69 CO 119/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 597.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 9. 2021, č. j. 217 C 25/2017-370, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 12. 2021, č. j. 217 C 25/2017-379,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I., III. a IV. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 27.625 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 540.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 4. 2017 do zaplacení ve lhůtě dvou měsíců (výrok I.). V rozsahu, v němž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 57.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 4. 2017 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 222.575 Kč, ve znění opravného usnesení, ve lhůtě dvou měsíců (výrok III.) a konečně žalované byla uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku na náhradu nákladů státu částku ve výši 4.600 Kč ve lhůtě dvou měsíců (výrok IV.).

2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadla žalovaná, a to vyjma výroku II. Odvolatelka má za to, že skutková zjištění soudu popsaná v odstavci 36. jeho odůvodnění nejsou důkazně podložena, ale také jsou neurčitá. Nepodložené je skutkové zjištění proto, že doposud žalobce neprokázal, jakou konkrétní částku vynaložil ze svých peněz na pořízení stavebního materiálu a pokud by žalobce materiál v obchodě zaplatil, neznamená to, že nemohlo jít o peníze matky žalované. Záznamy matky žalované jsou zpracovány věrohodně a je třeba z nich vycházet v tom smyslu, jak tvrdila žalovaná. Neurčité je toto skutkové zjištění, protože fyzické práce měl dle soudu provést žalobce„ z větší části“ a na financování se podílet„ významně“, takže je logicky vyloučeno, aby šlo o celou hodnotu investice zjištěnou zpracovaným znaleckým posudkem a není jasné, o jakou část by mělo jít a proč i ta část, kterou žalobce neinvestoval by měla být považována za bezdůvodné obohacení. Obdobně důkazně nepodložený je skutkový závěr, že žalobce důvodně dovozoval své právo předmětné nemovitosti užívat, po případné smrti [jméno] [příjmení] mladší. Žalobci muselo být jasné, že jeho možnost v domě bydlet je pouze odvozena od věcného břemene matky žalované. V odstavci 36. napadeného rozsudku soud přechází až do spekulativních úvah, které nemají v provedených důkazech žádnou oporu a jsou založeny na nesprávném hodnocení provedených důkazů. Písemné prohlášení svědkyně [jméno] [příjmení] starší, kterému soud věří určitě nekoncipovala ona sama, ale žalobce. Tvrzení, že žalovaná byla ochotna převzít závazek obsažený v prohlášeních své matky z roku 2014, je účelové, není prokázáno, že žalovaná obsah těchto prohlášení viděla, znala před dědickým řízením. Nemůže obstát závěr soudu, že výpověď svědkyně [příjmení] starší je v souladu s darovací smlouvou, když je zjevné, že je tomu právě naopak. Čirou spekulací je pak úvaha soudu, že matka žalované považovala svými písemnými prohlášeními z roku 2014 právo žalobce v nemovitosti bydlet za„ dostatečně ošetřené“, ani není jasné, proč by taková její případná představa měla žalovanou právně zavazovat. Nejasným způsobem soud v odstavci 36. napadeného rozhodnutí směšuje skutkové a právní závěry, když není jasné, co a proč považuje za skutkově prokázané a jak toto skutkové zjištění právně kvalifikuje. Považuje tak za podstatné, co si myslela, matka žalované, a co si domluvila se žalobcem, aniž by bylo jasné, jakým právním jednáním měly přejít její závazky na žalovanou. Ani soud přitom neuzavřel, že žalovaná smluvně nějaké závazky své matky převzala. Soud uznává, že nebylo prokázáno, kdy byla žalovaná seznámena s písemnými prohlášeními své matky, připouští, že se tak mohlo stát až v průběhu dědického řízení. Soud tak zřejmě spatřuje bezdůvodné obohacení žalované v tom, že„ znemožnila žalobci právo dané slibem její právní předchůdkyně zrekonstruované nemovitosti užívat“. Neobjasnil však, proč by měla být žalovaná tímto slibem své matky vázána a na základě, jaké právní konstrukce by měla být povinna trpět užívání nemovitosti, kterou nabyla bez jakýchkoliv závazků, žalobcem. Z odůvodnění rozsudku není zřejmé, proč soud aplikoval nový občanský zákoník, když nárok žalobce měl vzniknout v důsledku jeho investic provedených v roce 2012, tedy přede dnem 1. 1. 2014, kdy nový o. z. nabyl účinnosti. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je tak zatíženo zjevnou procesní vadou zakládající nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Podle názoru žalované je však na předmětnou věc nutno použít zákon č. 40/1964 Sb., což dovozuje z ustanovení § 3028 odst. 3 nového o. z. To by samozřejmě současně vylučovalo aplikaci § 1893 nového o. z., kterého se žalobce dovolává. Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, i protože chybí popis právního posouzení věci (zjištěného skutkového stavu). Odůvodnění rozsudku neobsahuje vysvětlení, o jaký právní vztah mezi účastníky jde a jak, kdy měla konkrétně získat žalovaná bezdůvodné obohacení na úkor žalobce, když je zjevné, že veškerá jednání týkající se investic žalobce do nemovitosti matky žalované probíhaly bez účasti žalované a výlučně mezi žalobcem a matkou žalované. Soud dokonce ani řádně neposoudil právní vztah mezi matkou žalované a žalobcem, není zřejmé, zda shledává, že šlo o vztah obligační či o vztah z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud jde o posouzení námitky promlčení, dovozuje soud, že se žalobce dozvěděl dne 30. 11. 2016, kdy mu žalovaná zabránila v dalším užívání nemovitosti, že se žalovaná na jeho úkor obohatila, neboť do té doby měl dobrou víru, že může nemovitost i nadále užívat. To ale neodpovídá skutečnosti, neboť žalobce byl dne 23. 8. 2016 přítomen v notářské kanceláři [anonymizováno] [příjmení] uzavření darovací smlouvy mezi žalovanou a její matkou a dobře tak věděl, že žádné jeho užívací právo žalovaná nepřevzala. Mohl tedy nejvýše existovat nějaký jeho nárok z titulu bezdůvodného obohacení vůči matce žalované, která mu právně nezajistila svoje předchozí sliby, že může v nemovitosti bydlet. S kompenzační námitkou žalované se soud vypořádal tak, že ji posoudil jako promlčenou, neboť o bezdůvodném obohacení žalobce užíváním nemovitosti bez právního důvodu se žalovaná dozvěděla nejpozději dne 1. 12. 2016, ale tuto námitku uplatnila až po uplynutí tříleté promlčecí doby dne 20. 5. 2021. Tento právní názor je nesprávný, neboť podle ustanovení § 1982 a § 1989 o. z. se promlčení započítávané pohledávky posuzuje podle stavu, který byl v době, kdy se započítávané pohledávky setkaly. Samotné právo uplatnit započtení promlčení nepodléhá. Podle názoru soudu se pohledávky setkaly 1. 12. 2016, takže promlčení nepřipadá v úvahu, k tomu žalovaná odkázala na usnesení NS ČR sp. zn. 20 Cdo 1852/2007. Ze všech těchto důvodů žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu změnil tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítne.

3. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalované uvedl, že vztah s paní [jméno] [příjmení] mladší a ním byl založen na úctě a důvěře a dohody byly plněny. Před započetím vestavby domku se dohodli tak, že on do vestavby vloží svoji práci a svoje našetřené peníze v hotovosti. Neměl účet, ten měla paní [jméno], proto platila nakupovaný materiál platební kartou. Není logické ani ekonomické, aby si částky nejdříve vybrala z karty či přepážky a následně platila hotově, když mohla platit hned kartou bez poplatku. Co se týče záznamů paní [jméno], nebyly žalovanou dosud předloženy coby důkaz. Dohoda byla taková, že účty, co zaplatí on, bude paní [jméno] vždy v neděli zapisovat, aby věděla kolik prostředků bylo do chaloupky investováno. Jí zakoupený materiál bude určitě zapsán a označen, že byl zakoupen bezhotovostně. Účty a paragony vždy žalobci vrátila s tím, že jsou to i jeho peníze. Doklady a písemnosti, které [jméno] [příjmení] ml. měla uloženy v dřevěné bedně si druhý den po pohřbu žalovaná odnesla. Znalec ocenil zhodnocení nemovitosti jím provedené ve stavu konce roku 2012, ač uplatnil i roky 2013, 2014, 2015, které nebyly soudem přiznány, a aby nezatěžoval spor dalšími náklady, do zamítavé části odvolání nepodával. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] jednoznačně vyplývá, že rekonstrukce domu, která byla prováděna po roce 2012, jako je střešní krytina, fasáda, výměna oken opravy instalací a podobně, nebyla při ocenění zhodnocení zohledněna. [jméno] [příjmení] mladší ve své tíživé životní situaci sepsala 7. května 2014„ závazek“, před operací v nemocnici [obec] dne 1. července 2014 vyjádřila své přání 30. 6. 2014 v „ Má vůle“. Její dcera [příjmení] slíbila splnění matčina přání, [jméno] [příjmení] ml. v dobré víře ve splnění slibu dcerou, dle obou závazků vyjádřených ve výše uvedených listinách přepsala domek dceři [příjmení]. Ta však slib daný své matce nesplnila, žalovaný je přesvědčen o tom, že žalovaná o posledním přání své matky věděla již před 30. 6. 2014. Výtky k rozhodnutí soudu, které žalovaná ve svém odvolání učinila akceptovat nelze. Náležitě jsou prokázány jak provedené práce, tak nákup materiálu. Nelze spatřovat nic spekulativního ve skutkových závěrech, které učinil soud pod bodem 33. rozsudku. Pokud jde o právní hodnocení, toto soud dostatečně vyjádřil pod body 27. až 33. rozsudku. [příjmení] [jméno] [příjmení] vůči žalobci spočívající v právu dožít v rodinném domku přešel na žalovanou v důsledku ustanovení § 1893 odst. 1 o. z. Žalovaná neprokázala, že by o tomto zatížení nevěděla. Aplikace nového občanského zákoníku je zcela odůvodněna skutkovým stavem, kdy soud správně dovodil, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení tehdy, když žalobci zabránila v užívání nemovitosti. Pokud jde o námitky promlčení, i těmito se soud zabýval a vyhodnotil je správně. Pokud vzniklo bezdůvodné obohacení, tak vzniklo 30. 11. 2016, kdy mu bylo zabráněno v dalším užívání předmětných nemovitostí, pokud žalobu podal 17. 5. 2017, bylo to včas. Pokud jde o kompenzační námitku žalované spočívající údajně v bezplatném bydlení od doby od 1. 11. 2012 do 30. 11. 2016 má žalobce za to, že bezplatné užívání předmětných nemovitostí po uvedenou dobu bylo dle dohod, takže žalované právo nevzniklo. Pokud by jí vzniklo, tak toto právo vůči němu dosud neuplatnila a pokud vznesl dne 7. 9. 2021 námitku promlčení, tak ta se týkala promlčení nároku a pokud by to bylo vykládáno jinak z opatrnosti tuto námitku vznáší nyní. Jelikož nároky se dosud nesetkaly a eventuální nárok žalované je promlčen, její kompenzační námitka není důvodná, neboť použila ke kompenzaci nezpůsobilou pohledávku. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhoval, aby rozhodnutí okresního soudu v odvoláním napadených výrocích bylo jako věcně správné potvrzeno.

4. Po zjištění, že odvolání proti rozsudku je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou a obsahuje všechny podstatné obsahové náležitosti, včetně uvedení způsobilých odvolacích důvodů, krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených částech, tj. ve výroku I. a na něm závislých výrocích (III. a IV.) dle § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

5. Krajský soud považuje skutková zjištění učiněná okresním soudem z jednotlivých jím provedených důkazů za správná a výhrady žalované k tomu, že skutková zjištění nejsou důkazně podložena, akceptovat nelze. Skutková zjištění utvářel soud po velmi podrobném dokazování a zjistil správně, že žalobce při společném soužití s matkou žalované, [jméno] [příjmení] mladší (zemřelou dne 18. 11. 2016) provedl v roce 2012 rekonstrukci a úpravy nemovitosti domu v [obec], jehož v tu dobu byla matka žalované vlastnicí. Tato sepsala dne 7. 5. 2014 listinu označenou„ závazek“ a dne 30. 6. 2014 listinu označenou„ má vůle“, v níž vyslovila přání, aby žalobce, který má morální právo, mohl dožít v tomto domě, protože se podílel fyzicky i finančně na renovaci této nemovitosti a potvrdila závazek, že v případě, že žalobce nebude moci v nemovitosti dožít, variantou tohoto závazku je vyplacení finančního odstupného. Dne 23. 8. 2016 na základě darovací smlouvy uzavřené mezi žalovanou a její matkou byla předmětná nemovitost darována žalované, která po smrti matky žalobce vyzvala k opuštění nemovitosti, k čemuž došlo 30. 11. 2016. Žalobce se po žalované domáhá finančního vyrovnání za vlastní práci a finance vložené do rekonstrukce, která probíhala od roku 2012 do roku 2016, žalobce však uplatnil svůj nárok za práce započaté 27. 4. 2012 do 30. 10. 2012 (jak upřesnil konkrétní období rekonstrukce od roku 2011 do konce roku 2012). Žalovaná nárok neuznala, vznesla námitku promlčení a kompenzační námitku.

6. Jsou-li odvolatelkou zpochybňována skutková zjištění učiněná okresním soudem pro jejich nepodloženost a neurčitost, tak s takovou námitkou souhlasit nelze. Nelze zpochybnit skutková zjištění o tom, že fyzicky provedl práce na rekonstrukci nemovitosti v roce 2012 žalobce, nelze zpochybnit ani to, že žalobce, byť invalidní důchodce, nebyl bez finančních prostředků, jak se snažila žalovaná tvrdit, mimo to, že byl poživatelem vdovského důchodu, bylo prokázáno, že měl finanční prostředky, které získal ve výši 180.000 Kč z důvodu vrácení zálohy na nákup obytného auta Fiat dne 15. 9. 2011, poté, co se společně se svojí družkou dohodli na tom, že budou pro společné bydlení rekonstruovat nemovitost, tehdy v jejím vlastnictví. Nelze souhlasit ani s argumenty odvolatelky o tom, že by žalobce neprokázal, jakou konkrétní částku vynaložil ze svých peněz na pořízení stavebního materiálu a jakým způsobem ohodnocoval svou práci, když v řízení před soudem prvého stupně předložil podrobný harmonogram prací za roky 2012 až 2015 a podrobně popsal, na základě čeho dospěl k částce 597.000 Kč, která se stala předmětem řízení. Konečně posouzení otázky výše financí v rozhodném období byla přenechána znalci.

7. Ke správnému právnímu posouzení nároku žalobce okresní soud i dostatečně zjistil, na základě jakých skutečností lze dospět k závěru o oprávněnosti žaloby. Matka žalované před svou smrtí zcela jasně a určitě listinami sepsanými dne 7. 5. 2014 označenou„ závazek“ a dne 30. 6. 2014 listinou označenou„ má vůle“, vyslovila přání, aby žalobce, který má morální právo, mohl dožít v tomto domě, protože se podílel fyzicky i finančně na rekonstrukci této nemovitosti a potvrdila závazek, že v případě, že žalobce nebude moci v nemovitosti dožít, variantou tohoto závazku je vyplacení finančního odstupného. Nelze mít pochybnosti o tom, že o obsahu těchto listin žalovaná věděla, což potvrdila ve výpovědi i v sepsaném prohlášení babička žalované ([jméno] [anonymizováno] starší), obsah těchto listin považovala matka žalované za tak zásadní, že již neměla pochybnosti o tom, že přestože nemovitost posléze darovala své dceři, bude o žalobce majetkově„ postaráno“. [příjmení] se tak mohlo stát, musela mít nade vší pochybnost o vůli své matky vědomost právě obdarovaná, její dcera, neboť vůči ní závazek finančního vyrovnání se s žalobcem po její smrti, směřoval.

8. Žalobce od počátku investoval na základě příslibu bydlení v nemovitosti do cizího majetku, konkrétně do majetku, jehož vlastnicí v tu dobu byla matka žalované, které tak svědčila povinnost se s žalobcem v případě odpadnutí tohoto důvodu vypořádat. Konečně této povinnosti si byla matka žalované vědoma, sepisem výše uvedených listin dala jasně najevo, že žalobce za dobu jejich společného soužití do nemovitosti, kterou darovala své dceři, investoval. Protože matka žalované majetek převedla na žalovanou, s majetkem tak na žalovanou přešly i závazky, které souvisí s převzatým majetkem (§ 1893 o. z.).

9. Další užívání nemovitosti žalobci po smrti své matky žalovaná znemožnila, tím odpadl právní důvod, na základě kterého žalobce do nemovitosti investoval, žalovaná se tak bez spravedlivého důvodu obohatila a musí žalobci vydat, oč se obohatila (§ 2991 o. z.). Při zkoumání výše bezdůvodného obohacení okresní soud zcela správně rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalované odvozoval ze zhodnocení nemovitosti, jako rozdíl od jejich obvyklých cen před započetím prací a po jejich dokončení, zhodnocení nemovitosti znalec stanovil částkou 540.000 Kč, když vycházel z toho, že v roce 2012 byla provedena vestavba bytové jednotky v podkroví. Znalec přihlédl k tomu, že práce byly prováděny svépomocí, hlavní rekonstrukční práce v rozhodném období byly provedeny na vestavbě jednotky do podkroví. Po roce 2012 pak pokračovala další rekonstrukce domu (nová fasáda, výměna části oken, oprava instalací aj.). Není pochyb o tom, že do nemovitosti investovala i matka žalované, konkrétně investicemi, které žalovaná odvozovala z výběru financí z účtu její matky u [právnická osoba] ve výši 170.000 Kč dne 22. 3. 2013 a 8. 4. 2013, investice, resp. zhodnocení nemovitosti za rok 2013 však žalobce nepožadoval, přestože se na nich bezpochyby podílel minimálně svou prací.

10. Okresním soudem byla dále posuzována námitka promlčení nároku žalobce, kterou v průběhu řízení vznesla žalovaná, vycházel z toho, že k posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty pro vydání bezdůvodného obohacení je rozhodný okamžik, kdy se ochuzený dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání konkrétního bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Takovouto vědomost v konkrétní projednávané věci získal žalobce v okamžiku, když mu bylo žalovanou zabráněno v dalším užívání předmětné nemovitosti, tj. 30. 11. 2016, a tehdy bezdůvodné obohacení vzniklo, správně tak stanovil počátek tříleté promlčecí doby dnem 1. 12. 2016 a s ohledem na datum podání žaloby (17. 5. 2017), nebyla námitka promlčení nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení vznesena důvodně.

11. Pokud se jedná o úkon započtení pohledávek vůči žalobci, který v průběhu řízení před okresním soudem provedla žalovaná, která v rámci vyjádření ze dne 20. 5. 2021 započetla proti žalované pohledávce vzájemnou pohledávku za žalobcem z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 245.000 Kč, které měl žalobce získat bezplatným bydlením v předmětném domě v období od 1. 1. 2012 do 30. 11. 2016, tj. za dobu 45 měsíců po 5.000 Kč měsíčně, k tomu krajský soud uvádí následující. Z období, které žalovaná pro zápočet vymezila, je zřejmé, že minimálně do doby, než se vlastnicí nemovitosti stala žalovaná na základě darovací smlouvy ze dne 23. 8. 2016, se nemohl žalobce na úkor žalované jakkoliv obohatit, v tu dobu žil v nemovitosti s její matkou v dokonalé harmonii, společně hospodařili a stalo se nesporným, že jí měsíčně přispíval částkou 6.000 Kč. Pokud by bylo možno vůbec uvažovat o oprávněnosti takového nároku žalované za období poté, co již byla vlastnicí nemovitosti, ve které žil žalobce do smrti její matky, krajský soud dospívá k závěru, že se nejedná o pohledávku splatnou, kterou by mohlo vůbec k započtení dojít, neboť splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti, den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), taková výzva nebyla žalovanou tvrzena ani prokazována, žalobce k úhradě žádných částek žalovanou vyzýván nebyl, bylo učiněno pouze právní jednání započtení vyjádřením ze dne 20. 5. 2021 vůči žalobci. Pokud pohledávka nebyla splatná, nebyla způsobilá k započtení, kompenzační námitka vznesená žalovanou tak k zániku pohledávky žalobce vést nemohla.

12. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku I. potvrdil a společně s tím potvrdil i správné výroky o náhradě nákladů řízení jak mezi účastníky, tak vůči státu, a to výroky III. a IV.

13. Podle pravidla obsaženého v ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. krajský soud rozhodoval o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení žalobci ve stadiu odvolacího řízení, kdy žalovaná úspěšná nebyla. Předmětem odvolacího řízení byla částka 540.000 Kč a odměna za 1 úkon 10.460 Kč, za 2 úkony (sepis vyjádření a účast u odvolacího jednání) 20.920 Kč, 2x režijní paušál 600 Kč, 4 půlhodiny zmeškaného času 400 Kč a jízdné na trase [obec] [obec] a zpět ve výši 911 Kč, celkem 22.831 Kč, po zvýšení o 21 % DPH se ve výši 4.794 Kč jedná o částku 27.625 Kč, kterou soud uložil zaplatit žalované ve lhůtě třídenní.