69 CO 146/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 18.474 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2020, č. j. 27 C 260/2016-312 a k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2020, č. j. 27 C 260/2016-331, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 3. 2020, č. j. 27 C 260/2016-333,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II. v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba do částky 9.801 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9.801 Kč od [datum] do zaplacení mění takto: „ Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9.801 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9.801 Kč od [datum] do zaplacení.“

III. V další napadené části výroku II. v rozsahu zamítnutí žaloby do částky 2.152 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.152 Kč od [datum] do zaplacení se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 4.142 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2.040 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 6.521 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení ve lhůtě tří dnů (výrok I.). Žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 11.953 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11.953 Kč od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II.), rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované státu – České republice částku, jejíž výše bude určena samostatným usnesením, a to ve lhůtě třídenní (výrok III.). Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2020, č. j. 27 C 260/2016-331 soud stanovil výši povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení ve vazbě k výroku III. rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2020, č. j. 27 C 260/2016-312 částkou 17.670,84 Kč. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 3. 2020, č. j. 27 C 260/2016-333 došlo k opravě usnesení okresního soudu ze dne 26. 2. 2020, č. j. 27 C 260/2016-331 tak, že správně zní, že výše povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení stanovená ve výroku III. rozsudku Okresního soudu v Olomouci činí 5.195 Kč.

2. Proti rozsudku okresního soudu v zákonem stanovené lhůtě podal odvolání žalobce, které zaměřil do výroku II. a souvisejícího výroku III. o nákladech řízení. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že soud dospěl k závěru, že vyúčtování za rok 2013 ve výši 11.953 Kč není vyúčtováním řádným, což soud dovozuje z toho, že žalované byla v rozporu s ust. § 6 zákona č. 67/2013 Sb. účtována při výpočtu nákladů na vytápění základní složka vycházející ze započitatelné podlahové plochy bytu o 50 % vyšší, kdy takového navýšení nemá oporu v zákoně a je s ním v rozporu. Odvolatel má za to, že právní posouzení věci je nesprávné, neboť soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá. Z citovaného ustanovení § 14 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění platném v roce 2014 vyplývá, že rozúčtování a vyúčtování nákladů na služby za zúčtovací období, které započalo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se provede podle dosavadních právních předpisů. V řízení jde o vyúčtování služeb za období od [datum] do [datum], tedy za období před účinností zákona č. 67/2013 Sb., a tento zákon na posuzované období nedopadá. Žalobce setrvává na tvrzení, že vyúčtování je řádné a je v souladu s platnými právním předpisy pro vyúčtování roku 2013, kdy základním předpisem pro rozúčtování tepla v tomto roce byla vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj ČR 372/2001 Sb., tedy podzákonná norma, která stanovila obecná pravidla rozúčtování nákladů na tepelnou energii. Z tohoto zákona odvolatel po citaci ust. § 4 odst. 1, § 4 odst. 2, § 4 odst. 4 argumentoval tím, že vzhledem k tomu, že rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné plochy v uvedené jednotce překročily hodnotu 40 % oproti průměru zúčtovací jednotky, vycházel zpracovatel výpočtu, [právnická osoba] a. s. z materiálu, vypracovaného autorizovaným inženýrem v oboru energetické auditorství Ing. [jméno] [příjmení] [právnická osoba] je odborná organizace v oblasti energetiky s celostátní působností a není tedy důvod pochybovat o správnosti vyúčtování. K žádosti žalované se k věci vyjadřoval i [anonymizováno] regulační úřad podáním, z jehož obsahu lze zdůraznit, že jedním ze základních principů uplatňovaných při rozúčtování nákladů tepelné energie pro vytápění, který z pravidel uvedené vyhlášky vychází, je rozvrh celkových nákladů na vytápění na složku základní a složku spotřební. Základní složka je rozdělena mezi konečné spotřebitele podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy každého bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné ploše bytů a nebytových prostor v zúčtovací jednotce. Ze samotné definice pojmu s názvem započitatelná podlahová plocha uvedeného ve vyhlášce vyplývá, že započitatelná podlahová plocha je upravená podlahová plocha s ohledem na výšku a sklon stropu, resp. vnitřní objem místností. V příloze [číslo] vyhlášky č. 372/2001 Sb. jsou dále uvedeny koeficienty pro stanovení započitatelné podlahové plochy s ohledem na způsob využití bytů či nebytových prostor. Z odborného vyjádření dále vyplývá, že konkrétní způsoby týkající se použití uvedených koeficientů korekcí či součinitelů vyhláška přímo neuvádí, protože vždy je nutné zohlednit příslušnou projektovou dokumentaci bytového domu, která je vždy pro konkrétní vytápěný dům zcela individuální. Ze žalobcem zaslaného podkladu je zřejmé, že samotný náměr indikátorů v jednotlivých bytových místnostech je upraven o tzv. přepočítací koeficient, který zohledňuje např. výkonnost otopných těles nebo např. polohu umístění bytové jednotky. Z podkladů je zřetelné, že žalované v jedné místnosti nebyly naměřeny žádné dílky. Z tohoto vyjádření vyplývá závěr, že v případě přepočtu měrné úhrady za teplo u bytové jednotky žalované je hodnota měrné úhrady za teplo k vytápění ve výši 97,36 Kč za m2 a její výši lze označit jako hraniční minimální přípustnou hodnotu. Z toho je zřejmé, že vyúčtování tepla je zcela správné. Pokud soud argumentuje tím, že si žalobce měl být vědom nezákonnosti vyúčtování a ve vyúčtování za rok 2014 je již následně započítána podlahová plocha nenavýšená, k tomu žalobce uvedl, že vyúčtování roku 2014 bylo provedeno podle jiných právních předpisů, když od [datum] byl již účinný nový občanský zákoník a právě zákon [číslo] který soud nesprávně aplikoval, když posuzoval správnost vyúčtování roku 2013. Žalobce doplnil, že osoba, která prováděla správu domu před vznikem žalobce, [anonymizována dvě slova] družstvo [anonymizováno], postupovala při vyúčtování stejně, vyúčtování byla projednávána soudem, který nekonstatoval žádná pochybení ve vyúčtování. Dále žalobce odkazoval na množství sporů vedených s žalovanou, v nichž dal soud za pravdu žalobci, přitom žalovaná vyúčtování služeb neplatí nadále a přístup žalované žalobce považuje za zjevné zneužití práva. Vyúčtování roku 2013 bylo zpracování k datu [datum] a žalované doručeno vhozením do schránky dne [datum] (správně [datum]). Žalovaná na toto vyúčtování žádným způsobem nereagovala, byť vyúčtování v části týkající se rozúčtování tepla nebylo následnými vyúčtováními změněno. Opravené vyúčtování k reklamaci jiného vlastníka bylo žalované doručeno dne [datum] vhozením do schránky a žalovaná odeslala svou reklamaci až po stanovené lhůtě, tedy [datum]. V neposlední řadě je nutno poukázat na skutečnost, že žaloba v této věci byla podána [datum], a pro obstrukce ze strany žalované je rozsudek soudu prvního stupně vydán po více než třech letech. Žalobce navíc doplnil, že společenství vlastníků jednotek vzniklo podle zákona č. 72/1992 Sb. Podle ust. § 1194 o. z. je společenství vlastníků jednotek právnická osoba, založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku a nesmí podnikat. Byť nejvyšší soud opakovaně judikoval, že podmínkou splatnosti vyúčtování je, že bude provedeno řádně, žalobce má zato, že v situaci, kdy je žalobcem společenství vlastníků jednotek, nastala by aplikací této judikatury situace, kdy jeden vlastník by nezaplatil za služby, které by odebral a spotřeboval, ostatní vlastníci nemají zákonnou ani jinou povinnost uhradit více, než sami spotřebovali. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhoval, aby rozhodnutí okresního soudu ve výroku II. bylo změněno tak, že žalované bude uložena povinnost uhradit žalobci částku 11.953 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení. S ohledem na tuto změnu pak žalobce navrhoval, aby bylo nově rozhodnuto o nákladech řízení podle úspěchu žalobce ve sporu.

3. Proti výroku I. rozsudku okresního soudu podala včasné odvolání žalovaná, která argumentovala tím, že soud prvého stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem ani označeným důkazům a rozhodnutí okresního soudu považuje za nesprávné. Namítala, že částka požadovaná žalobcem je neoprávněná a že v jiných bytech s větší spotřebou žádné nedoplatky nemají, když její spotřeba je absolutně minimální, tudíž není možné, aby musela cokoliv doplácet. Proti požadovanému nároku žalobce jako obranu žalovaná uplatňuje svoje další pohledávky, přičemž odkazuje na své podání z [datum], kde jsou tyto pohledávky uvedeny a dále na soudní spis zn. 15 C 309/2004 Okresního soudu v Olomouci, ve kterém se nachází dokumenty a podklady k těmto pohledávkám. V řízení pod sp. zn. 15 C 309/2004 žalovaná uvedla, že splácela v roce 2003 až 2004 plastová okna ve výši 25.000 Kč, kterých se vzdala a tuto částku jí žalobce dluží, dále uplatňuje svoji platbu ve výši 25.000 Kč na obranu jako vzájemnou pohledávku, kterou uhradila za plastová okna, ale nebyla jí dodána. Žalovaná namítá, že neexistuje zákonný ani smluvní podklad pro nárok požadovaný žalobcem a že má naopak ona řadu pohledávek vůči žalobci, tj. nárok na smluvní pokutu a nárok na náhradu škody. Žalovaná dále namítá, že jí žalobce navýšil platby za služby neoprávněně a že ostatní vlastníci bytových jednotek platí méně než ona. Žalovaná argumentovala tím, že byla léta poškozována, že jí byly nezákonně navyšovány náklady na jí spotřebované služby, zejména za topení, tudíž se jedná o platby, ke kterým není povinná, případně o bezdůvodné obohacení na straně žalobce, které je povinen vydat, což rovněž uplatňuje jako svoji obranu. Navrhovala proto, aby rozhodnutí okresního soudu bylo změněno tak, že žaloba bude zamítnuta.

4. Po jednání před odvolacím soudem dne [datum], žalovaná založila do spisu listiny, kterými brojila proti tomu, že o jednání nebyla informována a žádala proto, aby bylo zrušeno, neboť jí soud znemožnil osobní účast u jednání a znovu vznesla námitku podjatosti vůči JUDr. [příjmení] [příjmení] a ostatním soudcům. K těmto námitkám odvolací soud ve stručnosti uvádí, že o námitce podjatosti, která byla žalovanou uplatňována opakovaně, bylo ve vztahu k soudcům odvolacího soudu rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 11. 2021, č. j. Nco 25/2021-418, kdy vrchní soud rozhodl, že soudci Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, jmenovitě Mgr. Jaromír Synek, JUDr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení] nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 69 Co 146/2021. Ve vztahu k dalším námitkám žalované, že o jednání před odvolacím soudem nebyla informována odvolací soud uvádí, že žalovaná v řízení byla řádně zastoupena nejvyšším soudem jí ustanoveným zástupcem Mgr. [jméno] [příjmení] a prostřednictvím tohoto zástupce byla žalovaná k odvolacímu jednání řádně předvolána.

5. Odvolání je přípustné, bylo podáno osobami k tomuto úkonu oprávněnými a včas a obsahuje i způsobilé odvolací důvody, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek a usnesení okresního soudu, a to v celém jeho rozsahu, přezkoumal řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení s důrazem na uplatněné odvolací důvody obou účastníků, tak jak byly obsahově vylíčeny, v režimu neúplné apelace dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné, odvolání žalované důvodným shledáno nebylo.

6. Předně krajský soud považuje za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů, a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje. Vzhledem k odvolací argumentaci žalobce krajský soud doplnil dokazování, a to o listinu označenou [anonymizováno] na [příjmení] žádost (ke stížnosti žalované na vyúčtování služeb za rok 2013) vydanou [anonymizováno] regulačním úřadem, [ulice a číslo], [obec], dne [datum]. Tento důkaz, kterým žalobce hodlal prokazovat řádnost vyúčtování služeb za rok 2013, byť byl předložen žalobcem až v odvolacím řízení, považuje odvolací soud za přípustný, splňující podmínky ust. § 205a písm. d) o. s. ř., neboť s ohledem na právní posouzení věci a závěr okresního soudu o tom, že vyúčtování řádné není, se okresní soud nezabýval ve vztahu k žalobci poučovací povinností dle § 118a o. s. ř. Z této listiny odvolací soud zjistil, že ERÚ sděluje, že jedním ze základních principů při rozúčtování nákladů tepelné energie pro vytápění je rozvrh celkových nákladů na složku základní a složku spotřební. Dále sděluje, že základní složka je rozdělena mezi konečné spotřebitele podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy každého bytu nebo nebytového prostoru. Ze samotné definice pojmu s názvem započitatelná podlahová plocha uvedeného ve vyhlášce vyplývá, že započitatelná podlahová plocha je upravená podlahová plocha s ohledem na výšku a sklon stropu, respektive vnitřní objem místnosti, a to vše dle přílohy [číslo] vyhl. č. 372/2001 Sb., kde jsou uvedeny koeficienty pro stanovení započitatelné podlahové plochy s ohledem například na způsob využití bytu či nebytových prostor. [příjmení] spotřební je rozdělena mezi konečné spotřebitele úměrně výší náměrů měřičů tepelné energie nebo indikátoru vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod, které zohledňují i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohu. Z žalovanou zaslaného dokladu („ individuální rozúčtování nákladů“) ERÚ zjistil, že je zřetelné, že samotný náměr indikátorů v jednotlivých bytových místnostech je dále upraven o tzv. přepočítací koeficient, který zohledňuje například výkonnost otopných těles nebo například polohu umístění bytové jednotky a je zřetelné, že v jedné místnosti žalované nebyly naměřeny žádné dílky. [příjmení] nevznikaly radikální rozdíly v měrných nákladech na vytápění jednotlivých bytových jednotek od průměrných nákladů, je stanovena maximální odchylka. V návaznosti na ust. § 4 odst. 4 vyhl. č. 37/2001 Sb. jsou uplatňovány při výpočtu takzvané korekční jednotky neměřeného tepla, jejichž uplatnění lze spatřovat v narovnání stavu, který by nastal, kdyby do rozúčtování byla započítávána jen ta část tepla, která jsou registrována indikátory na otopných tělesech. Z obdrženého dokladu předloženého žalovanou„ individuální rozúčtování nákladů“ vyplývá, že měrná úhrada za teplo k vytápění je 162,18 Kč/m2 (podíl nákladů na vytápění a celkové přepočtené započitatelné plochy v bytovém domě). Interval přípustných měrných nákladů v rámci maximální přípustné odchylky podle ust. § 4 odst. 4 vyhlášky následně tedy dosahuje hodnot od 97,31 Kč/m2 do 227,05 Kč/m2. V případě výpočtu měrné úhrady za teplo bytové jednotky žalované (včetně zohlednění přičtených dílků) je hodnota měrné úhrady za teplo k vytápění ve výši 97,36 Kč/m2 a její výši lze označit jako hraniční minimální přípustnou hodnotu.

7. V předmětném sporu se žalobce (společenství vlastníků jako právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku) domáhá po žalované, jako vlastnici bytové jednotky, jež se nachází v domě spravovaném žalobcem, aby jí byla uložena povinnost zaplatit částku 18.474 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného nedoplatku za vyúčtování služeb spojených s užíváním bytové jednotky za roky 2013 a 2014. Z obsahu vyúčtování je zřejmé, že na zálohách bylo žalovanou za rok 2013 celkem zaplaceno 30.000 Kč a celkové náklady na jednotku za tento rok činily 41.953,37 Kč, za ústřední vytápění bylo účtováno 6.455 Kč (zaplaceno 4.920 Kč), nedoplatek vznikl ve výši 11.953 Kč. Toto vyúčtování bylo žalované odesláno doporučenou poštou, a protože nebyla zastižena, byla zásilka ode dne [datum] uložena k vyzvednutí na poště, kde si adresát zásilku v úložní době nevyzvedl. Dle nákladů rozúčtování na ústřední vytápění [právnická osoba] pro jednotku žalované za období roku 2013 tyto činily v roce 2013 celkem 6.455 Kč, přičemž jako započitatelná podlahová plocha bytu žalované bylo uvedeno 44,20 m² a jako přepočtená započitatelná podlahová plocha bytu žalované bylo uvedeno 66,30 m² (podlahová plocha byla takto navýšena o 50 %). Žalovaná reklamovala nesprávně účtované náklady na vytápění a ohřev teplé vody, neodpovídající skutečné podlahové ploše jí užívaného bytu, reklamace byla jako opožděná žalobcem odmítnuta. Pro vyúčtování zálohových plateb a pevných plateb za období od [datum] do [datum] pro předmětnou bytovou jednotku žalované vznikl v souvislosti s užíváním a vlastnictvím jednotky nedoplatek ve výši 6.521 Kč. Na zálohách bylo žalovanou za rok 2014 zaplaceno 30.000 Kč a celkové náklady za jednotku za rok 2014 činily 36.520,97 Kč, za ústřední vytápění bylo potom účtováno 3.508 Kč. Vyúčtování bylo žalované zasláno doporučenou poštou a zásilka byla jí osobně převzata dne [datum].

8. Pokud se jedná o vyúčtování za rok 2014, odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry okresního soudu o tom, že toto vyúčtování obsahuje veškeré náležitosti řádného vyúčtování podle zákona 67/2013 Sb., postup žalobce při vyúčtování byl ve smyslu ust. § 1181 o. z. ve spojení s § 7 zákona č. 67/2013 Sb. správný. Žalobce vystavil doklad nazvaný„ individuální rozúčtování nákladů“, ve vyúčtování je přehledně uvedena skutečná výše nákladů na služby dle členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh tak, že výše případných rozdílů ve vyúčtování je zřejmá a kontrolovatelná. Vyúčtování bylo žalované řádně doručeno a fakticky k období roku 2014 nevznášela žalovaná žádné námitky.

9. Vzhledem k tomu, že vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu za rok 2014 obsahuje všechny předepsané náležitosti, řádné vyúčtování přivodilo splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování a jestliže okresní soud zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci za rok 2014 částku 6.521 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, byl tento postup správný a v této části byl proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný výrokem I. potvrzen.

10. Pokud jde o vyúčtování za rok 2013, toto okresní soud považoval za vyúčtování, které nemělo náležitosti řádného vyúčtování, a to z toho důvodu, že v rozporu s ust. § 6 zákona [číslo] 2013 byla žalované účtována při výpočtu nákladů za vytápění základní složka vycházející ze započitatelné podlahové plochy bytu o 50 % vyšší a takovéto navýšení dle závěru okresního soudu nemá oporu v zákoně (zákon č. 67/2013 Sb.). Okresní soud proto žalobu ve vztahu k vyúčtování za rok 2013 výrokem II., tj. v části 11.953 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, zamítl.

11. Právní závěry rozsudku okresního soudu ohledně vyúčtování za rok 2013 nemohou být odvolacím soudem akceptovány, a to s ohledem na nesprávné právní posouzení věci. Okresní soud při posuzování řádnosti vyúčtování za rok 2013 vycházel ze zákona č. 67/2013 Sb., jehož účinnost však nastala až ode dne [datum] a podle přechodných ustanovení § 14 zákona č. 67/2013 Sb. se nároky vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona posuzují podle dosavadních právních předpisů, proto bylo namístě při zjišťování náležitostí řádného vyúčtování za rok 2013 postupovat podle vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele. Z pohledu této vyhlášky se odvolací soud zabýval otázkou, zda žalobce provedl řádné vyúčtování plateb za služby za rok 2013 u jednotky ve vlastnictví žalované a dospěl k závěru, že vyúčtování předložené žalobcem má náležitosti řádného vyúčtování v jednotlivých položkách, na základě kterých byl odvolací soud schopen toto vyúčtování přezkoumat a určit správnou výši vyúčtování.

12. Pro kontrolu řádného vyúčtování vyšel odvolací soud ze závěrů podaných [anonymizováno] regulačním úřadem, který pochybení při rozúčtování nákladů žalobcem neshledal. Postup rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění bytové jednotky žalované respektuje interval přípustných měrných nákladů v rámci maximální přípustné odchylky podle ust. § 4 odst. 4 vyhl. č. 372/2001 Sb., hodnota měrné úhrady za teplo k vytápění je 97,36 Kč za m2, v této výši ji lze označit jako hraniční minimální přípustnou hodnotu. Z této měrné úhrady za teplo vycházel odvolací soud a přepočetl tento údaj na skutečné rozměry započitatelné podlahové plochy žalované (44,2 m2), nikoliv přepočtené započitatelné podlahové plochy bytu (66,30 m2), a po vynásobení se jedná o částku 4.303 Kč namísto žalobcem účtované částky 6.455 Kč a představující rozdíl 2.152 Kč.

13. Odvolací soud se neshoduje s argumenty žalobce, že při vyúčtování služeb k navýšení podlahové plochy u žalované o 50 % došlo v důsledku korekce, kterou umožňuje ust. § 4 vyhl. č. 372/2001 Sb. Zpráva [anonymizováno] regulačního úřadu k výkladu principů rozúčtování definuje pojem s názvem započitatelná podlahová plocha s odkazem na uvedenou vyhlášku, jako upravenou podlahovou plochu o jednotlivé koeficienty, které jsou přílohou této vyhlášky. Koeficienty slouží k eliminaci rozdílů v měrných nákladech na vytápění jednotlivých bytových jednotek od průměrných nákladů, a to právě stanovenou maximální odchylkou (§ 4 odst. 4 vyhl. č. 372/2001 Sb.), při výpočtové metodě zajišťuje eliminace vysoké rozdíly za úhradu s použitím korekcí a výpočtových metod, které zohledňují i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou. [příjmení] náměr indikátorů byl u žalované, u které nebyly v jedné místnosti naměřeny žádné dílky (což potvrzuje sama žalovaná argumentem, že nemůže mít nedoplatek, pokud topí minimálně a de facto se tak nechává vytápět sousedními byty a stupačkami), upraven o tzv. přepočítací koeficient, zohledňující výkonnost otopných těles. Šetřením bylo zjištěno, že interval přípustných měrných nákladů v rámci maximální přípustné odchylky podle ust. § 4 odst. 4 vyhlášky následně u žalované dosahoval minimální přípustné hodnoty 97,31 Kč/m2, s touto hodnotou bylo při vyúčtování počítáno. Pokud žalobce při vyúčtování jako další korekci přepočítává podlahovou plochu bytové jednotky žalované (navyšuje ji o 50 %), tak tento postup nemá oporu v předpisech vyúčtování regulující a nelze jej považovat za správný.

14. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v části výroku II. změnil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 9.801 Kč s příslušenstvím poté, co částečně žalobu co do 2.152 Kč s příslušenstvím zamítl.

15. Pokud se jedná o námitky vyplývající z velkého množství podání, které žalovaná v průběhu řízení soudu předkládala, je z nich zřejmá námitka promlčení, ke které odvolací soud uvádí, že nárok žalobce promlčen být nemůže, neboť vyúčtování služeb je považováno za včasné, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období (§ 1181 odst. 1 o. z.), zúčtovací období za rok 2013 tedy nastalo v průběhu roku 2014 a pokud žalobcem byla podaná žaloba [datum], tedy v rámci běhu 3leté obecné promlčecí doby (§ 629 o. z.), byla podána včas.

16. Z jakých důvodů nelze přihlížet k dalším námitkám žalované ve vztahu k uplatnění vzájemných nároků vůči žalobci, a to v částce 25.000 Kč, kterou uhradila za plastová okna, k jejichž výměně nedošlo, odkazuje odvolací soud na správné odůvodnění okresním soudem.

17. Jelikož došlo ke změně rozhodnutí okresního soudu, odvolací soud rozhodoval podle § 224 odst. 2 o. s. ř. i o nákladech řízení před soudem prvého stupně. Odvolací soud postupoval při stanovení výše nákladů řízení před okresním soudem dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce, který se domáhá zaplacení částky 18.474 Kč byl úspěšný co do částky 16.322 Kč a přísluší mu tak poměrná část náhrady nákladů řízení ve výši 76,7 %. Za účelně vynaložené náklady lze považovat 5 úkonů právní služby (sepis žaloby, příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k odporu ze dne [datum] a účast u jednání před okresním soudem dne [datum] trvajícího déle jak 2 hodiny) x 1.860 Kč za jeden úkon, celkem 9.300 Kč, režijní paušál 1.500 Kč, celkem 10.800 Kč a po započtení uhrazeného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč se jedná o částku 11.800 Kč. S přihlédnutím ke znalostem majetkové a finanční situace žalované z úřední činnosti, která v předmětném řízení vedla k přiznání osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu a s přihlédnutím k tomu, že žalobcem předložené vyúčtování nákladů na tepelnou energii v bytě žalované obsahovalo neodůvodněné navýšení podlahové plochy, což se projevilo v délce předmětného sporu, odvolací soud hodlal ve věci využít moderační právo podle § 150 o. s. ř. I přes nesouhlas žalobce s takovým postupem odvolací soud moderační právo podle § 150 o. s. ř. vůči žalované použil a uložil jí povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně náklady ve výši jedné poloviny, tj. částku 4.142 Kč.

18. Za podmínek ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. byly žalobci částečně přiznány náklady za zastoupení advokátem, a to v rozsahu 76,7 % z celkových nákladů 5.320 Kč (2 x 1.860 Kč, režijní paušál a soudní poplatek), v poměru úspěchu se jedná o částku 4.080 Kč. Za použití moderačního práva vůči žalované s odkazem na odůvodnění shora soud uložil žalované povinnost zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2.040 Kč.