65 Af 12/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců Mgr. Barbory Berkové a Mgr. Michala Rendy ve věci žalobce L. s.r.o. se sídlem P., T. 28, v řízení zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Ostrava, Českobratrská 2, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.12.2014 č.j. 35688- 2/2014-900000-304.4, ve věci posečkání úhrady nedoplatku celního dluhu, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu pro Olomoucký kraj ze dne 16.6.2014 č.j. 18042-9/2014- 580000-11, kterým žalobci nebylo povoleno posečkání úhrady nedoplatku celního dluhu ve výši 1.514.185,- Kč. Žalobce namítá, že: 1) celní orgány postupovaly nesprávně, pokud se odmítly zabývat žalobcovou argumentací o tom, že z důvodu nesprávného postupu Celního úřadu pro hlavní město Prahu v jiném řízení byl žalobce nucen jednorázově uhradit částku 2.050.201,- Kč v důsledku exekučních řízení zahájených v důsledku pochybení úřednice pražského celního úřadu. Žalobce má za této situace – kdy byl dříve jednáním celní správy jako takové poškozen – zato, že pro naplnění účelu a smyslu zákona, které by nadměrně žalobce nezatěžovalo [§ 5 odst. 3 zák. č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“)] postačovalo zajištění do výše 500.000,- Kč ručením České spořitelny a.s.; 2) z důvodů uvedených v žalobním bodě 1) jednal žalobce s ředitelem Celního úřadu pro hlavní město Prahu, který přislíbil projednat nyní přezkoumávané posečkání úhrady celního dluhu s ředitelem Celního úřadu pro Olomoucký kraj, což také učinil, a ohledně tohoto postupu jednal s ředitelem Celního úřadu pro Olomoucký kraj i žalobce; 3) napadá finanční analýzu žalovaného, která je pouhým doporučením, a pokud doporučila úhradu ve 12 měsíčních splátkách, navíc odkaz na ni je vzhledem k žalobním bodům 1) a 2) zcela účelový; 4) celními úřady bývá počet splátek běžně navyšován, neboť zdravá ekonomika podnikatelských subjektů je pro stát zcela zásadní s ohledem na to, že podnikatelské subjekty přispívají v nejvyšší míře do státního zisku. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Zdůrazňuje, že hlavním důvodem zamítnutí žalobcovy žádosti bylo neposkytnutí dostačující jistoty dle požadavku čl. 229 Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „celní kodex“). Zde žalobce nabídl zajištění zástavním právem na nemovitostech v hodnotě 15.036.397,- Kč zatížených zástavními právy k zajištění několikanásobně vyšších závazků a zajištění soubornou jistotou České spořitelny, a.s., kde – s ohledem na veškeré celní operace žalobce – činil zůstatek referenční částky 87.555,- Kč. Dále k jednotlivým žalobním bodům uvádí: 1) proti nařízení exekuce Celním úřadem pro hlavní město Prahu se žalobce nikterak nebránil, proti tomuto postupu nepodal ani námitku dle § 159 odst. 1 daňového řádu. Jedná se navíc o zcela jiné řízení; 2) případná jednání žalobce s vedoucími pracovníky celních úřadů nemohou ničeho změnit na tom, že žalobce neposkytl celním orgánům řádnou jistotu ve smyslu čl. 229 celního kodexu. Ani zásada zdrženlivosti (§ 5 odst. 3 daňového řádu) pak nemůže vést celní orgány k postupům, které by ohrozily základní cíle správy daní; 4) toto tvrzení pokládá žalovaný za zcela irelevantní a nepodložené. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Z obsahu napadeného rozhodnutí soud zjistil, že stěžejním důvodem pro zamítnutí žalobcova odvolání (srov. str. 3 – 4 napadeného rozhodnutí) byla skutečnost, že žalobce neposkytl k zajištění celního dluhu přiměřenou jistotu. Zástavní právo na nemovitostech a zajištění soubornou jistotou České spořitelny, a.s., pokládal žalovaný za zcela nedostačující ze stejných důvodů, jako uvedl ve vyjádření k žalobě. Žalovaný vycházel i z finanční analýzy žalobce a dospěl k závěru, že pokud žalobcova finanční situace byla k 31.12.2012 taková, že bylo doporučeno umožnit úhradu částky 3.716.743,- Kč ve 12 měsíčních splátkách, je žalobcův požadavek na úhradu částky 1.514.185,- Kč ve 48 měsících splátkách neadekvátní. Žalovaný se zabýval i odvolacími námitkami představujícími obdobu žalobních bodů 1) – 2), k nimž uvedl, že jsou nezpůsobilé k ovlivnění výsledku tohoto řízení, neboť předmětem napadeného odvolacího rozhodnutí může být jen postup Celního úřadu pro Olomoucký kraj v řízení předcházejícím jeho rozhodnutí a důvody, které Celní úřad pro Olomoucký kraj k vydání napadeného rozhodnutí vedly. Žalobce se žalobními body 1) – 2) snaží propojit řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí, se zcela jiným řízením vedeným v I. stupni zcela jiným celním úřadem, kdy akcentuje, jak se v onom jiném řízení zachoval vůči němu jiný celní úřad nepěkně. To jsou ovšem skutečnosti, které jsou pro posouzení této konkrétní věci zcela nerozhodné. Podmínky pro vyhovění žádosti o posečkání platby celního dluhu stanoví čl. 229 písm. a) celního kodexu: „(…) Povolení takového ulehčení platby je podmíněno poskytnutím jistoty. Tato jistota se však nemusí vyžadovat, pokud by mohl tento požadavek vzhledem k situaci dlužníka vyvolat vážné hospodářské nebo sociální obtíže.“ Předem soud ve shodě s žalovaným konstatuje, že žalobce nikdy v řízení netvrdil (a netvrdí ani v žalobě), že poskytnutí přiměřené jistoty odpovídající výši celního dluhu by mělo u žalobce vyvolat vážné hospodářské nebo sociální obtíže. Relevantní text čl. 229 písm. a) celního kodexu se tak omezuje na pasáž: „Povolení takového ulehčení platby je podmíněno poskytnutím jistoty.“ Poskytnutí jistoty jako nutnou podmínku ulehčení platby tak předepisuje přímo použitelný předpis Evropské unie. Tento požadavek tak lze shrnout do pravidla: „nullum vadimonium nullus levamen“ (žádná jistota žádné ulehčení). V této souvislosti je přitom nutno akcentovat i čl. 5 odst. 3 daňového řádu, jehož se žalobce tolik dovolává. Toto ustanovení totiž ukládá celním orgánům postupovat vždy (byť ve vztahu k subjektu sebešetrněji) tak, aby cíle správy daní (zde zabezpečení úhrady daně – viz § 1 odst. 2 daňového řádu) bylo dosaženo. Z těchto východisek plyne nutný požadavek na to, aby jistota poskytovaná dle čl. 229 celního kodexu byla jistotou přiměřenou výši zajišťovaného celního dluhu. Na jedné straně nemohou celní orgány vyžadovat k zajištění milionového dluhu miliardovou jistotu, na straně druhé k zajištění milionového dluhu nepostačí jeden haléř. Žalovaný řádně odůvodnil, že žalobce – odhlížeje od zcela nezpůsobilého zástavního práva na nemovitostech – nabídl zajištění dluhu 1.514.185,- Kč hodnotou představující 87.555,- Kč (5,78% dluhu). Takové zajištění považuje soud ve shodě se žalovaným za zcela nedostačující, znemožňující žalobcově žádosti vyhovět. K jednáním žalobce s řediteli celních úřadů lze konstatovat, že žalobce se (snad) dovolává legitimního očekávání, které v něm tato jednání vzbudila. Aby mohla být tato jeho argumentace úspěšná, musel by však tvrdit alespoň v hrubých rysech legitimitu tohoto očekávání, což ovšem v žalobě nečiní. Netvrdí totiž, že by ho – krom (snad) ředitele jiného celního úřadu – ředitel Celního úřadu pro Olomoucký kraj ujistil, že nabízená jistota bude postačující. Navíc je třeba akcentovat, že případná akceptace žalobcova požadavku by s ohledem na čl. 229 písm. a) celního kodexu představovalo jednání contra legem, které ani nevychází (alespoň to žalobce netvrdí) z ustálené správní praxe Celního úřadu pro Olomoucký kraj či žalovaného. Zásady legitimního očekávání se proto v této souvislosti nelze dovolávat vůbec (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12.5.2016 č.j. 5 As 155/2015-35, Sb. NSS č. 3444/2016, www.nssoud.cz). Analýza finanční situace žalobce (žalobní bod 3) – jakkoli byla žalovaným užita k podpůrnému odůvodnění napadeného rozhodnutí – není nosným důvodem, pro který nebylo posečkání úhrady nedoplatku povoleno. Takovým nosným důvodem bylo právě neposkytnutí přiměřené jistoty (viz výše). Za situace, kdy neposkytnutí přiměřené jistoty znemožňuje celním orgánům povolit posečkání úhrady nedoplatku, jak celní orgány ve svých rozhodnutích dostatečně akcentovaly, je naprosto nadbytečné zabývat se polemikou žalobce o povaze této finanční analýzy. I pokud by totiž soud případně žalobcově argumentaci přisvědčil, nemohlo by to přinést pro žalobce příznivější rozhodnutí. Zdravá ekonomika podnikatelských subjektů (žalobní bod 4) je pak pro fungování státu jistě zásadní okolností. Zdraví ekonomiky konkrétního subjektu je však třeba zkoumat i z pohledu schopnosti subjektu dostát svým daňovým a celním závazkům vůči státu. To ovšem vyžaduje zkoumání konkrétních okolností u každého konkrétního podnikatelského subjektu. Žalobce však – bez jakýchkoli konkrétních skutkových tvrzení o zdraví právě jeho ekonomiky – formuluje tuto žalobní námitku natolik obecně, že z jejího pohledu není soud vůbec schopen se věcí zabývat. Totéž platí i o námitce, že počet splátek bývá celními orgány běžně navyšován. Žalobce zde netvrdí, jakými podmínkami celní orgány podmiňují navýšení počtu splátek, jejich praxi nikterak neosvědčuje (natož aby ji prokazoval) a neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, pro které by měl být nyní posuzovaný konkrétní případ srovnatelný s případy, v nichž navýšení počtu splátek celní orgány povolují. Pro tuto absolutní nekonkrétnost (obecnost) není podepsaný soud s to se zabývat ani touto žalobcovou argumentací. Krajský soud proto uzavírá, že žádný z žalobních bodů nebyl shledán důvodným, a proto byla žaloba podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšný žalovaný se u dnešního jednání náhrady nákladů řízení vzdal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. V Olomouci dne 10. ledna 2017 Za správnost vyhotovení: Mgr. Jiří Gottwald v. r. Markéta Chrudinová předseda senátu