69 Co 146/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o určení vlastnictví k vozidlu, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 20. 2. 2024, č. j. 10 C 189/2023-80,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 7.880 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že žalobce není vlastníkem auta tovární značky , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , SPZ, od září 2014 (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 10.164 Kč ve lhůtě třídenní (výrok II.).

2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadl žalobce, který okresnímu soudu vytýkal, že na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, skutkový stav zjistil neúplně, učinil nesprávné právní závěry a nepřihlédl ke skutečnostem a jím označeným důkazům ve formě výslechu svědka, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b o. s. ř. Odvolatel rekapituloval skutkové závěry okresního soudu o tom, že žalobce předmětné vozidlo prodal v prosinci 2014 svědku , jméno FO, za kupní cenu 16.500 Kč s tím, že tato cena byla uhrazena při podpisu smlouvy, kdy došlo nejen k předání vozidla, ale i k vydání veškerých nezbytných dokladů k němu příslušející, včetně plné moci bez ověřených podpisů se závěrem, že prodej vozidla zprostředkoval slyšený svědek , jméno FO, . K těmto skutkovým závěrům dospěl soud prvého stupně na základě svědkem , jméno FO, předložené úplné identické kupní smlouvy ze dne 9. 12. 2014 jako smlouvy, která byla soudem vyžádána od pojišťovny Kooperativy. Dle názoru okresního soudu byly touto listinou a výpovědí svědka , jméno FO, prokázány veškeré významné skutečnosti týkající se uzavření kupní smlouvy mezi žalobcem a svědkem , jméno FO, , včetně postavení osoby – svědka , jméno FO, jako zprostředkovatele prodeje předmětného vozidla. Z těchto skutkových závěrů okresní soud pouze správně vyhodnotil, že žalobce pozbyl vlastnické právo k předmětnému vozidlu, a to na základě kupní smlouvy s tím, že neprokázal, že kupujícím byl žalovaný a že to byl právě on, kterému vozidlo za cenu 16.500 Kč prodal. Žalobce dále ve svém odvolání rekapituloval, jakým způsobem byla okresním soudem vyhodnocena výpověď svědkyně , jméno FO, a výpověď svědka , jméno FO, , s čímž se odvolatel v žádném případě nemůže ztotožnit zvláště, pokud se týká hodnocení věrohodností jím označeného svědka , jméno FO, , který potvrdil z pohledu žalobce na rozdíl od svědka , jméno FO, , kterou považuje za nevěrohodnou a účelovou ve vztahu k procesní obraně žalovaného, jeho tvrzení o vzniku kupní smlouvy mezi ním a žalovaným. Vyhodnocení svědecké výpovědi svědka , jméno FO, provedl okresní soud na základě jím předložené smlouvy jednoznačně tak, že touto smlouvou a na ní navazující výpovědi svědka , jméno FO, bylo prokázáno, že , jméno FO, byl zprostředkovatelem prodeje jeho vozidla na inzerát, že předal svědkovi vozidlo, včetně veškerých dokladů a taktéž převzal kupní cenu 16.500 Kč, přestože v tomto směru žádné tvrzené skutečnosti prokázány nebyly a svědecká výpověď tohoto svědka nemůže být věrohodná již z tohoto titulu, že s tímto svědkem hovořil žalovaný před provedením jeho výslechu k důkazu. Odvolatel namítal, že z dopsaných údajů kupujícího na přední straně kupní smlouvy není uvedeno místo jeho pobytu, je zde uvedena neúplná adresa, ale byl to právě žalovaný, který ještě bez svého zástupce při jednání dne 19. 12. 2023, kdy byl opětovně dovyslechnut svědek , jméno FO, , uvedl, že s , jméno FO, mluvil telefonicky, že má na svědka i telefonní číslo a že bydlí ve , adresa, . Jeho informace však nekorespondují s popisem prodeje, které uvedl svědek při své výpovědi učiněné 13. 2. 2024. Dále obsahem odvolání jsou důvody, které vedly žalobce k prodeji vozidla, prodejem vozidla se nikdy předtím nezabýval, na rozdíl od žalovaného, který s tím má letité zkušenosti. Rozhodnutí okresního soudu zcela absentuje vyhodnocení výpovědi svědka , jméno FO, , pokud se týká jeho, přítomnosti žalobce a přítomnosti jeho sestry v den předcházející dni, ve kterém bylo z jeho strany vozidlo žalovanému odevzdáno po jí provedené prohlídce předchozího dne a umožněno předání veškerých dokladů s tímto nakládat a nabýt tak vlastnické právo po provedené úhradě kupní ceny ve výši 10.000 Kč. V tomto směru zcela kuse bez logických návazností, vyhodnotil okresní soud i výpověď sestry žalobce , jméno FO, , která koresponduje s výpovědí svědka , jméno FO, , pokud se týká chování žalovaného ve vztahu smluvní strany kupujícího vztahující se k povinnostem vyplývajících ze smluvního vztahu kupní smlouvy obecně. Dále se odvolatel vyjadřoval ke způsobu nabytí předmětné kupní smlouvy, kterou zaslal pojišťovně a údaje z ní vyplývající žalobce ujišťují o nepoctivém nemravném chování žalovaného. V době prodeje vozidla od žalovaného žádné vyhotovení smlouvy neobdržel, obdržel pouze kvitanci o zaplacení částky 10.000 Kč vystavené žalovaným, který již z důvodu délky doby od jeho vystavení neměl k dispozici. V souvislosti se zrušením pojistné smlouvy byl vyzván k zaslání kupní smlouvy, telefonoval žalovanému, který uvedl, že je auto již pryč, že je vše v pořádku a zaslal mu neúplnou kupní smlouvu. Naprosto identickou kupní smlouvu a již se stranou obsahující kupní cenu předložil svědek , jméno FO, v souvislosti se svědeckou výpovědí. Žalobce je přesvědčen, že důvodem chybějící stránky smlouvy byl úmysl žalovaného zakrýt údaj o kupní ceně, která proti mu vyplacené částce 10.000 Kč byla o částku 6.500 Kč vyšší. O úmyslu neprovést přepis vozidla svědčí i skutečnost dalšího prodeje automobilu osobě paní , jméno FO, . Zůstává otázkou, proč žalovaný žalobci úplné znění smlouvy i se stránkou o kupní ceně nezaslal, tato náležitost kupní smlouvy vyšla najevo až po předložení úplné kupní smlouvy svědkem , jméno FO, , když kupní cena byla vyšší o 6.500 Kč, což byl zisk žalovaného. Žalovanému uvěřil v jeho tvrzení o přepisu vozidla na jeho osobu, které auto prodal, což byl jednoznačně žalovaný a nikdo jiný. O tom, že fakticky žalovaný nezrealizoval přepis vozidla se dozvěděl až ve chvíli, kdy mu přišla první výzva o zaplacení platby související s vlastnictvím vozidla. Ze všech těchto důvodů navrhoval, aby odvolací soud po doplnění a zopakování dokazování dospěl k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvého stupně a odvoláním napadené výroky I. a II. rozsudku změnil tak, že určovacímu návrhu vyhoví a přizná mu náklady řízení.

3. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobce argumentoval tím, že žalobce pouze opakuje tvrzení učiněná v řízení před okresním soudem. Přestože žalobce jako odvolací důvod uvádí, že nalézací soud na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým závěrům, veškeré jeho odůvodnění představují pouze opakovaná tvrzení učiněná u nalézacího řízení. V podaném odvolání nejsou žalobcem uváděna žádná konkrétní pochybení nalézacího soudu při hodnocení provedených důkazů, které zcela se skutkovým závěrem soudu korespondují. Hodnotícímu soudu nalézacího soudu nelze nic vyčíst, jeho závěry odpovídají provedeným důkazům a jejich vyhodnocení je logické a konzistentní a ani samotný žalovaný nic takového ve svém podání neuvádí. Jak správně věc po skutkové stránce uzavřel nalézací soud, žalobce v předmětné době prostřednictvím svědka , jméno FO, prodával předmětné vozidlo, který mu nakonec s prodejem skutečně pomohl, ale nic z provedených důkazů, vyjma tvrzení samotného žalovaného, není nic, co by jej spojovalo s předmětným vozidlem. Pro úplnost žalovaný dodal, že z popudu žalovaného byl v průběhu nalézacího řízení i opakovaně vyslechnut svědek , jméno FO, , ale ani jeho opakovaný výslech nepřinesl nic, co by prokazovalo tvrzení žalobce. Nalézací soud zcela správně vyhodnotil jako zásadní výpověď svědka , jméno FO, , který prokazatelně neměl a nemá žádný vztah k účastníkům řízení, a navíc jeho výpověď zcela odpovídá provedeným listinným důkazům, včetně výpisu ČKP evidovaných pojistných smluv. S ohledem na uvedené žalovaný navrhoval, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno.

4. Odvolání žalobce je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, přezkoumal i řízení vydání tomuto rozsudku předcházející s důrazem na uplatněné odvolací důvod podle § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

5. Odvolatel přisvědčil okresnímu soudu v jediném jeho zjištění, že žalobce pozbyl vlastnické právo k předmětnému vozidlu, a to na základě kupní smlouvy. Prostřednictvím odvolacích důvodů dle § 205 odst. 2 písm. d) a e) o. s. ř. namítal, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, kdy jednak uváděl do kontextu obsah výpovědi svědkyně , jméno FO, , sestry žalobce, z jejíž výpovědi nezjistil okresní soud žádné relevantní skutečnosti a svědka , jméno FO, , jehož výpověď nepovažuje za zcela věrohodnou, naopak uvěřil výpovědi svědka , jméno FO, a jím předložené kupní smlouvy, na základě jejíhož obsahu dospěl okresní soud k závěru o nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalovaného.

6. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.

7. Po přezkoumání obsahu spisu odvolací soud dospívá k závěru, že námitku žalobce ve vztahu k nesprávným skutkovým zjištění akceptovat nelze. Okresní soud hodnotil provedené důkazy konformně a pečlivě svoje skutkové závěry odůvodnil, především řádně vysvětlil, proč nepovažoval verzi příběhu svědka , jméno FO, o prodeji automobilu právě žalovanému za věrohodnou, natož přesvědčivou, a to z důvodů rozporu v jeho tvrzeních o tom, kým byla kupní smlouva na předmětné auto uzavřena. Na druhou stranu okresní soud pečlivě hodnotil verzi svědka , jméno FO, a jím předloženou kupní smlouvu, korespondující s ostatními listinami (zprávy pojišťoven), tedy důkazy, které na sebe navazují časově, vzájemně korespondují a vytvářejí ucelený obraz. Z obsahu odvolání je zcela zřejmé, že žalobce dotváří skutkový stav vlastní verzí, která však neodpovídá v řízení provedeným důkazům.

8. Krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů, která přejímá a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací soud rovněž akceptuje závěry okresního soudu ve vztahu k zamítnutému důkaznímu návrhu, kdy okresní soud v bodě 10. písemného odůvodnění rozsudku zcela podrobně popsal, z jakých důvodů neprovedl výslech svědka , jméno FO, , kterého k důkazu opětovně navrhoval žalobce v rámci odvolacího řízení, a to jednak z důvodů, že se nejedná o důkaz vymykající se koncentraci řízení a pokud by se mělo jednat o důkaz, který měl sloužit ke znevěrohodnění žalovaného, který měl působit na svědka , jméno FO, , pak sám tento svědek v rámci svých opakovaných výpovědí nepotvrdil, že by byl žalovaným jakkoliv ovlivňován.

9. V rámci právního hodnocení okresní soud odkázal na judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 254/2016, nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 114/20 ze dne 9. 11. 2021) a v ní přijaté závěry. Z těchto závěrů okresní soud při svém rozhodování vycházel, poté, co dospěl k závěru, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, spočívající v dosažení rozhodnutí civilního soudu o určení, že daná osoba (žalobce) vlastníkem vozidla není. Bylo tedy na žalobci, aby označil osobu, která po uzavření kupní smlouvy o prodeji vozidla porušila povinnost podat společnou žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla do registru silničních vozidel (§ 8a odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb.).

10. Se závěry okresního soudu, že žalobce sice prokázal, že pozbyl vlastnické právo k předmětnému vozidlu, a to na základě kupní smlouvy uzavřené dne 9. 12. 2014, avšak neprokázal, že kupujícím a novým vlastníkem vozidla byl žalovaný, se krajský soud shoduje. Provedenými důkazy (k jejichž hodnocení okresním soudem se odvolací soud vyjádřil shora), bylo prokázáno, že předmětné vozidlo od žalobce koupil nikoliv žalovaný, ale svědek , jméno FO, , který průběh události prodeje, ve kterém svědek , jméno FO, vystupoval jako zprostředkovatel žalobce, nejen popsal, ale i doložil zejména uzavřenou kupní smlouvou, na které je jeho podpis. Smlouvu uzavřenou dne 19. 12. 2014 pak svědek zaslal pojišťovně, což potvrzují informace Kooperativy pojišťovny a.s. o tom, že žalobce ukončil pojistnou smlouvu dne 11. 12. 2014, a to z důvodu změny vlastníka předmětu pojištění. Svědek , jméno FO, pak zcela přesvědčivě i z pohledu odvolacího soudu popsal, z jakých důvodů nemohl dosáhnout změny zápisu vlastníka vozidla, neboť neměl plnou moc s ověřeným podpisem žalobce, který v té době byl ve Francii.

11. Na závěr krajský soud pouze dodává, že situace, v níž se žalobce ocitl, je důsledkem porušení zákonné povinnosti a bylo na žalobci, aby jednal při prodeji auta obezřetně a odpovědně tak, aby mohl splnit svou zákonnou povinnost požádat o zápis změny vlastníka vozidla; požadované doklady mohl bez obtíží obstarat již před převodem vlastnického práva k vozidlu.

12. Lze proto uzavřít, že závěr okresního soudu, že v řízení nebylo prokázáno, že by předmětné auto od žalobce jim označený žalovaný koupil, tedy že by byl někdy jeho vlastníkem. Žalovaný tedy nemůže být v tomto sporu pasivně legitimován, a proto krajský soud rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to i ve výroku o nákladech řízení, při jejichž výpočtu a určení okresní soud nepochybil.

13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce nebyl s odvoláním úspěšný a žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, kterým je odměna za zastupování advokátem ve výši 5.000 Kč za 2 úkony po 2.500 Kč (vyjádření a účast u odvolacího jednání), dále paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2x 300 Kč a dále cestovné na trase , adresa, a zpět celkem , hodnota, Kč, po navýšení o 21 % DPH ve výši 1.368 Kč, se jedná o částku 7.880 Kč.