69 Co 184/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vyklizení nemovitosti, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 3. 2025, č. j. 16 C 143/2024-86,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 7.381 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokátky 1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost vyklidit část nemovité věci označené jako byt číslo hodnota o velikosti podlahové plochy 29,2 m², umístěný ve II. nadzemním podlaží budovy č. p. Anonymizováno v obci adresa na pozemku parc. č. st. Anonymizováno v k. ú. adresa Anonymizováno Anonymizováno, a to do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 16.071,50 Kč ve lhůtě třídenní (výrok II.).

2. Včas podaným odvoláním rozhodnutí okresního soudu napadla žalovaná, která vytýká okresnímu soudu, že své rozhodnutí řádně nevyhodnotil. Zrekapitulovala, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu chráněného bytu na dobu určitou, která byla opakovaně prodlužována, naposledy do 31. 3. 2024 a žalobce poté již smlouvu odmítl prodloužit. Podle názoru soudu zákon o sociálních službách smlouvy na dobu určitou nezakazuje a žalobce tudíž neměl povinnost nájem prodloužit. S tímto názorem soudu žalovaná nesouhlasí, neboť je v to v přímém rozporu s uvedeným zákonem. Pokud sjednaná doba uplynula, měl žalobce zákonnou povinnost dle ustanovení § 91 odst. 3 zákona o sociálních službách smlouvu prodloužit, respektive uzavřít novou smlouvu. Této povinnosti se může žalobce zprostit pouze v taxativně zákonem stanovených případech uvedených v uvedeném ustanovení § 91 odst. 3 zákona o sociálních službách. Žádná z těchto zákonných výjimek v daném případě naplněna nebyla. Žalobce sice tvrdí, že žalovaná hrubě narušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu tím, že se hrubě chová k ostatním nájemníkům, které verbálně, ale i fyzicky napadá, nicméně nikdy žalované z tohoto důvodu nájemní vztah nevypověděl. Naopak v odůvodnění rozsudku se odkazuje na dopis ze dne 23. 1. 2023, kde je sice žalované sdělováno, že z důvodu porušování občanského soužití jí nájem prodloužen nebude, ale nájem byl přesto následně dne 15. 5. 2023 prodloužen dodatkem číslo 1. Také dopisem ze dne 15. 11. bylo žalované sdělováno, že z důvodu porušování občanského soužití ji nájem prodloužen nebude, přesto byl následně dne 27. 11. 2023 prodloužen dodatkem číslo 2 a je tedy zřejmé, že žalobce sice měl nekonkrétní výhrady, nicméně tyto nebyly natolik závažné, aby nájem ukončil výpovědí, a dokonce mu nebránily ani nájem opakovaně prodlužovat. Odvolatelka citovala ustanovení § 91 odst. 3 písm. d) zákona o sociálních službách a uvedla, že k uplatnění této výjimky tedy nestačí, pokud by se teoreticky nějaké provinění žalované skutečně prokázalo, ale je nutné, aby mělo takovou intenzitu, že na jeho základě pronajímatel skutečně přistoupil k výpovědi. To se nikdy nestalo. Žalovaná ostatně popírá, že by své povinnosti porušovala, jednostranná tvrzení nájemnice jméno FO nemůže hodnotit soud jako prokázaná. Nelze taktéž souhlasit s názorem soudu, že by žalovaná měla těžit ze svého protiprávního jednání, neboť případné prodloužení doby nájmu by bylo v rozporu s dobrými mravy dle ustanovení § 6 odst. 2 o. z. Není jasné, jakým způsobem by žalobkyně těžila, z jakého svého protiprávního jednání a proč by mělo být prodloužení nájmu v souladu se zákonem nemravné. Ustanovení § 6 ukládá povinnost jednat každému v právním styku poctivě a zapovídá těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolala nebo nad kterým má kontrolu. Žalovaná se nesnaží těžit z nějakého svého protiprávního jednání, žalovaná se svojí obranou proti podané žalobě domáhá pouze svého zákonného práva na prodloužení nájmu. Pokud se týká výroku II. ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení, s tímto žalovaná nesouhlasí, neboť je v mimořádně složité sociální situaci, pro kterou by soud výjimečně náklady řízení neměl žalobkyni přiznat ani tehdy, pokud by byla ve sporu úspěšnou. Žalovaná je nemajetná a její jediný příjem je starobní důchod, kterým uspokojuje pouze základní životní potřeby. Navrhovala proto, aby žaloba byla po zrušení napadeného rozsudku v celém rozsahu zamítnuta s tím, že náklady tohoto řízení ponese žalobkyně.

3. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalované vyjádřila shodu s rozhodnutím okresního soudu, když podanou žalobou bylo prokázáno, že žalovaná užívá předmětnou nemovitost bez právního důvodu. Žalovaná nemohla důvodně očekávat, že smlouva uzavřená na dobu určitou jí bude nadále prodloužena, a to s ohledem na předchozí výzvy a upomínky jejího závadného chování pro porušování nočního klidu a verbálních i fyzických napadení. Nelze přisvědčit argumentaci odvolatelky, že žalobkyně měla žalované zaslat výpověď z nájemního vztahu. V uvedené věci se nejednalo o smlouvu na dobu neurčitou, ale smluvní vztah zanikl uplynutím doby. Opakované prodloužení bylo z důvodu poskytnutí další šance žalované, která se však i po opakovaných slibech dopouštěla porušování domovního řádu a žalobkyně byla nucena řešit stížnosti na žalovanou ze stran ostatních nájemníků domu. Smluvní vztah je i v tomto případě upraven občanským zákoníkem a není pravdou, že by žalovaná využívala jakékoliv sociální služby. S ohledem na dotační podmínky výstavby předmětné budovy se jednalo o uzavření nájemní smlouvy s osobou starší 65 let, která však nemohla důvodně očekávat a ani neočekávala, což plyne z její žádosti o prodloužení nájmu, že smlouva je uzavřena na dobu neurčitou, tedy že při skončení nájemního vztahu má být tento vypovězen ze strany žalobkyně. Nájemní vztah se žalovanou zanikl uplynutím doby, přičemž důvody, pro které nebyl nájem prodloužen byly opakovaně žalované sdělovány, ta své závadné jednání nenapravila. Platby za užívání nemovité věci odpovídající bezdůvodnému obohacení žalovaná hradí, nicméně i opožděně, přesto, že nájemné u těchto typů bytů je nastaveno v nižších částkách. Žalobkyně spatřuje v jednání žalované zneužití systému sociálního bydlení, který byl zřízen za účelem, aby nezatěžoval rozpočet nájemníka a tomuto zajistil bytové potřeby. Je pravdou, že žalovaná je sice nemajetná, avšak zjevně zneužívá svého slabšího postavení za účelem dosažení cíle, a to zachování bydlení při úhradě zvýhodněného nájemného i služeb a v uvedené věci proto není dán důvod pro postup dle § 150 o. s. ř. Žalobkyně tak navrhovala, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno.

4. Odvolání žalované je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje způsobilý odvolací důvod, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, a to v celém jeho rozsahu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo podle ustanovení § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení s důrazem na uplatněný odvolací důvod tak, jak byl obsahově vylíčen v režimu neúplné apelace dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

5. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje, navíc nesprávnost skutkových tvrzení namítána nebyla. Zásadní odvolací důvod spočíval v nesprávném právním posouzení ustanovení zákona o sociálních službách upravujících oblast chráněného bydlení.

6. Žalovaná obývá nájemní byt I. kategorie v domě zvláštního určení jako osoba starší 65 let, jako jedné z podmínek pro poskytnutí dotace při výstavbě dle Programu výstavby podporovaných bytů pro rok 2023. Žalovaná jako klientka uzavřela s žalobkyní jako poskytovatelkou dne 24. 5. 2022 smlouvu o nájmu bytu, na jejímž základě žalované vzniklo právo nájmu vymezené části nemovité věci, a to nájem chráněného bytu. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 1. 6. 2022, následně byla dodatky prodlužována vždy na dobu určitou, do 30. 11. 2023 a dodatkem číslo 2 do 31. 3. 2024. Od tohoto data žalovaná užívá byt bez právního důvodu, opakovaně byla písemně upozorněna na porušování pravidel občanského soužití, zejména v době nočního klidu, jak je zřejmé z dopisů adresovaných a doručených žalované ze dne 23. 1. 2023, 10. 3. 2023 s výzvou, aby pro svoje chování byt vyklidila.

7. Problematiku chráněného bydlení upravuje ustanovení § 91 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. U smlouvy o poskytnutí sociální bytové služby (chráněného bydlení) uzavřená podle tohoto zákona se při řešení otázek neupravených v tomto zákoně podpůrně použije obecná úprava nájmu, tedy jak uvádí § 91 odst. 5 zákona č. 108/2006 Sb. pro uzavírání smlouvy o poskytnutí sociální služby a právní vztahy vzniklé z této smlouvy se použijí ustanovení občanského zákoníku.

8. V případě žalované smlouvou o sociální službě, jež jí byla poskytnuta ve formě chráněného bydlení z důvodu, že se jedná o osobu starší 65 let, byla uzavřena na dobu určitou, přičemž uzavření této smlouvy nevylučuje žádné ustanovení zákona o sociálních službách. Ustanovení § 91 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb. uvádí, jaké náležitosti musí smlouva obsahovat, mimo jiné pod bodem h) je uvedena doba platnosti smlouvy, z čehož lze dovozovat, že zákon uzavření nájemní smlouvy na dobu určitou nevylučuje. Uzavření nájemní smlouvy na dobu určitou, s možností opakovaného prodloužení pro osoby, které jsou plně schopné vést samostatný život, ale nemají přístup k vlastnímu bydlení, upravují i zásady Programu výstavby podporovaných bytů pro rok 2023. Konečně o tom, že může být smlouva uzavřena na dobu určitou i neurčitou v případě chráněného bydlení uvádí i Ministerstvo práce a sociálních věcí, odbor sociálních služeb a inspekce sociálních služeb v rámci doporučeného postupu při uzavírání smlouvy a poskytnutí sociální služby č. 2/2022. Za správný lze proto považovat závěr okresního soudu, že pokud povinnost poskytnout sociální službu ve formě chráněného bydlení zanikla uplynutím období, neuplatní se potřeba ukončit poskytování služby výpovědí ve výpovědní lhůtě.

9. Bylo tedy prokázáno, že smlouva o nájmu chráněného bytu skončila, pro chování žalované, které bylo žalobkyní opakovaně písemně vytýkáno. Skutečnost, zda žalobkyně měla povinnost s žalovanou uzavřít smlouvu novou, nemění nic na tom, že žalovaná byt užívá bez právního důvodu a nelze pak dovozovat ani povinnost poskytnout službu s ohledem na § 91 odst. 3 písm. d) zákona o sociálních službách.

10. Krajský soud posuzoval danou věc s ohledem na obranu žalované i z pohledu aspektů dobrých mravů a dospěl k závěru, že výkon práva žalobkyně v rozporu s dobrými mravy ve věci shledat nelze za situace, kdy žalovaná porušovala svoje povinnosti, které z nájmu vyplývají a porušovala povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy (článek 5, bod 5.6 upravující práva a povinnosti spojená s nájmem bytu). Konečně v posuzované věci si byla žalovaná vědoma toho, že užívá nemovitost neoprávněně, k vyklizení bytu byla opakovaně vyzývána, skutečnost, že nemá jiné bydlení a žije v mimořádně složité sociální situaci, nelze klást k tíži žalobkyně.

11. Okresní soud tak na danou věc aplikoval zákonná ustanovení, která v odůvodnění napadeného rozsudku též citoval, přičemž v této části rovněž platí, že není žádného podkladu pro úsudek, že by okresní soud při posuzování otázky vyklizení uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

12. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozhodnutí okresního soudu v obou výrocích potvrdil, tedy včetně výroku o nákladech řízení, které byly žalované uloženy k zaplacení, neboť při jejich specifikaci a výpočtu okresní soud nepochybil. Jestliže se žalovaná dovolávala aplikace ustanovení § 150 o. s. ř., pak důvody pro toto dobrodiní krajský soud neshledal, neboť důvody, které vedly k soudnímu uplatnění nároku a okolnosti případu spočívající v neprodloužení nájemní smlouvy pro závadové chování žalované a následné vyklizení nesvědčí pro výjimečné zmírnění nákladů řízení.

13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla s odvoláním úspěšná a žalobkyni tak náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů svého zástupce. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní pomoci (vyjádření k odvolání, účast zástupce u odvolacího jednání) po 2.300 Kč dle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb. (advokátní tarif), účinné od 1. 1. 2025, 2x RP po 450 Kč a dále cestovné ze adresa a zpět ve výši 1.003 Kč, náhrada za ztrátu času 4x 150 Kč, celkem 7.103 Kč, po navýšení o DPH, tj. o částku 1.281 Kč, celkem 7.381 Kč. Místo plnění a náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobce, lhůtu k plnění určil krajský soud jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Šumperku k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.). Proti výroku o nákladech řízení není dovolání samostatně přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva exekucí, popř. výkonem rozhodnutí.