69 Co 119/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce, Anonymizováno 91 Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované Anonymizováno sídlem Adresa advokáta B o 597.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 9. 2021, č. j. 217 C 25/2017-370, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 12. 2021, č. j. 217 C 25/2017-379,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto: „Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 246.458,16 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. V rozsahu, v němž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 540.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1,7 % ročně od 1. 4. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 904 Kč, se žaloba zamítá.“

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 250.200 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta A, advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku na náhradu nákladů státu částku 4.600 Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 71.161 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta A, advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 540.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 4. 2017 do zaplacení ve lhůtě dvou měsíců (výrok I.). V rozsahu, v němž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 57.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 4. 2017 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 222.575 Kč, ve znění opravného usnesení, ve lhůtě dvou měsíců (výrok III.) a konečně žalované byla uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku na náhradu nákladů státu částku ve výši 4.600 Kč ve lhůtě dvou měsíců (výrok IV.).

2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadla žalovaná, a to vyjma výroku II. Odvolatelka má za to, že skutková zjištění soudu popsaná v odstavci 36. jeho odůvodnění nejsou důkazně podložena, ale také jsou neurčitá. Nepodložené je skutkové zjištění proto, že doposud žalobce neprokázal, jakou konkrétní částku vynaložil ze svých peněz na pořízení právnická osoba a pokud by žalobce materiál v obchodě zaplatil, neznamená to, že nemohlo jít o peníze matky žalované. Záznamy matky žalované jsou zpracovány věrohodně a je třeba z něj vycházet v tom smyslu, jak tvrdila žalovaná. Neurčité je toto skutkové zjištění, protože fyzické práce měl dle soudu provést žalobce „z větší části“ a na financování se podílet „významně“, takže je logicky vyloučeno, aby šlo o celou hodnotu investice zjištěnou zpracovaným znaleckým posudkem a není jasné, o jakou část by mělo jít a proč i ta část, kterou žalobce neinvestoval by měla být považována za bezdůvodné obohacení. Obdobně důkazně nepodložený je skutkový závěr, že žalobce důvodně dovozoval své právo předmětné nemovitosti užívat, po případě smrti jméno FO mladší. Žalobci muselo být jasné, že jeho možnost v domě bydlet je pouze odvozena od věcného břemene matky žalované. V odstavci 36. napadeného rozsudku soud přechází až do spekulativních úvah, které nemají v provedených důkazech žádnou oporu a jsou založeny na nesprávném hodnocení provedených důkazů. Písemné prohlášení svědkyně jméno FO starší, kterému soud věří určitě nekoncipovala ona sama, ale žalobce. Tvrzení, že žalovaná byla ochotna převzít závazek obsažený v prohlášeních své matky z roku 2014, je účelové, není prokázáno, že žalovaná obsah těchto prohlášení viděla, znala před dědickým řízením. Nemůže obstát závěr soudu, že výpověď svědkyně jméno FO starší je v souladu s darovací smlouvou, když je zjevné, že je tomu právě naopak. Čirou spekulací je pak úvaha soudu, že matka žalované považovala svými písemnými prohlášeními z roku 2014 právo žalobce v nemovitosti bydlet „dostatečně ošetřené“, ani není jasné, proč by taková její případná představa měla žalovanou právně zavazovat. Nejasným způsobem soud v odstavci 36. napadeného rozhodnutí směšuje skutkové a právní závěry, když není jasné, co a proč považuje za skutkově prokázané a jak toto skutkové zjištění právně kvalifikuje. Považuje tak za podstatné, co si myslela, matka žalované, a co si domluvila se žalobcem, aniž by bylo jasné, jakým právním jednáním měly přejít její závazky na žalovanou. Ani soud přitom neuzavřel, že žalovaná smluvně nějaké závazky své matky převzala. Soud uznává, že nebylo prokázáno, kdy byla žalovaná seznámena s písemnými prohlášeními své matky, připouští, že se tak mohlo stát až v průběhu dědického řízení. Soud tak zřejmě spatřuje bezdůvodné obohacení žalované v tom, že „znemožnila žalobci právo dané slibem její právní předchůdkyně zrekonstruované nemovitosti užívat“. Neobjasnil však, proč by měla být žalovaná tímto slibem své matky vázána a na základě, jaké právní konstrukce by měla být povinna trpět užívání nemovitosti, kterou nabyla bez jakýchkoliv závazků, žalobcem. Z odůvodnění rozsudku není zřejmé, proč soud aplikoval nový občanský zákoník, když nárok žalobce měl vzniknout v důsledku jeho investic provedených v roce 2012, tedy přede dnem 1. 1. 2014, kdy nový o. z. nabyl účinnosti. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je tak zatíženo zjevnou procesní vadou zakládající nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Podle názoru žalované je však na předmětnou věc nutno použít zákon č. 40/1964 Sb., což dovozuje z ustanovení § 3028 odst. 3 nového o. z. To by samozřejmě současně vylučovala aplikace 1893 nového o. z., kterého se žalobce dovolává. Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, i protože chybí popis právního posouzení věci (zjištěného skutkového stavu). Odůvodnění rozsudku neobsahuje vysvětlení, o jaký právní vztah mezi účastníky jde a jak, kdy měla konkrétně získat žalovaná bezdůvodné obohacení na úkor žalobce, když je zjevné, že veškerá jednání týkající se investic žalobce do nemovitosti matky žalované probíhaly bez účasti žalované a výlučně mezi žalobcem a matkou žalované. Soud dokonce ani řádně neposoudil právní vztah mezi matkou žalované a žalobcem, není zřejmé, zda shledává, že šlo o vztah obligační či o vztah z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud jde o posouzení námitky promlčení, dovozuje soud, že se žalobce dozvěděl dne 30. 11. 2016, kdy mu žalovaná zabránila v dalším užívání nemovitosti, že se žalovaná na jeho úkor obohatila, neboť do té doby měl dobrou víru, že může nemovitost i nadále užívat. To ale neodpovídá skutečnosti, neboť žalobce byl dne 23. 8. 2016 přítomen v notářské kanceláři tituly před jménem jméno FO uzavření darovací smlouvy mezi žalovanou a její matkou a dobře tak věděl, že žádné jeho užívací právo žalovaná nepřevzala. Mohl tedy nejvýše existovat nějaký jeho nárok z titulu bezdůvodného obohacení vůči matce žalované, která mu právně nezajistila svoje předchozí sliby, že může v nemovitosti bydlet. S kompenzační námitkou žalované se soud vypořádal tak, že ji posoudil jako promlčenou, neboť o bezdůvodném obohacení žalobce užíváním nemovitosti bez právního důvodu se žalovaná dozvěděla nejpozději dne 1. 12. 2016, ale tuto námitku uplatnila až po uplynutí tříleté promlčecí doby dne 20. 5. 2021. Tento právní názor je nesprávný, neboť podle ustanovení § 1982 a § 1989 o. z. se promlčení započítávané pohledávky posuzuje podle stavu, který byl v době, kdy se započítávané pohledávky setkaly. Samotné právo uplatnit započtení promlčení nepodléhá. Podle názoru soudu se pohledávky setkaly 1. 12. 2016, takže promlčení nepřipadá v úvahu, k tomu žalovaná odkázala na usnesení NS ČR sp. zn. 20 Cdo 1852/2007. Ze všech těchto důvodů žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu změnil tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítne.

3. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalované uvedl, že vztah s paní jméno FO mladší a ním byl založen na úctě a důvěře a dohody byly plněny. Před započetím vestavby domku se dohodli tak, že on do vestavby vloží svoji práci a svoje našetřené peníze v hotovosti. Neměl účet, ten měla paní jméno FO, proto platila nakupovaný materiál platební kartou. Není logické ani ekonomické, aby si částky nejdříve vybrala z karty či přepážky a následně platila hotově, když mohla platit hned kartou bez poplatku. Co se týče záznamů paní jméno FO, nebyly žalovanou dosud předloženy coby důkaz. Dohoda byla taková, že účty, co zaplatí on, bude paní jméno FO vždy v neděli zapisovat, aby věděla, kolik prostředků bylo do chaloupky investováno. Jí zakoupený materiál bude určitě zapsán a označen, že byl zakoupen bezhotovostně. Účty a paragony vždy žalobci vrátila s tím, že jsou to i jeho peníze. Doklady a písemnosti, které jméno FO ml. měla uloženy v dřevěné bedně si druhý den po pohřbu žalovaná odnesla. Znalec ocenil zhodnocení nemovitosti jím provedené ve stavu konce roku 2012 až uplatnil i roky 2013, 2014, 2015, které nebyly soudem přiznány, a aby nezatěžoval spor další náklady, do zamítavé části odvolání nepodával. Ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO jednoznačně vyplývá, že rekonstrukce domu, která byla prováděna po roce 2012, jako je střešní krytina, fasáda, výměna oken opravy instalací a podobně, nebyla při ocenění zhodnocení zohledněna. jméno FO mladší ve své tíživé životní situaci sepsala 7. května 2014 „závazek“, před operací v nemocnici adresa dne 1. července 2014 vyjádřila své přání 30. 6. 2014 v „Má vůle“. Její dcera jméno FO slíbila splnění matčina přání, jméno FO ml. v dobré víře ve splnění slibu dcerou, dle obou závazků vyjádřených ve výše uvedených listinách připsala domek dceři jméno FO. Ta však slib daný své matce nesplnila, žalovaný je přesvědčen o tom, že žalovaná o posledním přání své matky věděla již před 30. 6. 2014. Výtky k rozhodnutí soudu, které žalovaná ve svém odvolání učinila akceptovat nelze. Náležitě jsou prokázány jak provedené práce, tak nákup materiálu. Nelze spatřovat nic spekulativního ve skutkových závěrech, které učinil soud pod bodem 33. rozsudku. Pokud jde o právní hodnocení, toto soud dostatečně vyjádřil pod body 27. až 33. rozsudku. Závazek jméno FO vůči žalobci spočívající v právu dožít v rodinném domku přešel na žalovanou v důsledku ustanovení § 1893 odst. 1 o. z. Žalovaná neprokázala, že by o tomto zatížení nevěděla. Aplikace nového občanského zákoníku je zcela odůvodněna skutkovým stavem, kdy soud správně dovodil, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení tehdy, když žalobci zabránila v užívání nemovitosti. Pokud jde o námitky promlčení, i těmito se soud zabýval a vyhodnotil je správně. Pokud vzniklo bezdůvodné obohacení, tak vzniklo 30. 11. 2016, kdy mu bylo zabráněno v dalším užívání předmětných nemovitostí, pokud žalobu podal 17. 5. 2017, bylo to včas. Pokud jde o kompenzační námitku žalované spočívající údajně v bezplatné bydlení od doby od 1. 11. 2012 do 30. 11. 2016 má žalobce za to, že bezplatné užívání předmětných nemovitostí po uvedenou dobu bylo dle dohod, takže žalované právo nevzniklo. Pokud by jí vzniklo, tak toto právo vůči němu dosud neuplatnila a pokud vznesl dne 7. 9. 2021 námitku promlčení, tak ta se týkala promlčení nároku a pokud by to bylo vykládáno jinak z opatrnosti tuto námitku vznáší nyní. Jelikož nároky se dosud nesetkaly a eventuální nárok žalované je promlčen, její kompenzační námitka není důvodná, neboť použila ke kompenzaci nezpůsobilou pohledávku. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhoval, aby rozhodnutí okresního soudu v odvoláním napadených výrocích bylo jako věcně správné potvrzeno.

4. Po zjištění, že odvolání proti rozsudku je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou a obsahuje všechny podstatné obsahové náležitosti, včetně uvedení způsobilých odvolacích důvodů, krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených částech, tj. ve výroku I. a na něm závislých výrocích (III. a IV.) dle § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

5. O odvolání žalované bylo rozhodnuto poprvé Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 10. 2022, č. j. 69 Co 119/2022-416 tak, že rozsudek okresního soudu byl ve výrocích I., III. a IV. potvrzen a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 27.625 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta A, advokáta. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, že žalobce při společném soužití se svou družkou (matkou žalované) provedl v roce 2012 rekonstrukci a úpravy nemovitosti, kterou v tu dobu matka žalované vlastnila. Družka žalobce sepsala dne 7. 5. 2014 listinu označenou „závazek“ a dne 30. 6. 2014 listinu označenou „má vůle“, v níž vyslovila přání, aby žalobce, který má morální právo, mohl dožít v tomto domě, protože se podílel fyzicky i finančně na renovaci této nemovitosti a potvrdila závazek, že v případě, že žalobce nebude moci v nemovitosti dožít, variantou tohoto závazku je vyplacení finančního odstupného. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého žalobce od počátku investoval na základě příslibu bydlení v nemovitosti do cizího majetku, jehož vlastnicí v tu dobu byla matka žalované, které tak svědčila povinnost se s žalobcem v případě odpadnutí tohoto důvodu vypořádat. Protože matka žalované majetek převedla na žalovanou, s majetkem tak na žalovanou přešly i závazky, které souvisí s převzatým majetkem (§ 1893 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „o. z.“). Tím, že žalovaná po smrti matky žalobci znemožnila další užívání nemovitosti, odpadl právní důvod, na jehož základě žalobce do nemovitosti investoval, žalovaná se tak bez spravedlivého důvodu obohatila a musí žalobci vydat, oč se obohatila (§ 2991 o. z.).

6. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci podala žalovaná dovolání, o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího soudu v Brně ze dne 27. 8. 2024, č. j. 23 Cdo 1039/2023-447 tak, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 10. 2022, č. j. 69 Co 119/2022-416, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci k dalšímu řízení. Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud řádně neposoudil, zda existovala taková dohoda mezi žalobcem a matkou žalované založená, deklarovaná či měněná uvedenými listinami (nezabýval se ani tím, zda byl obsah uvedených listin žalobci znám a jím akceptován před uzavřením darovací smlouvy se žalovanou jako smluvní závazek či změna dřívějšího závazku), pak nemůže jako úplné a správné obstát ani právní posouzení otázky vědomosti žalované o obsahu dluhu, k němuž měla případně přistoupit převzetím části majetku (předmětného domu) na základě darovací smlouvy podle § 1893 o. z. Vytkl odvolacímu soudu, že ač soud prvního stupně neměl za prokázané, kdy byla žalovaná seznámena s vůlí matky žalované obsaženou v listinách ze dne 7. 5. 2014 a 30. 6. 2014, na základě výpovědi babičky žalované a jí sepsaného prohlášení (bez zopakování dokazování) měl za to, že vědomost o obsahu uvedených listin měla žalovaná nepochybně již při uzavření darovací smlouvy. Odchýlil se tak od skutkového zjištění soudu prvního stupně, aniž postupoval podle § 213 odst. 2 o. s. ř. a dokazování v potřebné míře zopakoval, příp. doplnil. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 402/2010).

7. Dle závazných pokynů vyjádřených v kasačním rozhodnutí krajský soud zopakoval dokazovaní a zjistil: Z listiny sepsané v adresa dne 7. 5. 2014, že jejím obsahem je prohlášení jméno FO, narozené 9. 1. 1953, potvrzující závazek vůči Jméno žalobce, narozenému Datum narození žalobce adresa, č. o.

9. Variantou tohoto závazku je vyplacení finančního odstupného. Dle ověřovací knihy právnická osoba v adresa jméno FO listinu vlastnoručně podepsala 7. 5. 2014. Z listiny označené „Má vůle“, že zůstavitelka jméno FO listinu napsala a podepsala vlastní rukou 30. 6. 2014. jméno FO úvodem zmiňuje, že neví, kolik času ji ještě zbývá, je tím zaskočena a spousta věcí a záležitostí zůstala nevyřešena. Vyjevila svoji představu, že nechce, aby se domek v adresa prodal, protože nejsou prostředky na to, aby jedna druhou vyplatily. Byla by ráda, aby se vlastníkem a dědicem chaloupky stal Dominik, ale darovací listinu dosud nesepsali, a aby alespoň do jeho plnoletosti byl správcem dědictví pan Jméno žalobce, který má morální právo tady dožít. Byl zrušený přechodný pobyt, ale výše jmenovaný má nárok na dožití na adrese adresa, podílel se fyzicky i finančně na renovaci uvedené nemovitosti s tím, že je potřeba nepřestat platit poplatky za energie a půjčku, kterou uzavřela s právnická osoba. Anonymizováno je zasvěcen do veškeré problematiky. Také je notářsky potvrzeno dožití matky jméno FO, narozené 1931 a hlavně má povinnost vůči svému partnerovi, muži, který jí umožnil poznat i tu světlejší stránku života a je jí fyzickou i morální podporou. Tuto listinu sepisuje v předvečer nástupu k operaci do nemocnice při plném vědomí a beze svědků. Z listiny označené „Prohlášení“, sepsané jméno FO st. ze dne 27. 1. 2017, na němž jméno FO před Městským úřadem v adresa. 4. 2017 uznala podpis, že jméno FO st. se rozhodla po zkušenostech získaných 12 dnů po smrti své dcery jméno FO napsat prohlášení tak, že v polovině srpna 2016, kdy u ní byla na obvyklé návštěvě její druhá dcera jméno FO, bytem adresa, za nimi přišla jako vždy na besedu jméno FO a oznámila jim, že daruje dům své dceři Jméno žalované pod podmínkou, že Jméno žalované splní vůli, kterou jméno FO napsala v roce 2014 před svojí první operací a že si jméno FO st. nemá dělat starosti, Jméno žalované jí slíbila, že všechny podmínky vůle bude respektovat, jméno FO druha pana jméno FO zde nechá bydlet, aby se o jméno FO st. postaral a že jméno FO Anonymizováno své dceři věří. Dále jméno FO st. stvrzuje, že druh její zesnulé dcery jméno FO Jméno žalobce, který bydlel na adrese dcery adresa od dubna 2012 do října téhož roku sám, jen s občasnou pomocí svého syna Anonymizováno, vybudoval v půdní prostoře kompletní byt, následně pokryl střechu, postavil zděnou kůlnu, verandu, také se samozřejmě staral o chod domu a zahrady. Výslech jméno FO st. nebyl objektivně možný, neboť v průběhu řízení zemřela (dne 10. 8. 2024), odvolací soud proto zopakoval důkaz čtením protokolu o její výpovědi dne 29. 6. 2018 v místě jejího bydliště adresa, a zjistil, že žalovaná je její vnučka, se kterou po smrti její matky už moc nevychází, má co dělat, aby s ní vyšla, je zvyklá na jiné chování. Žalobce a její dcera jméno FO začali v roce 2012 s rekonstrukcí domu a bylo to hotové do října 2012, kdy šla dcera do důchodu, ale bylo tam třeba ještě něco dodělat a vybavit. Většinou to vše dělal sám žalobce, nešlo jen o to, že se tam budoval byt, ale bylo potřeba provést i bourací práce, půda sloužila jako skladiště. Jak to financovali, svědkyně neví, finanční otázka nebyla její věc, a když dcera onemocněla, tak ještě před operací se sepsalo prohlášení, které se týkalo jen žalobce. Dcera v tom prohlášení napsala, že si přeje, aby tam žalobce dožil. Ještě než nastoupila na operaci, napsala svou poslední vůli a v té poslední vůli napsala, že by si přála, aby dům, který měl získat Dominik, to je nejstarší syn žalované, dále spravoval pan jméno FO. Když už dcera věděla, že je to s ní špatné a že je vážně nemocná, darovala dům žalované jako své dceři, stejně tak jako svědkyně darovala dům své dceři. Ta si myslela, že když napsala poslední vůli, tak to tak bude zachováno. Šlo o to, že pan jméno FO by tam měl do budoucna zůstat jako správce a dodělávat, co je na domě potřeba a potřeba je toho ještě hodně, protože už poslední dobou víceméně pečoval pouze o dceru svědkyně, umýval ji, přenášel apod. Do daru pro žalovanou dcera svědkyně věcné břemeno pro pana jméno FO nenapsala, protože si myslela, že ta její poslední vůle bude platit. Dcera se za svědkyní chodívala radit, svědkyně si myslí, že to bylo v přítomnosti i její druhé dcery, kdy řešily, že dcera chtěla dát do závěti pro pana jméno FO finanční vyrovnání, ale nakonec, když o tom debatovaly, z toho nic nebylo, protože by vnučka vlastně dostala dům zatížený dluhem, a to dcera nechtěla. 12 dnů po její smrti přijeli z Bukovic žalovaná a pan jméno FO a vyhodili pana jméno FO. jméno FO se do těch tří dnů vystěhoval, nejdřív někam do Anonymizováno, pak se mu podařilo najít si bydlení v adresa. Tím je pro ni dosažitelný, navštěvuje ji, nakupuje jí a stará se o ni. Vnučka zřejmě věděla o těch dvou prohlášeních, které její dcera sepsala, protože dcera si to dávala všechno do takové krabice, ale co přesně tam měla, svědkyně neví. Na otázku, proč vnučka vyhodila z domu pana jméno FO, když měla vědět, že její dcera si v poslední vůli přála něco jiného, svědkyně vypověděla, že je to pro ni velice osobní otázka, je pro ni těžké na ni odpovídat a myslí si, že mezi vnučkou a panem jméno FO nebyly nikdy nijak dobré vztahy. Z výpovědi žalobce, Jméno žalobce, že s paní jméno FO se seznámili v roce 2009. právnická osoba v adresa zahájili v roce 2012. On všechno dělal sám, kromě omítek, vody – topení a elektriky, někdy mu pomáhal syn. Dohodli se na systému placení, financovali to napůl. S Anonymizováno se dohodli, že baráček zrekonstruují a společně v něm dožijí. Řekli si to ústně, jako druh a družka, že budou spolu bydlet. Nic neměli napsané, věřili si. Anonymizováno byla zjištěna rakovina, na základě toho ona napsala ten první dopis, to je ten závazek ze dne 7. 5. 2014. Ona se o něj chtěla postarat, a to v tom smyslu, abych tam mohl dožít, že jinak mu budou vyplaceny peníze jako za garsonku v adresa, která stála tenkrát 600.000 Kč, o té garsonce byla ústní dohoda. Anonymizováno pak byla pod psychickým tlakem, ptala se právníka, jak to řešit a sepsala pak dokument označený „Má vůle“. V polovině srpna si Anonymizováno sezvala celou rodinu, chtěla to řešit, pozvala žalovanou, babičku, tj. jméno FO st. a jméno FO, sestru. To bylo rok před její smrtí. Žalovaná přišla do patra, byl tam žalobce, Anonymizováno a žalovaná. Anonymizováno předložila žalované dokumenty Závazek ze 7. 5. 2014 a Má vůle z 30. 6. 2014 a žalovaná říkala, že se jimi bude řídit. Tedy slíbila jméno FO, že se tím bude řídit. Pak odešly dolů a žalobce neví co se tam dělo, o tom píše babička ve svém prohlášení. Žalované byly předloženy ty dokumenty Závazek a Má vůle ještě předtím, než dostala dům darem, to tenkrát Anonymizováno nastupovala na operaci do Anonymizováno adresa. Z domu byl po smrti jméno FO vykázán, snažil se jim říct, že má nárok na nějaké vypořádání a pan jméno FO mu hrozil vyhozením z okna. S jméno FO si věřili, protože byli partneři, neví, proč by si to normální lidi měli řešit písemně a mít na to papír. Anonymizováno žalované bezpodmínečně věřila v to, že se bude řídit těmi papíry má vůle a závazek. O tom, že ho chtěla řešit v darovací smlouvě neví, byl u podepisování darovací smlouvy, nebyl u jejího sepisu. Žalobce se u podepisování darovací smlouvy nehlásil, to bylo předem domluvené s Anonymizováno. Anonymizováno také věřila bezpodmínečně žalované, jinak by chaloupku nedostala, kdyby ty věci neslíbila. Věděl před podpisem darovací smlouvy, že tam bylo právo dožití pro jméno FO starší. Považoval závazek ze dne 7. 5. 2014 za dostatečný, aby mu zajistil bydlení. Nebyl proveden ani výslech žalované, který byl navržen až v odvolacím řízení (v řízení před okresním soudem svoji výpověď odmítla). Pokud svůj výslech navrhovala v odvolacím řízení z toho důvodu, aby reagovala na výpověď žalobce, pak její výslech připuštěn nebyl jednak z důvodů koncentrace řízení a zásad neúplné apelace, neboť žádnou z uvedených výjimek nepředstavuje.

8. Po takto zopakovaném a doplněném dokazování krajský soud vyložil právní jednání mezi žalobcem a matkou žalované v intencích ustanovení § 556 o. z., tedy že vůlí obou stran byl zpočátku příslib společného bydlení vyplývající z jejich soužití v nesezdaném poměru v domě rekonstruovaném žalobcem, v důsledku nemoci žalobkyně pozdější neformální ústní dohoda mezi nimi o doživotním užívání nemovitosti žalobcem a pokud to nebude možné, tak finančního vyrovnání ve výši odpovídající zhodnocení nemovitosti. Neformální ústní dohodu o společném bydlení a užívání nemovitosti žalobcem, na jejíž rekonstrukci se žalobce podílel, deklarovaly později matkou žalované sepsané listiny.

9. Důkazní prostředky listinné povahy prokazují rozhodné skutečnosti o tom, že matka žalované před svou smrtí vlivem rychle se zhoršujícího zdravotního stavu zcela jasně a určitě listinami sepsanými dne 7. 5. 2014 označenou „závazek“ a dne 30. 6. 2014 listinou označenou „má vůle“, deklarovala podobu nepojmenované ústní dohody (§ 1746 o. z.) s žalobcem tak, aby žalobce mohl dožít v tomto domě, protože se podílel fyzicky i finančně na rekonstrukci této nemovitosti a potvrdila závazek, že v případě, že žalobce nebude moci v nemovitosti dožít, je variantou tohoto závazku vyplacení finančního odstupného. Existenci takové ústní dohody potvrzuje výpověď žalobce.

10. Po doplněném dokazování zejména výpovědí žalobce, která koresponduje jednak s prohlášením jméno FO st., tak s její výpovědí, již nelze mít pochybnosti o tom, že o existenci a obsahu těchto listin prokazatelně žalovaná věděla. Z časového hlediska a podmínky uzavření darovací smlouvy, že závazek matky žalované vůči žalobci bude žalovanou respektován, nelze pochybovat o tom, že o obsahu listin deklarujících ústní dohodu mezi její matkou a žalovaným byla žalovaná seznámena matkou ještě před tím, než došlo k uzavření darovací smlouvy (23. 8. 2016), což potvrdila v sepsaném prohlášení babička žalované (jméno FO starší). Ta potvrdila, že poté, co ji dcera informovala o úmyslu darovat dům své dceři, žalované, byla její matkou ujištěna, že dům daruje dceři pod podmínkou, že dcera splní její závazek vůči žalobci, že si nemusí dělat starosti, že jí dcera slíbila, že všechny podmínky bude respektovat. Obsah těchto listin považovala matka žalované za tak zásadní, že již neměla pochybnosti o tom, že přestože nemovitost posléze darovala své dceři, bude o žalobce majetkově „postaráno“. Aby se tak mohlo stát, musela mít nade vší pochybnost o vůli své matky vědomost právě obdarovaná, její dcera, neboť vůči ní závazek finančního vyrovnání se s žalobcem po její smrti, směřoval. Takový smluvní závazek žalobce akceptoval a byl mu tak jistou zárukou, že netrval na tom, aby součástí následně uzavřené darovací smlouvy mezi matkou a žalovanou bylo v jeho prospěch zřízeno věcné břemeno doživotního užívání darované předmětné nemovitosti. Konečně jak sám žalobce uvedl „ Vztah s paní jméno FO mladší a mnou byl založen na úctě a důvěře a dohody byly plněny“.

11. Žalovaná si byla vědoma existence dluhu své matky vyplývající z původní, byť neformální dohody o možnosti společného bydlení, vycházející z jejich blízkého vztahu, na jejímž základě žalobce do předmětného domu v minulosti investoval, a kterou výše uvedené listiny sepsané matkou deklarovaly ústní dohodu o povinnosti matky žalované zaplatit žalobci finanční odstupné za jím vložené investice do nemovitosti v případě, že žalobce nebude moci v nemovitosti dožít, resp. matka žalované a žalobce založili dohodou závazek, jehož obsahem byla povinnost matky zaplatit žalobci finanční vyrovnání pro případ, že nebude moci v nemovitosti dožít. Obsah výpovědi žalobce a obsah listinných důkazů (Prohlášení jméno FO st. a její výpověď) s přihlédnutím ke všem okolnostem potvrzují, že vědomost o těchto dvou zásadních listinách, kterými projevila její matka svou vůli k naplnění dohody mezi ní a žalobcem, byl znám žalované ještě za jejího života. Lze považovat za vyloučené, aby její matka, která měla k žalobci morální závazek jeho dožití v domě, dům darovala dceři, aniž by věděla o tom, jaká byla mezi ní a žalobcem dohoda. Konečně babička žalované (jméno FO st. ve shodě s výpovědí s žalobcem) potvrdila, že dceři žalované věří, že bude její přání respektovat. Ostatně žalovaná připustila, že je jí známo, že její matka a žalobce nemovitost rekonstruovali, že se žalobce na pracích podílel, byť jí není známo, které konkrétní práce prováděl. O rekonstrukci věděla již v době uzavření darovací smlouvy na dům.

12. Krajský soud má za to, že žalovaná jako nabyvatelka majetku, jako osoba případu znalá při zvážení všech okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.), věděla o obsahu nepojmenované ústní dohody mezi její matkou a žalobcem, deklarované v písemných prohlášeních. Důsledkem převzetí majetku ve smyslu ust. § 1893 o.z. je, že nabyvatel se stává společně a nerozdílně se zcizitelem dlužníkem z dluhů, které s převzatým majetkem souvisí a o nichž nabyvatel při uzavření smlouvy věděl nebo alespoň musel vědět.

13. Žalovanou znemožnění dalšího užívání nemovitosti žalobcem (jeho dožití v nemovitosti) po smrti její matky dle dohody mezi žalobcem a matkou žalované bylo předpokladem pro vyplacení finančního plnění žalobci za jím provedené zhodnocení nemovitosti, jako rozdílu mezi cenou obvyklou před započetím prací a po jejich dokončení. Obvyklá výše zhodnocení nemovitosti byla znalcem stanovena částkou 540.000 Kč, znalec vycházel z toho, že v roce 2012 byla provedena vestavba bytové jednotky v podkroví. Znalec přihlédl k tomu, že práce byly prováděny svépomocí, hlavní rekonstrukční práce v rozhodném období byly provedeny na vestavbě jednotky do podkroví. Po roce 2012 pak pokračovala další rekonstrukce domu (nová fasáda, výměna části oken, oprava instalací aj.). Není pochyb o tom, že do nemovitosti investovala i matka žalované, konkrétně investicemi, které žalovaná odvozovala z výběru financí z účtu její matky u právnická osoba. ve výši 170.000 Kč dne 22. 3. 2013 a 8. 4. 2013, investice, resp. zhodnocení nemovitosti za rok 2013 však žalobce nepožadoval, přestože se na nich bezpochyby podílel minimálně svou prací.

14. V průběhu řízení před okresním soudem žalovaná vznesla námitku promlčení, jejíž běh okresní soud posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení. Při změně právní kvalifikace krajským soudem, kdy ze strany žalované jde o plnění dluhu, ke kterému přistoupila při splnění podmínek aplikace ust. § 1893 o. z., obecná promlčecí lhůta trvá tři roky (§ 629 o. z.) a okolností rozhodnou pro počátek běhu promlčecí lhůty byl okamžik, kdy žalobci bylo žalovanou zabráněno v dalším užívání předmětné nemovitosti, tj. 30. 11. 2016, počátek tříleté promlčecí doby započal běžet dnem 1. 12. 2016 a s ohledem na datum podání žaloby (17. 5. 2017), nebyla námitka promlčení nároku žalobce vznesena důvodně.

15. Pokud se jedná o úkon započtení pohledávek žalované vůči žalobci z titulu bezdůvodného obohacení, které měl žalobce získat bezplatným bydlením v předmětném domě v období od 1. 1. 2012 do 30. 11. 2016, tj. za dobu 45 měsíců po 5.000 Kč měsíčně, k tomu krajský soud uvádí následující. Z období, které žalovaná pro zápočet vymezila, je zřejmé, že minimálně do doby, než se vlastnicí nemovitosti stala žalovaná na základě darovací smlouvy ze dne 23. 8. 2016, se nemohl žalobce na úkor žalované jakkoliv obohatit, v tu dobu žil v nemovitosti s její matkou v dokonalé harmonii, společně hospodařili a stalo se nesporným, že jí měsíčně přispíval částkou 6.000 Kč. Pokud by bylo možno vůbec uvažovat o oprávněnosti takového nároku žalované za období poté, co již byla vlastnicí nemovitosti, ve které žil žalobce do smrti její matky, krajský soud dospívá k závěru, že se nejedná o pohledávku splatnou, kterou by mohlo vůbec k započtení dojít, neboť splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti, den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), taková výzva nebyla žalovanou tvrzena ani prokazována, žalobce k úhradě žádných částek žalovanou vyzýván nebyl, bylo učiněno pouze právní jednání započtení vyjádřením ze dne 20. 5. 2021 vůči žalobci. Pokud pohledávka nebyla splatná, nebyla způsobilá k započtení, kompenzační námitka vznesená žalovanou tak k zániku pohledávky žalobce vést nemohla.

16. Důsledkem převzetí majetku ve smyslu ust. § 1893 o.z. je, že nabyvatel se stává společně a nerozdílně se zcizitelem dlužníkem z dluhů, které s převzatým majetkem souvisí a o nichž nabyvatel při uzavření smlouvy věděl nebo alespoň musel vědět. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci ze závazkového vztahu vzniklého z nepojmenované smlouvy 540.000 Kč.

17. I kdyby nebyla ústní dohoda, bylo by třeba dovodit existenci nároku žalobce z titulu bezdůvodného obohacení získaného plněním z právního důvodu, který odpadl. K odpadnutí právního důvodu, pro který v roce 2012 do nemovitosti investoval, došlo v souvislosti se smrtí matky žalované, kdy bylo zřejmé, že žalobci nebude umožněno další bydlení v předmětném domě a vzniklo tak bezdůvodné obohacení spočívající ve zhodnocení předmětného domu jeho investicemi, tedy ve výši oceněné znaleckým posudkem. Žalovaná prokazatelně věděla o tom, že žalobce do zhodnocení nemovitosti investoval, věděla tak o vzniku bezdůvodného obohacení a stala by se tak solidárním dlužníkem dluhů dle § 1893 o. z.

18. Jelikož byl pravomocný a vykonatelný rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. 10. 2022, č.j. 69 Co 119/2022-416, který nabyl právní moci 1. 12. 2022 následně zrušen, nemohl krajský soud při novém projednání věci mimo jiné pominout okolnost, že podle tohoto rozsudku bylo poskytnuto plnění, jak vyplývá z tvrzení účastníků u odvolacího jednání dne 10. 4. 2025. Vzhledem k tomu, že krajský soud dospěl k závěru, že uplatněný nárok je opodstatněný, musel na plnění, které účastníku řízení náleží, zaúčtovat plnění poskytnuté podle vykonatelného rozsudku, jenž byl posléze zrušen. Plnění, na něž má úspěšný účastník nárok, pak lze přiznat jen v takovém rozsahu, v jakém dosud nebylo uhrazeno (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 2819/2021). Z doplněných tvrzení účastníků k výzvě odvolacího soudu vyplynulo, že dne 8. 12. 2022 plnila žalovaná na základě pravomocného rozhodnutí krajského soudu žalobci částkou 1.037.682 Kč (na jistinu 540.000 Kč, na náklady řízení 250.200 Kč a zbytek na úrok z prodlení 247.482 Kč). V důsledku posléze zrušeného rozhodnutí krajského soudu soudem dovolacím zaslal žalobce zpět částku 496.778 Kč, žalobci tak zůstalo 540.904 Kč, tedy uhrazená jistina a částka 904 Kč. Žalobce musí dostat 540.000 Kč jistina a úrok za období od 1. 4. 2017 do 8. 12. 2022, tj. 247.362,16 Kč, celkem 787.362,16 Kč. Žalovaná uhradila žalobci 1.037.682 Kč, tj. jistinu, úrok a náklady řízení v celkové výši 250.200 Kč. Žalobce vrátil žalované celkem 496.778 Kč a zůstalo mu 540.904 Kč, tj. jistina přeplacená o 904 Kč, které byly započítány na úroky, tedy 247.362,16 – 904 = 246.458,16, tj. částka, která byla uložena k úhradě žalované. Zamítnuta byla žaloba do uhrazené jistiny, přeplatku na úroku 904 Kč a úroku z jistiny 540.000 Kč ve výši 1,7 % ročně od 1. 4. 2017 do 8. 12. 2022. Při kontrolním součtu 540.000 + 904 + 246.458,16 Kč = 787.362,16.

19. Ve světle výše uvedeného byl změněn rozsudek okresního soudu ve výroku I. tak, že byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci zbývající úrok z prodlení, do kterého se žalovaná dostala od 1. 4. 2017, poté co nereagovala na výzvu k plnění do 31. 3. 2017. Výše úroků z prodlení dle vl. nařízení č. 351/2013 Sb. činila 8,05 % (dle okresního soudu nesprávně 9,75 %), úrok byl kapitalizován za období od 1. 4. 2017 do 8. 12. 2022, tj. 247.362,16 Kč, po započtení částky 904 Kč, tedy 246.458,16 Kč. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta s ohledem na částečné plnění žalovanou.

20. V důsledku změny napadeného rozsudku krajský soud nově rozhodoval o nákladech řízení, a to před okresním soudem, odvolacím, a o nákladech vzniklých při dovolání. Bez ohledu na výrok rozhodnutí, který reflektoval zamítavým výrokem žalovanou poskytnuté částečné plnění, byl v základu nároku žalobce úspěšný a nemohl vzít dle § 96 odst. 6 o.s.ř. žalobu zpět, byla po zamítnutí žaloby do částky 57.000 Kč úspěšnost žalobce v rozsahu 540.000 Kč, proto soud zavázal žalovanou dle § 142 odst. 2 o. s. ř., která byla ve věci neúspěšná v rozsahu 90,5 %, aby úspěšnému žalobci po odečtení neúspěchu od úspěchu na jeho straně, zaplatila částku ve výši 22.575 Kč, jako 81% (90,5 – 9,5) celkově vzniklých nákladů řízení, sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 29.850 Kč, zaplacené zálohy na vypracování znaleckého posudku ve výši 8.000 Kč, a nákladů právního zastoupení ve vztahu k zástupci tituly před jménem jméno FO celkem částku 49.650 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za 4 úkony po 10.700 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání 13. 11. 2017 a 5. 2. 2018) a 1 úkon ve výši ½ za prostou předžalobní výzvu, 5 x 300 Kč jako režijní paušál za tři úkony, účtované jízdné a náhradu za ztrátu času na cestě soud žalobci nepřiznal, neboť tyto náklady nebyly řádně doloženy, a nákladů právního zastoupení ve vztahu k zástupci Jméno advokáta A celkem částku 187 284 Kč, a to za 14 úkonů (převzetí zastoupení, vyjádření a doplnění žaloby ze dne 6. 3.2018, vyjádření z 21. 5. 2018, účast u jednání 24. 5. 2018 - přes 6 hodin - 4 úkony, místní šetření 29. 6. 2018, účast u jednání 26. 7. 2018, 7. 10. 2019, 4. 6. 2020, účast u prohlídky nemovitostí znalcem 19. 1. 2021, vyjádření ke znaleckému posudku 11. 5. 2021, účast u jednání 7. 9. 2021), když soud nepřiznal žalobci náhradu za právní zastoupení za doplnění tvrzení ze dne 5. 6. 2018 a 31. 10. 2019, která byla reakcí na výzvu soudu k doplnění neúplných tvrzení a za sepis repliky k vyjádření žalované ze dne 7. 9. 2021, 14 x 300 Kč jako režijní paušál, náhradu nákladů jízdného zástupce žalobce k místnímu šetření dne 29. 6. 2018 celkem 30 km Šumperk-Zábřeh a zpět, osobním automobilem s průměrnou spotřebou paliva 8,13 l na 100 km, ceně paliva 30,50 za 1 l a náhradě 4 Kč za 1 km, celkem 194 Kč, náhradu nákladů jízdného zástupce žalobce k prohlídce nemovitostí znalcem dne 19. 1. 2021 celkem 30 km, Šumperk-Zábřeh a zpět, osobním automobilem s průměrnou spotřebou paliva 6,5 l na 100 km, ceně paliva 27,80 Kč za 1 l a náhradě 4,40 Kč za 1 km, celkem 186 Kč, náhradu za ztrátu času na cestě za celkem 4 započaté půlhodiny po 100 Kč, tj. 400 Kč, vše zvýšeno o 21 % DPH. Celkem tak náklady před okresním soudem představují SOP a záloha 37.850, náklady tituly před jménem jméno FO 49.650 Kč, tituly před jménem adresa.284 Kč, celkem 274.784, z toho 81 % představuje částka 222.575 Kč. Před soudem odvolacím 27.625 Kč, dle specifikace a určení výše v rozsudku Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci roizsudkem ze dne 27. 10. 2022, č.j. 69 Co 119/2022-416. V rámci dovolacího řízení žalobci náklady nevznikly. Celkem tak představují náklady řízení částku 250.200 Kč.

21. O nákladech státu bylo rozhodnuto dle ust. § 148 o. s. ř., kdy soud ve sporu převážně neúspěšnou žalovanou zavázal k zaplacení částky 4.600 Kč, která byla vynaložena na zaplacení znaleckého posudku nad zálohu složenou žalobcem.

22. Bez ohledu na výrok rozhodnutí, který reflektoval zamítavým výrokem žalovanou poskytnuté částečné plnění, o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s ust. 142 odst. 1 o. s. ř., žalobce v předmětu sporu o 540.000 Kč s přísl. byl zcela úspěšný a navzdory částečnému plnění žalovanou dle § 96 odst. 6 o. s. ř. nemohl vzít žalobu zpět. Právní zástupce žalobce tak má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v odvolacím řízení v celkové výši 71.161 Kč, představující odměnu za 5 úkonů (jednání 10. 4. 2025, písemný závěrečný návrh ze dne 17. 4. 2025, vyjádření k závěrečnému návrhu žalované ze dne 28. 5. 2025, jednání 29. 5. 2025 a 19. 6. 2025) po 10.460 Kč, 5 x RP po 450 Kč, cestovné k jednáním u odvolacího soudu 968 Kč, 968 Kč a 975 Kč, zmeškaný čas k jednání dne 10. 4. 2025 4,5 hod. x 150 Kč, k jednání 29. 5. 2025 4,5 x 150 Kč, celkem 58.811 Kč, po navýšení o 21 % DPH, tj. o částku 12.350 Kč představují náklady odvolacího jednání 71.161 Kč, které soud uložil zaplatit žalované ve lhůtě 15denní. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Šumperku k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.). Proti výroku o náhradě nákladů řízení samostatně dovolání přípustné není.