66 Co 319/2014

Plný text

Soudní rozhodnutí - 66Co 319/2014 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 66Co 319/2014 Právní věta: Úpadek povinného představuje ve vztahu k exekučnímu řízení neodstranitelný nedostatek podmínek řízení vyplývající z § 140e odst. 1 insolvenčního zákona, ke kterému je třeba přihlédnout, i když ke zjištění úpadku došlo až za odvolacího řízení o odvolání proti usnesení o nařízení exekuce. Soud: Krajský soud v Ostravě ECLI: ECLI:CZ:KSOS:2014:

66. CO.319.2014.1 Datum rozhodnutí: 27.06.2014 Forma rozhodnutí: Usnesení Heslo: Exekuce Insolvence Dotčené předpisy: § 140e odst. 1 předpisu č. 182/2006Sb. IZ (INSZ) § 52 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. ER (EŘ) § 103 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ) § 104 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ) § 254 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ) Kategorie rozhodnutí: C 66Co 319/2014- 93 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Severinové a soudců Mgr. Tomáše Hendrycha a Mgr. Tomáše Mičky v exekuční věci oprávněného: MPL KAUF spol. s r.o., se sídlem Švermova 2063/15, Ostrava – Mariánské Hory, IČ 64615944, zastoupeného JUDr. Sylvou Vartovou, advokátkou se sídlem Musorgského 14, Ostrava, proti povinnému: KARO Proskovice, spol. s r.o., se sídlem č.p. 71, 503 53 Sloupno, IČ 47680750, pro částku 133.821,80 Kč s příslušenstvím, k odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1.8.2012, č.j. 94EXE 13485/2012-14, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se z r u š u j e a řízení se z a s t a v u j e. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně. III. Soudní exekutor Mgr. Pavel Ender, se sídlem Exekutorského úřadu v Ostravě, Nádražní 477/184, nemá právo na náhradu nákladů exekuce. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením okresní soud nařídil exekuci na majetek povinného a jejím provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Pavla Endera, se sídlem Exekutorského úřadu v Ostravě. Exekuce byla nařízena na základě rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Jana Starzyka, rozhodce Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 20.1.2012, č.j. Rsp 892/11 (dále jen „předmětný rozhodčí nález“), a to k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 133.821,80 Kč s příslušenstvím. Proti vydanému usnesení okresního soudu podal včasné odvolání povinný a namítal, že rozhodčí nález nebyl doručen ani fikcí, oprávněný by měl prokázat doručení do datové schránky tak, jak ukládá občanský soudní řád. Odkázal v této souvislosti na judikaturu. Až doručením exekučního příkazu do datové schránky dne 16.9.2012 se povinný dozvěděl, že proti jeho společnosti bylo bez jeho vědomí vedeno rozhodčí řízení a nebyl doručen ani „rozsudek“. Nebyl tak dodržen zákonný postup při doručování exekučního titulu dle § 45 odst. 2 o.s.ř., tedy písemnost nebyla doručena do datové schránky. Z uvedeného důvodu povinný podal u soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Dále (s poukazem na judikaturu), namítal, že rozhodčí smlouva neobsahovala přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, s tím, že se odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem. Navrhl, aby odvoláním napadené rozhodnutí bylo zrušeno. Odvolací soud o podaném odvolání povinného rozhodl svým usnesením ze dne 9.7.2013, č.j. 66Co 1159/2012-36, kdy usnesení okresního soudu změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, rozhodl o nákladech řízení a o nákladech exekuce. Na základě podaného dovolání rozhodoval ve věci Nejvyšší soud ČR, a to svým usnesením ze dne 19.3.2014, č.j. 26 Cdo 282/2014-79, kdy shora citované usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyslovil rovněž závazný právní názor ohledně relevantní právní problematiky v této věci, který se týkal doručování rozhodčího nálezu prostřednictvím datové schránky. Krajský soud přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo a poté, aniž by bylo potřeba nařídit jednání (§ 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř. a § 254 odst. 8 část věty před středníkem o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvoláním napadené rozhodnutí je nutno zrušit a řízení zastavit. Vzhledem k tomu, že k zahájení řízení došlo před 1.1.2013 a řízení je nutno dokončit podle dosavadních právních předpisů, bylo odvolání projednáno a rozhodnuto o něm podle občanského soudního řádu a exekučního řádu ve znění účinném do 31.12.2012 (srov. čl. II, bod 1. a čl. IV, bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb.). Návrh na nařízení exekuce byl v předmětné věci podán u soudního exekutora dne 26.7.2012. Odvolacím soudem bylo z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Hradci Králové, z oddílu C, vložky 32818 a dále z insolvenčního rejstříku zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25.4.2014, č.j. KSHK 45 INS 9512/2014-A-7/celk.3 byl zjištěn úpadek povinného, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a byl ustanoven insolvenční správce. Usnesení (vyjma výroku o ustanovení správce) nabylo právní moci 9.5.2014. Podle § 52 odst. 1 ex. řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Podle § 254 odst. 1 o.s.ř. na výkon rozhodnutí se užije ustanovení předcházejících částí, není-li v této části uvedeno jinak. Rozhoduje se však vždy usnesením. Podle § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodovat ve věci samé (podmínky řízení). Podle § 104 odst. 1 věta prvá o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Podle § 140e odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon, ve znění účinném od 1.1.2014) v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze nařídit nebo zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty; to neplatí pro nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst.

5. V předmětné exekuční věci je nutno rozhodnout o odvolání povinného proti usnesení o nařízení exekuce. Děje se tak poté, kdy dříve vydané rozhodnutí odvolacího soudu bylo v dovolacím řízení zrušeno (viz shora). Odvolací soud však nyní rozhoduje za nové situace, která je dána skutečností, že byl v průběhu tohoto odvolacího řízení zjištěn v rámci insolvenčního řízení úpadek povinného. Dosavadní právní úprava (která platila i v době, kdy o nařízení exekuce rozhodoval exekuční soud) umožňovala exekuci nařídit nebo zahájit, nikoliv však provést (srov. § 109 odst. 1 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon). S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 294/2013 Sb. Uvedená novela podrobněji a jiným způsobem vymezila další účinky spojené s rozhodnutím o úpadku, přičemž zdůraznila prioritu insolvenčního řízení (jako kolektivního řízení) před řízením individuálním (exekučním). Novým účinkem vztahujícím se k rozhodnutí o úpadku je zákaz nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srov. § 140e odst. 1 insolvenčního zákona). Ve vztahu k exekučnímu řízení tudíž uvedená novela nově stanovila, že úpadek povinného brání zahájení a nařízení exekuce. Zákonodárce tímto postupem zřetelně prohloubil koncepci dominance insolvenčního řízení nad řízením exekučním s tím, že veškeré pohledávky (včetně nákladů exekuce) mají být uspokojeny v insolvenčním řízení. Lze proto konstatovat, že v absenci úpadku povinného je nutno spatřovat zvláštní podmínku řízení určenou insolvenčním zákonem pro exekuční a vykonávací řízení s tím, že svou povahou jde o tzv. neodstranitelný nedostatek podmínek řízení (§ 103, §104 odst. 1 a § 211 o.s.ř.). Tato podmínka řízení v projednávané věci (v době, kdy rozhoduje odvolací soud – srov. § 154 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř.) splněna není, neboť povinný je v úpadku (srov. zjištění shora). Odvolací soud (na rozdíl od soudu 1. stupně) rozhoduje za situace, kdy nová úprava zakazuje „nařídit exekuci“ (tedy příp. potvrdit usnesení o nařízení exekuce). K existenci úpadku povinného je tudíž odvolací soud povinen přihlédnout, i když k jeho zjištění došlo až za odvolacího řízení. Odvolací soud proto rozhodl podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. a usnesení okresního soudu zrušil a řízení dle § 221 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zastavil. O nákladech řízení účastníků řízení před soudem prvého stupně bylo podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. O nákladech exekuce soudního exekutora bylo rozhodnuto se zřetelem k výsledku tohoto řízení, přičemž soudní praxe se přiklání ke koncepci, že pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce (byť nepravomocně přiznaná a za předpokladu, že soudní exekutor náklady exekuce požaduje), by měla být přihlášena do insolvenčního řízení. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení pak vychází z ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přičemž rovněž o těchto nákladech je nutno rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím okresního soudu, který rozhodoval v prvním stupni, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V Ostravě dne 27. června 2014 Za správnost vyhotovení: JUDr. Jana Severinová,v.r. Hana Straková předsedkyně senátu 66Co 319/2014- 93 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Severinové a soudců Mgr. Tomáše Hendrycha a Mgr. Tomáše Mičky v exekuční věci oprávněného: MPL KAUF spol. s r.o., se sídlem Švermova 2063/15, Ostrava – Mariánské Hory, IČ 64615944, zastoupeného JUDr. Sylvou Vartovou, advokátkou se sídlem Musorgského 14, Ostrava, proti povinnému: KARO Proskovice, spol. s r.o., se sídlem č.p. 71, 503 53 Sloupno, IČ 47680750, pro částku 133.821,80 Kč s příslušenstvím, k odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1.8.2012, č.j. 94EXE 13485/2012-14, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se z r u š u j e a řízení se z a s t a v u j e. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně. III. Soudní exekutor Mgr. Pavel Ender, se sídlem Exekutorského úřadu v Ostravě, Nádražní 477/184, nemá právo na náhradu nákladů exekuce. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením okresní soud nařídil exekuci na majetek povinného a jejím provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Pavla Endera, se sídlem Exekutorského úřadu v Ostravě. Exekuce byla nařízena na základě rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Jana Starzyka, rozhodce Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 20.1.2012, č.j. Rsp 892/11 (dále jen „předmětný rozhodčí nález“), a to k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 133.821,80 Kč s příslušenstvím. Proti vydanému usnesení okresního soudu podal včasné odvolání povinný a namítal, že rozhodčí nález nebyl doručen ani fikcí, oprávněný by měl prokázat doručení do datové schránky tak, jak ukládá občanský soudní řád. Odkázal v této souvislosti na judikaturu. Až doručením exekučního příkazu do datové schránky dne 16.9.2012 se povinný dozvěděl, že proti jeho společnosti bylo bez jeho vědomí vedeno rozhodčí řízení a nebyl doručen ani „rozsudek“. Nebyl tak dodržen zákonný postup při doručování exekučního titulu dle § 45 odst. 2 o.s.ř., tedy písemnost nebyla doručena do datové schránky. Z uvedeného důvodu povinný podal u soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Dále (s poukazem na judikaturu), namítal, že rozhodčí smlouva neobsahovala přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, s tím, že se odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem. Navrhl, aby odvoláním napadené rozhodnutí bylo zrušeno. Odvolací soud o podaném odvolání povinného rozhodl svým usnesením ze dne 9.7.2013, č.j. 66Co 1159/2012-36, kdy usnesení okresního soudu změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, rozhodl o nákladech řízení a o nákladech exekuce. Na základě podaného dovolání rozhodoval ve věci Nejvyšší soud ČR, a to svým usnesením ze dne 19.3.2014, č.j. 26 Cdo 282/2014-79, kdy shora citované usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyslovil rovněž závazný právní názor ohledně relevantní právní problematiky v této věci, který se týkal doručování rozhodčího nálezu prostřednictvím datové schránky. Krajský soud přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo a poté, aniž by bylo potřeba nařídit jednání (§ 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř. a § 254 odst. 8 část věty před středníkem o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvoláním napadené rozhodnutí je nutno zrušit a řízení zastavit. Vzhledem k tomu, že k zahájení řízení došlo před 1.1.2013 a řízení je nutno dokončit podle dosavadních právních předpisů, bylo odvolání projednáno a rozhodnuto o něm podle občanského soudního řádu a exekučního řádu ve znění účinném do 31.12.2012 (srov. čl. II, bod 1. a čl. IV, bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb.). Návrh na nařízení exekuce byl v předmětné věci podán u soudního exekutora dne 26.7.2012. Odvolacím soudem bylo z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Hradci Králové, z oddílu C, vložky 32818 a dále z insolvenčního rejstříku zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25.4.2014, č.j. KSHK 45 INS 9512/2014-A-7/celk.3 byl zjištěn úpadek povinného, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a byl ustanoven insolvenční správce. Usnesení (vyjma výroku o ustanovení správce) nabylo právní moci 9.5.2014. Podle § 52 odst. 1 ex. řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Podle § 254 odst. 1 o.s.ř. na výkon rozhodnutí se užije ustanovení předcházejících částí, není-li v této části uvedeno jinak. Rozhoduje se však vždy usnesením. Podle § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodovat ve věci samé (podmínky řízení). Podle § 104 odst. 1 věta prvá o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Podle § 140e odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon, ve znění účinném od 1.1.2014) v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze nařídit nebo zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty; to neplatí pro nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst.

5. V předmětné exekuční věci je nutno rozhodnout o odvolání povinného proti usnesení o nařízení exekuce. Děje se tak poté, kdy dříve vydané rozhodnutí odvolacího soudu bylo v dovolacím řízení zrušeno (viz shora). Odvolací soud však nyní rozhoduje za nové situace, která je dána skutečností, že byl v průběhu tohoto odvolacího řízení zjištěn v rámci insolvenčního řízení úpadek povinného. Dosavadní právní úprava (která platila i v době, kdy o nařízení exekuce rozhodoval exekuční soud) umožňovala exekuci nařídit nebo zahájit, nikoliv však provést (srov. § 109 odst. 1 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon). S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 294/2013 Sb. Uvedená novela podrobněji a jiným způsobem vymezila další účinky spojené s rozhodnutím o úpadku, přičemž zdůraznila prioritu insolvenčního řízení (jako kolektivního řízení) před řízením individuálním (exekučním). Novým účinkem vztahujícím se k rozhodnutí o úpadku je zákaz nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srov. § 140e odst. 1 insolvenčního zákona). Ve vztahu k exekučnímu řízení tudíž uvedená novela nově stanovila, že úpadek povinného brání zahájení a nařízení exekuce. Zákonodárce tímto postupem zřetelně prohloubil koncepci dominance insolvenčního řízení nad řízením exekučním s tím, že veškeré pohledávky (včetně nákladů exekuce) mají být uspokojeny v insolvenčním řízení. Lze proto konstatovat, že v absenci úpadku povinného je nutno spatřovat zvláštní podmínku řízení určenou insolvenčním zákonem pro exekuční a vykonávací řízení s tím, že svou povahou jde o tzv. neodstranitelný nedostatek podmínek řízení (§ 103, §104 odst. 1 a § 211 o.s.ř.). Tato podmínka řízení v projednávané věci (v době, kdy rozhoduje odvolací soud – srov. § 154 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř.) splněna není, neboť povinný je v úpadku (srov. zjištění shora). Odvolací soud (na rozdíl od soudu 1. stupně) rozhoduje za situace, kdy nová úprava zakazuje „nařídit exekuci“ (tedy příp. potvrdit usnesení o nařízení exekuce). K existenci úpadku povinného je tudíž odvolací soud povinen přihlédnout, i když k jeho zjištění došlo až za odvolacího řízení. Odvolací soud proto rozhodl podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. a usnesení okresního soudu zrušil a řízení dle § 221 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zastavil. O nákladech řízení účastníků řízení před soudem prvého stupně bylo podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. O nákladech exekuce soudního exekutora bylo rozhodnuto se zřetelem k výsledku tohoto řízení, přičemž soudní praxe se přiklání ke koncepci, že pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce (byť nepravomocně přiznaná a za předpokladu, že soudní exekutor náklady exekuce požaduje), by měla být přihlášena do insolvenčního řízení. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení pak vychází z ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přičemž rovněž o těchto nákladech je nutno rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím okresního soudu, který rozhodoval v prvním stupni, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V Ostravě dne 27. června 2014 Za správnost vyhotovení: JUDr. Jana Severinová,v.r. Hana Straková předsedkyně senátu