69 Co 196/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 2.004.083,52 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 1. 7. 2025, č. j. 9 C 247/2023-120,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění takto: „Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů řízení částku 158.484 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám tituly před jménem jméno FO, advokátky.“

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, jíž se žalobci domáhali po žalované zaplacení částky 2.004.083.52 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení zamítl (výrok I.), a uložil žalobcům povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů řízení částku 187.360 Kč ve lhůtě třídenní (výrok II.).

2. Včas podaným odvoláním rozhodnutí okresního soudu napadli žalobci, kteří vyslovili nesouhlas s výrokem II. předmětného rozhodnutí. Namítali, že soud prvého stupně v odůvodnění svého rozsudku správně rozebírá z obecného pohledu problematiku náhrady nákladů řízení, když při tomto rozhodování má soud povinnost přihlížet v prvé řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení. V této věci si však soud ještě před rozhodnutím ohledně náhrady nákladů řízení neopatřil vůbec žádné podklady k objektivnímu zjištění majetkových, sociálních a osobních poměrů obou žalobců, jinak by musel zjistit, že výrok ohledně náhrady nákladů řízení s povinností zaplatit společně a nerozdílně žalované částku 187.360 Kč ve lhůtě třídenní je výrokem pro oba žalobce zcela likvidační. Soud zcela přehlédl, že oba žalobci uzavírali se žalovanou kupní smlouvu o zakoupení nemovitých věcí na straně jedné jako spotřebitelé a byli přesvědčeni o profesionalitě žalované, důvodné očekávání obou žalobců jako spotřebitelů bylo, že kupují nemovité věci, které vykazují předpokládané vlastnosti a nejsou zasaženy závažným poškozením dřevokazným houbami. Přestože žalobci si byli vědomi, že úspěšně se mohou domáhat případné náhrady škody žalobou pouze proti žalované s ohledem na skončení insolvenčního řízení, investovali do této žaloby soudní poplatek ve výši 100.205 Kč, aby vůbec soud žalobu přijal a mohl ji projednat. Pokud po provedení dokazování soud konstatoval, že žalobci neprokázali, že došlo k porušení povinnosti při výkonu funkce žalované jako insolvenčního správce, vznikem škody a zejména k příčinné souvislosti mezi porušením povinností a vznikem škody, žalobcům nezbývá než se s tímto právním hodnocením smířit, neboť nemají žádné další volné finanční prostředky, aby zaplatili soudní poplatek z odvolání. Při posouzení důvodnosti a výše náhrady nákladů řízení měl vzít soud zřetel i na tu okolnost, že v případě snížení či nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované, která sice byla v tomto sporu úspěšná, by se takovéto rozhodnutí vůbec nedotklo majetkových poměrů žalované, která je velkou právní firmou s nepochybně velmi vysokým obratem. Žalobci v rámci svých odvolacích námitek uplatnili konkrétní nesouhlas s přiznáním některých úkonů právní služby žalované, když se jedná, konkrétně o úkony nahlížení do spisu ze strany žalované dne 27. 11. 2024, vyjádření ke změně žaloby, podání ze dne 23. 5. 2025, odvolání do usnesení o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti, 4x režijní paušál k těmto úkonům právní služby a 21 % DPH k výše uvedeným úkonům právní služby. Tyto úkony nelze dle odvolatelů posoudit jako důvodné k obraně žalované, neboť výše uvedené úkony právní služby v žádném případě nelze považovat za úkony nezbytné k dotvrzení obrany žalované proti žalobě. Dále odvolatelé soudu prvého stupně vytýkali, že při rozhodování ohledně náhrady nákladů řízení nedostatečně posoudil, zda může jít o výjimečný případ, kdy jsou dány důvody zvláštního zřetele při aplikaci § 150 o. s. ř., když soud měl povinnost vycházet ze všech okolností této konkrétní věci. Nelze totiž přehlédnout, že oba žalobci jako spotřebitelé sice zaplatili žalované kupní cenu ve výši 3.200.000 Kč, jsou však zatíženi úvěrem, neboť část kupní ceny ve výši 2.000.000 Kč čerpali prostřednictvím právnická osoba., navíc náklady na odstranění vzniklé škody a její uvedení do původního obyvatelného stavu byly znalecky oceněny částkou 2.104.083,52 Kč. Žalobce a) pracuje jako OSVČ s průměrným měsíčním příjmem po odpočtu všech nákladů do 20.000 Kč měsíčně, žalobkyně b) je na rodičovské dovolené s jediným příjmem 4.000 Kč rodičovského příspěvku, neboť vychovávají oba žalobci dvě nezletilé děti ve věku 4 a 2 roky. S ohledem na mimořádné okolnosti tohoto soudního sporu jsou oba žalobci přesvědčeni, že lze mimořádně přiznat aplikaci § 150 o. s. ř., neboť jsou zde dány důvody zvláštního zřetele, a to nejen na povahu tohoto soudního sporu, ale i okolnost, že žalobci by měli být lépe chráněni z dispozice spotřebitelů. Žalobci proto navrhovali, aby krajský soud změnil výrok o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně a žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náklady řízení odvolacího.

3. Žalovaná se k odvolání žalobců písemně nevyjádřila, k otázce aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. se podrobně vyjádřila podáním ze dne 4. 6. 2025 (č. l. 101 spisu).

4. Krajský soud přezkoumal rozhodnutí okresního soudu v napadeném výroku II., ve stejném rozsahu přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobců je důvodné, pouze v rozsahu námitek účelně vynaložených nákladů v průběhu řízení před okresním soudem, což vedlo ke změně rozhodnutí odvoláním napadeného výroku v odvolacím řízení. Ve vztahu k moderaci nákladů řízení nelze shledat odvolání důvodným.

5. Z obsahu předloženého spisu krajský soud zjistil, že řízení bylo zahájeno žalobou podanou v zastoupení žalobců advokátem na základě udělené plné moci a žalobci se domáhali úhrady finanční částky po žalované z důvodu její odpovědnosti jako insolvenční správkyně za škodu či jinou újmu způsobenou ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 insolvenčního zákona. Ta jim měla být způsobena tím, že žalovaná při výkonu své funkce porušila povinnosti, které jsou jí uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupovala s odbornou péčí. Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 1. 7. 2025, č. j. 9 C 247/2023-120 žalobu, kterou se žalobci domáhali zaplacení částky 2.004.083,52 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení zamítl, a to po té, co se primárně zabýval otázkou, jaká povinnost žalované při výkonu funkce insolvenčního správce byla porušena, a poté co dospěl k závěru, že žádné takové porušení povinnosti prokázáno nebylo, žalobu zamítl s tím, že navíc přihlédl k tomu, že tvrzení žalobců ohledně porušení povinnosti žalované byla poměrně kusá a i přes poučení podle § 118a o. s. ř. nebyla prokázána. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované, která byla ve sporu úspěšná přiznal částku 187.360 Kč, kterou uložil k úhradě žalobcům společně a nerozdílně ve lhůtě třídenní. Z odůvodnění rozhodnutí okresního soudu, zejména bodu 32, 33 je zřejmé, že se okresní soud zcela podrobně zabýval možností aplikace ustanovení 150 o. s. ř. a poté, co zohlednil veškerá kritéria, dospěl k závěru, že není na místě v projednávané věci moderaci žalobcům přiznat.

6. Základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci, vyjádřená v § 142 odst. 1 o. s. ř. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Právo úspěšné procesní strany vůči neúspěšné straně řízení na náhradu nákladů vychází ze základního strukturního principu, který se v civilním sporném procesu uplatňuje, tj. ze systému dvou stran v kontradiktorním postavení, v jehož rámci účastníci řízení vystupují jako vzájemní odpůrci uplatňující v řízení protichůdné zájmy. Nepřiznání náhrady nákladů řízení může být jenom výjimečné a mohou jej ospravedlnit pouze důvody zvláštního zřetele hodné.

7. Pokud se týká existence okolností souvisejících s předprocesním stádiem sporu, s chováním účastníků a s okolnostmi uplatnění nároku, nejeví se krajskému soudu předmětné řízení čímkoliv zvláštním. Žalobci byli v řízení zastoupeni advokátem, který je bezpochyby poučil o následcích ztráty pře, mezi které patří náhrada nákladů řízení protistrany. Žalobci poukazují v odvolání na svou nemajetnost, kterou dokládají v rámci odvolacího řízení prohlášením o majetkových a výdělkových poměrech, ze kterých krajský soud zjistil, že žalobkyně je na rodičovské dovolené, pobírající sociální dávku ve výši 4.000 Kč, žalobce uvedl, že jako podnikatel s předmětem výdělečné činnosti malíř, lakýrník, natěrač za poslední zdaňovací období jako časový úsek, za který je vyměřována daňová povinnost (nutnost odvodu daní) a je finančnímu úřadu vystavováno daňové přiznání a po odečtení daně dosáhl výdělku 220.106 Kč, což představuje 18.342 Kč měsíčně. V prohlášení žalobci neuvádějí jakékoliv výdaje a jen stěží si lze představit, že s takovým příjmem hospodaří čtyřčlenná rodina. S ohledem na žádanou profesi žalobce, kdy např. společnost právnická osoba. pro profesi lakýrník nabízí mzdu při plném úvazku ve výši 45.000 Kč měsíčně a podle některých průzkumů platových statistik v ČR je možné po pěti letech praxe vydělávat v uvedeném oboru až kolem 43 036 Kč hrubého měsíčně, je zřejmé, že v možnostech žalobce je dosahovat výdělku vyššího, když z jeho strany žádná zdravotní omezení či překážky uváděny nebyly. Přestože své majetkové poměry žalobci řádně soudu nedoložili a jejich popis svědčí spíše o nevěrohodnosti, dospívá krajský soud k závěru, že i kdyby takové poměry doložili, nejedná se společně s dalšími aspekty (např. zvláštnost projednávané věci), které musí být zvažovány, o takovou věc, která by byla důvodem moderace. Pro nejasnou finanční situaci je třeba přihlédnout i k takovým skutečnostem, které vyplývají z obsahu spisu, tedy že žalobci uhradili soudní poplatek ve výši 100.205 Kč, aniž by požádali soud o úlevu v podobě, byť částečné, na soudním poplatku. V projednávané věci nelze nalézt konkrétní skutečnosti, které by měly vystihovat zvláštnost dané situace a které by představovaly důvody zvláštního zřetele. Ustanovení § 150 o. s. ř. nemůže ani sloužit ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2862/07 a sp. zn. II. ÚS 3015/09).

8. Třebaže úvahy okresního soudu ve vztahu k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. jsou správné a rozhodování o náhradě nákladů řízení dle zásady úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na výše uvedené bylo namístě, přesto krajský soud revidoval rozhodnutí okresního soudu a výrok II. o náhradě nákladů řízení změnil podle § 220 o. s. ř., a to z důvodů nesprávného posouzení účelnosti vynaložených nákladů za některé úkony, když okresní soud přiznal výši nákladů řízení dle písemné specifikace zástupkyně žalované.

9. Za účelně vynaložené náklady v řízení před okresním soudem považuje krajský soud odměnu dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. ve znění pozdějších předpisů při sazbě mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5 za jeden úkon ve výši 16.340 Kč. Za účelně vynaložené náklady přitom krajský soud považuje odměnu za úkony – převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 19. 2. 2024, vyjádření ze dne 8. 1. 2025, účast při jednáních ve dnech 9. 1. 2025, 13. 5. 2025 a účast u jednání dne 1. 7. 2025 a dále v podání ze dne 22. 5. 2025, tj. 7 úkonů po 16.340 Kč, celkem 114.380 Kč, 3x režijní paušál po 900 Kč, 5x režijní paušál po 450 Kč, celkem 117.530 Kč, k tomu 21 % DPH, tj. částka 24.681,30 Kč, celkem 142.211,30 Kč.

10. K otázce nárokovaného nahlížení do spisu (v konkrétní procesní situaci by mohlo být podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu analogicky považováno za obdobu prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f/ advokátního tarifu), dospívá krajský soud k závěru, že v projednávané věci nahlížení do spisu dne 27. 11. 2024 a cesta zástupkyně žalované za účelem nahlédnutí do spisu vlakem ve výši 967 Kč, za účelně vynaložený náklad považovat nelze. Obsah spisu je důkazem toho, že s ohledem na procesní stádium řízení před okresním soudem bylo nahlížení neúčelným nákladem, neboť bylo po rozhodnutí odvolacího soudu o potvrzení usnesení okresního soudu k námitce místní nepříslušnosti vznesené žalovanou podáním ze dne 19. 2. 2024 a další podání stran žalované je datováno až dnem 8. 1. 2025 k upřesnění a konkretizaci právního titulu podané žaloby ze dne 6. 12. 2023. Dále ve shodě s okresním soudem nepovažuje odvolací soud za účelný úkon právní služby spočívající v podání ze dne 4. 6. 2025, neboť z obsahu podání je zřejmé, že pouze rekapituluje dosavadní argumentaci.

11. Součástí náhrady nákladů řízení je rovněž cestovné za užití osobního motorového vozidla na trase adresa a zpět k jednáním ve dnech 9. 1. 2025 a 13. 5. 2025, tj. částka celkem 9.794 Kč (4.897 Kč x 2), a dále prokázané výdaje za cestu vlakem k jednání dne 1. 7. 2024 ve výši 489 Kč, tj. cestovné celkem ve výši 10.283 Kč. Součástí nákladů rovněž náhrada za promeškaný čas za cestu k jednáním dne 1. 7. 2025, 9. 1. 2025 a 13. 5. 2025 3x po 150 Kč x 11, celkem 4.950 Kč + 21 % DPH, tj. 1.039 Kč, celkem 5.989,50 Kč. Celkově tak náhrada nákladů za úkony účelně vynaložené v řízení před soudem prvého stupně představuje částku 158.484 Kč.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl krajský soud negativně dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť v otázce aplikace moderačního ustanovení nebyli žalobci úspěšní, úspěšnost lze shledat pouze v otázce účelnosti vynaložených nákladů na zastoupení žalované ve sporu. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.