69 CO 147/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem gen. Svobody číslo , PSČ obec zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. jméno příjmení , datum narození bytem adresa 2. jméno příjmení , datum narození bytem adresa 3. jméno příjmení , datum narození bytem adresa všechny zastoupeny advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 14.000 Kč s příslušenstvím a částku 5.600 Kč, k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 31. 1. 2022, č. j. 103 C 30/2018-87,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalované 1., 2. a 3. jsou povinny zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5.688 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovaným 1. až 3. povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 14.000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a částku 5.600 Kč ve lhůtě třídenní (výrok I.). Žalovaným 1. až 3. pak uložil povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení částku 20.542 Kč v téže lhůtě (výrok II.). Žalovaným 1. až 3. uložil povinnost zaplatit České republice společně a nerozdílně na účet Okresního soudu v Jeseníku na náhradu nákladů řízení částku ve výši 3.550 Kč ve lhůtě třídenní (výrok III.).

2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadly žalované, a to v celém jeho rozsahu z důvodů nesprávných skutkových zjištění a závěru, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolatelky se neshodují se závěrem okresního soudu, který neshledal, že by původní žalovaný byl při uzavírání kupní smlouvy rozrušený nebo lehkomyslný. Mají naopak za to, že v souzené věci došlo k prokázanému zneužití důvěry a zranitelnosti spotřebitelů v průběhu tzv. předváděcí akce nekalými obchodními praktikami ze strany žalobce. V rámci konkrétní předváděcí akce mělo zúčastněné spotřebitele přesvědčit ke koupi nabízených produktů zejména jistě„ zábavné a vzrušující“ slosování o slevy, které však reálně vůbec neexistovaly, respektive se původnímu žalovanému v konečném důsledku (tedy ve srovnání se skutečnou tržní hodnotou zboží) značně prodražily. Cílem řízení najevo vyšlých klamavých obchodních praktik žalobce bylo přesvědčit nerozhodnuté zákazníky k takovému spotřebitelskému chování, ze kterého získá jako prodejce přínos, jaký by za jiných okolností nezískal nebo získal jen s daleko většími obtížemi. Takovéto jednání je nutno označit jako vědomé zneužití situace či okolností, které žalobci umožnilo manipulovat se spotřebitelským jednáním dotčené osoby ve svůj vlastní prospěch. Takovému nemravnému jednání nemůže být ze strany soudu poskytnuta právní ochrana, byť by se žalobce dovolával zásady vyjádřené v ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) o. z., neboť soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva, přičemž nelze přehlédnout, že již navazující ustanovení § 6 odst. 2 o. z. rovněž téměř doslovně ve své první větě vyjadřuje jinou právní zásadu, která zakazuje, aby kdokoliv měl prospěch z vlastního nepoctivého jednání, princip poctivosti je totiž obecným právním principem ovládajícím celý právní řád. Žalované proto navrhovaly krajskému soudu, aby rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítne a žalobce zaváže k úhradě nákladů řízení jak před soudem prvého stupně, tak před soudem odvolacím.

3. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalovaných vyjádřil přesvědčení, že soud prvého stupně postupoval při svém rozhodování správně, pokud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalované ve svém odvolání stejně jako u jednání před soudem prvého stupně tvrdí, že v souzené věci došlo ke zneužití důvěry a zranitelnosti spotřebitelů v průběhu tzv. předváděcí akce nekalými obchodními praktikami ze strany žalobce. Odvolatel trvá na tom, že toto tvrzení je čistě účelové a ničím nedoložené. Pokud žalované namítaly, že žalobce zneužil rozrušení nebo lehkomyslnosti žalovaného při uzavírání kupní smlouvy a z důvodu lichvy je kupní smlouva neplatná, žalobce se domnívá, že soud prvého stupně došel ke správnému závěru, že k naplnění skutkové podstaty lichvy nedošlo. Uzavírání kupní smlouvy byla přítomna žalovaná 1., která při své účastnické výpovědi uvedla, že původní žalovaný se rozhodl uzavřít kupní smlouvy, když ho zaujal indukční vařič a žalovanou 1. zaujal zase spíše tzv. pomalý hrnec. Původní žalovaný tak uzavřel kupní smlouvu po vzájemné dohodě s žalovanou 1. Soud prvého stupně z provedeného dokazování správně neshledal, že by původní žalovaný byl při uzavírání kupní smlouvy rozrušený nebo lehkomyslný. Soud měl za to, že původní žalovaný změnil stanovisko na uzavření kupní smlouvy až po zjištění ceny podobného zboží v kamenném obchodě. Postup soudu byl tedy správný, když své rozhodnutí opřel o jednu ze základních zásad občanského práva o dodržování uzavřených smluv. Pokud tedy původní žalovaný platně uzavřel kupní smlouvu, je na žalovaných jako právních nástupcích původního žalovaného, aby dostáli závazku uzavřeného původním žalovaným. Původní žalovaný byl před uzavřením smlouvy řádně a opakovaně informován o tom, jaké zboží a za jakou částku bude prodáváno, přičemž tuto nabídku i za přítomnosti žalované 1. akceptoval a smlouvu uzavřel. Žalobce se proto domnívá, že soud prvního stupně postupoval správně a navrhoval, aby rozhodnutí okresního soudu byl jako věcně správné potvrzeno.

4. Po zjištění, že odvolání proti rozsudku okresního soudu podaly osoby k tomuto úkonu oprávněné, že odvolání obsahuje všechny podstatné obsahové náležitosti, včetně uvedení odvolacích důvodů, krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných důvodné není.

5. Krajský soud považuje skutková zjištění učiněná okresním soudem z jednotlivých jím provedených důkazů za správná a pro stručnost na toto zjištění odkazuje a pokud jako důvod podaného odvolání žalobkyně uvádí ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. s námitkou, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, tento odvolací důvod, přesněji nekonkretizují. Po přezkoumání obsahu spisu dospívá odvolací soud k závěru, že tuto námitku žalovaných akceptovat nelze. Odvolací soud má za to, že skutková zjištění, která okresní soud přijal jsou správná, neboť korespondují obsahu spisu a přes deklarované výhrady se žalovaným skutkové závěry okresního soudu zpochybnit nepodařilo.

6. Pokud jde o právní závěry okresního soudu, ten na zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení § 1793 odst. 1 o. z. a § 1795 o. z. (o neúměrném zkrácení) a § 1796 o. z. (lichva) a vypořádal se se všemi argumenty uváděnými žalovanými, jako právními nástupkyněmi původního žalovaného. Správně byla posouzena okresním soudem námitka neplatnosti kupní smlouvy z důvodu omylu vyvolaného žalobcem dle ustanovení § 583 o. z. S ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci totiž nemohl mít předchůdce žalovaných nesprávnou představu o skutečnosti týkající se jeho právního jednání v době uzavření kupní smlouvy [číslo] konkrétně o ceně zboží, které bylo žalobcem prezentováno se slevou 50% a tuto deklarovanou slevu zahrnovalo.

7. Pokud dále žalované namítaly, že původní žalovaný nebyl řádně žalobcem poučen o právu odstoupit od kupní smlouvy, jsou správné závěry okresního soudu o tom, že součástí kupní smlouvy [číslo] byly smluvní podmínky, ve kterých je obsaženo poučení o právu kupujícího odstoupit bez uvedení důvodu od uzavřené kupní smlouvy ve lhůtě 14 dnů od převzetí zboží. Kupní smlouva i smluvní podmínky byly původním žalovaným podepsány a původní žalovaný tak byl s možností od kupní smlouvy seznámen. Pokud od kupní smlouvy odstoupil až dne 29. 11. 2017, stalo se tak po uplynutí lhůty 14 dnů od převzetí zboží. Původní žalovaný tedy byl řádně poučen o právu od kupní smlouvy odstoupit a pokud od kupní smlouvy odstoupil, stalo se tak po účastníky dohodnuté lhůtě. Lze se ztotožnit i s tím, jak se okresní soud vypořádal s námitkou majetkové hodnoty ve vztahu k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru se závěrem, že s ohledem na výsledek znaleckého posudku byl prokázán hrubý nepoměr poskytnutého a přijatého plnění. K této námitce hrubého nepoměru a přijatého plnění podle § 1793 o. z. však soud nemohl přihlédnout, neboť toto právo je možné uplatnit pouze do jednoho roku od uzavření smlouvy (dle ustanovení § 1795 o. z.), jinak právo zaniká. Žaloba z neúměrného zkrácení (příp. obrana proti žalobě namítající neúměrné zkrácení) musí nejpozději za rok od uzavření smlouvy dojít soudu; její zmeškání nelze prominout. Původní žalovaný se mohl ve lhůtě do jednoho roku od uzavření kupní smlouvy samostatnou žalobou domáhat zrušení uzavřené kupní smlouvy, toto však neučinil, čímž došlo k prekluzi práva z neúměrného zkrácení.

8. Obsahem podaného odvolání byla námitka nesprávného právního posouzení věci okresním soudem v otázce prokázaného zneužití důvěry a zranitelnosti spotřebitelů v průběhu tzv. předváděcí akce nekalými obchodními praktikami ze strany žalobce, tedy že žalobce zneužil rozrušení nebo lehkomyslnosti žalovaného při uzavírání kupní smlouvy a z důvodů lichvy je kupní smlouva neplatná.

9. V daném případě šlo o posouzení charakteru smlouvy jako lichevní, uzavřené mezi žalobcem a předchůdcem žalovaných v postavení spotřebitele při tzv. předváděcí akci. Strany, které vstupují do smluvních vztahů, mají často odlišné představy, různé vyjednávací a přesvědčovací schopnosti či vyjednávací taktiky motivované primární snahou dosáhnout co nejlepšího výsledku, s tím musí smluvní strany počítat a být na takové jednání připravené.

10. Obecně lichva zapovídá zneužití subjektivního stavu slabostí protistrany v případě, kdy poškozený nemůže dostatečně hájit své zájmy. Předpokládá existenci smlouvy, hrubý nepoměr mezi plněním a protiplněním (posuzovaný k okamžiku uzavření smlouvy), existenci některé (postačí byť jen jedna) tzv. subjektivní slabosti poškozeného posuzované k okamžiku uzavření smlouvy a zneužití tohoto stavu lichvářem (Janoušek, M. § 1796 lichva. In Petrov, J. a kol. Občanský zákoník: komentář 2. Vydání. Praha C. H. Beck, 2019, strana [číslo]). Podrobně znaky lichvy rozebral Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 4665/2009, přičemž závěry o znacích lichvy lze vzhledem k jejímu vymezení v § 1796 o. z. aplikovat i v poměrech občanského zákoníku Vedle popsaných objektivních znaků (existence smlouvy a hrubého nepoměru ve vzájemném plnění), je lichevní smlouva charakterizována i některými znaky subjektivními, mezi které náleží, například rozumová slabost, tíseň, lehkomyslnost, stav rozrušení nebo nezkušenost, přičemž alespoň jeden z těchto znaků musí být v konkrétním případě naplněn a ve vztahu k popsanému hrubému nepoměru musí být také v příčinné souvislosti (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2737/2021).

11. Vzal-li okresní soud s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému do úvahy celkový kontext věcí, vše, co vyšlo v řízení před okresním soudem najevo i charakter smlouvy a neshledal, že by žalobce zneužil právně významnou subjektivní okolnost na straně předchůdce žalovaných způsobem, který by bylo možno označit za naplnění pojmových znaků lichevní smlouvy, která je výjimkou z priority platnosti smluv před jejich neplatností, je jeho závěr správný. S právním posouzením zjištěného skutkového stavu věci soudem prvního stupně se odvolací soud zcela ztotožňuje a na jeho právní závěry popsané v bodě 28 jeho rozhodnutí pro stručnost odkazuje. Z okolností případu nevyplývá, že by byla krácena smluvní svoboda předchůdce žalobkyň, měl možnost se před uzavřením smlouvy poradit s osobou jemu blízkou, manželkou, lehkomyslnost a rozrušenost v jeho jednání spatřovat nelze.

12. Právní posouzení věci okresním soudem lze považovat za zcela správné a odvolací námitky žalovaných, pokud jde o odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., za neopodstatněné.

13. Ze shora uvedených důvodů byl proto rozsudek okresního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně výroku o nákladech řízení jak mezi účastníky tak vůči státu, při jejíž vyčíslení a specifikaci okresní soud nepochybil.

14. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalované se svým odvoláním úspěšné nebyly a žalobci tak přísluší plná náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení žalobce sestávají z odměn za 2 úkony po 1.900 Kč, a to za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, dále 2x režijní paušál po 300 Kč, náhrada za ztrátu času jízdou 4x 100 Kč a cestovné [obec] – [obec] a zpět ve výši 888 Kč (průměrná spotřeba 5,9 l na 100 km, amortizace ve výši 4,70 Kč, cena paliva dle předloženého dokladu 47,90 Kč a délce trasy 118 km). Jedná se tak o celkovou částku 5.688 Kč, kterou soud uložil zaplatit žalovaným ve lhůtě třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. společně a nerozdílně.