69 Co 172/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karla Musilové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o odstranění stavby, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 6. 2025, č. j. 17 C 348/2022-280,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto:„Žalovaný je povinen odstranit stavbu plotu s podezdívkou z tvárnic, zbudovanou na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to dle vytyčovacího náčrtu č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ověřeného , tituly před jménem, , jméno FO, dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jež je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a to ve lhůtě tří měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku.“II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 58.560,65 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5.500 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil povinnost odstranit stavbu plotu s podezdívkou z tvárnic, zbudovanou na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to ve lhůtě tří měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 58.560,65 Kč ve lhůtě třídenní (výrok II.).

2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadl žalovaný, který zrekapituloval skutečnosti významné z pohledu odvolatele. Žalovaný v rámci výstavby nového oplocení, který odděluje pozemky účastníků řízení, jednal v dobré víře a ve správnost dosavadního vymezení hranice mezi předmětnými nemovitostmi, tato dobrá víra byla důvodná, neboť až do okamžiku zaměření nově vybudovaného plotu nebyla hranice určená původním oplocením, žádným z vlastníků dotčených pozemků zpochybňována či rozporována nebyla. Původní oplocení stálo mezi pozemky po řadu let, přičemž nebyly učiněny žádné kroky, které by zpochybňovaly jeho trasování nebo naznačovaly, že neodpovídá průběhu vlastnické hranice evidované v katastru nemovitostí. Na tento stav žalovaný spoléhal, a to zcela oprávněně. Důvodem pro výstavbu nového oplocení byl zcela legitimní požadavek žalovaného na posun části plotu v okolí jeho domu tak, aby mohl provést výkop hlubších základů, nezbytných z hlediska protipovodňové ochrany objektu. Tento technický zásah si vyžádal přemístění části plotu, přičemž po dokončení stavebních prací došlo z iniciativy žalovaného ke geodetickému zaměření jeho nové trasy. Teprve v rámci tohoto zaměření vyšlo najevo, že původní plot, konkrétně v jeho části u domu žalobkyně, nebyl veden přesně po vlastnické hranici, ale v mezích běžné katastrální nepřesnosti zasahoval na pozemek žalobkyně. Je zřejmé, že žalovaný nepostupoval svévolně, ani se nesnažil rozšířit své vlastnické právo na úkor pozemku žalobkyně, naopak vycházel z dlouhodobého faktického stavu, který nebyl nikým zpochybněn. Napadené rozhodnutí nalézacího soudu trpí zásadní vadou spočívající v tom, že se nijak nevypořádal se skutečností, že nový plot byl zřízen mimo přesnou hranici pozemků, avšak v rozsahu odpovídajícím mezím katastrální nepřesnosti. Tato okolnost je přitom pro právní posouzení věci podstatná, neboť může mít přímý dopad na posouzení otázky existence zásahu do vlastnického práva. Tím se okresní soud nezabýval, přestože byla v řízení namítána a její relevance byla podpořena výsledky geodetického zaměření a sdělením katastrálního úřadu, z nichž vyplývá, že výstavbou nového plotu došlo pouze k nepatrnému přesahu na pozemek žalobkyně, konkrétně v rozsahu odpovídajícím běžné odchylce evidence u nedigitalizovaných hranic pozemků. Opomenutím této námitky soud zatížil své rozhodnutí vadou, která mohla mít vliv na výsledek řízení. Nalézací soud rovněž pochybil, pokud nerespektoval důkazy provedené v řízení, na základě nichž měl učinit jednoznačný závěr, že žalovaný při výstavbě oplocení jednal v dobré víře, že nový plot je umisťován na hranici pozemku, případně v mezích běžné katastrální nepřesnosti. Z dokazování provedeného řízení přitom jednoznačně vyplynulo, že v důsledku morfologie terénu a odtokových poměrů docházelo při vydatnějších srážkách ke stékání vody z pozemku žalobkyně na pozemek žalovaného, což způsobovalo opakovaně lokální záplavy a hmotné škody. Nový plot vybudovaný žalovaným s ohledem na potřebu hlubších základů a zlepšení protipovodňové ochrany tomuto zaplavování prokazatelně zamezil. Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na svobodě, životě, zdraví nebo jmění jiného, tato prevenční povinnost dopadá rovněž na žalobkyni, jakožto vlastnici sousedního pozemku a její existence posuje důvodnost a přiměřenost obranného opatření, které žalovaný učinil. Není tedy namístě požadovat odstranění stavby, která nejenže byla zbudována v dobré víře a v souladu s faktickým užíváním pozemků, ale navíc zcela zjevně slouží k ochraně majetku a k zabránění vzniku škod, jež by jinak vznikaly z pasivity žalobkyně. Opomenutím těchto aspektů soud rozhodl bez náležitého zohlednění zásady proporcionality mezi ochranou vlastnického práva žalobkyně a ochranou majetku a práv žalovaného, přičemž opomenul aplikovat klíčové právní principy, jimiž jsou prevence vzniku škody, omezení výkonu vlastnického práva ve prospěch výkonu práva jiného a zásada dobré víry v právním smyslu. Dále je rozhodnutí okresního soudu zatíženo podstatnou vadou spočívající v tom, že soud se vůbec nevypořádal s chováním žalobkyně v průběhu řízení, a to jak z hlediska její procesní důvěryhodnosti, tak i věrohodnosti skutkových tvrzení, která v řízení uplatňovala. Žalobkyně opakovaně měnila svá skutková tvrzení v závislosti na aktuálně provedených důkazech, tedy ryze účelově, v různých fázích řízení popírala i to, co předtím sama připouštěla, a to včetně klíčové skutečnosti, že mezi účastníky došlo k dohodě ohledně posunutí části plotu v úseku lemující dům žalovaného, což ve svých dřívějších podáních výslovně přiznala. Soud rovněž zcela pominul, že žalobkyně v průběhu řízení opakovaně porušovala mediační dohodu, navíc účelová změna právního zástupce ze strany žalobkyně v průběhu řízení, jež vedla k obstrukci při schvalování mediační dohody, svědčí o absenci dobré víry při uplatňování práv a povinností v řízení, a to za účelem ztížení řízení a zpochybnění již sjednaného výsledku smírného řešení. Je tedy zřejmé, že nalézací soud rozhodoval na základě neúplného a deformovaného skutkového obrazu věcí, přičemž přehlédl nejen relevantní skutečnosti a důkazní prostředky, ale též nerespektoval procesní souvislosti a účelové změny postoje žalobkyně, které měly být při hodnocení věrohodnosti jejich tvrzení rozhodně zohledněny. Nalézací soud rovněž zcela opominul posoudit otázku aplikace příslušných ustanovení občanského zákoníku o přestavku, a to přesto, že žalovaný tuto právní kvalifikaci navrhl ve svém závěrečném návrhu. Pokud by nalézací soud správně zhodnotil, že žalovaný jednal při výstavbě plotu v dobré víře, musel by následně posoudit, zda případný drobný přesah plotu na pozemek žalobkyně nezakládá stav přestavku. Skutečnost, že nedošlo k prokázání výslovné ústní dohody o posunutí části oplocení sama o sobě nebrání aplikaci tohoto ustanovení, pokud jsou splněny jeho materiální předpoklady, zejména dobrá víra stavebníka. Žalovaný při výstavbě nejednal svévolně, respektoval stav, který byl dlouhodobě akceptován oběma stranami, a navíc prokazatelně jednal v důležitém zájmu ochrany svého majetku před škodami. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného písemně vyjádřila a zcela odkázala na zjištěný skutkový stav okresním soudem a jeho právní hodnocení. Odkázala zejména na bod 8 napadeného rozsudku, v němž se nalézací soud podrobně zabýval tím, zda vybudování plotu mělo proběhnout po vzájemné dohodě žalovaného s žalobkyní. Jak uzavřel správně soud, tak tato tvrzení žalovaného se v řízení neprokázala a žalovaný neunesl v tomto důkazní břemeno, když toliko byla jeho tvrzení podporována svědeckou výpovědí sestry či známých. Dané výpovědi pak dle žalobkyně lze hodnotit jako nevěrohodné, když z nich bylo patrné, že o věci byli informováni podrobně předem. Pokud žalovaný opakovaně uvádí, že plot měl sloužit k protipovodňové ochraně jeho pozemku, tak žádným způsobem neuvádí, jaký dopad dané opatření má na okolní pozemky a stavby, zejména ty ve vlastnictví žalobkyně. Pokud by zde byla žalovaným tvrzená dohoda s žalobkyní o výstavbě plotu, tak by žalovaný již před samotnou realizací jistě provedl přesné geodetické zaměření, které by dané stavební práce jistě vyžadovaly. Samotný žalovaný opakovaně svá tvrzení ohledně toho, že provedl geometrické zaměření měnil, ve svých dřívějších vyjádření uváděl, že zaměření bylo provedeno před realizací stavebních prací následně a nyní uvádí, že toto zaměření bylo provedeno dodatečně po dokončení samotných prací. Dle žalobkyně nelze přisvědčit argumentaci žalovaného v té otázce, že výstavbou nového plotu došlo pouze k nepatrnému přesahu na pozemek žalobkyně. Z vytyčovacího náčrtu, a tedy nesporného tvrzení, kudy plot přes pozemky prochází je zřejmé, že stavba plotu zasahuje do pozemku žalobkyně výrazně. Pokud je žalovaným tvrzeno, že ani s ohledem na přesnost katastrálních map v dané lokalitě by nebylo možné, aby hranice byla přesná, to bylo opět vyvráceno stanoviskem , tituly před jménem, , jméno FO, , dle kterého je v dané lokalitě hranice maximální přesná s odchylkou cca 15 cm. Pokud jde o argumentaci žalovaného pod bodem 3, tak se žalobkyně ohrazuje proti tomu, že by v průběhu řízení měnila svá tvrzení, její tvrzení byla od počátku konzistentní, a proto navrhovala, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno.

4. Žalovaný v replice k vyjádření žalobkyně zpochybňoval, že by se měl okresní soud vypořádat s veškerou obranou žalovaného, otázky předestřené v podaném odvolání zůstaly ze strany nalézacího soudu zcela nezodpovězeny. V případě prokazování dohody o nové výstavbě plotu nalézací soud zcela pomíjí skutečnost, že i samotná žalobkyně tuto dohodu sama potvrdila ve svém podání ze dne 1. 12. 2022 i ve své účastnické výpovědi, kdy výslovně uváděla, že ji žalovaný několikráte přemlouval, až nakonec svolila. Navíc nalézací soud nechává zcela bez povšimnutí, že žalobkyně, která nyní tuto dohodu účelově popírá, prokazatelně porušila další, a to dohodu mediační. Žalovaný nezpochybňuje přesnost měření předložených geometrických plánů, jen poukazuje na skutečnost, že hranice pozemku podél delší části plotu domu žalobkyně nebyla digitalizovaná, tedy odchylka hranice zanesené v katastru nemovitostí je cca 2 m.

5. Odvolání žalovaného je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, přezkoumal i řízení vydání tohoto rozsudku předcházející a s důrazem na uplatněné odvolací důvody podle § 216 a § 212a o. s. ř. po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

6. Krajský soud předně uvádí, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tento zcela odkazuje.

7. Vzhledem k námitkám odvolatele, že mezi účastníky došlo v rámci mediačního jednání k uzavření dohody, která se měla stát závazkem pro smírčí řešení sporu, od které žalobkyně odstoupila, čímž porušila zásadu pacta sunt servanda, krajský soud za účelem objasnění stavu doplnil dokazování a zjistil:- z obsahu zápisu z mediace mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 23. 6. 2023, že se strany dohodly na řešení sporu tak, že sporný plot zůstane v pozici ke dni 23. 6. 2023 s tím, že jej žalovaný dokončí a stávající plotové pole, která nejsou dodělaná, žalovaný na svoje náklady zajistí vše potřebné pro uvedení skutečného stavu do řádného zápisu do katastru nemovitostí, žalovaný se zavázal uhradit jako vyrovnání žalobkyni částku 90.000 Kč do 10 dnů od podpisu směnné smlouvy, na účet, který bude uveden ve směnné smlouvě a obě strany se zavázaly postupovat tak, aby soudní řízení bylo ukončeno, žádná ze stran nemá nárok na náklady řízení a zpětvzetí bude učiněno do týdne po zaplacení částky 90.000 Kč,- z listiny označené odstoupení od dohody sepsané mediátorkou dne 23. 6. 2023, že žalobkyně dopisem ze dne 26. 6. 2023 (č. l. 65 verte) sděluje, že od mimosoudní dohody sepsané mediátorkou, podle které se nebude sporný plot odstraňovat a žalovaný se zavázal zajistit vypracování geometrického plánu a směnné smlouvy na jeho náklady a vyplatit žalobkyni částku 90.000 Kč, odstupuje a trvá dále na podané žalobě o odstranění stavby z jejího pozemku v k. ú. , adresa, ,- z dopisu adresovaného soudu žalovaným dne 14. 6. 2024 (č. l. 154 verte), že s ohledem na celkový postup žalobkyně v této věci ani on již na uzavřené dohodě netrvá a je ochoten společně s žalovanou učinit nesporným, že předmětná dohoda zanikla dohodou stran.

8. Krajský soud dospívá k závěru, že mediační dohoda, kterou bylo dokazování doplněno, je projevem vůle obou stran. Mezi účastníky však bylo učiněno nesporným, že došlo k ukončení smlouvy dohodou stran (jednání dne 25. 11. 2024). Zánik smlouvy dohodou stran (§ 1981 o. z.), je dvoustranným právním jednáním a obě smluvní strany se tak shodly, že jejich závazek zanikne, aniž by byl nahrazen novým. Pro další tak nešlo vycházet z obsahu mediační dohody a prohlášení, na základě kterého měla být uzavřena směnná smlouva. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalovaný v odvolacím řízení nově uváděl, že na dohodě trvá.

9. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , které neužívá k trvalému bydlení, ale k rekreaci. Žalovaný je vlastníkem sousedního pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , přičemž nemovitosti žalovaný nabyl v únoru 2020 a následujícího roku začal se stavbou zděného plotu, který je stavbou, a to se souhlasem žalobkyně, nikoliv však v hranicích skutečně postaveného plotu. Přestože měl žalovaný pochybnost o hranici pozemků, tuto přes přísliby zaměřit nenechal. Dne 11. 4. 2022 z iniciativy žalobkyně proběhlo vytyčení hranice mezi výše uvedenými pozemky a z pořízeného protokolu bylo zjištěno, jakou mírou žalovaným postavený zděný plot zasahuje na její pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, .

10. Soud prvého stupně aplikoval na danou věc správně ustanovení § 1042 a § 1085 o. z., kdy bylo nutno posoudit dobrou víru žalovaného při zřizování stavby.

11. Dobrá víra je stavem, kdy jednající neví o určitých právně významných nedostatcích souvisejících s jeho jednáním, a ani o nich vědět nemohl. Nejde jenom o vnitřní stav mysli jednajícího, který o určitých skutečnostech neví, neboť tím by mohl být chráněn i někdo, kdo si počínal nedbale, což není smyslem principu ochrany dobré víry. Jde o situaci, kdy jednající nejen neví, ale ani vzhledem k okolnostem o nedostatcích vědět nemohl. Zda jednající mohl či nemohl o nedostatcích souvisejících s jeho jednáním vědět, se posoudí podle toho, zda by o nich mohla nebo nemohla vědět osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. Touto modelovou osobou je nutno zásadně rozumět podle § 4 odst. 1 o. z. osobu průměrného rozumu, která si počíná s běžnou péčí a opatrností. Je-li z tohoto pohledu nevědomost jednajícího omluvitelná, lze jej považovat za dobrověrného (Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1654/, 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 83). Podobně viz Melzer, F., Tégl, P. a kol.: Občanský zákoník. Velký komentář. Praha: Leges, 2013, svazek I., s. 137 a též srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 4925/2016).

12. V projednávaném případě žalovaný začal stavět spornou stavbu a sám uvedl, že po odstranění původního plotu měl pochybnosti o tom, kde se vlastně hranice mezi pozemky nachází, postavil plot pouze se zachováním krajních sloupků původního plotu, a to přestože hranice mezi pozemky par. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byla přesně zaměřena na základě digitalizace v letech 2012-2014, která byla podkladem pro vznik digitální katastrální mapy. Po odstranění původního plotu žalobkyni ujistil, že nechá hranice pozemků vytyčit, kdy se tak stalo si již nepamatoval a nebyl schopen o tom předložit jakýkoliv doklad, z údajného zaměření sám zjistil, že část plotu zasahuje na pozemek žalobkyně, proto žalobkyni nabídl finanční kompenzaci a směnu pozemků. Poté, co byl plot postaven (pouze bez výplně mezi sloupky) dne 11. 4. 2022 z iniciativy žalobkyně proběhlo vytyčení hranice mezi výše uvedenými pozemky.

13. Z vytyčovacího náčrtu č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ověřeného , tituly před jménem, , jméno FO, dne 11. 4. 2022, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a výkazu dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí, který byl podkladem pro nový geometrický plán, je zcela zřejmé, že stavba nového plotu zasahuje do pozemků ve vlastnictví žalobkyně, zjevně v určitých úsecích nad možnou mezní odchylku charakterizovanou kvalitou souřadnic 3 – mxy = 0,14 cm, když celkově se jedná o plochu v rozsahu 68 m2, naopak posun hranice pozemku ve vlastnictví žalovaného do pozemku žalobkyně celkem 4 m2. Je tedy zcela zřejmé, že stavbou nového plotu nedošlo pouze k nepatrnému přesahu na pozemek žalobkyně, který by měl znamenat pouze bagatelní odchylku bez právní relevance a v mezích povolené katastrální odchylky, jak tvrdil žalovaný.

14. Žalovaný nepředložil jediný dokument, který by řešil vlastnickou hranici, o který by mohl opřít dobrou víru, že staví na svém, souhlas či domluvu se žalobkyní v jakém rozsahu bude stavět na jejích pozemcích, neprokázal. Za těchto okolností by si měl při zachování obvyklé opatrnosti nechat hranice mezi oběma pozemky oprávněnou osobou vyměřit. Přestože si sám nebyl jistý, kudy hranice mezi pozemky vede, po odstranění původního pletivového plotu vybudoval technicky náročnou stavbu plotu nového, se základy do hloubky více jak jeden metr, vyplněné betonem, s využitím ztraceného bednění s armaturou a přisypáním jílovité hlíny pro zadržování vody, tak aby plot plnil svou funkci při záplavách. Žalovaný tak musel vědět, že je sporné, zda stavba bude umístěna na jeho pozemcích, a neměl k dispozici žádné rozhodnutí či jiný doklad potvrzující to, že stavba tak, jak je nejenom zamýšlena ale i postavena, nebude v takovém rozsahu zasahovat na sousední pozemky. Při zachování obvyklé opatrnosti, kterou by v daném případě bylo možno po každém požadovat, by se právně relevantním způsobem seznámil se skutečným průběhem hranice. Za těchto okolností je závěr okresního soudu o tom, že žalovaný v dobré víře nebyl, správný.

15. Konečně bylo třeba reagovat i na v odvolání vznesenou námitku žalovaného, že se okresní soud nezabýval otázkou přestavku.

16. K tomu, aby stavebník nabyl zastavěnou část sousedního pozemku jako přestavek podle § 1087 o. z., nepostačuje dobrá víra, že má právo (ať veřejné či soukromé) zřídit na cizím pozemku část stavby. Stavebník musí jednat v omluvitelném omylu, že staví nás na svém pozemku (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2969/2020). Institut přestavku lze aplikovat jen u trvalých staveb zřizovaných stavebníkem zčásti na cizím pozemku v přesvědčení (v dobré víře), že zřizuje stavbu na vlastním pozemku. S ohledem na závěry, ke kterým dospěl odvolací soud ohledně dobré víry žalovaného při stavbě plotu, nelze posoudit chování žalovaného jako jednání v omluvitelném omylu a přiřknout stavbě charakter přestavku.

17. Lze tak vyvrátit výtky odvolatele, které směřovaly k nesprávnému právnímu posouzení věci okresním soudem v důsledku nesprávného posouzení svévolného, resp. nesvévolného postupu žalovaného při výstavbě nového oplocení, dostatečného se nevypořádání s námitkou žalovaného, že posunutí hranice pozemků odpovídalo mezím katastrální přesnosti. K námitce, že újma způsobená žalovanému odstraněním stavby není proporcionální újmou žalobkyně a že stavbou plotu plnil žalovaný prevenční povinnost (§ 2900 o. z.), krajský soud na závěr při zvážení všech okolností daného případu uvádí, že stavbou plotu mimo hranice pozemků, a to v takovém výrazném rozsahu (68 m2) žalovaný neprávem zasáhl do vlastnického práva žalobkyně, zjevně zneužil práva, a to takovým způsobem, že volbou přiměřeného prostředku nápravy může být jedině uložení povinnosti takovou stavbu odstranit (§ 1085 o. z.). Odstranění stavby je způsobilé odstranit zásah do práv žalobkyně, jiný invazivní prostředek nápravy, který by vedl k obdobnému cíli nebyl shledán (např. technická úprava či demontáž), to vše při vědomí ekonomické ztráty při odstranění stavby plotu.

18. Přestože okresní soud danou věc posoudil po skutkové i právní stránce správně, odvolací soud jeho rozhodnutí dle § 224 odst. 2 o. s. ř. změnil ve výroku I. tak, že doplnil výrok o odkaz na vytyčovací náčrt č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ve kterém je plot zachycen, ověřený , tituly před jménem, , jméno FO, dne 11. 4. 2022, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který se stal nedílnou součástí tohoto rozsudku, upravil tedy petit žaloby tak, jak se konečně domáhala žalobkyně v podání ze dne 29. 8. 2024 (číslo listu 171 spisu).

19. S ohledem na změnu rozhodnutí okresního soudu rozhodoval odvolací soud opětovně o náhradě nákladů řízení účastníků před soudem prvého stupně, kdy přijal rozhodnutí okresního soudu, který správně určil skladbu i výši jednotlivých součástí odměny advokáta na výslednou částku 58.560,65 Kč.

20. Pokud se jedná o náklady odvolacího řízení, o těch rozhodoval krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný s odvoláním úspěšný nebyl a žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů odvolacího řízení spočívající v odměně advokáta za 2 úkony právní pomoci (vyjádření a účast u odvolacího jednání) po 2.300 Kč, tj. 4.600 Kč + 2x režijní paušál po 450 Kč, celkem 5.500 Kč, které odvolací soud uložil zaplatit žalovanému ve lhůtě třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně.