoho ze čtyř boxů a jen žalobce a), považuje soud za nezbytné nejprve vyjasnit, o který z boxů se jedná. Jednalo se přitom o nesnadný úkol, neboť očekávání soudu, že stavební úřad vzhledem k množství drobných staveb téhož druhu na jednom pozemku pořídí situační výkres, kde všechny tyto stavby zakreslí, srozumitelně od sebe vzdálenostmi, názvy, čísly či barvami odliší a těchto názvů se bude následně ve všech rozhodnutích a opatřeních jednotně držet, se nenaplnilo.

15. Prvostupňové rozhodnutí o přestupku (ze dne 28. 6. 2024) označuje předmětný box ve výroku I. jako „box pro koně“, nacházející se na pozemku parc. č. X, k. ú. X, která je situována v těsné blízkosti stavby „dvou boxů pro koně“ na témže pozemku, zároveň na hranici pozemků parc. č. X a parc. č. XB a ve vzdálenosti cca 11 m od stavby bez č. p./č. ev. na pozemku pare. č. st. XC, vše k. ú. X“. V odůvodnění tohoto rozhodnutí (odst. 2, str. 3) pak stavební úřad pro tento box zavedl zkratku „box hnědý“. Součástí tohoto rozhodnutí nicméně není žádná grafická příloha, v níž by byl tento box zřetelně označen a odlišen od dalších tří boxů pro koně, které se na témže pozemku nacházejí, ani příloha, z níž by byly zjistitelné vzdálenosti jednotlivých staveb v metrech, či alespoň jejich barva. Taková příloha není ani součástí záznamu z kontrolní prohlídky ze dne 15. 2. 2024, k němuž je připojena jen sada černobílých fotografií zachycujících z různých míst různé části areálu žalobců včetně pohledů na boxy pro koně, avšak ani tyto fotografie nejsou jakkoli popsány a jednotlivé boxy na nich odlišeny (to platí o všech záznamech z kontrolních prohlídek, které jsou součástí předloženého 1 Toto rozhodnutí není součástí předloženého správního spisu, z žádných podkladů nevyplývá, že by proti němu bylo podáno odvolání, žaloba k nadepsanému soudu podána nebyla. 2 Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2024, č. j. KUOK 642273/2024 podali žalobci žalobu, kterou ale nadepsaný soud usnesením ze dne 13. 11. 2024, č. j. 65 A 68/2024-70 odmítl jako opožděnou. správního spisu). Dále je třeba dodat, že ve výroku II. rozhodnutí ze dne 12. 1. 2024, jímž bylo žalobci nařízeno bezodkladně ukončit nepovolené užívání stavby „box pro koně“ a jehož porušení je žalobci rozhodnutím o přestupku vytýkáno, zavedl stavební úřad pro tento box zkratku „box pro koně 2“. Ani součástí tohoto rozhodnutí není žádná grafická příloha, z níž by bylo zřejmé, o které ze čtyř boxů se jedná.

16. Krajský soud se proto porovnáváním fotografií boxů z kontrolních prohlídek se slovním popisem těchto boxů pokusil zorientovat v celé nepřehledné situaci, k čemuž využil jediný situační plánek, který je součástí správního spisu, a to „koordinační situaci“ v měřítku 1:250 z prosince 2022, která byla přílohou podání žalobců ze dne 14. 8. 2023. Výřez z koordinační situace (ve správním spise založena jako příloha odvolání), boxy pro koně vyznačeny jako objekty 1 až 4.

17. Po srovnání všech uvedených podkladů tak dospěl krajský soud k závěru, že box, který stavební úřad ve svých aktech nazýval tu jen „box pro koně“, tu „box pro koně 2“ a tu „box hnědý“, je nejvýchodněji umístěný box, jehož okno (na rozdíl od vedlejších tří boxů) je orientováno na východ a nikoli na jih) – viz výřez z fotografie č. 3, jež je přílohou záznamu z kontrolní prohlídky ze dne 11. 4. 2024, na němž soud červeně označil předmětný Box 4. Box Box 1 2 Box 3 Box 4 18. Dále v textu bude již soud používat označení boxů odpovídající obrázkům výše, tj. Box 1 až 4.

19. Pro úplnost pak soud dodává, že přístřešek, který je předmětem posuzované věci, s největší pravděpodobností odpovídá objektům vyznačeným v koordinační situaci pod čísly 7 a 8. Objekty 5 a 6 by pak měly být samostatně stojícím skladem zahradního nářadí, jehož odstranění bylo nařízeno týmž rozhodnutím jako odstranění všech čtyř boxů pro koně (tj. rozhodnutím stavebního úřadu z 8. 12. 2023).

20. Následně se soud zabýval důvodností žalobního bodu a), tj. otázkou, zda žalobci svým jednáním naplnili skutkovou podstatu přestupku podle § 179 odst. 1 písm. e) stavebního zákona.

21. Podle § 179 odst. 1 písm. e) stavebního zákona se přestupku dopustí fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba jako vlastník stavby tím, že v rozporu s § 134 odst. 2 nebo 3 nezjedná nápravu nebo nepředloží doklady ve lhůtě stanovené stavebním úřadem ve výzvě nebo rozhodnutí.

22. Jednáním, které je znakem skutkové podstaty uvedeného přestupku, je tedy nezjednání nápravy nebo předložení dokladů ve lhůtě stanovené stavebním úřadem ve výzvě nebo rozhodnutí v rozporu s § 134 odst. 2 nebo 3 stavebního zákona.

23. Podle žalovaného se žalobce a) uvedeného přestupku dopustil ve dnech 15. 2., 5. a 11. 4. 2024 tím, že nerespektoval rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 12. 1. 2024 ve znění rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2024 a v rozporu s § 134 odst. 3 stavebního zákona bezodkladně, nejpozději do 17. 1. 2024, neukončil nepovolené užívání Boxu 4. Z obsahu správního spisu zjistil soud tyto relevantní skutečnosti: - Výzvou ze dne 24. 11. 2023, č. j. SMOL/287963/2023/OS/PS/Mie, vyzval stavební úřad podle § 134 odst. 5 stavebního zákona oba žalobce, jakožto vlastníky staveb, aby bezodkladně, nejpozději však v termínu do 1 dne ode dne oznámení této výzvy, ukončili nepovolené užívání Boxu 1 a Boxu 4. Výzva byla žalobcům doručena 27. 11. 20233. - Rozhodnutím ze dne 12. 1. 2024, č. j. SMOL/013174/2024/OS/PS/Mie, nařídil stavební úřad podle § 134 odst. 5 stavebního zákona oběma žalobcům, jakožto vlastníkům, bezodkladně ukončit užívání Boxu 1 (výrok I.) a žalobci samotnému také užívání Boxu 4 (výrok II.). V rozhodnutí uvedl, že při kontrolní prohlídce dne 5. 1. 2024 zjistil, že Boxy 1 a 4 jsou nadále užívány, neboť se v nich nacházeli koně. Učinil tak závěr, že žalobci výzvu ze dne 24. 11. 2023 neuposlechli. Současně z rozhodnutí o nařízení odstranění převzal závěr, že se jedná o stavby nepovolené, které ke své realizaci povolení (souhlas) vyžadovaly. V poučení stavební úřad uvedl s odkazem na § 134 odst. 3 stavebního zákona, že odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek. Rozhodnutí bylo zástupkyni žalobců doručeno 12. 1. 2024. - Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 4. 2024, č. j. KUOK 40865/2024 následně změnil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 12. 1. 2024 tak, že v jeho výroku i odůvodnění nahradil odkazy na § 134 odst. 5 stavebního zákona odkazy na § 134 odst. 3 stavebního zákona. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 4. 4. 2024.

24. Dále se podle žalovaného oba žalobci uvedeného přestupku dopustili ve dnech 5., 9. a 11. 4. 2024 tím, že nerespektovali rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 26. 2. 2024 ve znění rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 5. 2024 a v rozporu s § 134 odst. 3 stavebního zákona bezodkladně, nejpozději do 2. 3. 2024 neukončil nepovolené užívání přístřešku. Z obsahu správního spisu zjistil soud tyto relevantní skutečnosti: - Výzvou ze dne 15. 1. 2024, č. j. SMOL/013985/2024/OS/PS/Mie, vyzval stavební úřad podle § 134 odst. 5 stavebního zákona oba žalobce, jakožto vlastníky stavby, aby bezodkladně, nejpozději však v termínu do 1 dne ode dne oznámení této výzvy, ukončili nepovolené užívání přístřešku. Výzva byla doručena zástupkyni žalobců 16. 1. 20244. - Rozhodnutím ze dne 26. 2. 2024, č. j. SMOL/060740/2024/OS/PS/Mie, nařídil stavební úřad podle § 134 odst. 5 stavebního zákona oběma žalobcům, jakožto vlastníkům, bezodkladně ukončit užívání přístřešku. V rozhodnutí uvedl, že při kontrolní prohlídce dne 15. 2. 2024 zjistil, že přístřešek je nadále užíván, neboť se v něm nachází uskladněná sláma až do výšky průměrně vysokého dospělého člověka. Učinil tak závěr, že žalobci výzvu ze dne 15. 1. 2024 neuposlechli. Současně z rozhodnutí o nařízení odstranění převzal závěr, že se jedná o stavbu nepovolenou, která ke své realizaci povolení (souhlas) vyžadovala. V poučení stavební úřad uvedl s odkazem na § 134 odst. 3 stavebního zákona, že odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek. Rozhodnutí bylo zástupkyni žalobců doručeno 26. 2. 2024. - Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 17. 5. 2024, č. j. KUOK 59103/2024 změnil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 15. 1. 2024 tak, že v jeho výroku i odůvodnění nahradil odkazy na § 134 odst. 5 stavebního zákona odkazy na § 134 odst. 3 stavebního zákona. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 5. 2024. 3 Proti vydání této výzvy brojili žalobci žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, kterou ale nadepsaný soud usnesením ze dne 16. 2. 2024, č. j. 65 A 8/2024-20 odmítl pro absenci plausibilního tvrzení o zásahu do práv žalobců uvedenou výzvou 4 Totéž jako pozn. 3.

25. Z uvedených zjištění tak podle krajského soudu vyplývá, že rozhodnutími stavebního úřadu ze dne 12. 1. a 26. 2. 2024, nebylo žalobci a) ve vztahu k Boxu 4 a oběma žalobcům ve vztahu k přístřešku nařízeno zjednat nápravu podle § 134 odst. 3 stavebního zákona, nýbrž jim bylo nařízeno bezodkladně, nejpozději do jednoho dne od oznámení těchto rozhodnutí, ukončit nepovolené užívání těchto staveb podle § 134 odst. 5 stavebního zákona. Teprve následně byla tato rozhodnutí změněna rozhodnutími žalovaného ze dne 2. 4. a 17. 5. 2024 tak, že byla povinnost bezodkladného ukončení nepovoleného užívání předmětných staveb žalobci a), resp. u přístřešku oběma žalobcům nařízena podle § 134 odst. 3 stavebního zákona.

26. Krajský soud se tudíž ztotožňuje se závěrem žalobců, že se žalobce a) nemohl minimálně dne 15. 2. 2024 dopustit přestupku podle § 179 odst. 1 písm. e) stavebního zákona nerespektováním rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 12. 1. 2024 zjednat ve vztahu k Boxu 4 nápravu podle § 134 odst. 3 stavebního zákona, neboť uvedené rozhodnutí nebylo stavebním úřadem formulováno jako rozhodnutí podle § 134 odst. 3 stavebního zákona, nýbrž jako rozhodnutí podle § 134 odst. 5 stavebního zákona. Změny formulace na rozhodnutí podle § 134 odst. 3 stavebního zákona doznalo toto rozhodnutí stavebního úřadu teprve rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 4. 2024, které však nabylo právní moci až 4. 4. 2024.

27. Shodný závěr pak platí pro oba žalobce, kteří se podle krajského soudu nemohli ve dnech 5., 9. a 11. 4 2024 dopustit přestupku podle § 179 odst. 1 písm. e) stavebního zákona nerespektováním rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 26. 2. 2024 zjednat ve vztahu k přístřešku nápravu podle § 134 odst. 3 stavebního zákona, neboť uvedené rozhodnutí nebylo stavebním úřadem formulováno jako rozhodnutí podle § 134 odst. 3 stavebního zákona, nýbrž jako rozhodnutí podle § 134 odst. 5 stavebního zákona. Změny formulace na rozhodnutí podle § 134 odst. 3 stavebního zákona doznalo toto rozhodnutí stavebního úřadu teprve rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 5. 2024, které nabylo právní moci až 17. 5. 2024.

28. Na tomto závěru přitom nemůže nic změnit ani skutečnost, že obě rozhodnutí stavebního úřadu, tj. rozhodnutí z 12. 1. a 26. 2. 2024 byla předběžně vykonatelná ve smyslu § 74 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť odkladný účinek odvolání byl vyloučen ve vztahu k rozhodnutím ukládajícím povinnost ukončit nepovolené užívání podle § 134 odst. 5 stavebního zákona, nikoli ve vztahu k rozhodnutím ukládajícím povinnost zjednat nápravu podle § 134 odst. 3 stavebního zákona. Sám žalovaný přitom na str. 6 napadeného rozhodnutí zdůraznil, že objektem přestupku podle § 179 odst. 1 písm. e) stavebního zákona není užívání stavby jako takové, nýbrž porušení rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 12. 1. 2024 a 26. 2. 2024. Do nabytí právní moci změnových rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2024, č. j. KUOK 40865/2024 a ze dne 17. 5. 2024, č. j. KUOK 59103/2024, ale žádná rozhodnutí podle § 134 odst. 3 stavebního zákona vydána nebyla, neboť do 4. 4., resp. 17. 5. 2024 (tj. do právní moci obou změnových rozhodnutí žalovaného) ukládala obě rozhodnutí stavebního úřadu povinnost podle § 134 odst. 5 stavebního zákona.

29. Žalobci se mohli (teoreticky) dopustit přestupku podle § 179 odst. 1 písm. e) stavebního zákona spočívajícího v nezjednání nápravy ve lhůtě stanovené stavebním úřadem ve výzvě nebo rozhodnutí v rozporu s § 134 odst. 2 nebo 3 stavebního zákona teprve od právní moci rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2024, č. j. KUOK 40865/2024 a ze dne 17. 5. 2024, č. j. KUOK 59103/2024, jimiž byla původní rozhodnutí stavebního úřadu vydaná podle § 134 odst. 5 stavebního zákona překvalifikována na rozhodnutí podle § 134 odst. 3 téhož zákona.

30. Krajský soud však uvedl výše v závorce poznámku „teoreticky“ záměrně, neboť nesouhlasí s tvrzením žalovaného, uvedeným na str. 7 napadeného rozhodnutí, že argumentace žalobců nenaplněním skutkové podstaty uvedeného přestupku je mylná, neboť „došlo pouze ke změně ustanovení, dle kterého bylo obviněným nařízeno ukončení nepovoleného užívání staveb“.

31. Podle § 134 odst. 2 stavebního zákona zjistí-li stavební úřad při kontrolní prohlídce stavby závadu nebo vyžaduje-li to přesnost a úplnost zjištění podle § 133 odst. 2, vyzve podle povahy věci stavebníka, osobu, která zabezpečuje odborné vedení provádění stavby a má pro tuto činnost oprávnění podle zvláštního právního předpisu14 (dále jen „stavbyvedoucí“) nebo osobu vykonávající stavební dozor anebo vlastníka stavby, aby ve stanovené lhůtě zjednali nápravu. Stavební úřad může tyto osoby rovněž vyzvat, aby předložily potřebné doklady, například certifikáty o vhodnosti použitých stavebních výrobků.

32. Podle § 134 odst. 3 stavebního zákona nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, vydá stavební úřad rozhodnutí, kterým zjednání nápravy nařídí; při provádění stavby může rozhodnout o přerušení prací a stanovit podmínky pro jejich pokračování. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, rozhodne bez předchozí výzvy. Rozhodnutí stavebního úřadu je prvním úkonem v řízení, odvolání proti němu nemá odkladný účinek.

33. Podle § 134 odst. 5 stavebního zákona, pokud není stavba užívána k povolenému účelu nebo stanoveným způsobem anebo je užívána bez povolení, vyzve stavební úřad vlastníka stavby, aby nepovolený způsob užívání stavby bezodkladně ukončil. Současně jej poučí o postupu podle § 126 a 127. Není-li výzvě vyhověno, stavební úřad vydá rozhodnutí, kterým užívání stavby zakáže. Rozhodnutí je prvním úkonem v řízení, odvolání proti němu nemá odkladný účinek.

34. Z citovaných ustanovení podle krajského soudu vyplývá, že výzva a navazující rozhodnutí podle § 134 odst. 2 a 3 stavebního zákona dopadají na odlišnou situaci než výzva a rozhodnutí podle § 134 odst. 5 stavebního zákona. Zatímco § 134 odst. 2 se týká závad zjištěných při kontrolní prohlídce stavby v průběhu jejího provádění nebo potřeby doplnit zjištění, přičemž stavební úřad vyzývá podle okolností stavebníka, stavbyvedoucího, osobu vykonávající stavební dozor nebo vlastníka stavby, aby ve stanovené lhůtě zjednali nápravu nebo předložili doklady, § 134 odst. 5 se týká nepovoleného nebo nesprávného užívání stavby -tedy případů, kdy stavba není užívána k povolenému účelu, stanoveným způsobem nebo je užívána bez povolení, přičemž stavební úřad vyzývá jedině vlastníka stavby, aby bezodkladně ukončil nepovolený způsob užívání. Odlišný je pak i navazující postup v případě neuposlechnutí takové výzvy, kdy u odst. 2 stavební úřad rozhodnutím podle odst. 3 nařídí zjednání nápravy, případně přerušení prací, zatímco u odst. 5 stavební úřad rozhodnutím zakáže užívání stavby. Stručně vyjádřeno, § 134 odst. 2 a 3 se vztahují k (technickým) závadám při provádění stavby, § 134 odst. 5 pak k nepovolenému užívání.

35. Odlišné jsou pak i podmínky odpovědnosti za přestupky, jichž se mohou dotčené osoby dopustit v souvislosti s nesplněním povinností uložených výzvami a rozhodnutími podle § 134 odst. 2, 3 a 5 stavebního zákona. Nerespektování výzvy podle § 134 odst. 2, resp. rozhodnutí podle § 134 odst. 3 stavebního zákona je výslovně přestupkem, jehož se může dopustit podle okolností stavebník podle § 178 odst. 2 písm. i) stavebního zákona, vlastník stavby podle § 179 odst. 1 písm. e) stavebního zákona, vlastník zařízení podle § 179 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, stavbyvedoucí podle § 180 odst. 3 písm. a) stavebního zákona nebo osoba vykonávající stavební dozor podle § 180 odst. 4 písm. a) stavebního zákona, přičemž za tyto přestupky hrozí uvedeným osobám pokuta do 200 000 Kč podle § 178 odst. 3 písm. d), § 179 odst. 5 písm. b), resp. § 180 odst. 5 stavebního zákona. Naproti tomu samotné neuposlechnutí výzvy ani rozhodnutí podle § 134 odst. 5 stavebního zákona není v sankčních ustanoveních stavebního zákona výslovně za přestupek označeno. Přestupkem může být leda samo nepovolené užívání stavby, zejména podle § 178 odst. 1, písm. e, f), g), h), i) nebo j) stavebního zákona podle konkrétní situace, přičemž za tyto přestupky hrozí pokuta od 200 000 do 1 mil. Kč podle § 178 odst. 3 písm. b), c) nebo d) stavebního zákona. Jinými slovy, nerespektování rozhodnutí podle § 134 odst. 5 stavebního zákona nelze sankcionovat jako „nerespektování rozhodnutí podle § 134 odst. 5“, neboť taková skutková podstata neexistuje, nýbrž jedině jako nepovolené užívání. Vlastník stavby se tak může dopustit přestupku, pokud zákaz nepovoleného užívání stavby nerespektuje, nikoli však proto, že by stavební zákon výslovně sankcionoval samotné neuposlechnutí rozhodnutí podle § 134 odst. 5, ale proto, že tím pokračuje v nepovoleném užívání stavby.

36. Zejména však stavební zákon zřetelně počítá s tím, že jedná-li se o stavbu, jejíž samotná existence je nezákonná (nikoli jen užívání), vyřeší osud této stavby, a tím i její užívání nařízení jejího odstranění podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona (což se také v posuzované věci stalo).

37. Při aplikaci uvedených závěrů na posuzovaný případ dospěl krajský úřad k závěru, že stavební úřad své výzvy ze dne 24. 11. 2023 a 15. 1. 2024, jakož i rozhodnutí ze dne 12. 1. a 26. 2. 2024 přiléhavě formuloval jako výzvy a rozhodnutí podle § 134 odst. 5 stavebního zákona, neboť bylo jeho cílem zabránit žalobcům v užívání staveb, o nichž v té době vedl odstraňovací řízení, v němž pravomocně rozhodl žalovaný až rozhodnutím ze dne 7. 6. 2024, č. j. KUOK 64273/2024. Naproti tomu žalovaný svými rozhodnutími ze dne 2. 4. 2024, č. j. KUOK 40865/2024 a ze dne 17. 5. 2024, č. j. KUOK 59103/2024 formálně změnil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 12. 1. 2024 a 26. 2. 2024 na rozhodnutí vydaná podle § 134 odst. 3 stavebního zákona, což je ale právní kvalifikace, která na uvedený případ zjevně nedopadá, neboť materiálně nebylo žalobcům stavebním úřadem nařízeno zjednat nápravu technické závady zjištěné na stavbě, nýbrž jim bylo nařízeno neužívat předmětné stavby, čemuž odpovídalo jedině rozhodnutí podle § 134 odst. 5, nikoli rozhodnutí podle § 134 odst. 3 stavebního zákona.

38. Žalovaným na str. 7 napadeného rozhodnutí v této souvislosti zmíněný rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2019, č. j. 7 As 381/2018-33, podle krajského soudu na posuzovaný případ nedopadá, neboť v tomto rozsudku aplikoval NSS stavební zákon ve znění účinném do 31. 12. 2017, tj. starší znění stavebního zákona, v němž scházela úprava obsažená v § 134 odst. 5 stavebního zákona ve výše citované podobě, řešící právě nedovolené užívání stavby, a tudíž NSS dovodil, že „závadou“ ve smyslu § 134 odst. 2 stavebního zákona v tehdejším znění je i závada právní v podobě užívání stavby bez povolení. Po novelizaci stavebního zákona zákonem č. 225/2017 Sb. v podobě doplnění § 134 odst. 5 ve výše citovaném znění ale již uvedený závěr aplikovat nelze.

39. Žalobní bod a) je tedy důvodný, byť popsanou nezákonnost, jíž se správní orgány dopustily, nelze, jak žalobci mylně dovozují, kvalifikovat jako porušení zásady nullum crimen sine lege praevia, jež vyjadřuje zákaz retroaktivního působení právních norem. D) Závěr a náklady řízení 40. Lze tak uzavřít, že správní orgány uznaly žalobce vinnými porušením povinností stanovených rozhodnutími stavebního úřadu ze dne 12. 1 2024 a 26. 2. 2024, které ale v době jejich tvrzeného porušení nenaplňovaly skutkovou podstatu přestupku podle § 179 odst. 1 písm. e) stavebního zákona, neboť do 4. 4. 2024, resp. 17. 5. 2024 ani formálně neexistovala rozhodnutí, která by žalobcům ukládala povinnost zjednat nápravu podle § 134 odst. 3 stavebního zákona. Současně lze uzavřít, že správní orgány sankcionovaly žalobce za přestupek, jehož objektivní stránka (jednání, jímž se jej lze dopustit) vůbec materiálně nevystihuje podstatu jednání žalobců spočívající v nerespektování rozhodnutí nařizujícího neužívat předmětné stavby.

41. Vzhledem k výše uvedenému závěru postrádalo jakýkoli význam zabývat se dalšími žalobními body, jakož i návrhem na případné upuštění od potrestání, a proto krajský soud bez dalšího podle § 78 odst. 1 a 3 s. ř. s. zrušil žalobou napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu I. stupně pro nezákonnost a podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrací věc žalovanému k dalšímu řízení, který je podle § 78 odst. 5 s. ř. s. právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Stavební úřad může za splnění všech zákonných podmínek sankcionovat žalobce jedině za neoprávněné užívání předmětných staveb.

42. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žalovaný byl s ohledem na úspěch žalobců ve věci zavázán k náhradě účelně vynaložených nákladů.

43. Náklady žalobce a) i žalobkyně b) spočívají shodně v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 000 Kč a nákladech právního zastoupení. Vzhledem k odlišným sazbám odměn a paušálních náhrad podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) pro roky 2024 a 2025 bylo třeba zvlášť vypočítat náklady zastoupení v obou letech.

44. Za rok 2024 tak náleží zástupkyni u každého z žalobců odměna za 2 provedené úkony právní služby podle advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, konkrétně za úkony podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu, tj. převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby, a to odměna podle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu ve výši 3 100 Kč za každý úkon právní služby, která byla při zastupování dvou účastníků snížena podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 % na částku 2 480 Kč, tj. celkem 4 960 Kč za dva úkony. Dále náleží zástupkyni paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, tj. za 2 úkony celkem 600 Kč, avšak zástupkyně zastupovala v téže věci dva žalobce, takže soud částku náhrady hotových výdajů rozdělil na polovinu mezi oba žalobce (300 Kč každému). Soud přitom připomíná, že za společné úkony při zastupování více osob přísluší zástupci za každý úkon pouze jedna paušální náhrada výdajů [viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014, či rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2024, č. j. 37 A 54/2024-188, Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2023, č. j. 17 A 114/2023-73, či Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2023, č. j. 31 A 75/2021-116]. Jelikož je zástupkyně společnicí advokátní kanceláře, která je plátcem DPH, je podle § 57 odst. 2 s. ř. s. součástí nákladů i částka odpovídající této dani ve výši 21 % z odměny a náhrad, tj. z částky 5 260 Kč (4 960 + 300), což činí 1 104,60 Kč. Náklady zastoupení žalobce a) i žalobkyně b) za rok 2024 tak činí 6 364,60 Kč (4 960 + 300 + 1 104,60).

45. Za rok 2025 pak náleží zástupkyni za zastupování žalobce a) odměna za 1 úkon právní služby podle advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, a to úkon podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, konkrétně podání ze dne 21. 5. 2025, ve výši 4 620 Kč podle § 7 bod 5 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu, dále jedna polovina paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 1 společný úkon právní služby, tj. 225 Kč, a dále i DPH z odměny a náhrad, tj. z částky 4 845 Kč (4 620 + 225), což činí 1 017,45 Kč. Náklady zastoupení žalobce a) za rok 2025 tak činí 5 862,45 Kč (4 620 + 225 + 1 017,45).

46. Za zastupování žalobkyně b) v roce 2025 pak náleží zástupkyni odměna za 1 úkon právní služby podle advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, a to úkon podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, konkrétně podání ze dne 21. 5. 2025 ve výši 4 620 Kč podle § 7 bod 5 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu, snížená u žalobkyně b), jakožto druhého z žalobců podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 o 20 %, tj. snížená na částku 3 696 Kč. Dále náleží zástupkyni druhá polovina paušální náhrady hotových výdajů ve výši 225 Kč a DPH z odměny a náhrad, tj. z částky 3 921 Kč (3 696 + 225), což činí 823,41 Kč. Náklady zastoupení žalobkyně b) za rok 2025 tak činí 4 744,41 Kč (3 696 + 225 +823,41).

47. Celkové náklady žalobce a) tak činí 15 227,05 Kč (3 000 + 6 364,60 + 5 862,45) a celkové náklady žalobkyně b) činí 14 109,01 Kč (3 000 + 6 364,6 + 4 744,41). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí Olomouc 8. července 2026 JUDr. Michal Jantoš v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch.