69 Co 198/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B , Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta B o 128.848 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 16. 7. 2025, č. j. 8 C 209/2024-149,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 9.980 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, , , Anonymizováno, ., advokáta.

1. Okresní soud zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 128. 848 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 5. 7. 2024 do zaplacení (výrok I.). Žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 88.766 Kč k rukám právního zástupce žalovaného , Jméno advokáta B, , , Anonymizováno, . do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Žalobkyni uložil povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v Šumperku náklady řízení ve výši 757 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. V důvodech podaného odvolání uvedla, že soud prvého stupně dospěl k závěru, že v dědickém řízení neměla vůči matce žádnou pohledávku k započtení, a tedy neunesla břemeno důkazní k uzavření ústní smlouvy o započtení její části dluhu a pokud uhradila své matce jako věřitelce částku 128.848 Kč nevznikla žalobkyni vůči žalovanému regresní pohledávka, neboť nezaplatila více než svůj podíl na dluhu. Dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že prohlášením učiněným v pozůstalostním řízení před soudním komisařem v době před potvrzením nabytí dědictví matce se práva na povinný díl vzdala, s tímto vyjádřila žalobkyně nesouhlas, neboť toto vzdání se dovozuje soud z obsahu protokolu, kde je uvedeno, že „výplatu povinného podílu nežádám“, což není totéž. Pokud v průběhu řízení tvrdila, že část pohledávky rodičů zanikla předáním psů za tímto účelem a požadovala provedení důkazu incidenčním spisem sp. zn. 44 ICm 3898/2020, soud k tomuto tvrzení jako nepřípustné novotě nepřihlédl. Nejednalo se o oxymorní tvrzení, neboť právní jednání se posuzuje podle obsahu, nikoliv podle označení a z „darovací smlouvy“, soudní žaloby i vyjádření žalobkyně bylo možné dovodit, že předáním psů byl splněn její dluh vůči rodičům do částky 105.000 Kč. Soud měl důkaz incidenčním spisem připustit, když žalobkyně nebyla účastníkem řízení o vyloučení věci a o listinách se dozvěděla až těsně před druhým soudním jednáním z dokladů nalezených v pozůstalosti otce. Takto reagovala i na poučení soudu, že neunáší svoji důkazní povinnost. Konstatování soudu, že před koncentrací tvrdila úhradu dluhu prostřednictvím povinného dílu a po koncentraci, že nově tvrdila úhradu darovací smlouvou, neodpovídá skutečnosti. Tvrdila částečnou úhradu „darovací smlouvou“, což potvrdila i svědkyně , jméno FO, . Dále poukázala na ustanovení § 511 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., podle kterého se jedná o tzv. regres, nikoliv o zákonnou cessi a tedy nelze akceptovat závěr, že by uplatnění jejího nároku na náhradu bránilo to, že pohledávka rodičů nebyla splatná. Soud neprovedl všechny navržené důkazy, zejména účastnický výslech žalobkyně a incidenční spis Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci sp. zn. 44 ICm 3898/2020, provedené důkazy nesprávně vyhodnotil a učinil nesprávné právní závěry, proto se domáhala, aby krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný v rámci vyjádření u odvolacího jednání navrhl, aby věcně správný rozsudek okresního soudu byl potvrzen. Provedené dokazování bylo podrobné a vyčerpávající, odvolací námitky žalobkyně jsou nedůvodné. Žalobkyně nedlouho po skončení insolvenčního řízení, v němž nebyla schopna plně uhradit pohledávky svých věřitelů, měla hradit předmětné sporné pohledávky, přičemž vůči žalovanému postupovala v rozporu s ustanovením § 1876 odst. 1 o. z. Pokud okresní soud neprovedl navržené důkazy, ať už výslechem žalobkyně nebo také návrhem žalovaného na provedení důkazu opisem rejstříku trestů žalobkyně, lze postup okresního soudu akceptovat s tím, že se jedná o důkazní návrhy nadbytečné.

4. Odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje i způsobilé odvolací důvody dané námitkou neúplných a nesprávných skutkových zjištění a právního posouzení, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 206 a § 212 o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace s přihlédnutím k nastalé koncentraci řízení a s důrazem na uplatněné odvolací námitky dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

5. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 128.848 Kč s příslušenstvím z titulu uplatnění následného regresu vůči žalovanému solidárně s ní zavázanému dlužníkovi s odůvodněním, že na společný dluh, který vznikl za trvání jejich manželství a společného jmění vůči věřiteli , tituly před jménem, , jméno FO, , splnila více, než odpovídalo vzájemnému poměru mezi účastníky, který byl stanoven rozsudkem o vypořádání společného jmění účastníků ze dne 5. 6. 2018, č. j. 14 C 51/2012-361, podle kterého připadl každému z účastníků dluh vůči , tituly před jménem, , jméno FO, v částce 128.848 Kč (výrok III. a IV.). Žalobkyně tvrdila, že splnila celý dluh, tj. částku 257.696 Kč. Po poučení soudu dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., jehož se žalobkyni dostalo při jednání konaném dne 4. 4. 2025, doplnila v podání ze dne 30. 4. 2025 tvrzení, že kromě částky 128.848 Kč, kterou vložila v hotovosti na účet matky dne 12. 6. 2024, jak uvedla v žalobě, uhradila zbývající část společného dluhu účastníků započtením částky 178.404 Kč podle ústně uzavřené dohody s matkou, odpovídající povinnému dílu žalobkyně z dědictví po otci , tituly před jménem, , jméno FO, , které podle usnesení o pozůstalosti ze dne 18. 12. 2023 sp. zn. 21 D 253/2023 připadlo matce jako jedinému dědici.

6. Jednou z odvolacích námitek žalobkyně je, že okresní soud neprovedl všechny pro věc významné důkazy, které v řízení navrhla. Konkrétně důkaz incidenčním spisem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci sp. zn. 44 ICm 3898/2020 a účastnickým výslechem žalobkyně.

7. Okresní soud se v rámci odůvodnění rozsudku (bod 13) správně a úplně vypořádal s důvody, pro které neprovedl důkazy, který žalobkyně navrhla. Okresní soud v odůvodnění rozsudku správně uvádí, že důkaz rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 5. 5. 2021 č. j. 44 ICm 3898/2020-40 včetně žaloby podané v tomto incidenčním sporu otcem žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, a darovací smlouvou ze dne 28. 10. 2018, uzavřené mezi žalobkyní a jejím otcem o darování psů otci, byly navrženy v rozporu s ust. § 118b odst. 1 o. s. ř., až po druhém jednání, které ve věci proběhlo 9. 6. 2025, po nastoupení účinků koncentrace řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že řízení bylo zkoncentrováno v závěru prvního jednání ve věci konaného dne 4. 4. 2025, v jehož průběhu (před poučením o koncentraci podle ust. § 118 b o. s. ř.) bylo žalobkyni poskytnuto velmi podrobné a konkrétní poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení a důkazy, kdy, v jaké výši a jakým způsobem a komu zaplatila dluh vymezený v bodu III. a IV. rozsudku o vypořádání společného jmění účastníků (společný dluh účastníků vůči otci , tituly před jménem, , jméno FO, ), na což žalobkyně reagovala podáním ze dne 30. 4. 2025, v němž důkaz tímto spisem a listinami v něm se nacházejícími nenavrhla (v této době neuvedla ani žádná skutková tvrzení, která by měla být tímto důkazem, vztahujícím se k uplatněnému nároku prokázána). Okresnímu soudu je též nutno přisvědčit, že tyto navržené důkazy nepředstavují žádnou výjimku z nastalé koncentrace řízení v jejich výčtu uvedené v ust. § 118b odst. 1 věta třetí o. s. ř. Nemůže rozhodně jít o důkaz, který by žalobkyně bez své viny nemohla včas uvést, jak okresní soud správně zdůraznil, vzhledem k tomu, že žalobkyně byla účastnicí darovací smlouvy a o této skutečnosti musela mít v době zahájení řízení v této právní věci nepochybně vědomost. Namítá-li žalobkyně v odvolání, že předáním psů v rozporu s označením smlouvy darovací byl podle obsahu smlouvy její dluh vůči rodičům, co do částky 105.000 Kč, splněn, pak nepochybně obsah právního jednání, jehož byla účastníkem, musela znát bez ohledu na výsledek incidenčního sporu vedeného otcem o vyloučení psů z majetkové podstaty žalobkyně jako dlužníka v insolvenčním řízení.

8. Odvolací soud přisvědčuje rovněž důvodům, které okresní soud uvedl k zamítnutí návrhu žalobkyně na provedení jejího účastnického výslechu, že s ohledem na skutková zjištění a výsledky dokazování je tento důkaz nadbytečný, neboť by jen suploval skutková tvrzení.

9. Skutková zjištění a závěry z nich učiněné obsažené v bodu 14 odůvodnění rozsudku okresního soudu jsou správné. Soud provedl všechny pro věc významné důkazy, které hodnotil způsobem odpovídajícím zásadám uvedeným v ust. § 132 o. s. ř., každý důkaz jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Odvolací soud proto pro stručnost na skutkové závěry soudu prvního stupně plně odkazuje.

10. Stejně tak správné je i právní posouzení učiněné soudem prvého stupně. Okresní soud zcela správně nárok žalobkyně posuzoval v režimu zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.) s ohledem na přechodné ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. obč. zák.

11. Mezi účastníky není sporné, že společný dluh účastníků vznikl za trvání manželství a společného jmění účastníků, které zaniklo rozvodem s účinky právní moci dne 24. 10. 2011. Společné jmění pak bylo vypořádáno rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. 6. 2018 č. j. 14 C 51/2012-361, v rámci jehož výroku III. a IV. byl vypořádán i dluh účastníků vůči , tituly před jménem, , jméno FO, , který připadl každému z účastníků rovným dílem.

12. Práva a povinnosti ze závazkových právních vztahů založených za účinnosti „starého“ občanského zákoníku se řídí dosavadní úpravou až do jejich úplného ukončení a vypořádání, a to vzhledem k požadavku právní jistoty v obligačních vztazích (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 344/2018). Dosavadními právními předpisy se pak budou řídit i práva a povinnosti z takových obligačních vztahů vzniklé, tedy i ty, jež vzniknou již za účinnosti právní úpravy občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 23 Cdo 840/2022, a dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 387/2021 a ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1989/2024).

13. Proto i za situace, kdy žalobkyně podle skutkových tvrzení plnila na společný dluh již za účinnosti obč. zák. č. 89/2012 Sb., po l. 1. 2014, vztah solidárně zavázaných dlužníků je třeba řešit v poměrech občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., jak okresní soud správně učinil.

14. Podle ust. § 511 odst. 1 obč. zák, jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne.

15. Podle ust. § 511 odst. 2 obč. zák., není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru stejné. Dlužník, proti němuž byl uplatněn nárok vyšší, než odpovídá jeho podílu, je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět o tom ostatní dlužníky a dát jim příležitost, aby uplatnili své námitky proti pohledávce. Může na nich požadovat, aby dluh podle podílů na ně připadajících splnili nebo aby jej v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili.

16. Podle ust. § 511 odst. 3 obč. zák., jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Pokud nemůže některý z dlužníků svůj podíl splnit, rozvrhne se tento podíl stejným dílem na všechny ostatní.

17. Následný regres vzniká tehdy, jestliže dlužník splnil víc, než odpovídalo vzájemnému poměru mezi dlužníky. Uspokojí-li solidární dlužník věřitele v rozsahu svého podílu, regres nevznikne. Rozhodující je rozsah, v jakém sám skutečně plnil, nikoliv výše zaniklé pohledávky věřitele. Jestliže dlužník věřiteli splnil, aniž vyrozuměl ostatní dlužníky o uplatnění nároku vůči němu, mohou spoludlužníci své námitky, které měli proti pohledávce věřitele, uplatnit nyní proti němu, jak vyplývá z ust. § 511 odst. 2 věta druhá obč. zák.

18. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně plnila na společný dluh pouze v rozsahu odpovídajícím vzájemnému poměru mezi účastníky jako spoludlužníky v částce 128.848 Kč, a proto jí regresní nárok nevznikl. Tuto částku zaplatila 12. 6. 2024 vkladem v hotovosti na účet své matky, které bylo potvrzeno nabytí celé pozůstalosti, jako jediné dědičce po zůstaviteli , tituly před jménem, , jméno FO, (věřiteli), zemřelém dne 1. 2. 2023, (usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 18. 12. 2023, č. j. 21 D 253/2023-90).

19. Je správný závěr soudu prvého stupně, že žalobkyně se práva na povinný podíl v pozůstalostním řízení po otci vzdala, a proto jí pohledávka z tohoto titulu, kterou měla započíst na společný dluh účastníků, nevznikla. Žalobkyně byla účastníkem pozůstalostního řízení po svém otci , tituly před jménem, , jméno FO, v postavení v úvahu přicházejícího dědice z titulu zákonné dědické posloupnosti (ust. § 1635 o. z.), dcery zůstavitele, společně s pozůstalou manželkou zůstavitele , jméno FO, (matkou). Zůstavitel zanechal závěť ze dne 21. 12. 2001 sepsanou notářským zápisem, ve které veškerý svůj majetek odkázal manželce , jméno FO, . Žalobkyně v rámci protokolu o jednání, sepsaného v notářské kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, dne 18. 12. 2023, prohlásila, že uznává závěť za pravou a platnou a nepožaduje výplatu svého povinného dílu. Soudní komisařka poté vyrozuměla manželku zůstavitele , jméno FO, , že jí svědčí dědické právo. Pozůstalá manželka prohlásila, že dědictví neodmítá. Soudní komisařka pak vyhlásila usnesení, jímž mimo jiné potvrdila nabytí celé pozůstalosti jedinému dědici , jméno FO, , nar. 6. 2. 1950, která kromě majetku ve výčtu uvedeném ve výroku III. usnesení nabyla i pohledávku z vypořádání společného jmění za pozůstalou manželkou , jméno FO, v částce 665.068 Kč. Pozůstalá manželka a žalobkyně, jako účastnice dědického řízení, se po poučení o odvolání, tohoto práva výslovně vzdaly a současně stvrdily doručení a převzetí písemného vyhotovení usnesení, které tak nabylo právní moci dne 18. 12. 2023. Žalobkyně jako účastník pozůstalostního řízení vystupovala, v jeho průběhu právo na povinný podíl neuplatnila, vzdala se jej. Usnesení vydané v pozůstalostním řízení, které žalobkyni bylo doručeno, je pro ni závazné. Okresní soud tak v odůvodnění rozsudku (bod 18) s odkazem na dostupnou odbornou literaturu správně uvádí, že žalobkyně za dané situace nemá právo na povinný díl a nemá tak k uspokojení věřitele pohledávku způsobilou k započtení. To je primární důvod k zamítnutí podané žaloby z titulu regresního nároku podle ust. § 511 odst. 3 obč. zák.

20. I kdyby žalobkyně takovou pohledávku způsobilou k započtení měla, neprokázala přes poučení, které jí soud prvého stupně při jednání konaném dne 9. 6. 2025 podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytl, že s matkou uzavřela ústní dohodu o započtení povinného dílu z dědictví po otci na dluh dle výroku III. a IV. rozsudku o vypořádání SJM. Výslech své matky , jméno FO, pro její zdravotní stav nenavrhla.

21. Žaloba nemůže obstát ani za situace, pokud by žalobkyně prokázala, že splnila celý dluh. Není pochyb o tom, že žalobkyně nesplnila notifikační povinnost vůči žalovanému a neumožnila mu tak uplatnit proti pohledávce věřitele námitky společné oběma účastníkům. Za této situace má žalovaný právo uplatnit vůči žalobkyni námitky, které by jinak oba účastníci mohli uplatnit proti pohledávce věřitele (matce žalobkyně). V prvé řadě je to námitka promlčení, kterou žalovaný vznesl proti pohledávce 98.000 Kč z titulu kupní smlouvy automobilu , jméno FO, , jméno FO, uzavřené s otcem žalobkyně. Splatnost kupní ceny byla sjednána v rámci písemně uzavřené kupní smlouvy k datu 31. 12. 2009. Okresní soud v odůvodnění rozsudku (bod 16) správně uvádí, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že splatnost kupní ceny podle písemně uzavřené kupní smlouvy byla dohodou s otcem změněna a bylo nově dohodnuto, že doba plnění je ponechána na vůli dlužníků. Změna závazku k zaplacení kupní ceny vozu nemohla nastat jen na základě skutečnosti, že otec žalobkyně ve snaze pomoci rodině žalobkyně, zaplacení kupní ceny nepožadoval, jak okresní soud správně odůvodňuje.

22. Co se týče následujících dvou závazků účastníků z půjček ve výši 60.000 Kč na koupi automobilu , jméno FO, , jméno FO, červené barvy a půjčky 99.697 Kč na zaplacení dluhu účastníků u poskytovatelů úvěrů, není sporu o tom, že jejich splatnost byla ponechána na vůli dlužníků. Okresní soud k tomu závěru dospívá po obsáhle rozvedeném odůvodnění, kdy čerpá mimo jiné z jednoznačně reprodukované vůle rodičů žalobkyně v rámci jednání soudu v řízení o vypořádání společného jmění účastníků, jak jsou zachyceny v protokolu o jednání konaném dne 30. 6. 2016. Jednalo se o pomoc rodičů rodině žalobkyně, než se zlepší jejich finanční situace. Rodiče nesjednali s účastníky konkrétní dobu, kdy závazky z půjček měly být splněny a žalovaného poprvé vyzvali k zaplacení až 24. 9. 2018. Na základě závěru soudu, že lhůta k zaplacení půjček byla ponechána na vůli účastníků, jako dlužníků, po právní stránce správně uzavírá, že splatnost těchto dvou pohledávek vůči solidárně zavázaným účastníkům dosud nenastala. Může nastat jedině na základě rozhodnutí soudu na návrh věřitele v řízení na určení doby plnění (ust. § 564 obč. zák.), kdy rozsudek soudu má konstitutivní povahu a nahrazuje se jím projev vůle dlužníka ohledně doby plnění, ponechaný v původním závazku na jeho vůli.

23. Na závěr odvolací soud přisvědčuje soudu prvého stupně, že osvobozením žalobkyně od placení pohledávek po skončení jejího insolvenčního řízení (ust. § 414 zákona č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon), pohledávka věřitele v neuhrazeném rozsahu nezanikla, věřitel ji pouze nemůže úspěšně vymáhat. Žalobkyně tak byla zbavena povinnosti pohledávku zaplatit, ale v případě, že by pohledávku vskutku zaplatila a plnila tak více, než kolik odpovídalo vzájemnému poměru mezi účastníky, nešlo by o plnění bez právního důvodu a měla by právo následného regresu. Okresní soud k námitce žalovaného tak správně uvádí, že osvobození dlužníka od placení pohledávek není důvodnou námitkou proti následnému regresu spoludlužníka.

24. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení účastníků a státu, když povinnost žalobkyně k náhradě těchto nákladů je daná podle procesního výsledku sporu, v němž žalobkyně neuspěla (ust. § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř.). Okresní soud stanovil správně i výši těchto nákladů, proto odvolací soud na správné a úplné odůvodnění obsažené v bodu 21. rozsudku pro stručnost odkazuje.

25. Žalobkyně neuspěla ani ve fázi odvolacího řízení, je proto povinna nahradit žalovanému náklady, které v této fázi za své právní zastoupení účelně vynaložil (ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.). Odměna náleží za 1 úkon právní služby – účast u odvolacího jednání konaného dne 2. 12. 2025, v částce 6.260 Kč, k tomu režijní paušál 450 Kč, celkem 6.710 Kč. Dále cestovné ze , adresa, do , Anonymizováno, a zpět, kdy ujeto bylo 120 km vozidlem, jehož kombinovaná spotřeba podle technického průkazu činí 5,8 l/100 km nafty. Náhrada za pohonné hmoty tak činí 242 Kč při průměrné ceně nafty 34,70 Kč dle ust. § 4 písm. c) vyhl. č. 475/2024 Sb. K tomu náleží částka 696 Kč jako náhrada za použití vozidla při sazbě 5,80 Kč/1 km dle ust. § 1 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb. Dále k náhradě náleží částka 600 Kč jako náhrada za ztrátu času cestou ze , adresa, do , Anonymizováno, a zpět, za 4 zameškané půlhodiny po 150 Kč dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Celkem odměna spolu s náhradami činí částku 8.248 Kč, kterou je dále třeba navýšit o 21 % DPH, když zástupce žalovaného doložil, že je plátcem této daně, na celkovou částku 9.980 Kč. Žalobkyně je tak povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9.980 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného advokáta (ust. § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 ve spojení s ust. § 211 o. s. ř.).