69 CO 2/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného místem trvalého pobytu ulice a číslo , PSČ obec fakticky bytem adresa o zaplacení částky 151.092 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2021, č. j. 10 C 83/2020-76, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 11. 2021, č. j. 10 C 83/2020-115,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v části zamítnutí žaloby o částku 74.600 Kč mění takto: „ Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 74.600 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 32.532 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8.873 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Okresní soud zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni 74.600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18.900 Kč od 1. 9. 2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17.900 Kč od 15. 7. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 18.900 Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18.900 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žalobu zamítl v části zaplacení částky 76.492 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 473 Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 473 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení a dále v části zaplacení úroků z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 17.900 Kč od 15. 7. 2018 do zaplacení (výrok II.). Žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku, výroku II., pouze co do částky 74.600 Kč a souvisejícímu výroku o nákladech řízení podala odvolání žalobkyně. V důvodech podaného odvolání žalobkyně uvedla, že částka 74.600 Kč odpovídá smluvní pokutě, přičemž okresní soud ujednání o smluvní pokutě shledal v rozporu s požadavkem přiměřenosti a zakládajícím významnou nerovnováhu povinností v neprospěch spotřebitele. Smlouvu o studiu, kterou účastníci uzavřeli, posoudil jako smlouvu spotřebitelskou. Uvedené závěry soudu prvního stupně spočívají na nesprávném skutkovém zjištění a právním posouzení věci. Soud prvého stupně zcela pominul ustálenou judikaturu v závěru o tom, že na činnost soukromé vysoké školy nelze hledět jako na činnost podnikatelskou, neboť taková instituce„ …poskytuje obecně prospěšné služby, zejména tím, že zabezpečuje přístup k vysokoškolskému vzdělání a získávání vysokoškolské kvalifikace v akreditovaných studijních oborech a specializacích, přičemž tak činí jako soukromá škola, jako nedílný článek nejvyššího stupně české vzdělávací soustavy, centrum vzdělanosti, nezávislého poznání, tvůrčí a vědecké činnosti s významnou úlohou v kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti a jedince“. Žalobkyně přitom odkázala na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 4532/2014, které řeší přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nároku na zaplacení poplatků spojených se studiem na soukromé vysoké škole. Nejvyšší soud v rozhodnutí uvedl, že pro posuzování přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o tomto nároku se uplatní limit 50.000 Kč, který by se na spory ze spotřebitelské smlouvy neuplatnil. Uvedený závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným vztahem spotřebitelským bezesporu není. Vycházeje ze závěru, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu soud prvního stupně s odkazem na § 1813 a § 1815 o. z. posoudil ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,3 % denně, respektive 109,5 % ročně jako ujednání nepřiměřené, ke kterému se nepřihlíží. V daném případě o spotřebitelskou smlouvu se nejedná a ujednání o smluvní pokutě tak nepodléhá přezkumu dle ustanovení § 1813 o. z. I kdyby tak tomu hypoteticky nebylo, dle žalobkyně závěry uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejsou správné. Nepřiměřenost nezakládá pouhá skutečnost, že takto paušální odškodnění přesahuje újmu vzniklou v konkrétním případě. To uvádí i soud prvního stupně s odkazem na komentářovou literaturu. Soud však pomíjí další funkce smluvní pokuty a omezuje se pouze na jejich kompenzační funkci a posouzení z hlediska sjednané výše, argumentací ohledně hypotetického úvěrového financování k zajištění prostředků odpovídajícím neuhrazenému školnému. Uložená povinnost nemusí vést pouze k náhradě újmy, ale může také motivovat dlužníka k řádnému plnění. Ve vztahu k sankcím musí být proto zkoumán i význam utvrzené povinnosti v rámci závazku. Povinnost žalovaného hradit žalobkyni školné, je nepochybně velmi významnou součástí závazku založeného mezi stranami smlouvou o studiu. Dle žalobkyně výše smluvní pokuty zcela odpovídá všem jejím základním funkcím (preventivní, uhrazovací a sankční). Žalobkyně odkázala na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 872/2006, z jehož odůvodnění zdůraznila, že„ smluvní strana se nemůže bránit splnění své smluvní povinnosti poukazem na dobré mravy, jestliže mohla zabránit růstu celkové výše smluvní pokuty tím, že by svou povinnost, která je smluvní pokutou zajištěna, splnila, v co nejkratší době.“ Dále žalobkyně poukazovala na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005, jímž bylo stanoveno„ smluvní pokuta sjednaná ve výši 0,5 % denně z dlužné částky je posuzována jako platné ujednání, které je v souladu s dobrými mravy…“. Pokud Nejvyšší soud shledal, že smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně je platným ujednáním, nelze než uzavřít, že smluvní pokuta ve výši 0,3 % denně je rovněž platným ujednáním, nikoliv tedy ujednáním zakládajícím hrubý nepoměr a významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Žalobkyně se domáhala, aby krajský soud změnil výrok II. rozsudku okresního soudu tak, že žalovaného zaváže k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 74.600 Kč a k povinnosti nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalovaný se k podanému odvolání žalobkyně nevyjádřil.

4. Odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v jeho odvoláním napadené části výroku II., co do částky 74.600 Kč a v tomto rozsahu přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozsudku předcházelo podle § 206 odst. 3 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. Odvolací soud věc projednal v nepřítomnosti žalovaného, jemuž předvolání bylo doručeno na adresu, kterou si pro doručování písemnosti zvolil ([ulice a číslo], [obec] – [část obce]). Žádost o odročení odvolacího jednání, kterou žalovaný zaslal prostřednictvím emailové korespondence až den před nařízeným jednáním, s odůvodněním, že se zdržuje pracovně v zahraničí, nepovažoval odvolací soud za včasnou a důvod žádosti o odročení jednání nebyl soudu jakkoliv doložen. Žalovaný po celou dobu řízení zůstal zcela pasivní, k věci se nevyjádřil, nedostavil se bez omluvy ani k jednání okresního soudu.

6. Skutkový stav, jak jej okresní soud zjistil, je správný. Na skutkové závěry soudu prvého stupně, uvedené pod bodem 4. odůvodnění rozsudku, lze pro stručnost odkázat. Konečně odvolací námitka žalobkyně, že závěry soudu prvého stupně spočívají na nesprávném skutkovém zjištění, je pouze obecná, bez konkrétního tvrzení.

7. Po skutkové stránce tohoto sporu je prokázáno, že žalobkyně je soukromá vysoká škola zapsaná v registru vysokých škol, který vede ministerstvo školství (§ 87 odst. 1 písm. j) zákona o vysokých školách č. 111/1998Sb.) a je právní nástupkyní [právnická osoba], která v předmětu činnosti měla provozování soukromé vysoké školy neuniverzitního typu a zanikla sloučením (fúzí) se společností žalobkyně. V takovém případě s odkazem na ustanovení § 39a odst. 5 zákona o vysokých školách platí, zaniká-li právnická osoba mající státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola fúzí podle zvláštního právního předpisu s jinou nebo jinými právnickými osobami majícími státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola (dále jen "přeměna"), přechází účinností přeměny oprávnění zanikající právnické osoby působit jako soukromá vysoká škola, její platné akreditace studijních programů nebo případného omezení akreditace i její studenti akreditovaných studijních programů na nástupnickou právnickou osobu, má-li tato sídlo, ústřední správu nebo hlavní místo podnikatelské činnosti na území některého členského státu Evropské unie nebo byla-li zřízena nebo založena podle práva některého členského státu Evropské unie. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli 28. 3. 2017 ve znění dodatku [číslo] smlouvu o studiu, podle které se žalobkyně zavázala zajistit žalovanému v akademickém roce 2017 [číslo] výuku v bakalářském studijním programu„ Bezpečnost managment v regionech“ a žalovaný se zavázal zahájit studium a ve stanovených termínech v dohodnuté výši platit školné (poplatek spojený se studiem). Studium žalovaného bylo ukončeno rozhodnutím žalobkyně o ukončení studia ke dni 24. 6. 2019. Výrokem I. rozsudku, který podaným odvoláním nebyl dotčen, okresní soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit dlužné školné za 4 semestry studia (2017 – 2019) v částce 74.600 Kč.

8. Podaným odvoláním žalobkyně je k přezkumu otevřen výrok II. v rozsahu, v němž soud prvého stupně mimo jiné zamítl žalobu o zaplacení smluvní pokuty se závěrem o tom, že k ujednání o smluvní pokutě, která byla podle smlouvy o studiu sjednána ve výši 0,3 % denně z dlužné částky, nepřihlíží s odkazem na ustanovení o spotřebitelských smlouvách, konkrétně § 1813 a § 1815 o. z. Dospěl k závěru, že takové ujednání, kdy smluvní pokuta činí 109,5 % ročně, spotřebitelská smlouva, která slouží k ochraně práv spotřebitele, zakazuje, neboť takové ujednání zakládá významnou nerovnováhu práv a povinnosti stran v neprospěch spotřebitele.

9. Žalobkyně ovšem v rámci podaného odvolání poukázala na judikaturu NS ČR, konkrétně rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 4532/2014, z jehož obsahu vyplývá, že vztah založený smlouvou o vzdělávání není vztahem ze spotřebitelské smlouvy. Uvedené rozhodnutí a závěr, na který žalobkyně poukázala, není v rozhodovací praxi dovolacího soudu ojedinělý a lze odkázat na další rozhodnutí, která na závěr uvedený v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 4532/2014 navazují (např. sp. zn. 33 Cdo 3805/2018, sp. zn. 33 Cdo 2109/2021). V rozsudku ze dne 17. 10. 2019 sp. zn. 33 Cdo 3805/2018 Nejvyšší soud uvedl, že při posouzení smlouvy o studiu patří k rozhodujícím skutečnostem to, že vzdělávání poskytované právnickými osobami, předmětem jejichž činnosti je poskytování vzdělávání nebo školských služeb, je veřejnou službou.

10. Ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách určené k ochraně spotřebitele se při posuzování ujednání o smluvní pokutě obsaženém ve smlouvě o studiu neuplatní. Smluvní pokutu k utvrzení závazku žalovaného platit školné v dohodnuté výši a stanovených termínech je třeba právně hodnotit podle § 2048 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

11. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Smluvní pokuta zakládá povinnost dlužníka pro případ, že řádně a včas nesplní smluvně stanovenou povinnost; v tomto případě povinnost zaplatit školné za každý studijní semestr v dohodnuté výši a lhůtách. Smluvní pokuta byla sjednána za každý den prodlení s plněním utvrzené povinnosti – platit školné procentuálním vyčíslením z dlužné částky (0,3 % denně). Smluvní pokuta je vymáhána ve výši odpovídající jistině dluhu (nezaplacenému školnému) a této výše dosáhla v důsledku dlouhodobého prodlení žalovaného a plně odvisí od doby, po kterou žalovaný své smluvní pokutou zajištěné povinnosti neplní (čím delší je doba prodlení, tím vyšší je smluvní pokuta). Třebaže je žalovaný stále v prodlení se zaplacením školného, které bylo splatné 1. 9. 2017, 15. 7. 2018, 1. 9. 2018 a 1. 2. 2019 (viz. čl. IV. b/ od 2 smlouvy o studiu), žalobkyně omezila požadavek na zaplacení smluvní pokuty jen za dobu prodlení počínaje splatností školného za jednotlivé semestry studia (1. 9. 2017, 15. 7. 2018, 1. 9. 2018 a 1. 2. 2019) do 24. 6. 2020 a jen do výše celkového dluhu na školném, o kterém okresní soud rozhodl výrokem I. rozsudku. Žalovaný byl k zaplacení smluvní pokuty žalobkyní písemně vyzván předžalobní upomínkou ze dne 7. 8. 2018 a ze dne 1. 11. 2019.

13. Krajský soud s ohledem na výše uvedené rozsudek okresního soudu ve výroku II. v části nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši částky 74.600 Kč změnil podle § 220 o. s. ř. tak, že žalovaného k této povinnosti zavázal ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

14. V důsledku změny výroku rozsudku, rozhodoval odvolací soud nově o náhradě nákladů řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

15. Žalobkyně uspěla v rozsahu 99 % z původně uplatněného nároku, který činil 151.092 Kč. Je účastníkem procesně úspěšným a náleží vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení 98 % (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně byla zastoupena advokátem a mimosmluvní odměna z punkta 151.092 Kč činí 7.180 Kč za úkon (§ 12 odst. 3, § 8 odst. 1, § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Za 3 úkony právní služby (předžalobní upomínka, převzetí zastoupení a příprava a sepis žaloby) činí 21.540 Kč, k tomu 3x 300 Kč režijní paušál = 900 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna včetně režijního paušálu činí 22.440 Kč a dále se zvyšuje o 21 % DPH, když zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem této daně (14a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Celkem za právní zastoupení činí částka 27.152 Kč a k tomu náleží dále zaplacený soudní poplatek ve výši 6.044 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně 98 % z částky 33.196 Kč, tj. částku 32.532 Kč. Tuto částku je povinen zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).

16. Žalobkyně je v rozsahu 98 % úspěšná a náleží jí v tomto rozsahu náhrada nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 2 a § 224 odst. 1 o. s. ř.). V této fázi žalobkyně má právo na odměnu za 1 úkon právní služby vypočítané z částky 74.600 Kč, tj. částku 4.100 Kč s připočtením 300 Kč režijní paušál + 21% DPH = 5.324 Kč a zaplacený soudní poplatek za odvolání 3.730 Kč. Odměna advokáta s připočtením zaplaceného soudního poplatku činí částku 9.054 Kč a z této částky náleží žalobkyni vůči žalovanému k náhradě částka 8.873 Kč. Tuto částku je povinen zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).