69 Co 195/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva k nemovitostem, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 4. 2024, č. j. 16 C 298/2023-121,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek okresního soudu mění takto:Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 30.912 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobců.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 26.624 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobců.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. ½ na následujících nemovitostech, tj. pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zahrada, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , jsou žalobci ve společném jmění manželů (výrok I.) a uložil žalovanému zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 30.912,08 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný s tím, že uplatňuje odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), d), e, f), g) o. s. ř. Pokud jde o procesní vady, žalovaný ke své obraně proti nároku žalobců v podobě tvrzení o zhodnocení předmětných nemovitostí, zčásti před tím, než mu byly darovány, a zčásti po tomto darování, navrhl celou řadu důkazů v podobě jednak listin … stavební povolení, kolaudační rozhodnutí, stavební dokumentace, kalkulace nákladů a tržní posouzení hodnoty nemovitosti ze dne 30. 8. 2023 vypracovaného realitní kanceláří a jednak výslechem svědků bývalé manželky žalovaného , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Soud v rozsudku uvádí, že k provedení důkazů nepřistoupil a nepřihlížel k dalším provedeným důkazům s ohledem na závěry při právním hodnocení. Takový postup soudu považuje žalovaný za vadný, když není zřejmé, proč nalézací soud nejprve některé shora jmenované listinné důkazy provedl a některé nikoliv, tedy jakou úvahou se řídil, když dané důkazy třídil na ty, které provede, a ty zbývající za situace, kdy v rámci dalšího hodnocení uvádí, že vlastně žádný z těchto důkazů není pro posouzení věci relevantní. Žalovaný ve svém podání ze dne 23. 1. 2024 ke svým skutkovým tvrzením navrhuje jako důkaz svůj výslech. S ohledem na skutková tvrzení žalovaného byl tento důkaz navržen zejména k prokázání tvrzení žalovaného, jak se zasloužil o současný stav předmětných nemovitostí svou prací a svými finančními prostředky, tedy prokázání podstaty obrany žalovaného – nemravného výkonu práva žalobců na odvolání daru. Tento důkaz však nebyl proveden. V bodě 12, kde okresní soud konstatuje, jaké důkazy žalovaný navrhl, tento důkaz chybí, logicky z toho plyne závěr, že okresní soud tento důkaz opomenul a nevyjádřil se tak k důvodu, proč nebyl proveden. V bodě 18 rozsudku, kde okresní soud hodnotí důkazy uvádí, že se žalovanému nepodařilo zpochybnit, že by k jednání, za které byl uznán vinným ze spáchání přestupku vůči žalobci a) , Jméno žalobce A, , došlo. Jestliže soud dospěl k takovému závěru, pak je zřejmé, že měl žalovaného poučit v tom smyslu a vyzvat ho k navržení důkazů k prokázání tohoto tvrzení, což se jednak nestalo, jednak by se v takové situaci ukázalo, že žalovaný navrhl mimo jiné svůj účastnický výslech, tedy důkaz způsobilý i toto skutkové tvrzení žalovaného prokázat. S ohledem na potenciál tohoto důkazu je jeho opomenutí vážnou vadou. Sám okresní soud uvádí, že je třeba oprávněnost požadavku žalobců objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba posoudit, za jakých okolností k jednání žalovaného došlo, z jakých příčin a mezi kým. K objektivní možnosti tohoto posouzení směřovala skutková tvrzení žalovaného a jím navržené a neprovedené důkazy. Okresní soud sám uvádí, jak by měl postupovat, aby pak z tohoto postupu vybral jen určitou část, zbytek pominul a citoval pouze část důkazů, které k této záležitosti provedl. Soud například cituje část úředního záznamu policie ze dne 21. 6. 2022, která přijela na místo, avšak už neuvádí, že z tohoto úředního záznamu plyne, že bezprostředně po incidentu žalobce , Jméno žalobce A, vůbec neuvedl, že by mu měl žalovaný vyhrožovat zabitím, což je zvláštní, když i podle soudu se mělo jednat o jednání žalovaného vůči žalobci , Jméno žalobce A, , které měl žalobce , Jméno žalobce A, subjektivně pociťovat jako rozporné s dobrými mravy a pro které následně odvolal předmětný dar. Ze záznamu dále plyne, že se událost, jak ji líčí žalobce a jeho syn , Jméno žalobce A, mladší, měla odehrát jinak, než je uvedeno ve výroku rozhodnutí přestupkové komise, což je opět rozporné s judikatorním požadavkem na objektivizaci požadavku žalobců na vrácení daru. Podle bezprostředního podání ihned po události měl být fyzicky napaden , Jméno žalobce A, , mladší a do žalobce , Jméno žalobce A, , staršího měl žalovaný strčit, aby se dostal k , Jméno žalobce A, , mladšímu. Oběma , jméno FO, není uvedena vůbec žádná výhrůžka, natož výhrůžka zabitím, nebo jak bylo později doplněno podřezáním. To vše na půdorysu dlouhodobých sporů vyvolaných na straně jedné spoluvlastnictvím předmětných nemovitostí mezi žalovaným a jeho bratrem , Jméno žalobce A, , mladším, na straně druhé darovaní předmětných nemovitostí se zřízením věcného břemene, z čehož v obou případech vznikají konfliktní situace, kdo za co může, kdo má co zaplatit. Že tyto spory nejsou jednostranné, tedy že by žalovaný jen škodil žalobcům, svědčí kromě tvrzení žalovaného v jeho obraně také událost z 10. 5. 2024, kdy žalobkyně odcizila žalovanému kolo s odůvodněním, že jí měl odcizit zahradního trpaslíka a že mu je vrátí, až žalovaný vrátí trpaslíka. K tomu se navrhuje úřední záznam. I s ohledem na tento nový důkaz má žalovaný za to, že soud měl žalovanému umožnit prokázat jeho tvrzení, ve kterých objasňuje, proč a v jakém prostředí ke konfliktu, který měl za následek rozhodnutí o přestupku, došlo, a pokud to nalézací soud neudělal, je jeho postup vadný. Další důvod, proč je postup vadný, když neprovedl důkazy navržené žalovaným, je otázka výkonu práva žalobců v podobě odvolání daru v rozporu s dobrými mravy. Soud dospěl k závěru, že pouze ta skutečnost, že se žalovaný zasloužil o zhodnocení předmětných nemovitostí neznamená, že se žalovaný může vůči svým rodičům chovat takovým způsobem, že napadne fyzicky bratra a otci bude vyhrožovat zabitím. V této souvislosti by soud neměl zkoumat intenzitu jednání žalovaného vůči žalobcům pouze izolovaně z pouhého popisu přestupkového skutku žalovaného vůči žalobcům, ale měl by zkoumat širší souvislosti jednání žalovaného vůči žalobcům, jak se toho v řízení žalovaný prostřednictvím tvrzení a důkazních návrhů domáhal. Takový postup však okresní soud nezvolil a neumožnil žalovanému jeho námitku nemravného výkonu práva žalobců na odvolání daru prokázat. Soud vlastně říká, že námitka žalovaného je nedůvodná, protože se dopustil jednání vůči žalobcům, které je v rozporu s dobrými mravy, přitom takové jednání (nemravné žalovaného vůči žalobcům) je nutnou podmínkou toho, aby vůbec mohlo formálně k požadavku na vrácení daru dojít a je to tedy odlišná skutková situace od výkonu práv žalobců v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný přitom netvrdil nic jiného, než že výkon práva žalobců odvolat dar povede k nespravedlnosti (soud sám uznává, že se žalovaný zasloužil o předmětné nemovitosti více než jeho bratr) a že byl k jednání vůči svým rodinným příslušníkům vyprovokován a že se nestalo to, co posléze bylo obsahem výroku o vině rozhodnutí přestupkové komise. Žalovaný nemůže prokázat, že šlo o zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o. z., proto také svá skutková tvrzení zaměřil jiným výše uvedeným směrem. Okresní soud jako argument pro odmítnutí námitky žalovaného na výkon práva žalobců v rozporu s dobrými mravy uvádí, že se žalovaný může po právní moci rozhodnutí domáhat zhodnocení v samostatném řízení. Jak plyne ze skutkových tvrzení žalovaného, toto zhodnocení bylo prováděno se souhlasem žalobců jako tehdejších vlastníků v období od roku 1991, kdy s tímto žalovaný započal, až do roku 2016, přitom žalobci sice uznávají, že se žalovaný na zhodnocení podílel, neuznávají však rozsah zhodnocení v penězích a je třeba uvést, že nárok žalovaného na případné vydání takového zhodnocení je promlčen a s ohledem na vztah mezi účastníky by taková námitka byla zcela jistě v řízení o vydání zhodnocení těchto nemovitostí žalobci uplatněna. Žalovaný by sice mohl vznést námitku nemravnosti takové námitky, nicméně na tom, že jeho nárok je formálně nejistý, to ničeho nemění a ve svém důsledku by bylo jeho postavení v řízení daleko slabší. Žalovaný tak navrhuje zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobci se k odvolání vyjádřili tak, že zkraje podaného odvolání žalovaný vytýká soudu, že neprováděl dokazování stran investic, považuje to za vadu řízení, neboť tyto důkazy mají prokazovat, že žalovaný do nemovité věci investoval. A právě to, že do ní žalovaný investoval, má podle něj ten důsledek, že žalobci nemohli dar odvolat, respektive že úkon je v rozporu s dobrými mravy. Zde se však žalobci ztotožňují s názorem okresního soudu. Doplňují, že pokud má žalovaný právní prostředky pro to, aby mohl tvrzené investice vypořádat v samostatném řízení, nemůže být úkon odvolání daru bez dalšího nemravný. Odvolání daru tak nemá za následek situaci, kdy by se žalovaný nemohl domoci svých tvrzených práv, natož pak, aby se ocitl v situaci, která je v rozporu s obecným chápáním morálky. Pokud hovoříme o hrubě nemravném chování, tak toho se dopustil pouze žalovaný, kdy se s určitou mírou nadsázky zpronevěřil zásadě cti otce a matku svou. Žalovaný koneckonců v odvolání neuvádí, že by své nároky nemohl uplatnit jinak nebo by se dostal do situace, která se, byť jen přibližuje rozporu s dobrými mravy. Jeho námitky o důsledcích odvolání daru zůstávají ve velice obecné rovině, respektive v odvolání konstatuje, že výkon práva nemůže vést k „nepřijatelným důsledkům“. Sám však tyto důsledky ve vztahu k projednávané věci nespecifikuje. Žalobci ostatně byli touto procesní obranou v zásadě překvapeni, respektive tím, jak žalovaný oceňuje svoje zásluhy o nemovitost, není ochoten se omluvit a neustále rodiče či bratra kritizuje. Sám opakovaně uvádí, že to byl on, kdo se o nemovitost zasloužil. Z těchto tvrzení lze zpětně pochopit jeho chování, které nelze nazvat jinak než jako majetnické a které se vyvinulo v neschopnost soužití s rodiči a bratrem. Jak je patrné ze spisu, soužití samo o sobě nevykazovalo žádné znaky větších konfliktů. O to více je závažné chování žalovaného, které vycházelo z běžných situací a mělo nakonec násilnou podobu. Žalobci nepochybně vnímali problematické chování žalovaného, nicméně to, jak se k nim zachoval, překročilo akceptovatelnou míru. Žalovaný v rámci svých tvrzení nepředložil důkazy o provedených investicích, respektive vynaložených prostředcích. Spíše z nich vyplývá opak. Jak se již žalobci vyjadřovali dříve, žalovaný zavinil svou činností masivní požár a tyto následky odklidili žalobci. Žalobce dále „utekl“ od všech větších investic, požíval alkohol a pokud v nemovitosti cokoliv dělal, byly to menší úpravy zejména v jeho prospěch a pohodlí, které posléze časem zužitkoval. Žalovaný také pomíjí, že nemovitosti užíval bez jakékoliv náhrady téměř tři desítky let. Žalovaný dále polemizuje o skutkovém ději, který je předmětem výroku rozhodnutí o přestupku. To znamená, zda byla výhrůžka vůči žalobci pronesena či nikoliv. Na jednu stranu žalobce upozorňuje na důsledky aplikace § 135 o. s. ř., tedy že soud je vázán rozhodnutím o vině žalovaného skutkem, který je způsobilý k vrácení daru založit, a tedy akceptuje závěr, že jsou dány podmínky pro odvolání daru, aby v další části odvolání uvedl, že se skutek „měl odehrát jinak“. V tomto směru je odvolací argumentace nekonzistentní. Správní orgán vyvodil z provedeného dokazování závěry a konečně rozhodl o vině obviněného, tzn. uznal žalovaného vinným. Rozhodnutí nabylo právní moci, a proto ani žalovaný nemohl v tomto soudním řízení prokázat objektivně, že se skutek měl odehrát jinak, mimo jiné s poukazem na § 135 o. s. ř. Polemika žalovaného nad tím, co spáchal, vychází zejména z obsahu úředního záznamu z 21. 6. 2022. Jestliže byla vina žalovaného vyslovena v přestupkovém řízení, nelze tuto vinu zpochybňovat poukazem na jednu listinu. Mimo jiné i proto, že důkazní hodnota úředních záznamů je v těchto řízeních omezena (rozhodnutí NSS ČR, č. j. 1 As 96/2008-115). V průběhu tohoto řízení a zejména od vyhlášení rozsudku se jednání žalovaného značně vyostřilo. Žalobci mohou být pouze zklamáni, že žalovaný má neustálou potřebu své jednání omlouvat a legitimizovat. Nevyjádřil žádnou lítost, nehodlal se omluvit, neustále se snaží silově vynutit uznání a názory. Má neustálou potřebu vymezovat i proti svému bratrovi, protože nese jako křivdu, že rodiče nedarovali nemovitost jen jemu, ale oběma synům rovným dílem. Žalobci tak navrhují potvrzení rozsudku soudu prvého stupně.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo (§ 206 a 212 a o. s. ř.), a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Krajský soud věc projednal v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o. s. ř., když tento se k jednání bez důvodné omluvy nedostavil. Žalovaný požádal sice prostřednictvím zástupce o odročení jednání (jednalo se již o třetí žádost žalovaného o odročení z různých důvodů, zejména zdravotních), důvody žádosti o odročení však nepovažuje soud za důležité. Zástupce žalovaného žádal o odročení jednání z důvodu kolize s jiným jednáním s tím, že současně dohodnutá substituce mu ze zdravotních důvodů rezignovala. Krajský soud především konstatuje, že v této věci je substituce nepochybně možná, a to kterýmkoliv advokátem, když věc není nijak rozsáhlá a další zastoupení není vázáno na osobu konkrétního substituta. Případné odřeknutí substituta tak mohlo nepochybně být řešeno jinou substitucí. Současně je třeba konstatovat, že žádost o odročení jednání nebyla ani doložená co se týče tvrzených důvodů, tzn. že předem dohodnutá substituce ze zdravotních důvodů rezignovala.

6. Skutková zjištění, která okresní soud učinil na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a toto zjištění přebírá. Žalovaný polemizuje se zjištěními okresního soudu učiněnými z rozhodnutí o přestupku, zde však je třeba zdůraznit, že ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušného orgánu, že byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal. Žalovaný byl uznán vinným přestupkem proto, že fyzicky napadl svého bratra , Jméno žalobce A, , a též proto, že vyhrožoval zabitím svému otci , Jméno žalobce A, . V tomto směru je tedy zcela nepochybně prokázáno jednání žalovaného, pro které žalobci odvolali dar.

7. Krajský soud především konstatuje, že na požadovaném určení je dán naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř., když na základě tohoto určení mohou být žalobci zapsáni jako spoluvlastníci ve společném jmění k podílu jedné poloviny předmětných nemovitostí.

8. Krajský soud pak považuje za správné i právní závěry okresního soudu. Okresní soud správně konstatoval, že mezi účastníky byla dne 29. 4. 2016 uzavřena darovací smlouva, v níž žalobci vystupovali jako dárci, žalovaný v postavení obdarovaného. Žalobci odvolali dar podáním ze dne 29. 5. 2023 pro nevděk, který spočíval v napadení bratra žalovaného a dále vyhrožování zabitím žalobci. Okresní soud dospěl k závěru, že jsou dány důvody k odvolání daru dle § 2072 odst. 1 a 2 o. z., neb vytýkaným jednáním žalovaný úmyslně ublížil dárci tak, že zjevně porušil dobré mravy (§ 2072 odst. 1 o. z.), stejně tak se dopustil nevděku vůči dárcům tím, že porušil dobré mravy vůči synovi žalobců jako osobě blízké (§ 2072 odst. 2 o. z.). Krajský soud souhlasí s okresním soudem, že jednání žalovaného, kdy vyhrožoval zabitím svému otci, je jednáním ve zjevném rozporu s dobrými mravy, stejně tak jednání vůči bratru, tedy synovi žalobců, je rovněž zjevným porušením dobrých mravů, v obou případech toto jednání zakládá důvody pro odvolání daru pro nevděk. Žalobci proto důvodně odstoupili od darovací smlouvy, odvoláním daru ve smyslu § 2072 odst. 1 a 2 o. z. byla darovací smlouva v tomto rozsahu zrušena a žalobci se stali opět vlastníky předmětu daru, tedy spoluvlastnického podílu o velikosti jedné poloviny na předmětných nemovitostech, k němuž je nyní jako spoluvlastník zapsán žalovaný. V tomto rozsahu okresní soud proto správně určil vlastnické právo žalobců ve formě společného jmění manželů.

9. Krajský soud se pak ztotožňuje s okresním soudem i v tom, že odvolání daru nelze považovat za nemravné, respektive neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z.). Případné provádění prací na nemovitosti nemůže vést k závěru, že by snad jednání žalovaného bylo ospravedlnitelné a že by žalobci odvolali dar v rozporu s dobrými mravy. Jestliže žalovaný snad chce tvrdit, že jeho jednání je ospravedlnitelné proto, že v nemovitosti, ve které bydlel, prováděl nějaké stavební úpravy, pak tomuto přisvědčit nelze. Žalovaný se snaží zasazovat své jednání do jakéhosi kontextu dlouhodobých sporů, neuvádí však žádné podobné jednání žalobců vůči žalovanému vykazující podobnou závažnost, jakého se žalovaný dopustil vůči žalobci, respektive svému bratrovi. V tomto směru je tedy argumentace žalovaného lichá. Okresní soud pak správně uvádí, že případné zhodnocení cizí nemovitosti může být důvodem ke vzniku práva na bezdůvodné obohacení.

10. Okresní soud pak postupoval správně, pokud neprováděl další dokazování ke zhodnocení nemovitosti, když konkrétní zjišťování, zda a v jakém rozsahu byla nemovitost zhodnocena, není úkolem řízení o odvolání daru, jak vyplývá ze shora uvedeného. Pokud byl navržen výslech žalovaného, tak opět ke zhodnocování nemovitosti a nelze nyní dovozovat, že má být vyslechnut i k jiným otázkám. Okresní soud měl prokázáno spáchání přestupku samotným rozhodnutím o přestupku a nemusel ani dále žalovaného poučovat o tom, že snad má prokazovat opak, a to i s ohledem na § 135 odst. 1 o. s. ř. K žádné vadě řízení před okresním soudem tak nedošlo. Rovněž z úředního záznamu Policie ČR ze dne 21. 6. 2022 nelze v žádném případě dovozovat, že by snad k přestupkovému jednání nedošlo, toto jednoznačně vyplývá z výrokové části rozhodnutí přestupkového orgánu. Jestliže se žalobci domáhají svého vlastnického práva poté, co odvolali dar, pak tento výkon jejich práva nemůže být v rozporu s dobrými mravy.

11. K dalším navrženým důkazům je možno uvést, že provádění nových důkazů o tom, kdo komu vzal kolo či trpaslíka, není podstatné, podstatné jsou důvody pro odvolání daru, které byly ke dni doručení odvolání daru.

12. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, krajský soud proto napadený rozsudek potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

13. Krajský soud změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II., když okresní soud neuvedl, v jakém poměru má být žalobcům plněno. Krajský soud vzhledem k tomu, že žalobci jsou manželé, uložil žalovanému zaplatit žalobcům náklady k jejich ruce společné a nerozdílné (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Výše náhrady pak činí částku, jak byla stanovena okresním soudem, v tomto směru krajský soud stanovenou částku přejímá, a to s ohledem na zásadu zákazu reformace in peius, kdy při podání odvolání jen žalovaným nelze postavení žalovaného ani ve výroku o nákladech řízení zhoršit v jeho neprospěch.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci měli v této fázi plný úspěch a mají právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z odměny za 1 úkon při zastupování dvou žalobců po 4.960 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 ve znění účinném do 31. 12. 2024 (vyjádření k odvolání), poloviční úkon ve výši 2.480 Kč za účast u jednání dne 3. prosince 2024, které bylo odročeno bez projednání věci, 2x režijní paušál po 300 Kč, dále 1 úkon právní služby dle § 9 odst. 4 písm. b) a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 10.116 Kč (5.620 Kč + 4.496 Kč) za účast u jednání dne 28. 1. 2025, 1x režijní paušál po 450 Kč, cestovné na cestě Brno-Olomouc a zpět dne 3. 12. 2024, celkem 162 km, při spotřebě 4,63 l/100 km, cena nafty 34,70 Kč/l, sazba základní náhrady 5,60 Kč/km, celkem 1.197,47 Kč, a cestovné dne 28. 1. 2025, celkem 162 km, při spotřebě 4,63 l/100 km, cena nafty 34,70 Kč/l, sazba základní náhrady 5,80 Kč/km, celkem 1.199,87 Kč, náhrada za ztrátu času 4 půlhodiny po 100 Kč a 4 půlhodiny po 150 Kč, to vše zvýšeno o DPH 21 %, celkem 26.624 Kč.