69 Co 161/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 4. 2025, č. j. 12 C 192/2022-190, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 5. 2025, č. j. 12 C 192/2022-198,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 17.847 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby bylo určeno, že pohledávka žalovaného v části 1.198.938 Kč, uplatněná přihláškou pohledávky žalovaného ze dne 24. 1. 2022 a uplatněná v rozvrhovém řízení exekuční věci vedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorským úřadem v , Anonymizováno, , pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , je pohledávkou připadající do osmé skupiny ve smyslu ustanovení § 337c odst. 1 písm. h) o. s. ř. a neuspokojuje se podle příslušného pořadí jako pohledávka zajištěná zástavním právem (výrok I.). Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 39.022,50 Kč ve lhůtě třídenní (výrok II.), ve znění opravného usnesení ze dne 12. 5. 2025, č. j. 12 C 192/2022-198.

2. Rozhodnutí okresního soudu v zákonem stanovené lhůtě napadla odvoláním žalobkyně, která uplatnila odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Rozsudek soudu prvního stupně považuje odvolatelka za nepřezkoumatelný, podrobně se zabýval výkladem naléhavého právního zájmu u určovací žaloby, přestože následně uvedl, že u odporové žaloby není nutno naléhavý právní zájem tvrdit ani dokazovat, dále se v odůvodnění rozsudku zabýval již v dřívějších fázi řízení vyjasněné otázce koncentrace řízení, nicméně co samotného odůvodnění, na základě jakých skutečností a důkazů, posouzených jednotlivě i v celém kontextu, dospěl ke svému rozhodnutí, již byl soud prvního stupně velmi strohý. Pouze zkonstatoval judikaturu, na kterou žalobkyně i žalovaný odkazovali, a uvedl, že z ní vycházel, nijak se však nevypořádal se závěrem žalobkyní uváděného nálezu Ústavního soudu II. ÚS 1148/07, resp. se od něj odchýlil. V předmětné právní věci bylo zástavní právo ve prospěch žalovaného zřízeno zástavní smlouvou ze dne 15. 3. 2016, s právními účinky zápisu do katastru nemovitostí k okamžiku 17. 3. 2016, 09:00:00, a druhá část tímto zástavním právem zajištěné zápůjčky byla žalovaným poskytnuta až dne 12. 4. 2016, tak tato část zápůjčky nemůže být tímto zástavním právem zajištěna, neboť v době vzniku (vkladu) zástavního práva ještě v této části zápůjčka nebyla fakticky poskytnuta. Nevypořádal se ani s dalšími provedenými důkazy a nereflektoval ani na výpověď svědka , jméno FO, , který ve své výpovědi mj. uvedl, že žalovanému na závazek ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 3. 2016 splácel jen úroky. Nevypořádal se s rozporem ve výši žalovaným uplatňované pohledávky, která byla do exekučního řízení přihlášena ve výši 2.380.000 Kč, k datu dražby, tj. k 27. 1. 2022, bez jakékoliv podrobné specifikace, jakým způsobem žalovaný k této částce dospěl. Neodstranil rozpor vyplývající z čestného prohlášení vydlužitelů , adresa, a , jméno FO, , že ke dni 27. 1. 2022 činila výše jejich závazku částku 2.359.554,11 Kč, přičemž podpisy na tomto čestném prohlášení byly úředně ověřeny dne 9. 5. 2022. Rozsudek soudu prvního stupně tedy nemá oporu v provedeném dokazování a soud prvního stupně nijak neuvedl, z jakých důkazů dospěl ke svému závěru, proto žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k řádnému a věcnému projednání, alternativně aby ve věci sám rozhodl tak, že podané žalobě vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně rozporoval její odkaz na nález ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1148/07, z jehož kontextu žalobkyně vytrhává jednu větu, aniž by uvedla obsah další, o tom, že pokud zástavní věřitel poskytl půjčku dlužníkovi, k jejímuž zajištění měla zástava sloužit, ačkoliv byla fakticky půjčka poskytnuta až po uzavření zástavní smlouvy, nemůže mít zásadní vliv na vznik zástavního práva. Názor odvolatelky tak nemůže obstát, neboť pokud by měl být názor žalobkyně správný, žádný peněžní ústav by si nemohl zajistit svoji pohledávku platným zástavním právem. Okresní soud se zcela vypořádal s právním názorem, který byl obsahem zrušovacího usnesení odvolacího soudu, a protože žalovaný měl svoji pohledávku zajištěnou zástavním právem až do výše 2.500.000 Kč, je podaná žaloba nedůvodná, a proto navrhoval, aby rozhodnutí okresního soudu bylo potvrzeno.V doplnění vyjádření se žalovaný vyjádřil k opakovaným námitkám žalobkyně k dodatku smlouvy o zápůjčce, kterým byla prodloužena splatnost zápůjčky a navýšen sjednaný úrok mezi zapůjčitelem a vydlužiteli, je právním jednáním, které má vliv na zařazení pohledávky jiného věřitele do jiné skupiny, neboť se jedná o spor o to, které pohledávky, v jaké výši, v jaké skupině nebo v jakém pořadí mají být uspokojeny při rozvrhu výtěžku exekuce. Protože ani žalobkyně nemůže popřít, že ke dni 17. 3. 2016 bylo v katastru nemovitostí zapsáno zástavní právo smluvní k zajištění pohledávek ve výši 1.250.000 Kč se splatností do 31. 12. 2020 a budoucích pohledávek do výše 2.500.000 Kč, které rovněž vzniknou do 31. 12. 2020, předchozí i nynější úprava občanského zákoníku umožňuje účastníkům závazkového vztahu, kterého však žalobce nebyl účastníkem, aby v rámci smluvní volnosti změnili jeho obsah, tedy vzájemná práva a povinnosti z něho vyplývající. Za situace, kdy pohledávka žalovaného jako zapůjčitele byla od počátku smluvního vztahu zajištěna až do výše 2.500.000 Kč, nemohou námitky žalobkyně obstát. Protože v souzené věci nikdy nedošlo k překročení celkové částky 2.500.000 Kč, která byla sjednána již na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 15. 3. 2016 nebylo třeba do katastru nemovitostí zapisovat nové zástavní právo, nebo jeho změnu.

4. Žalobkyně se k argumentům tvořící obsah vyjádření žalovaného vyjádřila, že žalovaný v předmětném řízení uvádí již třetí výši své zajištěné pohledávky vůči vydlužitelům – nejprve tvrdil částku ve výši 2.380.000 Kč, následně dle Čestného prohlášení vydlužitelů částku ve výši 2.359.554,11 Kč a konečně nyní tvrdí částku ve výši 2.366.660,27 Kč. Nikterak nezohlednil skutečnost, že zástavní právo smluvní zřízené v jeho prospěch na výše uvedených nemovitostech vydlužitelů (v katastru nemovitostí zapsáno v řízení vedeném pod č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) bylo co do nároků na pohledávky vzniklé v budoucnu omezeno datem 31. 12. 2020. S ohledem na tuto skutečnost je proto nutno zajištěné pohledávky žalovaného vyčíslit nikoliv ke dni exekuční dražby (tj. k 27. 1. 2022), nýbrž k datu 31. 12. 2020 limitujícímu vznik zajištěných pohledávek žalovaného. Vycházeje z naposled doloženého výpočtu žalovaného (tj. z částky 2.366.660,27 Kč ke dni 27. 1. 2022), tak k 31. 12. 2020 výše zajištěných pohledávek žalovaného činila pouze 2.111.591,78 Kč a byla složená z následujících dílčích nároků: jistina zápůjčky ve výši 1.250.000 Kč,smluvní úrok 8 % p. a. z částky 800.000 Kč za období od 15. 3. 2016 do 13. 4. 2016, kapitalizovaný v částce 5.084,93 Kč,smluvní úrok 8 % p. a. z částky 1.250.000 Kč za období od 14. 4. 2016 do 14. 3. 2018, kapitalizovaný v částce 191.506,85 Kč,smluvní úrok 19 % p. a. z částky 1.250.000 Kč za období od 15. 3. 2018 do 31. 12. 2020, kapitalizovaný v částce 665.000 Kč. Žalobkyně však nadále setrvává na svém tvrzení, že zajištěná je pouze část jistiny pohledávky žalovaného ve výši 800.000 Kč, neboť zástavní právo bylo ve prospěch žalovaného zřízeno zástavní smlouvou ze dne 15. 3. 2016, s právními účinky zápisu do katastru nemovitostí k okamžiku 17. 3. 2016, přičemž druhá část tímto zástavním právem zajištěné zápůjčky (tj. částka 450.000 Kč) byla žalovaným vydlužitelům poskytnuta až dne 12. 4. 2016, tudíž tato část zápůjčky nemůže být tímto zástavním právem zajištěna, neboť v době vzniku (vkladu) zástavního práva ještě v této části zápůjčka nebyla fakticky poskytnuta. Nad rámec uvedeného však žalobkyně doplňuje, že není úkolem ani soudního exekutora ani exekučního soudu, aby zkoumal či až „vyšetřoval“, jaká je skutečná výše pohledávky takového věřitele, který se svou pohledávkou do řízení přistoupil. Na přihlášku věřitele se hledí jako na žalobu a přihláška pohledávky musí obsahovat řadu podstatných náležitostí, které jsou mimo jiné uvedeny v ust. § 336f občanského soudního řádu. I s ohledem na opakované pokusy vůbec správně vyčíslit či stanovit výši přihlašované pohledávky žalovaného a způsob jejího výpočtu, má žalobkyně za to, že bylo možno přihlášku zcela či částečně odmítnout v souladu s ust. § 336f odst. 4) o. s. ř.

5. Odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, přezkoumal i řízení vydání tohoto rozsudku předcházející a s důrazem na uplatněné odvolací důvody podle § 216 a § 212a o. s. ř. po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

6. Krajský soud předně uvádí, že v projednávané věci se jedná o v pořadí třetí rozhodnutí okresního soudu, když jeho dvě předchozí rozhodnutí byla důvodem ke kasačnímu rozhodnutí. První z důvodů názoru okresního soudu o negativně formulovaném petitu a absenci naléhavého právního zájmu, v druhém případě z pohledu okresního soudu při úpravě petitu porušené zásady koncentrace řízení určené v exekučním řízení.

7. Skutková zjištění učiněná okresním soudem při věcném projednání žaloby, která vedla k zamítavému rozhodnutí okresního soudu, učiněná z jednotlivých provedených důkazů a závěr o skutkovém stavu věci krajský soud přejímá a pro stručnost na tento zcela odkazuje.

8. Žalovaný k výzvě soudu doplnil tvrzení, že výše pohledávky, kterou přihlásil dne 24. 1. 2022 do dražby činila dle žalovaného celkem 2.366.660,27 Kč dle následujícího výpočtu: 1.250.000 Kč jistina, 8 % p. a. z částky 800.000 Kč od 15. 3. 2016 do 13. 4. 2016, což činí 5.084,93 Kč, 8 % p. a. z částky 1.250.000 Kč od 14. 4. 2016 do 14. 3. 2018, což činí 191.506,85 Kč a 19 % p. a. z částky 1.250.000 Kč od 15. 3. 2018 do 27. 1. 2022, což činí 920.068,49 Kč.

9. V řízení bylo prokázáno, že k návrhu oprávněné (žalobkyně) byla u Exekutorského úřadu v , Anonymizováno, , , tituly před jménem, , jméno FO, , soudního exekutora, v řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, prováděna exekuce na majetek povinných, , adresa, a , jméno FO, . Žalovaný přihlásil do exekučního řízení povinných, k dražbě jejich nemovitých věcí zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , nařízené na 27. 1. 2022, pohledávku v celkové výši 2.380.000 Kč, z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 3. 2016 a na ni navazující smluvní dokumenty. Uvedená pohledávka byla přihlášena jako zajištěná zástavním právem k nemovitým věcem, které byly předmětem dražby, kdy se jedná o pohledávku náležící do čtvrté skupiny ve smyslu ustanovení § 337c odst. 1 písm. d) o. s. ř. zajištěnou zástavním právem dle zástavní smlouvy ze dne 15. 3. 2016. Dne 10. 2. 2022 popřela oprávněná (žalobkyně) část přihlášené pohledávky věřitele povinných , Jméno žalovaného, u soudního exekutora ve výši 1.198.938 Kč s tím, že neexistuje a je pohledávkou nezajištěnou. V usnesení ze dne 20. 4. 2022 soudní exekutor rozhodl ve výroku III. o výzvě oprávněné, aby do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení podala podle § 267a odst. 1 o. s. ř. návrh, který by vůči zástavnímu věřiteli , Jméno žalovaného, uplatnila popření pravosti, výše, skupiny nebo pořadí sporné pohledávky. Spornou a popíranou se stala část ve výši 1.198.638 Kč, o které exekutor v rozvrhovém usnesení ze dne 20. 4. 2022, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, nerozhodl, respektive rozhodl, že ji projedná dodatečně po právní moci a vyzval, aby oprávněná (žalobkyně) ve lhůtě 30 dnů podala popěrnou žalobu podle § 267a odst. 1 o. s. ř. u okresního soudu.Žalobkyně v podání „Popření části přihlášené pohledávky jiného věřitele povinných“ ze dne 10. 2. 2022 adresovaném soudnímu exekutorovi zcela jednoznačně vyjádřila, že přihlášenou pohledávku , Jméno žalovaného, (žalovaný) ve výši 2.380.000 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 15. 3. 2016 částečně popírá ve výši odpovídající rozdílu jím přihlášené pohledávky a maximální reálné výše jeho pohledávky, tedy v částce 1.198.938 Kč, neboť v tomto rozsahu není opřena o platný právní titul, resp. pokud titul má, tak v rozsahu částky přesahující 1.181.062 Kč je pohledávkou nezajištěnou (zástavním právem) a je pohledávkou s horším pořadím. Po úpravě petitu k výzvě okresního soudu žalobkyně výslovně uvedla, že pohledávka žalovaného je popírána co do skupiny, resp. pořadí pro uspokojení, neboť není zajištěna v uvedeném rozsahu zástavním právem.

10. Důvodem, pro který byla žalobkyní popírána přihlášená pohledávka žalovaným, bylo tvrzení, že jako zajištěnou pohledávku pro účely exekučního řízení je žalovaný oprávněn přihlásit pouze část zápůjčky ve výši 800.000 Kč s příslušenstvím, a to s ohledem na ujednání ve smlouvě o zápůjčce, neboť zajištění sjednané zástavní smlouvou ze dne 15. 3. 2016 se vztahuje pouze na reálně poskytnutou část zápůjčky (vzniká až okamžikem faktického předání věci, která je předmětem zápůjčky). Druhá část tímto zástavním právem zajištěné zápůjčky byla poskytnuta až dne 12. 4. 2016, ve zbývající výši 450.000 Kč tak nebyl reálný kontrakt ke dni zřízení zástavního práva naplněn, a tudíž v této části neexistoval. Žalobkyně při tom odkazovala na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1148/07.

11. Z právní věty odkazované judikatury žalobkyně vyjmula střední pasáž o tom, že „Zástavní právo je ovšem právem akcesorickým a jeho faktický vznik je podmíněn faktickým vznikem pohledávky, k jejímuž zajištění má sloužit. Je-li půjčka, jak bylo řečeno, reálným závazkem, pak zástavní právo vznikne jen v rozsahu skutečně poskytnuté půjčky. Vyjádření výše půjčky v zástavní smlouvě proto nemá zásadní význam na vznik zástavního práva“.

12. Žalobkyně však pomíjí podstatnou část úvodní věty, která říká, že okolnost, že v zástavní smlouvě je uvedeno, že zástavní věřitel poskytl půjčku dlužníkovi, k jejímuž zajištění měla zástava sloužit, ačkoliv fakticky byla půjčka poskytnuta až po uzavření zástavní smlouvy, a navíc v jiné výši, než jaká byla deklarována v zástavní smlouvě, nemůže mít zásadní vliv na vznik zástavního práva. A zejména závěr, že musí ovšem být zřejmé, k jaké půjčce se zástava váže (srov. nález ÚS sp. zn. II. ÚS 1148/2007).

13. Požadavek identifikace zajištěné pohledávky lze mít za splněný (musí být určena zejména předmětem plnění, osobou věřitele a dlužníka, případně právním důvodem), a to natolik nepochybně, aby bylo zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem zajištění, a aby nebylo možno ji zaměnit s pohledávkou jinou. Takový požadavek je vyjádřen po rekodifikaci v ust. § 1311 o. z, který stanoví, že zástavním právem lze zajistit dluh existující i budoucí, což předpokládá jeho určitelnost již při vzniku zástavního práva.

14. V projednávané věci není z písemného vyhotovení zástavní smlouvy pochyb o tom, že mezi zástavním věřitelem a dlužníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dne 15. 3. 2016, že se jedná o zápůjčku, která byla co do nominální hodnoty vyjádřena částkou 1.250.000 Kč (v součtu částky 800.000 Kč a 450.000 Kč). První část zápůjčky ve výši 800.000 Kč byla vydlužiteli (, adresa, a , jméno FO, ) převzata před podpisem smlouvy, u druhé části ve výši 450.000 Kč se zapůjčitel zavázal k jejímu převodu na tam uvedený účet do 5 pracovních dnů po rozhodnutí o povolení vkladu do katastru nemovitostí z titulu zástavní smlouvy. Smluvní strany se dohodly na jejím vrácení do 31. 12. 2020 a ve smlouvě se dohodly se na jejím úročení 8 % p. a. ročně. Dodatkem ke smlouvě o zápůjčce ze dne 29. 12. 2020 byl prodloužen termín splacení půjčky do 31. 12. 2021 a dne 13. 3. 2018 se strany dohodly na změně úrokové sazby počínaje dnem 15. 3. 2018 ve výši 19 %. O určitosti ujednání ohledně toho, k jaké zápůjčce se zástavní právo sjednané v zástavní smlouvě ze dne 15. 3. 2016 v této konkrétní věci váže, nelze mít pochybnosti. Zástavní právo smluvní bylo sjednáno ve prospěch zástavního věřitele (žalovaného) na částku 1.250.000 Kč a sloužilo k zajištění budoucích pohledávek do výše 2.500.000 Kč, které vzniknou do 31. 12. 2020. V tomto rozsahu je jako zástavní právo smluvní obsahem výpisu z katastru nemovitostí.

15. S argumentem žalobkyně lze souhlasit v tom, že smlouva o zápůjčce je tradičně považována za smlouvu reálnou, tedy že ke smlouvě o zápůjčce nedochází jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu zápůjčky dlužníku. Na druhé straně je však třeba přihlédnou k tomu, že zástavním právem může být zabezpečena také pohledávka, která vznikne teprve v budoucnu, že tedy může být platně zajištěna pohledávka ze smlouvy o půjčce i tehdy, jestliže k zápůjčce (k odevzdání předmětu půjčky) dojde (má dojít) podle vůle stran až v budoucnu, například teprve do pěti dnů po rozhodnutí o povolení vkladu do katastru nemovitostí z titulu zástavní smlouvy, jak bylo mezi zapůjčitelem a vydlužiteli dohodnuto (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2217/2003).

16. Vzhledem k tomu, že žalobou žalobkyně popírala zařazení přihlášené pohledávky do skupiny, tedy její pořadí a nerozporovala její výši, nebylo nutné se zabývat a vypořádat s neshodou ve výši uplatněné pohledávky, ani tvrzením svědka , jméno FO, , že na zápůjčku splácel úroky.

17. Shodně s okresním soudem dospívá krajský soud k závěru, že pokud zástavní právo smluvní bylo zřízeno k zajištění budoucích pohledávek do výše 2.500.000 Kč, pak žalovaným uplatněná pohledávka v rozvrhovém řízení ve výši 2.380.000 Kč je pohledávkou zajištěnou zástavním právem, patřící podle § 337c odst. 1 písm. d) o. s. ř. do čtvrté skupiny.

18. S ohledem na výše uvedené skutečnosti bylo rozhodnutí okresního soudu podle § 219 o. s. ř. potvrzeno, a to včetně výroku o nákladech řízení, při jejichž skladbě a určení okresní soud nepochybil.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce s odvoláním úspěšný nebyl a žalovaný má právo na náhradu nákladů, které mu v průběhu odvolacího řízení vznikly, a to odměnu za tři a půl úkonů právní pomoci (vyjádření k odvolání, dvě účasti u odvolacího jednání a při vyhlášení rozhodnutí) po 3.700 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 258/2024 Sb., tj. 12.950 Kč, 4x RP po 450 Kč, tj. 1.800 Kč a po navýšení o 21 % DPH, tj. 3.097 Kč se jedná celkem o 17.847 Kč.