69 CO 113/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky 10.706 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. 12. 2021, č. j. 23 C 230/2021-54,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku ve výši 4.014 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 10.706 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení ve lhůtě třídenní (výrok I.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2.252 Kč ve lhůtě třídenní (výrok II.).

2. V zákonem stanovené lhůtě rozhodnutí okresního soudu napadl odvoláním žalovaný, který argumentoval tím, že dne 22. 12. 2021 vyrozuměl prostřednictvím datové schránky Okresní soud v Olomouci, že vyrozumění o odročení ve věci 23 C 230/2021 ze dne 9. 11. 2021 mu bylo doručeno 21. 12. 2021. Jednání bylo odročeno na 3. 12. 2021, ale vyrozumění o odročení mu bylo doručeno až 21. 12. 2021, což je v zásadní kolizi s možností se k jednání dostavit, a být aktivně přítomen a bránit se. Odvolatel má tedy za to, že mu byla odepřena jakákoliv možnost prokázat skutečnosti, že se nijak neprovinil a nevznikl tím tedy nárok na uplatnění poplatku za provoz předmětného vozidla, jak žalobkyně požadovala s odkazem na § 4 zákona č. 168/1999 Sb. účinného od 30. 7. 1999. Za použití § 1 odst. 2 písm. b) tohoto zákona se na předmětné vozidlo vztahuje výjimka popsaná v tomto zákoně, kdy je vozidlo zakoupené 24. 11. 2019 a od tohoto data jako provozu neschopné od 9. 1. 2019 bez technické kontroly, uložené v obci [obec] na parcele patřící k RD [obec a číslo], číslo [anonymizováno] [číslo], jejímž vlastníkem je [jméno] [příjmení]. Tato parcela není dálnicí, silnicí, místní komunikací a účelovou komunikací, je to výjimkou popsaná účelová komunikace, která není veřejně přístupná. Tudíž není nějak veřejně přístupná a je zabezpečená. Tak praví zákon č. 168/1999 Sb. V doplnění odvolání pak uvedl, že neměl zákonnou možnost se k žalobě vyjádřit a rozporovat ji. Provedené dokazování bylo jen ze strany žalobkyně, žalovaný neměl zákonnou příležitost a v závěru o skutkovém stavu nejsou zohledněny důležité skutečnosti, které jsou k posouzení a rozhodnutí soudu nezbytné a relevantní. Z obsahu podaného odvolání je zřejmé, že se odvolatel domáhá změny rozhodnutí okresního soudu.

3. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalovaného předně rekapitulovala svůj nárok při závěru, že odvolání považuje za nedůvodné. Žalobkyně uvedla, že při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází ze zákonem předepsaného procesu upraveného v § 15 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1990 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ Zákon“), kdy údaje, které jsou ji předávány jednotlivými pojistiteli, jsou Ministerstvem dopravy porovnávány s údaji evidovanými v jejím provozovaném registru silničních vozidel. Žalobkyně takto zjistila, že [značka automobilu] [anonymizována tři slova], [registrační značka] je zapsán v registru silničních vozidel, nikoliv jako vyřazený z provozu, jako zaniklý nebo jako vyvezený do jiného státu. Žalovaný, coby vlastník neměl, od 1. 2. 2020 do 31. 5. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv tato povinnost je mu uložená zákonem. Žalobkyně po citaci ustanovení § 4 odst. 2 Zákona argumentovala tím, že ustanovení představuje vyvratitelnou zákonnou domněnku. Pokud jako v tomto případě osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel na základě výzvy žalobkyni sdělí a doloží, že v předmětném období vlastníkem vozidla nebyla, uplatní žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 větou poslední Zákona svůj nárok na příspěvek vůči skutečnému vlastníku vozidla, o němž se tímto postupem dozvěděla. Žalobkyně obdržela od předchozího vlastníka vozidla kupní smlouvu ze dne 24. 11. 2019, podle níž tato osoba převedla vlastnické právo ohledně vozidla na žalovaného, který je tak osobou povinnou k zaplacení příspěvků. K námitce žalovaného, že vozidlo nebylo provozováno z důvodu odstavení na soukromém pozemku žalobkyně uvádí, že s účinností od 1. 1. 2018 námitka neprovozování není pro vymáhání příspěvku do garančního fondu relevantní. Odkazovala na novelizaci zákona č. 168/1990 Sb. provedenou s účinností ode dne 1. 1. 2018 zákonem č. 293/2017 Sb., musí být podle § 1 odst. 2 písm. a) v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Pro povinnost hradit příspěvek do garančního fondu je tak od 1. 1. 2018 rozhodujícím již jen stav zapsaný v registru silničních vozidel. Žalobkyně odkazovala na důvodovou zprávu k zákonu [číslo] tam vymezené povinnosti týkající se pojištění odpovědnosti vozidel podléhající zápisu v registru silničních vozidel s úpravou v ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. Podle navrhované úpravy tohoto ustanovení bude muset být povinnost pojištění odpovědnosti splněna tehdy, pokud bude vozidlo zapsáno v registru vozidel, byť nebude provozováno či ponecháno na pozemní komunikaci s tím, že tato povinnost týkající se vozidel zapsaných v registru vozidel nebude dána, pokud vozidlo bude v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, jako vyvezené do jiného státu, zapsáno jako zaniklé nebo vozidlo bude odcizené. Žalovaný netvrdí ani neprokazuje, že by vozidlo bylo v předmětném období zapsáno v registru silničních vozidel jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, ani netvrdí a neprokazuje, že by vozidlo bylo v předmětném období odcizené. V této souvislosti žalobkyně odkázala také na § 12 odst. 1 písm. d) Zákona, podle něhož nelze-li dobu odcizení vozidla přesně určit, považuje se vozidlo za odcizené, jakmile PČR přijala oznámení o odcizení vozidla. S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhovala, aby krajský soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil.

4. Po zjištění, že odvolání proti rozsudku okresního soudu podala osoba k tomuto úkonu oprávněná a v zákonem stanovené lhůtě, přezkoumal krajský soud rozsudek soudu prvého stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

5. Předně krajský soud uvádí, že námitky žalovaného, že byl porušen zákon v tom, že se k žalobě nemohl vyjádřit a rozporovat ji a neměl příležitost se dostavit k jednání, být mu aktivně přítomen a bránit se, obsahu spisu neodpovídají. Je zřejmé, že první jednání bylo nařízeno na den 11. 11. 2021, o čemž bylo doručeno předvolání do vlastních rukou žalovaného dne 21. 10. 2021 společně s výzvou, nechť se k žalobě vyjádří (na výzvu žalovaný nereagoval). Z tohoto jednání se omluvila zástupkyně žalobkyně a na pokyn soudce bylo jednání odročeno na neurčito. Další jednání bylo nařízeno na 3. 12. 2021 a předvolání k jednání bylo žalovanému doručováno prostřednictvím držitele poštovní licence do vlastních rukou. Protože doručující orgán nezastihl adresáta písemnosti, písemnost byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 11. 11. 2021, o čemž byl adresát vyrozuměn. Protože si adresát písemnost ve lhůtě deseti dnů nevyzvedl, považuje se písemnost za doručenou posledním dnem této lhůty, tj. 22. 11. 2021 (§ 49 o. s. ř.). Nutno dodat, že ač byl žalovaný řádně předvolán i k odvolacímu jednání, toho se též nezúčastnil. Námitky žalovaného z výše uvedených důvodů, o porušení zákona, tak akceptovatelné pro odvolací soud nejsou.

6. Soud prvého stupně vycházel ze zjištění, že žalovaný byl v rozhodném období vlastníkem [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], a coby vlastník neměl ode dne 1. 2. 2020 do dne 31. 5. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný byl vyzván k úhradě příspěvku do garančního fondu, požadovanou částku po opakovaných výzvách neuhradil. Okresní soud dospěl k závěru o důvodnosti žaloby, které vyhověl.

7. Žalobkyně v projednávané věci uplatňuje proti žalovanému jako vlastníkovi vozidla nárok na zaplacení příspěvku podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1990 Sb. ve výši 10.406 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Z hlediska skutkového stavu vycházel odvolací soud ze skutkových závěrů soudu prvého stupně. Není pochyb o tom, že v rozhodném období bylo v registru silničních vozidel zapsáno vozidlo, jehož vlastníkem a provozovatelem byl žalovaný. V registru nebylo uvedeno, že se jedná o vozidlo vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé či vozidlo odcizené. Je nesporné, že v rozhodném období nebyla splněna povinnost pojištění tohoto vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb. Došlo tak ze strany žalovaného k porušení povinností podle § 1 odst. 2 písm. a) tohoto zákona a v návaznosti na to ke vzniku jeho povinnosti zaplatit žalobkyni příspěvek pod podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. Otázka, zda uvedené vozidlo bylo fakticky provozováno či nikoliv, zda nebylo provozuschopné, nebo bylo odstaveno na parcele, která není dálnicí, silnicí, místní komunikací a účelovou komunikací, není z hlediska vzniku povinnosti žalovaného zaplatit příspěvek v posuzovaném případě, podstatná. Jazykový výklad ustanovení § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla prosazovaný žalovaným, který spojuje vznik povinnosti pojištění vozidla na současné splnění předpokladů faktického provozování vozidla na pozemní komunikaci, neobstojí. Tento výklad ze znění uvedeného ustanovení zákona nevyplývá a neodpovídá ani účelu a smyslu uvedené zákonné úpravy, jak jej lze dovodit z důvodové zprávy k zákonu č. 293/2017 Sb., kterým se mění zákon číslo 168/1999 Sb., na který bylo odkazováno soudem prvého stupně. Právní úprava povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (s účinnosti do 31. 12. 2017) se vztahovala pouze k provozování vozidla na některých kategoriích pozemních komunikací. Jednalo se o dálnice, silnice, místní komunikace a veřejně přístupné účelové komunikace. Při provozování vozidla na ostatních komunikacích, jako například veřejně nepřístupné účelové komunikaci, nebo při provozování vozidla mimo pozemní komunikaci podmínka pojištění odpovědnosti z provozu vozidla splněna být nemusela. S účinností od 1. 1. 2018 byla nově tato povinnost rozšířena tak, že v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu na pozemních komunikacích musí být povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Jedná se tedy o povinnost nad rámec dosavadní povinnosti, která platí nadále a není nijak omezena. Pokud bude provozováno nebo ponecháno na pozemní komunikaci vozidlo, je s tím spojena povinnost jeho pojištění, i kdyby na takový případ nedopadala povinnost podle nově doplněného ustanovení (i kdyby například vozidlo nebylo zapsáno do registru). Cílem této novelizace bylo podle důvodové zprávy dosáhnout jednoznačné a přehledné právní úpravy, ze které bude nepochybně zřejmé, kdy musí být splněna povinnost pojištění odpovědnosti.

8. Se zřetelem k uvedeným závěrům odvolací soud napadený rozsudek soudu prvého stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, které náleží žalobkyni v souladu se zásadou úspěchu ve věci vyplývající z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve vyčíslení náhrady nákladů řízení neshledal odvolací soud žádné pochybení.

9. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla i v odvolacím řízení úspěch náhradu nákladů odvolacího řízení, která sestává z odměny advokáta za 1 úkon právní služby po 1.540 Kč za účast u jednání, 1x režijní paušál po 300 Kč, náhrada za ztrátu času v počtu čtyř půlhodin, tj. 400 Kč, náhrada cestovních výdajů ve výši 1.077 Kč a po navýšení o DPH ve výši 696,57 Kč se jedná o částku 4.014 Kč.