69 CO 140/2020

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových IČO , sídlem adresa o náhradu škody, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. 7. 2019, č. j. 10 C 128/2008-665, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 9. 2019, č. j. 10 C 128/2008-683,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2.313 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 1.144.620,75 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Žalobkyni soud uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 11.117,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Úvodem je třeba uvést to, že odvolání žalobkyně je rukou psané a jen těžko čitelné a z jeho obsahu lze jednoznačně dovodit to, že žalobkyně s tím, že okresní soud její žalobu o náhradu škody zamítl, nesouhlasí, poněvadž dosud nic nezdědila od smrti své matky [příjmení]. [příjmení] od roku 1999. I když měla ručně psanou závěť, psanou za života matkou, kterou předložila ihned u prvního projednání dědictví. Nic nebylo vzato v úvahu, jen byly brány v úvahu křivé výpovědi sestry [anonymizováno] [příjmení]. Jen ona měla právo dědit - ne žalobkyně, i když pro rodiče skoro nic nedělala. Ona„ prý“ nemůže pracovat v kanceláři Zemědělského družstva [obec], proč jí patří„ vše“. S touto myšlenkou bylo celé dědictví projednáno a žalobkyně byla vedlejší osoba. I když měla žalobkyně závěť, nedědila ani 1.000.000 Kč ([číslo]). Vklad do Zemědělského družstva [obec] [obec] bylo představenými družstva dle nahlédnutí do spisu, dříve podáno na Okresní soud v Šumperku a najednou vše„ ztratilo“. Neví, kdo měl vliv na„ rozkradení“. Pracovala tam i se sestra žalobkyně [příjmení] [příjmení]. Žalobkyně neví, zda-li tam ještě pracuje, či má vliv. Najednou potom dědily její děti. Nyní musí platit žalobkyně dle rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 57 Co 435/2016 částku 539.754 Kč spolu s náklady řízení 75.900 Kč z důvodů, že řízení u Okresního soudu v Šumperku prý nebylo dořešeno, stále ještě musí platit daně, i když je vše v exekucích. Žalobkyně nemá příjem, jen malý zbytek starobního důchodu. Dále žalobkyně podání doplnila na výzvu soudu a opětovně vyjádřila nesouhlas s rozsudkem, žádala především, aby byl potrestán viník, že dosud nic nezdědila. Má dluhy, je v exekucích, opatrovala maminku, po které měla dle platné závěti dědit vše. Po smrti matky [příjmení]. [příjmení] došlo k vykradení osobních věcí žalobkyně a věcí mé rodiny a do dnešního dne nebylo nic. Žalobkyně je skoro bezdomovec, nemá co jíst, nemá dostatečné prostředky na léčení a bydlení. Na počátku projednání dědictví sestra [anonymizováno] [příjmení] zpochybnila dědictví žalobkyně. Také zjistila podivné jednání vůči její osobě v rámci projednání dědictví. Zřejmě nebyl zájem, aby dědila vůbec. Nesouhlasila s tím, že bylo možno vše řešit již v průběhu jednání o dědictví. Vůbec nebyl zájem na její účasti na jednání, jde jí o to, aby došlo ke zjištění, kdo nese a nesl vinu na tom, že nic nezdědila. Prý je to vinou konkursu Zemědělského družstva ve [obec], ale k projednání jejího odvolání se účastnila v říjnu 2005 na Krajském soudu v Ostravě, kdy ji nic o tom nebylo řečeno, jen přislíbeno, že vše bude podrobně projednáno v dědickém řízení a žalovanou žádala o náhradu škody, ale to jen proto, že prý není možno a nebylo možno žalovat pracovníky soudu, notářku atd. Nemůže souhlasit se zamítnutím žaloby, která byla prostřednictvím právního zástupce doplněna podáním z 10. 7. 2019. Nesouhlasí s tím, že za doby projednání dědictví došlo ke konkursu Zemědělského družstva [obec] [obec]. Nesouhlasila také se zaplacením cestovních nákladů žalované, protože byla úspěšná, žádala, aby byli předvoláni praví viníci, např. sestra žalobkyně [příjmení] [příjmení] a další spoluvlastníci [anonymizováno] [příjmení], [příjmení] a další, kteří se podíleli na projednání dědictví, žádala, aby došlo ke zrušení zamítnutí či změně rozsudku, že konečně bude žalobkyně dědit bez exekucí dle usnesení Okresního soudu v Šumperku, sp. zn. 1 D 737/99 z 27. 7. 2004 a znovu projednání celého procesu a žádala o prominutí cestovních výloh straně žalované. Také žádala o ustanovení jiného právního zástupce na náklady státu, neboť nemá prostředky pro svého právního zástupce.

3. K odvolání žalobkyně se písemně vyjádřila žalovaná, která navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl jako věcně správný potvrzen. Žalobkyní nebyly v řízení tvrzeny, natož prokázány, relevantní skutečnosti, za kterých by měla být dovozována odpovědnost státu k náhradě škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Nebyl prokázán vznik a výše tvrzené škody ani příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem soudu či nezákonným rozhodnutím soudu a tvrzenou škodou. Délka dědického řízení vedeného před Okresním soudem v Šumperku pod sp. zn. 1 D 737/99 nebyla s ohledem na okolnosti předmětného případu nepřiměřená, ani zde nebyly žádné průtahy soudu. Jak již bylo v řízení před soudem prvého stupně zjištěno, délku dědického řízení ovlivnila žalobkyně sama svým jednáním (nereagováním na výzvy soudu a neustálým zasílám nejasných podání apod.). V případě pohledávky vůči Zemědělskému družstvu [obec] nebyla žalobkyni prokázána jakákoliv příčinná souvislost mezi tvrzenou nepřiměřenou délkou řízení a škodou. Povinnost přihlásit své pohledávky měli věřitelé dle § 20 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání v tehdy platném znění, tj. v daném případě tato povinnost žalobkyně měla být splněna do 5. 8. 2006, když první přezkumné jednání se dle sdělení správce konkurzní podstaty konalo 5. 6. 2006. Žalobkyni nic nebránilo přihlásit předmětnou pohledávku do konkurzního řízení, což mohla dokonce i v průběhu dědického řízení. Prohlášení konkurzu bylo všem oznámeno vyvěšením na úřední desce a bylo na žalobkyni, aby si střežila svá práva a o právní osud dlužníka se zajímala. Žalobkyní nebyla vůbec prokázána výše škody, když v konkurzním řízení by v této výši nemohla být nikdy žalobkyně uspokojena vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka. Tvrzení a důkazy o bonitě dlužníka a možném faktickém vymožení pohledávky ze strany žalobkyně navíc zcela chybělo. Pokud jde o akcie společnosti, neexistuje jakákoliv příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem soudu a škodou, kdy navíc žalobkyně netvrdila a neprokázala vůbec bonitu dlužníka, není tak zřejmá a je sporná výše případné škody. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vztahuje vědomost o škodě ke dni, kdy dlužníci vstoupili do likvidace, resp. byli vymazáni z obchodního rejstříku (rok 2003) je žalobou uplatněný nárok již promlčen. V případě krádeže v domě [adresa] [obec], nebylo žalobkyní tvrzeno ani prokázáno, jaké věci, jež měly být ukradeny, měla žalobkyně vlastnit a v jaké výši měla škoda vzniknout. Nebyla prokázána jakákoliv příčinná souvislost. Do domu bylo vniknuto za použití násilí a překonání překážek, nikoli tak, že by dům nebyl dostatečně zajištěn a uzamčen, nedošlo k žádnému nesprávnému postupu soudu či soudního komisaře. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně o škodě dozvěděla již v roce 2003 a žaloba byla podána v roce 2008, je i tento nárok žalobkyně promlčen. Pokud jde o další v žalobě vyjmenované pozemky, které nebyly zahrnuty do dědického řízení a rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 7. 2004, sp. zn. 1 D 737/99-153, pak se nejedná o nesprávný úřední postup soudu ani nezákonné rozhodnutí. Vydání usnesení o dědictví nebrání případnému dodatečnému projednání dědictví, pokud by další majetek zůstavitelky tu byl. Žalobkyni není nikterak bráněno, aby podala návrh na dodatečné projednání dědictví, kdy však je třeba, aby byly předmětné pozemky zapsány v katastru nemovitostí jako majetek zůstavitelky.

4. Odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení jemu předcházející podle § 206 a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. Po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

5. Žalobkyně v rámci odvolacího jednání zmínila otázku svého zastoupení ustanoveným zástupcem. K této námitce žalobkyně je třeba uvést, že žalobkyni byl v průběhu řízení na její žádost ustanoven zástupce v osobě advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který za žalobkyni odstranil vady žaloby. Ustanovení zástupce však bylo zrušeno usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 2. 2013, č. j. 10 C 128/2008-194 ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. 9. 2013, č. j. 12 Co 336/2013-208, a to výlučně pro chování žalobkyně, která neposkytovala ustanovenému zástupci potřebnou součinnost a zavdala tak důvodný podnět k žádosti o zrušení ustanovení advokáta podle § 20 odst. 2 zákona o advokacii, a to jak pro narušení nezbytné důvěry mezi advokátem a klientem, tak pro neposkytnutí potřebné součinnosti. Řízení o dovolání proti tomuto rozhodnutí bylo zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 11. 2015, č. j. 30 Cdo 4060/2015-356. Žalobkyně tak fakticky nevyužila dobrodiní zákona a neustanovení dalšího zástupce není tak porušením práva žalobkyně na právní pomoc (srov. usnesení NS ČR sp. zn. 20 Cdo 1316/2017).

6. Žalobkyně se touto žalobou domáhá náhrady škody, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem státu, spočívajícím v nepřiměřené délce dědického řízení po matce žalobkyně [jméno] [příjmení], zemřelé 20. 6. 1999, když rozhodnutí o dědictví podle usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 7. 2004, č. j. 1 D 737/99-153 nabylo právní moci dne 15. 12. 2005. Jednotlivé nároky, které z titulu náhrady škody po státu žalobkyně uplatňuje, specifikovala, že nemohla být uspokojena její pohledávka vůči Zemědělskému družstvu [obec] z titulu restitučního podílu podle rozhodnutí o dědictví, neboť pohledávka nebyla v zákonné lhůtě přihlášena v konkurzním řízení, žalobkyně nebyla upozorněna v rámci dědického řízení, že byl prohlášen konkurz a pokud by dědické řízení bylo skončeno v přiměřené lhůtě, k promeškání přihlášky nemuselo dojít. Škodu vyčíslila na částku 806.379 Kč. Další nárok, který k náhradě uplatnila v částce 15.741,75 Kč, spočívá v poklesu ceny akcií [anonymizováno] a [anonymizováno], že v důsledku nepřiměřené délky dědického řízení a nulové péče měly akcie v době rozhodnutí o dědictví nulovou hodnotu, když [právnická osoba] vstoupila do likvidace a [právnická osoba] zanikla. Dále z titulu krádeže v domě [adresa], ke které došlo vloupáním v průběhu dědického řízení, žádala škodu ve výši 247.500 Kč, když příčinou této škody dle vylíčení žalobkyně mělo být nedostatečné zabezpečení domu v průběhu dědického řízení proti krádeži. Posledně uvedeným nárokem ve výši 75.000 Kč je, že do dědictví nebyly zahrnuty pozemky v k. ú. [obec] v jejich výčtu v žalobě uvedeném.

7. Okresní soud po provedeném důkazním řízení dospěl ke skutkovým zjištěním, která obsáhl v bodě 14 napadeného rozsudku. Skutková zjištění a závěry z nich učiněné jsou správné, soudu nelze vytknout, že by důkazy hodnotil v rozporu se zásadami uvedenými v ustanovení § 132 o. s. ř., když se vypořádal s provedenými důkazy jak jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a skutkový závěr soudu je logickým vyústěním správně hodnocených důkazů.

8. Správné je i právní posouzení učiněné soudem prvého stupně podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti státu za škodu způsobenou pří výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, jehož příslušná ustanovení okresní soud v rámci odůvodnění napadeného rozsudku citoval.

9. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb. zakládá objektivní odpovědnost státu, jíž se nelze zprostit a která předpokládá současné splnění třech předpokladů: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Jejich existence musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich.

12. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci, a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení.

13. Okresní soud dále zcela správně rozhodl, že majetkovou újmu, kterou žalobkyně v řízení po státu uplatňuje, nelze tuto v režimu zákona č. 82/1998 Sb. odškodnit, neboť nejsou k tomu splněny materiální podmínky vzniku nároku.

14. Okresní soud učinil podrobné zjištění z obsahu dědického spisu vedeného Okresním soudem v Šumperku pod sp. zn. 1 D 737/99 (bod 6 odůvodnění rozsudku), na které odvolací soud pro stručnost odkazuje a dospěl k závěru, že delší doba dědického řízení byla způsobena výlučně samotnou žalobkyní, nikoliv nečinností soudu nebo notářky. Žalobkyně podle zjištění soudu z dědického spisu nevyhověla výzvám, které na ni byly opakovaně činěny ohledně předložení znaleckého posudku na cenu nemovitostí. Posudek nepředložila, ačkoliv opakovaně žádala o prodloužení lhůty. Soudem ustanovenému znalci neposkytla potřebnou součinnost a byla i upozorněna, že její vinou dochází k průtahům v dědickém řízení. Průběh dědického řízení byl dále komplikován ze strany žalobkyně tím, že činila nejasná podání, které náleželo vždy soudu vyřešit. Délka dědického řízení tkví v příčinách na straně žalobkyně, nedostatkem její součinnosti a komplikacemi spojenými s vyřizováním jejich opakovaných nejasných podání.

15. Škoda, kterou žalobkyně v řízení k náhradě uplatnila, nevznikla jako následek, který by bylo možné přičítat lhůtě, v jaké bylo rozhodnutí o dědictví po matce žalobkyně vydáno. Uplatněná škoda není v příčinné souvislosti s délkou trvání dědického řízení. Uvedený závěr okresní soud zcela správně a přesvědčivě v odůvodnění napadeného rozsudku, s odkazem na provedené důkazy, uvedl (bod 15).

16. Okresní soud zde správně poukázal na ustanovení § 175r o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2013, podle kterého v rozhodnou dobu platilo, že dědici mohou s věcmi nebo s jiným majetkem náležejícím do dědictví během dědického řízení nakládat nebo činit jiná opatření, přesahující rámec obvyklého hospodaření, jen se svolením soudu. Dědici mohli v době, kdy dědické řízení ještě nebylo skončeno, s věcmi nebo jiným majetkem zůstavitele nakládat nebo s ním činit jiná opatření. V případě zamýšleného úkonu přesahujícího rámec obvyklého hospodaření, bylo reálně možné vyžádat si v probíhajícím řízení o dědictví k tomuto úkonu souhlas soudního komisaře (soudu). Tuto možnost měla i žalobkyně, která byla jedním z více dědiců po zemřelé matce. Žalobkyně zcela nedůvodně vytýká žalované pochybení spočívající v tom, že osoby podílející se na dědickém řízení způsobily škodu tím, že pohledávku vůči zemědělskému družstvu [obec] nepřihlásily do konkursu prohlášeného na majetek družstva. Prioritně je třeba uvést, že taková povinnost notářskému komisaři (soudu) v průběhu dědického řízení rozhodně nesvědčí, právě s odvoláním na výše uvedené ustanovení § 175r o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2013 a dále, že konkurs na majetek uvedeného zemědělského družstva byl prohlášen až usnesením ze dne 11. 11. 2005 a přihlásit pohledávku do konkurzu bylo možné v průběhu lhůty 2 měsíce ode dne 5. 6. 2006, kdy se konalo první přezkumného jednání. V té době bylo dědické řízení již pravomocně skončeno, když usnesení o dědictví bylo vydáno 27. 7. 2004 a nabylo právní moci dne 15. 12. 2005. Správně okresní soud v odůvodnění uvedl, že žalobkyně jako jeden z dědiců po své matce měla možnost činit opatření nad rámec obvyklého hospodaření s akciemi, které byly zahrnuty do aktiv dědictví; například vyžádat si souhlas notářského komisaře (soudu) k jejich realizaci ještě před skončením dědického řízení. Žalobkyně však podle obsahu dědického spisu žádné úkony ve shodě s ustanovením § 175r o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2013 v průběhu dědického řízení žádné nečinila. Proto nelze činit žalovanou odpovědnou ani za škodu, kterou žalobkyně uplatňuje z titulu krádeže v domě [adresa] [obec]. Zcela správný a odpovídající dikci zákona je závěr soudu týkající se náhrady škody za pozemky, které v dědictví po matce žalobkyně nebyly projednány, neboť v tom případě svědčilo žalobkyni právo navrhnout dodatečné projednání dědictví za předpokladu řádného označení pozemků, které do dědictví měly být zahrnuty a projednány (§ 175x o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2013).

17. Krajský soud proto věcně správný rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. včetně správného výroku o nákladech řízení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. Žalobkyně s podaným odvoláním neuspěla, je povinna nahradit žalované i náklady odvolacího řízení podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalované náleží 3x 300 Kč jako paušální náhrada za 3 úkony (písemné vyjádření k odvolání, příprava k odvolacímu jednání a účast u odvolacího jednání) podle vyhl. č. 254/2015 Sb. K tomu dále cestovné motorovým vozidlem z [obec] do [obec] a zpět na jednání konané dne 17. 1. 2023. Náhrada za pohonné hmoty činí při spotřebě vozidla dle technického průkazu 4,4 l [číslo] km nafty, délce trasy 192 km a průměrné ceně paliva 44,10 Kč litr (§ 4 písm. c/ vyhl. č. 467/2022 Sb.) částku 415 Kč a dále za použití vozidla při základní sazbě 5,20 Kč km (§ 1 písm. b/ vyhl. č. 467/2022 Sb.) částku 998 Kč (192 km x 5,20 Kč). Cestovné v součtu činí částku 1.413 Kč. To s připočtením částky 900 Kč, činí celkem 2.313 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna zaplatit žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).