65 Af 23/2015

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudců Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Martiny Radkové, Ph.D., ve věci žalobce S. – c. e. a. m. O. o. p. s., se sídlem S. 669/70, H. n. M., zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Na Střelnici 1212/39, Olomouc, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství se sídlem v Brně, Masarykova 427/31, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2015, č. j. 11268/15/5000-10470-702394 a č. j. 11269/15/5000-10470-702394, ve věci daňového penále, takto:

I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 14. 4. 2015, č. j. 11268/15/5000-10470-702394 a č. j. 11269/15/5000-10470-702394, s e z r u š u j í a věci s e v r a c e j í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14.228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. Petra Konečného, advokáta se sídlem v Olomouci, Na Střelnici 1212/39. Odůvodnění: A. Vymezení věci Finanční úřad pro Olomoucký kraj (dále jen „správce daně“) vyměřil žalobci platebními výměry č. j. 1723702/13/3100-04702-801817 ze dne 18. 12. 2013 odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 2.254.380 Kč (výměr č. 479/2013), a dále do státního rozpočtu ve výši 397.831 Kč (výměr č. 480/2013). Odvolání žalobce proti těmto platebním výměrům žalovaný zamítl rozhodnutími ze dne 1. 8. 2014, která žalobce napadl samostatnou žalobou, vedenou zdejším soudem pod sp. zn. 65 Af 37/2014, o níž soud rozhodl současně s touto žalobou. Platebními výměry ze dne 9. 9. 2014, č. j. 1518498/14/3100-04702-801817 správce daně dále vyměřil žalobci penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně za období od 11. 11. 2011 do 1. 8. 2014 ve výši 1.264.424 Kč za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně, uloženým výše uvedeným platebním výměrem č. 479/2013 (platební výměr č. 462/2014), a penále ve výši 222.754 Kč za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně, uloženým výše uvedeným platebním výměrem č. 480/2013 (platební výměr č. 461/2014) Porušení rozpočtové kázně shledal správce daně v porušení povinností stanovených Rozhodnutím o poskytnutí dotace s nepřímými náklady č. 14/1.1/2/2010 ze dne 8. 9. 2010, vydaným Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, změněného Dodatky č. 1 a 2 ze dne 6. 9. 2012 a ze dne 6. 2. 2013 (dále jen „Rozhodnutí“), porušením Příručky pro příjemce finanční podpory z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (dále jen „Příručka“), a zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“). Dle Zprávy o daňové kontrole č. j. 1515509/13/3100-04703-800399, projednané s žalobcem dne 12. 11. 2013, žalobce neoprávněně použil prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu a Evropského sociálního fondu v letech 2010 až 2013 v celkové výši 2.652.211 Kč tak, že použil dotace na nezpůsobilé výdaje, čímž nedodržel povinnosti uvedené v Části II, bodu 4.2 Rozhodnutí a dle Části IV, bodu 2.4 Rozhodnutí tak porušil rozpočtovou kázeň ve smyslu § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“). Konkrétně se měl žalobce dle správce daně porušení právních předpisů dopustit tím, že při uskutečnění veřejné zakázky „Metodické sety pro potřeby projektu Environmentální vzdělávání - dovednosti pro udržitelný rozvoj - grafické, tiskové a související služby“, realizované ve zjednodušeném podlimitním řízení: - na profilu zadavatele neuveřejnil v průběhu výběrového řízení Dodatečné informace č. 1 obsahující odpověď na dotaz jednoho z uchazečů, čímž porušil § 49 odst. 3 ZVZ; - akceptoval doklady prokazující kvalifikaci vybraného uchazeče před podpisem smlouvy, přestože v rámci těchto dokladů nebyl předložen výpis z rejstříku trestů jednoho z členů statutárního orgánu vybraného uchazeče a výpis z rejstříku trestů právnických osob, čímž uchazeč nesplnil povinnost prokázat kvalifikační předpoklady, a tím žalobce porušil § 62 odst. 3 ZVZ; - na profilu zadavatele neuveřejnil smlouvu o dílo a její dodatek ve stanovené lhůtě 15 dnů od jejího uzavření, čímž porušil § 147a odst. 2 ZVZ; - na profilu zadavatele neuveřejnil písemnou zprávu zadavatele ve stanovené lhůtě 15 dnů od ukončení zadávacího řízení, čímž porušil § 85 odst. 4 ZVZ; - na profilu zadavatele neuveřejnil výši skutečně uhrazené ceny ve stanovené lhůtě 90 dnů od splnění smlouvy, čímž porušil § 147a odst. 3 ZVZ; a - neodeslal Oznámení o zadání zakázky k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek ve lhůtě 15 dnů od uzavření smlouvy, čímž porušil § 83 odst. 1 ZVZ. Žalovaný odvolání žalobce proti předmětným platebním výměrům zamítl. Rozhodnutím ze dne 22. 7. 2015, č. j. 15718/15/7500-30091-013728 Generální finanční ředitelství částečně vyhovělo žádosti žalobce o prominutí daně a prominulo mu částku 301.767 Kč z odvodu vyměřeného platebním výměrem č. 480/2013, částku 212.635 Kč z penále vyměřeného platebním výměrem č. 461/2014, částku 1.710.017 Kč z odvodu vyměřeného platebním výměrem č. 479/2013 a částku 1.207.080 Kč z penále vyměřeného platebním výměrem č. 462/2014. Celkem tak bylo žalobci prominuto zaplacení částky 3.431.499 Kč z vyměřených 4.139.389 Kč, tudíž žalobci zbývá zaplatit částku 707.890 Kč. B. Žalobní body Žalobce se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhal zrušení napadených rozhodnutí pro nezákonnost. Namítl, že: 1) žalovaný se blíže nevypořádal s odvolacími námitkami. Žalobce nesouhlasil s tím, že by se vůbec dopustil porušení rozpočtové kázně a nemohl tedy být ani v prodlení s jakýmkoliv odvodem za takové porušení. I z § 44a odst. 8 rozpočtových pravidel je zřejmé, že penále za prodlení s odvodem je povinen zaplatit pouze „porušitel rozpočtové kázně“, za kterého se žalobce nepovažuje. Penále dle žalobce nemělo být v uvedeném případě vůbec předepsáno, pokud jsou nesprávné již samotné odvody za porušení rozpočtové kázně; 2) postup žalovaného byl čistě formalistický, neboť nezohlednil všechny okolnosti daného případu, míru závažnosti případných porušení povinností ze strany žalobce ani dopady vyměřených odvodů na žalobce, kdy vyměřené odvody i na ně navazující penále považuje žalobce za zcela nepřiměřené; 3) věc byla nesprávně právně posouzena, neboť v případě údajného porušení § 49 odst. 3 ZVZ, § 62 odst. 3 ZVZ a § 147a odst. 2, § 85 odst. 4, § 147a odst. 3 a § 83 odst. 1 ZVZ se jednalo maximálně o administrativní pochybení, u nichž nebyl prokázán faktický negativní dopad na zadávací řízení a v jejichž důsledku nemohlo dojít ani ke zvýhodnění některých uchazečů (v podrobnostech rozvedl žalobce tyto námitky shodně jako v žalobě vedené pod sp. zn. 65 A 37/2014); 4) ve věci dosud nebylo vydáno žádné rozhodnutí ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, tedy napadená rozhodnutí považuje za předčasná. C. Stanovisko žalovaného Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Dle žalovaného je zásadní vzájemně od sebe odlišovat řízení o vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně a řízení o vyměření penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně, neboť každé z těchto řízení má vlastní předmět, který se promítá do rozhodnutí, jimiž jsou tato řízení ukončována. Zatímco v rozhodnutí o vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně je řešeno, jakým způsobem došlo k porušení rozpočtové kázně, v rozhodnutí o vyměření penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně se již vychází z pravomocně vyměřeného odvodu za porušení rozpočtové kázně a rozhodující orgán v podstatě pouze provádí výpočet penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Předmětem každého z těchto dvou řízení a v nich vydaných konečných rozhodnutí je tak současně vymezen i okruh relevantních odvolacích (žalobních) námitek. Proto dle žalovaného pouze v rámci přezkumu rozhodnutí o odvodu za porušení rozpočtové kázně je na místě hledání odpovědi na otázku, zda vůbec a případně v jakém rozsahu došlo k porušení rozpočtové kázně. Při přezkumu rozhodnutí o vyměření penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně lze naproti tomu po věcné stránce zkoumat, zda byly splněny podmínky pro vyměření penále, zda bylo předepsáno penále ve správné výši a za odpovídající časový úsek (k tomu viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015, č. j. 10 As 158/2014 – 45, ze dne 9. 1. 2013, č. j. 9 Afs 4/2012-30, a ze dne 1. 8. 2011, č. j. 8 Afs 6/2011-86). Žalovaný tedy shledal námitky žalobce za nedůvodné a současně zcela irelevantní z pohledu zde projednávaného případu. Přesto žalovaný k námitkám žalobce uvedl, že bagatelizace porušení zákona není na místě. Zdůraznil, že k neoprávněnému použití peněžních prostředků došlo v důsledku několikerého porušení ZVZ, Rozhodnutí a Příručky. To, zda byl požadovaný účel skutečně naplněn, je však za tohoto skutkového stavu z pohledu naplnění definice výrazu „neoprávněné použití peněžních prostředků“ ve smyslu § 3 písm. e) rozpočtových pravidel bezvýznamné. Smyslem ZVZ je zabezpečit nediskriminační hospodářskou soutěž, rovné konkurenční prostředí a co nejhospodárnější a nejefektivnější nakládání s veřejnými finančními prostředky. Nebyl-li dodržen zákonný postup, nemohly být naplněny základní zásady zadávání veřejných zakázek, a rovněž účel poskytnuté dotace. Dle žalovaného je zcela irelevantní, zda negativní dopad či následky jsou pouze v potenciální rovině, pro rozhodnutí o stanovení odvodu je podstatné zjištění, zda došlo k porušení rozpočtové kázně. Rozpočtová pravidla nepřipouští žádnou správní úvahu, a nelze proto přisvědčit, že by se ze strany žalovaného jednalo o přepjatý formalismus. Námitka nepřiměřenosti stanoveného odvodu k charakteru tvrzených formálních a administrativních pochybení není na místě, neboť žalovanému nepřísluší hodnotit normy zákona o rozpočtových pravidlech podle principů přiměřenosti, ani nemůže svévolně rozhodnout, zda příslušné normy bude aplikovat či nikoli. K námitkám týkajícím se jednotlivých porušení se žalovaný vyjádřil shodně jako ve věci vedené pod sp. zn. 65 Af 37/2014. D. Posouzení věci krajským soudem Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud rozhodoval o věci samé bez jednání, neboť oba účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (§ 51 s. ř. s.). Krajský soud se plně ztotožňuje s žalovaným, že předmět řízení o vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně je odlišný od předmětu řízení o vyměření penále za prodlení s vyměřeným odvodem. Žalovaný a následně ani soud se proto v řízení, jehož předmětem je přezkoumání rozhodnutí o vyměření penále na základě dříve vydaného a pravomocného platebního výměru, nemohou zabývat tím, jakým způsobem došlo k porušení rozpočtové kázně. Při přezkumu rozhodnutí o vyměření penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně se lze věcně zabývat pouze námitkami, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vyměření penále, či že penále nebylo vyměřeno ve správné výši a za odpovídající časový úsek (k tomu blíže judikatura citovaná žalovaným). Pokud by tedy žalobce napadl pouze rozhodnutí žalovaného, jímž byla zamítnuta odvolání žalobce proti platebním výměrům, jimiž bylo žalobci uloženo zaplatit penále, nebyl by s námitkami vůči platebním výměrům ukládajícím povinnost zaplatit samotné odvody úspěšný. Jak je však výše uvedeno, žalobce žalobou, vedenou zdejším soudem pod sp. zn. 65 Af 37/2014 napadl také zákonnost samotných platebních výměrů, jimiž mu byly vyměřeny předmětné odvody. Rozsudkem ze dne 6. 10. 2016, č. j. 65 Af 37/2014-95 byla rozhodnutí žalovaného o odvoláních žalobce proti předmětným platebním výměrům zrušena pro nezákonnost, neboť soudem bylo konstatováno, že vytýkaná pochybení žalobce v průběhu a po skončení zadávacího řízení nelze kvalifikovat jako porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 44 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel. S ohledem na akcesorickou povahu penále, coby příslušenství daně (viz § 2 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád) pak není možné, aby byla povinnost platit penále ponechána i v případě, kdy vyměření daně samotné, jejíž nezaplacení uložené penále sankcionovalo, bylo shledáno nezákonným. E. Závěr Z výše uvedených skutečností krajský soud napadená rozhodnutí dle § 78 odst. 1 s. ř. s.rovněž zrušil pro nezákonnost a věci dle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil žalovanému k dalšímu řízení, v němž je žalovaný vázán právními názory vyslovenými v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). F. Náklady řízení O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že v řízení procesně úspěšná žalobkyně má právo vůči žalovanému na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce ve výši 15.342 Kč tvoří: 1) zaplacený soudní poplatek ve výši 6.000 Kč a 2) náklady za zastupování žalobce advokátem, stanovené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), jako odměna za zastupování ve výši 6.200,- Kč za 2 provedené úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT, tj. převzetí zastoupení a sepis žaloby [odměna za 1 úkon právní služby ve výši 3.100 Kč byla stanovena dle § 9 odst. 4 písm. d) a § 7 bod 5 AT], a dále náhrada hotových výdajů za provedené úkony ve výši 600 Kč, tj. 2 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT, to vše zvýšené o DPH z odměny a náhrad ve výši 1.428 Kč (tj. 21 % z částky 6.800 Kč), neboť zástupce žalobce je plátcem uvedené daně. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a o. s. ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s. ř. s., § 159, § 160 odst. 1 o. s. ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Místo plnění určil soud dle § 149 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci. V Olomouci 6. října 2016 Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Šnejdrlová, Ph.D., v. r. Markéta Chrudinová předsedkyně senátu