69 CO 138/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa pro zaplacení 70.000 Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 14 10. 2021, č. j. 13 C 166/2018-152,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10.648 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Okresní soud zamítl žalobu o zaplacení částky [číslo] (výrok I.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 66.066 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. V důvodech podaného odvolání uvedl, že na výzvu soudu jasně vymezil zásah žalované do svých osobnostních práv i jeho míru, když před neoprávněným zásahem žalované do osobnostní sféry žalobce byly vztahy žalobce a obou dětí výborné a po dlouhou dobu trvajícím neoprávněném zásahu žalované od srpna 2016 do současné doby došlo k tomu, že žalobce je trvale vyloučen z výkonu rodičovské odpovědnosti ke svým nezletilým dětem, přičemž tento stav se zdá být trvalý a nevratný. Soud se tímto doplněním nezabýval, neboť v opačném případě by nemohlo dojít k podstatným chybám ve skutkových zjištěních soudu, která nemají oporu v provedených důkazech. Okresní soud ač provedl dokazování videonahrávkami a listinami, které prokazují cílenou manipulaci matky s oběma nezletilými dcerami proti otci, tak z těchto důkazů neučinil žádné závěry a zúžil svá skutková zjištění pouze na negativní zásah matky z hlediska její žádosti o přestup nezletilé [jméno] a nezletilé [jméno] ke školnímu a předškolního vzdělávání bez souhlasu otce. Na základě tohoto zúženého úhlu pohledu soud pak zcela chybně vyhodnotil míru negativního zásahu matky do osobnostních práv otce. Soud totiž oddělil protiprávní jednání matky - vyloučení otce z rozhodnutí o změně bydliště a školského zařízení od jejího dalšího jednání vůči otci, a to cílené indoktrinace obou dětí od 17. 3. 2016 (odstěhování otce) a schválnostmi při předávání dětí otci, které vyvrcholily dne 1. 8. 2018, kdy si žalovaná byla velmi dobře vědoma toho, že nezletilá [jméno] díky svému negativnímu postoji vůči otci velmi výrazně ovlivní i postoj nezletilé [jméno], a proto ke styku, o něž byla předem informována, připravila i nezletilou [jméno]. Záměrně však nezletilé [jméno] nepředala dopis otce, v němž otec [jméno] zdůvodňuje, proč by nebylo vhodné, aby si ke styku převzal i ji. Díky oddělení jednotlivých zásahů žalované do osobnostní sféry žalobce pak soud zcela chybně vyhodnotil míru zásahu žalované do osobnostní sféry žalobce a dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že tato míra zásahu, byť protiprávního, nemohla přivodit tvrzené následky, a to zpřetrhání rodinných vazeb a negativní postoj obou nezletilých dětí k žalobci. Soud se nezabýval komplexní a trvající činností žalované vůči žalobci, která byla předem promyšlena a plánovaná s cílem dosáhnout absolutního odcizení až nenávist dětí ke svému otci. Naopak soud bez jediného důkazu žalobci přisuzuje podíl na dané situaci, ač nevymezil, čím se měl žalobce na své dehonestaci v očích dětí podílet, případně jak se měl vylučovat z rodičovské odpovědnosti. Soud zamítl návrh žalované na provedení důkazu trestním spisem OS [obec] s odůvodněním, že ve věci dosud nebylo rozhodnuto a je třeba ctít presumpci neviny, avšak bez dalšího provedl důkaz obžalobou z trestního spisu. Soud z této obžaloby nesměl činit žádná skutková tvrzení ani právní závěry. Naopak soud prvého stupně provedl důkaz listinami předloženými žalobcem, a to zprávou školského poradenského zařízení ze dne 26. 3. 2021 a doporučením školského poradenského zařízení ze dne 23. 4. 2021, ale neučinil žádné skutkové a právní závěry. Tyto důkazy prokazují, že žalovaná nezajišťuje nezletilým takovou péči, která by ve svém důsledku převažovala nad mírou i jejího zásahu do osobnostních práv žalobce, ale prokazuje, že žalobce je nadále vylučován ze své rodičovské odpovědnosti v důležitých a podstatných věcech, kdy školní vzdělávání, prospěch a psychologická péče jsou bezesporu podstatnými záležitostmi dítěte. Soud konstatoval neoprávněný zásah do sféry rodičovských práv žalobce, tento bagatelizoval, pominul obsah provedených důkazů, které osvědčují tvrzení žalobce o jeho dehonestaci v očích nezletilých dětí až odporu nezletilých dětí k žalobci. Soud pominul skutečnost, že v době, kdy žalovaná plánovala přestěhování, již žalobce s žalovanou a dětmi nebydlel a žalovaná měla naprostý klid pro výchovu dětí, když od 17. 3. 2016 žalobce s žalovanou nesdílí společnou domácnost. Jak tedy mohla být matka nucena se s dětmi přestěhovat. Rozhodnutí soudu označil za nepřezkoumatelné. Soud se nezabýval ani výší požadované nemajetkové újmy. Žalobce žádal, aby krajský soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

3. K odvolání žalobce se písemně vyjádřila žalovaná navrhla, aby krajský soud věcně správný rozsudek okresního soudu potvrdil. Soud provedl rozsáhlé dokazování, věc posuzoval komplexně. Není pravdou, že by se soud nevypořádal s částí provedených důkazů a zúžil svá skutková zjištění. Z napadeného rozsudku zejména bodu 43 vyplývá, že v řízení byly provedeny i jiné důkazy, avšak nebyla z nich učiněná skutková zjištění, která by byla nezbytná pro projednávanou věc. Soud se vypořádal i s důkazy, které neprovedl, když k těmto jasně sdělil důvod, že je považoval za nadbytečné. Okresní soud neprovedl k důkazu celý spisový materiál z trestního řízení žalovaného vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 219/2017 právě s ohledem na presumpci neviny. Pokud došlo k provedení důkazu obžalobou z toho spisu, pak nelze tvrdit, že by to znamenalo zásah do práv žalobce. V rámci celého opatrovnického řízení, které zásadně souvisí s tímto řízením, byly řešeny otázky incidentu, který je předmětem daného trestního řízení tak, že děti se o incidentu zmiňovaly, například u znalkyně v rámci svého znaleckého šetření. Smrt dědečka a okolnosti se smrtí související děti vnímají negativně, i smrt dědečka bez ohledu na to, zda-li bude či nebude žalobce shledán vinným ještě prohloubila více špatnou situaci vztahů v rodině účastníků. Okresní soud přistupoval k celé věci komplexně a provedené důkazy široce hodnotil. Okresní soud uzavřel, že jediné negativní, čeho se ve vztahu k žalobci žalovaná dopustila je, že změnila základní školu a mateřskou školu dětí bez jeho souhlasu, nicméně nešlo o intenzivní zásah, neboť zde byl korektiv zájmu nezletilých dětí, který zájem žalobce převyšoval. V rámci neshod účastníků byly děti opakovaně vystavovány, nikoliv senzitivnímu přístupu ze strany žalobce, který upřednostňoval své zájmy, a že vztahy mezi žalobcem a dětmi byly negativní z důvodu mnoha negativních faktorů kontinuálně přítomných v rodinným vazbám, nejméně od jara 2017 Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v rámci opatrovnického řízení (rozsudek ze dne 29. 7. 2021) konstatoval, že v období od roku 2017 do současnosti neměl žalobce zájem spolupracovat s odborníky, mařil snahu o nápravu špatných vztahů s dcerami a neprojevoval zájem. Je pravdou a vyplývá to i z listin obsažených v opatrovnickém spise dětí, že od roku 2016 rodina spolupracovala s téměř desítkou odborníků, kteří se snažili rodině dopomoci ke stabilizaci jejich vztahů. Naopak to byla žalovaná, která aktivně již od roku 2016 spolupracovala a snažila se podporovat děti v kontaktu s žalobcem. Z důkazu nevyplývá, že by to měla být žalovaná, kdo by měl cíleně poškozovat vztahy žalobce a dětí ve snaze o vyloučení žalobce z rozhodování o podstatných náležitostech, že by to byla žalovaná, kdo mařil snahy žalobce o stabilizaci vztahu žalobce s dcerami. Žalovaná skutečně přehlásila děti do jiného školského zařízení bez souhlasu otce, avšak učinila tak za situace, kdy potřebovala řešit otázku bydlení a zajistit dětem klid. Žalobce situaci bagatelizuje tím, že neměl již v domácnosti bydlet, nicméně je pravdou, že v době stěhován žalované a dětí již vztahy v rodině nebyly uspořádané a navíc žalovaná a děti bydlely v bytě ve vlastnictví rodičů žalobce a žalované bylo ostentativně dáváno najevo, že se má z bytu odstěhovat. Je třeba přisvědčit úvahám okresního soudu, že v tomto řízení je třeba okolnosti vnímat prizmatem zájmu nezletilé [jméno] a nezletilé [jméno]. I když se v daném případě řeší otázka tvrzeného zásahu ze strany žalované do práv žalobce, nelze zájmy nezletilých dětí opomíjet a přihlížet je. Dle přesvědčení žalované postupuje v souladu se zájmy nezletilých dětí a měla vždy snahu stabilizovat vztahy na úkor vlastního pohodlí, vždy se snažila spolupracovat s odborníky. Oproti tomu žalobce skutečný zájem o stabilizaci vztahu neměl a nejrůznějšími incidenty a schválnostmi podporoval rozvrat vztahů v rodině a negativní vnímání jeho osoby ze strany dětí. Děti mají silnou sourozeneckou koalici a pokud, například žalobce dělal to, že chtěl mít na dovolenou pouze jednu z dcer, nebo předával žalované plačící děti na OSPOD, sám si tím zapříčinil negativní pojímání své osoby ze strany dětí. Za vztahy a úrovni vztahů dětí a otce rozhodně nestojí pouze jejich matka. Závěr okresního soudu, že nebylo prokázáno, že by došlo k tak intenzivním zásahům ze strany žalované, pro které by na straně žalobce vznikla újma jsou správné, přezkoumatelné, řádně odůvodněné a zcela v souladu s provedenými důkazy.

4. Odvolání žalobce je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje i způsobilé odvolací důvody dané námitkou nesprávných skutkových zjištění a závěrů, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení jemu předcházející podle § 206 a § 212 o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace, s důrazem na uplatněné odvolací důvody, dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

5. Podanou žalobou se žalobce domáhá nemajetkové újmy způsobené mu podle jeho tvrzení zásahem žalované do jeho osobnostních práv, konkrétně do práva na ochranu rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

6. Ke vzniku občanskoprávní povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka musí být splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívajícího buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě. Zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka. Neoprávněným je zásah do osobnosti člověka, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Ochranu poskytuje občanský zákoník proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva, v tomto případě újmu ve výkonu rodičovského práva, jímž je péče o děti a jejich výchova (čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod).

7. Okresní soud na základě provedeného dokazování dospěl ke správným skutkovým zjištěním a závěrům z nich učiněným. Soud prvého stupně hodnotil důkazy v souladu se zásadami vyplývajícími z ustanovení § 132 o. s. ř., jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a přihlédl správně ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Správně se v bodu 43 odůvodnění rozsudku soud vypořádal jednak s důvody, pro které další důkazy neprovedl, jakož i s důvody, že některé důkazy, zde vyjmenované, sice provedl, ale neučinil z nich skutková zjištění, neboť nejsou pro právní posouzení věci významné. S tímto odůvodněním se odvolací soud ztotožňuje a považuje skutkový stav za náležitě objasněný prostřednictvím důkazů, z nichž okresní soud učinil skutková zjištění.

8. Soud prvého stupně shrnul zjištění z provedených důkazů závěrem, jemuž odvolací soud přisvědčuje, že vztahy mezi žalobcem a nezletilými dětmi jsou dlouhodobě nefunkční, avšak jako následek mnoha negativních faktorů kontinuálně přítomných ve vzájemných vztazích účastníků a nezletilých dětí, vleklými spory účastníků v souvislosti s jejich rozchodem a následným rozvodem, jejichž vzájemným vyhroceným konfliktům byly obě nezletilé dcery účastníků přítomny. Žalobce aktuálně nerealizuje práva a povinnosti v rámci celého spektra rodičovské odpovědnosti, zejména možnosti se s dětmi pravidelně stýkat a výchovně na ně působit. Nikoliv však proto, že by tento následek nastal z příčiny protiprávního jednání žalované, takového jednání, které by bylo objektivně způsobilé tvrzenou újmu na rodičovských právech žalobce vyvolat. Důkazem podporujícím správnost uvedeného závěru, je rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 9. 2020, č. j. 0 P 163/2017-457, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 7. 2021, č. j. 70 Co 54/2021-499, jímž bylo rozhodnuto, že styk otce (žalobce) s nezletilými dětmi [jméno] a [jméno] se neupravuje, přičemž z odůvodnění rozsudku vyplývá významný podíl právě žalobce, že vztahy mezi otcem a dcerami jsou dlouhodobě extrémně narušené. Přesto, přes veškerá doporučení odborníků, žalobce neprojevil zájem o spolupráci za účelem nápravy vztahů s dětmi. Výslovně odmítl spolupracovat s psychology, s organizací asistující během předávání dětí ke styku, opakovaně odmítal mediaci či jinou formu terapie, při níž by došlo ke vzájemnému setkání s žalovanou. Žalobce veškeré iniciativy k navázání spolupráce s odbornými zařízeními za účelem nápravy rodinných vztahů mařil. Spolupráci odmítal, ačkoliv s o ohledem na mimořádně narušené a komplikované vztahy účastníků je, podle odůvodnění tohoto opatrovnického rozsudku, právě aktivní a intenzivní spolupráce základním předpokladem pro možné úvahy o realizaci styku s dcerami. Naopak žalovaná za účelem zklidnění situace a nápravy vztahů žalobce s dětmi spolupracovala s četnými odbornými zařízeními. Jediné negativní, čeho se žalovaná ve vztahu k žalobci při výkonu rodičovského odpovědnosti při péči o děti a jejich výchově dopustila, bylo, jak okresní soud správně zjistil, že žalobce vyloučila z rozhodnutí o změně bydliště a školského zařízení obou nezletilých dětí. Uvedený zásah do osobnostní sféry žalobce objektivně nebyl způsobilý dosáhnout intenzity odůvodňující požadavek žalobce na zaplacení nemajetkové újmy. Okresní soud vzal správně v úvahu, že žalovaná jednala v situaci, kdy potřeba změnit bydliště vyvstala jako následek již celkově neuspořádaných vztahů mezi účastníky. V jednání žalované nelze kromě tohoto jediného konkrétního zásahu do sféry rodičovských práv žalobce v podobě cílené indoktrinace obou dětí vůči osobě žalobce, shledat. Podle závěrů znaleckého posudku, který byl vypracován v rámci opatrovnického řízení, pokud žalovaná na nezletilé vědomě či nevědomě působí, nejedná se o cílené popuzování či cílenou indoktrinaci proti žalobci. Naopak podle téhož znaleckého posudku není žalobce dlouhodobě ochoten ke změně rodičovského postoje, svůj kontakt s nezletilými dětmi nárokuje, očekává o nich respekt a poslušnost, nedokáže se adekvátně vcítit do potřeb dětí, nedokáže smířlivě reagovat, čímž komplikuje obnovení vzájemného vztahu. Verbálně sice sděluje svou ochotu a vstřícnost ke komunikaci s žalovanou, ale prakticky se projevuje bojovně, neústupně, s rigidními vzorci chování.

9. Okresní soud po řádném způsobu hodnocení důkazů, správně žalobu zamítl a nepřisvědčil žalobci, že ztráta citového pouta mezi nezletilými dětmi a žalobcem je z příčiny působení žalované na děti, jedná se o spolupůsobení velkého množství vlivů, mezi kterými je nezanedbatelným faktorem, jaký rodičovský postoj žalobce vůči dětem prosazuje, jaké vůči nim volí chování.

10. Krajský soud proto věcně správný rozsudek okresního soudu včetně správného výroku o nákladech řízení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. Žalovaná je stranou procesně úspěšnou i ve stadiu odvolacího řízení a náleží jí k náhradě náklady, které za odvolacího řízení účelně vynaložila (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Jde o odměnu za dva úkony právní služby ve výši 3.900 Kč = 7.800 Kč, k tomu 2x 300 Kč režijní paušál = 600 Kč, dále 4 půlhodiny ztráty času na cestě z [obec] do [obec] a zpět 4x 100 Kč = 400 Kč Celkem odměna za právní zastoupení spolu s náhradou za ztrátu času činí částku 8.800 Kč, to dále zvýšeno o 21% DPH na částku 10.648 Kč. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).